V roce 2015 objevili paraguayští policisté v obrněném mercedesu mrtvého muže. Případ uzavřeli s tím, že jde o Paraguayce, který spáchal sebevraždu. Jenže letošní zjištění novinářů z organizací KRIK a OCCRP naznačují, že mrtvý člověk je nejspíš srbský pašerák drog Boško Nedić. Ten pracoval pro balkánského mafiánského bosse Darka Šariće. Cesta mrtvého vedla i přes Českou republiku.
Na jaře před sedmi lety našla paraguayská policie na základě informací od anonymního zdroje mrtvé tělo. Zastřeleného muže objevili v luxusní části hlavního města Asunción v obrněném autě. Vedle mrtvoly ležela střelná zbraň a občanský průkaz čtyřiatřicetiletého Paraguayce jménem Antonio Gerard Weber Mendes. Policisté případ uzavřeli s tím, že šlo o sebevraždu. Podle zjištění novinářů z organizací KRIK a OCCRP by tomu ale mohlo být jinak.
Novinářům se totiž letos ozval anonymní zdroj, který naznačil, že mrtvý Paraguayec by ve skutečnosti mohl být srbský pašerák drog Boško Nedić, jenž zmizel před 13 lety poté, co policie zhatila jeho plán na pašování kokainu po Jižní Americe. Nedić pracoval pro Darka Šariće, což je jeden z největších evropských narkobaronů posledních let, který dodával kokain ve velkém do západní Evropy a byl velmi aktivní i v Česku.
Poslední informace o tom, kde se srbský pašerák Nedić nacházel, mapují jeho aktivity v roce 2009. Právě tehdy policie zmařila pašeráckou operaci v Jižní Americe. Zločinec následně beze stopy zmizel.
Znepřátelený mafiánský boss
Kartel mafiána Darka Šariće pašoval v průběhu nultých let obrovské množství kokainu z Jižní Ameriky do Evropy. K jejich největším zákazníkům patřily italské mafiánské rodiny, jež měly platit až 35 tisíc eur za kilogram drogy (což okolo roku 2009 představovalo částku asi 907 tisíc korun).
Nedić měl v kartelu důležité postavení a zodpovídal se přímo druhému nejvýše postavenému mafiánovi, Goranovi Sokavićovi. Byl také jediný, kdo mohl vstoupit do drogového skladiště, které se nacházelo v domě poblíž města Pisa na italském pobřeží.
V roce 2009 italská policie provedla razii právě v této budově. Jak ukazují srbské soudní záznamy, našla tam celkem 235 kilogramů kokainu. Podle policisty Luigiho Rinelly, jenž byl za operaci odpovědný, se ale nejspíš jednalo o pouhý zlomek z celkového množství drog, které tudy prošly.
Nedićovi se tehdy podařilo ze země utéct, a vyhnul se tak zatčení. Jenže novináři z OCCRP vysvětlují, že právě to byl nejspíš moment, kdy Darko Šarić přestal svému pohůnkovi věřit. Jeden ze svědků řekl srbskému soudu, že mafiánský boss začal Nediće podezřívat ze spolupráce s policií. Srbský pašerák navíc utekl před zákonem už několikrát, zatímco ostatní zločinci z jeho skupiny byli zatčeni.
Luigi Rinella novinářům naznačil, že policisté dovolili Nedićovi uprchnout v naději, že by je mohl zavést na stopu dalších italských zločinců, kteří kokain od této skupiny nakupovali.
Zmařená drogová operace
V Itálii a Srbsku se tak Boško Nedić octnul na seznamu hledaných za organizaci pašování kokainu pro drogového bosse Šariće. Přes srbské pohoří Zlatibor proto zamířil do České republiky. V červnu 2009 pak odletěl do Argentiny na padělaný chorvatský pas.
V říjnu téhož roku tam měl zorganizovat přesun více než dvou tun kokainu z Argentiny do Uruguaye. Jenže operace nevyšla — zmařilo ji vyšetřování amerických, srbských, argentinských a uruguayských úřadů. Policie drogy zabavila, avšak Nedićovi se opět podařilo utéct a od té doby se po něm slehla země.
