Koronavirus: Rizika i pozitiva doby postkoronavirové

Mezinárodní nezisková organizace Transparency International (TI), která bojuje proti korupci, vydala zprávu Getting Ahead of the Curve o tom, co bychom mohli očekávat od světa pochroumaného pandemií koronaviru. Z jejího závěru plyne, že mezinárodní spolupráce je v boji proti korupci klíčovou. Neméně podstatnou je pak ochrana novinářů, whistleblowerů a institucí, které poskytují relevantní a prověřené informace.

Občanská a politická práva

Extrémní situace přinášejí extrémní rozhodnutí – omezení svobody pohybu a projevu, zvýšený dozor nad aktivitami občanů jednotlivých zemí. Největší omezování základních práv občanů zaznamenali autoři zprávy v zemích, které dlouhodobě vykazují demokratický deficit. V Maďarsku si prezident Orbán prosadil v podstatě neomezenou moc, opozičním novinářům pak pod záminkou ochrany veřejnosti proti poplašným zprávám hrozí za kritiku vlády až pět let vězení. Podobně je na tom Srí Lanka, kde zavedli cenzuru nepohodlného obsahu. V Černé Hoře naopak zveřejňují seznamy osob v karanténě, což pro ně může být extrémně nebezpečné. V Albánii proti lidem, kteří porušili zákaz vycházení, posílají armádu.

Lze za takové situace vyjádřit nesouhlas s rozhodnutími své vlády, když občané nemohou vyjít z domu a protestovat? Zpráva TI proto zdůrazňuje roli nových technologií, které i během zákazu vycházení pomáhají propojovat osoby se stejnými zájmy, profesionály i aktivisty. Přes sociální sítě se také snáze organizují jak názorově, tak i geograficky nejednotné skupiny osob. Mohou se setkávat a „dávat hlavy dohromady“ a zároveň přicházet s novými řešeními třeba i méně palčivých problémů, než jsou ty globální. Díky tomu, že nepotřebují například kancelář, je taková spolupráce navíc levnější. Jenže všechno má svůj rub i líc. Nové technologie jsou zároveň používány i ke sledování takovýchto forem aktivismu. Například panují obavy, že v Číně by na základě tohoto sledování mohli být protestující perzekuováni. Obdobný strach by mohl způsobit, že se novináři i aktivisté začnou cenzurovat sami.

Podle Transparency International proto převládají obavy z využívání koronavirové pandemie jako záminky k dlouhodobému utlumení jakékoliv občanské aktivity, redukování veřejného prostoru a svobody nebo neposkytování aktuálních informací, a to hlavně v zemích, jejichž vlády nejsou právě v oblibě. Na druhou stranu by snahy vládnoucích vrstev o nahromadění co největší moci mohly v těchto zemích občany donutit, aby se zamysleli nad tím, kdo a jakým způsobem jim vládne. Mimo to by činnost a viditelnost občanských organizací během krize mohla tato sdružení ochránit od perzekucí ze strany státu, protože by měly velkou podporu veřejnosti.

Páky a pojistky

V další části se zpráva zabývá důležitými nástroji kontroly a rovnováhy pro zdravý chod demokratického státu. Soudy, parlamentní komise, vnitřní kontrolní úřady a ombudsmani korigují proces zavádění nových zákonů a opatření a dohlížejí na jejich zákonnost a prospěšnost pro společnost. Práce těchto kontrolních mechanismů ale vyžaduje určitý čas, což může být v době krize nepohodlné. Proto pod záminkou zrychlení pomoci občanům může být omezována jejich působnost. Ačkoli jednat během krize rychle je nesporně důležité, podstatné je také přihlížet k případným námitkám těchto institucí a nedělat ukvapená rozhodnutí, která budou v rozporu se zákonem. Pokud je skutečně nutné omezit převodové páky a pojistky demokracie, je nezbytné určit proč a na jak dlouho. Vhodným negativním příkladem je v tomto směru opět Maďarsko, kde Orbánova vláda vyhlásila prakticky nekonečný nouzový stav, který jí dává neomezenou moc. Generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinović Burić poslala Orbánovi otevřený dopis, v němž píše, že „vyhlášením ničím neomezeného nouzového stavu není možné zaručit zachování demokratických procesů v zemi“. Podobným příkladem je i Izrael, kde se konaly parlamentní volby navzdory zamítavému rozhodnutí Nejvyššího soudu, v Srbsku zase nouzový stav vyhlásil prezident, aniž by to s někým konzultoval. Z dlouhodobého hlediska jsou kontrolní instituce v boji proti politické svévoli zkrátka nezbytné a klíčové.

Koronavirus: Dost bylo demokracie

Státní možnosti, schopnosti a instituce

Koronavirová krize odhalila, jak fungují nebo nefungují státní instituce. Největší tlak a pozornost se globálně upírá na zdravotnictví, které v mnoha zemích příliš nefunguje. Odborníci i veřejnost volají po zvýšení investic do infrastruktury. Povinné zdravotní pojištění, jak se píše ve zprávě TI, se proto ukazuje být naprosto klíčové. Lidé, kteří je nemají, si peníze na lékařské ošetření mohou půjčovat od lichvářů a zadlužit se. Zatímco bohatí mohou využívat dostatek financí k podplácení zdravotnického personálu a zajistit si tak lepší a rychlejší péči. Tím pádem ale na takovou péči nedosáhnou méně majetní spoluobčané. Za těchto podmínek proto nelze vyloučit situaci, kdy se chudší sociální vrstvy nedostanou k adekvátní lékařské pomoci a jejich zloba a frustrace přerostou v násilí.

Další rizikovou skupinu představují státy, které mají obecně slabé instituce, špatné zdravotnictví, velkou hustotu osídlení nebo vnitřní konflikty. Pandemii budou pravděpodobně zvládat velmi těžce, což se může odrazit v politické destabilizaci, nepokojích nebo násilných protestech. Problematickým je i nedostatek zdravotních pomůcek, který dává prostor podvodníkům a padělatelům. Transparency International rovněž uvádí, že organizovaný zločin se během krize neváhá aktivně zapojit do pomoci, protože tak získává podporu obyčejných lidí a případně i nové členy. Například japonská mafiánská organizace Yakuza pomáhala při zemětřeseních a hurikánech a nyní rozdává potřebným jídlo či zdravotnické pomůcky. Obdobně i teroristické hnutí mladých bojovníků al-Shabaab v Somálsku zásobuje lidi jídlem v období sucha. V Mexiku mafie pro změnu pomáhají při přírodních katastrofách a během koronavirové pandemie rozesílají balíčky se základními potřebami. Italské mafie zase půjčují postiženým peníze, podporují malé podnikatele a roznášejí jídlo. Pokud stát reaguje pomalu nebo neadekvátně, je jasné, že se lidé obrátí na toho, kdo jim může pomoct hned.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

chci vás podpořit pokračovat ve čtení

Koronavirus: Varování Europolu

Z dlouhodobějšího hlediska je proto možné, že se lidé budou klonit k vedení státu „silným lídrem“, ochráncem, který vyřeší všechny jejich problémy i na úkor toho, že taková osoba je de facto diktátorem, podvodníkem s dotacemi nebo přímo mafiánem.

Naopak pozitivním následkem koronavirové krize by u ekonomicky prosperujících zemí mohly být vyšší investice do zdravotnictví a infrastruktury, zavedení povinného zdravotního pojištění nebo masivnější investice do vědy a výzkumu. Zpráva TI současně zdůrazňuje, že chudé státy se slabými institucemi se můžou ocitnout v začarovaném kruhu – ze současné krize se budou dostávat svízelně a daleko více budou náchylnější ke korupci, přičemž korupce ještě více nahlodává strukturu už tak slabého a nedůvěryhodného státu a přispívá k jeho rozkladu. Výsledkem takového procesu pak není nic jiného než ještě vyšší míra korupce. Je proto velmi důležité, aby se kvůli pandemii mimo jiné neomezila role nadnárodních institucí, které dlouhodobě nastavují pravidla boje s korupcí.

Mezinárodní záležitosti, globalizace a izolace

Globální pandemie ukazuje, že problémy takového rozměru je nutné řešit globálně. Bohužel instituce, které by měly vést a navrhovat řešení, tak nečiní a postupují chaoticky nebo se k problémům vůbec nevyjadřují, nekomunikují s veřejností. Například Evropská unie podle expertů citovaných ve zprávě TI reagovala „roztříštěně a nedostatečně“. Spojené státy zase přestaly podporovat Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) kvůli jejím vysloveně pročínským postojům a počátečnímu popírání vzniku pandemie. Čína se naopak pasovala do role zachránců světa. Místo toho, aby země spolupracovaly na řešení problému, izolovaly se a vzájemně se obviňují, kdo pandemii zavinil.

Pokud se státy přece jen rozhodnou spolupracovat a řešit nastalé problémy společně, mohlo by to přinést velké pokroky ve zdravotní péči i ve zvládání ekonomické krize. Proto se ozvalo i volání po dočasné globální vládě vytvořené z jednotlivých hlav států, což se asi nestane, ale spolupráce a solidarita je nesmírně důležitá. Trasparency International uvádí, že to pochopily například Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Ve společném prohlášení apelují na věřitele, aby od zemí požadujících odklad splátek peníze nevyžadovali. Tyto instituce také vyčlenily finanční zdroje na podporu rozvojových zemí a firem postižených dopady koronavirové krize.

Koronavirus: zločin včera, dnes a zítra

Ekonomická krize a ulité peníze

Pandemie koronaviru je zajisté zdravotní krizí, její následky se ovšem nejvíce odrážejí v ekonomice. Již nyní je jasné, že globální HDP se sníží a například cestovní průmysl zažije obrovské ztráty. Odborníci očekávají největší zpomalení ekonomiky od druhé světové války, přičemž podle TI se současná krize dotkla již 81 % pracujících po celém světě. I v zemích, kde to není běžné, se zvyšuje podpora nezaměstnaných.

Krize má přitom největší dopad na osoby, které nemají stálý pracovní poměr a pracují na černo, nárazově nebo sezónně. Nejen že je nic nechrání proti ztrátě zaměstnání a příjmu, v některých zemích nemají nárok ani na podporu v nezaměstnanosti. Krize tak odhaluje, v jakých ohledech sociální politika nefunguje, a mohla by přimět vlády, aby v této oblasti investovaly. Finanční prostředky pro státní pokladny by šly čerpat i ze zvýšení daní „pro bohaté“.

Pesimistický scénář ohledně ekonomiky je ve zprávě popsán následovně: lidé, kteří jsou nemocní, nemohou pracovat a tudíž mají nižší příjmy, což znamená i menší kupní sílu, kterou výrazně neovlivní ani vládní pomoc. Nedostatek pracujících a nízká poptávka tak povedou k zastavení výroby. Ta nebude potřebovat dodavatele a začnou se zavírat továrny i v oblastech citelně nepostižených koronavirovou pandemií. Dlouhodobými efekty tohoto vývoje bude vysoká nezaměstnanost spojená s neschopností splácet dluhy (což se týká i států). Nebezpečí v této negativní vizi však představují i osoby a firmy pobírající podporu, kterou nepotřebují, a ta se jako v případě zdravotní péče nedostane na ty skutečně potřebné. Právě poskytování pomoci může být ovlivňováno uplácením a konexemi, proto je velmi důležitá transparentnost, komu a proč se podpora přiděluje.

Nedostatečná transparentnost daňových systémů, úniky daní a veřejných peněz do soukromého vlastnictví, zneužívání anonymních společností, úlitby financí do daňových rájů nebo luxusních nemovitostí, to všechno jsou další rizika, která z pohledu Transparency International zapříčiňují nedostatek financí k boji s následky koronavirové krize. Obdobným praktikám často napomáhají bankovní instituce a realitní makléři nebo speciální zprostředkovatelské společnosti. Pokrok v zavádění nadnárodních pravidel v tomto směru sice nastal, ale je příliš pomalý a nedůsledný. Nadále tak existují státy, které nabízejí výhodnější daňové podmínky, takže firmy podnikající ve více zemích odvádějí daně jen tam, kde se jim to vyplatí. Některé z těchto firem ale přesto požadují finanční podporu v krizi po všech zemích, v nichž působí – Francie, Polsko, Belgie a Dánsko finanční dotace firmám, které mají sídla v daňových rájích, odmítly. Kanada naopak tvrdí, že taková pomoc je důležitá, protože pomůže zaměstnancům.

EU prodělává na evropských daňových rájích

Chudoba, nerovnost a solidarita

Následky ekonomické krize spojené s koronavirovou pandemií nejvíce dopadnou na chudší nebo jinak znevýhodněné sociální vrstvy, konstatuje dokument TI. Lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě, si nemohou dovolit zůstat doma, což vede k protestům a nepokojům (například v Brazílii nebo v USA). Tato situace pak ještě více prohlubuje sociální nerovnosti a to nejen mezi skupinami lidí, ale i mezi jednotlivými státy, což způsobuje nevraživost vůči těm bohatším. Podle odhadů bude v roce 2020 celosvětově zhruba 212 milionů nezaměstnaných (v roce 2019 to bylo 188 milionů osob), přičemž zvýšená nezaměstnanost způsobí, že lidé budou méně utrácet, firmy nebudou vydělávat a začnou propouštět. Z krátkodobého hlediska zřejmě naroste počet úplatků za lepší zdravotní péči nebo za překročení hranic či možnosti nedodržovat vládní nařízení. Dlouhodobě je tedy nutné podporovat protikorupční opatření převážně v chudších zemích, poněvadž míra korupce přímo souvisí s mírou nerovnosti a chudoby a podrývá efektivitu sociální péče. Možným řešením krize by bylo zavedení všeobecného minimálního příjmu, který by odstranil možnost korupčníků protěžovat firmy či osoby, jež pomoc nepotřebují.

Obecně by se dalo říci, že krize současně ukázala schopnost lidí dobrovolně se semknout a pomáhat si. A to často za situací, kdy stát v pomoci selhal (příkladem budiž šití roušek v České republice). Pokud jsou občané aktivní a zajímají se o dění v zemi, sníží se tak i prostor ke korupci.

Pozitivní jevem je rovněž solidarita a respektování pravidel, jako například zákazu vycházení, a to i v zemích, kde převažuje chudobná a početná populace. Zpráva TI ale zároveň varuje, že zákaz vycházení znamená i izolaci jednotlivých sociálních skupin, které pak mohou snáze považovat jiné osoby za nepřátelské nebo podléhat dezinformacím. Obecně tedy z fyzické izolace plyne i riziko radikalizace názorů a sílí nenávist vůči jiným sociálním skupinám, ať už na základě bohatství či konexí, nebo na základě původu (například obviňování všech Číňanů z toho, že přenášejí koronavirus).

Informace, dezinformace a velké technologické společnosti

Nedůvěra v tradiční zdroje informací a šíření nepravd a polopravd jsou problémem už dlouho. V době krize, kdy jsou právě přesné a aktuální informace velmi důležité, se tyto slabiny moderních společností mohou stát fatálními. Sociální sítě, které v průběhu pandemie zaznamenaly dramatický nárůst v užívání, a jež mnoho lidí považuje za primární zdroj informací, nemají politiku kontroly obsahu stále dobře nastavenou. Zpráva TI sice zmiňuje, že Facebook, Twitter a YouTube se zavázaly, že budou škodlivý obsah odstraňovat, realita tomu ale zatím neodpovídá. Například poplašná zpráva, že se koronavirus šíří sítí 5G vedla ve Velké Británii k zapálení sloupů vedení, které ke komunikaci využívaly záchranné služby. Dezinformace se po sociálních sítích rovněž stále šíří i z politických důvodů, jejichž cílem je rozeštvání a zmatení společnosti, jak to podle pozorovatelů z Evropské komise systematicky provádí Rusko. V době krize je proto podstatné, aby státy poskytovaly seriózním médiím a veřejnosti aktuální informace a data a obecně s veřejností srozumitelně komunikovaly.

Pozitivním následkem přehlcení veřejnosti různými druhy informací by podle TI naopak mohla být vyšší důvěra v experty a seriózní média a také kritičtější reflexe přijímaných zpráv a jejich ověřování. Zvýšila se i čtenost odborných publikací. Opatření proti šíření nepravd či zavádějících informací, která i přes zmíněné nedostatky zavedly sociální sítě, by se mohla udržet i po odeznění koronaviru. Velké technologické společnosti také začaly více investovat do vědy a výzkumu a v regulaci informačních toků konečně spolupracují s vládami jednotlivých zemí. Nebyla by to ale Transparency International, aby nezdůraznila, že jsou to právě technologičtí giganti, kteří mnohdy v zemích, kde působí, neodvádějí daně, a že mohou nově nabytou dobrou reputaci zneužít k zasahování ve sférách, které jim nepřísluší – například v politice.

Autorka článku: Zuzana Šotová

Autor úvodní grafiky: Flickr CC