Za tuto kauzu jsme získali ocenění Global Shining Light Award 2018.
Britskou firmu Polux Management řídí – aspoň na papíře – jakýsi tajemný Maharram Ahmadov. Pravděpodobně je jen nastrčeným ředitelem, který má zastřít skutečné vlastníky z Ázerbajdžánu.
Společnost poslala dnes 25. října 2013 platbu 61 000 Eur (tehdy přibližně jeden a půl milionu korun) na účet prominentního německého politika Eduarda Lintnera z Křesťanskosociální unie (CSU) Bavorska, člena vládnoucí koalice. Jen dva týdny před tím, než obdržel platbu, byl v Ázerbájdžánu monitorovat prezidentské volby.
Většina nezávislých pozorovatelů voleb považuje volby v Ázerbajdžánu za tradičně zkorumpované s tím, že prezident Ilham Alijev je jasným vítězem voleb s nepravděpodobně vysokým náskokem před jakýmikoliv jinými protikandidáty. Volby v roce 2013 byly navíc poznamenány trapným skandálem, kdy výsledky voleb byly na oficiální mobilní aplikaci pro voliče zveřejněny ještě před otevřením volebních síní. Ilham Alijev byl znovu zvolen, a to s 85 procenty hlasů. I přesto měl Eduard Lintner pro celé volby jen slova chvály.
„Celý volební proces byl zorganizován na vysoké úrovni a splnil i takové standardy, jako jsou například v Německu. Veškeré postupy stanovené zákonem byly při hlasování dodrženy ve všech volebních místnostech, které jsme navštívili. Náš tým si nevšiml nesrovnalostí,“ prohlásil.
Místní kritici těchto voleb, jako například Anar Mammadli nebo Bašir Sulejmanli z Centra pro monitoring voleb a studia demokracie, byli na základě zpolitizovaných soudního procesu odsouzeni k pěti a půl letům, potažmo třem a půl letům vězení.
Když jsme se Eduarda Lintnera zeptali na platby, které na svůj účet dostal, odpověděl: „Organizace a firmy, na které se ptáte, mi nic neříkají. Znám je jen tak, že byly zmíněny v předmětu platby. Nevím, kdo je vlastníkem nebo akcionářem. Důvod, kvůli kterým vás zajímají, se nijak netýká mých aktivit.“
Platba ze země tolerance
Nebyla to ale jediná platba, kterou Eduard Lintner od společnosti Polux Management obdržel. Celkem na jeho účtu mezi lety 2012 a 2014 přistálo 19 plateb v souhrnné hodnotě 891 000 Eur (téměř 25 milionů korun). Během posledních deseti let byl Lintner jedním ze zásadních politických obhájců režimu rodiny Alijevů a zakladatelem berlínské Společnosti pro podporu německo-ázerbájdžánských vztahů (GEFDAB).
Lintner zdaleka nebyl jediným politikem, který obdržel platbu od Poluxu. Ve stejný den dorazilo 20 000 eur (tehdy 514 000 korun) na účet Kalina Mitreva, manžela generální ředitelky UNESCO Iriny Bokovové. Jen tři dny před obdržením platby hostila Bokovová v pařížském ústředí UNESCO fotografickou výstavu s názvem „Ázerbajdžán – země tolerance“. Výstavu pořádala Nadace Heydara Alijeva, které předsedá první dáma Ázerbájdžánu Mehriban Alijevová.
Ani tady to nebyla jediná platba, kterou Kalin Mitrev obdržel. Během let 2012 a 2014 mu na účty v Bulharsku a Švýcarsku dorazilo celkem 345 000 eur, tedy téměř deset milionů korun. V čase, kdy platby obdržel, byl Mitrev soukromým podnikatelem. Dnes je ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
V emailové odpovědi na naše dotazy ohledně plateb Mitrev odpověděl: „V daném období jsem pracoval jako soukromý konzultant a člen poradních a dozorčích orgánů v různých zemích – v Bulharsku, na Kypru, ve Švýcarsku, ve Velké Británii, na Ukrajině, v Ázerbájdžánu atd. Příjmy z aktivit v různých zemích byly řádně vykázány a zdaněny v zemi, kde mám bydliště, tedy v Bulharsku.“
Na otázky, proč nebyl placen firmou Avuar-Co LLC, ale britskými společnostmi Polux, Metastar a Hilux a jestli o platbách věděla jeho žena, už Kalin Mitrev neodpověděl.
Ve stejném období, jako probíhaly platby, jezdila Mitrevova manželka do Ázerbajdžánu pravidelně. Navíc v roce 2010 předala první dámě Ázerbájdžánu Mehriban Alijevové jedno z nejvyšších ocenění UNESCO, takzvanou Mozartovu medaili.
Dalším, kdo ze stejného schématu obdržel peníze, je italský politik a bývalý předseda Evropské lidové strany v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (PACE) Luca Volontè. Ten už byl v Itálii obviněn z přijímání úplatků od vládních představitelů Ázerbájdžánu. Volontè měl podle italské prokuratury za úplatek 2,4 milionu eur (přibližně 50 800 000 korun), který obdržel přes svoji italskou nadaci Novae Terrae, politicky podporovat Alijevův režim, například během hlasování v PACE o přijetí tzv. Strasserovy zprávy, která informovala o více než osmdesáti ázerbajdžánskách politických vězních. Volontè odmítá jakékoliv pochybení.
Dalším prominentem, který obdržel z ázerbajdžánských zdrojů platbu, je slovinský politik – dokonce kandidát na prezidenta – s vřelým vztahem k Ázerbajdžánu Zmago Jelinčič Plemeniti. Ten je předsedou Slovinské národní strany. V rámci finančního schématu získal v roce 2012 od firmy Metastar Invest 32 000 eur (tehdy 784 000 korun), a to údajně za překlad knihy Tone Svetiny s názvem Ukana do ruštiny. Tento překlad se nám v oficiálních databázích – jak ruských, tak slovinských knih – nepodařilo dohledat.
Na českých účtech skončilo 6 372 489 amerických dolarů, tedy přes 130 milionů korun. Některé ze 117 plateb šly přímo na české účty ázerbájdžánských prominentů, jiné byly za nákup šperků a luxusních hodinek.
V české větvi nejvíc vyniká jediná rodina – Nagijevovi. Ali Nagijev je zástupcem ředitele ázerbájdžánské protikorupční jednotky. Jeho synové a obchodní partneři v Česku už proinvestovali přes miliardu korun.
Česká republika je tak zemí s 13. největším objemem peněz v rámci schématu, ve kterém figuruje 43 zemí. Řadí ji to ještě před Německo, Švýcarsko nebo Francii. Nejvíc peněz ze schématu skončilo zpět v Ázerbájdžánu, Velké Británii a na Novém Zélandu.
Fond pro špatné časy
Během podzimu roku 2014 spadla cena barelu surové ropy o polovinu, ze 100 na 50 amerických dolarů. To tvrdě zasáhlo ekonomiku Ázerbájdžánu, která je na cenách ropy závislá – podle odhadů ekonomů je až 80 % příjmů státního rozpočtu přímo navázáno na ázerbájdžánský ropný průmysl. Přestože se tato ekonomická krize okamžitě odrazila na úrovni života většiny obyvatel, vládní elity mohly zůstat v klidu. Jak se nyní ukazuje, měly svůj tajný fond, ze kterého nejen uplácely evropské politiky, ale nakupovaly luxusní zboží, investovaly do realit a praly peníze.
Ázerbájdžánská výsluha
Z plateb v rámci schématu ale neprofitovali jen cizinci, na své si přišli i ázerbájdžánští političtí prominenti.
Metastar Invest například promptně zaplatil náklady na lékařský zákrok pro Yaquba Eyyubova, ázerbajdžánského zástupce předsedy vlády v Nemocnici Johnse Hopkinse v USA. Eyyubov je jedním z nejdůležitějších ministrů ázerbájdžánské vlády. Na svém vládním postu je už od roku 2003, kdy ještě pracoval pro otce současného prezidenta, Heydara Alijeva. A byl to právě Eyyubov, kdo jako první obdržel jmenovací dekret do vlády od Ilhama Alijeva po kontroverzně vyhraných volbách v roce 2013.
