Tajnůstkáři ve světě financí

The Financial Secrecy Index (FSI) mapuje největší a nejproblematičtější světové daňové ráje. V první desítce jsou USA, Nizozemsko či Japonsko a překvapivě jen dva karibské ostrovy.

Podle odhadů leží na účtech v daňových rájích po celém světě bohatství ve výši 21 až 32 bilionů dolarů (482,8 až 735,6 bilionu korun) a každý rok na nich přibývá jeden až 1,6 bilionu dolarů (22,97 až 36,75 bilionu korun). Pro srovnání, roční rozpočet České republiky je 1,5 bilionu korun. 

Termín „daňové ráje“ je ale nepřesný – tyto destinace se využívají nejen k daňové optimalizaci, ale také kvůli anonymitě. Pomáhají zastřít finanční toky z nelegálních nebo nelegitimních zdrojů, kam patří například korupce nebo nelegální obchod se zbraněmi. 

Neplať daně. Just do it

Jednotlivé daňové ráje si nabízenými službami navzájem konkurují od 80. let 20. století, kdy se světové trhy začaly propojovat. Finanční globalizace napomohla rozvoji specifického odvětví podnikání, jehož klíčovými institucemi jsou největší světové banky, právnické a účetní firmy a specializovaní poskytovatelé tajných offshorových struktur pro klienty, kteří se chtějí vyhnout odvodu daní nebo obcházet pravidla. 

Anonymita vytváří ideální podmínky pro obcházení nebo přímo porušování zákona a pro trestnou činnost – zpronevěru, podplácení, praní špinavých peněz nebo tunelování rozpočtů. Mnoho chudých, například afrických zemí je kvůli takovému tunelování kapitálu do daňových rájů závislých na zahraniční pomoci. Nová studie Světové banky ukazuje, že z celkového objemu peněz určených na humanitární a rozvojovou pomoc odchází okamžitě 7,5 procenta na offshorové účty. Postihnuty však jsou i evropské země, například Portugalsko, Řecko nebo Itálie, jejichž benevolentní daňová politika vedla k finanční krizi.

  • Co je Financial Secrecy Index
  • 10 zemí s nejnižší transparentností
 

Tax Justice Network vydala 18. února 2020 žebříček zemí podle toho, do jaké míry se v nich utajuje vlastnictví firem a jejich finanční aktivity. Jedná se o politicky neutrální hodnocení, které má přehledně mapovat globální daňové ráje, nezákonné finanční toky a úniky kapitálu a jejich dopad na světovou ekonomiku. 

The Financial Secrecy Index je unikátní projekt, za nímž stojí roky výzkumu a který navazuje na Corporate Tax Haven Index z roku 2019, mapující nejdůležitější světové daňové ráje využívané nadnárodními společnostmi.

  1. Kajmanské ostrovy
  2. USA
  3. Švýcarsko
  4. Hong Kong
  5. Singapur
  6. Lucembursko
  7. Japonsko
  8. Nizozemsko
  9. Britské Panenské ostrovy
  10. Spojené arabské emiráty

Kdo nejde s námi, jde proti nám

Mezi nejaktivnější a nejdůležitější daňové ráje patří ty největší a nejbohatší země světa. Hlavními aktéry nelegálních finančních toků jsou členské země OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a jimi spravovaná území. To podle FSI vysvětluje, proč se po tolika letech mezinárodních snah o rozkrytí zneužívání anonymity daňových rájů stále nedostavilo výrazné zlepšení – ti, kteří z těchto nelegálních praktik nejvíce profitují, jsou zároveň těmi, kdo by proti nim měli bojovat.

Jak ovšem FSI také ukazuje, situace se začala zlepšovat. Stalo se tak nejen díky globální finanční a hospodářské krizi, ale i díky zájmu aktivistů a médií. Světoví politici byli zkrátka donuceni začít offshorovou problematiku řešit. Zlepšila se efektivita předávání informací i možnosti, jak dohledat skutečné vlastníky firem. Minimální posun ale nastal v reformách daňových zákonů na úrovni jednotlivých států. Právě OECD má kompetence reformovat mezinárodní daňový systém, kvůli kterému doposud celé odvětví offshorů vzkvétalo. 

Ekonom Petr Janský na otázku, jaké má situace řešení, uvádí, že jednoduché to jistě nebude. „Zvyšující se transparentnost omezuje možnosti daňových úniků. Pro daňové úniky jednotlivců, zdá se, docela dobře funguje tzv. automatická výměna informací. Pro daňové úniky nadnárodních korporací by mohla být slibná reforma systému korporátní daně, ale na ní není shoda mezi jednotlivými státy, i když se o to v těchto měsících na půdě OECD snaží.“ Vysoká příčka v seznamu FSI patří Nizozemsku i kvůli tomu, že je důležitým finančním centrem, ale také proto, že v Evropě patří mezi spíše méně transparentní státy. Nízká finanční transparentnost a nízké zdanění firem však mohou podle Janského být jen jedněmi z faktorů výběru zahraničního holdingu a jejich váha se bude u jednotlivých firem lišit.

