Začarovaný mariánský kruh

Investiční byty se v Praze staly předmětem vášnivé debaty. Návrh Pirátů, aby se podle odběrů elektřiny zjišťovalo, kolik má hlavní město prázdných nevyužitých bytů, jež by se poté zdaňovaly, vyvolal vlnu nevole, kritiky a koaliční spory na magistrátu. Dvě neméně důležitá témata ale v této debatě zůstala stranou: investiční byty na malých městech, jejichž existence často dokáže změnit tvář i atmosféru daného města, a investiční byty pořízené za špinavé peníze – ty často slouží jako bezpečné úložiště peněz a pojistka pro zkorumpované politiky nebo lidi z prostředí organizovaného zločinu pro případ, že by se časy změnily. Obojí platí v Mariánských Lázních, jež se svými 13 tisíci obyvatel patří k menším českým městům, ale současně se díky proslulým lázním těší určité exkluzivitě.

 

Česko je pro lidi, kteří se nechtějí vystavovat riziku a potřebují najisto investovat své nelegálně nabyté peníze, velmi populární zemí. Ekonomika tady stabilně roste, je tu bezpečno, politická situace relativně předvídatelná a hlavně ceny nemovitostí v dohledné době neklesnou, spíš naopak. Tato situace je mimo jiné dána obrovskou disproporcí mezi počtem bytů, které by bylo potřeba každý rok postavit, aby se trh nasytil, a počtem bytů, které jsou reálně schválené k výstavbě.

  • Co určuje cenu nemovitostí

Důvodů k tomuto nafukování cen je hned několik. Lidé se stěhují do měst, kde jsou lepší pracovní nabídky, bohatší kulturní i sportovní vyžití, což je celosvětový fenomén, který zároveň vytváří takzvanou „housing crisis“. V Česku k tomu lze přičíst složité a zdlouhavé vyřizování stavebního povolení a tudíž pomalou a nedostatečnou výstavbu nových bytů. Naopak ještě donedávna bylo velice snadné získat hypoteční úvěr ke koupi nemovitosti. Poptávka tak silně převyšuje nabídku a dopadem jsou nedostupné ceny bydlení – a to jak pronájmů, tak i nákupu vlastních nemovitostí.

 

Ceny nemovitostí proto každoročně stoupají do takové výše, až někteří odborníci bijí na poplach. Přesněji řečeno bude-li tento trend pokračovat, nastane situace, že si běžná česká domácnost nebude schopna pořídit vlastní byt.

Zatímco velká města jako Praha jsou schopna několik tisíc investičních bytů absorbovat, malá města taková tendence devastuje s dalekosáhlými důsledky.

Lázenští šviháci z Východu

Ikonická kolonáda zakončená Zpívající fontánou a přibližně 40 minerálních pramenů. To jsou Mariánské Lázně, na první pohled malebné město, jež se odjakživa těšilo oblibě i mezi zahraničními hosty. Posledních několik let se ale potýká s nedostupností bydlení, zapříčiněnou mimo jiné i masivními zásahy investorů z ciziny.

Byty a hotely v centru města z velké části vlastní většinou ruští či ruskojazyční investoři, kteří jsou hned po Češích také nejpočetnější skupinou majitelů tamějších nemovitostí. K největším cizojazyčným minoritám patří v Mariánských Lázních Rusové a Němci, zástupců dalších menšin (Vietnamců, Číňanů, Arabů) je oproti nim daleko méně.

Jeden z největších a nejluxusnějších hotelů v Mariánských Lázních, hotel Evropa, buduje Ali Nagijev, povoláním zástupce ředitele protikorupčního úřadu Ázerbájdžánu, tedy země nacházející se v posledním Indexu vnímání korupce na 152. místě ze 180. O nemovitostech, které si za více než miliardu korun během několika předešlých let koupila jeho rodina a její obchodní partneři v Mariánských Lázních a v Praze, jsme už jednou psali.

Ázerbájdžánská koupel v českých lázních

Problém spočívá v tom, že Ali Nagijev ani jeho rodina si na tyto miliardové investice oficiálně nemohli nikdy vydělat – celý život všichni pracují jako státní úředníci v zemi, kde je průměrný plat 7500 korun měsíčně.

Hotel propojující pod luxusní frančízou Vichy Celeste celý blok domů měl být podle plánu dokončen v červnu 2019. Měsíc před tímto datem se ale o projektu dá mluvit jako o lepší hrubé stavbě. Podle slov kolem procházejících pravidelných návštěvníků Mariánských Lázní budova vypadá několik posledních let pořád stejně, žádného pokroku ve výstavbě ani pracujících dělníků na stavbě si nevšimli. Plánovaný hotel Evropa je tak v současnosti opuštěné staveniště.

