Koronavirus: Jak vydělat miliony

Česká dotační bažina

110 korun pro překupníky

Chvíli po zmíněném telefonu před ranní rozcvičkou Snášelovi došlo, že respirátory budou dobrý byznys. „Vzpomněl jsem si, jak si hejtmani v televizi stěžovali, že je nemají,“ říká. Navzdory víkendu proto zamířil do své kanceláře, sepsal nabídku a poslal ji na všechny kraje. Během chvíle se byznys rozjel. „Za hodinu mi volal přímo pan hejtman Plzeňského kraje,“ říká podnikatel. „Chtěl dodávku hned, ještě ten den. Volal jsem kamarádovi, ať mi připraví fakturu a zboží.“

Kamarádem byl Tomáš Pelikán, jediný společník pražské firmy Central Import. Na internetu si lze o této firmě zjistit, že obchoduje s mobilními telefony, a soudě podle stížností zákazníků nemá zrovna nejlepší pověst. „Prodávají repasované telefony a vydávají je za nové,“ napsal letos jeden z nich. „Displej bliká, reproduktor chrčí, systém je extrémně zpomalený.“ Respirátory nakonec prodala firma Central Import nejen přes Snášela, ale i přímo – pět tisíc jich od ní koupil Jihočeský kraj, kus za 125 korun (Black Consulting je ve stejné době prodával za 190 korun). Majitel firmy Pelikán se s námi odmítl bavit.

Zpočátku David Snášel nakupoval respirátory od svých českých známých, později se mu podařilo nějaké zakoupit i v Číně. Prodal je nejen třem krajům, ale také městu Ostrava a státnímu podniku Čepro. Vedle Central Importu je v Česku koupil od společností Evropské bytové domy či Love Trouble. 

V případě Evropských bytových domů je ohledně bližších informací internet zvlášť skoupý. Na jejich stránce ebdas.cz se lze dočíst, že „společnost se primárně zabývá výstavbou a správou bytových domů“, nabízí také údržbu, úklid a ostrahu nemovitostí a její „cíl je spokojený zákazník“. Kromě toho převáží auta pro leasingové společnosti. Nic konkrétnějšího se z velmi stručné stránky vyčíst nedá a kontakt je značně matoucí. Začíná totiž předčíslím +1, což je „oblast severoamerického číslovacího plánu“ a dá se přes něj dovolat například do Spojených států amerických, Kanady či na Bahamy. 

V soutěži o dodávky krajům sice Evropské bytové domy neuspěly, respirátory od nich ale koupilo několik domovů pro seniory a Praha 7. Právě přes tuto městskou část se investigace.cz pokusila firmu oslovit. Muž, na kterého měla Praha 7 spojení, se o prodeji respirátorů nechtěl bavit a odmítl také poskytnout jakýkoli kontakt na jediného statutárního zástupce firmy Miroslava Hovorku.

Zato další firma, od níž Black Consulting nakupoval respirátory, plzeňská Love Trouble, je sdílnější a její činnost je celkem srozumitelná. Love Trouble se na internetu představuje coby „umělecká a produkční platforma“ a její jediný společník Jaroslav Bláha je zároveň „head of project“ plzeňského kulturního centra Papírna.

„Už v únoru jsme přišli o spoustu peněz,“ vypráví Jaroslav Bláha. „Měl u nás být sraz manažerů Prazdroje, Vodafone tu měl mít akci, to všechno se zrušilo. Pak vláda zavřela náš kulturní prostor úplně.“ Tým kolem Papírny reagoval na nouzový stav šitím a rozdáváním roušek. Bláha si brzy všiml, že ochranných pomůcek je nedostatek a řada institucí má zájem o jejich koupi. Navíc se znal s lidmi z firmy Lion Mobile, která patří do skupiny iKiwi, která v Česku provozuje síť internetových obchodů s čínskými mobily, zároveň má výrobu i kontakty v Číně. „Dělal jsem pro ně nějaké grafické práce,“ říká Bláha. 