Ilustrační foto, zdroj: Flickr

(Ne)danění po Evropsku

Podle Financial Secrecy Index jsou v první desítce zemí, které provozují nebo napomáhají nelegálním finančním aktivitám, zastoupeny i dva evropské státy – Lucembursko na šestém místě a Nizozemsko na osmém. Registrace holdingu v Nizozemsku se podle propagačních materiálů vyplatí z několika důvodů. Prvním z nich je zjednodušení tamních zákonů na založení společnosti s ručením omezeným (BV), které vešlo v platnost v roce 2012. Firmy zřízené v Nizozemsku nemusí skládat na účet základní kapitál. Stát také poskytuje vysokou míru anonymity a daňové výhody mezinárodním společnostem. 

Založení holdingové společnost v Lucembursku (Soparfi) je naopak výhodné díky nulovým nebo velmi nízkým daním. V Lucembursku je také velmi spolehlivé a stabilní bankovnictví a prakticky zde díky několika používaným úředním jazykům (mimo lucemburštinu i francouzština a němčina) neexistuje jazyková bariéra. Společnosti sice musí předkládat své finanční záznamy, nemusí je ale zveřejňovat, a pokud jejich roční obrat nepřekročí šest milionů eur (152 milionů korun), není vyžadován audit. 

Zjednodušeně z toho plyne, že pokud si někdo chce zřídit firmu, ale nechce platit daně či být dohledatelný jako majitel této firmy, založí si v Lucembursku nebo v Nizozemsku mateřskou společnost, která novou firmu údajně spravuje, a účinně tak obejde předpisy konkrétní země, v níž si firmu zakládá. To se přímo dotýká i České republiky. Podle serveru BusinessInfo.cz byl v roce 2019 objem jmění českých firem, které ovládají vlastníci z daňových rájů, 314,4 miliardy korun. Z daňového ráje je kontrolováno 2,44 % českých firem. Data z ledna 2020 ukazují, že své majitele má v Nizozemsku přes 3 300 společností sídlících v České republice. Jedná se i o velké firmy jako například PPF Petra Kellnera, pod kterou spadá devět různých nizozemských společností, jež vlastní celkem 23 českých firem – například O2, PPF Banku nebo Škoda Transportation. Na dotaz, proč tomu tak je, odpověděla tisková mluvčí PPF, že firmu do Nizozemska převedli z důvodu stability legislativního prostředí a dohod o ochraně investic, a prohlásila, že platí stejné daně, jako by platili v ČR (15 %).

Ilustrační foto, zdroj: pixabay

Plejáda podnikatelských odvětví, která hledají zázemí nizozemského holdingu, je značně rozmanitá. O něco podobného usilují developerské firmy, realitní kanceláře a společnosti působící v oblasti stavebnictví a nábytkářství (Jitona), ale i firmy podnikající v gastronomii (Pivovary Staropramen, Rudolf Jelínek) a v ubytování (Four Seasons Hotel) nebo prodejci oblečení (ZOOT, Nike, Replay) a kosmetiky (Oriflame). Nejvíce firem s nizozemskými vlastníky se vyskytuje v Praze, celkem 1 374 – jedné takové firmě například patří několik velkých obchodních center (Centrum Černý most, Centrum Chodov, Centrum Praha Jih-Chodov, CGI Metropole). Pozoruhodné je ale i například nizozemské vlastnictví 37 ubytovacích zařízení v Čisté v Krkonoších Šťastný kopec. Mezi další známé firmy s nizozemským majitelem patří Air Bank, Lázně Teplice, Avast Software, všichni tři čeští mobilní operátoři, Twisto Payments nebo Česká pojišťovna. V seznamu je však i malá firma prodávající medovinu ve stánku na ulici. 

Naopak společnosti registrované v Lucembursku vlastní přes 800 českých firem, z toho 605 jich sídlí v Praze. Jedná se převážně o realitní a developerské společnosti, najdeme zde však i jednu z největších českých firem vůbec – Škoda Auto, kterou oficiálně vlastní Volkswagen Finance Luxembourg. Dalšími společnostmi vlastněnými z Lucemburska jsou například Skype nebo plzeňská společnost Vodárenská a kanalizační. Zajímavostí je, že společnosti Oriflame a Pivovary Staropramen mají svá sídla jak v Nizozemsku, tak v Lucembursku. 

Autor článku: Zuzana Šotová

Autor úvodní fotografie: Patrick Cannon

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.