Neplať daně. Just do it

Simon Bowers, Helena Bengtsson, ICIJ – překlad a úprava Eva Kubániová a Jakub Šimák

Pět dní před Vánocemi v roce 2006 hýřil generální ředitel společnosti Nike Mark Parker optimismem. Během konferenčního hovoru s analytiky z Wall Street se halasně ptal: „Tak co, jak jsme na tom?“ a hned si odpověděl: „Jedním slovem bych řekl, že dobrý.“ Neuběhl ani rok od jeho povýšení do funkce generálního ředitele a už začal odříkávat seznam nedávných úspěchů jako básničku. Nezapomněl se zmínit o „dlouhodobé daňové dohodě v Evropě“, která měla podle jeho slov zajistit firmě „velkou výhodu“.

Výhodu nad kým nebo nad čím? Jak velkou? Co přesně tato výhodná dohoda znamenala? Tyto otázky si analytici nekladli. Složitá schémata, pomocí nichž se velké firmy vyhýbají daňovým povinnostem, jsou zřídkakdy pod drobnohledem úřadů. A to navzdory obrovským škodám, které takové chování může způsobit státním pokladnám.

Nizozemské úřady daly v tichosti firmě Nike zelenou k tomu, aby se mohla deset let v podstatě vyhýbat daňovým povinnostem. Známému výrobci sportovních potřeb totiž umožnily převést miliardy dolarů z evropských zisků do daňového ráje na Bermudách.

Od té doby se daňové zatížení společnosti Nike výrazně proměnilo. Za tři roky po zmíněném konferenčím hovoru s finančníky z Wall Street se zisky Nike po zdanění vyšvihly o neuvěřitelných 55 % (na 1,88 miliardy dolarů), a to díky poklesu efektivní sazby daně z 34,9 % přes 24,8 % na loňských 13,2 %.

Základem úspěchu je dobrá daňová strategie 

Daňové plánování společnosti Nike v průběhu let svědčí o tom, jak zkušené jsou nadnárodní společnosti při získávání náskoku před ostatními. Globální podniky jsou často velmi vynalézavé v tom, jak se vyhnout daňovým povinnostem.

Jejich trik spočívá v budování složitých mezinárodních struktur vzájemně propojených společností, které mezi sebou obchodují. V mnoha případech nemají tyto struktury jiný účel než přesouvat celosvětové zisky do společností, které jsou – pro daňové účely – založeny kdesi na konci světa.

Zásadní pro „daňovou optimalizaci“ firmy Nike byla bermudská dceřiná společnost – Nike International Ltd. Jejím prostřednictvím držel světový výrobce licenční práva ke svému legendárnímu logu a dalším cenným ochranným známkám pro účely trhů mimo Spojené státy.

Bermudská dceřiná společnost tak mohla účtovat poplatky za používání loga a ochranných známek evropské centrále společnosti Nike v holandském městě Hilversum. Evropská centrála dále prodávala tenisky a jiné sportovní oblečení tisícům velkoobchodů a maloobchodníků, stejně jako přímým zákazníkům prostřednictvím vlastní sítě obchodů Nike po celé Evropě.

Poplatky za užití ochranných známek se přitom pohybovaly v miliardách dolarů. Podle klasického scénáře by tyto zisky byly zdaněny v Evropě. Firma Nike však tyto peníze poslala přes celý oceán až na Bermudy – do daňového ráje, kde se daně neplatí. Díky uniklým dokumentům se podařilo odhalit, že Nike nemá na Bermudách žádné zaměstnance ani kancelář, jen několik papírů uložených v bermudském obchodním rejstříku.

International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ), Süddeutsche Zeitung a více než 90 dalších mediálních partnerů včetně jediného zástupce z České republiky – investigace.cz – analyzovaly zhruba 6,8 milionu uniklých dokumentů nazvaných Paradise Papers. Tyto dokumenty pocházely z advokátní kanceláře Appleby Global a mimo jiné odhalily, jak fungovalo finanční schéma firmy Nike pro vyhýbaní se placení daní.

#Paradise Papers

Po celé roky se o miliardových platbách za licenční poplatky putujících z holandské dceřiné firmy Nike směrem na Bermudy veřejně nevědělo. První vodítko vedoucí k těmto finančním tokům se objevilo teprve v loňském roce, když společnost Nike nechala v omezené míře nahlédnout do svých financí americkým úřadům kvůli soudnímu případu, který s firmou Nike příliš nesouvisel. Soudní protokoly obsahovaly stručnou zmínku o licenčních poplatcích směrujících na Bermudy v letech 2010, 2011 a 2012. Společně činily 3,86 miliardy dolarů.

Licenční poplatky zasílané na Bermudy umožnily společnosti Nike vygenerovat do června 2014 offshorový zisk ve výši 6,6 miliardy dolarů. Tato částka byla zdaněna pouhými 3 %. Když byla firma Nike konfrontována ohledně svého daňového uspořádání, reagovala prohlášením, že „Nike plně dodržuje daňové předpisy.“

Dvě magická písmenka

V roce 2014 vypršela štědrá desetiletá dohoda, kterou společnost Nike obdržela od nizozemských daňových úřadů. Nike a její poradci, včetně americké advokátní kanceláře Baker McKenzie, přišli brzo s náhradním řešením „daňové optimalizace“. Podle revidované struktury mateřské společnosti Nike bylo vlastnictví jejího loga a dalších ochranných známek převedeno z dceřiné společnosti na Bermudách na novou nizozemskou dceřinou společnost Nike Innovate CV.

Iniciály CV se v uniklých záznamech Appleby objevují opakovaně a nabízejí pohled na jednu z nejutajovanějších a zároveň nejúčinnějších složek ve strategii, jak se vyhnout placení daní. Nizozemská zkratka CV, která označuje „commanditaire vennootschap“, čili společnost s ručením omezeným, se v místní legislativě objevila již ve třicátých letech 19. století. V poslední době se ukázalo, že tato forma podnikání je oblíbená u nadnárodních společností, protože pokud jsou chytře nastaveny vnitřní procesy, nadnárodní firma může uniknout placení nejen holandských daní, ale i daní jinde ve světě. Pokud toto s.r.o. vlastní partneři mimo Nizozemsko, znamená to, že může být zcela bez státní příslušnosti a tím pádem bez daňových povinností.

Mnoho amerických nadnárodních společností proto přišlo s vytvořením holandských společností s ručením omezeným. Podle nizozemského zákona náleží zisky těchto společností zahraničním partnerům. A protože byly tyto zisky nabyté v zahraničí, nemohou být v Nizozemsku zdaněny. Pohled zvenčí je ale odlišný. Ostatní země vidí společnost registrovanou v Nizozemsku, a proto se domnívají, že daně platí tam. V kruzích zájemců o tento způsob „daňové optimalizace“ jsou podobné nejasné situace hojně vyhledávány, v angličtině jsou označovány jako „hybrid mismatch“.

Podle analýzy americké platební bilance za loňský rok – provedené Gabrielem Zucmanem, ekonomem z Kalifornské univerzity v Berkeley – vydělaly americké nadnárodní společnosti každý šestý dolar v zahraničí právě prostřednictvím holandských dceřiných společností.

V červnu 2017 prozkoumali novináři ICIJ 500 nejvýznamnějších amerických nadnárodních společností. Zjistili, že založili celkem 214 holandských dceřiných společností s ručením omezeným. Jen firma Nike jich má v současnosti jedenáct.

Když legislativa hraje do karet

Navzdory počátečnímu odporu Nizozemska přijala Evropská unie v letošním roce směrnici, která požaduje, aby členské státy zpřísnily své daňové zákony nejpozději do roku 2022. Zavedením nových pravidel bojuje proti těm nejagresivnějším schématům, která umožňují neplacení daní – včetně nizozemských společností s ručením omezeným.

Nizozemské ministerstvo financí uvedlo, že v příštím roce očekává zveřejnění návrhů právních předpisů, které by měly vstoupit v platnost na počátku roku 2020. Již koncem roku 2016 ministerstvo naléhalo na ostatní členské státy Evropské unie, aby daňovou reformu odložily kvůli problémům, které by pravděpodobně v Nizozemsku způsobila. Tamější vláda totiž odhadla, že s americkými nadnárodními společnostmi a jejich holandskými s.r.o. je spojeno téměř 78 tisíc pracovních míst.

„Ztráta těchto výhod by způsobila, že Nizozemsko by pro americké nadnárodní společnosti ztratilo na atraktivitě,“ uvedlo ministerstvo ve svém prohlášení a dodalo: „Pokud by se spolu s reformou nezměnily daňové sazby, mohly by zaniknout pracovní pozice, neboť americké společnosti by přemístily sídla svých dceřiných společností do jiných zemí s nulovými či nízkými daněmi.“

Navzdory tomu, že nová legislativa brzy omezí používání nizozemských s.r.o. pro účely daňové „optimalizace“, zůstávají tato schémata u nadnárodních společností stále populární.

 

Češi v Paradise Papers

Korporátní rovnice: méně zaplacených daní = více peněz

Podobně jako Nike si s pomocí Appleby založila v Nizozemsku s.r.o. i globální taxislužba Uber či cloudová služba NetApp. V letech 2014 a 2015 měla holandská dceřiná firma NetAppu zisky z licenčních poplatků 1,1 miliardy dolarů, z čehož nebyla zaplacena žádná daň. Společnost NetApp odmítla – stejně jako taxislužba Uber – situaci komentovat.

Zprostředkovatel Appleby se stal oblíbeným i mezi dalšími nadnárodními firmami. Pobočka kanceláře Appleby na ostrově Man byla například oslovena společností Tesla, aby sepsala zápis z valné hromady její dceřiné společnosti Tesla CV, kterou si americká automobilka zřídila v Holandsku.

K otázkám novinářů, zda se valné hromady firmy Tesla CV konají na ostrově Man, zda tato dceřiná firma vlastní licenční práva automobilky nebo kde Tesla CV podává daňové přiznání, se centrála Tesly – sídlící v kalifornském městě Palo Alto vzdáleném od ostrova Man přes osm tisíc kilometrů – odmítla vyjádřit. Namísto toho její mluvčí uvedl: „Nejenže konáme plně v souladu se zákonem, Tesla prostřednictvím své dceřiné společnosti ani žádnou daňovou výhodu nezískala.“

Na otázku, zda Nike Innovate CV podává v nějaké zemi daňové přiznání, nebo zda je ve skutečnosti tato dceřiná firma bez státní příslušnosti, odmítla centrála firmy Nike odpovědět. Ve svém prohlášení Nike tvrdí: „Pečlivě dbáme na to, aby naše daňová přiznání byla plně v souladu s podnikáním, investicemi a vytvářením pracovních míst.“

Od přesunu licenčních práv a dalších ochranných známek z bermudské dceřiné společnosti na s.r.o. v Nizozemsku v roce 2014 se offshorové zisky Nike nadále zvyšují. Na konci května 2017 dosáhly výše 12,2 miliardy dolarů. Tyto výnosy byly zdaněny zahraničními daňovými úřady méně než dvěma procenty – a ve Spojených státech vůbec.

Mezitím se dařilo i Parkerovi, generálnímu řediteli společnosti Nike. Za posledních šest let získal odměnu v celkové výši téměř 144 milionů dolarů – i díky zvýšení zisku společnosti a snížení daní. Předsedou komise, která o odměně pro Parkera rozhodovala, je mimochodem generální ředitel společnosti Apple Tim Cook, jehož společnost je ve svých snahách o snižování daní stejně agresivní.

Během konferenčního hovoru s finančníky z Wall Street v září 2017 byl Parker opět plný optimismu. Řekl jim, že efektivní sazba daně by neměla převýšit 17%.

Investigativní projekt zaměřený na nadnárodní společnosti zpracoval náš mezinárodní partner International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ).

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný