Pražská vila ruského železničního kmotra je na prodej. Sankce mu zatím nehrozí

Podle zjištění investigace.cz je luxusní vila na Hanspaulce, která patří rodině letitého vrcholového manažera Ruských drah s vazbami na Kreml Olega Toniho na prodej. Toni vlastní i celou řadu dalších komfortních nemovitostí ve Francii, Španělsku, Velké Británii a Německu. Přestože s jeho osobou souviselo nemálo korupčních skandálů, obdržel v průběhu uplynulých let několik nejvyšších státních vyznamenání – včetně medaile za zásluhy pro vlast od ruského prezidenta Vladimira Putina. Ani Toni, ani jeho příbuzní však nejsou na žádném ze sankčních seznamů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Rodina „železničního kmotra“, jak se Olegu Tonimu přezdívá v ruských médiích, rozprodává své české majetky. Výchozí cena jeho pražské vily je podle zjištění redakce 205 milionů korun, avšak majitel je otevřený i dalším nabídkám.

Honosný rodinný dům v jedné z nejprestižnějších vilových oblastí Hanspaulka v pražských Dejvicích s celkovou plochou přes 700 čtverečních metrů, několika terasami, bazénem, saunou, zimní zahradou a mramorovou dlažbou je už nějakou dobu prázdný. „Momentálně v domě nikdo nebydlí, majitel se nachází v Německu,“ vysvětluje makléřka. Cena jednoho kusu nábytku od americké designérky Barbary Barry, jímž je zařízen téměř celý dům, se pohybuje v průměru kolem sta tisíc korun. Postel vyjde na více než 300 tisíc korun, jedna židle na 90 tisíc.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Svoboda & Williams Real Estate (@svobodawilliams)

Seznamte se – Toniho rodina

Podle českého katastru patří vila pražské společnosti VT-Company, jejímiž majiteli jsou téměř devadesátiletí rodiče manažera Ruských drah – Vilyams a Světlana – a také Olegova manželka Irina. Firma vznikla na konci devadesátých let: v té době bylo synovi Olega a Iriny 11 let. O sedm let později, ve svých osmnácti letech, se Sergej stal jednatelem firmy a je jím doteď. Dnes mladý muž žije spolu s manželkou Hanuškou, dcerou bývalého velvyslance Ázerbájdžánu v Londýně a módní influencerkou, která má zálibu v luxusních kabelkách, střídavě v Monaku a Londýně. Podle jeho profesního profilu na LinkedIn se věnuje realitnímu byznysu. Je totiž ředitelem investičního fondu registrovaného v Lucembursku, který spravuje evropské nemovitosti v hodnotě přesahující miliardu korun, jež dříve vlastnili různí členové jeho rodiny.

V roce 2021 rodina prodala svůj třípokojový byt v Dejvicích. „Prodej proběhl bez komplikací, jak prodejci, tak kupující splnili požadované podmínky a prošli kontrolami,“ vzpomíná realitní makléř, který prováděl transakci. Není to překvapivé – ani Oleg Toni, ani jeho rodinní příslušníci nejsou na žádném sankčním seznamu. Podle českého zákona je každý, kdo uskutečňuje obchody s nemovitostmi – advokáti, banky a realitní makléři –, povinen prověřovat jak původ peněz, tak i samotné klienty a jejich status na sankčním seznamu. 

„Pokud by realitní makléř něco přehlédl, dotyčného by advokát, banka nebo katastr zadrželi při jakémkoli manévrování s majetkem pod sankcemi. V naší praxi ale dosud nenastala situace, kdy by kupující nebo prodávající byli na sankčním seznamu, takže přiznávám, že nevím, jak by takový obchod proběhl,“ dodává makléř. Na otázku, zda Olegovi rodiče v bytě před prodejem bydleli, nedokázal odpovědět.

Navalného Fond boje s korupcí zařadil Toniho mezi „válečné štváče“, kteří patří na sankční seznam. „Jedná se o vrcholového manažera jedné z hlavních ruských státních společností, podílející se na materiální (dopravní, logistické a jiné) podpoře vojenských akcí, které narušují nebo ohrožují územní celistvost, suverenitu a nezávislost Ukrajiny,“ zní Toniho profil v databázi The War and Sanctions. Jeho současný status je však „v očekávání sankcí“.

Realitní impérium

Těsně před nástupem Toniho do Ruských drah, tedy mezi lety 2003 a 2004, jeho rodina podle zjištění OCCRP nashromáždila majetky v hodnotě zhruba 180 milionů korun. Ve stejném období, tedy v letech 2002 až 2003, vzniklo v Praze několik firem (SVW Group, TTT Praha, Trans PM), jejichž spolumajitelkou byla manželka Irina nebo Toniho rodiče. Tyto firmy však dnes již neexistují; všechny fungovaly jen několik let.

Mezi nemovitostmi zakoupenými v této době je například pařížský apartmán nedaleko Louvru, dvě vily na Francouzské riviéře a opulentní palác Chateau de Montapot u Paříže. Ten se rozkládá na ploše, kam by se vešly skoro čtyři tenisové kurty, a má 19 ložnic. Nákupy zámku a dalších nemovitostí probíhaly přes anonymní společnost registrovanou na Britských Panenských ostrovech, tedy ve známém daňovém ráji. Ředitelkou této společnosti byla Irina Toni. Anonymní firma následně předala nemovitosti společnostem v Lucembursku, jejichž majitelem je syn Sergej. Loni francouzská prokuratura začala vyšetřovat okolnosti, za nichž byly nemovitosti nabyty.

Způsob, jakým se rodina dostala k tak rozsáhlým a hodnotným majetkům, jejichž cena převyšuje zmíněnou částku 180 milionů korun, novinářům není znám. Před vstupem do významné manažerské pozice v Ruských drahách v roce 2004 byl Toni partnerem ve velké ruské stavební korporaci Baltická stavební společnost (BSS) s 30 tisíci zaměstnanci. Zároveň vedl její pobočky v Petrohradu a Moskvě.

Během jeho vedení vzniklo několik důležitých nádražních budov a fotbalový stadion moskevského klubu Lokomotiv. Před nástupem do státní společnosti Toni prodal svůj podíl v BSK a peníze údajně investoval. „Po patnácti letech je obtížné zhodnotit celkovou hodnotu firmy, ale Toniho podíl se odhadoval na zhruba 85 milionů rublů, což je přibližně tři miliony eur – mnohem méně než hodnota jeho majetků ve Francii,“ odhaduje investigativní médium iStories.

Ani po příchodu do Ruských drah se touha po nemovitostech u Toniho rodiny neumenšila. Mezi lety 2010 a 2018 koupili vilu, čtyři byty a dva domy s pozemky ve španělské provincii Alicante, a to za celkových 5,1 milionu eur (kolem 127,5 milionu korun). K tomu přibyly komerční nemovitosti – luxusní hotely v Německu a Nizozemsku a obchodní centrum v Itálii za celkovou částku 24 milionů eur (kolem 600 milionů korun). Všechna tato aktiva dnes spravuje Toni junior prostřednictvím svého investičního fondu.

Král železnic

Přezdívky „železniční kmotr“ nebo „železniční král“ dobře vystihují kariéru Olega Toniho v ruské dopravní společnosti. Během posledních dvaceti let měl pod kontrolou většinu rozsáhlých projektů Ruských drah. Tento státní monopol zaměstnává přes 700 tisíc lidí a ročně vydělává zhruba 17,6 miliardy korun. Avšak jedna z největších transportních společností na světě je známá i svou zkorumpovaností.

