Zdroje a jejich bezpečí

Na začátku každé kauzy je zdroj. Občas jsou to běžně přístupné online databáze, jindy zase lidé, kterým jejich rozhodnutí poskytnout informace ve veřejném zájmu může změnit život. Často k horšímu.

Ať už jde o naštvaného policistu, státního úředníka, fotbalového funkcionáře nebo hackera, všichni se v určitém okamžiku svého života rozhodli, že už se nechtějí podílet na něčem, s čím morálně nesouhlasí.

Někteří whistlebloweři si přejí zůstat anonymní, jiným popularita nevadí. Pro některé je rozhodnutí postoupit kritické informace médiím „sebevražedné“, pro jiné způsob, jak mít čisté svědomí. Politici označují whistleblowery za „nepřátele lidu“, „odporné zrádce“ (Donald Trump, 2019) nebo „nejnebezpečnější lidi na světě“ (Henry Kissinger, 1971). Veřejnost jim ale vděčí za mnohé. Whistlebloweři totitž dokáží vnést světlo a fakta do velkých a temných schémat, která by nejen veřejnosti, ale i novinářům jinak zůstala skryta. Nebo minimálně neprokazatelná.

Ať už jde o propojení organizovaného zločinu a politiky, tunelování státního rozpočtu, porušování základních lidských práv či jakékoliv další zneužívání moci, bez whistleblowerů bychom toho věděli jen zlomek.

Jako investigativní novináři se často musíme spolehnout právě na tyto jedince. Jejich nezastupitelnost nejen z globálního, ale i z českého hlediska se ukázala v kauzách jakými byly například nedávné FinCEN Files, kdy vyšlo najevo, že banky selhávají v boji proti praní peněz. A nebo dnes už legendární aféra Panama Papers, která odhalila, jak se zneužívají offshore destinace k zakrytí reálných majitelů firem, což platí i o případu Ázerbájdžánské pračky na peníze zkoumající tunelování ázerbájdžánského státního rozpočtu tamními politiky nebo o skandálu, jenž zásluhou Edwarda Snowdena odhalil plošné špehování tajnou službou USA.

Galerii nejznámějších českých whistleblowerů najdete zde:

Povinnost je chránit zdroj

Naše povinnost jako médií je tato data ověřit, analyzovat, dát do souvislostí a zpřístupnit ve veřejném zájmu, aby si lidé mohli utvářet názor nebo se rozhodovat na základě ověřitelných faktů, nikoli dojmů.

Přestože EU vydala směrnici o ochraně whistleblowerů, i nadále se tito odvážní jedinci mohou dostat do problémů. Proto jsme spojili síly s Písk.cz a vybudovali bezpečnou platformu SecureDrop, kam kdokoliv, kdo má přístup k internetu, může v naprosté anonymitě a zcela bezpečně nasdílet dokumenty, kterými se tým investigace.cz bude následně zabývat.

„S ohledem na postupné osekávání zákona o svobodném přístupu k informacím se novinářům zužuje prostor, jak se oficiální cestou domoci informací, které jsou úředníkům či politikům nepohodlné. Soudní řízení je v Česku tak pomalé, že i pokud se novinář touto nevděčnou cestou vydá, potřebnou informaci nezíská v potřebné době. Proto nyní roste význam whistleblowerů, kteří mohou upozornit na korupci, klientelismus a zneužívání pravomocí. Úkolem novinářů je pak totožnost oznamovatelů chránit, aby je nevystavili odvetě. A právě k tomu slouží SecureDrop,“ vysvětluje novinář a člen spolku Písk Jan Cibulka.

Písk je volné sdružení IT expertů, kteří se snaží zvyšovat povědomí novinářů, aktivistů a veřejnosti o informační bezpečnosti nejen v kyberprostoru. Spolek poskytuje technické poradenství a pomáhá tak výše jmenovaným profesním skupinám i veřejnosti naplňovat právo na získávání a svobodnou výměnu informací.

Autorky textu: Pavla Holcová, Hana Čápová
Autorky úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.