’Ndrangheta: zrod nejmocnější mafie světa

’Ndrangheta​ je jednou z nejobávanějších italských mafií, jejíž věhlas i zločinecké aktivity dávno přesáhly hranice rodného státu. Ovládnutí celosvětového obchodu s kokainem ji katapultovalo do role nejmocnější mafie dneška. Její ​’ndriny​ (místní jednotky) působí nejen ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Jižní Americe, ale i v mnoha členských státech EU. S ​’Ndranghetou​ je například propojena polovina známých zločineckých skupin v Německu – více než 200 rodinných klanů.

O aktivitách ​’Ndranghety​ na Slovensku se začalo mluvit po únorové vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka, se kterým jsme rozkrývali ilegální podnikání této zločinecké organizace a její vazby na slovenskou politiku. O působení ’Ndranghety​ v Česku se téměř nemluví, média o ní nepíší. Přitom je u nás tato mafie původem z Kalábrie ještě aktivnější než na Slovensku. Její českou stopu jsme se rozhodli zmapovat v sérii článků, na nichž jsme spolupracovali s našimi italskými kolegy z Investigative Reporting Project Italy (IRPI). První z článků pojednává o zrodu ​’Ndranghety​ na italském jihu a o její postupné expanzi do nejvyšších pater světového zločineckého podsvětí.


Italští kluci hrají morru. Zdroj: Wikipedia

„Pěěěěět!“ vykřikne z plna hrdla kluk a cpe své dva prsty před obličej protivníka. „Sedm!“ vyhrkne ve stejnou chvíli ten druhý, čtyřmi prsty jej přitom dloubne do těla.

Dvojice je obklopena muži, kteří sledují, jak mladíci hrají ​morru​. Kdo uhodne součet prstů, jež ve stejnou chvíli oba ukážou na své jedné ruce směrem k tomu druhému, získává bod. Starověká hra ​morra​ je v této oblasti oblíbená, poněvadž v sobě snoubí strategii s taktikou. A také nespoutanou energii.

V kopcích kalábrijského pohoří Aspromonte, na samé špici italské „kozačky“, jsou mladí hráči ​morry ​rychlí a divocí. Jejich grimasy a výhružky, kterými se během hry častují, odpovídají jejich způsobu života.

Vítejte v kolébce ​’Ndranghety​, jedné z nejbohatších a nejmocnějších mafiánských organizací na světě.

Všude dobře, doma nejlíp

Znalci italské mafie považují ​morru​ za tradiční hru mladých ​mafioso​. Simuluje totiž verbální přestřelky mezi vesničany, kteří se handrkují o území nebo se snaží zvýšit svou společenskou prestiž. Arogance, hrubost a manipulace jsou proto ceněnými dovednostmi. Hráči prostřednictvím hry ukazují své „kvality“ a doufají, že si jich všimne někdo ze starších – jako potenciálně perspektivního člena mafie.

Kvůli spojení se zločineckým podsvětím byla hra ostatně zákonem zakázána. Během poutě zasvěcené Madoně z Polsi (​Festa della Madonna di Polsi​), která se koná každoročně na začátku září, ji však italská policie toleruje.

Pouť v Polsi. Foto: Antonio Lemma

Do Polsi, vesničky uprostřed nehostinných hor Aspromonte na jihu Itálie, se každoročně sjedou tisíce věřících. Zatímco se soška Madony z Polsi za doprovodu hudby a modliteb slavnostně vystavuje na návsi, pár kilometrů odsud se scházeli a možná stále scházejí bossové mocné zločinecké organizace ​’Ndrangheta​ na svém každoročním sjezdu – ve skrytu před všudypřítomnými italskými ​carabinieri​.

Členové ​’Ndranghety​ se v tomto kraji cítí bezpečně. Jedním z důvodů je faktická izolovanost této části Kalábrie – některé vesnice dosud nejsou se světem propojeny internetem, a dokonce ani telefonními dráty. Dalším důvodem je velká míra loajality a úcty k bohaté zločinecké organizaci ze strany místního chudého obyvatelstva.

