Podle organizace Tax Justice Network (TJN) přijdou v následujících deseti letech země celého světa o 109 bilionů korun kvůli únikům peněz do daňových rájů. Česká republika takto ztrácí 14 miliard ročně. V loňském roce se přitom členské země Organizace spojených národů (OSN) shodly, že je třeba položit základní stavební kameny mezinárodní dohody týkající se daňových úniků. Na konci tohoto roku by měly státy hlasovat, zda zahájí formální jednání.
V červenci letošního roku vydala organizace Tax Justice Network studii, z níž vyplývá, že kvůli nadnárodním společnostem přicházejí aktuálně země o 6,5 bilionů korun ročně. Co se týče movitých lidí, kteří své bohatství schovávají v offshorech, státy kvůli nim ztrácejí téměř 4 biliony korun ročně. Z České republiky mají v offshorových společnostech majetek například Andrej Babiš nebo podnikatelka Ivana Tykač.
Jak podotýká ekonom Petr Janský, výhody offshorů související s neplacením daní využívají především dvě základní skupiny: „Jsou to nadnárodní společnosti, jejichž velká část využívá daňové ráje k tomu, aby například neplatila korporátní daně v Česku nebo v dalších zemích, v nichž jsou ekonomicky aktivní. Do druhé skupiny patří velmi bohatí lidé, kteří nechtějí platit daně ze svých příjmů. Těm vychází vstříc třeba Švýcarsko.“
Únikem peněz do daňových rájů trpí především chudé země, jež v minulosti neměly žádné slovo v tom, jak budou celosvětová pravidla ohledně daní vypadat. Až 90 % ztrát (více než 9 bilionů korun) sice utrpí státy s vyššími příjmy, částka v bohatší zemi odpovídá zhruba desetině rozpočtu na veřejné zdravotnictví. Chudší země, kde se podobné ztráty pohybují okolo bilionu korun ročně, ale takto přicházejí o více než polovinu svého rozpočtu na zdravotnictví.
Z evropských států kvůli daňovým únikům ročně odtečou celkem téměř dva biliony korun. Třetinu této částky má na svém kontě Francie, pětinu Velká Británie i Německo. Roční deficit České republiky přesahuje 14 miliard korun, Slovensko vykazuje o necelé čtyři miliardy méně. Dohromady tak na Česko a Slovensko připadá 1,5 % daňových ztrát z celé Evropy.
Potíže s daňovým systémem
Od roku 2013 se celosvětovými pravidly daňové politiky zabývá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta v roce 2019 navrhla řešení, jak se daňovým únikům bránit. Jeho součástí bylo zavedení minimální 15% daně, kterou měly všechny společnosti platit ze svých výnosů kdekoli na světě, tedy bez ohledu na to, v jaké zemi oficiálně sídlí. OECD si od tohoto opatření slibovala, že právnické osoby nebudou mít potřebu utíkat do zemí s nejnižšími daňovými sazbami a státy zase nebudou snižovat své sazby, aby tím přilákaly zahraniční investice. Dohoda měla vládám také umožnit, aby danily největší firmy podle toho, kde své zboží prodávají, a nikoli na základě místa oficiálního sídla společnosti. Organizace s dvaceti zakládajícími členy vznikla v roce 1948 s cílem realizovat Marshallův plán a zabezpečit americkou pomoc poválečné Evropě. V současnosti ji tvoří 38 nejbohatších státu světa, od roku 1995 je jedním z nich i Česká republika. OECD zajišťuje „prostor, kde jednotlivé vlády mohou porovnávat zkušenosti z realizace vládní politiky, hledat odpovědi na společné problémy, formulovat vhodná řešení a koordinovat domácí a zahraniční politiku“.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
První část dohody, tedy ta týkající se zdanění zisku společností v jurisdikcích, kde mají tržby, by měla vejít v platnost letos. Druhá část, vztahující se ke globální minimální dani, se odložila na rok 2024. Jakákoli mezinárodní minimální daň z příjmů právnických osob totiž od jednotlivých států vyžaduje, aby tuto sazbu začlenily do svého daňového systému. V roce 2022 vyvstaly komplikace v USA, kde se senátoři nedokázali dohodnout, jakým způsobem daň zavést. V Maďarsku pak 15% minimální daň vyloženě odmítli, neboť slovy maďarského ministra zahraničních věcí Pétera Szijjártóa má „Evropa dostatek problému i bez toho, aby se zaváděla celosvětová minimální daň“.
OSN na scéně
V listopadu 2022 schválila OSN návrh (v originále „resolution“, pozn. red.) padesáti čtyř států reprezentovaných Nigérií, jenž otevřel debatu o novém celosvětovém daňovém systému na tomto fóru. Šlo o záležitost, kterou dosud praktikovaly pouze bohatší státy pod záštitou OECD. Podle Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) by tento návrh mohl být cestou k opatřením, jež by mohla následně omezit případy, kdy se subjekty vyhýbají daňovým povinnostem. Jde například o zřízení mezinárodního daňového orgánu, jenž by následně mohl stanovit daňové standardy pro všechny země a také by se ujal koordinace při zavádění výše zmíněné celosvětové minimální daně.
Podle právníka Bruce Zagarise, specialisty na celosvětovou daňovou politiku, snahy OSN přiměly OECD, aby se více zapojila do řešení problému. Ačkoli je možné, že OSN získá v ohledech daňové politiky některé pravomoce, úplný přesun agendy k této organizaci by trval roky. „V nejbližší době bude mít OECD nadále hlavní slovo a bude přijímat většinu rozhodnutí, které se daní týkají,“ shrnul Zagaris pro ICIJ.
Zda by byl nový systém účinný, závisí i na podpoře bohatých zemí, jež se snahám o sjednocení daňového systému prozatím bránily. Podle výkonného ředitele Tax Justice Network Alexe Cobhama stojí státy tak jako tak před důležitým rozhodnutím. „Země OSN mají na konci roku na výběr. Buď ztratí budoucnost, budeme-li pokračovat v nastoleném kurzu, nebo se pustí do demokratizace celosvětových daňových pravidel, abychom si mohli udržet veřejné peníze, které potřebujeme pro řešení budoucích výzev,“ prohlásil Cobham.
Nezávislá expertka na dluhy, mezinárodní finanční závazky a lidská práva, keňská profesorka Attiya Waris, vypracovala zprávu obsahující i doporučení, jak by měla OSN při boji s daňovými úniky postupovat. Konkrétně by měla „reformovat celosvětový daňový systém, neprodleně svolat čtvrtou mezinárodní konferenci o financování globálního rozvoje“ a „zahájit jednání o celosvětové daňové úmluvě pod vedením OSN“.
Autorka textu: Kamila Plzáková
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / AP / Seth Wenig