Když se Lion Mobile vrhl v nouzovém stavu na dovoz respirátorů, stal se Bláha prostředníkem mezi ním a Snášelovým Black Consultingem. „Také s Davidem Snášelem se znám přes grafické práce,“ říká Bláha. Jakmile se mu Snášel ozval, jestli by neuměl sehnat nějaké respirátory, obrátil se proto na Lion Mobile. Kolik na zprostředkování obchodu vydělal, nechce Bláha prozradit, říká jen to, že se mu tahle příležitost hodila, mohl tak zčásti překonal propad příjmů z uzavřeného kulturního prostoru. 

Zatímco Love Trouble byla jen prostředníkem mezi Lion Mobilem a Black Consultingem, samotný Lion Mobile prodal respirátory FFP2 také Moravskoslezskému kraji (15 tisíc), ministerstvu zdravotnictví (bezmála 300 tisíc) či Praze 6 (9 tisíc). Z cen nabízených touto firmou si lze přitom udělat obrázek o tom, jak velká byla provize překupníků. Zatímco respirátory od Lion Mobile stály Moravskoslezský kraj 80 korun, ty samé od Black Consulting české kraje v březnu kupovaly za 190 korun.

Květiny, pistole a plenky

Podobně překvapivých dealerů, jako jsou Love Trouble, Black Consulting či Evropské bytové domy, najdeme v jarním respirátorovém byznysu celou plejádu. Pokud zůstaneme jen u krajů, v době nedostatku ochranných pomůcek nakupovaly třeba od brněnské firmy Flor Service Trade, která jinak prodává sušené květiny, věnce, koše, truhlíky či náramky z lávových kamenů. Ta Jihomoravskému kraji prodala v květnu 20 tisíc respirátorů FFP2 po 37 korunách. Prostějovskou společnost PS Plasty cz, jež nabízí plastové kelímky, vaničky a kyblíky, si jako dodavatele vybral Královéhradecký kraj a koupil od ní v březnu víc než 115 tisíc respirátorů po 109 korunách.

Uplatnil se i provozovatel Domu zbraní na pražských Vinohradech, firma RR2 Finance, která běžně nabízí plynové pistole, vzduchovky, paralyzéry, nože, obušky, kuše či pyrotechniku. Středočeský kraj od ní v březnu koupil tisíc respirátorů po 140 korunách. Celkem 140 tisíc respirátorů (za 84 a 56 korun) prodala Olomouckému kraji firma Swonia, která podle své stránky provádí výstavbu a servis fotovoltaických elektráren a nabízí energetické poradenství. Skoro 50 tisíc respirátorů (za 74 a 55 korun) Olomoucký kraj koupil i od firmy Creative Tools, specializující se na obráběcí stroje. 

Vysočina zase nakoupila 5 tisíc respirátorů od firmy Bobánek z Havlíčkova Brodu, jejíž běžnou náplní práce je prodej moderních látkových plen. Jihočeši pro změnu využili jako dodavatele respirátorů půjčovnu, prodejnu a servis sportovního vybavení Lipno Centrum 123 (20 tisíc respirátorů po 75 korunách) či další lokální firmu Borovka Event (4 tisíce respirátorů po 79 korunách), jež pro kraj jinak pořádá společenské akce – například cenu hejtmanky Šupina či konferenci Travelcon.

Největší částku, 45 milionů korun, získala od krajů pražská firma Datura, dodavatel technologií pro dermatologii, estetickou medicínu, plastickou a cévní chirurgii. Stalo se tak díky velké dodávce pro Prahu – v březnu hlavnímu městu prodala 500 tisíc respirátorů po 90 korunách. Praha si také jako jediný z nákupců stanovila hned na začátku nouzového stavu cenu respirátoru FFP2, nad kterou nepůjde, a to na 100 korun. Respirátorů nakoupila ze všech krajů nejvíc, celkem 730 tisíc, od tří firem, zmíněné Datura, Adler Czech a Mediservis, za jednotnou cenu 90 korun za kus.

