Na parkovišti u multikina CineStar na pražském Černém Mostě se v červené Škodě Octavia potkali dva muži. Byl konec ledna 2011, půl třetí odpoledne. Schůzka byla krátká. Jaroslav Mačí, výrobní ředitel firmy Lumen Energetický Development, během ní předal úplatek jeden milion korun Pavlu Peňázovi, zaměstnanci Energetického regulačního úřadu. Mačího vzápětí zadržela policie. Úředník Peňáz s policisty totiž už skoro měsíc spolupracoval. Před multikinem tehdy gradovala jedna z prvních trestních kauz spojených se solárním boomem roku 2010.
Úředníci v terénu
Koncem roku 2010 trávil Pavel Peňáz většinu pracovní doby na cestách. Spolu s kolegy jezdil napříč Českem a kontroloval, zda jsou solární elektrárny, které chtěly licenci od Energetického regulačního úřadu (ERÚ), skutečně dokončené. Během prosince kontroloval stav dvou až tří elektráren denně.
Každý, kdo měl rozestavěnou sluneční elektrárnu, chtěl totiž získat licenci právě do konce roku 2010. Tento letopočet znamenal, že majitel bude prodávat elektřinu za státem agarantovanou výkupní cenu 12,15 korun za 1 kWh. Kdyby licenci získal až v roce 2011, prodával by podstatně levněji, za 5,50 korun za 1 kWh. Řadě podnikatelů tak šlo o stovky milionů korun, neboť stát zaručil výhodnou cenu na dvacet let.
Jenže solární panely začaly být nedostatkovým zbožím, ke konci roku došly i elektroměry, urychlenému dokončování elektráren nepřálo ani počasí, mrzlo a sněžilo. Stávalo se, že podnikatelé tvrdili, že elektrárna je hotová, a může tudíž dostat licenci, ačkoli to nebyla pravda. Právě proto tehdejší předseda ERÚ Josef Fiřt rozhodl, že úředníci se nemohou spokojit pouze s předloženými papíry, ale budou co nejčastěji vyrážet z kanceláří na kontroly přímo do terénu.
Den před koncem roku 2010 vyjel Pavel Peňáz s kolegou zkontrolovat elektrárny v České Lípě a Českém Dubu. Patřily spřízněným firmám Solar CELI s.r.o. a Solar CD s.r.o., obě měly v roce 2010 stejného majoritního společníka R-TRADING (UK) LIMITED se sídlem v Londýně.
Na tom, aby tyto elektrárny dostaly licenci, tentokrát záleželo především jejich staviteli, firmě Lumen Energetický Development. Zavázala se totiž, že elektrárny nejenom postaví, ale zajistí pro ně také licenci ERÚ, a to do konce roku 2010. V opačném případě by podle smlouvy musela firmám Solar CELI a Solar CD zaplatit pokutu ve výši rozdílu mezi prodejem elektřiny za ceny z roku 2010 a z roku 2011 – konkrétně 149,7 milionu a 434,2 milionu korun. Areály elektráren proto úředníky ERÚ provázeli právě lidé z firmy Lumen Energetický Development.
Co mám dělat?
Kontrola začala dopoledne v České Lípě a Pavel Peňáz dospěl k závěru, že elektrárna dokončená není, a licenci tudíž vydat nelze. Napsal o tom protokol a pořídil fotky, z nichž bylo patrné, že práce stále probíhají, například z některých konstrukcí visely kabely, či byly dokonce ještě smotané v klubku.
Cestou do Českého Dubu se kontroloři i stavitelé elektráren zastavili na oběd ve stejné restauraci, Na Křižovatce v Hodkovicích nad Mohelkou. Před restaurací si Peňáze vzal stranou zaměstnanec firmy Lumen Energetický Development Lukáš Mašek, který měl na starost udělení licencí. Vysvětloval, jak jsou pro ně licence důležité a ptal se Peňáze, jestli by nemohl změnit protokol. Když Peňáz jeho požadavek odmítl, začal mu Mašek za změnu protokolu postupně nabízet půl milionu, osm set tisíc až milion korun pro každého z obou kontrolorů.
