Antonio Papaleo, Pavla Holcová
Odpoledne 8. září 2014 zabouchla hongkongská policie za Jurajem Jariabkou dveře vězeňské dodávky. Byl odsouzen ke čtyřem letům vězení za legalizaci výnosů z trestné činnosti. Juraj Jariabka figuroval jako slovenský prostředník v komplexní síti firem, která byla vytvořena za jediným účelem: praní peněz. Zároveň je Jariabka i prvním člověkem, který kdy byl za podobný zločin v Hongkongu, jednom z finančních center Asie, odsouzen.
Důkazy, na kterých obvinění stálo, shromáždil novinář Antonio Papaleo. Tomu se podařilo proniknout do Jariabkovy kriminální skupiny pod falešnou identitou životního zkrachovance jménem Tony Corleone. Jeho výpověď a nahrávky, které pořídil skrytou kamerou, stačily wanchaiskému soudu k tomu, aby Jariabku uznal vinným a odsoudil.
Stejné důkazy, které použil hongkongský soud a později i česká policie, ale slovenská policie nepokládá za dostatečné ani k tomu, aby zahájila trestní řízení. „Z trestního oznámení ani jeho doplnění (…) nevyplývají žádné objektivně verifikovatelné skutečnosti, které by potvrzovaly dedukce oznamovatele,“ stojí v usnesení policejního vyšetřovatele JUDr. Kamila Semanka. Podle Antonia Papalea stojí za defenzivním formalizmem slovenské policie politické důvody – a to zejména v kontextu jedné z Jariabkových firem.
Jak se stát bílým koněm
V květnu 2013 byl Antonio Papaleo každopádně najat jako nastrčený ředitel neboli bílý kůň Jozefem “Dodo” Drličkou, člověkem z Jariabkovy skupiny. Za práci pro Jariabku, která spočívala v založení dvou firem a bankovních účtů v Hongkongu, mu bylo slíbeno 5000 eur. Firmy se jmenovaly: Vindex (HK) Ltd a East Ray (HK) Ltd.
Domluvili jsme si schůzku. Řekli mi, abych šel do bratislavské hospody Goblin, kde se potkám s Jurajem “Armani” Jariabkou. Svalnatý a rozložitý Jariabka po mně chtěl, abych se stal jeho nastrčeným ředitelem, odletěl do Hongkongu, založil dvě skořápkové firmy a k nim bankovní účty, ke kterým bude mít on přístup.
Okamžitě mi došlo, že jsem byl najat za fixní cenu plus cestovní náklady k tomu, abych kryl zdroj peněz a ty, kteří budou profitovat z podezřelých bankovních transakcí v hodnotě stovek milionů EUR. „Zůstaň střízlivý, odleť do Hongkongu a počkej na další instrukce,“ řekl mi Jariabka.
Papírové deklarace
Podle tvrzení Antonia Papalea bylo velmi jednoduché obejít všechny vyhlášky, které mají v Hongkongu zabraňovat legalizaci výnosů z trestné činnosti, a založit potřebné bankovní účty. Jen pár dní po Papaleovy výpovědi a ještě během soudního procesu začala Hongkongská finanční policie prošetřovat hned několik finančních institucí a bank pro možné porušení místních zákonů proti praní peněz.
Vzali mě do oválného átria nákupního centra, které se jmenuje Mezinárodní Finanční Centrum. Tam mi Juraj Jariabka vysvětlil, jak “naklonovat” dvě již existující firmy tím, že zaregistruji nové s téměř identickým jménem. Taky mi řekl, že mám firmám otevřít bankovní účty raději u Standard Chartered nebo Bank of China kvůli tomu, že místní pobočka banky HSBC má striktnější podmínky proti praní peněz.
Proces založení firem byl rychlý a jednoduchý. Konzultantka za přepážkou se vysmála mým dotazům na deklaraci ošetřující praní peněz. „Tohle je ta deklarace zabraňující praní špinavých peněz,“ řekla. „S tímhle dokumentem deklarujete, že neperete peníze.“
Poté jsem už jako ředitel dvou společností vyrazil do banky Hang Seng. Tady jsem potkal vstřícného a přeochotného bankovního úředníka, který, přestože jsem neměl platné dokumenty ani žádný důkaz o tom, že bych měl jakoukoliv firmu, mi radostně nabídl založení bankovních účtů.
Dobře postavený tunel
Antonio Papaleo ale nechtěl porušit zákon, takže nakonec bankovní účty nezřídil. Pro Jariabku, kterého zajímalo, jak to jde, si Papaleo vymyslel výmluvu. A tak zatímco Papaleo vysvětloval, že celý proces nějakou dobu potrvá, Jariabka byl nervózní, protože potřeboval rychle uspokojit požadavky tehdy anonymních klientů. Podle české obžaloby bylo jedno z finančních schémat, ve kterých měl Papaleo figurovat, použito k tunelování Metropolitního spořitelního družstva (MSD) – tehdy jedné z největších českých kampeliček se 14 000 klienty.
