V předešlém článku ’Ndrangheta: zrod nejmocnější mafie světa jsme popsali vznik a historii této kalábrijské mafie, ovládající okolo devadesáti procent veškerého evropského obchodu s kokainem. Podle odborníků na organizovaný zločin začal její mezinárodní vzestup a nezákonné aktivity v rámci EU v průběhu devadesátých let. Zhruba tou dobou dorazili emisaři ’Ndranghety i do Česka.
Navzdory tomu byla ’Ndrangheta dlouho opomíjená a podceňovaná. Policie, média i prokurátoři ji léta považovali za regionální kalábrijskou specialitu bez většího dopadu na globální organizovaný zločin nebo chod státu. Což ’Ndranghetě vyhovovalo. Důvodů k tomuto přehlížení existuje několik. Například decentralizované klanové uspořádání ’Ndranghety. Policejní zásahy a masivní zatýkání tak vždy zasáhly jen její část, několik klanů, a nikdy nedokázaly alespoň ochromit, ne-li podstatně omezit chod této mafie jako celku.
Promyšlené mimikry
Dalším důležitým aspektem, jenž ’Ndranghetu odlišuje od ostatních italských mafií jako Camorra, Cosa Nostra nebo Sacra Corona Unita, je její nenápadné vystupování. Zatímco členové zmíněných zločineckých organizací vždy okázale demonstrovali své bohatství drahými obleky, luxusními auty a honosnými rezidencemi, ’ndranghetisté na své jmění neupozorňovali. Naopak, nejvýše postavení bossové vystupují na veřejnosti jako skromní důchodci, kteří se ve volném čase věnují svým zahrádkám, třeba pěstování rajčat. Na většině fotografií pořízených při zátahu na ’ndranghetisty jsou to nenápadní strýcové v košilích a mikinách. Decentně působí i jejich obydlí. Navenek nedostavěné domy ve skromných kalábrijských vesnicích ničím nepřitahují pozornost. Z venkovního pohledu by nikoho nenapadlo, že místnosti uvnitř jsou obloženy mramorem a zlatem v tradici Versaceho estetiky.
Prokazování zločineckých aktivit ’Ndranghety také není jednoduché. Její podnikání se řídí několika jednoduchými, ale účinnými pravidly. Obchod s drogami a praní peněz drží striktně od sebe. Zatímco na drogový byznys (zejména ten s kokainem) často dohlížejí členové této mafie, pro legalizaci výnosů z obchodu s drogami si najímají důvěryhodné profesionály – finančníky, investory, realitní makléře i bankéře s navenek neposkvrněnou pověstí. Ti pro jednotlivé klany ’Ndranghety vyhledávají nejen vhodné investiční příležitosti, ale i země s výhledově stabilní ekonomikou, kde o své dobře uložené peníze nepřijdou. Tímto způsobem se dostali i do Česka.
„Většinu peněz [získaných z obchodu s drogami] potřebují vyprat, ideálně přes nějaké oficiální podnikání. To je nejbezpečnější a nejrychlejší způsob, jak peníze z drog legalizovat,“ říká v rozhovoru pro investigace.cz kriminoložka a expertka na ’Ndranghetu z University of Essex Anna Sergi, a dodává: „Jakmile jednotlivé klany ’Ndranghety investují do ekonomiky nebo využívají finanční systémy země k praní peněz, její nebezpečnost se neprojeví obyčejnou pouliční kriminalitou.“
Co tato slova znamenají v případě Česka, jehož drogový trh pro ’Ndranghetu není příliš zajímavý? (Za rok se v Česku spotřebuje přibližně takové množství čistého kokainu, jaké ’Ndrangheta prodá v Evropě za jeden týden.) V Česku se lidé z prostředí ’Ndranghety nezabývají distribucí drog, to přenechávají jiným mafiím.
Přímý pouliční zločin a násilí tak na první pohled s ’Ndranghetou nesouvisí. Přitažlivost České republiky pro kalábrijské mafiány proto spočívá v něčem jiném – v možnosti tady prát peníze a jako logistické centrum.
„Ekonomické investice ’Ndranghety se spíš projevují takzvanou delokalizací – to znamená, že příslušníci klanů nebo jejich společníci se čistě oportunisticky rozhodnou přestěhovat na nová místa, aby tam investovali a prali peníze,“ vysvětluje Anna Sergi.
Jak se ’Ndrangheta dostala do Prahy
Pár let poté, co napříč východní Evropou padl komunismus, vyslala ’Ndrangheta do těchto zemí své emisary, aby zjistili, jak novou situaci využít. Jedním z největších taháků byl tenkrát nákup nemovitostí v historických centrech východoevropských měst.
Přímo v centru Prahy se daly koupit celé domy, na venkově zámky i barokní usedlosti. Stačilo si založit českou firmu a nemovitosti zakoupit. Samotní cizinci sice až do roku 2011 podle českých zákonů reality kupovat nemohli, avšak zakládat firmy a jejich prostřednictvím majetek skupovat bylo legální. ’Ndrangheta si tak mohla ukládat své peníze přes své české firmy do bezpečí tuzemského trhu s nemovitostmi.
Lidé, kteří se tímto způsobem stali realitními magnáty, ale nemuseli být nutně rodilí Kalábrijci. ’Ndrangheta má své pečlivě prověřené profesionály, kteří se jí starají o peníze. Věří jim a může se na ně naprosto spolehnout. Kdyby ji totiž neposlechli, velmi rychle by se jejich rodina stala rukojmími mafie, anebo by byli rovnou zastřeleni způsobem „lupara bianca“ – jejich tělo by se nikdy nenašlo.
A makléři či finančníci ve službách mafie jsou si toho vědomi. Realita však může být i jiná a přizpůsobená okolnostem. Jak vysvětluje Anna Sergi: „’Ndranghetisté skutečně jen velmi zřídka přímo řídí nějaký byznys. Mají své lidi, ale občas využijí i nic netušící podnikatele.“
První lidé, kteří do Prahy na popud ’Ndranghety přišli, zaregistrovali své firmy již v letech 1993 a 1994. Postupně pak začali nakupovat pražské činžovní domy, ale i další nemovitosti po celém Česku. Velkou část takto zakoupených objektů přitom nechávali bez dalšího zájmu chátrat. V Praze se jejich rozpadající a mnohdy slavné domy na lukrativních adresách staly symbolem bezmoci památkářů. V momentě, kdy potřebovali peníze, domy opravili a rozprodali po bytech. Aby se kruh uzavřel a vypralo se každé nelegální euro, na opravy si najímali firmy patřící lidem ’Ndranghetě blízkým.
Jeden z nejvýraznějších klanů ’Ndranghety, který v Česku má své emisary, je italské protimafiánské policii známý jako „klan Raso-Gullace-Albanese“. Jeho aktivity popíšeme v příštím článku.
Tento text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.