Organizace Reportéři bez hranic (RSF) zveřejňuje galerii chmurných portrétů, kam patří hlavy států a vlád, které ve velkém potlačují svobodu tisku. Někteří z těchto „predátorů svobody tisku“ se na tomto seznamu objevují již 20 let a od prvního vydání jej zkrátka neopustili. Jiní se na černou listinu naopak dostali teprve nedávno. Letos zde poprvé figurují dvě ženy a premiér z Evropské unie.
Téměř polovina (17) provinilců se na seznamu pro rok 2021 objevila ponejprv. Naposledy byl seznam vytvořen před pěti lety, v roce 2016. Všichni „soutěžící“ jsou hlavami států nebo vlád, jež pošlapávají svobodu tisku zaváděním cenzury, svévolným vězněním novinářů nebo podněcováním násilí proti nim. Někteří z nich dokonce přímo či nepřímo prosazovali vraždy novinářů. Průměrný věk vládců z aktuálního seznamu je 66 let, více než třetina (13) jich pochází z asijsko-pacifického regionu.
„V galerii predátorů svobody tisku RSF je nyní 37 vedoucích představitelů z celého světa,“ uvedl generální tajemník této organizace Christophe Deloire. „Každý z těchto predátorů má svůj vlastní styl. Někteří nastolují vládu teroru vydáváním iracionálních a paranoidních příkazů. Jiní přijímají pečlivě vypracovanou strategii založenou na drakonických zákonech. Naší hlavní výzvou je tak to, aby tito lidé zaplatili za své diskriminační chování co nejvyšší cenu. Nesmíme dopustit, aby se jejich metody staly novou normou.“
Noví příchozí
Nejpozoruhodnějším z nováčků v seznamu je bezpochyby pětatřicetiletý saúdskoarabský korunní princ Mohamed bin Salmán, který má v rukou veškerou moc a stojí v čele monarchie, jež netoleruje žádnou svobodu tisku. K jeho represivním metodám patří špionáž a výhrůžky, které někdy vedou k únosům, mučení a dalším nemyslitelným činům. Hrůzná vražda Džámala Chášukdžího odhalila tyto barbarské metody. (Džamál Chášukdží byl saúdskoarabský novinář, kritik politiky korunního prince Mohameda bin Salmána i účasti země ve válce v Jemenu. Od roku 2017 působil v exilu ve Spojených státech. V říjnu 2018 byl zavražděn na saúdském generálním konzulátě v Istanbulu.)
Mezi nově příchozími ale jsou i vládci prosazující se jinou povahou i metodami, jako například brazilský prezident Jair Bolsonaro, jehož agresivní a hrubá rétorika vůči médiím dosáhla od počátku pandemie nových rozměrů, nebo maďarský premiér Viktor Orbán, samozvaný zastánce „neliberální demokracie“, který od svého návratu k moci v roce 2010 soustavně a účinně podkopává politickou pluralitu a nezávislost médií v Maďarsku.
Ženy nezaostávají
První dvě ženy na seznamu pocházejí z Asie. Jednou z nich je Carrie Lam, která stojí v čele vlády, jež byla v době jejího nástupu ještě demokratická. Od roku 2017 je Lam hlavní výkonnou ředitelkou zvláštní administrativní oblasti Hongkong a ukázala se být poslušnou loutkou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga třeba tím, jak otevřeně podporuje jeho politiku vůči médiím. Ta vyústila letošního 24. června v uzavření předního hongkongského nezávislého deníku Apple Daily a v uvěznění jeho zakladatele Jimmyho Laie, laureáta RSF za svobodu tisku za rok 2020.
Druhou ženou je Šajch Hasína, dcera hrdiny nezávislosti země a od roku 2009 bangladéšská premiérka. Mezi její počiny patří přijetí zákona o digitální bezpečnosti v roce 2018, který vedl k trestnímu stíhání více než 70 novinářů a blogerů.
Staří známí
Jak už bylo řečeno, někteří z laureátů jsou na seznamu již od doby, kdy jej RSF začala před 20 lety sestavovat. Na prvním vydání nechyběli stejně jako dnes syrský prezident Bašár Asad a Alí Chameneí, nejvyšší vůdce íránské islámské revoluce, ale i dva vůdci z regionu východní Evropy, ruský prezident Vladimir Putin a jeho běloruský kolega Alexandr Lukašenko. Posledně jmenovaný si svou nedávnou brutální vynalézavostí při potlačování demonstrací zpochybňujících výsledky prezidentských voleb získal ještě větší proslulost. Zmínění politici s diktátorskými manýry tak patří k sedmi z 37 vůdců, kteří si mezi pochybnými osobnostmi udrželi své místo od roku 2001, kdy RSF svůj seznam zveřejnila poprvé.
Zbývající tři z těchto starých známych pocházejí z Afriky, kde ve svých zemích vládnou už nekonečně dlouhá léta. Devětasedmdesátiletý Teodoro Obiang Nguema Mbasogo je prezidentem Rovníkové Guineje od roku 1979, zatímco Isaias Afwerki, jehož země se v žebříčku World Press Freedom Index 2021 umístila na posledním místě, je prezidentem Eritreje od roku 1993. Poslední Paul Kagame byl jmenován viceprezidentem Rwandy v roce 1994 a v roce 2000 se ujal prezidentského úřadu za podmínek, jež mu umožňují být u moci až do roku 2034.
Více o hlavách států, jejích metodách vládnutí, způsobech cenzury a jejich „oblíbených cílech“ mezi novináři a médii vypovídají jejich rozsáhle zpracované portréty v galerií RSF. A to včetně citací z projevů nebo rozhovorů, v nichž tito politici „ospravedlňují“ své chování i nelichotivé umístění svých zemí ve Světovém indexu svobody tisku.
Autorka článku: Nina Kodhajová
Autorka úvodní fotografie: ČTK/AP/Kin Cheung
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.