Obcházení sankcí. Jak se do Česka dostává běloruská močovina

Jak redakci investigace.cz řekl analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček, k řešení této situace lze použít dvě možnosti: „Buďto sankcionovat dané zboží či produkt, […] nešlo by se tedy po firmách, ale po konečném produktu, pak by nebylo co řešit. Druhou variantou by bylo daleko důkladnější prověřování všech subjektů spojených s dovozem daného výrobku.“ 

Jiří Skuhrovec z analytické společnosti Datlab, jež se dlouhodobě zabývá veřejnými zakázkami a sankcemi, upozorňuje, že EU zatím neposkytla dostatečné nástroje ke kontrole původu zboží: „Podle stávající legislativy lze sice na importéry tlačit, aby si ověřovali původ zboží – zejména v případě pochybností by si pak měli dodavatelský řetězec prověřit, například když jsou na to upozornění.“ Jedním z příkladů nástroje, který by mohl pomoci lepšímu prověřování, jsou podle Skuhrovce spolehlivější registry konečných vlastníků (v Česku Evidence skutečných majitelů). Ta je však v českém případě jak podle analýz Transparency International (TI), tak Skuhrovcova projektu Datlab, nespolehlivá.

Přes litevské hranice

V únoru tohoto roku běloruští aktivisté zastavili dva kamiony, které údajně převážely běloruskou močovinu přes Litvu do Srbska. Řidič jednoho z nich potvrdil novináři z Běloruského investigativního centra (BIC), jež je součástí OCCRP, že převážená močovina ve skutečnosti pochází z Grodna Azot. Kvůli podezření z porušování sankcí proto litevští celníci zahájili vyšetřování. Společnost Grodno Azot ale v dokumentech nebyla nikde uvedená, takže se nakonec nic neprokázalo.

Podobný případ falšování odhalili i litevští novináři, když v nákladových dokumentech několika železničních vagónů naplněných hnojivy nalezli jako výrobce společnost Technospectrading, jinak obchodující se zemědělskými stroji. Jak vyplývá z otevřených zdrojů investigace BIC, tato společnost nevlastní žádná technologická zařízení potřebná k výrobě močoviny.

Litevské železnice proto oznámily zpřísnění kontrolních opatření u běloruských hnojiv i u dalších zásilek z Východu do Evropské unie. Tamní vláda v současnosti rovněž zvažuje zákaz dodávek jakéhokoli zboží z Běloruska a Ruska. Ministr dopravy Marius Skuodis pro OCCRP uvedl: „Byl bych rád, kdyby nedocházelo k žádným přepravám zboží, které by mohly ohrozit pověst této společnosti (Litevské železnice, pozn. red.) i Litvy.“ 

Zvedneme kotvy a jedeme dál

Poté, co litevské úřady zpřísnily kontroly na hranicích, se dovoz močoviny do Litvy snížil. Zatímco od září 2022 do února 2023 dovezli z Běloruska močovinu v hodnotě přesahující 40 milionů korun, po zásahu úřadů ji dovezly jen v dubnu 2023, a to v hodnotě necelých dvou milionů korun. 

V březnu a květnu letošního roku pak byla běloruská močovina importována i do České republiky. Dohromady šlo o dovoz za více než 5,5 milionů korun, jak potvrzují data Eurostatu i Českého statistického úřadu (ČSÚ). S dovezenou močovinou by se dalo pohnojit přibližně 23 125 hektarů orné půdy, což představuje přes 0,78 % orné půdy celé České republiky.

Ještě větší problém má s dovozem běloruské močoviny ale Polsko. První dodávky proběhly již v lednu roku 2022 a kromě tří měsíců pokračovaly po zbytek roku. Celková hodnota močoviny od ledna 2022 do června překonala hodnotu 145 milionů korun. Kromě České republiky putovala běloruská močovina i do Estonska a Bulharska, avšak za podstatně nižší finanční částky než u dvou výše zmíněných zemí.

Od močoviny ke kyrgyzskému dřevu a čipům

Není to však jen Grodno Azot, kdo navzdory sankcím v Bělorusku vydělává na exportu do Unie. Podobně si vedou i tamní obchodníci se dřevem a střešními krytinami. Bělorusko bývalo jedním z největších mimounijních dodavatelů dřeva do Evropy. Jakmile ale dodávky z této země začaly klesat, zvedl se dovoz z Kazachstánu a Kyrgyzstánu, a to až osmtisíckrát. Litevští novináři, kteří se vydávali za obchodníky se dřevem, se setkali s jedním litevským byznysmenem a dodavatelem této suroviny, jenž je ujistil, že „na peletách není napsáno, kde byly vyrobené“, a nabídl jim, že do dokumentů napíše, cokoli si budou přát. Dokumenty, které doprovázejí dovoz údajného kyrgyzského dřeva, tak podle všeho bývají falšovány.

To potvrdil i případ polské firmy PLRBL, oficiálně se zaměřující na stavebnictví a získávání pracovních povolení pro dělníky z východní Evropy, která nakupovala dřevěné pelety od do té doby neexistující kyrgyzské společnosti Admit. 