’Ndrangheta ​– podobně jako i jiné italské mafie​ – ​používá k ovládání místních nejen moc, peníze a strach, ale i svérázný koktejl namíchaný z náboženství, tradic a letitých pravidel. Z náboženství  ’Ndrangheta ​čerpá například své hodnoty: naprostou oddanost (rodinnému klanu nebo výše postavenému členu mafie), přinášení oběti (dlouhé roky ukrývání a útěku mafiánů před zákonem nebo pobyty ve vězení), víru v nejvyšší duchovní sílu (v boha nebo ​’Ndranghetu, nezřídka v obojí zároveň).

Jedním z nepsaných pravidel zločinecké organizace je samozřejmě i ​omerta​. Ta zavazuje její členy k mlčenlivosti za jakýchkoliv okolností – i za cenu trestního stíhání, věznění či smrti. Princip mlčenlivosti se rozšířil i mezi místní obyvatelstvo, které často sympatizuje více s místními klany ​’Ndranghety​ než se státními úřady a policií.

I pro novináře je tak těžké najít někoho, kdo by o zdejší situaci a problémech otevřeně mluvil.

Nejsme žádní mafiáni

Pětapadesátiletá Rosa pochází z Natile, vesničky o tisíci obyvatelích vzdálené 50 kilometrů od Polsi. Ani jednou v životě tuto církevní pouť nevynechala. Přespává v ubytovně pro poutníky nedaleko kostela, jak přísluší tradiční kalábrijské ženě. V Madonu z Polsi pevně věří, přisuzuje jí zázračnou moc a ochrannou ruku nad místními ženami.

„Tohle je církevní pouť, nemá žádnou spojitost s mafií,“ tvrdí Rosa a k italským investigativním novinářům začíná pojímat nedůvěru. „Všechny ty policejní kontroly pouť zničily. Spousta místních lidí sem přestala jezdit, protože jsou pod neustálým policejním dozorem. Mě taky vyšetřovali, ale my nejsme žádní mafiáni. Úřady, policie, vyšetřovatelé – všichni se z toho mohou zbláznit. Žádná mafie tu ale není. Jsou tu nějaké gangy, to jo, ale to je něco jiného.“

Podobné názory zastává většina místních návštěvníků poutě – státní úřady a novináře přesvědčují o tom, že přítomnost ​’Ndranghety​ v obci je výmysl.

Podle pětapadesátileté Rosy z Natile se poutě žádní mafiáni neúčastní. Foto: Antonio Lemma

Sebejistá tvrzení místních Kalábrijců jsou však v rozporu s informacemi italských vyšetřovatelů. Ti mají důkazy, že ani ne před deseti lety se nejvyšší špičky ​’Ndranghety scházely přímo v ulici vedoucí ke kostelu v Polsi. A před dvěma lety byl církevní hierarchií dokonce donucen k rezignaci místní kněz, který byl vyšetřovateli obviněn ze spolupráce s touto zločineckou organizací.

Místní ​carabinieri ​se domnívají, že každoročním schůzkám kriminálních špiček během pouti v Polsi je možná konec. „Zdejší situaci neustále monitorují pracovníci italských bezpečnostních složek, církevní instituce veřejně odsoudily ty, kteří na svaté místo přicházeli z jiných než náboženských důvodů,“ vysvětluje kapitán Ermanno Soriano, přesvědčený o tom, že letos se mafiáni poutě neúčastní.

Michele Fiorentino, velitel ​carabinieri​ z nedaleké vesnice San Luca je o poznání opatrnější. Podle něj se šéfové ​’Ndranghety​ v Polsi setkávali každoročně, aby si ujasnili strategii nebo případně zvolili své vedení. „Zde se rozhodovalo a stvrzovalo to, kdo jakou pozici zaujme. Zdá se, že dnes už pouť k těmto účelům nevyužívají – kvůli policejní kontrole. Ale samozřejmě jsem během letošní poutě rozeznal obličeje některých významných členů ​’Ndranghety​. Ti, co utíkají před zákonem, a nejvýše postavené osoby se tu neukážou, ale ani tak nemůžeme vyloučit, že se poutě neúčastní v přestrojení,“ dodává Fiorentino.

„Jsme tu uprostřed lesů, v poměrně nepřístupném území. Pokud by chtěli, klidně si zorganizují setkání nedaleko Polsi, aniž bychom si jich všimli. Nezapomeňte na to, že kriminální boss na útěku nepozbyde svou moc, jestliže se ukrývá v místě svého původu nebo se tam alespoň občas objeví,“ uzavírá Fiorentino.

‚Ndrangheta: jak funguje a jak se dostala do Česka

Smrtonosná kolébka

Faktem je, že​ ’Ndrangheta ​má v oblasti pevné kořeny sahající hluboko do historie. Začínala se formovat v polovině 19. století jako hnutí nespokojených drobných rolníků, kteří neměli právo vlastnit půdu. V policejních zprávách se o tajných buňkách tohoto hnutí začínají vyskytovat zmínky v 80. letech 19. století – referovaly o nich jako o ​onorata società ​(ctěná společnost) nebo prostě ​mafia​.

Tyto tajné buňky se lišily od anarchistických forem loupežnictví: byly hierarchicky organizované a měly svá vlastní pravidla. Jako je například již zmíněná ​omerta​. Podle soudního spisu z roku 1897 byl ve vesnici Seminara nalezen psaný kodex, který zmiňoval čest, utajení, násilí a solidaritu na základě krevní spřízněnosti jako zásadní hodnoty.

Za kolébku fakticky protistátního hnutí, jež koncem 20. století přerostlo v organizovanou a silně hierarchizovanou zločineckou organizaci, se považuje San Luca – vesnice vzdálená půl hodiny jízdy po štěrkové cestě od Polsi.

Vesnice San Luca se vypíná na skalnatém svahu nad vyschlým korytem řeky, typickým pro zdejší hory Aspromonte. ​’Ndranghetisti ​ji nenazvou jinak než „matka“ – z úcty ke svému rodišti a jeho historii. Ta byla mnohdy velmi krvavá.

Iir children from the feuding families, one holding a teddy bear. Photo by: Antonio Lemm
Fresky v kostele v San Luce odkazují na duisburský masakr: Panna Maria je obklopena matkami a dětmi dvou znesvářených rodin. Foto: Antonio Lemma

O mocenský vliv v San Luce a celé zločinecké organizaci zápasily jednotlivé rodinné klany. Naposledy se o tom mohla přesvědčit veřejnost v roce 2007 – během takzvaného duisburského masakru. Krvavé rozepře čtyř místních rodin se totiž rozšířily i do Německa, kde má ​’Ndrangheta ​velmi silnou členskou základnu.

Tento vleklý, sedmnáct let trvající spor přitom začal dětinsky – mladíci z rodinného klanu Pelle-Vottari hodili ve vesnické kavárně pár vajec na své vrstevníky z klanu Nirta-Strangio. Rozmíška přerostla ve rvačku, rvačka v přestřelku. Psal se rok 1991 a v San Luce tak vypukla jedna z dalších válek mezi klany, která si vyžádala spoustu obětí. Rodina Nirta-Strangio se v roce 2007 rozhodla zasadit rozhodný úder: najala profesionální vrahy, kteří v německém Duisburgu zavraždili šest mladých mužů z klanu Pelle-Vottari.

Italské úřady zareagovaly na bezprecedentní masakr v zahraničí razantně. Více než sto ​’Ndranghetistů ​bylo zadrženo.

Duisburská událost byla výjimečná z hlediska vyřizování si účtů mezi ​’Ndranghetisty v zahraničí. Dosud se vraždili pouze doma v Itálii. Z hlediska počtu obětí ale představovala v krvavé historii kriminální organizace spíše menší škytnutí: během ​první války​ mezi ​’Ndranghetisty ​v letech 1974–1976 bylo zavražděno více než 230 členů, ​druhá válka​ v letech 1985 až 1991 si pak podle protimafiánské komise italského parlamentu vyžádala těžko uvěřitelných 621 obětí, některé zdroje hovoří dokonce až o tisícovce.

Z pohledu mafianských bossů jsou však války mezi klany špatné pro byznys. Jednak přitahují nechtěnou pozornost, jednak narušují kriminální kšefty.

Proto koncem 20. století vznikla Nejvyšší rada, nazývaná ​La​ ​Provincia​ anebo Crimine​, která se skládá z bossů ’​Ndranghety ​reprezentujících určité oblasti Kalábrie. Těmto bossům se říká ​mandamenti​.

Vesničce San Luca – neřeknou ´Ndranghetisti jinak než „matka“. Foto: Antonio Lemma

Investice do kokainu

K vytvoření Nejvyšší rady údajně přispěla známější sestra italské mafie – sicilská Cosa Nostra – koncem „druhé války“. V 90. letech začaly totiž obě italské zločinecké organizace „investovat“ do mezinárodního obchodu s drogami, Cosa Nostra tudíž mohla mít zájem na stabilizaci svého „obchodního partnera“. ’​Ndrangheta ​se měla zaměřovat na dovoz kokainu z Kolumbie.

Právě obchod s drogami je dnes spolu s podvody ohledně státních zakázek a evropských dotačních fondů hlavní a nejvýnosnější oblastí zločineckého podnikání ’​Ndranghety​. Podle ​italských úřadů​ dosáhl příjem​ ’Ndranghety ​v roce 2007 okolo 44 miliard eur (1 bilion a 136 miliard korun), což v té době byly zhruba 3 procenta HDP Itálie, ​roční čistý zisk​ Microsoftu a téměř třináctkrát víc než ​vydělal Apple​. Obchod s drogami zaujímal ve zdrojích příjmů první místo: ​přes 27 miliard​ eur, tedy okolo 62 procent ročního příjmu’Ndranghety​.

 

’Ndrangheta ​se s rozmachem globalizace přestala omezovat na Itálii a začala zakládat své buňky, takzvané ​’ndriny​, různě po světě – od Austrálie a Spojených států přes Kanadu a Jižní Ameriku po Švýcarsko, Slovensko či Německo, kde je podle šéfa federální kriminální policie suverénně ​nejsilnější zločineckou organizací​. Během posledních tří dekád se ’​Ndranghetě ​podařilo vybudovat jedno z největších světových kokainových impérií. Ve spolupráci s kolumbijskými ​narcos ​ovládly rodinné klany Giorgi, Romeo, Pelee a Gambazza postupně kontrolu nad dovozem kokainu do Evropy – nejprve přes kalábrijský přístav Gioia Tauro a severoitalský Janov, později přes německý Hamburg a belgické Antverpy.

´Ndrangheta pašovala kokain ve velkém i přes belgický přístav v Antverpách.

I proto se stal šéfem všech ​mandamenti​ na začátku nultých let Giuseppe Pelle, známý též jako Gambazza. V roce 2010 jej na pozici ​capo-crimine​ vystřídal Domenico Oppedisano. Stalo se tak po volbě během každoročního setkání ’Ndranghety ​na pouti v Polsi. Toto setkání tajně nahrála italská policie.

Boj o duši

Pro italskou policii a církev je boj proti ’Ndranghetě ​velmi těžkým úkolem. Nejde o ozbrojené přestřelky, boj státu proti nejmocnější mafii světa probíhá na mnohem hlubší úrovni. A zejména na domácí půdě ’​Ndranghety ​v jihozápadním cípu Kalábrie.

Kdyby nebyla Kalábrie součástí Itálie, neměla by daleko ke ​zhroucenému státu​, tvrdili američtí diplomaté v ​depeši z roku 2008 publikované Wikileaks​. Termínem „zhroucený stát“ označují politologové zemi, která přestává plnit své základní funkce, jako je například zajištění bezpečnosti svých občanů, propadá se do chaosu, a jejíž vláda není s to na svém území vynucovat dodržování zákonů.

V místech typu Santa Luca využívá ’Ndrangheta ​odříznutí místních obyvatel od okolního světa, aby zde upevnila svou moc. Dokud bude přitažlivá její mytologie postavená na směsi náboženských hodnot, místních tradic a pravidel, bude schopna nadále lákat mladé kluky, aby se stali „ctěnými“ ’​ndranghetisty​. A díky silné pozici doma bude schopna vést úspěšné kriminální operace i v zahraničí.

V době, kdy se mladí ve venkovských oblastech Kalábrie mohou cítit ztraceni nebo odvržení společností, jedna z nejmocnějších zločineckých organizací světa jim nabízí sílu, moc a pohádkové bohatství. Stačí jediné – stát se jejím členem.

Autoři: Cecilia Anesi, Lorenzo Bagnoli, IRPI,​ ​Jakub Šimák


Tento text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný