Koronavirus: Rizika i pozitiva doby postkoronavirové

Mezinárodní nezisková organizace Transparency International (TI), která bojuje proti korupci, vydala zprávu Getting Ahead of the Curve o tom, co bychom mohli očekávat od světa pochroumaného pandemií koronaviru. Z jejího závěru plyne, že mezinárodní spolupráce je v boji proti korupci klíčovou. Neméně podstatnou je pak ochrana novinářů, whistleblowerů a institucí, které poskytují relevantní a prověřené informace.

Občanská a politická práva

Extrémní situace  přinášejí extrémní rozhodnutí – omezení svobody pohybu a projevu, zvýšený dozor nad aktivitami občanů jednotlivých zemí. Největší omezování základních práv občanů zaznamenali autoři zprávy v zemích, které dlouhodobě vykazují demokratický deficit. V Maďarsku si prezident Orbán prosadil v podstatě neomezenou moc, opozičním novinářům pak pod záminkou ochrany veřejnosti proti poplašným zprávám hrozí za kritiku vlády až pět let vězení. Podobně je na tom Srí Lanka, kde zavedli cenzuru nepohodlného obsahu. V Černé Hoře naopak zveřejňují seznamy osob v karanténě, což pro ně může být extrémně nebezpečné. V Albánii proti lidem, kteří porušili zákaz vycházení, posílají armádu.

Lze za takové situace vyjádřit nesouhlas s rozhodnutími své vlády, když občané nemohou vyjít z domu a protestovat? Zpráva TI proto zdůrazňuje roli nových technologií, které i během zákazu vycházení pomáhají propojovat osoby se stejnými zájmy, profesionály i aktivisty. Přes sociální sítě se také snáze organizují jak názorově, tak i geograficky nejednotné skupiny osob. Mohou se setkávat a „dávat hlavy dohromady“  a zároveň přicházet s novými řešeními třeba i méně palčivých problémů, než jsou ty globální. Díky tomu, že nepotřebují například kancelář, je taková spolupráce navíc levnější. Jenže všechno má svůj rub i líc. Nové technologie jsou zároveň používány i ke sledování takovýchto forem aktivismu. Například  panují obavy, že v Číně by na základě tohoto sledování mohli být protestující perzekuováni. Obdobný strach by mohl způsobit, že se novináři i aktivisté začnou cenzurovat sami.

Ilustrační fotografie, zdroj: Flickr CC

Podle Transparency International proto převládají obavy z využívání koronavirové pandemie jako záminky k dlouhodobému utlumení jakékoliv občanské aktivity, redukování veřejného prostoru a svobody nebo neposkytování aktuálních informací, a to hlavně v zemích, jejichž vlády nejsou právě v oblibě. Na druhou stranu by snahy vládnoucích vrstev o nahromadění co největší moci mohly v těchto zemích občany donutit, aby se zamysleli nad tím, kdo a jakým způsobem jim vládne. Mimo to by činnost a viditelnost občanských organizací během krize mohla tato sdružení ochránit od perzekucí ze strany státu, protože by měly velkou podporu veřejnosti.

Páky a pojistky

V další části se zpráva zabývá důležitými nástroji kontroly a rovnováhy pro zdravý chod  demokratického státu. Soudy, parlamentní komise, vnitřní kontrolní úřady a ombudsmani korigují proces zavádění nových zákonů a opatření a dohlížejí na jejich zákonnost a prospěšnost pro společnost. Práce těchto kontrolních mechanismů ale vyžaduje určitý čas, což může být v době krize nepohodlné. Proto pod záminkou zrychlení pomoci občanům může být omezována jejich působnost. Ačkoli jednat během krize rychle je nesporně důležité, podstatné je také přihlížet k případným námitkám těchto institucí a nedělat ukvapená rozhodnutí, která budou v rozporu se zákonem. Pokud je skutečně nutné omezit převodové páky a pojistky demokracie, je nezbytné určit proč a na jak dlouho. Vhodným negativním příkladem je v tomto směru opět Maďarsko, kde Orbánova vláda vyhlásila prakticky nekonečný nouzový stav, který jí dává neomezenou moc. Generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinović Burić poslala Orbánovi otevřený dopis, v němž píše, že „vyhlášením ničím neomezeného nouzového stavu není možné zaručit zachování demokratických procesů v zemi“. Podobným příkladem je i Izrael, kde se konaly parlamentní volby navzdory zamítavému rozhodnutí Nejvyššího soudu, v Srbsku zase nouzový stav vyhlásil prezident, aniž by to s někým konzultoval. Z dlouhodobého hlediska jsou kontrolní instituce v boji proti politické svévoli zkrátka nezbytné a klíčové.

Koronavirus: Dost bylo demokracie

Státní možnosti, schopnosti a instituce

Koronavirová krize odhalila, jak fungují nebo nefungují státní instituce. Největší tlak a pozornost se globálně upírá na zdravotnictví, které v mnoha zemích příliš nefunguje. Odborníci i veřejnost volají po zvýšení investic do infrastruktury. Povinné zdravotní pojištění, jak se píše ve zprávě TI, se proto ukazuje být naprosto klíčové. Lidé, kteří je nemají, si peníze na lékařské ošetření mohou půjčovat od lichvářů a zadlužit se. Zatímco bohatí  mohou využívat dostatek financí k podplácení zdravotnického personálu a zajistit si tak lepší a rychlejší péči. Tím pádem ale na takovou péči nedosáhnou méně majetní spoluobčané. Za těchto podmínek proto nelze vyloučit situaci, kdy se chudší sociální vrstvy nedostanou k adekvátní lékařské pomoci a jejich zloba a frustrace přerostou v násilí.

Další rizikovou skupinu představují státy, které mají obecně slabé instituce, špatné zdravotnictví, velkou hustotu osídlení nebo vnitřní konflikty. Pandemii budou pravděpodobně zvládat  velmi těžce, což se může odrazit v politické destabilizaci, nepokojích nebo násilných protestech. Problematickým je i nedostatek zdravotních pomůcek, který dává prostor podvodníkům a padělatelům. Transparency International rovněž uvádí, že organizovaný zločin se během krize neváhá aktivně zapojit do pomoci, protože tak získává podporu obyčejných lidí a případně i nové členy. Například japonská mafiánská organizace Yakuza pomáhala při zemětřeseních a hurikánech a nyní rozdává potřebným jídlo či zdravotnické pomůcky. Obdobně i teroristické hnutí mladých bojovníků al-Shabaab v Somálsku zásobuje lidi jídlem v období sucha. V Mexiku mafie pro změnu pomáhají při přírodních katastrofách a během koronavirové pandemie rozesílají  balíčky se základními potřebami. Italské mafie zase půjčují postiženým peníze, podporují malé podnikatele a roznášejí jídlo. Pokud stát reaguje pomalu nebo neadekvátně, je jasné, že se lidé obrátí na toho, kdo jim může pomoct hned.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.