Slovensko zažíva najväčšiu krízu za posledné roky. Politickú aj spoločenskú. Vražda novinára Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírovej potopila aj najskúsenejších politikov. Tých, od ktorých si verejnosť žiadala vysvetlenie. Zmena ale neprišla vďaka pokorným funkcionárom. Dejinný zlom urobili tisícky obyčajných ľudí. Prinášame vám osudy štyroch z nich, ktorí sa rozhodli bojovať za zmenu.
Poslední dobou se v Česku čím dál víc mluví o problematických čínských investorech. Kromě kauzy s CEFC a jejího šéfa podezřelého z hospodářské kriminality tu je ale ještě jeden, potenciálně daleko nebezpečnější případ. Ten se týká největší banky na světě Industrial and Commercial Bank of China a praní peněz pro čínský organizovaný zločin. Tuto kauzu vyšetřuje španělská policie, přesah však má i do Česka.
Ján Kuciak, ČCIŽ, OCCRP a IRPI Na počátku bylo jméno na registračním formuláři firmy: Antonino Vadala. A protože toto jméno náleželo muži, který byl v obchodním vztahu s Márií Troškovou – slovenskou modelkou, která se postupně vypracovala od polonahých fotek přes byznys až na pozici asistentky premiéra Roberta Fica – novináři chtěli vědět více. Tato zvídavost...
Tento článek zveřejňujeme v identickém znění napříč médii pod Ringierem, pro která Ján Kuciak pracoval. Je to text, na kterém jsme s Jáno Kuciakem, italskou organizací IRPI a OCCRP pracovali déle než 18 měsíců. Vzhledem k brutálním okolnostem zůstal text nedokončený.
Český zbrojařský magnát Jaroslav Strnad nenakupoval na Balkáně ve velkém jen zastaralou čínskou munici. Podnikatel koupil minimálně také dvě zkrachovalé továrny, které byly někdejším státním majetkem socialistické Jugoslávie a jejichž výroba se soustředila na vojenský průmysl.
Jaroslav Strnad, největší oficiální sponzor kampaně Miloše Zemana za znovuzvolení, nakupoval na Balkáně obrovské zásoby munice a krachující vojenské továrny. Využíval při tom pomoci kontroverzních balkánských osobností. Nakupovalo se ve velkém. Desítky milionů kusů staré čínské munice jsou ovšem v evropských zemích i v USA neprodejné. Tento materiál se používá zejména v zemích Blízkého Východu. Co se dělo s obrovským množstvím nebezpečné munice dále, není oficiálně potvrzené.