Tehdy šestadvacetiletý Peňáz, jenž do ERÚ nastoupil teprve nedávno po ukončení studií na ČVUT, byl v šoku. V autě se svěřil o čtyřicet let staršímu kolegovi, ale pochopení u něj nenašel. Vyslechl si od něj, že obracet se na policii nemá smysl, a dokonce, jak řekl u soudu, nabyl dojmu, že kolega by se úplatku nebránil.
Zkoušel proto volat předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi, ten mu ale nebral telefon. Mezitím dojeli k druhé elektrárně v Českém Dubu. O tři roky později, během výpovědi před libereckým soudem, který se kauzou zabýval, Peňáz vzpomínal, že „kvůli rozrušení ani nebyl schopen kontrolu (druhé elektrárny v Českém Dubu) řádně provést“. Každopádně si ale zapnul nahrávání na mobilu a díky tomu se během hlavního líčení daly přehrát úryvky z rozhovoru s výrobním ředitelem Lumen Energetický Development Jaroslavem Mačím, mimo jiné jeho slova „dám ti za to peníze“.
Částku za změnu Peňázova protokolu o elektrárně v České Lípě Mačí postupně zvyšoval až na pět milionů korun. Zároveň se zmínil, že se s Peňázem uvidí i další den, na poslední den roku byla totiž naplánovaná kontrola elektrárny v Kralovicích, kterou rovněž stavěl Lumen Energetický Development.
Právě tato firma patřila k největším stavitelům elektráren v době solárního boomu a jen za rok 2010 vykázala tržby přes čtyři miliardy korun. Předsedou její dozorčí rady byl v klíčových letech – od začátku roku 2010 do začátku roku 2012 – tehdejší poslanec ODS Jan Špika, jenž ve sněmovně šéfoval podvýboru pro energetiku. Jednalo se o dobu, kdy poslanci mohli kratičkou změnou zákona zastavit solární horečku. A ačkoli je k tomuto kroku vedení ERÚ vyzývalo, dlouho nereagovali.
Kolega má bratra
Cestou z Českého Dubu domů mladý úředník Peňáz přemýšlel, co dál. Chtěl zavolat na linku 158, ale pak ho napadlo, že se poradí s Rostislavem Krejcarem, starším kolegou, kterému důvěřoval. Krejcar poté zavolal předsedovi ERÚ Josefu Fiřtovi a na protikorupční linku Transparency International.
„Řekl jsem, ať zváží, zda to bylo myšleno vážně,“ vzpomíná dnes Fiřt na telefon o nabídnutém úplatku, „a případně to nahlásí.“ Na protikorupční lince poradili Krejcarovi linku 158. Krejcar usoudil, že rady jsou to poměrně vágní, a nabídl proto Peňázovi kontakt na svého bratra Milana, jenž pracoval u Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v Hradci Králové.
Na silvestrovskou cestu do Kralovic tak dostal Peňáz policejní ochranu a k tomu odposlouchávací zařízení. Výrobní ředitel Jaroslav Mačí se ho tady znovu ptal, zda je možné změnit protokol. Navrhl, že zaplatí milion korun za každou elektrárnu, pokud dostanou licence. Mačí současně volal svému šéfovi, jednateli firmy Lumen Energetický Development Tomáši Novákovi – telefon pustil nahlas, aby mu Peňáz věřil, že nabídka úplatku je myšlena vážně –, následně Peňázovi navrhl, že nemusí měnit protokol, stačí, když na ERÚ zavolá kolegům, kteří vydávají licence, že elektrárny jsou v pořádku.
Česká Lípa nakonec licenci do konce roku 2010 nedostala, Český Dub ji dostal. Koncem ledna Peňáz znovu vyrazil na kontrolu elektrárny v České Lípě. Mezitím si s Mačím několikrát telefonovali. Pokyn od policie zněl, že na vyplacení úplatku nemá rozhodně nijak tlačit, jen se má zeptat, zda platí dohoda milion za každou elektrárnu.
Mačí platnost dohody potvrdil, pouze se několikrát změnilo místo a čas předání. Ve hře byla například společná procházka obchodním domem IKEA na Černém Mostě, nakonec padla volba na parkoviště před multikinem CineStar.
Aby firma Lumen Energetický Development mohla dát vyplacený milion korun do účetnictví, musel Peňáz před předáním peněz podepsat tři smlouvy o půjčce – dvakrát na 350 a jednou na 300 tisíc korun – s tím, že půjčka bude vzápětí zrušena jako vrácená. Policisté ho uklidňovali, že se toho nemusí bát, protože za daných okolností by údajná půjčka stejně byla neplatná. Ihned po předání milionu korun byl Jaroslav Mačí zatčen.
Tlustá čára
V roce 2013 poslal okresní soud v Liberci Jaroslava Mačího a Tomáše Nováka na čtyři roky do vězení, Lukáš Mašek dostal tříletou podmínku. Krajský soud v Ústí nad Labem o rok později dva nepodmíněné tresty zmírnil ze čtyř na tři roky.
Ve stejném roce přišla elektrárna Solar CD v Českém Dubu o licenci. Byla vůbec první elektrárnou v Česku, jejíž licenci soud zrušil. Mohla si požádat o novou, ovšem za stávajících cenových podmínek, nikoliv za výkupní cenu slunečního boomu roku 2010. V následujících letech potkal osud Českého Dubu, totiž soudní zrušení licence, dalších deset elektráren. Nakonec jich ale může být víc, protože některé soudy stále běží.
Kromě správních soudů, jež rozhodují o případném odebrání licence, běžela nebo běží řada trestních kauz. Předaný úplatek jako v popsaném příběhu je mezi nimi výjimečný. Obvykle jde o podvod spočívající v tom, že podnikatelé vydávali nedostavěné elektrárny za dokončené a předkládali ERÚ nepravdivé podklady, například revizní zprávy elektrikářů či protokoly o předání stavby.
Na kauzy, v nichž šlo o nejvíce peněz – škoda byla minimálně 150 milionů korun –, dohlíželo Vrchní státní zastupitelství (VSZ) v Olomouci. Prověřovalo celkem 30 trestních věcí, které se týkaly 34 fotovoltaických elektráren. Z toho devět případů (11 elektráren) bylo odloženo, v jednom případě stále běží vyšetřování, u zbylých 20 kauz (týkají se 22 elektráren a 68 osob) byla podána obžaloba a posunuly se k soudu.
Ve třech případech soudy ještě nerozhodly, ve dvou došlo k úplnému zproštění, zatím nepravomocně byly odsouzeny čtyři kauzy. Naopak v 11 případech už padly pravomocné rozsudky, týkají se 34 osob. Konkrétně jde o tyto elektrárny:
– Saša-Sun a Zdeněk-Sun,
– Mrlínek,
– Kosořín II,
– Papeno 2,
– Solar CD a Solar CELI,
– Tuchlovice,
– VT-Sun,
– Čekanice,
– Pacov,
– Medlov,
– Moldava.
Kromě olomouckého VSZ nejčastěji řešilo solární kauzy Krajské státní zastupitelství v Brně, občas i další státní zastupitelství napříč republikou. Všechny tyto případy se snaží evidovat Nejvyšší státní zastupitelství, podle jeho statistik padla obžaloba v dalších 17 věcech, z toho ve třech případech soudy rozhodly zatím nepravomocně, pravomocné rozsudky padly celkem v osmi kauzách.
Podtrženo, sečteno – soudy zatím rozhodly o trestu za podvádění během solárního boomu nejméně v devatenácti případech (statistika nemusí být úplná).
Aktéři tehdejšího dění, kteří k tomu přispěli, se ale do minulosti příliš vracet nechtějí. Pavel Peňáz se o mezním životním zážitku bavit odmítá. „Ač jednoznačně platí, že bych dnes s odstupem času postupoval stejně, tak mě to stálo mnoho energie a stresu,“ píše jen v SMS zprávě. „A jsem docela rád, že už jsem za touto etapou života udělal tlustou čáru.“
„Přiznám, že se do toho nechci vracet,“ říká i Rostislav Krejcar, který učí na elektrotechnické fakultě ČVUT. Právě on si během solárního boomu vydobyl pověst úředníka, jenž se nedá opít rohlíkem. Život mu to ale spíš zkomplikovalo, čelil pak několika trestním oznámením, s velkou pravděpodobností právě od lidí, kterým důslednou kontrolou překazil byznys. „Byla to oznámení, že jsem špatně rozhodoval na regulačním úřadu nebo že jsem chtěl někomu nahrát,“ říká. „Samozřejmě všechno šlo k ledu, neprokázalo se nic.“
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.