Ázerbájdžánci u českého moře: Není všechno demokracie, co se třpytí

Na první pohled nepůsobí ázerbájdžánská komunita v Česku nijak významně, čítá ani ne tisíc osob s trvalým pobytem. Přesto její vlivní, movití a dobrými kontakty vybavení zástupci čile nakupují lukrativní nemovitosti v oblíbených turistických destinacích za miliardy korun. V Karlových Varech vlastní tchán ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva luxusní hotel kousek od centra, prezidentova dcera tam naopak disponovala vilou, kterou posléze převedla na spřízněného poslance. Investice neznámého původu spojené s ázerským vládním zmocněncem pro boj proti korupci putovaly také do Mariánských Lázní a do Prahy. 

Rodina je pro Ázerbájdžánce extrémně důležitá. Lze proto očekávat, že jakmile se někdo z rodiny vypracuje nebo dostane na dobré místo, bude z té pozice pomáhat svým lidem. Princip sounáležitosti funguje i přes hranice. „Jestliže se například do Česka dostane schopná, a hlavně důvěryhodná osoba, její schopnosti a dovednosti se rychle roznesou mezi potenciálními investory,“ popisuje docent Horák, odborník na země Střední Asie, který působí na FSV UK. Když si v Česku přes tohoto schopného prostředníka proto koupí jeden Ázerbájdžánec hotel, dá se očekávat, že ho budou následovat další – ať už je původ jmění, které chtějí investovat, jakýkoli.

O ázerbájdžánských podnicích na jihu Čech se toho dosud ví jen málo. Investice ze zemí jako Ázerbájdžán jsou přitom problematické – nikdy totiž není jasné, odkud lidé napojení na ázerbájdžánskou politiku s průměrným platem kolem 40 000 korun měsíčně berou velké peníze. Země potlačuje základní lidská práva, pronásleduje opozici i novináře, avšak na bohatství plynoucí z těžby ropy dosáhne jen pár vyvolených. Samotní prominenti si ale nejsou jistí, jak dlouho ještě režim vydrží a jestli neupadnou v nemilost. Proto se snaží ukrýt své majetky v zahraničí – ať už jde o Londýn, nebo Karlovy Vary.

Ázerbájdžánská koupel v českých lázních

Česká republika je pro investice ne vždy legálně nabytého majetku obecně atraktivní nejen díky své poloze, ale i ekonomické a politické stabilitě – například se nedá očekávat, že by se zde odehrála revoluce nebo nějaká rozsáhlejší finanční krize. Konkrétně v Ázerbájdžánu má Česko pověst příjemného prostředí, ideálního k dovolené a „vegetování“. Neškodí tady mít ani několik spřátelených vrcholných politiků, včetně prezidenta republiky. Popularitu Česka pro ázerbájdžánské prominenty dokazuje také zavedení přímé letecké linky z Baku do Prahy i do Karlových Varů. U obou destinací bývá business třída vyprodána daleko rychleji než ta ekonomická. Koktejl namíchaný ze stability, politiky a schopných „vybavovačů“ tak vytvořil ideální prostředí pro investice pocházející z peněz často neznámého nebo pochybného původu.

Mezinárodní měnový fond ve své zprávě z roku 2019 upozorňoval na nárůst vlastnictví nemovitostí v Česku zahraničními osobami a vyzýval k důkladnému prověřování rizik praní peněz na trhu s nemovitostmi. Ředitel Finančního analytického úřadu (FAÚ) Libor Kazda ale pro investigaci.cz vysvětlil, že to není tak jednoduché. „Občas se může stát, že pro některou povinnou osobu je zkoumání zdroje složité. Když nemají jinou možnost, když klient řekne, že jediné, co může dodat, je čestné prohlášení, co mají banky dělat?“ pokládá řečnickou otázku Kazda. „To ale neznamená, že se to dále nešetří. Fakt, že klient dodá jen prohlášení, může budit podezření, že něco není v pořádku.“ Dodává, že čestné prohlášení se při určování skutečného majitele peněz a jejich původu v Česku využívá „dost často“.

