Balkánští narkobaroni v Praze – Život a dílo Darko Šariće

Pavla Holcová, Stevan Dojčinović – KRIK.rs

Milánská drogová burza má svá specifika. Na rozdíl od burz s legálními komoditami nemá své sídlo. Taky na ni není jednoduché vstoupit a „kótovat“ vlastní produkt. Kokain, heroin, marihuana a další se tu prodávají po stovkách kilogramů. Tady se určuje cena drog platná pro půlku Evropy. Jde o jednu z největších drogových tržnic v Evropě, kam lídři organizovaného zločinu a mafiánských rodin z celé Evropy jezdí nakupovat ve velkém, aby pak drogy naředili a prodávali je ve svých domovských zemích skrz vlastní distribuční sítě. V roce 2007 a 2008 tuhle burzu ovládal přes své spolupracovníky cizinec: Darko Šarič, jeden z největších evropských narkobaronů uplynulých dvaceti let. Jeho aktivity se táhnou napříč kontinenty, jeho sbírka pasů čítá i slovenský a jeho firmy najdeme i v Česku. V létě byl v Srbsku odsouzen za pašování 5.7 tun kokainu a praní více než 20 milionů EUR ke dvaceti letům vězení. Ihned se odvolal.

Balónky jako rukopis

Luigi Rinela, vrchní vyšetřovatel kriminální policie v Miláně, rychle pochopil, že tady půjde o hodně. Během roku 2007 Milán zaplavil kokain od nového dodavatele. A ten nový dodavatel měl jedinečný rukopis – balíčky drog balil po přibližně kilogramových dávkách do barevných dětských balónků. A právě barevné balónky se táhly jako červená nit několika velkými drogovými případy, ve kterých figurovaly dealeři, kurýři, vojáci i mafiáni z Itálie, Albánie, Bulharska, Srbska a Černé Hory.

Kokain zabalený do barevných balónků
Kokain zabalený do barevných balónků

Rinela pochopil, že balónky mají chránit kokain před možným kontaktem s vodou, takže balíčky přijíždějí do Itálie lodí. Co mu ale vůbec nebylo jasné, kdo by mohl být tím novým hráčem na milánské drogové burze – kdo ji postupně začíná ovládat díky neuvěřitelně vysoké kvalitě kokainu (80% čistota), které italská mafie nebyla schopná konkurovat. Ani nepotřebovala. Bylo pro ni výhodnější spolupracovat.

Tou novou skupinou byl Balkánský kartel. A Italské mafii nabídli výhodnou spolupráci. „Balkánský kartel fungoval jako makléři“, vysvětluje Rinela. „Pochopili, že Itálie je ideálním zázemím, kde mohou přeprodávat drogy, které vozili z Jižní Ameriky. Taky pochopili, že pro ně bude nejvýhodnější přeprodávat kokain italské mafii, která kontroluje pouliční prodej, za velkoobchodní ceny.“ Ndrangetě nabídli následující: Pokud budete schopní odebrat alespoň 50 kilogramů čistého kokainu týdně, vezmeme na sebe riziko dopravy. Jediné, co budete muset udělat, je počkat si na produkt a pak za něj zaplatit. Jsme tu a nabízíme vám obchod.

O necelý rok později, v březnu 2008, se italské policii konečně podařilo rozklíčovat „balónkovou záhadu“. Během operace „Maja“ Rinelův tým zatkl Francesca Petrelliho s padesáti kilogramy kokainu a samopalem. Vzhledem k tomu, že Petreli byl recidivista a za poslední přečin mu hrozilo dalších 20 let vězení, nebylo zrovna složité ho přesvědčit ke spolupráci.

Hned ve stejný den, kdy byl Petreli zadržen, vypověděl italské policii vše, co o nové skupině dodavatelů kokainu věděl. Řekl jim, že to nejsou Italové, ale Balkánci. Řekl, že tomu šéfují Černohorci. Zdůraznil, že dodávají vysoce kvalitní kokain, ale nezajímá je pouliční prodej a distribuce. Prý neobchodují s nikým, kdo není schopný odebrat alespoň 50 kilogramů čistého kokainu týdně. 

Kokain
Kokain

S pomocí Petreliho sestavil tým Luigi Rinela seznam lidí, kteří se účastní kokainového byznysu pod taktovkou Balkánců. „Po nějaké době se nám podařilo identifikovat, kdo tvoří italskou buňku Balkánského kartelu,“ vysvětluje Rinela. Jeho tým vytvořil seznam podezřelých a spustil sérii sledování, odposlechů a monitorování skrytou kamerou. Členům balkánského kartelu napíchli telefony, do bytů umístili prostorové mikrofony, do aut skryli GPSky, aby mohli pohodlněji monitorovat pohyb. Navíc nasadili agenta, který měl za úkol jen všechny a všechno fotit. Bylo téměř nemožné, aby Balkánci udělali jediný krok bez toho, že by je Rinelův tým sledoval. Byli na to ale vycvičeni a připraveni.

Balkánci se chovali víc jako armáda než skupina organizovaného zločinu,“ vysvětluje Rineli. „Během své policejní praxe jsem na pár mafiánů už narazil. Mají své stereotypy: Je to zvláštní skupina lidí, která ráda předvádí svoji moc, obklopuje se krásnými ženami, po nocích chlastá a šňupe kokain. Takhle se chová typický italský nebo albánský mafioso. Ale tihle Balkánci byli neuvěřitelní. Přišli do Itálie, aniž by uměli slovo italsky. A žili napůl jako mniši a napůl jako vojáci. Pořád byli zalezlí ve svých bytech, nechodili na noční tahy nebo si trochu užít. Snažili se, aby si jich nikdo nevšiml. Maximálně si tak dali kafe v bistru, ale jinak nic. Nic!“ dodává Rinela. 

Podle fotografií se podařilo identifikovat dva lidi: Boško Nediće a Anese Selmana. Po čase italská policie dospěla k názoru, že právě Boško Nedić řídí italskou buňku Balkánského kartelu.

Boško Nedić
Boško Nedić

19. ledna 2009 naložil Boško Nedić kokain do dodávky a poslal ji společně se spolehlivými kurýry ze skladiště v Tirrenii obchodním partnerům z Albánie. Dodávka však nedojela. Byla zastavena italskou policií, následoval zátah v tirrénské vile pronajaté na jméno Jan Prosek, kde se našlo 266 kilogramů kokainu. Bylo to však jen zbytek z mnohem větší dodávky. Policie zatkla řidiče, ale Boška Nediće nechala uprchnout s tím, že ji dovede k šéfům Balkánského kartelu. Byl to risk, který se nevyplatil. Boško Nedić zmizel.

O tom, co Nedič od roku 2009 dělal, se moc neví. Jedno z mála bílých míst vyplňuje český obchodní rejstřík: Půl roku po zmizení, 11. června 2009, si Nedič kupuje poloviční podíl ve firmě MAN – CO, která sídlí v Praze v Evropské ulici 550/28, v budově která patří ČVUT. Tahle firma v Česku ale oficiálně nikdy nevyvíjela žádnou aktivitu a taky nikdy nezaplatila žádné daně.

Nedič uprchl před zatčením italskou policií do Jižní Ameriky, kde se v současné době skrývá. Jako spolupodílník je ve firmě uveden Vitomir Bajić, další ze Šraićova gangu. Podle vyšetřování měl na starosti nájemné vraždy. Byl zatčen v Černé Hoře a eskortován do vězení v Itálii, kde spáchal v roce 2010 sebevraždu.

Nedić byl ale podle vyšetřování srbské i italské policie pouze pravou rukou šéfa celého kartelu. Za toho je považován Darko Šarić, rodák z černohorského města Pljevje, který začal kriminální dráhu v roce 1991 vykradením samoobsluhy a skončil jako jeden z nemocnějších mužů evropských narkomafií a hlavní dodavatel kokainu do Západní Evropy.

Darko Šarić vstupuje do hry

První zločin Darko Šariće nedával tušit, že s něj bude do pár let jeden z nejmocnějších mužů Balkánu. Za vykradení samoobsluhy, ze které si Šarič odnesl kromě salámů, čokolády i půl kilogramu hub a prostěradlo, dostal podmínku.

Během následujících let už ale obvinění nabyla na vážnosti: nelegální držení zbraní a výbušnin, násilnosti, vloupání. Šarić se rozhodl uprchnout do Itálie.

