V roce 2019 Lucembursko spustilo rejstřík skutečných majitelů firem sídlících v zemi. Malé knížectví tak reagovalo na kritiku své finanční netransparentnosti, kvůli níž získalo nálepku daňového ráje. Rejstřík ale pro veřejnost příliš informací nepřinesl. V rámci projektu OpenLux nyní OCCRP přichází se zjištěním, že lucemburské firmy jsou ve vlastnictví dětí korupčníků nebo zločinců. Podle expertů je jmenování nezletilých majitelů dalším krokem v utajení konečných vlastníků firem, které mnohdy disponují miliardovými majetky.
V žebříčku nejčastějších destinací pro zahraniční investice Lucembursko v roce 2020 obsadilo třetí příčku. Nabízí zároveň i nejrůznější možnosti, jak finance spravovat či uschovat. Mezinárodní firmy si do svých lucemburských matek mohou přesouvat peníze, z nichž by jinak musely odvádět vysoké daně v zemích, kde působí; nadbytečné finanční prostředky tak lze ukrýt do podílových fondů nebo si založit staré dobré skořápkové společnosti. Poskytované finanční nástroje zahrnují i správu soukromých majetků. Většina lucemburských firem má zahraniční majitele, podle žebříčku časopisu Forbes mezi ně patří přes dvě stě nejbohatších lidí světa.
Lucemburské firmy často existují jen proto, aby držely aktiva v zahraničí – ať už se jedná o nemovitosti, další firmy, nebo třeba umělecká díla. Lucemburské banky sice tamní firmy monitorují, zda neoperují s penězi, ale s aktivy, avšak vlastníkem firmy může být klidně mezinárodně hledaný zločinec nebo malé dítě. Na nezletilé majitele se v Lucembursku totiž vztahují stejné zákony jako na dospělé.
V jedné z nejmenších zemí Evropy je tak naprosto legální, aby nezletilí vlastnili společnosti – a to třeba i roční batolata. Novinářům pracujícím na projektu OpenLux se podařilo identifikovat 291 nezletilých, kteří drží majoritní podíl v různých lucemburských společnostech. To, že dvěma stům dalších majitelů je čerstvě osmnáct nebo devatenáct let, navíc naznačuje, že se vlastníky stali v době, kdy jim ještě osmnáct nebylo. V mnoha případech jsou pak samotné firmy starší než jejich majitelé. Mladí magnáti jsou často potomci oligarchů, zločinců nebo lidí navázaných na politiku.
Když v roce 2019 Lucembursko otevřelo registr skutečných vlastníků firem – tedy nikoli nastrčených ředitelů nebo zástupců –, udělilo výjimku těm, které by zveřejnění jména mohlo nějak ohrozit. Pokud měl majitel firmy zkrátka pocit, že by mohl být unesen, vydírán, obtěžován nebo podveden, nemusel své jméno po další tři roky zveřejnit. Což mimo jiné znamená, že počet nezletilých, kteří vlastní lucemburské firmy, může být mnohonásobně vyšší. Snadno si totiž lze představit, že zmíněnou výjimku by úřady udělily právě dětem.
Proč by ale nezletilí měli vlastnit firmy, z nichž některé spravují majetky v hodnotě mnoha milionů dolarů? V rodinném podnikání je běžné, že rodiče převádějí část podílu ve firmě na své potomky jako součást dědictví. Několik faktů ovšem hovoří proti tomuto vysvětlení. Některé děti v době založení své společností ještě nebyly na světě. V těchto firmách navíc jejich rodiče často vůbec nefigurují, ani se v jejich dokumentech neobjevuje nikdo, kdo by za nezletilé společnost spravoval nebo byl za ně oprávněn jednat. Podle expertů, s nimiž OCCRP hovořilo, se zjevně jedná o jasnou zastírací taktiku.
Mezi takovými majiteli lze narazit třeba na tři potomky Bajlara Mammadova, Ázerbájdžánce, jenž patří k nejbohatším lidem v zemi a zároveň má dobré kontakty s tamními politiky. Jeho děti se spolu se svou matkou dělí o vlastnictví lucemburské Canley Finance S. A. Firma například získala státní zakázku na projekt týkající se zemního plynu v hodnotě desítek milionů dolarů, nakoupila podíl v jedné z největších ázerbájdžánských bank nebo nalila peníze do floridské investiční skupiny, mezi jejíž klienty údajně patří i fastfood KFC, ale i ázerbájdžánské ministerstvo obrany. Mammadovovým dětem bylo v době založení lucemburské firmy sedmnáct, devět let a tři měsíce. Jelikož lucemburský rejstřík zpětně neposkytuje informace o majitelích firem, není jasné, kdy do vedení společnosti potomci ázerbájdžánského miliardáře vstoupily.
Mezi dalšími milionářskými dětmi našli novináři třeba roční batole z Mongolska, které vlastní většinový podíl ve významné uhelné společnosti, sídlící na poušti Gobi, nebo dcery italského filmového producenta, jejichž firma, založená v době, kdy jedné byly dva roky a druhá ještě nebyla na světě, je spojena s daňovými skandály kolem bývalého italského premiéra Berlusconiho. V této společnosti nechybí ani ruská teenagerka, jejíž miliardová aktiva zahrnují investice do kanadského a kalifornského důchodového systému.