Válečné zločiny kosovských nacionalistů před soudem

Specializovaný tribunál pro vyšetřování válečných zločinů spáchaných během války v Kosovu vynesl vůbec první rozsudek. Na 26 let odsoudil Saliha Mustafu, velitele kosovské partyzánské skupiny, která zatýkala, mučila a vraždila údajné podporovatele Srbska. Mustafa po skončení války v teroristické činnosti pokračoval a je také spojován s obchodem se zbraněmi a drogami. Na soud v Haagu čeká i bývalý prezident Kosova a jeho kumpáni. 

Válka v Kosovu probíhala mezi lety 1998 až 1999. Konflikt vznikl kvůli snahám zbytku Jugoslávie o udržení nadvlády nad Kosovem, jehož obyvatelé, etničtí Albánci, si naopak chtěli vybojovat nezávislost. Dnešní Kosovo se totiž tenkrát nacházelo na území patřícím Srbsku. Díky invazi jednotek NATO na jaře 1999 se prosrbské jednotky stáhly a Kosovo vyhlásilo nezávislost.

Na kosovské straně konfliktu bojovala také Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK). Salih Mustafa byl jedním z jejích členů a v rámci UÇK zformoval speciální jednotku, jež se dopouštěla únosů, vražd a rabování na území dnešního Prištinského okruhu – tedy územního celku obklopujícího současné hlavní město Kosova. Jak ale vysvětlila předsedající soudkyně specializovaného haagského tribunálu Mappie Veldt-Foglia, soud probíhal pouze s Mustafou a obvinění se týkala výhradně jeho válečných zločinů, nikoli činnosti Osvobozenecké armády jakožto celku. 

Na soud čekají i další velitelé a zakladatelé Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), mezi nimi také bývalý prezident Kosova Hashim Thaçi, obžalovaný z neoprávněného stíhání, mučení a vražd. Thaçi byl před vstupem do politiky vůdcem partyzánského uskupení. On a další tři obvinění by před haagský tribunál měli předstoupit na jaře. 

Salih Mustafa a jeho komando

Mustafa se narodil v Prištině, hlavním městě Kosova, a je etnický Albánec. V roce 1993 byl na 5 let uvězněn, a to za členství v Národním hnutí pro kosovskou republiku (NPRK). NPRK patřila k jedné z organizací, které podporovaly kosovskou nezávislost a byly nařčeny, že k tomu hodlají použít sílu. Spolu s Mustafou orgány tenkrát zatkly sedmnáct dalších Albánců, jimž se kladlo za vinu, že mezi lety 1989 a 1993 založili organizaci NMRK s cílem spojit teritorium Kosova s částmi území Černé Hory a vytvořit tak jednu velkou svobodnou Albánii. Celý proces detailně popisuje dobová zpráva Amnesty International, jež vyjádřila znepokojení nad zacházením s obviněnými i nad kredibilitou samotného procesu. 

Podle tehdejšího obvinění se členové hnutí tajně scházeli, pašovali do Kosova zbraně a školili jiné příslušníky v jejich používání. Mustafa byl navíc jedním z obviněných, kteří měli založit další hnutí za osvobození Kosova, vyzývající formou manifestu k ozbrojenému povstání. Při domovních prohlídkách pak policie obviněným zabavila zbraně, granáty a munici. Během soudního procesu nebyly některé jejich výpovědi zohledněny a podle právních zástupců měli být mučeni a nuceni k přiznání. 

Mustafa se po propuštění z vězení stal členem Kosovské osvobozenecká armády (UÇK), kde zformoval svou vlastní speciální jednotku, jež se dopouštěla válečných zločinů, pašovala zbraně z Albánie nebo zajišťovala přesuny svých členů. Partyzánská skupina se jmenovala BIA, což je akronym vytvořený kombinací iniciálů jmen zakladatelů jednotky. Mustafa, tehdy známý jako velitel Cali, tomuto komandu velel. 

Podruhé byl Mustafa zatčen v roce 2020. Předtím sloužil jako poradce na ministerstvu obrany. Jak už bylo řečeno, speciálním kosovským tribunálem v Haagu byl nyní odsouzen k 26 letům vězení za neopodstatněné zadržení osob, mučení nejméně šesti zadržených a jednu vraždu. Těchto činů se měl dopustit v roce 1999 na základně svého komanda, nacházející se ve vesnici Zlaš nedaleko hlavního města Priština. Podle soudu se Mustafa osobně podílel na mučení dvou zadržených. Jednoho z nich odmítl propustit i navzdory jeho vážnému zranění, dotyčný po třech měsících věznění a špatném zacházení ze strany Mustafových podřízených zemřel. Mustafova obhajoba se snažila soudce přesvědčit, že velitel komanda na základně v Zlaši v inkriminované době vůbec nebyl. Avšak svědci, kteří vypovídali pod ochranou, protože jsou „v Kosovu považováni za zrádce“, se ve svých výpovědích v neprospěch Mustafy shodovali. 

Působením v komandu BIA ale Mustafova kariéra neskončila. Z Osvobozenecké armády se v září 1999, tedy po ukončení války, stala civilní skupina Kosovský ochranný sbor (TMK), kam přešla velká část členů UÇK. Právě v rámci TMK Mustafa na pokyn svých nadřízených založil ilegální teroristickou jednotku zvanou Skifteri (Sokoli). Jedná se o jednu z několika teroristických a zločineckých skupin, jež v poválečném období mezi lety 1999 a 2003 bojovaly se srbskými bezpečnostními složkami. 

Skifteri měli s podobnými organizacemi provádět etnické čistky v některých kosovských regionech, ale i zastrašovat, nebo rovnou likvidovat svědky, kteří by mohli albánské teroristy usvědčit u soudu v Haagu. Podařilo se jim rovněž umístit protitankové miny na silnici, kudy projížděla sbrská vládní delegace – tři muži z ministerstva vnitra zemřeli a pět jich bylo zraněno. 

Při formování těchto jednotek hrála důležitou roli kolektivní identita neboli pocit příslušnosti k etnicky vymezené skupině, jejž sdílejí Albánci zejména z Kosova a Metohije. Právě tento prvek spojil albánský organizovaný zločin, který navíc funguje na bázi pevných rodinných a klanových vztahů, s panalbánskými ideály, politikou, vojenskými aktivitami a terorismem. Kosovští Albánci mimochodem úspěšně podnikají i u nás, konkrétně se zlatem a diamanty v Karlových Varech. 

Přečtěte si

Balkánská cesta kolonádou Karlových Varů

Bývalý prezident a jeho muži

Jak již bylo výše zmíněno, speciální kosovský tribunál v Haagu se bude zabývat i kauzami bývalého kosovského prezidenta Hashima Thaҫiho, bývalého předsedy parlamentu Jakupa Krasniqiho, bývalého šéfa kosovských tajných služeb Kadriho Veseliho a aktivisty Rexhepa Selimiho. Všichni muži působili během kosovské války na vysokých pozicích v Kosovské osvobozenecké armádě (UÇK).

Podle obvinění, které má invesigace.cz k dispozici, měli spáchat válečné zločiny. Mezi lety 1998 a 1999 na jejich pokyn členové UÇK neoprávněně zadrželi více než 250 lidí, a to i na několik hodin, někdy na celé týdny. Zatýkáni byli údajně kvůli podezření, že jde o srbské špiony nebo osoby podporující Srby. Zadrženým měli členové UÇK působit „vážná fyzická a psychická zranění“, držet je v nelidských podmínkách a nedávat jim vodu ani jídlo. Vězněné měli mlátit baseballovými pálkami, tyčemi, puškami, lopatami nebo řetězy. Mimo to dostávali i elektrické šoky, věznitelé jim sypali sůl do ran, trhali prsty, zuby a nehty. Takto trýznění lidé ve svých výpovědích popisují, že slyšeli křik ostatních, kteří byli zrovna mučeni, bylo jim vyhrožováno zabitím, byli vyhladovělí, měli modřiny, tržné rány, vymlácené zuby nebo zlámané kosti. Obvinění také jakožto jednoho z mučitelů jmenovitě zmiňují již odsouzeného Saliha Mustafu. 

Mučení mělo podle obžaloby několik účelů – získat informace, vynutit přiznání nebo potrestat spolupráci se Srby. Desítky vězňů byly po mučení zavražděny. Několik těl unesených lidí se nenašlo. 

Soud se čtyřmi obviněnými začne v březnu 2023. Hrozí jim tresty za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autor úvodní fotografie: ČTK / AP / Peter Dejong