Společnost Disig, která na Slovensku zajišťuje elektronickou komunikaci mezi státem a občany, může být napojena na Jozefa Brhela staršího, obviněného v korupční kauze. V dokumentech firmy Disig se objevili lidé, kteří v minulosti s Brhelem starším i mladším prokazatelně spolupracovali. Vlastnická struktura Disigu má dosah i do Česka. Tuzemská společnost L.B.H. INVEST CZ měla být založena pro neznámého klienta. O možném napojení Disigu na Brhela psali novináři z Investigatívného centra Jána Kuciaka (ICJK).
Od prosince 2013 na Slovensku existuje nový druh občanského průkazu s čipem označeným jako kvalifikovaný elektronický podpis (KEP) neboli eID. Průkaz slouží podobně jako v minulosti k identifikaci při kontaktu s policií nebo při nákupu alkoholu, díky unikátnímu čipu ale umí ověřit také identitu občanů při vyřizování úředních záležitostí na internetu. Skrze čip lze například podat daňové přiznání, oznámit změnu adresy, zažádat o výpis z trestního rejstříku nebo nahlásit prodej svého auta, aniž člověk musí osobně na úřad.
Na vydávání a správu KEP má prakticky monopol firma Disig, a. s., která se stará nejen o elektronické podpisy občanů, ale zprostředkovává i komunikaci mezi státními úřady či ministerstvy nebo komunikaci státní pošty. Mimo to společnost dodávala software i hardware Národnému bezpečnostnému úradu (NBÚ), což je instituce, jež pomocí šifrování odpovídá za ochranu informací. Díky svým aktivitám si tak společnost přišla od roku 2012 do roku 2021 na více než 2,3 miliardy korun.
Příčina privilegovaného postavení Disigu je prostá. Podle Lenky Capuškové z české firmy První certifikační autorita, která vystavuje osvědčení například k elektronickým podpisům, důvod spočívá v tom, že eID SK vydává jako kvalifikované certifikáty pouze společnost Disig. „V případě eID SK zkrátka není možné, aby někdo jiný vydal kvalifikovaný certifikát poskytovatele stejných služeb, ačkoli v jiných státech EU to možné je,“ upřesňuje Capušková. Za této situace, kdy Slovensko neumožňuje elektronickou komunikaci se státem jiným způsobem než přes nástroje firmy Disig, má proto společnost na trhu absolutní monopol.
V zájmu oligarchy
Na základě informací Investigatívného centra Jána Kuciaka (ICJK) by přitom část peněz Disigu mohla směřovat do kapes Jozefa Brhela, který byl v v 90. letech státním tajemníkem slovenského ministerstva privatizace a podle spisu Gorila je „akcionářem“ politické strany SMER. V současnosti je spolu se svým synem Jozefem Brhelem mladším obžalován v kauze Mýtnik z praní špinavých peněz a korupce.
Na podnět analytika tajné služby, který bydlel v sousedním bytě, začala Slovenská informačná služba (SIS) v roce 2005 odposlouchávat byt ve Vazovové ulici v Bratislavě. Analytik SIS Peter Holúbek si totiž všiml, že před domem často parkují luxusní limuzíny a do bytu docházejí významní představitelé slovenského byznysu i politiky. Mezi návštěvníky konspiračního bytu patřili i bývalý premiér Robert Fico, tehdejší ministr hospodářství Jirko Malchárek a někdejší předsedkyně výkonného výboru Fondu národního majetku Anna Bubeníková. Obsahem rozhovorů mezi politiky a spolumajitelem investiční skupiny Penta Jaroslavem Haščákem byly privatizace a jejich manipulování ve prospěch finančníků. V bytě se rovněž domlouvalo vyplácení provizí. Odposlouchávací akce byla pojmenována Gorila. Na konci roku 2011 pak někdo anonymně publikoval přepisy nahrávek ze spisu Gorila. Protože skutečná nahrávka se v té době nenašla, zainteresovaní politici ji popírali nebo o ní mluvili jako o údajné nahrávce. Skutečnou nahrávku nebo její kopii policie objevila až v roce 2018 v domě Mariana Kočnera. Policie jeho dům tehdy prohledávala kvůli vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, zajistila však i důkazy k jiným kauzám, například právě k případu Gorila.
Během soudního líčení v případě kauzy Mýtnik vypovídal i bývalý šéf slovenské Finanční správy František Imrecze, který prohlásil, že Brhel měl mít zájem na tom, aby to byla právě společnost Disig, kdo bude dodávat bezpečnostní protokoly a softwarové klíče pro Finanční správu. Brhel mladší toto tvrzení odmítá.
Další stopa, jež naznačuje spojení Brhela s Disig, jsou firemní dokumenty. Ve firmě, kterou společnost Disig spoluvlastnila, figurovali až do roku 2016 Aleš Mriša a Martin Bahleda. Mriša působil už ve firmě, kterou měly téct peníze ze zakázek v kauze Mýtnik. Bahleda byl zase v úzkém kontaktu s energetickými firmami, jež byly napojeny na ty Brhelovy, a spolu Brhelovými je obviněn z praní špinavých peněz. Bahleda navíc už v minulosti přiznal, že Brhela mladšího zastupoval přinejmenším v jedné společnosti.
Vzhůru do Čech
Firma Disig je vlastněna dvěma společnostmi. Ze čtvrtiny patří slovenské firmě Cetix a ze tří čtvrtin české společnosti L.B.H. INVEST CZ, odkud se stopy vlastnictví ale vracejí zpět na Slovensko. Mateřskou společností českého L.B.H. INVEST CZ je totiž téměř stejnojmenná společnost L.B.H. invest sídlící v Bratislavě.
Důkaz o tom, že česká společnost L.B.H. INVEST CZ vlastnila podíly Disigu, dokládají i účetní závěrky za rok 2013, 2014 a 2015. V té z roku 2013 se píše, že „obchodní společnost (L.B.H. INVEST CZ) se od roku 2013 účastní na podnikání obchodní společnosti Disig, a. s., se sídlem v Slovenské republice“. Podle závěrky o rok později měla „společnost důležité příjmy z její majetkové části ve společnosti Disig“.
Společnost L.B.H. založili v roce 2013 výše zmínění Mriša s Bahledou. Podle Bahledy byla firma po svém vzniku převedena v řádu několika dnů na klienta, pro kterého ji spolu s Mrišou založili.
Slovenská společnost L.B.H. invest, jež vlastní českou firmu, nemá žádné tržby. Disponuje pouze výnosy z cenných papírů a jedná se o takzvanou holdingovou společnost, jejímž účelem je „držení akcií dceřiných společností“, jak ICJK vysvětlila právnička Kristína Kešnerová. Od svého vzniku společnost disponuje finančním majetkem v hodnotě téměř 190 milionů korun (8 milionů eur). K tomu má L.B.H. invest i dlouhodobé závazky, přesněji řečeno dluh totožné hodnoty, který firma postupně splácí.
Podle právničky Kešnerové může být vysoká půjčka, kterou firma ze svých zisků splácí, za určitých okolností i jistým způsobem krytí skutečného majitele. „Je pravda, že závazek v takové výši by mohl být součástí určitého schématu, jehož účelem je získat plnění jinak než výplatou zisku,“ říká Kešnerová. Skrze splácení půjčky by tak bylo možné vyplácet skrytému majiteli jeho podíl, aniž by tento tok financí probíhal přímo a dal se jednoduše vysledovat.