Když se pak po pěti letech vrátil do Pljevje, disponoval větším obnosem peněz a sítí velice dobrých kontaktů. Co přesně však Darko Šarič těchto pět let dělal, zůstává bílým místem jeho životopisu. Podle srbského policejního reportu cestoval na padělané dokumenty po Evropě a páchal různé formy zločinu. Pár věcí je ovšem jistých.

V lednu roku 1998 založil Darko Šarić společně s několika dalšími občany tehdejší Jugoslávie firmu Solimba Z. M. v Táborské ulici 22 v Praze. Jednatelem společnosti je dodnes Milka Štěpánková, která jak sama tvrdí, utekla do Česka před jugoslávskou válkou.

Milka Štěpánková
Milka Štěpánková

Ty dokumenty přinesl můj manžel Zoran. Já jsem je podepsala a na nic se neptala. Byli to moji krajané a potřebovali pomoc. A navíc jsem se bála manžela. Bil mě,“ vysvětluje okolnosti založení pražské firmy jednoho z největších narkobaronů Milka Štěpánková.

Jak sama tvrdí, netušila, že Darko Šarič je drogový magnát.

Znala jsem ho ještě z Pljevje, oba jsme se tam narodili. Vždycky na mě působil jako takový hodný kluk, možná trochu buran. Nikdy bych neřekla, že by měl takový mozek a konexe na to dělat drogy,“ tvrdí Milka Štěpánková. Jak sama dodává, potkala ho v Praze jen jednou, v roce 1993, kdy přijel podepsat nějaké dokumenty. „Od té doby jsem ho neviděla. Ten podíl ve firmě tady měl jen proto, aby získal papíry. Co já vím, tak chtěl dostat trvalý pobyt v půlce Evropy. Mířil hlavně na západ.“

Solimba Z. M. byla od začátku jen skořápkovou firmou a nikdy nepodala žádné daňové přiznání. To potvrzuje i Milka Štěpánková: „Musela bych o tom vědět, musela bych to podepsat. A nic takového se nikdy nestalo.“

Jak potvrdilo slovenské ministerstvo vnitra, na Slovensku získal Darko Šarić v roce 2005 dokonce občanství, a to na základě fingované svatby s Veronikou Poláčikovou. O rozvod požádal jen několik týdnů po uznání občanství. Jako trvalou adresu měl uveden byt Dragoslava Kosmajca – pravděpodobného zakladatele takzvané Balkánské cesty – trasy, kterou přes Balkán putují drogy do Evropy. Ten získal slovenské občanství již v roce 2004.

Darko Šarić se snažil být neviditelný, nepřitahovat pozornost a na žádném místě nezůstávat zbytečně dlouho. Dlouho se mu dařilo manévrovat pod radary policie i médií. Peníze z drogového obchodu investoval do mnoha odvětví byznysu.

Rodinný byznys

Darko Šarić
Darko Šarić

Jméno Darko Šariće se v médiích poprvé objevilo v roce 2007, kdy bylo v jeho garáži v Novém Bělehradě nalezeno auto s dvaceti kilogramy heroinu. Zadrženi byli čtyři lidé, včetně Arso Šariče, Darkova bratrance. Duško Šarić, Darkův bratr, byl k soudu předvolán jako svědek. Popřel jakoukoliv spojitost mezi heroinem, Darkem nebo svojí osobou s tím, že oni jsou pouze majitelé garáže a neměli tušení, co se tam děje.

Arso Šarić byl odsouzen a poslán na pět let do vězení jen měsíc poté, co se stal spolupodílníkem ve firmě TIM Trade z pražských Modřan. Vzhledem k tomu, že ve vězení mu česká firma k ničemu nebyla, převedl ji v roce 2010 na skupinu Indů, jejichž uváděnou adresu nezná ani Google.

Operace Balkánský válečník

Zatímco Luigin Rinela po několika letech tvrdé práce uzavřel Balónkovou aféru, Balkánský kartel připravoval mnohem větší akci. V Jižní Americe už na ně čekaly dvě tuny kokainu. V noci 12. října 2009 bylo u argentinského pobřeží rušno. Chorvatský kapitán jachty Maui nakládal 1 917 barevných dětských balónků naplněných kokainem. Teď už zbývalo jen dostat se s jachtou dál od pobřeží, tam kde u Uruguayského pobřeží kotvil zaoceánský parník Pirgos.

Najednou se ten dokonalý plán ale pokazil. Přetížená jachta dorazila se čtyřhodinovým zpožděním. Navíc se jednalo o luxusní zánovní jachtu v hodnotě kolem 6 500 000 korun, která logicky přitahovala hodně pozornosti. Kapitán Pirgosu, přestože velmi dobře věděl, o kolik se tady hraje, celou akci odložil na následující den. Maui se vrátila i s nákladem do přístavu.

Tak malá holka přijela na rande pozdě a navíc dorazila ve velkým bílým fáru, takže zburcovala půlku sousedství… Pokusím se to zvládnout, ale nejsem si jistej, že to půjde,“ napsal první důstojník Pirgosu balkánskému koordinátorovi celé akce.

Další noc ale přišla mořská bouře. Maui sice vyplula, ale málem celou posádku smetla jedna z vln. Opět se museli vrátit do přístavu. Opět náklad nepřeložili.

Jachta by pixabay.com
Jachta by pixabay.com

Aniž by to věděla, posádka Maui měla daleko větší problém. Policie a tajná služba hned několika států sledovala každičký jejich krok v rámci akce nazvané „Balkánský válečník“ a jen čekali na příležitost, kdy budou moct Balkánský kartel chytit při činu. Následujícího dne udělala police na jachtě zátah a našla dvě tuny drog. Svět obletěly fotografie luxusní jachty a barevnách balónků nacpaných kokainem. Všichni byli překvapeni množstvím drog a fakt, že to celé zorganizovala doposud neznámá skupina lidí z bývalé Jugoslávie.

Tento zátah byl pro Balkánskou mafii tvrdá rána. Přišli o víc než dvě tuny čistého kokainu, což je v řeči peněz několik stovek milionů korun. Během operace „Balkánský válečník“ byly stovky členů Balkánské mafie pozatýkány v zemích Jižní Ameriky, na Balkáně a ve zbytku Evropy. Ti, co zatčeni nebyli, se rozprchli po celém světě – mezi nimi i Darko Šarić.

Srbský státní zástupce pro organizovaný zločin usoudil, že hlavou celé skupiny je Darko Šarić. V lednu 2010 vydalo Srbsko na Šariće mezinárodní zatykač – byl obviněn z pašování kokainu a legalizace výnosu z trestné činnosti. Spolu s ním bylo obviněno dalších 52 osob – právnící, ekonomové, námořníci, ale i malíř, taxikář, analytik, inženýr i dřevorubec.

Šarićovi rychle došlo, co se děje a uprchl ze Srbska. Před útěkem se ještě pokusil získat zpět černohorské občanství, ale nevyšlo to. Odjel do svého rodného města Pljevje a zmizel. Kde se pak pohyboval, není jasné. Jednou z velmi mála stop je podle bosenské tajné policie záznam z dubna 2010, který tvrdí, že Šarić byl ubytován v hotelu Radon Plaza – tento hotel patří Nasiru Khlemendimu – legendárnímu dodavateli heroinu do Západní Evropy.

Kapitulace

O tom, kde pobýval Darko Šarić pak, se moc neví. Média spekulovala o možném pobytu v Jihoafrické Republice – tradičním zastávce na kokainové cestě z Latinské Ameriky, tato tvrzení se ale nepodařilo prokázat.

Z ničeho nic se Darko Šarić opět objevil na veřejnosti 18. března 2014. Všechny srbská media na titulní straně zveřejnila fotografie spoutaného Darka, jak vystupuje z letadla. Tahle zpráva dokonce zastínila výsledky voleb, které se v Srbsku odehrály jen dva dny předtím. Podle fotografií to nevypadalo, že by Šarić během svého útěku nějak strádal, spíš naopak: Byl opálený a vysportovaný, navíc podle všeho prodělal několik zkrášlujících plastických operací. Z letiště byl Šarić odvezen na policii a státní zastupitelství.

Vláda narychlo svolala tiskovou konferenci, kde stručně vysvětlila Šaričovo zatčení. Vláda tvrdí, že Šarić se vzdal poté, co zjistil, že byl v Latinské Americe vystopován. Nevydal se ale policii, nýbrž Ministerstvu spravedlnosti. Chtěl tak zabránit zbytečnému prolití krve, které by provázelo jeho zatýkání. Šarić se prý vzdal bezpodmínečně a jeho jediným požadavkem bylo strávit pár chvil s rodinou a právníkem před oficiálním zatčením.