Zdaleka nejméně naopak investoval do respirátorů Zlínský kraj, koupil jich 10 tisíc (po 130 korunách) od firmy Hradišťská lékárenská, jejímž oborem činnosti je destilace a míchání lihovin. „Respirátory byly drahé, navíc náš kraj nebyl koronavirem příliš zasažen,“ vysvětluje Martina Reková z kanceláře hejtmana. „Spolu s respirátory, jež jsme dostali od ministerstva zdravotnictví a vnitra, nám to stačilo.“

Jako první začal s nákupy respirátorů už v únoru Karlovarský kraj. Část z nich se mu podařilo získat za mezi kraji bezkonkurenčně nejnižší cenu – mezi 29 a 34 korunami. Způsobil to především fakt, že v Karlových Varech sídlí firma Refil, která se od roku 1993 specializuje právě na výrobu respirátorů. O českého výrobce byl ale takový zájem, že potřebu kraje zdaleka nenaplnil, a většinu respirátorů proto nakoupil od MDI Group, jež pronajímá nemovitosti, a STK Slatina, provádějící technické kontroly aut. Kraj od těchto společností nakupoval za 163, respektive 49 korun za kus.

Platební agent a čínská továrna

Prodat respirátory nejvíce krajům, tedy třem, se kromě Black Consultingu povedlo ještě dalším dvěma firmám, Adler Czech a Titan. Adler Czech dodal 130 tisíc respirátorů Praze, 110 tisíc Ústeckému kraji a 69 tisíc kraji Královéhradeckému, všechny za stejnou cenu 90 korun za kus. Od Titanu nakupoval Jihočeský kraj (10 tisíc respirátorů po 92 korunách), kraj Královéhradecký (100 tisíc po 59 korunách) a Vysočina (100 tisíc kusů po 71 korunách). A jsou to zase úplně jiné příběhy než popsaný byznys Black Consultingu.

Firmu Adler Czech, která je jedním z největších výrobců a vývozců reklamního textilu v Evropě, spoluzaložil severočeský politik a aktivista Martin Hausenblas. Kromě toho, že podniká nejen v reklamním textilu (spustil také aplikaci Liftago, propojující pasažéry přímo s řidiči taxíků), je i v zastupitelstvu Ústí nad Labem za sdružení PRO Ústí, též založil populární facebookovou skupinu I Love Ústí i sdružení Podnikáme bez korupce.

„Když vypukla panika, že nemáme ochranné pomůcky, cítili jsme odpovědnost za dění,“ říká Martin Hausenblas o firmě Adler Czech. Ze všeho nejdříve ho napadlo, že by se zhruba dva tisíce lidí, kteří pro něj vyrábějí reklamní textil v Bangladéši, mohli vrhnout na šití roušek. „Musel by ale fungovat letecký most a v Česku by se musely sehnat látky,“ vzpomíná Hausenblas a dodává, že tento nápad se nakonec neuskutečnil: „Látky nebyly, letecký most vláda zařídit neuměla.“

Severočeský podnikatel se tedy vrhl do jiné akce. Spojil se s ministerstvy průmyslu a zdravotnictví a nabídl jim, že pomůže zabezpečit a zorganizovat nákupy v Číně: „Nakupujeme v řadě zemí, máme zkušenost, i když ochranné pomůcky jsou mimo náš obor, v Číně však máme velkou základnu.“

Ministerstvo zdravotnictví o jeho pomoc stálo, dělal tedy prostředníka mezi ním a čínskými dodavateli a zajišťoval platební styk. Ze smluv zveřejněných v registru se dá vyčíst, že Adler Czech se stal platebním agentem (payment agent) ministerstva. V této roli figuruje v sedmi smlouvách s čínskými dodavateli, od nichž ministerstvo koupilo respirátory, roušky a zdravotnické obleky za téměř půl miliardy korun. 

Potřebu platebního agenta ministerstvo ve smlouvě s Adler Czech odůvodňuje tím, že není schopné provést platbu dodavateli dříve než během několika dní, zatímco agent – z peněz, které mu ministerstvo uvolní – to dokáže okamžitě. Za tuto službu těžkopádnému státnímu molochovi každopádně agent podle smlouvy v registru vyinkasoval 3 % z odeslané částky.

“Ministerstvo neumělo zaplatit do Číny v USD a nechtělo platit dopředu,” vysvětluje Marie Logrová, PR manažerka Adler Czech. “Tuto patovou situaci jsme pomohli překlenout. Adler zaštítil ministerstvo svým jménem a poskytl finanční garanci čínské straně, kterou jsme podpořili vlastními penězi, zasláním zálohové platby před uzavřením prvního kontraktu. Současně nás ministerstvo požádalo, abychom i nadále prováděli platby záloh a doplatků za jím uzavřené kontrakty a kontrolovali, zda účty patří skutečně těm subjektům, kterým má být placeno.”

O dalším velkém krajském dodavateli, společnosti Titan, na internetu zjistíme, že provozuje „velkoobchod a maloobchod s hodinkami, hodinami, budíky a vším, co potřebujete k měření času“. Majitel firmy Josef Beneš popisuje, že ho covid přiměl využít své čínské zkušenosti a kontakty, a díky nim „během chvíle“ pořídit stroje a vytvořit provoz, který vyráběl respirátory. „Ve správný okamžik jsme měli zboží, které jsme mohli dovézt a nabídnout,“ vysvětluje. Do větších podrobností však zacházet nechce, protože by to prý mohlo ohrozit jeho další plány.

Mít aspoň něco

Zjitřenou atmosféru, která panovala v krajích vinou šířící se infekce a nedostatku ochranných pomůcek, dobře vystihují slova Radka Svobody, jenž měl nákupy respirátorů na starost v Plzeňském kraji. „Úplně první nákup“ bylo tisíc respirátorů FFP1 (před virem chrání méně než FFP2) od dodavatele zdravotnických potřeb Batist Medical, za možná osminásobně přemrštěnou cenu 249 korun za kus. „Neměli jsme nic a chtěli jsme mít aspoň něco,“ vypráví Svoboda. „Oni to přivezli až sem, měli to v autě v bednách a vedení rozhodlo, že to koupíme.“

O nabídky respirátorů nakonec nebyla nouze, jednotlivým krajům se ozvalo od padesáti do téměř tří set dodavatelů. Celkem shodně kraje vylučovaly ty dodavatele, kteří chtěli platbu předem, výhodou naopak byla rychlost dodávky, později také nižší cena. Některé kraje (třeba Ústecký nebo Zlínský) preferovaly dodavatele ze svého regionu. Nákupy jednotlivé kraje často konzultovaly s lidmi z nemocnic.

Koronavirus: Bratrstvo červených svetrů nakupuje čínské respirátory

Kamenem úrazu se však ukázaly certifikáty, jež mají doložit, že výrobek odpovídá evropským normám neboli že neohrozí zdraví a bezpečí lidí. Značka CE je současně podmínkou uvedení na evropský trh. Spolu s masivním dovozem respirátorů z Číny se však objevila řada falešných, případně zavádějících dokumentů, nejčastěji s razítky italské ECM, italského Celab či polského ICR. 

Jeden takový zavádějící dokument je například součástí smlouvy mezi Black Consulting a Středočeským krajem, zveřejněné v registru smluv. Je na něm razítko ECM, která certifikáty sice skutečně vydává, ale pro jiné výrobky než respirátory. Navíc zveřejněný dokument Certificate of Compliance ani neříká, že výrobek je certifikovaný, píše se v něm jen tolik, že výrobce ukázal ECM dokumenty, které má teprve připravené k zahájení certifikačního procesu.

„Ze strany prodávajících byly vždy předloženy certifikáty, jež minimálně vyvolávaly dojem CE certifikátů, potřebných k uvedení daného zboží na trh EU,“ píše Hana Mastriny z kanceláře hejtmanky Středočeského kraje a doplňuje: „Splnění veškerých náležitostí týkajících se dodávaných respirátorů bylo garantováno výslovným prohlášením prodávajícího v kupní smlouvě. Prodávající je zároveň smluvní stranou, jež odpovídá za řádnost dodaného plnění.“

„V době nouzového stavu bylo rozhodné, aby byly ochranné prostředky distribuovány v krátké době tam, kde byly nejvíce potřeba,“ argumentuje Kamila Křížová z kanceláře hejtmanky Jihočeského kraje. „Není a nebylo v možnostech nikoho, ani Jihočeského kraje, aby byla kontrolována pravost jednotlivých certifikátů.“ Dodává, že certifikáty kraj vždy požadoval, neměl tak pochybnosti o kvalitě dodávky a nezaznamenal stížnosti na špatnou kvalitu dodaného a dále distribuovaného zboží. „Většina zboží je s ohledem na povahu dnes spotřebovaná,“ dodává Křížová. „Pochybnosti o pravosti certifikátů či kvalitě dodaného zboží tak není možné dále prověřovat.“