Tohle měl být můj test. Pokud uspěji, tak nejenom že dostanu zaplaceno, ale budou mi nabídnuty i další zakázky.
Když pak Antonio Papaleo oslovil se svým zjištěním českou policii, proces tunelování Metropolitního spořitelního družstva už pár let běžel. Nicméně další miliony EUR čekaly na to, aby byly převedeny přes Papaleův, či lépe řečeno Jariabkův Vindex (HK) Ltd.
Mladý, asi tak dvacetiletý Čech na mě čekal v příletové hale letiště Chek Lap Kok. Byl podrážděný, vyhýbavý a odmítl mi říct své jméno. Dal mi mobil s předplacenou místní simkartou a odvezl mě do hotelu Island Pacific v Sheung Wan.
„Ráno buď připravenej, dostaneš další instrukce,“ řekl na rozloučenou. Bylo zřejmé, že hotelový personál toho člověka zná, tak jsem jednomu zřízenci vtiskl do dlaně 100 HK a na oplátku dostal jméno: Jakub Planka.
Schéma bylo jednoduché, ale neprolomitelné:
A) český bílý kůň dostane půjčku od Metropolitního spořitelního družstva;
B) další bílý kůň, tentokrát v Hongkongu, dostane peníze z půjčky přes firmu Vindex (HK) Ltd. A to na základě fiktivních smluv a faktur, které ospravedlňují peněžní převody mezi firmami;
C) peníze budou na závěr převedeny konečnému a reálnému vlastníku firmy do některého z anonymních daňových rájů;
D) vzhledem k tomu, že půjčka nikdy nebyla splacena a dlužník je navíc netransparentní firma sídlící v daňovém ráji, nedá se označit viník a tedy ten, kdo by měl být stíhán;
E) půjčka je označena jako nevymahatelná a odepsána z finančních rezerv Metropolitního spořitelního družstva;
F) Metropolitní spořitelní družstvo vyčerpá své finanční rezervy, přichází o licenci a krachuje.
„Metropolitní spořitelní družstvo poskytovalo úvěry ve výši desítek i stovek miliónů korun k financování nekonkrétních, neověřených i nereálných podnikatelských záměrů, neprověřovalo při tom řádně bonitu žadatele o úvěr, jeho předpoklady pro řádné a včasné splacení úvěru, ignorovalo vazby svědčící o možném propojení jednotlivých žadatelů o úvěr a nezabývalo se dalšími riziky spjatými s úvěrovými obchody,“ píše se ve zprávě České národní banky.
Jednoduše řečeno jsem byl použit jako zástěrka sofistikovaného systému, který měl vytunelovat Metropolitní spořitelní družstvo. Tehdy mi to ještě nedocházelo, ale stal jsem se členem skupiny lidí, která měla za úkol znemožnit jakýkoliv represivní zásah do okrádání Metropolitní spořitelní družstvo a jeho investorů a věřitelů.
Spolupráce mezi českou a hongkongskou policií a Papaleovy zprávy vedly k dalšímu šetření případu Českou národní bankou. Výsledkem bylo 18. prosince 2013 odebrání licence a od dubna 2014 pak stíhání vrcholného managementu Metropolitního spořitelního družstva pro zpronevěru a legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Dne 10. dubna 2014 státní zástupkyně Daniela Smetanová rozhodla o stíhání dalších lidí z Jariabkovy skupiny – s celkovým počtem 17ti obviněných. Mezi nimi byli i tři klíčoví představitelé Metropolitního spořitelního družstva: Petr Jánský, Jan Zavřel a Daniel Tureček.
Dalších 11 obviněných figurovalo zejména v rolích bílých koňů ve struktuře, kterou Juraj Jariabka a Jakub Planka vybudovali mezi Bratislavou a Brnem přes Dubaj, Singapur až po Hongkong.
Byla to finanční noční můra, která se přede mnou odkrývala vrstva pro vrstvě jako u cibule. Skupina kriminálníků obrala 14 000 nic netušících a většinou postraších střadatelů o více než miliardu korun.
Podnikání Juraje Armani Jariabky se ale netýkalo jen tunelování Metropolitního spořitelního družstva. Obrovská síť firem, které registroval, řídil a kontroloval, je doposud neprobádaná a může přinést nejedno překvapení. Firmu Vindex, která má téměř identický název jako firma zmiňovaná v našem příběhu, najdeme i ve slovenském obchodním rejstříku. Jedním z podílníků této firmy je Tomáš Komada, podnikatel a bývalý obchodní partner slovenského předsedy vlády Roberta Fica.