Jeden z největších hotelů v Mariánských Lázních – hotel Evropa. Foto: Eva Kubániová

„Hotel Evropa je závislý na tom, jestli bude mít investor peníze, aby pokračoval v rekonstrukci,“ komentuje současný stav bývalý starosta Mariánských Lázní Vojtěch Franta. Ambiciózní projekt podle něj vypadá z odborného i laického pohledu spíše jako projekt na uskladnění peněz majitele, pravděpodobně totiž nebude pro tak velký provoz schopen najít personál ani patřičnou klientelu.

Podobným luxusem i velikostí upoutá pozornost i Grandhotel Nabokov. Vlastníkem je bývalý ruský plukovník Salav Zaynalabidov. Někdejší lampasák investoval jen do oprav stovky milionů korun. Podle Zaynalabidových slov pocházejí miliony z jeho vlastní kapsy nebo z blíže nespecifikovaných půjček.

Zaynalabidov je od roku 1990 ředitelem firmy ruské akciové projekční společnosti 711 Военпроект (711 Vojenprojekt) a určitě nemá do kapsy hluboko. Firma bohatne na státních zakázkách od ruského ministerstva obrany. Mimo jiné zodpovídala za výstavbu vojenských objektů v Čečensku, Ingušsku nebo v Dagestánu – tedy ve velmi kontroverzních oblastech ruského zájmu.

Celý objekt Grandhotelu Nabokov patřil ještě před pár lety Ministerstvu obrany České republiky, které se ho údajně více jak šest let neúspěšně snažilo prodat. Zaynalabidov, jenž podle svých vlastních slov do Mariánských Lázní každoročně dojíždí už přes 15 let, se na chátrající a rozpadající se komplex sedmi budov bývalého Vojenského lázeňského ústavu „už nevydržel dívat“ a celý areál koupil za částku převyšující 100 milionů korun. Grandhotel Nabokov byl otevřen 12. května 2018.

Hotel Nabokov spojuje sedm budov bývalého Vojenského lázeňského ústavu. Foto: Lukáš Nechvátal

Dalším příkladem velkých investic zahraničních investorů je i případ někdejší dětské léčebny Miramonte. Tu v roce 2008 koupila skupina kazašských podnikatelů. Budova je ale od té doby opuštěná a očividně chátrá. Případu Miramonte se bude věnovat příští článek naší tematické série.

Privátní nemovitostí v Mariánských Lázních se může pochlubit také Rustam Hukumov, starší syn bývalého ředitele železnic Tádžikistánu, který v roce 2014 musel ze svého postu odstoupit, neboť se provalily skandály jeho dvou synů. Jeden z nich obchodoval s drogami, druhý zavinil autonehodu, při níž zemřeli tři lidé.

Hukumovu nákupu luxusní vily v rezidenční čtvrti Hamrníky nebránilo ani jeho odsouzení k devíti rokům vězení za pokus prodat devět kilogramů heroinu. Přibližně po roce byl propuštěn a v prosinci 2012 si pořídil zmíněnou vilu s bazénem, venkovním krbem, garáží a zahradou o rozloze 1000 metrů čtverečních za více jak 11 milionů korun. V současnosti ve vile stále nikdo nebydlí. Podle slov sousedky ale rodina párkrát do roka přijede, čemuž nasvědčuje i opečovávaná zahrádka a nedávno posekaný trávník. Jak často jezdí, jak dlouho se zdržují a zda je to vůbec rodina Rustama Hukumova už však sousedka nevěděla.

Vila Rustama Humukova. Foto: Pavla Holcová

Předimenzovaný a nedokončený hotel Evropa i opuštěná léčebna Miramonte jsou příklady negativního dopadu takovýchto zahraničních investic. V čem ale spočívá problém v případě Grandhotelu Nabokov, když ruský majitel koupil, opravil a zprovoznil nevyužitý majetek českého státu? Podle exstarosty Franty se tato situace může promítnout do kvality lázeňských služeb. Zahraniční majitelé či ředitelé hotelů totiž nemívají k městu hlubší vztah a v první řadě jim jde o zisk. Cena pokojů je všude nastavena přibližně stejně a šetří se na platech zaměstnanců. Výsledek takové strategie je většinou tristní: vysoká cena služeb a jejich nízká kvalita plus nespokojení zaměstnanci. To k dobré reputaci města a jeho rozvoji určitě nepřispívá.

Tak jako samotní podezřelí majitelé či nedůvěryhodní vlastníci. Nehledě na vysloveně nebezpečné lidi. Jeden z bytů v Mariánských Lázních je majetkem firmy SIRIUS INVEST GROUP, jejímž spolumajitelem je džihádista David Souaan, odsouzený ve Velké Británii ke třem a půl letům vězení. Souaan byl zadržen na londýnském letišti Heathrow právě v okamžiku, kdy se chystal odletět do Sýrie, kde se měl podle obžaloby přidat k teroristické skupině. Policie během vyšetřování prozkoumala jeho počítač a našla v něm spoustu materiálů dokumentujících jeho radikální džihádistické postoje, včetně detailních záběrů na rituální popravu nevěřícího podříznutím. Když se reportéři investigace.cz šli podívat na vilu, jejíž část firma SIRIUS INVEST GROUP vlastní, a kde je i Souaanův byt, nebyla tato společnost k nalezení – ani na zvoncích či na poštovních schránkách. Část vily, která se nachází jen pár set metrů od hlavního náměstí, navíc vypadala úplně opuštěně. I Davidem Souaanem se bude zabývat další článek o pofiderních majitelích nemovitostí v Mariánských Lázních.

Vila ve které by se měl nacházet byt Davida Souaana. Foto: Mapy.cz

Rusy za sousedy nikdo moc nechce

Podivné hotely mohou odradit potenciální návštěvníky města, což jistě není příjemné, ale v krátkodobém horizontu je to stále ještě řešitelné. Závažnější problém pro město ovšem nastává v okamžiku, kdy začne ztrácet svou duši tvořenou místními obyvateli. V Mariánských Lázních se něco podobného děje už delší dobu. Podle informací volně dostupných z katastru nemovitostí vlastní přibližně 12 % všech nemovitostí cizinci, v centru města ale bude číslo mnohem vyšší. Největší část z nich pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu. Poté, co těmto lidem začaly být Karlovy Vary malé, zahájili přesun i do ostatních měst v regionu. Tam za přemrštěné částky skupovali zprivatizované byty, které pak předělali dle svého výstředního a extravagantního procovského stylu a ještě tak navýšili jejich cenu.

V současnosti je většina těchto bytů neprodejná a opuštěná, některé byty i chátrají. „Když si v Mariánských Lázních dnes někdo kupuje byt, tak se nejdříve podívá, komu patří další byty v domě, a hned ví, jestli budou sousedi uklízet chodbu, topit, nebo ne. Jestliže takový člověk zjistí, že čtyři ze šesti bytů v domě vlastní lidé z postsovětských republik, tak ten byt kupovat nebude, protože ví, že by v tom domě svítil a topil sám. A měl by od souseda studený stěny,“ komentuje situaci architekt a bývalý starosta Vojtěch Franta.

Když k tomuto negativnímu jevu připočteme fakt, že většina obyvatelstva Mariánských Lázní je relativně nová (velká část Čechů se sem přistěhovala až po druhé světové válce po odsunu sudetských Němců) a nemá k městu vybudovaný pevnější vztah, nastávají situace, kdy rodiče nespokojení s životními i pracovními podmínkami města nabádají své děti, aby vystudovaly vysokou školu a z Mariánek odešly pryč. Začarovaný kruh se tím uzavírá a samotné město se ještě více vylidňuje.

Závažnost tohoto vylidňování a prázdných investičních bytů komentuje i urbanista Petr Návrat. Podle jeho zkušeností mohou nákupy bytů, které poté zejí prázdnotou, za rozbití místní komunity, ale i za zvyšování nájmů v dané lokalitě. Následkem je postupné vylidňování oblasti. Na malých městech se taková situace projevuje okamžitě a s viditelnějšími následky než ve městech s větším počtem obyvatel. Zvyšují se ceny služeb, méně lidí se do místa stěhuje za prací, protože nemůžou sehnat dostupné bydlení, a zaměstnavatelé naopak nemůžou sehnat potřebné zaměstnance a vzniká tak riziko, že svou podnikatelskou aktivitu přenesou někam jinam. Ona zmíněná prázdnota pak doslova bije do očí.

Podle bývalého starosty Vojtěcha Franty nemohou Mariánské Lázně s těmito negativními faktory v současnosti nic dělat.

 

Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autor úvodní fotografie: Eva Kubániová
Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.