Je proruský? Proukrajinský? Je to politický spasitel? Bulharské volby jsou důležité pro politiku celé Evropy

Bulharský prezident Rumen Radev vyhlásil předčasné volby, rezignoval, založil novou stranu a volby vyhrál. „Ano, je to trochu zvrácené,“ říká v rozhovoru pro investigaci.cz bulharský novinář Atanas Čobanov. „Ale bulharští voliči si ho vybrali jako politického spasitele. Člověka, který může vyřešit vleklou a hlubokou politickou krizi. Takových spasitelů jsme tu měli už víc a zklamali. Tak uvidíme.“

Bulharské volby byly velkým tématem pro evropská média a veřejné diskuse hlavně proto, že budoucí premiér má pověst jednoznačně proruského politika, „nového Orbána“. Opravdu si Bulharsko zvolilo tuhle cestu?

Je to složitější. Radevova rétorika je opravdu v mnohém jednoznačně proruská. Řekl třeba, že Krym patří Rusku. Mám dvě hypotézy, proč se takhle vyjadřuje.

Jaké?

Buď na něj mají ruské tajné služby nějaké kompromitující materiály, anebo se zcela pragmaticky obrací k prorusky smýšlejícím bulharským voličům, máme jich tu asi 30 %. A i díky jejich hlasům vyhrál volby. Zajímavé také je, že podle Wikileaks existuje depeše z amerického ministerstva zahraničí myslím z roku 2006 nebo 2007, která říká, že Radev je jejich člověk v bulharské armádě. Američané ho vycvičili v USA, byl velmi prozápadní a proamerický, což je naprostý opak narativu, který nyní prosazuje.

A navíc, pokud se podíváte na jeho prozatímní vlády – jako prezident jmenoval kvůli předčasným volbám celkem čtyři –, žádná z nich nezrušila bulharské dodávky zbraní na Ukrajinu.

Pojďme teď postupně k tomu, proč Radev vyhrál volby. V posledních letech se předčasné parlamentní volby v Bulharsku konají často. Proč? 

To je dobrá otázka. Je to proto, že Bulharsko se po velkých protikorupčních protestech v roce 2020 dostalo do politického chaosu. Od té doby jsme měli pět nebo šest nových parlamentů, už si to ani nepamatuju. Pro představu: když se podíváte na web bulharského parlamentu, za posledních šest let tam napočítáte přes tisíc poslanců.

Proč je politický prostor tak roztříštěný?

Hlavní dělicí linie spočívá v tom, že tady máme strany, které požadují reformy soudnictví a boj proti korupci, a máme tu oligarchy, kteří chtějí zachovat status quo, protože jinak by jim také mohlo hrozit vězení. Samozřejmě i zahraniční politika je důležitá – Rusko, Ukrajina, EU, ale není to základní téma. Hlavní dlouhodobé téma je korupce a zkorumpované soudnictví.

A Rumen Radev slíbil, že to vyřeší.

A vyřeší? 

To je další dobrá otázka. V minulosti jsme tu měli už tři příklady politických spasitelů. První byl v roce 1996, potom, co Bulharsko prošlo státním bankrotem. Plat novináře nebo profesora na univerzitě byl tehdy kolem pěti dolarů.

Počkej, myslíš za měsíc, nebo za den?

Za měsíc. Byla to extrémní situace. Chudoba, inflace tisíc procent a více. Bulhaři pak tedy zvolili novou vládu v naději, že už definitivně skoncuje s komunistickou minulostí. A zvolili proevropskou, tržně orientovanou vládu, která zemi stabilizovala. A Bulharsko udělalo během pár let velký pokrok. Ale kvůli korupci si tato vláda neudržela druhé funkční období.

A kdo byl dalším spasitelem?

Bývalý bulharský car. Vrátil se z exilu a měl velkou podporou veřejnosti. Ve volbách sice nezískal úplnou většinu, ale měl pohodlnou koaliční vládu na další čtyři roky. A ekonomické výsledky byly dobré. Ale korupce stále přetrvávala. Právě korupce byla konstantním problémem Bulharska po všechny ty roky. A byl to také hlavní argument dalšího politického spasitele – Bojka Borisova, který přišel v roce 2009.

Borisov pak u moci vydržel dlouho…

Ano, šestnáct let. Prostřednictvím různých koalic vládl v jedné, dvou, třech vládách. S dvouletou přestávkou. A samozřejmě se neustále objevovala obvinění z korupce, viděli jsme dokonce fotky Borisova, jak spí vedle nočního stolku s šuplíkem plným eur a zlata.

Celý rozhovor s Atanasem Čobanovem si můžete poslechnout v podcastu Odposlech:

Kdo to vyfotil? 

Borisov říkal, že to byla Mata Hari. Mnohokrát prý hostil krásnou ženu, která sama přinesla to zlato a peníze a udělala ty fotky, aby ho zkompromitovala.

Ten šuplík plný peněz se stal symbolem konce Borisovova druhého funkčního období v roce 2020, ale podařilo se mu vrátit v jiné koalici. Ty poslední velké protesty v prosinci minulého roku byly namířeny proti němu a taky proti jeho oblíbenému oligarchovi a politikovi Deljanu Pejevskému, který je symbolem bulharské korupce, zkorumpovaného soudnictví a prokuratury.

Tak pojďme zpátky k Rumenu Radevovi. Dokáže účinně bojovat s korupcí?

Teď nastává moment pravdy. Neustále vystupoval proti oligarchickému modelu kontroly nad médii a soudním systémem. Ale mluvil o tom jako prezident bez skutečné moci. Teprve uvidíme, jestli tento systém rozbije, nebo si v něm najde místo, aby ho převzal a využil ve svůj prospěch.

Můžeš nám o Rumenu Radevovi říct něco víc? Kdo to vlastně je a jak se dostal k politice?

Na začátku jeho politické kariéry byla podpora socialistické strany a ruských think tanků blízkých Kremlu. Tehdy do Bulharska přijel bývalý důstojník ruské zpravodajské služby Rešetnikov a jednal s šéfem bulharské socialistické strany. A ta překvapivě jako prezidentského kandidáta navrhla právě Radeva, nikoli někoho z vlastních členů.

Ale proč právě Radev, odkud se vzal?

Radev byl populární, byl generálem letectva, pořádal letecké show, kde se svým MiG-29 předváděl dovednosti. Je to voják a Bulhaři mají vojáky rádi, myslí si, že armáda je méně zkorumpovaná než všechna ostatní ministerstva, což samozřejmě není pravda. A Radev prezidentské volby vyhrál. A v těch následujících mandát obhájil. A to díky podpoře všech protikorupčních stran.

Co považuješ za Radevovy úspěchy ve funkci prezidenta?

Hlavním Radevovým úspěchem bylo to, že ho veřejnost vnímala jako opozici vůči oligarchickému modelu. Stál nad každodenními skandály, byl morálním hlasem. V podstatě nic víc, on neměl pravomoc na to, aby něco fakticky změnil.

Nicméně jedna z prozatímních vlád, kterou jmenoval, odvedla dobrou práci při odhalování faktů o korupci při stavbě silnic. V té vládě byl ministr, který osobně kopal díry do dálnic, aby ukázal, jak tenký je asfalt ve srovnání s tím, jaký by měl být podle vynaložených investic a podle odpovídajících norem. Pomohlo to zvýšit povědomí o rozsahu korupce. To je jeden z Radevových úspěchů a teď si počkejme, jaké budou jeho další kroky.