Výmluvný důkaz v tomto směru ostatně podaly i samotné kyrgyzské úřady, když v prosinci 2022 oznámily, že vývoz dřeva z celé oblasti Euroasijské hospodářské unie, jejíž součástí je i Kyrgyzstán, je nulový. Přesto se tímto způsobem od ledna 2022 do začátku února 2023 dovezlo do Polska 5 300 tun palivového dřeva. 

Sankce se ale obcházejí i opačným směrem, jedná se o porušování takzvaných druhotných sankcí. Letos v červnu novináři z OCCRP a nezávislého ruského média IStories zmapovali schéma, s jehož pomocí se do Ruska dostávají z Kazachstánu sankcionované drony a mikročipy určené pro ruské zbraně. 

Vypovídají o tom i tato čísla: od začátku ruské agrese vůči Ukrajině se dovoz mikroelektroniky do Kazachstánu více než zdvojnásobil. Podle Úřadu národní statistiky Kazachstánu byly v roce 2021 do země dovezeny integrované obvody v hodnotě přesahující 800 milionů korun, šlo zhruba o stejné množství jako v předchozích letech. V následujícím roce se tato částka ale více než zdvojnásobila. Vývoz mikroobvodů z Kazachstánu do Ruska byl přitom v roce 2021 mizivý a jeho objem se odhadoval na něco přes pět milionů korun. V roce 2022 se export zvýšil na 73násobek původního objemu.

Jak moc jsou sankce účinné? Příliš ne

Podle plukovnice Hany Prudičové z tiskového oddělení Celní správy ČR tato instituce neeviduje ani jeden případ zadržení běloruské močoviny v souvislosti s porušováním mezinárodních sankcích. „Je třeba si uvědomit, že pokud je uvedené zboží prodáváno subjektem, který není na sankčním seznamu, není důvod k zadržení tohoto zboží kvůli podezření z porušování mezinárodních sankcí,“ upozorňuje Prudičová. 

Případ kyrgyzského dřeva podle jejích slov naráží na stejný zádrhel: „Pokud subjekt v Kazachstánu k zásilce dováženého dřeva předloží certifikát, jenž prokazuje, že dřevo pochází z Kazachstánu, neexistuje jiný možný způsob, jak prokázat, že dřevo pochází odjinud.“ 

Michaela Lagronová, ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva financí, redakci odpověděla, že „z důvodu zákonem stanovené mlčenlivosti se ministerstvo financí nemůže vyjadřovat ke konkrétním kauzám, kterými se zabývá FAÚ (Finanční analytický úřad, pozn. red.)“. „Sankce ale mohou být uvaleny jak na konkrétní fyzické a právnické osoby, tak na celé státy,“ dodává Lagronová s odkazem na nařízení Rady Evropské komise z prosince 2021, zakazující prodávat, dodávat, převádět nebo vyvážet zboží používané k výrobě nebo zpracování tabákových výrobků. „Sankce jsou uvalovány na základě politického uvážení příslušných politických orgánů, v tomto případě Rady Evropské unie, konkrétní podoba sankcí je tak zcela v její režii.“ 

Už v případu kazachstánských čipů se redakce investigace.cz obrátila na tiskové oddělení Evropské komise s cílem zjistit, zda v tomto směru Unie plánuje podniknout nějaké kroky. Možnost uvalení druhotných sankcí na Kazachstán kvůli dodávkám mikroelektroniky do Ruska nicméně EU momentálně nezvažuje. „EU neuplatňuje extrateritoriální sankce. Toto je zásada, kterou jsme dlouho hájili a nadále ji budeme dodržovat,“ uvedl mluvčí Daniel Sheridan Ferrie.

Jiří Skuhrovec upozorňuje, že sankce uvalené na celé státy by sice pomohly, ale za velkou cenu. „Zcela zakázat EU obchod s Kazachstánem, Tureckem? Dopad by byl obrovský a pro řadu subjektů nespravedlivý.“ Sankce v současné době ale nemají požadovaný dopad: „Dokud bude možné zastřít původ zboží a majetkové struktury firem, jež s ním obchodují, bude obcházení sankcí uvalených na mezinárodní obchod poměrně snadné.“ 

Jak shrnuje analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček, obecně neuspokojivé nastavení mezinárodních sankcí má celou řadu aspektů: „Zaprvé postoj západních zemí nesdílí část států světa, které se k sankcím vůbec nepřipojily. Kromě toho se samozřejmě bavíme o slabinách samotné implementace na straně EU a členských států, viz situace s běloruskými hnojivy, ale také o obecnějších problémech týkajících se zákazu vstupu některých komodit a sektorů do EU.“

Dodržování sankcí se totiž primárně kontroluje při vstupu do EU. „Pokud není na první pohled zřejmé jejich porušení, jsme málo schopní si je vynutit. Neumíme třeba sami doložit, kde importér skutečně vzal močovinu, a často ani nemáme vůli to zjišťovat,“ doplňuje Skuhrovec.