Do Ruských drah nastoupil Toni v březnu 2004 jako šéf dceřiné společnosti RŽD Stroj, specializující se na výstavbu a vývoj stavebních projektů v celém Rusku. S tehdejším ředitelem železnic Vladimirem Jakuninem, blízkým přítelem prezidenta Putina, ale i bývalého českého prezidenta Miloše Zemana, měl Toni tenkrát zřejmě blízký vztah. Když totiž v roce 2008 vydal svou knihu Zlatý řez: Úvahy o osudu moderního Ruska, napsal k ní Jakunin předmluvu. Oba spojovala nejen vášeň k dějinám moderního Ruska, ale i byznys.

Při stavbě dopravní infrastruktury v Soči, kde se v roce 2014 konaly Olympijské hry, Jakunin svého podřízeného veřejně chválil. Údajně to byl právě Toni, kdo se zasloužil o dopravní infrastrukturu, která zajistila plynulý průběh olympiády. „Za pět let dokázal vybudovat něco, na co by málokdo dosáhl,“ uvedl tehdy Jakunin ve svém blogu, momentálně už smazaném.

Jedním z klíčových dodavatelů pro výstavbu zmíněné infrastruktury v Soči, kterou Jakunin tak vychvaloval, byla společnost Transjužstroj. V té době ji vlastnili Anatolij Antipov a Alexandr Ševelev, blízcí obchodní partneři Olega Toniho z minulosti. Před vstupem do železniční správy s nimi vlastnil společně podíly v několika firmách. Právě tenkrát – na počátku nultých let – Toni začal budovat většinu svého evropského realitního impéria.

Podle výpočtů ruského Forbesu byla firma Transjužstroj v období, kdy Jakunin a Toni vedli Ruské dráhy, čtvrtým největším dodavatelem ruských železnic. V srpnu 2015 byl ale Jakunin z funkce ředitele odvolán. Toni však nejenže neskončil, ale dosáhl ještě vyšších pozic. O dva roky později se stal zástupcem ředitele celé společnosti.

Ve stejném roce měla pod vedením Ruských drah začít výstavba permské zoo, dalšího finančně lukrativního projektu. Jedním ze subdodavatelů byla firma Stuz LLC, jejímiž skutečnými majiteli byli Artem Jurjev a Oleg Paculja, další staří přátelé Toniho. V květnu 2023 byl Paculja zadržen v jednom z apartmánů slavné newyorské Trump Tower kvůli podezření z obcházení sankčních omezení: podle obvinění měl do Ruska dovážet součásti letadel. Město Perm dodnes novou zoologickou zahradu nemá dokončenou.

„Vítězství obchodu nad politikou“

Toni oficiálně navštívil Prahu v letech 2014, 2015 a 2016, kdy pravidelně předsedal ruské Obchodní radě pro spolupráci s Českem. Tato setkání se konala v Ruském domě v Praze. Během první schůzky v roce 2014, kdy byl anektován Krym, vyjádřil místopředseda české Sněmovny Vojtěch Filip názor, že řešit konfliktní situace pomocí sankcí a ekonomických hrozeb je nemožné.

František Masopust, předseda Komory pro obchod se státy Východní Evropy a Střední Asie, tehdy dodal, že reálný objem českého exportu do Ruska je výrazně vyšší než oficiálně deklarovaných pět procent a ve skutečnosti činí 50 % veškerého exportu země. Toto číslo údajně odpovídá faktu, že značná část dodávek nejprve směřuje do Německa nebo jiných zemí EU a nakonec se dostane do Ruské federace. Pokud by došlo ke snížení exportu do Ruska, mohlo by to podle něj vést ke ztrátě desítek pracovních míst v České republice.

V roce 2016 Oleg Toni konstatoval, že zasedání mělo poprvé za tři roky kladné výsledky. Dodal, že situaci je možné označit jako „vítězství obchodu nad politikou“. „Chci vás ujistit, že v Rusku je teď stabilní situace,“ vzkázal českým podnikatelům. To bylo naposledy, kdy se rokování konalo. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Zdroj úvodní fotografie: ČTK/Profimedia