Koronavirus: Dost bylo demokracie

Češi, Poláci a Maďaři se začínají obávat, že současná pandemie koronaviru a s ní spojená vládní nařízení představují cestu vedoucí ve střední Evropě k autoritářským režimům.

„Během posledních několika týdnů přijaly některé státy EU nouzová opatření k řešení zdravotní krize způsobené vypuknutím koronaviru. Žijeme ve výjimečných časech a vlády musí mít potřebné nástroje, aby mohly rychle a účinně jednat s cílem chránit zdraví našich občanů,“ napsala 31. března ve svém prohlášení předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.

„Je nanejvýš důležité, aby nouzová opatření nebyla na úkor našich základních principů a hodnot stanovených v zakládajících smlouvách EU. Demokracie nemůže fungovat bez svobodných a nezávislých médií. […] Jakákoli nouzová opatření musí být omezena na to, co je naprosto nezbytné a hlavně přiměřené. Nesmí trvat donekonečna. Vlády se navíc musí ujistit, že taková opatření podléhají pravidelné kontrole,“ dodala předsedkyně. Von der Leyen sice nikoho konkrétního nejmenovala, její varování jsou ale namístě. Stačí si projít rozhodnutí učiněná v posledních týdnech v několika evropských zemích, třeba právě ve střední Evropě.

Stát jsme my, vláda

V Maďarsku má nyní vláda Viktora Orbána rozsáhlé legislativní pravomoci, což může také znamenat zrušení nebo pozastavení jakýchkoli stávajících právních ustanovení o ochraně soukromí. Dokonce už víme, jak to v praxi funguje. Maďarské orgány zveřejnily 31. března údaje o úmrtích souvisejících s covidem-19 – u každého člověka popsali, jakými dalšími nemocemi trpěl. To společně se zprávami o zemřelých z médií a ze sociálních sítí umožnilo jejich snadnou identifikaci. Paradoxní na tom je, že přitom trvalo velmi dlouho, než úřady začaly informovat alespoň o tom, kde je virus rozšířen.

O den dříve, 30. března, byl parlamentem protlačen návrh zákona o covidu-19 (neformálně označovaný jako „autorizační zákon“). Vláda tím získala na neomezený čas a de facto neomezenou moc a může vydávat vyhlášky, které nejsou v souladu s platnými zákony, nebo je dokonce ruší. Tyto vyhlášky budou v platnosti, dokud neskončí „stav nebezpečí“ vyhlášený 11. března. Avšak vzhledem k tomu, že podle Základního zákona (maďarská ústava) je na vládě, aby rozhodla, kdy „stav nebezpečí“ skončí, podobné vyhlášky, a tudíž všechna případná omezení práv, která zavádějí, mohou zůstat v platnosti na dobu neurčitou.

Nesmíme rovněž zapomenout, že vládnoucí strany mají v parlamentu dvoutřetinovou většinu, což znamená, že mohou přijímat a měnit zákony, jež podle ústavy vyžadují adekvátní množství hlasů přítomných poslanců, aniž by vládnoucí většina musela spolupracovat s opozičními stranami. Víceméně tak současná vláda může prosadit cokoli. Navíc jakékoli budoucí vládní uskupení, které nezíská dvoutřetinovou většinu, bude měnit za „stavu nebezpečí“ přijaté zákony jen velmi těžko.

Koronavirus: Strach versus svoboda

Na jaře rozkvétá policejní stát

I v Polsku jsou vážné obavy o tamní demokracii na místě. V důsledku zavedení různých omezení již nyní trpí ústavní občanské svobody, například svobody osobní a ekonomické, svoboda pohybu, nedotknutelnost nemovitostí a majetku, právo na spravedlivý proces a svoboda shromažďování.

V Polsku vyhlášený „epidemický stav“ nemá nic společného se stavem nouze nebo stavem přírodní katastrofy, které jsou regulovány samostatnými zákony a mohou omezovat ústavní svobody a práva. Stav epidemie umožňuje pouze dočasná omezení pro konkrétní způsob pohybu nebo organizování shromáždění – nová pravidla však zcela zakazují a postihují jakýkoli pohyb, který nesouvisí se základními potřebami, profesní činností nebo se shledáním rodiny. Tato pravidla byla zavedena drobnými předpisy, jež zdánlivě doplňují existující zákony – sankce za jejich porušení se udělují bez práva na soud.

Doteď v Polsku platilo, že pokud někdo odmítl přijmout pokutu, jeho případ se postoupil soudu, který rozhodl, zda byla pokuta uložena správně, či nikoli. Soudní řízení trvalo několik měsíců, někdy i více než rok. Vzhledem k tomu, že pokuty za porušení některých nařízení ohledně covidu-19 nemají právní základ, jejž z podstaty „stavu epidemie“ nelze definovat, pravděpodobně by byly zrušeny. Ale nebudou. Polský parlament totiž schválil zákon o převodu pokut za porušení související s covidem-19 na správní sankce uložené hygienickou inspekcí, a to na základě sdělení policejního důstojníka – což znamená, že pokuty jsou ukládány a okamžitě vymáhány bez účasti soudu. Momentálně tak vše závisí na libovůli policisty, jestli občana „udá“ hygienické inspekci, nebo bude považovat důvod pro opuštění domu, který občan uvedl, za dostatečně pádný.

Pokud někdo pokutu odmítne zaplatit, budou peníze vymáhány soudním vykonavatelem (exekutorem), a to okamžitě. Možnost odvolání je omezena na minimum, dokonce i v odůvodněných případech bude možné zrušení v nedohlednu – soudy jsou kvůli epidemii uzavřeny. Mluvíme přitom o nemalých částkách: porušení zákazu cestování může mít za následek pokutu v rozmezí od 5 000 do 30 000 PLN (29 676 – 178 056 Kč), za porušení karantény pokutu až 30 000 PLN (178 056 Kč) a za nedodržení zákazu shromažďování je vymezena pokuta od 10 000 do 30 000 (59 352 – 178 056 Kč).

Jestliže se někdo odmítne podrobit testování, karanténě nebo hospitalizaci, může jej policista zadržet a podrobit nucené medikaci. Pokud se pacient s covidem-19 skryje nebo uteče, hrozí mu pokuta až do výše 30 000 PLN (178 056 Kč) nebo tři roky vězení.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

Úředníci mohou (správními rozhodnutími) nařídit občanům vykonávat nucenou práci za účelem boje proti epidemii. Doba této nucené práce nesmí přesáhnout tři měsíce.

Některé změny zůstanou, i když nouzová situace skončí. Za zpochybňování nebo neuposlechnutí příkazů policie nebo pohraniční stráže mohou jít lidé do vězení nebo dostat „mastnou“ pokutu. Tato opatření nahrávají policii, která se snažila rozšířit své represivní pravomoci již před epidemií.

Jedním z dalších bizarních příkladů proměny polské společnosti je zavedení přísnějších sankcí za stalking nebo úmyslné přenášení HIV – ačkoli neexistují žádné analýzy naznačující, že současné sankce za tyto negativní jevy jsou příliš nízké. A co to má společného s koronavirem? Nikdo neví.

Koronavirus: Premiér v porcelánu

Do třetice všeho zlého?

V České republice zatím nebyly přijaty žádné obdobné zákony. Je však třeba zmínit dva „pokusy“ premiéra Andreje Babiše využít současné situace ve svůj prospěch.

K tomu prvnímu došlo krátce po zavedení nouzového stavu. V pondělí 16. března byl do programu jednání vlády narychlo přidán kontroverzní bod: zákon o registraci skutečných vlastníků. Pokud by novela zákona prošla, mohla by premiéru Babišovi pomoci vyřešit jeho stávající střet zájmů. Jestliže by totiž byl už existující zákon pozměněn, považoval by se Andrej Babiš za beneficienta svěřenských fondů, do nichž umístil skupinu Agrofert, ale nikoli za vlastníka samotného holdingu. Babiš opakovaně odmítá obvinění ze střetu zájmů, popisuje ho jako politickou kampaň s cílem zdiskreditovat jeho osobu.

Podle premiéra navrhly zákon do programu zasedání vlády spolu se zákonem proti praní peněz zahrnout ministerstva spravedlnosti a financí. Babiš i ministryně spravedlnosti Marie Benešová zdůraznili, že oba zákony se řídí aktualizovanou evropskou směrnicí o boji proti praní peněz.

Premiér náhlou změnu programu jinak odmítl komentovat a napsal na Twitter: „Oznamuju novinářům, že řeším jen koronavirus, stovky dotazů od občanů, firem a institucí. Ohledně vašich dotazů k programu vlády k zákonu o evidenci skutečných majitelů se obraťte na ministryně Benešovou a Schillerovou.“

„Myslím, že tohle vyvrací tvrzení, že tyto zákony byly předány vládě, aby pomohly předsedovi vlády. To je nesmysl,“ uvedl pak v prohlášení tiskový mluvčí Benešové. Nakonec byl ale tento kontroverzní bod tiše z vládního programu stažen.

Neuběhly ani dva týdny a novináři z aktualne.cz a z Respektu zveřejnili utajovanou zprávu ministra obrany Lubomíra Metnara. Ministr obrany (ANO) navrhl legislativní změnu k posílení pozice předsedy vlády v případě ochromení funkčnosti parlamentu a vlády během mimořádného stavu.

„Absolutně s tím nesouhlasím, zastavil jsem to a projednávat to SAMOZŘEJMĚ nebudeme. Nevím, proč teď ministerstvo obrany vytáhlo dokument, který jim zadala vláda už v roce 2015. Tohle se kolegům fakt nepovedlo,“ napsal premiér Babiš v úterý 31. března na Twitteru a veřejně tím popřel jakoukoli účast na tvorbě návrhu.

Podle zmíněného dokumentu ale ministr Metnar poslal tuto novelu zákona na jednání Rady bezpečnosti státu začátkem března tohoto roku. A kdo tehdy řídil setkání bezpečnostní rady? Andrej Babiš.

 

Autoři textu: Eva Kubániová, Zuzana Šotová (investigace.cz), Gabriella Horn (Atlatszo.hu), Julia Dauksza, Konrad Szczygieł (Fundacja Reporterow)
Autorka grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja ReporterówInvestigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.