Bulharský novinář Čobanov: Odhalení ruských agentů je spíš kampaň než výhra

„Odhalení ruských špionů je spíš předvolební kampaň vládnoucí strany, ze špionáže zatím nikoho neobvinili,“ tvrdí bulharský investigativní novinář Atanas Čobanov.

Minulý týden přinesla média po celém světě informaci o tom, že v Bulharsku se podařilo odhalit a rozmetat skupinu tajných agentů, kteří pracovali pro ruskou rozvědku. Co se přesně stalo?

Prokurátoři a tajné služby tvrdí, že se podařilo odhalit ruské agenty, kteří na ruskou ambasádu v Sofii dodávali tajné dokumenty z bulharského ministerstva obrany a dostávali za to zaplaceno.

Hlavou celé skupiny má být bývalý vysoce postavený bulharský důstojník, který v minulosti zastával funkci velitele bulharské armádní rozvědky. Nyní je mu 74 let a je už penzista. Během komunismu vystudoval  akademii sovětské vojenské zpravodajské služby GRU. Přestože se režim v roce 1989 změnil, zůstal aktivní a dál pracoval pro bulharskou armádní rozvědku. Jeho manželka má dvojí občanství, bulharské a ruské. A byla to právě ona, kdo měl být spojka mezi ruskou ambasádou a lidmi z ministerstva obrany. Ti jí nosili dokumenty, ona jim předávala peníze.

Zatčení úředníci z ministerstva obrany sice zastávali vysoké funkce, avšak ke klíčovým dokumentům NATO přístup neměli. Za spolupráci dostávali něco mezi dvěma a třemi tisíci dolary měsíčně (44 000 až 66 000 korun měsíčně). Nevíme, jak dlouho tato buňka fungovala.

To je ta oficiální verze. Váš pohled na celou aféru je jaký?

Celou kauzu spíš vidím jako geniální tah v předvolební kampani. Média při opěvování zvládnuté akce kontrarozvědky totiž zapomínají na několik důležitých detailů. Ten první je třeba otázka, jak je možné, že někdo, kdo v Rusku vystudoval  akademii GRU, zůstal aktivní v bulharské vojenské rozvědce ještě dlouho po tom, co se režim změnil? Tady neproběhly žádné lustrace lidí pracujících v tajných službách, a jak se čím dál častěji ukazuje, bulharské rozvědky i kontrarozvědky jsou ruskými agenty přímo prolezlé. Místo zpravodajských služeb máme spíš Potěmkinovy vesnice.

Za pozornost také stojí, že zadržení lidé neměli přístup ke strategickým ani utajovaným dokumentům NATO. Byli to agenti mnohem nižšího kalibru než ti, kteří se tu jinak dost volně pohybují. Odpovídají tomu i částky, které za svoje služby dostávali. Za pouhých 2 000 dolarů se přísně utajované dokumenty NATO opravdu koupit nedají.

Zajímavé je i prohlášení samotného ministra obrany, tedy šéfa ministerstva, kde tito lidé pracovali. Podle jeho slov tato špiónská buňka vlastně nic důležitého z ministerstva nevynesla, neboť v drtivé většině šlo údajně o veřejně přístupné dokumenty. Navíc má jít o špiony pracující pro ruskou Službu vnější rozvědky SVR, nikoliv mnohem obávanější GRU, tedy vojenskou zpravodajskou službu. Takže mi to přijde spíš jako velmi dobrý kšeft než nějaká extrémně sofistikovaná špionážní operace.

Celé to ještě dokresluje fakt, že z těch zadržených lidí zatím nikdo nebyl obviněn ze špionáže.

Proč odhalení špionů souvisí s volbami v Bulharsku, které proběhnou 4. dubna, tedy v neděli? 

Načasování celé akce je potřeba dát do kontextu. Odhalení špionské buňky je pravděpodobně součástí předvolební kampaně vládnoucí strany Bojko Borisova. Této kampani totiž zasadilo ránu oficiální prohlášení dvou amerických senátorů, demokrata a republikána, kteří veřejně kritizovali míru korupce v Bulharsku. Americká ambasáda zveřejnila jejich oznámení před dvěma týdny. Byla to dost zdrcující kritika.

Takže vláda potřebovala jasně ukázat, že Putin není její spojenec, jsou spolehlivým partnerem Západu a nejvyšší státní zástupce je člověk na svém místě. Jenže právě nejvyšší státní zástupce je člověk, který je často ostře kritizován za to, že korupci vládních politiků nejen že neřeší, on ji naopak ještě kryje.

Vnímám to tak, že poselství celé akce má být následující: „Vidíte, chytáme ruské špióny! Takže nás nechte na pokoji a neotravujte s korupcí.“

Je tedy bulharská vláda skutečně prozápadní a protiruská, jak se o ní občas mluví?

Právě že není, zejména co se týká strategické ekonomické oblasti, vláda dělá všechno pro to, aby šla Rusům na ruku a prohlubovala závislost Bulharska na Rusku. Ve stejné době, kdy probíhal lov na špiony, schválila vláda Bojka Borisova investici 1,5 miliardy eur do projektu Balkan stream, tedy do infrastruktury plynovodu z Ruska do Bulharska a dál do Evropy. Tento projekt má nahradit zrušený záměr vybudovat plynovod South stream. Což se nelíbilo Evropské komisi, protože projekt porušoval evropská pravidla, neboť ruský Gazprom měl mít  monopol na jeho použití.

To ale naší vládě nevadilo a staví přes Bulharsko plynovod, ke kterému nemají žádné další společnosti přístup. Budeme tak jen tranzitní zemí pro plyn Gazpromu,  přičemž Gazprom to nebude stát ani dolar, protože se plynovod platí ze státního, tedy za peníze bulharských daňových poplatníků. Tohle je pro Putina samozřejmě velké vítězství, i proto, že Bulharsko se tak stalo slabým místem evropské bezpečnostní strategie. Ve srovnání s tímhle problémem je pozatýkání několika Bulharů, co nosili na ambasádu veřejně přístupné dokumenty, spíš taková legrace. Nesmíme přitom zapomínat ani na ostatní ruské projekty v Bulharsku, jako je například stavba jaderné elektrárny.

A je tu ještě jeden skandál spojený s Ruskem. Ten se týká skupinky ruských zabijáků, kteří se pokusili otrávit novičokem bulharského výrobce zbraní. V tomto případě prokurátoři naprosto selhali. Podle některých mých kolegů dokonce sehráli roli i v maření důkazů. Takže co se týká Ruska, máme tu takový dvojí metr.

A kdo tedy  volby v Bulharsku vyhraje?

Nejde o to, kdo ty volby vyhraje, ale kdo bude schopen sestavit vládu. Mám za to, že nová poslanecká sněmovna nebude mít dlouhého trvání. Letos proběhnou ještě prezidentské volby a je možné, že si s nimi zopakujeme i ty parlamentní. Ale nejsem Baba Vanga, neumím předpovídat budoucnost.

Atanas Čobanov je investigativní novinář a zakladatel portálu Bird.bg. Na Paris Nanterre Université získal doktorát z počítačové lingvistiky. Pravidelně přináší informace o propojení bulharské vlády a organizovaného zločinu. Od roku 2010 je členem OCCRP a také držitelem mnoha mezinárodních novinářských ocenění, včetně Global Shining Light.

Autorka rozhovoru: Pavla Holcová
Autor úvodní fotografie: Atanas Čobanov
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.