Reportéři investigace.cz se vydali na Karlovarsko, aby zjistili, co v Česku vlastní Igor Urbansky a jeho rodina. Ukrajinský obchodník se zbraněmi za dob Sovětského svazu působil jako kapitán na nákladní lodi. Asi proto se sousedům v Kyselce představuje jako námořník. Což zní samozřejmě lépe než prodejce zbraní do zemí sužovaných občanskými válkami jako třeba Angola nebo Sýrie. Právě na takových konfliktech, které si vyžádaly statisíce lidských životů, vydělal velké jmění. Z pohledu českých zákonů však není bezproblémové ani jeho působení na Karlovarsku, kam jezdi Urbanského rodina odpočívat.
Kyselka se skrývá v lesích podél údolí řeky Ohře. Je to chráněná oblast, kde vyvěrají minerální prameny. Dnes zde žije necelých 800 obyvatel, kdysi tu ovšem kypěl čilý lázeňský život. Vrcholu dosáhl v 19. století, kdy do malých lázní nedaleko Karlových Varů přijížděli osvěžit své tělo i ducha panovníci z Ruska, Německa či Íránu, ale také slovutní spisovatelé jako například Johann Wolfgang von Goethe. To už je ale dávno passé. V povědomí současné české společnosti Kyselka spíše evokuje minerálku Mattoni a dlouhodobě zpustošený a zanedbaný lázeňský areál.
Právě naproti někdejšímu centru lázní se na druhém břehu řeky Ohře nachází zrekonstruovaná vila, kterou si pořídila rodina Igora Urbanského. Na otázku, komu patří, odpovídá náhodný kolemjdoucí: „Ukrajinskému šéfovi Oděsy.“
https://www.investigace.cz/akta-odesa-iv-zbrojarova-valka/
Rodinné hnízdo
Luxusní nemovitost s pečlivě udržovanou zahradou stojí na chráněném území mezi řekou a lesem. Původně nesla název „Hungaria“ a sloužila jako bydlení pro vedení firmy Karlovarské minerální vody. V 50. letech ji znárodnili komunisté, přestavěli pro potřeby veřejnosti a proměnili ji v mateřskou školu a ordinace zubařů a doktorů. V 90. letech objekt osiřel, a poněvadž obec Kyselka neměla dostatek prostředků na údržbu, vila chátrala, až téměř spadla.
O pár let později se na scéně objevila rodina Urbanských. Lépe řečeno jejich firma ODESS & UR, která v roce 2000 nemovitost o rozloze 653 m² na čísle popisném 26 koupila za 687.600,-Kč. Firma objekt opravila a zřídila z něj rekreační sídlo rodiny ukrajinského zbrojaře. Jediným vlastníkem vily se v roce 2009 nakonec stala manželka “šéfa Oděsy” Galyna Urbanska. Za dům a přilehlé pozemky, které se podle nové kupní smlouvy již zvětšily na rozlohu o výměře 2565m² zaplatila podle této smlouvy své vlastní firmě 4,8 milionu korun.
Námořník s doutníkem
Z vnějšího pohledu je vila zrekonstruovaná střídmě, nenese žádné známky extravagance či stopy nevkusné okázalosti. Na plotě zavěšená poštovní schránka má stále cedulku s názvem firmy ODESS & UR, ačkoliv samotná společnost zanikla formou likvidace v lednu 2018. Po několikerém zazvonění se nic neděje. V oknech jsou zatažené závěsy, podle všeho není nikdo doma.
V nejbližším okolí stojí další tři vily, všechny jsou v podstatně horším stavu. „Majitel pochází z Oděsy a je námořník. Má pět lodí,“ říká muž v důchodovém věku, jeden ze sousedů Urbanských. Podle něj námořníkova rodina přijíždí do Kyselky i s dětmi několikrát do roka. Naposledy je viděl o Vánocích. „Nemluví sice česky, ale občas si spolu zakouříme doutník a povídáme si. Je to dobrý soused,“ doplňuje téměř tklivě starší muž, aniž by upřesnil, jakým jazykem byl veden jejich dialog.
Starosta Kyselky Aleš Labík potvrzuje, že Igor Urbansky se místním skutečně představuje jako námořník. „Vesničané tvrdí, že prý býval námořníkem. Myslím, že jsem ho loni párkrát potkal. Jeho vila byla jednou z prvních, kterou si tady koupili cizinci,“ říká starosta a dodává, že zájem developerů o tuto část Kyselky roste, což enormně zvyšuje ceny zdejších nemovitostí.
Obyvatelé Kyselky, kteří měli možnost do zrekonstruované vily nahlédnout, tvrdí, že je luxusně vybavena. Pracovna má být obložená drahým dřevem, exkluzivní nábytek dovezen z různých koutů světa. Moře a divoký život na návštěvníka dýchnou z dětského pokoje, kde údajně stojí postel ve tvaru pirátské lodi.
Slabost pro kolonády
Vedle vily v Kyselce vlastní rodina Urbanských i byt o rozloze 70 m2 přímo v centru Karlových Varů. Nachází se v ulici Tržiště, nedaleko Zámecké kolonády, kterou ročně navštíví tisíce turistů. Galyna Urbanska byt koupila v roce 2004 od místních majitelů za 750 tisíc korun.
V přízemí historického domu s impozantní fasádou jsou obchody s křišťálovými lustry a luxusními módními doplňky. Prodavači nemluví česky, ostatně tak jako jejich klientela. Odpovídají naopak plynulou ruštinou, rodinu Urbanských ale nikdo z nich nezná. Vnitřní prostory budovy ostře kontrastují s venkovním vzhledem honosné stavby. Všude jsou nánosy špíny a prachu, po stěnách pavučiny, sem tam chybí i kus podlahy. Který z bytů patří Urbanským, nelze zjistit. V chátrajícím nitru domu nejsou u dveří žádná jména.
Ztraceno v číslech
Členové rodiny Urbanských v Česku donedávna vlastnili firmu ODESS & UR, jejíž historie sahá do roku 1999. Tehdy byla tato společnost založena jednatelkou Světlanou Polovcevou, která jako jediná není členem zbrojařovy rodiny. Společnost sídlila na adrese jejího trvalého bydliště – Kyselka 105. Jak vyplývá z adresy, jedná se o druhou vilu, která ODESS & UR ani samotným Urbanským nikdy nepatřila a přesto figurovala v jejich účetnictví.
Reportéři investigace.cz prošli stovky stran právních dokumentů a účetních závěrek. Cílem bylo pochopit rozsah podnikatelských aktivit jednoho z nejvlivnějších rodinných klanů v Oděse, kterým rodina Urbanských bezesporu je. Od roku 1999 tito lidé investovali do firmy ODESS & UR, která vykazovala minimální aktivitu, nejméně 15 milionů korun.
Mezi účetními závěrkami a výpisy z katastru reportéři našli nesrovnalosti, jež jsou v rozporu s českým obchodním právem.
V účetní závěrce se píše, že firma ODESS & UR dokončila rekonstrukci domu na adrese Kyselka 105 v roce 2001. Dům byl sice prvním sídlem firmy, jak ale bylo řečeno podle katastru nemovitostí této firmě ani nikomu z rodiny Urbanských nikdy nepatřil. ODESS & UR přesto nemovitost zařadila do užívání a pak prováděla zrychlené odpisy majetku. Podle českých zákonů může celou nemovitost do dlouhodobého hmotného majetku v účetnictví zařadit pouze její vlastník. Odepisovat lze jen tzv. technické zhodnocení, o kterém není v účetních závěrkách zmínka.
V účetních závěrkách se lze také dočíst, že firma ODESS & UR rekonstrukci na této adrese prováděla za peníze od jednoho ze společníků. V rekonstruovaném objektu měl být dokonce byt, který sloužil k pronájmu od června 2001, a nájem z tohoto bytu byl hlavním příjmem firmy.
Dolce Vita v zahraničí
Spoluvlastníky firmy ODESS & UR byli do roku 2018 i Anatolij a Oleksandr Urbansky, synové Galyny a Igora. Anatolij je od roku 2015 předsedou Oděského oblastního zastupitelstva, tedy něčím jako krajským hejtmanem. Oleksandr byl v roce 2014 zvolen poslancem ukrajinského parlamentu. Informace o jejich zahraničním podnikání a nemovitostech však v jejich daňových přiznáních, která vyšší úředníci a politici na Ukrajině každoročně povinně zveřejňují, chybějí.
„Svůj majetek a majetek rodiny jsem ve svém majetkovém přiznání uvedl v souladu se současnou legislativou,“ odpověděl poslanec Oleksandr Urbansky na dotaz našich ukrajinských kolegů z Mykolajivského centra pro investigativní žurnalistiku.
„Ukrajinské předpisy mají právní mezeru, kterou využívá mnoho známých lidí včetně bývalého prezidenta Petra Porošenka nebo nově zvolené hlavy státu Volodymyra Zelenského. Ti ve svých majetkových přiznáních neuvedli ani své vily ve Španělsku a Itálii, ani svá soukromá letadla, protože tato aktiva formálně patří jejich společnostem. Zákon je k tomu nezavazuje. Proto ukrajinští politici i nadále hromadně přepisují své majetky na stávající nebo nově vytvořené firmy. To se bohužel týká i rodiny Urbanských,“ vysvětlil právník z Institutu pro regionální rozvoj tisku Alexandr Vološin.
„Nejzávažnějším trestem, který může být pouze disciplinární, je propuštění. Tento druh postihu ovšem nelze uplatnit na poslance Ukrajiny. U předsedy oblastního zastupitelstva je to sice možné, ale pouze na základě rozhodnutí zastupitelů, což zase není moc pravděpodobné,“ dodal Vološin.
Obyčejná střelba
Jak je vidět, rodině Urbanských nehrozí v souvislosti se skrýváním vlastního majetku pod rouškou zahraničních firem ze strany ukrajinského zákona žádný větší postih a můžou se nadále vesele věnovat svému byznysu i politickým aktivitám. A jezdit přitom odpočívat do Kyselky.
Podle všeho riskují jen mezi sobě podobnými. To ukázal letošní 7. květen, kdy byl Oleksandr, současný poslanec a mladší syn obchodníka se zbraněmi, postřelen do nohy. Stalo se tak ve vesnici nedaleko Oděsy během hádky s manažerem hotelu a bývalým místním politikem.
- Postřelený poslanec
Oleksandr Urbanský tvrdí, že potyčka proběhla následovně: Spolu se svými přáteli si měl užívat pozdní večeři v hotelu „Zinina chata“ ve vesnici Sanžijka asi hodinu jízdy autem od Oděsy podél pobřeží Černého moře. Manažer hotelu Vladimir Zinčenko měl přijít k jejich stolu a vyzvat je, ať jdou ven. Tam údajně začal urážet Oleksandrovu ženu, což vyústilo v krátkou potyčku ukončenou dvěma výstřely ze Zinčenkovy zbraně. Urbanský byl postřelen do nohy, projektil mu vytáhli v nemocnici.
Oleksandrův bratr Anatolij se k incidentu vyjádřil v místních novinách Dumskaja: „Postřelili mého bratra. Útok nemá nic společného s jeho činností v parlamentu.“ Oleksandr reagoval na incident i na svém facebookovém účtu: „Podle mě nemá smysl hledat za obyčejnou potyčkou politické pozadí.“
Vladimir Zinčenko je bývalý předseda zastupitelstva v okrese Bilhorod-Dnistrovskyj v Oděské oblasti. Ve funkci skončil v roce 2010.
Policie tvrdí, že případ vyšetřuje. Když se naši ukrajinští kolegové snažili Zinčenka kontaktovat, byl ve vazbě bez přístupu k telefonu. Policie u něj doma měla nedlouho po incidentu najít neregistrované zbraně. V současnosti je Zinčenko podezřelý z výtržnictví.
Oleksandr i jeho bratr Anatolij ujistili veřejnost, že násilný incident rozhodně nemá nic společného s politikou a že šlo jen o „obyčejnou potyčku“.
Tuto investigaci finančně podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) a německá nadace Robert Bosch Stiftung spolu s nevládní organizací n-ost v rámci programu „Reporters in the Field“.