Pro Darka Šariće představovalo argentinské fiasko důležitý moment: stala se z něj výrazná postava na seznamech mezinárodně hledaných osob. Mafiánský šéf se začal skrývat a srbští prokurátoři ho mezitím obvinili z pašování téměř šesti tun kokainu po celém světě a z vyprání celkem 22 milionů špinavých eur (tehdy asi 570 milionů korun).
Vražda na objednávku
Šarić se v roce 2014 srbským úřadům nakonec vzdal. O rok později ho odsoudili k 20 rokům vězení, verdikt byl ale po čase zrušený a mělo proběhnout nové soudní řízení. V roce 2018 ho odsoudili znovu, tentokrát jen k 15 letům. Srbský nejvyšší soud ale toto rozhodnutí z procesních důvodů rovněž zrušil. Letos v dubnu Šariće znovu zatkli, tentokrát kvůli zosnování vraždy jeho spolupracovníka v Ekvádoru Milana Milovace.
Na konci roku 2020 drogový boss údajně najal gang, který měl Milovace zabít. Ten byl několikrát postřelen a následkům zranění později podlehl. Šarićův právník tvrdí, že vyšetřování této vraždy provázejí procesní nesrovnalosti a neexistují prý žádné důkazy o tom, že by Šarić zprávy o Milovacovi členům gangu skutečně posílal.
Stejný zdroj, který novinářům naznačil, že mrtvý muž v Paraguayi je Nedić, jim také sdělil, že tento srbský pašerák byl zavražděn. Podle OCCRP a KIRK ovšem neexistuje žádný důkaz, jenž by to dokládal. Paraguayská policie uvádí jako důvod smrti muže v mercedesu sebevraždu. Samotný Darko Šarić byl pak podle slov svého právníka vyslýchán jen v souvislosti s vraždou Milana Milovace.
Algoritmus na stopě zločinu
Boško Nedić byl v Srbsku odsouzen v nepřítomnosti k dvanácti a půl letům vězení nejen za pašování kokainu a kriminální činnost na několika kontinentech, ale také kvůli důležité roli, kterou zastával v gangu Darka Šariće. Ve skutečnosti to vypadá, že se Nedić svého rozsudku nedožil, uzavírají novináři OCCRP, kteří pátrali po opravdové identitě mrtvého muže z Paraguaye.
Od italské policie, jež Nediće sledovala na konci roku 2008, získali jedenáct jeho fotografií. Přestože mrtvý Paraguayec byl srbskému zločinci skutečně podobný, měl o něco víc vlasů, navíc tmavšího odstínu. Mezi srbskými zločinci jsou ale populární transplantace vlasů, což by mohlo i nemuselo být možné vysvětlení. Novináři proto poslali snímky Nediće a mrtvého Paraguayce do Center for Visual Computing na univerzitě v anglickém Bradfordu, kde profesor Hassan Ugail vytváří algoritmus určený k rozpoznávání obličejů. Tento algoritmus umí s velkou mírou přesnosti porovnávat lidské tváře a rozpozná i podobnosti, jež lidské rozlišovací schopnosti rozeznat nezvládnou.
Analýza nakonec odhalila, že mrtvý muž z Paraguaye je velmi pravděpodobně skutečně srbský mafián Nedić. Všechny srovnávané fotografie měly shodu 81 % či více. Obecně je přitom jakákoli podobnost nad 75 % považovaná za výrazně velkou shodu.
„Jak naznačují výsledky s indexem podobnosti nad 75 %, můj profesionální úsudek je ten, že s velkou pravděpodobností je na analyzovaných snímcích skutečně ten samý člověk,“ napsal profesor Ugail v e-mailu novinářům.
Autor textu: Milica Vojinović (KRIK), Stevan Dojčinović (OCCRP/KRIK); autorka české verze: Mahulena Kopecká
Autor úvodní grafiky: KRIK.rs