S prohlubujícím se přátelstvím mezi Andrejem Babišem a maďarským expremiérem Viktorem Orbánem se také rozšiřoval byznys Babišova holdingu Agrofert v Maďarsku a Rumunsku. Agrofert získával miliardové půjčky od banky vlastněné státem i Orbánovým přítelem z dětství a vstoupil do firmy propojené s lidmi z okolí tehdejší maďarské vlády. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Za vlády Viktora Orbána platilo v Maďarsku následující pravidlo: kdo chce mít v zemi úspěšný byznys, měl by dobře vycházet s Orbánem a jeho stranou Fidesz. Řídil se jím mimo jiné český premiér Andrej Babiš, který s Orbánem dobré vztahy udržuje dlouhodobě.

Redakce investigace.cz zjistila, že v době, kdy politici udržovali přátelské styky, Agrofert profitoval z maďarských státních dotací či úvěrů od bank napojených na Orbánovy přátele a před třemi lety získal také podíl ve firmě, která měla ve své vlastnické struktuře dva bývalé ministry Orbánovy vlády.

Cesta do Maďarska

Agrofert vstoupil na maďarský trh v roce 2009, kdy koupil firmu Devecseri Agrokémiai Kft., zabývající se logistikou a distribucí zemědělských plodin. Postupem času se v Maďarsku a posléze i Rumunsku začalo Agrofertu dařit a nyní má v těchto zemích několik dceřiných firem. Jde například o pekárnu, prodejní centra zemědělské techniky nebo továrnu na výrobu slunečnicového oleje.

V Maďarsku k tomu pobíral dotace. Jak popsal server Hlídací pes, v roce 2019 dostal Agrofert přímo od maďarské vlády dotaci zhruba ve výši 130 milionů korun, určenou na vytvoření pracovních míst. Další, financovanou tentokrát Evropskou unií a ve výši 285 milionů korun, zde dostal na výrobní linku na toastové chleby.

Přečtěte si

Impérium AB

Sedm let po expanzi do Maďarska, v roce 2016, vznikla první dceřiná firma v Rumunsku. Specializuje se na obchod s agrochemikáliemi.

A právě v Rumunsku se byznys současného českého premiéra Andreje Babiše napojil přímo na lidi z okolí Viktora Orbána. Agrofert v roce 2023 získal podíl v rumunské firmě East Grain, kterou nyní spoluvlastní s rumunskou skupinou East Consulting. Tu zase ovládá maďarská skupina Hodler Capital, kterou založil Miklós Kerezsi. Tento muž je rovněž členem správní rady nadace Jövő Nemzedék Földje Alapítvány, která spravuje maďarský státní zemědělský majetek pod koordinací Jánose Lázára, bývalého ministra pro výstavbu a jedné z nejvlivnějších osobností Orbánovy vlády.

Skupina Hodler Capital, která spolu s Agrofertem vlastní East Grain, mimo jiné kontroluje fondy, které řídili někdejší ministři Orbánovy vlády – bývalý ministr energetiky Csaba Lantos a bývalý ministr kultury a inovací János Csák. Zpráva Transparency International tyto fondy popisuje jako mechanismus, díky němuž veřejné peníze sloužily soukromým zájmům.

Několik měsíců před oznámením akvizice East Grain nastoupila do maďarského Agrofertu Babišova dlouholetá nejbližší spolupracovnice – Tünde Bartha. Poté, co Babiš prohrál prezidentské volby, Bartha nastoupila na pozici business development manažerky. Řídila rozvoj Agrofertu na východě a na Balkáně.

Přečtěte si

Agrofert kupoval ukrajinské obiloviny, zatímco Babiš tvrdil, že jsou kontaminované

Miliardy od Orbánova kamaráda z dětství

Redakce investigace.cz prošla výroční zprávy Agrofertu a zjistila, že Agrofert získával úvěry od budapešťské banky MKB Bank. Ta se v roce 2023 sloučila s dalšími dvěma maďarskými bankami, nyní společně fungují pod názvem MBH Bank.

Patnáct procent akcií banky MBH Bank vlastní maďarský stát a dalším významným akcionářem je Orbánův přítel z dětství Lőrinc Mészáros, který měl podíl i v MKB Bank. Díky Orbánovi se Mészáros stal jedním z nejbohatších Maďarů. Maďarský investigativní server Átlátszó odhalil, že jeho firmy získaly velké množství státních zakázek, z nichž většinu financovala Evropská unie.

A právě tuto banku podle novinářů z hvg.hu využíval Viktor Orbán k poskytování úvěrů svým spojencům. Často však nešlo o financování jejich podnikání, nýbrž jejich politických stran. Španělská krajně pravicová strana Vox od této banky obdržela úvěr ve výši 9,2 milionu eur na volební kampaň v roce 2023. A její předchůdkyně, MKB Bank, zase poskytla 10 milionů eur Národnímu sdružení Marine Le Pen.

Banka MKB poskytovala úvěry také Agrofertu. Poprvé se ve výroční zprávě objevuje jméno banky v roce 2021, a to s částkou 222,7 milionů korun. V roce 2022 šlo o částku 629,7 milionů. A v roce 2023 půjčila banka Agrofertu 1,7 miliardy korun, což je vůbec nejvyšší úvěr, jaký od MKB Bank kdy dostal.

Čínská brána

Do Agrofertu tekly mezi lety 2018 a 2025 peníze také z čínské banky Bank of China. Tato banka je z většiny vlastněna státem kontrolovaným investičním podnikem Central Huijin Investment a pobočku má rovněž v Česku, jejím zřizovatelem je právě maďarská pobočka.

Agrofert dostával od maďarské pobočky Bank of China úvěry v hodnotě stovek milionů korun. Například v roce 2022 šlo o částku 880,1 milionu korun. Hodnotu úvěrů za rok 2025 Agrofert zatím nepublikoval.

Redakce dala Agrofertu prostor se ke zmíněným zjištěním vyjádřit, jeho mluvčí však do vydání článku na dotazy nereagoval.

The post Babiš, Orbán a miliardový byznys Agrofertu v Maďarsku appeared first on investigace.cz.

Město Otrokovice před pěti lety oznámilo, že pomůže svým sociálně znevýhodněným občanům a postaví pro ně byty. Postupně ale radnice projekt Nových Hurdisek změnila na pro mnoho lidí cenově nedostupné nájemní bydlení. Tento krok politici veřejnosti nikdy nevysvětlili. Redaktor investigace.cz v Otrokovicích zjišťoval, co ke změně vedlo.

Když reportér investigace.cz kráčel třídou Tomáše Bati v Otrokovicích, měl ten den nachozeno už asi třináct kilometrů. Uprostřed křižovatky – za ním Baťovy domky, před ním nechvalně známá chemička Deza, napravo průmyslová čtvrť, nalevo říčka Dřevnice – učinil jednoduché rozhodnutí. Od Baťových domků přijel, a tak si to namířil do průmyslové čtvrti.

Po několika desítkách metrů ale narazil na dopravní značku „Chodník uzavřen“. Musel tedy přejít na druhou stranu rušné třídy, k čerpací stanici. Po pár metrech už bylo zřejmé, proč je chodník nepřístupný.

Novostavba redaktora zarazila, na první pohled totiž nezapadá do svého okolí. Kousek od místa jen před několika týdny hořel sklad plastů, kolem se nachází desítky fabrik, firem, dále autoservis, betonárna, recyklace odpadu, teplárna, čistička odpadních vod. A uprostřed toho všeho jsou tři zbrusu nové nízkopodlažní bytové domy zvané Nové Hurdisky.

Nové Hurdisky – nové nájemné

Zvenku vypadá novostavba bytového domu opravdu vkusně. Fasáda odkazuje na starou cihlovou zlínskou řadovou zástavbu z časů Tomáše Bati. Uvnitř je 42 městských nájemních bytů. A zájem o ně byl obrovský, zadané byly během několika dnů. 

Klíčové je ale v tomto případě nenápadné slovíčko – nájemní. Podle aktuálních informací se nájmy v Nových Hurdiskách pohybují od 14 140 korun za 1+kk přes 17 710 korun za 2+kk po 21 150 korun za 3+kk včetně poplatků. To jsou v Otrokovicích běžné komerční nájmy. Původně však mělo být vše jinak.

Na místě Nových Hurdisek ještě v roce 2021 stály původní Hurdisovy domky, což byla zástavba z 30. let 20. století. Podle serveru iDnes.cz v domech dlouhá desetiletí bydleli sociálně slabší obyvatelé s nájemným polovičním oproti komerčním nájmům. Problémem lokality ale byly časté havárie potrubí, statické problémy domů nebo třeba jejich nevyhovující hygienický stav.

Proto v roce 2021 otrokovická radnice rozhodla o demolici původních domů a výstavbě nových. Demolici však předcházely spory s nespokojenými starousedlíky.

Sociální vs. nájemní bydlení

V reportáži serveru iDnes.cz z dubna 2021 si místní obyvatelé kromě jiného stěžovali na to, že město nemá dostatek bytů, ve kterých by mohli bydlet sociálně a finančně znevýhodnění lidé, a už vůbec ne ve větších rodinách. „Je tady spousta důchodců a starších lidí s nízkými platy, kteří tohle nemůžou utáhnout,“ komentovala tehdy komerční nájemní bydlení jedna z tamějších obyvatelek.

I proto se město původně mělo s lokálními obyvateli dohodnout, že nové byty budou zařazené do městského fondu sociálního bydlení. Ostatně o tom mluvila i starostka Otrokovic Hana Večerková. V dubnu 2021 v prohlášení uvedla, že demolice starých a výstavba nových bytů bude výhodnější, protože se radnice chystá žádat o dotace na „nájemní sociální byty“.

Přečtěte si

Investiční byty a smlouvy na rok: Rozhovor se sociologem Martinem Luxem o nejmenší dostupnosti vlastnického bydlení v historii

To samé sdělil investigaci.cz i bývalý místostarosta Otrokovic Ondřej Wilczynski. Redaktorovi při osobním setkání zopakoval svoje tvrzení, s kterým konfrontoval i vedení města v komunikaci na sociálních sítích. Říká, že když se projekt připravoval, byl přítomen i při setkáních s tehdejšími obyvateli Hurdisek. 

„Při těchto setkáních jim byla z úst představitelů města – včetně mé osoby – přislíbena možnost návratu do této lokality po dokončení nové výstavby,“ tvrdí Wilczynski.

Tomu, že se město při původním plánování projektu Nové Hurdisky přiklánělo k sociálnímu bydlení, nasvědčuje i analýza realitního trhu, kterou si radnice nechala zpracovat u zlínské realitní makléřky Evy Mlčkové.

„Výstavba projektu reaguje na bytovou potřebu místních i nově příchozích obyvatel. Primárně je určena pro osoby různým způsobem znevýhodněné na realitním trhu: nízkopříjmové rodiny s malými dětmi, neúplné rodiny, jednotlivce v bytové nouzi, senioři jako jednotlivci i páry,“ píše Mlčková v analýze, kterou má redakce k dispozici.

Změna kvůli úvěru

Od léta roku 2022, kdy začala demolice starých domů, město přestalo o projektu s veřejností komunikovat. Další zpráva se objevila až v květnu 2024: radnice oznámila začátek výstavby bytových domů. Nejdůležitější změna ale v prohlášení nezazněla – z projektu sociálního bydlení určeného pro nízkopříjmové osoby se najednou stalo nájemní bydlení.

Záměr výstavby se tedy výrazně proměnil. Starostka Otrokovic Večerková pro redakci investigace.cz tuto náhlou změnu odůvodnila jinými dotačními programy.

„Tou dobou (v roce 2021, pozn. red.) žádné jiné dotace na výstavbu bytů než na sociální bydlení nebyly. A my jsme tehdy postavili deset bytů v ulici Hložková, které pronajímáme jako sociální bydlení na základě podmínek donora. V průběhu let, kdy jsme chystali projekt Hurdisky na bytovou výstavbu, jsme věděli, že město samo o sobě tak velkou investici není schopné profinancovat, takže jsme cílili na dotace,“ popisuje Večerková.

„A protože byla možnost získat dotaci na nájemní bydlení, která umožňovala zisk úvěru s výhodným úrokem, tak jsme šli do nájemního bydlení,“ dodává starostka. V roce 2022 přitom serveru iDnes.cz řekla, že město požádá o dotaci na sociální bydlení z ministerstva pro místní rozvoj a doplní ji i úvěrem.

Na dotaz redaktora, jestli změnili záměr vystavět sociální bydlení na stavbu nájemních bytů jen kvůli úvěru, Večerková odpověděla, že město chtělo zkrátka stavět. „Nevidím nic špatného na tom, že jsme využili první možné dotace k tomu, abychom postavili nové bydlení v Otrokovicích, které je ku prospěchu všech, a ne jen sociálně slabých. Sociálně slabší mají dostatek bytového fondu, aby mohli v Otrokovicích bydlet,“ vysvětluje.

„Já si nemyslím, že by sociálně slabší vytrhlo čtyřicet dva nových bytových jednotek.“ dodává. 

Město má málo sociálních bytů

Ještě v květnu roku 2025, když radnice otevírala sociální byty na ulici Hložkova, tvrdila starostka Večerková něco jiného. „Těchto deset nových bytů sice celkovou situaci nevyřeší, ale představují důležitý krok správným směrem,“ uvedla pro Zlínský deník.

Na to ostatně upozorňovali i obyvatelé původních domků v lokalitě Hurdisek. „Město má málo svých bytů, a když už, tak jde o garsonky, kam se větší rodina nevejde. A najít čtyřicet volných bytů nejde ani na realitním trhu, lidé budou muset z Otrokovic pryč,“ říkala v roce 2021 tamní obyvatelka. Podle dřívějších zpráv část rodin dostala náhradní bydlení od města, jiní to řešili po vlastní ose.

Město Otrokovice disponuje 384 byty s regulovaným nájemným. Podle oficiálního dokumentu města nazvaného „Komunitní plán sociálních služeb na Otrokovicku 2020–2022“ se ve městě a přilehlých obcích v předešlých letech nacházelo víc než 1 200 osob s potřebou příspěvku na péči, víc než 7 tisíc seniorů, 17 osob bez domova, 40 odkázaných na nouzové bydlení, minimálně 50 drogově závislých osob, 546 lidí se sociálně právní ochranou, 46 rodin ve finanční nouzi a dalších více než 2 600 lidí v různých formách zadlužení.

Města upřednostňují oblíbenější nájemníky

Trend chybějícího bydlení pro sociálně slabší je patrný napříč Českem i Evropou. Podle neziskové organizace Platforma pro sociální bydlení, která se zabývá pomocí lidem v nouzi, ale mohl kriticky ohroženou část obyvatelstva případ Otrokovic zasáhnout.

„Tito lidé pak typicky nemají kde bydlet, protože na běžném trhu si neporadí kvůli velkým vstupním nákladům a drahým nájmům, a je nepravděpodobné, že by jim pomohlo jiné město než to, ze kterého pocházejí. Mohou se tedy propadnout do bytové nouze,“ říká redakci advokační pracovník Platformy Mikoláš Opletal.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Šmejdům s bydlením se v Česku daří

Podle něj je aktuálně v Česku přes 161 tisíc lidí v bytové nouzi, z čehož je 62 tisíc dětí. Politická reprezentace se podle něj však v současnosti víc soustředí na řešení bytové krize ve střední třídě. „Protože když je z čeho vybírat, upřednostní radši snažší a oblíbenější nájemníky,“ dodává Opletal.

Podle dat Platformy pro sociální bydlení je v Česku jen necelé procento bytů určeno pro nejzranitelnější osoby. „Ve zkratce se tedy dá říct, že sociální bydlení chybí úplně všude. Mohou existovat menší obce, kde je situace výjimečná, ale obecně se bavíme o chybějících desítkách tisíc bytů napříč republikou,“ míní Opletal. 

Uprostřed průmyslové zóny

Problémem je i zmíněná lokalita, ve které nové nájemní bydlení vyrostlo. Průmyslová zóna na kraji Otrokovic není dostatečně vybavená občanskými službami. Docházková vzdálenost do nejbližšího většího obchodu (nepočítaje večerku) je alespoň patnáct minut, základní škola je vzdálená asi dvacet minut, sportoviště ještě víc.

A pokud by noví obyvatelé opravdu chtěli do obchodu nebo školy docházet pěšky, celou cestu absolvují vedle rušné silnice, kterou využívají okolní firmy a fabriky pro nákladní dopravu. Procházka, jak se redaktor přesvědčil na vlastní kůži, to není příjemná.

Starostka Večerková výběr této lokality vysvětluje tím, že zde byly městské pozemky. Ale ani situace s občanskou vybaveností jí nepřijde tak dramatická.

„Občanské vybavení se tam teď buduje. Na bývalém spáleništi vznikly nějaké obchody a další vzniknou. Je tam Prior, kde jsou potraviny a jiné obchody. Nemyslím, že by tam chyběla občanská vybavenost v nějakém nejbližším okolí. Je tam zhruba od pěti set metrů do kilometru všechno. Já bydlím třeba v půldomku uprostřed bytové zástavby. Můžu vám říct, že do obchodu to mám daleko dál než Hurdisky,“ popisuje.

Při procházce Otrokovicemi redaktor našel rozvinuté i méně rozvinuté části města. Většina obyvatel bydlí na východ od tamního nádraží, ve směru do nedalekého krajského města Zlín. Ve východní části města našel redaktor taky zrekonstruovanou infrastrukturu, silnice, chodníky, školy.

V západní části města se však nachází vesměs jen obrovská průmyslová zóna, na kterou je zvolna napojena malá městská část Baťov. Nedaleko od Baťova se nachází i Nové Hurdisky. „Hned vedle máme lesopark, který může částečně zastínit pohled na fabriku. Otrokovice, jak jsou vybudované, už historicky za Bati se stavělo vedle fabriky,“ říká starostka.

Mimořádné odměny za standardní práci

Projekt Nových Hurdisek není ojedinělým případem problémů s komunikací mezi radnicí a veřejností. Loni si vedení města nechalo zastupitelstvem schválit speciální odměny ve výši dvojnásobku platu.

Původní návrh odměn pro starostku Večerkovou a jejího místostarostu Petra Ťopka z 12. února odůvodňoval odměny jako ocenění za dokončené investice a projekty. To však podle předsedy finančního výboru Stanislava Mišáka nebylo dostatečné.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Jak bytové družstvo připravilo lidi ve finanční nouzi o bydlení – rozhovor

„Na toto jsme si vedení města zvolili a dostávají za to pravidelnou měsíční odměnu – takto budou reagovat občané. Myslím si, že by bylo lepší postavit to na mimořádných událostech. Jsem pro dát odměnu, ale nechci jim ublížit,“ říká podle zápisu z jednání výboru Mišák.

Předkladatelka návrhu, tajemnice městského úřadu Renata Zenáhlíková, návrh na odměny stáhla a přepracovala. Na další schůzi zastupitelstva 16. dubna se objevilo nové odůvodnění odměn, které kromě projektů obsahovalo i zásluhy vedení města při řešení následků povodní. Toto odůvodnění už bylo zastupitelstvem schváleno.

Když se redaktor v ulicích města ptal občanů, jestli o příběhu schválení mimořádných odměn vědí, dostalo se mu negativních odpovědí.

Starostka Hana Večerková netransparentní a nedostatečnou komunikaci s veřejností popírá. 

„Nemyslím si, že bychom něco zamlčovali. Pokud se mě chce někdo na něco zeptat, tak má vždy u mě dveře otevřené. Vždy je co zlepšovat. Co se týká veřejnosti, tak si myslím, že se setkáváme s veřejností na pravidelných setkáních každý rok. Máme komise místní části, které jsou prostředníky komunikace. Máme Facebook, máme mail, ke mně se může kdokoli kdykoli objednat,“ dodává Večerková.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Otrokovická otočka: Město slíbilo pomoc slabším. Přišlo ale s nájmy, na které nedosáhnou appeared first on investigace.cz.

Autoklub ČR musel letos v dubnu vrátit přes 1,9 milionu korun z dotace, kterou mu poskytla Národní sportovní agentura (NSA). Jednalo se o peníze, jež svaz utratil za právní služby, pronájem aut a letenky. Pro srovnání – přišel tak o částku, která by stačila na rok práce s talentovanou mládeží ve všech disciplínách automobilového sportu.

Nehospodárné a v rozporu se zákonem

Hospodařením Autoklubu, štědře podporovaného sportovního svazu, který od státu ročně dostává zhruba 60 milionů korun, jsme se poprvé zabývali loni na podzim v textu „Šťovíček rozprodává majetek Autoklubu. Přesto rostou dluhy“. Článek řešil záhadu, že se Autoklub s nástupem nového prezidenta Jana Šťovíčka začal propadat do čím dál větší finanční ztráty, ačkoli zároveň prodával majetek. Zasvěcení tehdy mluvili o Šťovíčkově „zhýralém životě“ za spolkové peníze.

Přečtěte si

Šťovíček rozprodává majetek Autoklubu. Přesto rostou dluhy

Zdroj blízký Autoklubu investigaci.cz nyní upozornil na to, že Autoklub musel Národní sportovní agentuře vrátit téměř dva miliony korun z dotace, kterou mu poskytla. NSA tuto informaci potvrdila.

„Autoklub České republiky vrátil část z poskytnuté dotace, a to ve výši 1 953 510 Kč. Důvodem bylo neoprávněné použití části finančních prostředků,“ sdělila NSA. Uvedla také, za co Autoklub zmíněné peníze utratil a proč oddělením kontroly dotací NSA tyto výdaje neprošly.

Největší část z vrácené částky – zhruba 1,1 milionu korun – dal Autoklub za pronájem aut. Podle kontrolorů ale porušil zákon o zadávání veřejných zakázek tím, že zvýhodnil určité dodavatele. Autoklub musel také vrátit více než 500 tisíc korun, jež utratil za právní služby. Kontroloři konstatovali, že jde o „věcně nezpůsobilé náklady“. Spolek dále vrátil přes 200 tisíc korun, za které nakoupil letenky. Důvodem bylo „nehospodárné nakládání s finančními prostředky“.

Prezident Autoklubu Jan Šťovíček ani viceprezident pro ekonomiku Jakub Vymazal na otázky investigace.cz nereagovali. Bez odpovědi tak zůstaly otázky: Z jakých peněz Autoklub zmíněnou částku vrátil? Od koho a proč si Autoklub pronajímal auta? Kdo poskytl právní služby a za jakým účelem? A konečně: Kdo a kam letěl a proč cestoval nehospodárně?

Velmi obecně nakonec za Autoklub odpověděl jeho mluvčí Bohumil Pácl. „Korekce u udělených dotací jsou v podstatě u všech příjemců dotací zcela běžné a normální, nejde o nic neobvyklého,“ napsal Pácl. „Navíc v našem případě představují pouhý zlomek z celkové výše dotačního titulu. Není tedy třeba za tím hledat senzaci, prostředky byly zaslány zpět tak, jak bylo požadováno.“

BMW od bratra Petra

Právními službami, pronájmem aut a letenkami jsme se zabývali už ve zmíněném prvním textu o Autoklubu. Jeho předchozí dlouholetý prezident Roman Ječmínek upozornil, že většinu ekonomických a právních věcí Autoklubu začali po jeho odchodu řešit externí firmy, často spojené právě s prezidentem Janem Šťovíčkem nebo jeho bratrem Petrem.

Bývalý výkonný ředitel Adam Eliáš, jenž v Autoklubu pracoval jak pod Ječmínkem, tak pod Šťovíčkem, nám navíc prozradil, že nový prezident Šťovíček začal „peníze Autoklubu rozhazovat za svůj zhýralý životní styl“.

Oproti Ječmínkovi měl například podstatně vyšší cestovní náklady. Firma KŠD Legal (do roku 2022 byl jejím společníkem Jan Šťovíček, později se firma přejmenovala na KŠD Holding a jediným společníkem se stal Janův bratr Petr Šťovíček) koupila nové auto BMW řady 7, které si od ní Autoklub pronajímal a na plný úvazek také platil řidiče. „Autoklub to stálo skoro sto tisíc měsíčně. Auto se pronajímalo za nějakých 35 až 40 tisíc korun, řidiči se platilo měsíčně zhruba 45 tisíc korun,“ vypočetl Eliáš. „Ječmínek jezdil v deset let starém Volvu, které patřilo Autoklubu, a řidiče mu dělal jeden z údržbářů, Autoklub to nestálo skoro nic.“

„Jedna z šíleností byla i cesta na jednání do Vídně,“ dal nahlédnout do podrobností Eliáš. Prezidentu Šťovíčkovi nabízel, že pojedou spolu autem nebo vlakem. Ten ale odmítl s tím, že si cestu zařídí sám. Zatímco Eliáš nakonec cestoval vlakem a jízdenky ho vyšly na necelé dva tisíce korun, Šťovíček si objednal v Praze na letišti salonek a pak odletěl první třídou. Poté, co Šťovíčka odvezl na letiště, řidič odjel sám do Vídně, aby tam měl prezident auto k dispozici. „Když přišly faktury a jenom letenka stála 45 tisíc korun, řekl jsem mu: ‚Honzo, to je za hranou,‘“ popsal Eliáš. „Odpověděl mi, ať to neřeším, že si to obhájí.“

Trestní stíhání kvůli dotaci nikomu z Autoklubu nehrozí. „Oddělení kontroly dotací NSA neshledalo podezření na spáchání trestného činu,“ napsala NSA. „Vzhledem k dobrovolnému vrácení dotace“ nehrozí Autoklubu ani žádná pokuta.

Roman Ječmínek ale upozorňuje, že vrácená část dotace bude někde chybět. Částka 1,9 milionu korun by podle něj stačila například na rok práce s talentovanou mládeží ve všech disciplínách automobilového sportu: „Svými osobními aktivitami připravil prezident Šťovíček mládež o roční rozpočet.“

Autorka textu: Hana Čápová

The post Autoklub vracel část dotace, kterou utratil za letenky, pronájem aut a právní služby appeared first on investigace.cz.

Investigativní novináři z několika evropských zemí upozorňují na nekalé nakládání s evropskými dotacemi v druhé části série nazvané The Organised Crime and Corruption Watch. V České republice zahájila evropská prokuratura EPPO jen za loňský rok 36 nových vyšetřování, jedno z nich se týká bývalého zaměstnance prezidentské kanceláře Vratislava Mynáře. V různém stádiu jsou za dotační podvody stíháni poslanec Andrej Babiš nebo osoby napojené na subvence ve sportu. Na Slovensku si na dotace obnovitelných zdrojů zase brousila zuby italská mafie. V Polsku pak používali politici evropské peníze na pořádání večírků, v Bulharsku za ně naopak renovovali své vily. A v Maďarsku tamní zastupitelé čerpali peníze na zábavní park, který nikdo nepoužíval, a tak ho po několika letech zbourali.

Podvody s DPH a další probíhající vyšetřování 

Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) zahájil v Česku 36 nových vyšetřování, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 54. Ve srovnání se Slovenskem, zemí o polovinu menší, vede Česká republika v počtu aktivních vyšetřování o devět případů. Souhrnná škoda se odhaduje na více než 6,4 miliardy korun, z čehož podvody s DPH tvoří více než 75 % škody. Většina těchto případů spadá do oblasti výdajů mimo veřejné zakázky: jedná se o druh podvodu spáchaného formou falešných nebo neúplných dokladů, který vede k neoprávněnému zadržení finančních prostředků z rozpočtu EU. V roce 2022 podal EPPO v Česku první žalobu na tři fyzické a tři právnické osoby obviněné z dotačního podvodu, jenž stál český rozpočet i rozpočet EU přibližně 5,5 milionu eur. Česko bylo rovněž zapojeno do rozsáhlého podvodu s DPH v Německu, týkal se platinových mincí, a to prostřednictvím praní špinavých peněz organizovaným v České republice. 

EPPO v současné době také vyšetřuje možný dotační podvod české společnosti Hopax v hodnotě téměř 45 milionů korun. Firma, která vyrábí ocelové konstrukce a montuje průmyslové haly, podle policie nadhodnotila cenu strojů, nakoupených za dotace EU. 

Evropský prokurátor se rovněž zajímá o Vratislava Mynáře, vedoucího kanceláře bývalého prezidenta Miloše Zemana, kvůli údajnému dotačnímu podvodu ve výši přes 6 milionů korun. Peníze putovaly na rekonstrukci sportovního areálu v Osvětimanech. V roce 2021 byl Mynář obviněn z trestného činu poškozování finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu, a přestože peníze vrátil, je stále stíhán.

Čapí hnízdo a zemědělské dotace

Zřejmě nejznámější případ možného dotačního podvodu z prostředků EU je v České republice spojen s vyšetřováním farmy Čapí hnízdo poslance Andreje Babiše. Policie se Čapím hnízdem začala zabývat kvůli podezření, že Babišova společnost Agrofert skrytě lobbovala za změnu dotačních pravidel ve svůj prospěch.

Farma provozovaná Agrofertem čerpala více než padesátimilionové dotace z vládního programu pro malé a střední podniky. Žalobce problém vidí právě v zařazení do této kategorie, protože firma byla součástí ziskového Agrofertu. Babiš jakékoli spojení s Čapím hnízdem popřel. V lednu 2023 byl sice zproštěn obžaloby, ale státní zástupce Jaroslav Šaroch se proti rozsudku odvolal. Navrhuje zrušit osvobozující rozsudek a případ vrátit k soudu.

V roce 2019 Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) rozhodl, že neproplatí dotace holdingu Agrofert, který ovládá bývalý premiér Andrej Babiš, a podnikům rodiny někdejšího ministra zemědělství Miroslava Tomana. SZIF tak rozhodl na základě předběžné auditní zprávy Evropské komise, která se týkala Tomanova střetu zájmů v souvislosti s projekty společnosti Agrotrade. Tu z 80 procent vlastní ministrův otec Miroslav Toman starší. Agrotrade získal dotaci ve výši 80 tisíc eur na svou dceřinou drůbežářskou společnost. Toman jakýkoli střet zájmů popřel a uvedl, že samotná zpráva zmiňuje skutečnost, že dotyčné projekty byly schváleny před jeho nástupem do funkce. Evropská komise v roce 2021 šetření nakonec ukončila.

Přečtěte si

Impérium AB 2.0: Databáze firem a dotací Andreje Babiše

Sportovní dotační podvod 

V roce 2017 obvinila policie tři osoby a jednu firmu v korupční kauze související s dotačními programy ministerstva školství na podporu sportu. Zatčen byl tehdejší šéf Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta a šéf České unie sportu Miroslav Jansta. Oba byli obviněni z nezákonného rozdělování dotací ve prospěch Fotbalové asociace České republiky a dalších vlivných osob. Soud Peltu původně odsoudil k šesti letům vězení, pětiletému zákazu výkonu funkce ředitele společnosti a pětimilionové pokutě. Odvolací senát rozsudek zrušil, ale minulý týden soud trest potvrdil. Odsouzena byla i někdejší náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová, která se hájila tím, že jen plnila úkoly, jež dostávala od své nadřízené Kateřiny Valachové. 

Obnovitelné zdroje na Slovensku a ‘Ndrangheta

V roce 2009 začal na Slovensku italský podnikatel Antonino Vadala, napojený na mafii ‘Ndrangheta, plánovat 70milionový energetický projekt nedaleko Banské Bystrice. Na místě měly vzniknout dvě továrny na výrobu fotovoltaických panelů a velká solární elektrárna. Projekt postupoval hladce, příslušný městský úřad nabídl výhodné podmínky pronájmu několika hektarů pozemků a Úřad pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO) přidělil budoucí elektrárně cenné povolení k připojení do sítě. Kromě zelené energie se plánovalo i vytvoření 300 pracovních míst, jedno ani druhé se však nikdy neuskutečnilo. 

Projekty na výstavbu společně s úředními povoleními totiž Vadala a jeho obchodní partneři rozprodali. Podle odhadů si tak mohli přijít v přepočtu na přibližně 300 milionů korun. Zůstalo po nich jen nezaplacené nájemné za pozemky. 

Antonino Vadala chtěl rozjet podnikání i v Česku, kde v roce 2017 koupil zavedenou firmu a přejmenoval ji na Vadala Group CZ. Není ale jasné, čím se společnost měla zabývat, v obchodním rejstříku uvádí pouze obecné informace. Ostatně samotný Vadala toho u nás již moc nestihl. V roce 2018 jej Slovensko vydalo k trestnímu stíhání do jeho vlasti, kde si nyní odpykává trest za obchod s drogami. 

Přečtěte si

Solární narkobaroni

Polský recept na dotační podvody 

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) v posledních letech v Polsku narůstá zpronevěra prostředků EU. V letech 2006 až 2013 bylo v Polsku vedeno celkem 17 vyšetřování, k nimž OLAF vydal doporučení. V letech 2015 až 2021 se celkový počet zvýšil na 36. 

V červnu 2013 se v krakovském kině Kijów sešli nejvlivnější politici malé a v té době nepříliš významné pravicové strany Solidarna Polska. Oficiálně vystoupili na klimatické konferenci, ve skutečnosti se ale jednalo o sjezd strany, kterého se zúčastnili její lídři Zbigniew Ziobro a Jacek Kurski. Akce uspořádaná za zpronevěřené prostředky Evropského parlamentu stála 40 tisíc eur (tedy něco přes milion korun). V roce 2015 se Ziobro stal ministrem spravedlnosti a o rok později generálním prokurátorem. Dnes mu podléhají všichni prokurátoři v Polsku. Kurski měl také štěstí, neboť se stal šéfem TVP, tedy státní propagandistické televize. 

Zpronevěra je trestná ve všech zemích EU. Polská prokuratura – podřízená Ziobrovi – na akci z roku 2013 ale žádné nesrovnalosti neshledala a v roce 2019 od vyšetřování upustila.

V Polsku je většina důležitých státních orgánů řízena jedním politickým subjektem. Populistická koalice Sjednocená pravice, která je u moci od roku 2015, rozhoduje o rozdělování prostředků EU a zároveň řídí instituce odpovědné za stíhání korupce. Centrální protikorupční úřad (CBA) podléhá ministru Mariuszovi Kamińskému, poslanci vládnoucí strany Právo a spravedlnost. V roce 2015 byl Kamiński odsouzen za zneužití pravomoci, polský prezident Andrzej Duda (rovněž ze strany Právo a spravedlnost), zvolený několik měsíců předtím, mu ale v témže roce udělil milost. 

Polsko je jedním z pěti členských států (Dánsko, Irsko, Švédsko a Maďarsko), které nespolupracují s Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO). V otevřeném dopise adresovaném Evropské komisi z února 2022 tento úřad zdůrazňuje, že kdykoli vede přeshraniční vyšetřování, není z Polska schopen shromáždit důkazy, takže jeho schopnost bojovat proti trestné činnosti zaměřené na rozpočet Unie je „systematicky omezována“.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Neúspěšný zábavní park v Maďarsku

Maďarské investigativní centrum Átlátszó odhalilo případ zneužití prostředků EU v souvislosti se zábavním parkem pro cyklisty, který byl loni na podzim zrušen. Po sedmi letech se vedení města Hatvan, ležícího na severu Maďarska, rozhodlo park odstranit, protože nemělo smysl jej udržovat v provozu. 

Zážitková atrakce byla vybudována za zhruba 370 tisíc eur (něco přes 8 milionů korun). Od té doby park navštívilo pouze 55 lidí, což znamená, že každý cyklista stál evropské daňové poplatníky asi 150 tisíc korun. Mezi lety 2018 a 2022 do areálu dokonce zavítala jen jedna osoba. Město musí prostor bývalého parku ještě vyklidit, radní už ale plánují výstavbu nového cykloparku. 

Nízký počet návštěvníků mohl být způsoben tím, že některé části zážitkové stezky byly poměrně nebezpečné i pro zkušené cyklisty. Jeden cyklista byl v roce otevření (2016) vážně zraněn. Uprostřed trasy byl skokánek a závěrečný úsek vedl přímo do řeky – tam byla postavena betonová zeď, aby zadržela ty, kteří přijíždějí vyšší rychlostí, není tedy divu, že sportovec došel k újmě. Trasu mohli cyklisté využívat pouze na vlastní nebezpečí a po předchozí registraci.

Když se čerpají dotace, lítají třísky

Podobně jako park pro cyklisty dopadla i další maďarská atrakce. Jak zjistili novináři z Átlátszó, starosta města Nyírmártonfalva získal na projekt vybudování 50 metrů dlouhého chodníku v korunách stromů dotaci ve výši 166 tisíc eur (necelé 4 miliony korun). Při stavbě chodníku byl ale les, který jej měl obklopovat, bohužel vykácen, takže místo procházky baldachýnem z větví a listů mohou návštěvníci nyní chodit po vyvýšené konstrukci s výhledem na holinu plnou pařezů.

Starosta obce Mihály Filemon získal dotaci jako soukromá osoba prostřednictvím Programu rozvoje venkova. Podle registru žádostí o dotace EU si o subvenci zažádal v roce 2018, získal ji v roce 2021 a mezi tím se v roce 2019 stal starostou. Patří mu také pozemek, na němž stavba stojí. 

S Átlátszó starosta mluvit nechtěl, poskytl ale rozhovor maďarské televizi ATV. V něm uvedl, že vzhledem k tomu, že výběrové řízení trvalo čtyři roky a ceny stavebních prací se za tu dobu zvýšily, les vykáceli a dřevo prodali, aby mohli financovat rozdíl mezi plánovanými a skutečnými investičními náklady.

Kuriózní případ vil politiků v Bulharsku 

Investigativní novináři z bulharského média BIRD upozorňují, že přestože podvody s EU fondy aktivně popisují, země vykazuje minimální snahu defraudacím zamezovat. Souvisí to s obecnou neochotou bulharské prokuratury stíhat korupci spojenou s politiky. Za zpronevěru prostředků EU tam byla doposud obviněna a souzena pouze jedna osoba, která dostala pokutu v přepočtu přes 50 tisíc korun. 

Zpráva EPPO z roku 2021 přitom uvádí, že v Bulharsku probíhá 98 vyšetřování dotačních podvodů. Odhadovaná škoda činí 427 milionů eur (něco přes 10 miliard korun). Bulharsko je ale zároveň třetí zemí v pořadí členských států EU co do počtu nahlášených podnětů. Podle BIRD to lze vysvětlit protikorupční aktivitou bývalé vlády Kirila Petkova, jenž byl v červnu loňského roku odvolán z funkce. Petkov a jeho tým byli v otevřeném konfliktu s generálním prokurátorem Ivanem Geševem. Ve svém úřadě dokonce otevřeli speciální kancelář, která bezpečným způsobem předávala zprávy EPPO, a to bez vědomí Geševa a bulharských státních zástupců. 

Bulharští investigativní novináři v minulosti odhalili rozsáhlé podvody s evropskými penězi určenými na rozvoj turistické infrastruktury na venkově. Místo turistických penzionů si za tyto peníze ale politici stavěli nóbl vily pro své osobní potřeby. Odhalení sice vyvolalo skandál, nicméně zainteresovaným osobám majetky zabaveny nebyly a několik málo případů, jež skončilo před soudem, se prozatím vleče bez konkrétních výsledků. 

OLAF „penziony“ vyšetřoval a dospěl k závěru, že u všech 377 projektů došlo k nesrovnalostem ve financování. Místo vymáhání peněz od podvodníků však celá záležitost zůstala na bedrech bulharských daňových poplatníků, kteří do rozpočtu EU vrátili 23 milionů eur (přes půl miliardy korun). V roce 2021 OLAF v Bulharsku zaznamenal i podvody spojené s propagací zemědělských produktů, s pěstováním vinné révy a zalesňováním.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

Autorka české verze: Zuzana Šotová
Autor úvodní grafiky: MidJourney, prompt design Josef Šlerka

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Podvodů přibývá, vyšetřování vázne appeared first on investigace.cz.

Nedávná odhalení investigativních novinářů upozornila na četné případy podvodů s dotacemi Evropské unie v mnoha východoevropských zemích. Maďarsko investovalo v přepočtu více než 616 milionů korun do údajně nejmodernějšího zařízení na zpracovávání odpadu, které ale za záhadných okolností několikrát vzplálo. Na Slovensku zase pachatelé zpronevěřili více než 33 miliard korun korun z fondu na pomoc obětem epidemie covid-19. Prostředky EU měly pomoci tamním společnostem udržet provoz během pandemie, místo toho ale skončily na bankovních účtech tajných offshorových firem. A v Rumunsku byla dotace ve výši více než 24 miliard korun, určená pro deltu Dunaje chráněnou UNESCO, zneužita podniky propojenými na politické bázi.

Premiérův kamarád ze Zlatého klíče

Na přelomu let 2014 a 2015 vystoupil bývalý slovenský premiér Robert Fico v krajském městě Nitra na večírku pořádaném soukromou bezpečnostní agenturou Bonul, kterou vlastní podnikatel Norbert Bödör, známý svými vazbami na Ficovu politickou stranu SMER-SD. Ta byla u moci v letech 2006 až 2010 a znovu mezi lety 2012 a 2020. Pozoruhodné je, že právě v tomto období Bonul vyhrál mnoho veřejných zakázek. Po svém projevu se tehdejší premiér nevrátil do Bratislavy, ale zamířil do hotelu Zlatý klíčik, který po léta patřil k jednomu z oblíbených míst politiků SMERu.

Později zavražděný investigativní novinář Ján Kuciak v roce 2017 prokázal, že Zlatý klíčik vlastní Norbert Bödör, ačkoli na papíře patří dvěma neznámým firmám. Vyšlo najevo, že tyto dvě společnosti na nákup a rekonstrukci hotelu Zlatý klíčik dostaly od úřadu jménem Pôdohospodárska platobná agentúra (APA) desítky milionů korun. Dotaci, jež byla podle Kuciaka vzhledem k požadavkům fondů EU neoprávněná, APA přesto schválila.

Bödör však není jediným oligarchou, který nyní čelí problémům. Dalším je Jozef Brhel, údajně jeden ze „sponzorů“ strany SMER-SD. Jak novináři odhalili v roce 2021, několik Brhelových firem získalo v roce 2009 lukrativní licence na výstavbu solárních elektráren. Nejméně tři z nich postavily za více než 270 milionů korun z dotací ze strukturálních fondů EU. Brhel je v současné době obžalován a souzen v kauze Mýtnik za korupci a praní špinavých peněz, což ale nesouvisí s fondy EU.

Přečtěte si

Norbert Bödör a Penta: Jistota desetinásobku

Úplatky v programu pro chovatele dobytka

V březnu 2020 zahájila Národná kriminálna agentúra (NAKA) vyšetřování s krycím názvem Dobytkár. Svým rozsahem se jedná o jeden z největších slovenských korupčních případů. NAKA na základě vyšetřování tvrdí, že někteří chovatelé prasat byli nuceni platit úplatky, aby obdrželi dotace ze společné zemědělské politiky EU. Nešlo prý jen o několik jednotlivých případů, ale o systematickou korupci. Podle vyšetřovatelů bylo na úplatcích vyplaceno nejméně 240 milionů korun. 

