V Česku má trh s doklady potřebnými pro získání dlouhodobého víza letitou tradici. Jednou z nejžádanějších položek je potvrzení o zajištěném ubytování. Jedná se o nájemní smlouvu nebo doklad od ubytovatele, který musí cizinci předložit spolu s žádostí o povolení k pobytu, aby dokázali, že po dobu trvání pobytu budou mít kde bydlet. Před osmi lety vyšel v ruskojazyčných novinách Prague Express článek pražského právníka Denise Kašicyna, v němž varoval před podvodnými praktikami obchodníků s těmito doklady. Od té doby se byznys s adresami téměř nezměnil, a to i přesto, že Česko po začátku ruské invaze do Ukrajiny zavedlo bezvízový vstup pro ukrajinské uprchlíky. Zeptali jsme se autora zmíněného článku a právníka s dlouholetou zkušeností v oblasti migrace, proč se obchod s adresami i nadále těší popularitě a jak může přispět k nelegální migraci na území Česka.
Denis Kašicyn
Právník ruského původu pocházející z Moskvy. Do Česka se přestěhoval jako mladistvý v roce 1999. Roku 2006 absolvoval Petrohradský institut mezinárodních ekonomických vztahů, ekonomie a práva. V roce 2009 udělal advokátní zkoušky u České advokátní komory (ČAK) a o dva roky později byl zařazen do seznamu advokátů ČAK. Jako mladý právník pracoval v týmu advokátů proslulého Andranika Soghojana zadrženého v Česku. V roce 2015 obhájil disertaci na téma Definice a principy demokracie. Ve stejném roce absolvoval rigorózní zkoušky z mezinárodního práva veřejného a teorie státu a práva na Trnavské univerzitě. Jeho současným hlavním zaměřením je mezinárodní obchodní, rodinné a občanské právo s převažujícím mezinárodním prvkem a výkon rozsudku a rozhodčích nálezů.
Ruskojazyční a ukrajinskojazyční obchodníci inzerují prodej dokladů o zajištění ubytování zcela veřejně, převážně na sociálních sítích jako Facebook a Telegram. Zřejmě tedy nemají obavu z policie. Není prodej těchto dokumentů zakázán?
Je to komplikovaná otázka. Prodej pravého potvrzení o zajištění ubytování pro cizince není z formálního hlediska žádný zločin. Poskytovatel potvrzení by měl být majitelem nebo oprávněným provozovatelem nemovitosti a zajištěné ubytování by mělo splňovat veškeré zákonem stanovené požadavky. To, zda osoba, která si potvrzení zakoupila, plánuje na uvedené adrese bydlet, nicméně není odpovědností poskytovatele potvrzení o bydlení. Prokázat, že se obchodník s cizincem předem dohodli, že jde o potvrzení o zajištění bydlení jenom naoko a že se cizinec na uvedené adrese nechystá bydlet, je extrémně obtížné, pokud vůbec možné. Avšak v případě doložení takového jednání by šlo o napomáhání k neoprávněnému pobytu cizinců.
Obecně lze tuto službu přirovnat k prodeji virtuálních sídel firem. Společnosti a živnostníci si pronajímají virtuální sídla a poštovní schránky, aby nemuseli platit za kancelář, kterou stejně nevyužijí. Podobná situace nastává i v případě nahlášení adresy ubytování – teoreticky bych si jako takový cizinec mohl pronajmout byt na celý rok, ale reálně bych v něm strávil jen pár dní v roce. Z formálního pohledu by to vyšlo na stejno, jen bych za to zaplatil mnohem více než za potvrzení o bydlení, které stojí pár tisíc korun.
Český zákon ukládá cizincům povinnost bydlet na adrese, kterou mají nahlášenou u policie, a hlásit změnu své adresy do tří pracovních dnů. Některé nabídky obchodníků zahrnují i službu doručení korespondence přímo do rukou cizince. Existuje možnost, že cizinecká policie pozná, že dotyčný ve skutečnosti na nahlášené adrese nebydlí?
Pobytové kontroly pravidelně navštěvují adresy, kde jsou nahlášeni občané třetích zemí, tedy lidé, kteří nepocházejí z EU či z Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska. Pokud má policie podezření, že dotyčný nebydlí na nahlášené adrese, může si ho pozvat na pohovor. Sám jsem byl svědkem podobných setkání a často bylo už po páté otázce zřejmé, že si člověk potvrzení o ubytování koupil. Uvedu příklad otázek, které policie cizincům kladla: „Na které straně bytu máte ráno slunce? Jakým směrem se otevírají dveře na toaletě? Na jaké straně je vypínač světla? Jakou barvu mají vstupní dveře do domu?“
I když je člověk pečlivý a předem si prohlédne ubytování, kde je nahlášený, nemá žádnou jistotu, že bude schopný na tyto otázky správně odpovědět. Další způsob, jak ověřit, zda se dotyčný na adrese pravidelně zdržuje, je promluvit si se sousedy. Policisté jim ukážou fotografii cizince a zeptají se, jestli toho člověka znají. Tato metoda má však háček – mnoho lidí se s policisty nechce bavit a raději řeknou, že dotyčného v životě neviděli. Osobně jsem podobné situace zažil.
V rámci průzkumu nabídek jsem se setkala s širokým rozpětím cen a s různými druhy potvrzení. Některé dražší varianty zahrnovaly uvedení jména na poštovní schránce a možnost doručení korespondence přímo do rukou cizince. Existují tedy různé typy poskytovaných služeb?
Ano, existuje několik kategorií. K „prémiové“ třídě patří potvrzení o ubytování v samostatném bytě či domě, kam může cizinec docházet, kde má vlastní poštovní schránku a kde o jeho pobytu sousedé vědí. V případě potřeby můžou jeho přítomnost potvrdit kontrolám. Druhou kategorií jsou potvrzení z velkých ubytoven, kam takový člověk pravděpodobně nikdy nezamíří – je tam nahlášeno mnoho dalších osob. Jde o potvrzení určená k jednorázovému užití: stačí zaregistrovat adresu a kontrola bude na cestě. Důvodem je, že takové adresy jsou často profláklé – znají je jak na cizinecké policii, tak na živnostenském či finančním úřadu. I já některé dobře znám. Dřív, když jsem se věnoval otázkám pobytu častěji, jsem podle adresy hned poznal, u kterého obchodníka si dotyčný potvrzení koupil.
Třetí a nejhorší možností je padělané potvrzení. Je to poměrně snadné díky českému veřejně dostupnému katastru nemovitostí. Stačí zfalšovat plnou moc majitele bytu a vystavit jeho jménem potvrzení o pobytu (potvrzení o nájemní nebo podnájemní smlouvě totiž nemusí být právně ověřené, stačí tedy z katastru opsat patřičné údaje, pozn. red.). Pak je můžete prodávat jako na běžícím pásu. Stalo se mi, že obyvatelé nějakého domu byli překvapení, když začali dostávat dopisy na jména cizinců, kteří u nich nikdy nebydleli. To znamená jediné – že někdo zfalšoval potvrzení o pobytu a cizinec byl na takové adrese nahlášen, aniž o tom majitelé nemovitosti věděli. Nejhorší je, že člověk, který takové padělané potvrzení zakoupí, nemá šanci dokázat, že to neudělal on. Většina obchodníků totiž rychle zmizí a hlavní podezření ze spáchání trestního činu padne na samotného cizince.
I když úředníci tyto adresy dobře znají a vědí, že nejsou skutečné, stejně je registrují?
Ano, nemohou to odmítnout. Z formálního hlediska je dokument o potvrzení v pořádku. Nicméně jakmile předložíte potvrzení o ubytování na jedné z těchto pověstných adres, okamžitě se stanete cílem pobytové kontroly.
Jinými slovy, veškerá odpovědnost leží na cizinci, který si toto potvrzení koupil, nikoli na obchodníkovi, jenž mu doklad prodal?
Přesně tak. Pokud obchodník potvrzení nezfalšoval, nic nezákonného nespáchal. A za to, že dotyčný na dané adrese ve skutečnosti nebydlí, osoba nenese, která toto potvrzení vystavila, žádnou odpovědnost.
Proč je pro české úřady registrace cizinců na zakoupených adresách problém?
Protože pokud cizinec nemá zaregistrovanou datovou schránku, je domovská adresa jediným způsobem, jak se s ním české úřady dokážou spojit. Můžou taky nastat situace, kdy policie opakovaně nezastihne cizince na nahlášené adrese a zruší mu povolení k pobytu, aniž se o tom dotyčný dozví. Později přijde na ministerstvo, aby si nechal prodloužit vízum, a zjistí, že vízum bylo dávno zrušeno a že v Česku pobývá nelegálně. Bude mu nařízena deportace. V případě současných ukrajinských uprchlíků je to ještě větší problém – nemůžete jen tak někoho deportovat do válkou zmítané země. Dotyčný sice dostane deportaci, ale zůstane stále v zemi. A opět se dostává do situace, kdy nemá řádné ubytování.
Získat potvrzení o pobytu mi připadá poměrně jednoduché. Stačí přinést platnou nájemní smlouvu. Proč je tedy vůbec zájem o falešná potvrzení?
Dřív tuto službu využívali především cizinci, kteří tady sice podnikali a potřebovali dlouhodobé vízum, ale v Česku nebydleli. Jak už jsem říkal, pronájem bytu na celý rok jen kvůli registraci adresy a poště by byl nákladný. Zakoupení potvrzení stojí jen pár tisíc korun. Další skupinou lidí, která měla o taková potvrzení zájem, jsou ti, kdo si dokumenty pro žádost o vízum nevyřizovali sami. Například dělníci z Ukrajiny – ti obvykle dostanou hotový balíček vízových dokumentů včetně pracovní smlouvy a potvrzení o pobytu od pracovní agentury. Avšak tyto dokumenty a žádosti zpravidla předávají úřadům sami, takže pokud vznikne problém s bydlením, odpovědnost za to nese samotný cizinec, nikoli agentura, která za něj všechno vyřizovala.
Motivaci dnešních kupujících rozumím mnohem méně – proč si Ukrajinci, kteří mají bezvízový přístup do Česka, kupují tato potvrzení? Jedna možnost je, že se jedná o sezónní dělníky, kteří často střídají místa práce a pochybné ubytovny.
Mimo to si taky myslím, že tato potvrzení cizincům často vnucují v rámci širšího balíčku služeb. Zprostředkovatelé a agentury je často klamou – tvrdí, že procedura hlášení bydlení je složitá, že běžná nájemní smlouva nestačí a tak dále. Je to v jejich zájmu, protože na tom vydělávají.
Je možné, že ubytovatel, například nelegální ubytovna, odmítne poskytnout cizinci potvrzení o ubytování, protože dané bydlení nesplňuje požadované standardy, jako například minimální obytnou plochu na osobu?
Ano, někteří ubytovatelé a pronajímatelé bytů nemusí chtít, aby jejich nájemci měli registrované bydliště na dané adrese. Důvody mohou být různé – buď prostor není zkolaudovaný jako byt, nebo v bytě může být nahlášeno příliš mnoho osob.
Co se týče ubytoven v nebytových prostorách, jako jsou například suterény nebo sklepy v domě, zde dochází k porušování hygienických a požárních předpisů. Toto není jen administrativní formalita. Velký počet lidí v malých prostorách bez únikových cest by v případě požáru mohl vést ke zbytečným ztrátám na životech.
Firmy, které nabízejí potvrzení o ubytování, často prodávají i pracovní smlouvy a vystupují jako pracovní agentury nebo provozují velké ubytovny určené pro zahraniční dělníky. Lze říci, že potvrzení o ubytování na prodej jsou součástí širšího systému?
Ano, to je samozřejmě pravda. Pro výrobní podniky je mnohem výhodnější získat zahraniční pracovníky prostřednictvím zprostředkovatelů nebo mistrů, kteří se o ně, co se týče dokumentů, postarají, řídí je. Tuto roli často plní takzvané zastřené pracovní agentury. Jedná se v podstatě o živnostníky nebo firmy zaměstnávající cizince, které pak dodávají podnikům jako zahraniční pracovní sílu. Pokud dojde k nějaké kontrole, nesou veškerou odpovědnost za pracovníky tyto agentury, nikoli samotné podniky.
Český stát otevřel pracovní trh ukrajinským uprchlíkům zrušením požadavků na pracovní víza a povolení. To ale samo o sobě nestačí. Mnoho cizinců se spíše spoléhá na rady známých, kteří zde již pracují, a při hledání zaměstnání využívá služby zprostředkovatelů. Tento zprostředkovatelský systém má výhody pro všechny strany: pracovníci nemusí platit daně, protože dostávají platby v hotovosti „na ruku“ od zastřených agentur, a místní podniky zase mohou ušetřit na nákladech na zaměstnance, jako jsou nemocenské, benefity a odstupné. Agenturní pracovníci jsou navíc velmi flexibilní pracovní síla, která se může přizpůsobit aktuálním potřebám výroby. Zakoupená potvrzení pak slouží jako další kousek skládačky – umožňují dělníkům bydlet v nelegálních ubytovnách, které nesplňují předpisy, nebo se snadno přesouvat z jedné takové ubytovny do druhé, aniž by pokaždé museli hlásit změnu na policii.
Co je třeba udělat, aby si cizinci přestali kupovat potvrzení?
První, co mě napadá, je zpřísnit už existující pokuty. Důležitá je taky intenzivní osvěta – neustále vysvětlovat, že koupit si potvrzení není řešení. Jedno propagační dvouminutové video na stránkách ministerstva vnitra opravdu nestačí.
Co by podle vás bylo dostačující?
Upřímně nevím. Informace o tom, že koupit si potvrzení není řešením, ale jen dalším problémem, by měla být nějakým způsobem dostupná na každém úřadě, kde se vyskytují cizinci. Měla by být vysvětlená srozumitelným jazykem, kterému budou cizinci rozumět – žádná úředničina.
Na druhou stranu, vezměme si jako příklad prevenci kybernetických podvodů. Téměř u každého bankomatu a v každém internetovém bankovnictví se objevuje varování před podvodnými praktikami. Takže ani osvěta pravděpodobně nezabírá stoprocentně. Je třeba přehodnotit nastavení celého systému.