Yaqub Eyyubv sehrál roli v roce 2012 při převodu šesti milionů euro (přibližně 120 milionů korun) na maďarské účty během vrcholícího diplomatického skandálu mezi Ázerbájdžánem, Maďarskem a Arménií. Během školení, které v roce 2004 organizovalo NATO, ázerbájdžánský vojenský důstojník zavraždil sekerou spícího arménského důstojníka. V roce 2012 byl z Maďarska, kde si ve vězení odpykával doživotí, vydán. Zbytek trestu si měl odsloužit v Ázerbájdžánu. Doma ale do vězení nenastoupil, naopak se mu dostalo hrdinských poct.
Mezi dalšími prominenty, kteří ze schématu profitovali, je prezidentův tiskový mluvčí Azer Gasimov nebo bývalý ministr dopravy – a obchodní partner Donalda Trumpa – Ziya Mammadov.
Finanční schéma ale bylo využíváno na převody milionů dolarů na účty firem, které se kvůli svému napojení na íránský režim ocitly na sankčním seznamu jak Spojených států tak Evropské Unie.
Čistící prostředky
Celé schéma Ázerbajdžánské čističky peněz přitom není nijak složité. Hlavních zdrojů peněz, které pak byly přes čtyři britské firmy vyprány a investovány v Evropě, je několik.
Část peněz pochází z tajených offshoreových firem, o kterých toho není moc známo. Peníze do čističky doputovaly i z několika ázerbájdžánských ministerstev. Přispělo Ministerstvo krizových situací, Ministerstvo obrany a Zvláštní služba na obranu státu.
Ruská vláda nalila do schématu 28 milionů eur (742 milionů korun) přes svoji zbrojařskou firmu JSC Rosoboronexport. Tato státem vlastněná firma vyváží zbraně do celého světa.
Největší příspěvek, přes 4,1 milardy dolarů (téměř 110 miliard korun), ale poskytla malá firma sídlící v hlavním městě Ázerbájdžánu, Baku. Až má velmi podobné jméno, Baktelecom MMC nemá nic společného se státní telekomunikační společností Baktelecom. Zakládal ji Rasim Asadov, syn jednoho z prvních nezávislých ministrů vnitra. Jak Baktelecom MMC přišel k takovým penězům, není úplně jasné. Společnost nemá žádnou webovou stránku, nikde neuvádí své obchodní partnery a dokonce ani nevykazuje žádnou obchodní aktivitu.
Klíčovou roli sehrály peníze vytunelované ze státní banky IBA (Mezinárodní banka Ázerbajdžánu). Ta je v úpadku, sama u sebe iniciovala v USA a Velké Británii insolvenční řízení.
Samotné azerbájdžánské ministerstvo financí vydalo prohlášení, že „mezi lety 2009 – 2015 tato banka poskytla nezákonné půjčky ve výši několika miliard dolarů“. A bývalý ředitel banky Jahangir Hajiyev údajně „převedl zhruba 4.8 miliard euro na zahraniční bankovní účty. Většina z těchto bankovních účtů patřila neznámým offshoreovým firmám.“
Peníze pak putovaly na účty čtyř britských skořápkových firem: Polux Management LP, Hilux Services LP, Metastar Invest LLP a LCM Alliance LLP. Všechny tyto firmy měly účty v estonské pobočce Danske Bank, největší dánské banky, která na platbách tehdy neshledala nic podezřelého.
Flemming Pristed, ředitel právního oddělení Danske Bank pro denník Berlingske připustil, že společnost Danske „selhala v dostatečné kontrole klientů banky a její estonská pobočka si nevedla moc dobře při sledování podezřelých transakcí“. Zároveň ale dodal, že v Estonsku už je nové vedení pobočky, a že byly zavedeny nové postupy pro boj s praním špinavých peněz.“