V případu Dobytkár policie obvinila 19 osob. Mezi nimi byli i vysoce postavení úředníci, například bývalí vedoucí pracovníci APA Juraj Kožuch a Ľubomír Partika nebo již zmíněný oligarcha Norbert Bödör.

Přečtěte si

Chobotnice z šestého patra

První pomoc slovenské korupci

V říjnu 2021 Investigativní centrum Jána Kuciaka (ICJK) informovalo o tom, jak více než 550 milionů korun skončilo na účtech neexistujících skořápkových společností, které byly využívány k rozkrádání prostředků EU. Schéma vzniklo během pandemie covidu-19, kdy se slovenská vláda rozhodla zřídit nouzový fond v hodnotě téměř 31 miliard korun nazvaný „Prvá pomoc“, jenž byl podpořen penězi z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Hned několik společností, které obdržely tuto pomoc v řádech milionů korun, nemělo žádné zaměstnance, nezveřejňovalo účetní závěrky ani výroční zprávy a všichni jejich vlastníci pocházeli z ciziny. Novináři navíc později odhalili, že tito údajní vlastníci fyzicky nikdy neexistovali a jejich jména byla vymyšlená.

Program Prvá pomoc byl navržen tak, aby rychle poskytl finanční pomoc podnikům, jež se kvůli státem zavedeným pandemickým omezením potýkaly s problémy. Podniky mohly získat peníze na zaplacení nájemného a díky těmto prostředkům také nemusely během pandemie propouštět své zaměstnance. Jednalo se o finanční příspěvky v hodnotě milionů korun.

Policie a státní zastupitelství obvinily zaměstnance Úřadu práce, kteří platby zmíněným společnostem schválili, a rovněž několik členů organizované zločinecké skupiny. Velká část plateb byla včas zastavena. Na zahájení soudního procesu v kauze Prvá pomoc se však stále čeká. 

Několik měsíců poté, co informovali veřejnost o těchto defraudacích, slovenští novináři objevili další podobné aféry, v nichž jiné společnosti získaly dotace Prvé pomoci v hodnotě přes 16 milionů korun na zaplacení nájmu. Podvod spočíval v tom, že podniky, jež obdržely finanční pomoc na uhrazení nájemného, byly uzavřeny již před začátkem pandemie. Zatímco první případ týkající se zpronevěry financí fiktivními firmami je vyšetřován patřičnými úřady, podvodné dotace na nájem zavřených společností nikoliv.

Seznam slovenských korupčních skandálů spojených s dotacemi EU je dlouhý a vyčerpávající. A v posledních několika letech přebírá Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) těchto případů stále více. Pro rok 2021 hlásí 42 aktivních vyšetřování na Slovensku. Většina z nich je spojena s podvody s DPH, některé se ale týkají korupce při rozdělování dotací nebo samotného zneužívání evropských fondů.

Přečtěte si

Koronavirus: Jak vydělat miliony

Maďarské odpady a podvody

Skládka v Királyszentistvánu nedaleko jezera Balaton byla zřízena v rámci rozvojového projektu EU v hodnotě přesahující 616 milionů korun a měla shromažďovat a řádně zpracovávat domovní odpad ze 158 měst a obcí. V roce 2019 si ale obyvatelé v blízkosti jezera začali stěžovat na znečištění ovzduší, neboť skládka třikrát za rok vzplála. Požáry zahalily oblast hustým černým kouřem, sazemi a popelem.

Vyšetřování případu odhalilo, že stroje v hale na zpracovávání odpadu jsou již několik let rozbité, což bránilo mechanickému zpracování organického odpadu. Jestliže byly hořlavé materiály jako například dřevo přece jen zpracovány, majitel je často neodvážel a ukládal na skládce. V roce 2019 vzplály právě dřevěné suroviny.

Vzhledem ke stížnostem se biologický odpad několik let odvážel na jinou skládku. V průběhu těchto let získalo sdružení pro nakládání s komunálním odpadem tři velké rozvojové granty z EU. Celkem si přišli na více jak miliardu korun v dotacích. Peníze měly být využity na projekty, jež by rozvinuly systém nakládání s odpady. Jak již bylo popsáno výše, výsledky této finanční injekci od EU neodpovídaly.

Evropský úřad v boji proti podvodům (OLAF) oznámil, že v tomto případě došlo k nesprávnému nakládání s finančními prostředky EU. Zároveň úřad Unii doporučil, aby od Maďarska vymáhala přes 260 milionů korun jako kompenzaci za neúspěšný projekt. 

Přečtěte si

Kšefty se smetím: Česko jako přitažlivá skládka

Orbánův zeť zbohatl z peněz EU

Již v roce 2015 vypracovala maďarská Transparency International (TI) studii nazvanou Korupční riziko dotací EU v Maďarsku, kde autoři popsali metody používané k odčerpávání prostředků EU z veřejných zakázek. Tyto projekty se často upravují tak, aby konkrétní uchazeč měl možnost ovlivnit výběrové řízení. Podle výroční zprávy z roku 2021 OLAF vydal mezi lety 2017 až 2021 nejvíce doporučení k vymáhání prostředků právě vůči Maďarsku. 

Investigativní novináři z maďarského centra Átlátszó informovali o případu Elios, do něhož byl zapleten premiérův zeť István Tiborcz. V rámci této kauzy získala společnost Elios Zrt, kterou Tiborcz spoluvlastnil, desítky milionů korun na modernizaci pouličního osvětlení po celém Maďarsku. Novináři při svém pátrání dospěli k závěru, že většina tendrů, jež společnost Elios Zrt vyhrála, neprošla kontrolními testy OLAF. Což Evropský úřad pro boj proti podvodům později potvrdil v oficiální zprávě. Maďarský vyšetřovací orgán a prokuratura však vyšetřování společnosti Elios sabotovaly a dluh nakonec zaplatili maďarští daňoví poplatníci.

Kauza Elios je pouze jednou z mnoha afér, o nichž informovala média a investigativní novináři předtím, než bylo zahájeno vyšetřování na úrovni státu a EU. Záruka dosažení spravedlnosti ovšem nemusí být ani oficiální šetření, neboť následné rozsudky soudu jsou v Maďarsku někdy vynášeny tajně. Jak v roce 2022 zjistili novináři, maďarský miliardář Dániel Jellinek byl v tichosti odsouzen za podvod při výběrovém řízení EU, aniž by o případu nebo obsahu rozsudku byly zveřejněny jakékoli informace.

Přečtěte si

Maďarská svobodná média v agónii

Rumunsko: úplatky v 50 % případů

Rumunsko má za sebou dlouhou historii podvodů s finančními prostředky EU. Zpráva Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) z roku 2021 uvádí, že Rumunsko v počtu zpronevěřených částek zaujímá z pohledu EU druhé místo za Itálií. Šéfka této instituce Laura Kovesi uvedla v rozhovoru pro Context.ro, že EPPO eviduje ve své rumunské pobočce stovky spisů.

Zprávy OLAF jsou někdy předávány rumunskému Národnímu protikorupčnímu úřadu (NDA). Ten eviduje 590 nových případů týkajících se fondů EU v odhadované hodnotě kolem 600 milionů korun. Běžnou součástí těchto případů jsou úplatky, přičemž někdy „sjednaný úplatek činil až 50 % částky získané na dotacích“.

Podle Kovesi se jeden z největších trestních případů, které její tým vyšetřuje, týká dotací EU určených pro deltu Dunaje. Vyšetřování začalo poté, co rumunský investigativní portál InfoSudEst.ro a deník Süddeutsche Zeitung odhalily, že skupina politicky propojených podnikatelů zpronevěřila více než 2 miliardy korun z celkové částky přesahující 23 miliard. 

Zpráva Evropské komise za rok 2020 zaznamenala 237 nesrovnalostí týkajících se téměř 4 miliard korun z grantů EU. Nedávná zpráva úřadu OLAF rovněž označila Rumunsko za jednu ze zemí s velkou mírou náchylnosti k podvodům a ukázala, že Rumusnka se týkaly dva z vůbec nejzávažnějších podvodů, které úřad vyšetřoval.

---

EDIT: 27. 3. 2023 v 11,25 jsme opravili chybně uvedenou informaci týkající se soudu Jozefa Brhela. V původní verzi jsme uvedli, že je souzen v kauze Mýtnik v souvislosti s fondy EU. Tato kauza však s fondy EU nesouvisí. Za chybu se omlouváme.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

 

Autorka české verze: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: MidJourney, prompt design Josef Šlerka

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU appeared first on investigace.cz.

Podnikatelské struktury středoevropských oligarchů jsou rozsáhlé, neprůhledné a zasahují do mnoha zemí. Jejich moc a vliv jsou proto zastřené stejně jako jejich majetek, o kterém sice existují záznamy, ale jsou rozptýleny v různých evropských i mimoevropských registrech. Z toho důvodu přicházíme s již v pořadí druhou částí databázového projektu Impérium. „Impérium DK” se věnuje podnikatelským aktivitám Daniela Křetínského. Je tak dalším krokem, který má pomoci pochopit, jakým způsobem ve střední Evropě dochází k monopolizaci ekonomické, politické a mediální moci.

Před rokem a půl jsme spustili první část databázového projektu s názvem Impérium. Ta se týkala tenkrát čtvrtého nejbohatšího muže České republiky – Andreje Babiše. Tehdy se nám podařilo najít téměř 800 firem, jež byly s Babišem nějak spojeny, a zmapovat dotace v hodnotě skoro 19 miliard korun, které tyto firmy získaly. Projekt Impérium, soustřeďující informace o majetku a firmách vlivných českých oligarchů, jsme tentokrát rozšířili o muže, jenž Andreje Babiše na čtvrtém místě nejbohatšího Čecha předběhl. „Impérium DK”  je dostupná na adrese: https://imperiumdk.investigace.cz/

Projekt Impérium není jen přehledná databáze, ale celá sada nástrojů, jež mají pomoci s informacemi o majetku a společnostech významných osob nebo skupin. 

Impérium AB

Projekt se skládá ze tří hlavních částí. Tou první je databáze v podobě Google tabulky obsahující všechny údaje o obchodních strukturách vybrané osoby, které se nám zatím podařilo dohledat. Následuje MediaWiki, což je rozhraní, jenž umožňuje komukoli procházet databázi v uživatelsky známém prostředí. A nakonec jsou to skripty, které nabízejí především způsob, jak předávat data z databáze do Wiki. Ty jsou dostupné na adrese: https://github.com/Investigace/project-empire

Tyto nástroje jsme připravili pro každého, kdo bude mít v budoucnu zájem podobný projekt realizovat. Na GitHub se krok po kroku dozvíte, jak postupovat a co všechno je k vytvoření přehledné databáze potřeba. 

Databázi nadále rozšiřujeme a aktualizujeme.

Databázi podpořila Evropská komise v rámci pilotního programu Stars4Media.

The post Projekt Impérium: Daniel Křetínský appeared first on investigace.cz.

„Kam plynuly peníze, jsme nezjišťovali,“ říká žalobce Radek Mezlík. Na Vrchním státním zastupitelství (VSZ) v Olomouci byl specialista na nejzávažnější solární kauzy. Do značné míry tak určil, jak k nim státní zástupci budou přistupovat.

Kdy jste se poprvé setkal s nějakou solární kauzou?

V roce 2012, když jsem nastoupil na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. V té době tam bylo několik obdobných případů, které se začínaly prověřovat.

Byly fotovoltaické kauzy něčím jedinečné?

Pro mě představovaly úplnou novinku, protože škoda ještě během prověřování narůstala. Myslím tím dvacet let státem garantovanou výkupní cenu elektřiny určenou solárním elektrárnám, takže celková výše škody způsobená trestným činem roste každý měsíc s každou novou fakturací. Když to řeknu zjednodušeně, u trestného činu podvodu je obvyklé, že je dokonán, vznikla tím nějaká škoda a peníze jsou pryč. Následně se ten skutek prověřuje. Není však vůbec obvyklé, aby nějakým klamavým jednáním vznikla škoda, která postupně narůstá po dobu dalších dvaceti let. Na druhou stranu z hlediska skutkové podstaty, tedy že se jednalo o uvádění v omyl, o klasické klamavé jednání, se tyto kauzy od jiných podvodných případů neliší.

Státem garantovaná výkupní cena elektřiny pro elektrárny, jež dostaly licenci od Energetického regulačního úřadu (ERÚ), byla v roce 2010 12,15 korun za 1 kWh. Pro ty, co tuto licenci obdržely v roce 2011, byla jen 5,50 korun za 1 kWh. Zároveň se cena valorizuje, takže dnes velké elektrárny z roku 2010 dostávají 15,117 korun za 1 kWh a ty z roku 2011 jen 6,704 korun za 1 kWh. Zohledňovali jste při určování škody tento růst cen? 

Ne, v trestních kauzách se růst cen nezohledňoval, protože hranice škody velkého rozsahu je pět milionů korun. V těchto kauzách jsme se však běžně dostávali na stamiliony až miliardy korun, nárůst o nějaká dílčí procenta už proto nebyl podstatný. 

Škodu jste tedy určovali jako rozdíl mezi tím, kolik by elektrárna utržila v dalších dvaceti letech, kdyby dostala licenci v roce 2010 nebo v roce 2011?

Ano, prodej elektřiny za cenu roku 2011 byla částka, kterou mohli získat bez podvodného jednání. Majitelé fotovoltaických elektráren ale chtěli získat licenci do konce roku 2010. Proto často docházelo ke klamavému jednání, díky němuž obdrželi výhodnější cenu 12,15 korun. Rozdíl mezi cenami z roku 2010 a 2011 byl proto považovaný za škodu a soudní praxe to v podstatě potvrdila.

Rozlet a pád slunečních podnikatelů

Aktéři solárních kauz se ale často hájí tím, že stát tu vytvořil korupční prostředí, protože skokově snížil ceny. Nejsou solární kauzy jedinečné právě proto, že podnikatelé měli investici nějak spočítanou, často si na ni brali úvěr, očekávali tučný výdělek, avšak pravidla se náhle rychle změnila, pouhých 53 dní před koncem roku 2010?

Tyto námitky jsme vnímali, protože byly ze strany obviněných osob a jejich obhájců skutečně pravidelně vyslovovány. Nicméně skutečnost, že se ceny budou snižovat ke konci roku 2010, byla známá už v jeho první polovině. Je pravda, že rozhodnutí ze strany státu, jenž stanovil konečnou výši, o níž půjde cena dolů, bylo vydáno až někdy koncem roku. Ale my jsme si za tímto účelem dělali šetření a zjistili jsme, že už někdy na jaře 2010 byly k dispozici články, že dojde k razantnímu snížení výkupních cen solární energie. Zkrátka se vědělo, že to musí nastat, nevědělo se jen, o kolik korun to bude. Je pravda, že snížení bylo razantní, nicméně  dle mého názoru se obvinění touto argumentací zbavit viny nemohou.

V Německu se výkupní ceny měnily plynule podle poklesu cen fotovoltaických panelů a tedy menších finančních nákladů ze strany investora. V Česku takovému snížení ale bránila věta v zákoně o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů z roku 2005. Podle znění tohoto zákona se výkupní cena nesměla meziročně snížit o víc než 5 procent. Tehdejší vedení ERÚ (tento úřad stanovuje výkupní ceny) přitom říká, že na nutnost změny zákona dlouhodobě upozorňovali. V Česku tak ti šťastní, kteří dosáhli na licenci v roce 2010, získali zlatý důl – možnost prodávat dalších dvacet let elektřinu za přemrštěné částky. Nebylo tedy na místě prošetřit i politiky, kteří se změnou zákona otáleli?

I tímto jsme se zabývali. Byla to věc, kterou jsem přímo dozoroval. Prověřovali jsme důvody, proč se legislativa změnila s ročním zpožděním. Policie tuto věc poctivě prošetřila, ale nebylo možné dovodit odpovědnost konkrétní osoby. Nebylo zjištěno, že by na tom někdo z politiků seděl jako žába na prameni, že by to nějaká konkrétní osoba aktivně blokovala.

Trestní kauza vznikla z oznámení bývalé předsedkyně ERÚ Aleny Vitáskové (předsedkyní byla od poloviny roku 2011, pozn. red.), které primárně mířilo na předchozí vedení, jež podle ní otázku cen zanedbalo. Když se zjistilo, že ze strany bývalého vedení nedošlo k pochybení, muselo se jít do větší šíře. Předmětem prověřování se stal celkový proces, tedy jak to celé probíhalo.

Bývalý předseda ERÚ Josef Fiřt a jeho místopředseda Blahoslav Němeček říkají, že mohou předložit e-maily, kterými urgovali Vladimíra Tošovského, ministra průmyslu v Rusnokově úřednické vládě, či předsedu hospodářského výboru sněmovny Oldřicha Vojíře, aby změnili zákon. 

Přesně tak. Policie se zabývala tím, jaký byl tehdy osud těchto e-mailů, jak na ně jednotlivé orgány reagovaly. Obecně se dá říci, že nereagovaly tak rychle, jak by si možná laik představoval. Ale nedalo se z toho dovodit, že by to zpoždění bylo možné považovat za nějaké záměrné jednání. 

Které politiky konkrétně jste prověřovali?

To bych nekomentoval. Vyšetřováni byli vysocí politici včetně představitelů vlády. Kauza byla odložena.

Drželi basu

Solární podvod obvykle spočíval v tom, že elektrárna byla vydávána za hotovou, ačkoli ještě nebyla dostavěná. Předávací protokol mezi stavitelem a provozovatelem nebo revizní zpráva elektrikáře pak byly označeny za „účelově nepravdivé dokumenty“, které měly ERÚ uvést v omyl a sloužit k získání licence do konce roku 2010 a tím i majetkového prospěchu. Kdy je předávací protokol trestný?

Vždycky je nutné prokázat, že daný předávací protokol je ten zásadní, ten, o kterém se aktéři domnívají, že bude předložen ERÚ a skutečně poslouží k rozhodnutí o udělení či zamítnutí licence. Často jsme se setkávali s dílčími protokoly, kdy se část stavby předávala třeba o měsíc dřív. Také tam byly nepravdivé informace, ale nebylo možné z nich dovozovat trestní odpovědnost, protože to byly nějaké předběžné protokoly mezi dvěma společnostmi, jež nutně nemusely mít ten licenční význam.

Elektrikáři, kteří dělali revizní zprávy na nedokončené elektrárny, někdy dostali několik let vězení, jindy nebyli vůbec odsouzeni. Na čem to záleželo?

Na rozhodování soudu, je velké množství senátů, jež se touto problematikou zabývají, a jejich názory často nejsou jednotné. My jsme se jako státní zastupitelství vždy snažili, aby byl postup jednotný. Otázka přísnosti trestu u revizního technika je na samostatnou debatu, protože oni nebyli těmi hlavními, kdo inkasoval nějaké velké částky. Často byli v závislém postavení, dělali to pod tlakem. V případech, kdy se technik k věci postavil čelem, došlo k nějakému doznání, lítosti, jsem vesměs navrhoval, aby mu byl uložen podmíněný trest. Když ale neměl žádnou sebereflexi, z trestního hlediska nejsou splněny podmínky pro podmíněný trest. 

Úplatek milion korun za elektrárnu

Nejsou elektrikáři, ke kterým miliardy ze solárního boomu rozhodně netekly, tak trochu oběťmi solárních procesů?

Může se to tak jevit. Nešlo však o to, přepínat trestní spravedlnost a nekompromisně trvat na nepodmíněném trestu. Myslím, že revizní technici mohli vždy dostat pouze podmínku. Je ale pravda, že k tomu moc nedocházelo, protože se z nějakého důvodu rozhodli takříkajíc držet basu. Velmi často je v tomto směru asi ovlivnili další aktéři podvodné kauzy. Kdyby revizní technik doznal, že elektrárna opravdu nestála, tak by to potopilo ostatní spoluobviněné, vysoké manažery. Proto technici drželi tu společnou obhajobu. Jakmile na tuto hru ale přistoupili, často skončili ve vězení. Bylo na jejich rozhodnutí, jak se k tomu postaví. Já jsem se snažil dát všem najevo, že budu navrhovat podmínku, jestliže se technik dozná. Ale moc často se to nepovedlo.

Měli smůlu

Kdy lze o elektrárně prohlásit, že je nedokončená? Co to je nedokončenost?

Je to termín, pro který si soudy a státní zastupitelství musely najít výklad, ujasnit si, co se tím může myslet v trestním řízení. Případy, které šly do trestního stíhání, byly nakonec takové, že například celý blok elektrárny nebyl propojen a kabely visely pod každým panelem nebo chyběly velké části elektrárny. Když jsme někde tvrdili, že elektrárna byla nedokončená, měli jsme na mysli hodně, zásadně nedokončená. Neboli na první pohled je zřejmé, že její část nemůže být vůbec provozuschopná.

Dozoroval jste například jednu z prvních solárních kauz chomutovských elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun z holdingu podnikatele Zdeňka Zemka. Jeho synové, jednatelé těchto elektráren, dostali za podvod šest let a devět měsíců. Jak na tento případ vzpomínáte?

Udělali tam klasickou Potěmkinovu vesnici a pak předstírali, že je všechno hotové. Předpokládali, že v těch elektrárnách provedou kontrolory a ukážou jim pouze to, co je už dokončené. Narazili ale na poctivého úředníka, za ERÚ tam byl tehdy na kontrole Rostislav Krejcar, který byl hodně pečlivý, navíc vzdělaný technik. Viděl, že to není na licenci. Dá se říci, že Zemkové měli smůlu, že tam přijel zrovna inženýr Krejcar. Kontrola byla pečlivě provedena, vše bylo zdokumentováno tak, že to potom obstálo v trestním řízení. Kdyby kontroloři jen vyslovili názor, popsali ho jednou větou, tak by z trestního řízení nic nebylo, ale oni to opravdu zdokumentovali. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale nedodělaných elektráren mohlo být mnohem víc, než jich nakonec skončilo u soudu, přesné počty se však už asi nikdy nedozvíme.

Spalující slunce podnikatele Zemka

Žaloval jste také elektrárnu Mrlínek. Soud nejdříve žalované osvobodil, až po vašem odvolání byli odsouzeni. V čem byl problém? 

Kauzy solárních elektráren jsou specifické, soud si to musí nastudovat, seznámit se s celou problematikou. Bez znalosti toho, co je to revizní zpráva či licence, to nelze náležitě posoudit. V případě Mrlínek jsme narazili na soudní senát, kterému jsme tyto složité věci neuměli vysvětlit. Vyhráli jsme až po mnoha letech. Na to, jak to byla jednoduchá a jasná věc – část elektrárny vůbec nestála –, se to neuvěřitelně táhlo, z mého pohledu si tak snadná kauza vyžádala strašně moc práce. Právě Mrlínek, a hlavně Saša-Sun a Zdeněk-Sun, byly jako jedny z prvních kauz významné i z pohledu precedentu. To, co zde soudy vyslovily, hodně utvářelo praxi v dalších případech.

Za solární podvody byla odsouzena řada pěšáků, třeba zmínění revizní technici. Naopak velkých hráčů, majitelů, kterým podvod přihrál velké peníze, moc stíháno nebylo. Například za elektrárnu Moldava dostali trest dva členové jejího představenstva, třetí člen představenstva a zároveň majoritní vlastník elektrárny, známý severočeský podnikatel Alexandr Novák, vyšetřován nebyl. Jak je to možné?

Vlastníci, koneční beneficienti, většinou nic nespáchali. To by museli opravdu něco podepsat, účastnit se nějakého klamavého jednání. Tohle je složitá věc. Policisté se zabývali i tím, zda politici nebyli při schvalování změny zákona, která umožnila razantní snížení výkupních cen, pomalí právě proto, že sami něco skrytě vlastní. Ale žádná velká zjištění tam nebyla.

Konečný vlastník elektrárny se z veřejných zdrojů často nedal zjistit, stopa končila u neprůhledných společností, registrovaných na Kypru nebo Britských Panenských ostrovech. Zabývala se policie zjišťováním skutečných vlastníků, tedy těch, kdo měli z podvodu prospěch?

V mých kauzách určitě ne. Jedna věc je získat podvodem výhodnou cenu a druhá věc je, komu peníze potom plynou. To může být někdo úplně jiný než ten, kdo se dopustil podvodu. Vlastnictví samo o sobě trestné není, muselo by to mít nějakou návaznost na podvod. Pro nás bylo primární odhalit podvod a zabránit tomu, aby se peníze vyplácely. Kam plynuly, jsme nezjišťovali, to nebylo předmětem vyšetřování. Ale zajišťovali jsme vyplacené peníze, jejich nelegální část, proto nás další osud legálních výplat tolik nezajímal.

Radek Mezlík (44) absolvoval Právnickou fakultu brněnské Masarykovy univerzity, v roce 2000 nastoupil do auditorské společnosti. Od roku 2002 do roku 2007 byl asistentem soudce Nejvyššího soudu. Od roku 2007 do roku 2011 byl státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Brně, v letech 2012 až 2021 žalobcem Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Olomouci. Od dubna 2021 je pověřeným evropským žalobcem Úřadu evropského žalobce. Na VSZ byl první specialista na nejzávažnější solární kauzy. Dozoroval také kauzu Stoka, případ možné korupce na radnici městské části Brno-střed.

The post Solární elektrárny: Primární bylo odhalit podvod appeared first on investigace.cz.

Na parkovišti u multikina CineStar na pražském Černém Mostě se v červené Škodě Octavia potkali dva muži. Byl konec ledna 2011, půl třetí odpoledne. Schůzka byla krátká. Jaroslav Mačí, výrobní ředitel firmy Lumen Energetický Development, během ní předal úplatek jeden milion korun Pavlu Peňázovi, zaměstnanci Energetického regulačního úřadu. Mačího vzápětí zadržela policie. Úředník Peňáz s policisty totiž už skoro měsíc spolupracoval. Před multikinem tehdy gradovala jedna z prvních trestních kauz spojených se solárním boomem roku 2010.

Úředníci v terénu

Koncem roku 2010 trávil Pavel Peňáz většinu pracovní doby na cestách. Spolu s kolegy jezdil napříč Českem a kontroloval, zda jsou solární elektrárny, které chtěly licenci od Energetického regulačního úřadu (ERÚ), skutečně dokončené. Během prosince kontroloval stav dvou až tří elektráren denně.

Každý, kdo měl rozestavěnou sluneční elektrárnu, chtěl totiž získat licenci právě do konce roku 2010. Tento letopočet znamenal, že majitel bude prodávat elektřinu za státem agarantovanou výkupní cenu 12,15 korun za 1 kWh. Kdyby licenci získal až v roce 2011, prodával by podstatně levněji, za 5,50 korun za 1 kWh. Řadě podnikatelů tak šlo o stovky milionů korun, neboť stát zaručil výhodnou cenu na dvacet let. 

Jenže solární panely začaly být nedostatkovým zbožím, ke konci roku došly i elektroměry, urychlenému dokončování elektráren nepřálo ani počasí, mrzlo a sněžilo. Stávalo se, že podnikatelé tvrdili, že elektrárna je hotová, a může tudíž dostat licenci, ačkoli to nebyla pravda. Právě proto tehdejší předseda ERÚ Josef Fiřt rozhodl, že úředníci se nemohou spokojit pouze s předloženými papíry, ale budou co nejčastěji vyrážet z kanceláří na kontroly přímo do terénu.

Rozlet a pád slunečních podnikatelů

Den před koncem roku 2010 vyjel Pavel Peňáz s kolegou zkontrolovat elektrárny v České Lípě a Českém Dubu. Patřily spřízněným firmám Solar CELI s.r.o. a Solar CD s.r.o., obě měly v roce 2010 stejného majoritního společníka R-TRADING (UK) LIMITED se sídlem v Londýně.

Na tom, aby tyto elektrárny dostaly licenci, tentokrát záleželo především jejich staviteli, firmě Lumen Energetický Development. Zavázala se totiž, že elektrárny nejenom postaví, ale zajistí pro ně také licenci ERÚ, a to do konce roku 2010. V opačném případě by podle smlouvy musela firmám Solar CELI a Solar CD zaplatit pokutu ve výši rozdílu mezi prodejem elektřiny za ceny z roku 2010 a z roku 2011 – konkrétně 149,7 milionu a 434,2 milionu korun. Areály elektráren proto úředníky ERÚ provázeli právě lidé z firmy Lumen Energetický Development.

Co mám dělat?

Kontrola začala dopoledne v České Lípě a Pavel Peňáz dospěl k závěru, že elektrárna dokončená není, a licenci tudíž vydat nelze. Napsal o tom protokol a pořídil fotky, z nichž bylo patrné, že práce stále probíhají, například z některých konstrukcí visely kabely, či byly dokonce ještě smotané v klubku.

Cestou do Českého Dubu se kontroloři i stavitelé elektráren zastavili na oběd ve stejné restauraci, Na Křižovatce v Hodkovicích nad Mohelkou. Před restaurací si Peňáze vzal stranou zaměstnanec firmy Lumen Energetický Development Lukáš Mašek, který měl na starost udělení licencí. Vysvětloval, jak jsou pro ně licence důležité a ptal se Peňáze, jestli by nemohl změnit protokol. Když Peňáz jeho požadavek odmítl, začal mu Mašek za změnu protokolu postupně nabízet půl milionu, osm set tisíc až milion korun pro každého z obou kontrolorů.

Tehdy šestadvacetiletý Peňáz, jenž do ERÚ nastoupil teprve nedávno po ukončení studií na ČVUT, byl v šoku. V autě se svěřil o čtyřicet let staršímu kolegovi, ale pochopení u něj nenašel. Vyslechl si od něj, že obracet se na policii nemá smysl, a dokonce, jak řekl u soudu, nabyl dojmu, že kolega by se úplatku nebránil.

Zkoušel proto volat předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi, ten mu ale nebral telefon. Mezitím dojeli k druhé elektrárně v Českém Dubu. O tři roky později, během výpovědi před libereckým soudem, který se kauzou zabýval, Peňáz vzpomínal, že „kvůli rozrušení ani nebyl schopen kontrolu (druhé elektrárny v Českém Dubu) řádně provést“. Každopádně si ale zapnul nahrávání na mobilu a díky tomu se během hlavního líčení daly přehrát úryvky z rozhovoru s výrobním ředitelem Lumen Energetický Development Jaroslavem Mačím, mimo jiné jeho slova „dám ti za to peníze“.

Částku za změnu Peňázova protokolu o elektrárně v České Lípě Mačí postupně zvyšoval až na pět milionů korun. Zároveň se zmínil, že se s Peňázem uvidí i další den, na poslední den roku byla totiž naplánovaná kontrola elektrárny v Kralovicích, kterou rovněž stavěl Lumen Energetický Development.

Právě tato firma patřila k největším stavitelům elektráren v době solárního boomu a jen za rok 2010 vykázala tržby přes čtyři miliardy korun. Předsedou její dozorčí rady byl v klíčových letech – od začátku roku 2010 do začátku roku 2012 – tehdejší poslanec ODS Jan Špika, jenž ve sněmovně šéfoval podvýboru pro energetiku. Jednalo se o dobu, kdy poslanci mohli kratičkou změnou zákona zastavit solární horečku. A ačkoli je k tomuto kroku vedení ERÚ vyzývalo, dlouho nereagovali.

Kolega má bratra

Cestou z Českého Dubu domů mladý úředník Peňáz přemýšlel, co dál. Chtěl zavolat na linku 158, ale pak ho napadlo, že se poradí s Rostislavem Krejcarem, starším kolegou, kterému důvěřoval. Krejcar poté zavolal předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi a na protikorupční linku Transparency International.

„Řekl jsem, ať zváží, zda to bylo myšleno vážně,“ vzpomíná dnes Fiřt na telefon o nabídnutém úplatku, „a případně to nahlásí.“ Na protikorupční lince poradili Krejcarovi linku 158. Krejcar usoudil, že rady jsou to poměrně vágní, a nabídl proto Peňázovi kontakt na svého bratra Milana, jenž pracoval u Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v Hradci Králové.

Na silvestrovskou cestu do Kralovic tak dostal Peňáz policejní ochranu a k tomu odposlouchávací zařízení. Výrobní ředitel Jaroslav Mačí se ho tady znovu ptal, zda je možné změnit protokol. Navrhl, že zaplatí milion korun za každou elektrárnu, pokud dostanou licence. Mačí současně volal svému šéfovi, jednateli firmy Lumen Energetický Development Tomáši Novákovi – telefon pustil nahlas, aby mu Peňáz věřil, že nabídka úplatku je myšlena vážně –, následně Peňázovi navrhl, že nemusí měnit protokol, stačí, když na ERÚ zavolá kolegům, kteří vydávají licence, že elektrárny jsou v pořádku.

Největší solární hráči

Česká Lípa nakonec licenci do konce roku 2010 nedostala, Český Dub ji dostal. Koncem ledna Peňáz znovu vyrazil na kontrolu elektrárny v České Lípě. Mezitím si s Mačím několikrát telefonovali. Pokyn od policie zněl, že na vyplacení úplatku nemá rozhodně nijak tlačit, jen se má zeptat, zda platí dohoda milion za každou elektrárnu.

Mačí platnost dohody potvrdil, pouze se několikrát změnilo místo a čas předání. Ve hře byla například společná procházka obchodním domem IKEA na Černém Mostě, nakonec padla volba na parkoviště před multikinem CineStar.

Aby firma Lumen Energetický Development mohla dát vyplacený milion korun do účetnictví, musel Peňáz před předáním peněz podepsat tři smlouvy o půjčce – dvakrát na 350 a jednou na 300 tisíc korun – s tím, že půjčka bude vzápětí zrušena jako vrácená. Policisté ho uklidňovali, že se toho nemusí bát, protože za daných okolností by údajná půjčka stejně byla neplatná. Ihned po předání milionu korun byl Jaroslav Mačí zatčen.

Tlustá čára

V roce 2013 poslal okresní soud v Liberci Jaroslava Mačího a Tomáše Nováka na čtyři roky do vězení, Lukáš Mašek dostal tříletou podmínku. Krajský soud v Ústí nad Labem o rok později dva nepodmíněné tresty zmírnil ze čtyř na tři roky. 

Ve stejném roce přišla elektrárna Solar CD v Českém Dubu o licenci. Byla vůbec první elektrárnou v Česku, jejíž licenci soud zrušil. Mohla si požádat o novou, ovšem za stávajících cenových podmínek, nikoliv za výkupní cenu slunečního boomu roku 2010. V následujících letech potkal osud Českého Dubu, totiž soudní zrušení licence, dalších deset elektráren. Nakonec jich ale může být víc, protože některé soudy stále běží.

Kromě správních soudů, jež rozhodují o případném odebrání licence, běžela nebo běží řada trestních kauz. Předaný úplatek jako v popsaném příběhu je mezi nimi výjimečný. Obvykle jde o podvod spočívající v tom, že podnikatelé vydávali nedostavěné elektrárny za dokončené a předkládali ERÚ nepravdivé podklady, například revizní zprávy elektrikářů či protokoly o předání stavby.

Na kauzy, v nichž šlo o nejvíce peněz – škoda byla minimálně 150 milionů korun –, dohlíželo Vrchní státní zastupitelství (VSZ) v Olomouci. Prověřovalo celkem 30 trestních věcí, které se týkaly 34 fotovoltaických elektráren. Z toho devět případů (11 elektráren) bylo odloženo, v jednom případě stále běží vyšetřování, u zbylých 20 kauz (týkají se 22 elektráren a 68 osob) byla podána obžaloba a posunuly se k soudu.

Ve třech případech soudy ještě nerozhodly, ve dvou došlo k úplnému zproštění, zatím nepravomocně byly odsouzeny čtyři kauzy. Naopak v 11 případech už padly pravomocné rozsudky, týkají se 34 osob. Konkrétně jde o tyto elektrárny:

– Saša-Sun a Zdeněk-Sun,

– Mrlínek,

– Kosořín II,

– Papeno 2,

– Solar CD a Solar CELI,

– Tuchlovice,

– VT-Sun,

– Čekanice,

– Pacov,

– Medlov,

– Moldava.

Kromě olomouckého VSZ nejčastěji řešilo solární kauzy Krajské státní zastupitelství v Brně, občas i další státní zastupitelství napříč republikou. Všechny tyto případy se snaží evidovat Nejvyšší státní zastupitelství, podle jeho statistik padla obžaloba v dalších 17 věcech, z toho ve třech případech soudy rozhodly zatím nepravomocně, pravomocné rozsudky padly celkem v osmi kauzách. 

Podtrženo, sečteno – soudy zatím rozhodly o trestu za podvádění během solárního boomu nejméně v devatenácti případech (statistika nemusí být úplná).

Aktéři tehdejšího dění, kteří k tomu přispěli, se ale do minulosti příliš vracet nechtějí. Pavel Peňáz se o mezním životním zážitku bavit odmítá. „Ač jednoznačně platí, že bych dnes s odstupem času postupoval stejně, tak mě to stálo mnoho energie a stresu,“ píše jen v SMS zprávě. „A  jsem docela rád, že už jsem za touto etapou života udělal tlustou čáru.“ 

„Přiznám, že se do toho nechci vracet,“ říká i Rostislav Krejcar, který učí na elektrotechnické fakultě ČVUT. Právě on si během solárního boomu vydobyl pověst úředníka, jenž se nedá opít rohlíkem. Život mu to ale spíš zkomplikovalo, čelil pak několika trestním oznámením, s velkou pravděpodobností právě od lidí, kterým důslednou kontrolou překazil byznys. „Byla to oznámení, že jsem špatně rozhodoval na regulačním úřadu nebo že jsem chtěl někomu nahrát,“ říká. „Samozřejmě všechno šlo k ledu, neprokázalo se nic.“

The post Úplatek milion korun za elektrárnu appeared first on investigace.cz.

Předseda vlády Andrej Babiš ztělesňuje jeden z největších střetů zájmů, jaké máme v novodobé politice České republiky možnost vidět. Kvůli jeho rozsáhlému vlivu na strategické oblasti státu je proto klíčové co nejvíce zviditelnit jeho obchodní zájmy a také to, které firmy spadají do pole jeho působnosti. A to nejen v České republice, ale i v zahraničí. Z těchto důvodů vznikl projekt Impérium AB – první ucelená databáze firem, jež patří do říše Andreje Babiše, rozprostírající se po celém světě. Projekt se rovněž zabývá dotacemi, které tyto firmy získaly. 

Andrej Babiš se nachází ve střetu zájmů hned několikrát. Jmenuje ministry a veřejné činitele, kteří mají vliv na přidělování dotací, jež často končí právě v jeho českých firmách. Zároveň se podílí na legislativních návrzích a úpravách týkajících se i jeho podnikatelských aktivit a jako premiér samozřejmě zastupuje stát v zahraničí – sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, které mají dopad na zahraniční politiku, což se může odrazit i ve fungování jeho zahraničních firem. Jako koncový uživatel výhod a osoba s rozhodujícím vlivem na Agrofert ovlivňuje také média patřící tomuto koncernu: mimo jiné celostátní deníky MF Dnes či Lidové noviny, ale i Metro nebo rozhlasovou stanici Rádio Impuls či televizi Óčko. Podle průzkumu společnosti Nielsen Admosphere nazvaném Zpravodajství a zpravodajské weby 2019 představuje týdenní dosah médií Andreje Babiše téměř 70 % konzumentů české mediální nabídky, což je třeba nejen vnímat kriticky, ale i podrobovat analýze, nakolik současný premiér tyto mediální páky formující veřejnou debatu i mínění společnosti zneužívá ke svým politickým a obchodním cílům.

Záměrem projektu Impérium AB bylo vytvořit jedno místo, kde by bylo možné získat ucelený přehled o Babišových podnikatelských aktivitách. Existují sice stovky článků, ve kterých lze tyto informace dohledat, jak se ale vyjádřila v epizodě podcastu Odposlech novinářka Pavla Holcová, „naším cílem bylo vytvořit nástroj, jenž usnadní práci novinářům a lidem vystupujícím ve veřejném prostoru, a doufáme, že to pomůže vnést do debaty o dotacích a střetu zájmů více dat a méně dojmů“.

Jednou z posledních aktualizací, jež v této databázi proběhly, bylo právě přidání zmínek v médiích o jednotlivých firmách, kterých se nám podařilo zmapovat téměř dva tisíce.

Díky databázi tak lze získat přehled o původu a struktuře dotací v celkové výši skoro 19 miliard korun za období 2007 až 2020. Nejvíce z nich dostaly firmy z České republiky (17 miliard korun). Mezi společnostmi, které získaly zahraniční dotace, jsou například slovenské firmy s dotacemi za 1,2 miliardy korun, ale i firmy v Maďarsku a Německu.

Databáze funguje na způsob Wikipedie a s pomocí veřejných informačních zdrojů mapuje firmy propojené s Andrejem Babišem v České republice i v zahraničí. Současně v databázi figurují i osoby napojené na Babišovo impérium.

Databáze je dostupná na adrese imperiumab.investigace.cz a vznikla v rámci semináře Open Source Intelligence and Investigation na FF UK pod vedením Pavly Holcové a Josefa Šlerky, odborníka na data a vedoucího studijního oboru Studia nových médií na Univerzitě Karlově. Celý projekt je navíc propojený s dalšími již existujícími databázemi, z nichž data čerpáme:

• Hlídač státu, z něhož máme data o českých firmách a jejich dotacích jak ze zemědělských fondů EU, tak z ostatních fondů ESIF (Evropské strukturální a investiční fondy).
• Farmsubsidy.org, odkud jsme získali data o dotacích ze zemědělských fondů EAFRD (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) a EAGF (Evropský zemědělský záruční fond) všech členských zemí EU od roku 2013.
• Subsidystories.eu, odkud čerpáme data o části příjemců dotací z ESIF fondů převážně z období 2007–2013, a to ze všech členských zemí EU.
• Ekosystém.Slovensko.Digital, odkud čerpáme data ze systému ITMS2014+, tedy data o dotacích slovenským subjektům z ESIF fondů za období 2014–2020.

Cílem projektu je poskytnout nástroje a pomůcky pro novináře i veřejnost. Databázi budeme průběžně aktualizovat a rozšiřovat. Hlavní aktualizace jednou ročně, vždy po zveřejnění výročních zpráv. Přístup do základní databáze je naprosto volný. Pro její rozšířenou verzi s dostupnými informacemi o osobách napojených na firmy, je ale nutná registrace.  Přístup dostanou všichni, kteří o to požádají a jejichž činnost splňuje základní etická pravidla novinářské práce. Pokud máte zájem o přístup k případné editaci či k doplnění podrobnějších údajů, pište na adresu Niny Kodhajové (nina@investigace.cz).

The post Impérium AB 2.0: Databáze firem a dotací Andreje Babiše appeared first on investigace.cz.