Když se řekne jižní Čechy, kdekomu se vybaví turisty obležený Český Krumlov nebo české „moře“ – Lipenská přehrada. Podnikat zde v gastronomii a ve službách je tedy rozhodně dobrý nápad. Podobně uvažovalo i několik investorů původem z Ázerbájdžánu, kteří se do velkolepých jihočeských projektů nebáli vložit stovky milionů korun. Jenže z jednoho takového plánu zůstala pouze byrokratická noční můra a zbořeniště na břehu Lipna, z druhého nepříliš úspěšná restaurace a jedna nikdy neotevřená restaurace a hotel, o který se začal starat někdo jiný. 

„Byly kolem toho velké plány, jezdili sem každý den, projekty jim dělal někdo z Prahy, řešili půjčky… Dokonce chtěli na Lipně koupit naši rodinnou firmu. Ale pak najednou ze dne na den zmizeli a projekty se zastavily,“ popisuje působení Ázerbájdžánců kolem Lipenské přehrady jeden z místních podnikatelů. „Říká se, že je tady lipenští moc nechtěli, že měli s těmi velkými investicemi problém.“

„Ano, velké plány tu byly, ale jak to teď vypadá, sami vidíte, jeli jste kolem. Zbořeniště a kopce písku. Ale alespoň je kolem toho plot,“ konstatuje Jiří Hůlka, starosta Horní Plané, pod níž spadá obec Hůrka, kde měl místo staré vojenské ozdravovny vzniknout krásný prosklený hotel ve tvaru lodi. 

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Hůrka je malá vesnička nacházející se u vodní nádrže Lipno, největší vodní plochy v České republice. Hned po příjezdu si nelze nevšimnout oplocené vybetonované plochy, kde se dříve nacházela nepříliš vzhledná ubytovna a už před rokem měl stát wellness hotel. Celý projekt ale postupuje vpřed hlemýždí rychlostí, a to i kvůli byrokracii a epidemickým omezením. Společnost ALPS, s. r. o., která pozemek vlastní, koupila i stavební parcelu v satelitu poblíž Českých Budějovic. Ani tam se však nic neděje. Druhý ambiciózní projekt představovala koupě rodinného hotelu, pozemků a nemovitostí v další lipenské obci Frymburk a také dvou objektů v centru Českého Krumlova. Investor měl ale s podniky spíše problémy než radosti. Teď jsou všechny tři – dva hotely a restaurace – nejen kvůli koronaviru zavřené. „Prostě se tu jednoho dne vyloupl,“ komentuje zjevení Ázerbájdžánce v Krumlově místní hoteliér, jenž si nepřál být jmenován, „a pak zase zmizel. Určitě už déle než rok jsem ho neviděl.“

Nádrž Lipno a okolí. Zdroj: Mapy.cz

Zmíněnou společnost ALPS vlastní Ázerbájdžánec Juma Ahmadzada, který žije v luxusním londýnském bytě s nedohledatelným majitelem. Podivnou souhrou okolností apartmán zaplatila offshorová firma s neznámým majitelem ve stejné době, kdy se rozhodovalo o výstavbě obrovského vládního projektu v Ázerbájdžánu. Veřejná zakázka, o níž rozhodoval Ahmadzadův otec, tehdy přistála u tureckého investora a Ahmadzadova dobrého známého. Starší Ahmadzada byl v nedávné době odvolán z funkce kvůli možné korupci. 

V Českých Budějovicích je registrovaná ještě jedna pochybná firma, jejíž majitelé záhadně přišli ke jmění. Jedná se o LECO-CB a patří Zamiře Hadžijevě, manželce bývalého šéfa londýnské pobočky Mezinárodní ázerbájdžánské banky (International Bank of Azerbaijan). Bývalého proto, že Jahanir Hadžijev tuto banku vytuneloval a nyní si odpykává patnáctiletý trest. Hadžijeva žila v Londýně v domě za zhruba 340 milionů korun, kousek od luxusního obchodního domu Harrods, kde podle OCCRP za 10 let utratila více než 470 milionů korun, přičemž často používala kreditní karty vydané právě bankou, které šéfoval její manžel. Britské úřady po rodině momentálně požadují, aby vysvětlila zdroje svého bohatství, a zároveň zmrazily veškerý majetek této ázerbájdžánské rodiny ve Velké Británii. 

„Je třeba si uvědomit mentalitu ázerbájdžánských elit. Veškeré tamní státní podniky, a tedy i Národní banka, jsou tak trochu považovány za kasičku vládnoucí vrstvy. Když tedy někdo napojený například na šéfa banky potřebuje peníze, tak se vždy hledá cesta, jak peníze převést na potřebné účely,“ vysvětluje docent Horák. Podle jeho názoru se přitom nejedná o praktiku typickou jen pro Ázerbájdžán.

  • Jak vytunelovat Ázerbájdžán
 

Mezi lety 2012 a 2014 proteklo přes estonskou pobočku Danske Bank – která byla před několika lety uzavřena kvůli umožňování praní špinavých peněz – v přepočtu přes 64 miliard korun. Dnes by za tuto sumu bylo možné koupit třeba dva soukromé ostrovy na Bahamách. Peníze neznámého původu putovaly skrze offshore firmy založené ve Velké Británii na cokoli, co se ázerbájdžánské vládnoucí elitě zrovna zlíbilo. Ať už se jednalo o úplatky pro evropské politiky, kteří pak zemi chválili a dělali jí dobré jméno, pořízení si fotbalového klubu, nebo o koupi nemovitostí, luxusních aut a dovolených. Uniklé bankovní dokumenty, jež tyto transakce dokazují, jsou známé pod názvem Ázerbájdžánský laundromat. Značné částky putovaly i na účty vládních představitelů, například rodině vicepremiéra země nebo vládnímu zmocněnci pro boj s korupcí. 

Odkud se miliardový fond vzal, není zcela jasné kvůli síti anonymních skořápkových společností. Část peněz ale přišla z účtu u Mezinárodní ázerbájdžánské banky, napojeného na rodinu prezidenta Alijeva, další peníze pak z jednotlivých ázerbájdžánských ministerstev nebo od ruského zbrojního podniku.

Naopak ti, kteří nemají takové konexe, o to víc strádají. Jestliže vládnoucí elity tunelují státní rozpočet, vždycky to znamená, že rozkradené peníze budou někde chybět – na důchodech, ve zdravotnictví, ve školství. Korupce a mafiánský styl vládnutí se navíc zákonitě projeví i na samotné politice. Když v roce 2017 vypukla v Ázerbájdžánu ekonomická krize způsobená propadem cen ropy, prezident Alijev začal ještě více potlačovat jakoukoli opozici a upevňovat svou moc – například za viceprezidentku Ázerbájdžánu jmenoval svou manželku, což z ní udělalo Alijevova nástupce. 

Podle nadnárodní organizace Freedom House, posuzující úroveň politické a osobní svobody v jednotlivých zemí světa, je Ázerbájdžán na úplném dně. V roce 2019 sice úřady povolily propuštění několika desítek politických vězňů, zároveň ale zadržely další. Velkým problémem je i koncentrace moci a utlačování jakékoli opozice. „Moc v zemi zůstává od roku 2003 v rukou prezidenta Alijeva, jeho rodiny a blízkých. V Ázerbájdžánu je vysoká míra korupce a politická opozice za roky útlaku téměř neexistuje. Úřady útočí na lidská práva a jakýkoli aktivismus je tvrdě potlačován,“ konstatuje ve své zprávě o svobodě ve světě za minulý rok (Freedom in the World 2020) Freedom House. V korupci pak podle Transparency International Ázerbájdžán zaujímá 129. příčku ze 180. 

„Ázerbájdžán – ač oficiálně republika – funguje na základě klanových vazeb. A v případě prezidentského postu dokonce formou nástupnictví. Jinými slovy, pokud jste ze spřízněného regionu, máte zkrátka nadějnější vyhlídky,“ vysvětluje pro investigaci.cz docent Slavomír Horák. „S nástupem současného prezidenta Ilhama Alijeva a jeho manželky k moci se v pomyslném hierarchickém žebříčku posunul nahoru celý bakinský region (oblast kolem hlavního města Baku), protože je odtud klan Pašijevů, z něhož pochází manželka prezidenta a současná viceprezidentka Mehriban Alijeva. Díky nástupu tohoto klanu se změnil premiér země a několik ministrů ze staré nachičevanské gardy (Nachičevan je autonomní republika oddělená od Ázerbájdžánu u hranic s Tureckem).“ 

V hodnocení svobody médií World Press Freedom Index 2021, jež každoročně vydává organizace Reportéři bez hranic (Reporters Without Borders), skončil Ázerbájdžán na 167 místě ze 180 hodnocených zemí (pro srovnání, Česko je 40.). „Prezident Alijev proti nezávislým novinářům vede od roku 2014 válku,“ uvádí zpráva této organizace, „ti, kteří nepodlehnou vydírání a nátlaku – nebo se nenechají podplatit – jsou uvězněni.“ 

Kam až dokáže vláda zajít v boji s novináři, co příliš šťourají v jejích záležitostech, zjistila na vlastní kůži i členka nadnárodní sítě investigativních novinářů OCCRP Chadídža Ismajlova. Poté, co byl v roce 2005 pěti výstřely zavražděn její kolega, ji násilná smrt v práci spíše motivovala, byť se tehdy ázerbájdžánští novináři drželi stranou od záležitostí vládnoucí rodiny Alijevů. Od roku 2009 tak Chadídža vydávala i ve spolupráci s velkými světovými médii články o korupci a záhadně nabytých majetcích vládnoucí rodiny. Nejdříve byla kritizována ve státní televizi a provládních médiích a také telefonicky vydírána. Pak se jí někdo vloupal do bytu, kde nainstaloval kamery, jež zachytily intimní momenty s jejím přítelem. Jenže Chadídža žije v konzervativní zemi a nebyla vdaná, tím pádem následovaly výhrůžky o zveřejnění intimních záběrů. Ani za tohoto nátlaku se však nehodlala vzdát své práce a videa ze skrytých kamer byla proto zveřejněna v několika médiích. Podle islámské tradice tak zostudila rodinu a její vlastní bratr byl odhodlán ji zabít. Nakonec Chadídža Ismajlova v roce 2014 skončila ve vězení, kde si za vykonstruovaná obvinění sice odseděla tři a půl roku, avšak kvůli obrovskému mezinárodnímu tlaku na ázerbájdžánskou vládu byla nakonec předčasně propuštěna. Psát o vládní korupci ale nikdy nepřestala.

Navzdory autoritativnímu, nedemokratickému a korupčnímu režimu je podle ministerstva průmyslu a obchodu Ázerbájdžán nejvýznamnějším obchodním partnerem Česka z regionu Jižního Kavkazu, přičemž hlavním důvodem atraktivity ázerského trhu je vývoz ropy – v roce 2020 jedna třetina objemu ropy dovezená do Česka pocházela právě odtud. Českých firem, které s Ázerem obchodují, jsou podle MPO desítky.

Co za Ázerbájdžánce naopak podniká v Jižních Čechách a kolik toho víme o jejich dalším podnikání a napojení na vládní elitu, se dočtete v následujících textech ze série.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková