Majetky známých ruských oligarchů a politiků na sankčních seznamech jsou v Česku zmrazené. Ne všichni vlivní Rusové ale na sankčních seznamech jsou. Mapu českého majetku těchto lidí nyní přináší redakce investigace.cz, která identifikovala politiky a podnikatele s vazbami na sankcionované firmy. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Redakce investigace.cz zjistila, že většina známých jmen ruských oligarchů z katastru a obchodního rejstříku zmizela – svůj majetek stihli před válkou a sankcemi buď skrýt, či prodat. I nadále tu ale zůstávají lidé napojení na sankcionované entity nebo politici zapletení do korupčních kauz. V Česku vlastní nemovitosti i schránkové firmy, které mohou sloužit například na převody peněz. Řada politiků přepsala svůj majetek na své příbuzné.

„V České republice podniká poměrně velké množství ruských občanů a ne vždy to znamená něco nekalého. Zároveň je samozřejmě jasné, že je tady také řada firem, které slouží jako krytí nebo pračka na špinavé peníze,“ řekl redakci investigace.cz mluvčí Bezpečnostní informační služby Ladislav Šticha.

Přečtěte si

KremRule

Přinášíme mapu českého majetku lidí, kteří jsou napojeni na Kreml a sankcionované firmy i osoby. Data pocházejí od The Anti-Corruption Data Collective, serveru Munscanner a rupep.

Data z českého registru skutečných majitelů pro redakci investigace.cz stáhla a analyzovala organizace Anti-Corruption Data Collective, sdružující datové analytiky, novináře, akademiky a experty na veřejnou politiku.

Medailonek vznikl v rámci mapování majetku ruských vlivných osob a klíčových spolupracovníků prezidenta Vladimira Putina v Česku, kterému se v redakci dlouhodobě věnujeme. Pokud se chcete podílet na dalším mapování českého majetku lidí, kteří drží Putina u moci, podpořte nás. Jakákoliv částka nám velmi pomůže. Děkujeme.

The post Mapa majetků politicky exponovaných osob z Ruska appeared first on investigace.cz.

Podcast Odposlech, který vydává redakce investigace.cz, byl vybrán Radou Novinářské ceny mezi finalisty prestižní Novinářské ceny za rok 2024. V kategorii  „Cena veřejnosti“ rozhoduje o vítězi veřejnost prostřednictvím online hlasování. Hlasovat můžete do 30. dubna 2025 zde.

Do finále se dostala epizoda o dramatickém dění před rumunskými prezidentskými volbami. Datový analytik Josef Šlerka v ní s moderátorem Petrem Gojdou rozkrývá pozadí raketového vzestupu kandidáta krajní pravice Călina Georgesca. Jeho kampaň na TikToku a dalších sociálních sítích označily rumunské tajné služby za ruskou vlivovou operaci. Podle odtajněných dokumentů šlo o masivní koordinovanou manipulaci, která nakonec vedla k anulování celých voleb.

Poslechněte si nominovanou epizodu Odposlechu:

Pomozte nám ukázat, že kvalitní investigativní žurnalistika má své místo i ve světě podcastů. Děkujeme za podporu! 

Hlasujte pro podcast Odposlech zde.

Podcast Odposlech investigace.cz odebírejte zde.

O čem je nominovaná epizoda?

Týká se vlivové operace v Rumunsku, jež se zásadně podepsala na výsledku tamních prezidentských voleb. Investigativní novinář Petr Gojda si do podcastu pozval datového analytika Josefa Šlerku, aby společně rozebrali klíčovou roli sociálních sítí — především TikToku a Facebooku — v raketovém vzestupu krajně pravicového kandidáta Călina Georgesca.

Zatímco na začátku kampaně měl Georgescu podle průzkumů jen 5% podporu, po třech týdnech intenzivní online kampaně dosáhl ve volbách 23 % a zvítězil v prvním kole. Rumunské tajné služby později označily tuto kampaň za cílenou ruskou snahu ovlivnit volby, které Ústavní soud následně zrušil.

Proč je tento příběh důležitý?

Tato epizoda přináší nejen fascinující vhled do zákulisí volebního boje v jedné zemi EU, ale i varování, co všechno se může stát, když ztratíme kontrolu nad informačním prostorem. Josef Šlerka v podcastu odhaluje, jak snadno lze pomocí sociálních sítí manipulovat veřejným míněním, obcházet pravidla kampaní a ovlivnit politické dění na státní úrovni.

Případ, který společně s Petrem Gojdou v podcastu rozebrali, má dopad i za hranice Rumunska. Ukazuje, jak rychle a nepozorovaně se může demokratický proces stát terčem sofistikovaných operací — a jak je těžké se něčemu podobnému bránit.

Odposlech a Novinářská cena: úspěšná historie

Pro podcastovou rubriku Odposlech přitom nejde o první úspěch na Novinářské ceně. V minulosti byl podcast investigace.cz oceněn už dvakrát v kategorii audiovizuální žurnalistiky:

Novinářskou cenu za rok 2021 získal rozhovor s ruským opozičním novinářem Romanem Aninem, vedený Lukášem Nechvátalem. Porota tehdy ocenila způsob vedení rozhovoru s novinářem, který je českému publiku spíše neznámý, a vyzdvihla jeho nadčasovost i vnímavost k souvislostem, jež v kontextu dnešní doby působí až mrazivě.

Novinářskou cenu za rok 2022 obdržel rozhovor „Neděkuj, pamatuj“ s Pavlou Holcovou a Evou Kubániovou, vydaný k čtvrtému výročí vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Porota vyzdvihla výstižné zachycení atmosféry současného Slovenska, široký záběr probíraného tématu doplněný o podnětné vstupy obou autorek. Společně s Lukášem Nechvátalem, jenž rozhovor vedl, byla tehdy oceněna i Nikola Klepáčková, která se na tvorbě epizody rovněž podílela.

Co je Odposlech?

Odposlech je podcast investigace.cz, jenž každý týden přináší rozhovory o aktuálních kauzách, zákulisí investigativní žurnalistiky a zajímavých zjištěních z České republiky i ze světa. Střídají se v něm hlasy našich redaktorů i expertů, kteří k tématům přinášejí hlubší kontext. Odposlech najdete na všech podcastových platformách.

Přečtěte si

Rumunsko: Kampaň na TikToku kandidátovi krajní pravice (skoro) vyhrála prezidentské volby

The post Podcast Odposlech investigace.cz je opět ve finále Novinářské ceny. Můžete pro nás hlasovat do 30. dubna appeared first on investigace.cz.

Zasahování do voleb v Evropě ze strany Ruska je čím dál častějším tématem. Německá vláda sice oficiálně deklarovala, že volby ovlivněny nebyly, nicméně to neznamená, že se o to Ruskem placení aktéři nepokoušeli. Kromě známějšího Doppelgangera bylo identifikováno mnoho dalších kampaní produkujících ohromující množství digitálního obsahu nasazeného na různých online kanálech a využívajícího různé techniky ovlivňování. Jak jsou takové aktivity účinné? To stále není známo, vysvětluje pro investigaci.cz Brian Liston, analytik z Recorded Future, který o německých volbách vydal rozsáhlý report. 

Kromě obvyklého zaměření na Ukrajinu zahrnovaly dezinformační kampaně během německých voleb také osobní útoky na významné politické představitele z různých stran. Některé politické strany jsou kampaněmi financovanými Ruskem naopak zvýhodňovány, nebo to tak aspoň vypadá. To lze prohlásit o AfD (Alternativa pro Německo, poz. red.), ta se přinejmenším v těchto kampaních nejevila jako cíl útoků.

Ano, je to daleko zřejmější než obvykle a pravděpodobně to souvisí s tím, že určité vize AfD se shodují s ruskými strategickými zájmy. Na druhou stranu jsme zaznamenali, že obsah kampaní byl výrazně zaměřen proti CDU (Křesťansko-demokratická unie, strana s největším podílem hlasů, pozn. red.). Jedna z operací, nazvaná Overload, zahrnovala umělou inteligencí generované obrázky, které zobrazovaly dystopické Německo pod vládou CDU a naopak prozářené a šťastné Německo pod vládou koalice v čele s AfD. Tyto obrázky obsahovaly loga politických stran a jasně ukazovaly příklon k AfD. K rafinovanějším taktikám patřily útoky na německé politické osobnosti.

Obecně se tyto kampaně zaměřují na otázky, jako je imigrace, role Německa v Evropě a NATO, přizpůsobení se Rusku a na ruské zájmy v Ukrajině.

Zaregistrovali jste, že by takové kampaně cílily i na menší strany, například Die Linke nebo BSW?

Ne. Obsah byl hluboce protikoaliční a zaměřený proti CDU, SPD (Sociálně-demokratická strana, pozn. red.) a Zeleným.

Přečtěte si

Jak Rusko útočilo na německé volby

Zmínil jste operaci Overload, ale v Evropě byla vedena celá řada dezinformačních kampaní, o nichž se tvrdilo, že jsou nástrojem ruské vlády. Různá média je označují různými názvy: CopyCop, Doppelganger, Overload, Undercut. Lze je od sebe nějak oddělit a jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Rozdělujeme je podle jejich modů operandi neboli podle toho, jak se chovají. Obsahově i taktikou se však hodně překrývají. Myslíme si, že jsou také organizačně propojeny, protože všechny sdílejí podobnou infrastrukturu.

Například kampaň Doppelganger se vyznačuje tím, že se vydává za seriózní média – svůj obsah vypouští do světa ve formátu věrně kopírujícím již existující webové stránky známých médií, například Die Zeit, a následně zesiluje dosah na sociálních sítích prostřednictvím sítí neautentických účtů – takzvaných botů – a ukradených nebo nakoupených účtů reálných uživatelů. Kromě toho si během posledních dvou let lidé, kteří to provádějí, vytvořili vlastní značky přibližně padesáti webových stránek provozovaných na WordPressu.

Operace Overload byla zase postavena na spamových e-mailových kampaních. Tyto e-maily obsahují odkazy na falešná videa na Telegramu, jež se vydávají za obsah Euronews, Wall Street Journalu nebo v poslední době Der Spiegelu. Overload a Doppelganger jsou úzce propojené. Operace Undercut se s nimi rovněž překrývá obsahem i použitými taktikami a předpokládáme, že mezi nimi existuje také organizační propojení, které směřuje například k Social Design Agency, což je ruská IT firma vedená Iljou Gambashidzem. Ta hrála klíčovou roli v organizování dezinformačních kampaní, včetně projektu Doppelganger, s cílem ovlivňovat zahraniční volby a šířit proruské narativy.

CopyCop v podstatě představuje síť webových stránek, jež si mezi sebou přesdílí obsah vygenerovaný umělou inteligencí, konkrétně velkými jazykovými modely (LLM). Každá z kampaní má zkrátka své specifické charakteristiky, což nám umožňuje je sledovat.

Je možné spolehlivě přiřadit jednotlivé kampaně ke konkrétním aktérům? Na jaké typy indicií se zaměřujete?

Je to obtížné. U Agentury pro výzkum internetu (Internet Research Agency, trollí farma Jevgenie Prigožina, pozn. red.) z Petrohradu to bylo mnohem jednodušší, protože jsme je dokázali identifikovat podle jejich IP adres. Obecně jsme však obvykle schopni vystopovat původ kampaní k ruskojazyčným aktérům. Například jsme narazili na kampaň, která obsahovala homofobní nadávky a obsah přímo zaměřený na americké zpravodajské služby. Zdálo se, že tyto skupiny se záměrně snažily dát americkým zpravodajcům najevo, kdo za kampaněmi stojí. Vypadá to, že tímto způsobem se pokoušely úmyslně upozornit úřady na svou identitu.

U CopyCop byla tato aktivita jednoznačně spojena s Johnem Markem Douganem, kterého podporuje Centrum pro geopolitickou expertizu (CGE) Alexandra Dugina a jednotka 29155 GRU. Dále také máme informace od různých výzkumníků, například z Microsoftu.

Jak hodnotíte dopad těchto kampaní? Ve své zprávě poměrně sebevědomě tvrdíte, že jejich dosah a efekt je omezený. Nedostatečné důkazy o dopadu ale nutně neznamenají, že je minimální…

Toto tvrzení zakládáme na metrikách, které nám poskytují sociální sítě. To se netýká pouze celkového počtu zhlédnutí, ale především zapojení uživatelů do interakcí s příspěvky. Zohledňujeme také šíření obsahu napříč různými platformami, přítomnost na webech a zapojení influencerů.

Ve většině případů pozorujeme, že jednotlivé příspěvky nemají markantní dosah mimo síť nebo skupinu účtů, jež se je snaží propagovat. V praxi to například znamená, že někdo publikuje video na Telegramu a následně se jej pomocí botů snaží šířit na sociálních sítích. Ideální pak je, když se s tímto obsahem, třeba právě s takovým videem, snaží interagovat například nějaký výzkumník – jako třeba já –, dejme tomu proto, že chce upozornit na to, že se jedná o imitaci reálných médií. Boti pak na jeho reakci odpoví záplavou dalších reakcí, čímž se snaží uměle navyšovat počet interakcí s tímto příspěvkem, a tedy zvyšovat jeho viditelnost. Oni totiž doufají, že si toho obsahu v ideálním případě všimne nějaký influencer, někdo s velkým dosahem, a přesdílí jej.

Protože však sociální sítě mohou tento typ chování vyhodnotit jako neautentický nebo jako spam a zabránit jeho zobrazení, často hodnotíme viditelnost kampaně na základě počtu sdílení jednotlivých příspěvků, včetně různých verzí téhož obsahu.

Přečtěte si

Dvojníci. Po stopách prokremelské dezinformační kampaně v centru Evropy

Existují nějaké příklady velmi úspěšné kampaně?

Ano, tou největší z poslední doby je video o USAID (Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj, pozn. red.), které sdílel Elon Musk a několik dalších významných osobností. Video jsme připsali operaci Overload. Vydává se za vysílání americké zpravodajské relace E! News a tvrdí, že USAID financovala cesty celebrit, například herečky Angeliny Jolie a dalších, na Ukrajinu, kdy u každé celebrity uvádějí částky v milionech až desítkách milionů dolarů, jež měly za tuto cestu dostat. Zvolili trochu jinou taktiku, neboť se spoléhali na konkrétní influencery na sociálních sítích – spíše než na neautentické účty – a jejich publikum. Právě fakt, že příspěvky měly vlivem influencerů publikum už od jejich zveřejnění, napomohl jejich snazšímu a většímu růstu.

V podobném případě minulý rok – po zatčení Pavla Durova (zakladatele Telegramu, pozn. red.) ve Francii – tvůrci těchto dezinformačních kampaní vytvořili video o Spojených arabských emirátech (SAE), v němž tvrdili, že SAE pozastavily nákup francouzských letadel jako pomstu za Durovovo zatčení. Toto video získalo značnou pozornost, kterou podpořilo i to, že jej do svého obsahu zahrnulo jedno indické médium. Existuje několik dalších, byť menších případů.

Jedním z příkladů, které jste pokryli, bylo napodobení britských bulvárních novin, jež obsahovaly zprávy, které se zdály být obecně negativní vůči Německu. Existují nějaké důkazy, že tento obsah přitahuje větší pozornost?

Neexistují důkazy, že by to mělo lepší nebo horší výsledky než jejich běžný videoobsah. Je to jednoduše pokus vyzkoušet jinou taktiku a zjistit, co zabere. Dříve jsme v rámci operace Overload našli v podobném stylu napodobeniny titulních stránek New York Post a New York Daily News.

Další taktiky zahrnují vytváření falešných snímků instagramových stories prominentních zpravodajských organizací a pokusy vytvořit iluzi občanské žurnalistiky. Například programem na tvorbu a úpravu digitální grafiky, jako je Photoshop, uměle vytvoří protiukrajinské graffiti na veřejném místě v nějakém evropském hlavním městě. Poté udělají několik kopií tohoto typu obrázku, například různé úhly pohledu na toto protiukrajinské graffiti, a šíří je jako printscreeny údajně pocházející od CBS, New York Times nebo Wall Street Journal.

Jaké hostingové služby tvůrci těchto kampaní používají a jak snadné je tyto obsahy blokovat nebo odstraňovat? 

Od září 2024 trochu diverzifikovali svou infrastrukturu, což znamená, že se přesunuli z evropských hostingových služeb, jež dříve využívali. Sice stále používají kombinaci některých hlavních cloudových služeb nebo registrátorů domén, stále častěji ale vidíme využití poskytovatelů hostingu zaměřených na ochranu soukromí, třeba Flokinet a Vice Temple (poskytovatel hostingu s obsahem pro dospělé, pozn. red.). Tyto hostingové společnosti jsou často založeny například na Islandu – kvůli vyšší míře ochrany soukromí. Tento přístup zvolili v naději, že jejich stránky budou mít větší trvanlivost a odolnost proti budoucím pokusům o jejich odstranění.

Často se ale stává, že své weby jednoduše opustí. Možná se unaví z neustálé potřeby je znovu registrovat nebo měnit infrastrukturu. Mnoho webů v USA je například nyní zcela offline.

Ve své zprávě uvádíte, že cílem kampaní bylo odradit voliče od podpory koalice vedené CDU, současně ale máte podezření, že některé kampaně se pouze snaží snížit celkovou volební účast. Jak to měříte?

Nečekáme, že by tyto snahy měly zásadní vliv na výsledek voleb. Zároveň to nevypadá, že by kampaně vedly například k vyššímu podílu hlasů pro AfD. Pokud k tomu ale došlo, myslím, že to bude spíše odrazem obecnějších nálad v Německu než čehokoli jiného. Tyto kampaně mohou podobný stav jen zesílit a efektivně „přiložit polínko do ohně“.

Je také třeba zohlednit, že kampaně musí vypadat úspěšně, protože jejich tvůrci jsou za to placeni. Social Design Agency, jedna z agentur provozujících kampaně, například musí ruské vládě ukázat metriky, které prokazují, že dosáhli kýženého efektu. Jde o jakési „hackování vnímání“. Snaží se znečistit informační prostředí a následně musejí prokázat určitou úroveň dopadu svým zaměstnavatelům, protože to mají ve smlouvách.

Do jaké míry jsou kampaně v Německu regionálně cílené?

Během voleb se například vyskytlo video s názvem „District 151“ – přiřadili jsme ho ke kampani CopyCop. Byl na něm údajně falzifikovaný hlasovací lístek v Lipsku (obvod 151). Video tvrdilo, že kandidát AfD a strana jako taková byli vynecháni z horní části hlasovacího lístku. To je příklad kampaně jasně lokalizované na konkrétní obvod. Jak jsme ale zjistili, snaha o amplifikaci – tedy zesílení dosahu – kampaně se na daný region vůbec nezaměřovala. Překvapivě cílila především na účty v angličtině, často ve Velké Británii nebo v USA, které propagovaly myšlenku, že v Německu probíhá velký volební podvod, což spíše ukazuje na projektování konspirace nebo podvodu směrem ven než na přesvědčování samotných Němců.

Video mělo přibližně 500 tisíc zhlédnutí a někteří lidé zjevně věřili, že je pravdivé. Většina zhlédnutí ale byla od lidí mimo Německo. Kampaně jsou tedy do určité míry mezinárodní a možná tu hraje roli také naděje, že jejich obsah pronikne i do domácí sféry – to je ale čistá spekulace. Kampaně se obecně snaží získat pozornost, zvýšit zapojení uživatelů a ukázat nějaký důkaz o hmatatelném dopadu.

Přečtěte si

Nezranitelná Aéza. Střední Evropa jako centrum dezinformační kampaně proti Západu

Existují nějaké důkazy, že podobné operace byly použity v České republice? Víme, že v minulosti bylo cílem Polsko.

Zatím jsme takový případ neviděli, ale v naší zprávě jsme to označili jako možnost z několika důvodů: v minulosti se obdobné věci děly v Polsku, ale také v Lotyšsku, Francii a Německu. Obecně jsou to země, které jsou pro vlivové operace nejpříhodnější. Vyšší prioritou pro ně mohou být státy jako Polsko, Rumunsko a Moldavsko, protože tam mají západní zpravodajská média nižší dosah. Na druhou stranu si myslím, že pokud ruští aktéři uvidí jasnou příležitost angažovat se ve vlivových operacích v České republice, mohou jí využít. Ale musí tam být příležitost. Ve Velké Británii jsme neviděli žádné kampaně, které by podporovaly konkrétní kandidáty, protože bez ohledu na to, kdo se dostal k moci, neexistovala vyhlídka na změnu britské politiky vůči Ukrajině, takže se to zkrátka nevyplatilo.

Pokud se ale například otázka financování Ukrajiny objeví v České republice nebo pokud tvůrci kampaní uvidí příležitost podpořit činnost politické strany prezentující se ve stylu AfD, myslím, že Rusko tuto možnost může využít.

Autor rozhovoru: Paul May

The post Další na řadě může být Česko, říká analytik appeared first on investigace.cz.

Jen několik dní před mimořádnými německými volbami v únoru letošního roku se na sociální síti X objevilo dvouminutové video, které ukazovalo ničení volebních lístků AfD. Video mělo dokazovat, že v Německu dochází k volebním podvodům, jejichž cílem je zfalšovat výsledky německé extrémní pravice. Jenže falešné bylo samotné video. Podle německých bezpečnostních složek se stalo součástí ruské dezinformační kampaně prováděné skupinou Storm-1516.

Německé investigativní centrum correctiv.org, americká organizace NewsGuard a centrum Gnida Project se shodují, že v průběhu roku 2024 skupina označovaná bezpečnostními analytiky jako Storm-1516 vytvořila více než sto webových stránek, které se tvářily jako zpravodajské servery, a na nich publikovala řadu dezinformací o německých politicích a německé politice. Dozvědět jste se tak například mohli, že kandidát strany Zelených Robert Habeck byl obviněn, že před lety zneužil mladou ženu.

Dalším nepodloženým tvrzením byl článek o tom, jak se ministryně zahraničí Annalena Baerbock během svých cest do Afriky setkávala s gigolem nebo že Marcus Faber, šéf německého parlamentního výboru pro obranu, je ruský agent. Další falešné zprávy tvrdily, že německá armáda plánuje mobilizovat pět set tisíc mužů pro vojenskou operaci ve východní Evropě, a objevila se rovněž informace o Německem podepsané dohodě o migraci, na jejímž základě má do země přijít 1,9 milionu Keňanů.

Pokud se ohlédneme nejen za předvolební kampaní v Německu, ale za celým posledním rokem, uvidíme, že sousední země je dalším z terčů rozsáhlé kybernetické ofenzivy vedené Ruskem již řadu let. Totéž se týká i jiných evropských států. Tato ofenziva je složena z řady často na sobě nezávislých, ale propojených operací, známých většinou pod kódovými označeními, jako je Storm-1516 (a s ní ruku v ruce jdoucí Operaci CopyCop), Doppelgänger (a jejich variantami jako Operace Overload), Undercut či Matrjoška. Některé z nich působí na světové kybernetické scéně již roky, jiné jsou relativně nové.

Přečtěte si

Zpráva moldavské tajné služby: Jak Rusko chtělo zmařit referendum o EU

Storm-1516, jeho CopyCop a další operace

Operace skupiny označované jako Storm-1516 tvoří síť sestávající z řady aktérů spojených s ruskými státními orgány, proxy organizacemi a šiřiteli zpráv různých influencerů. Poprvé na sebe skupina upozornila již v roce 2023 při ovlivňování amerických voleb, přesněji řečeno během kampaně do tamních primárek. Od té doby se zmiňuje v souvislosti s dalšími vlivovými operacemi včetně působení v Německu. Její akce bývají médii označované jako třeba CopyCop nebo dalšími jmény.

Jádrem operace skupiny Storm-1516 v případě Německa byla produkce obsahu zaštítěná Johnem Markem Douganem, bývalým floridským policejním důstojníkem, jenž v roce 2016 utekl před trestním stíháním do Ruska. Ten podle analýz serveru Correctiv stojí za sítí sto dvou stránek s profesionálním layoutem a názvy jako Berliner Wochenzeitung, Hamburger Post, Echo der Zeit nebo Widerhall, které se tváří jako obvyklé zpravodajské weby. Podle analýzy serveru NewsGuard ale publikovaly především umělou inteligencí parafrázovaný obsah pravicových médií, jako je Compact, nebo pro-ruského blogu Nachdenkseiten. Do tohoto obsahu pak byly přimíchány dezinformace a fake news. Většina těchto stránek vznikla až koncem roku 2024 a nyní již nepublikují nebo jsou zrušené.

Podle uniklých dokumentů je Dougan spojen s ruskou zpravodajskou službou GRU. Dle Washington Post spolupracuje se Skupinou 29155, spjatou se sérií sabotáží, vražd a hackerských útoků v Evropě, mezi nimiž najdeme nejen sestřelení civilního letadla malajských aerolinek MH17 nad Ukrajinou v červenci 2014, ale také výbuch ve Vrběticích.

V kampani vedené Storm-1516 podpořila Dougana i další ruská organizace, takzvaný Fond boje s represemi. Ten se na webu prezentuje posláním: „Bojovat za lidská práva na celém světě, podporovat občanské aktivisty, poskytovat právní pomoc a finanční podporu obětem soudní a policejní zvůle a politického pronásledování.

Činnost nadace je zaměřena na poskytování informací, právní a jiné pomoci všem, kteří se setkali s bezprávím ze strany představitelů státu.“ V roce 2021 fond založil oligarcha a spoluzakladatel trollí farmy Agentura pro výzkum internetu Jevgenij Prigožin. Před německými volbami fond spustil několik vlastních vlivových operací koordinovaných se sítí Dougana.

Výzkumníci z organizace CeMAS ve svém reportu uvádějí jako příklad obvinění Friedricha Merze a Ursuly von der Leyen ze zneužívání dětí nebo článek o tom, že Strana zelených a Ukrajina verbují mladé lidi a přistěhovalce, aby v Německu páchali trestnou činnost.

Zatímco Douganova síť a Fond boje s represemi se starají o výrobu dezinformací, jejich distribuci podle výzkumníků zajišťuje síť jak anonymních, tak autentických účtů na Twitteru a Telegramu. Odborníci z CeMAS uvádějí, že na šíření falešných zpráv se v Německu podílel například telegramový účet Neues aus Russland 🪆📢 Alina Lipp, který sdílel nepravdivou informaci o dvoustranné migrační dohodě podepsané mezi Německem a Keňou, v jejímž rámci bude moci v příštím roce do Německa přijet až 1,9 milionu keňských pracovníků a sedm set padesát tisíc Keňanů bude mít nárok na urychlenou naturalizaci. Informace pak odkazovala přímo na jeden z Douganových webů.

Realita přitom byla jiná. Ve skutečnosti keňský ministr zahraničí Musalia Mudavadi a německá ministryně vnitra Nancy Faeser podepsali 13. září 2024 bilaterální dohodu mezi oběma zeměmi o tom, že Německo přijme legálními cestami několik tisíc kvalifikovaných keňských pracovníků, zatímco Keňa přijme zpět nelegální keňské migranty. Telegramový účet Aliny Lipp má více než sto osmdesát tisíc sledujících a tuto zprávu na něm vidělo přes padesát tisíc uživatelů.

Storm-1099 a Doppelgänger

Storm-1516 nebyla jediná ruská skupina, jež své operace namířila proti Německu a využívala k tomu webové stránky s dezinformacemi. Vedle ní se Německo stalo terčem i dalších kampaní. Mezi nimi i takzvané operace Doppelgänger, za kterou stála skupina označovaná výzkumníky Microsoftu jako Storm-1099.

Operace Doppelgänger přitom probíhá již nejméně od května 2022 po celé Evropě. Její název znamená „dvojník“ a přesně vystihuje podstatu samotné činnosti. V rámci této operace totiž útočníci vytvářejí množství falešných stránek, jež budí dojem běžných mainstreamových webů a jejich URL také tyto weby připomínají. V Německu se tak objevily například dvojníci webů Der Spiegel, Bild či T-Mobile.

Přečtěte si

Dvojníci. Po stopách prokremelské dezinformační kampaně v centru Evropy

Tyto klony legitimních webů pak přinášejí dezinformace, které se tváří jako texty původních stránek. Pro šíření obsahu z těchto falešných webů pak slouží sítě neméně falešných účtů na síti X či Facebooku. Podle zprávy německého ministerstva zahraničí z ledna roku 2024 se na jedné části operace podílelo padesát tisíc účtů na sociální síti X.

Bavorský úřad pro ochranu ústavy (BayLfV) publikoval v polovině loňského roku detailní analýzu infrastruktury používané po dobu čtrnácti měsíců v části této operace. Z dokumentu vyplývá, že prostřednictvím této infrastruktury bylo distribuováno téměř osm tisíc jednotlivých kampaní, jež mířily na více než sedm set cílových webových stránek. Jen v osmiměsíčním období, které analyzovala BayLfV, bylo takto osloveno více než tři čtvrtě milionu uživatelů.

Investigativní novináři z organizace Correctiv ve spolupráci se švédskou neziskovou organizací Qurium odhalili, že kampaň částečně spoléhá při šířené své propagandy na evropské a německé společnosti. Na investigaci se podílel i náš server, který ukázal, že součástí této operace byly i firmy s českou stopou. Podařilo se tak odhalit řetězec od ruských PR agentur, jež vytvářejí obsah, přes síť hostingových společností v Rusku, Velké Británii, Německu či Finsku až po koncové servery v Malajsii a Singapuru.

Mezi ruskými PR agenturami hraje zásadní roli především Social Design Agency (SDA). Jedná se o moskevskou firmu vedenou Iljou Gambašidzem, jenž údajně pracuje podle pokynů Sergeje Kirijenka, prvního zástupce vedoucího kanceláře ruského prezidenta. SDA se zaměřuje na strategii obsahu a vývoj narativů. Uniklé dokumenty a videonahrávky ukazují Gambašidzeho nabídku služeb na ovlivnění politických nálad v jednotlivých zemích.

Ruská IT společnost Struktura, založená Nikolajem Tupikinem, se zase měla starat především o poskytování technologické infrastruktury pro tyto kampaně, včetně registrace domén, hostingu webových stránek a komplexu botů na sociálních sítích. Obě společnosti jsou nyní na sankčním seznamu EU i USA.

Přečtěte si

Nezranitelná Aéza. Střední Evropa jako centrum dezinformační kampaně proti Západu

Matrjoška

Třetí operací, kterou jsme mohli sledovat v průběhu loňského roku nejen v Německu, ale po celé Evropě, byla takzvaná operace Matrjoška, jejíž průběh poprvé zdokumentovala skupina bot blocker (působící na síti X pod účtem @Antibot4Navalny) v září 2023. Principy Matrjošky pak detailně popsala francouzská agentura Viginum ve svém podrobném reportu.

Na rozdíl od Storm-1516 a Doppelgängera se operace Matrjoška nesoustředí pouze na samotné šíření a vytváření dezinformací, ale i na zahlcení obětí dezinformačních kampaní, jako třeba politiků nebo novinářů a případně organizací ověřujících fakta. Cílem je omezit jejich možnosti reagovat. Samotná kampaň totiž probíhá ve dvou fázích. „První skupina účtů, známá jako ‚seeders‘, zveřejňuje na platformě falešný obsah. Druhá skupina účtů, takzvaných ‚quoters‘, posléze sdílí příspěvek seederu a reakci na něj. Quoters kontaktují cílové osoby nebo organizace a žádají je, aby ověřily pravost nebo pravdivost obsahu zveřejněného seedery,“ uvádí report agentury Viginum.

Podle červnové zprávy finské společnosti Check First byla Operace Overload, rozvíjející taktiky Matrjošky, schopna zasáhnout osm set organizací z více než pětasedmdesáti zemí, mezi kterými hrály zásadní roli Francie a Německo. Check First uvádí příklad videa, jež se tvářilo, jako by bylo převzaté z německého média BR24. Smyšlený příběh videa zesměšňuje ukrajinského uprchlíka, který údajně pracoval v berlínském akváriu, a tvrdí, že tam ukradl tropické ryby, uvařil je a snědl a následně utrpěl otravu, což vedlo k jeho hospitalizaci. V záběrech lze vidět fotografii ukrajinského muže, identifikovaného jako Oleg Panasjuk. Zpětné vyhledávání obrázků odhalilo, že tato fotografie pocházela z ruské seznamky, k nalezení byla na profilu osoby s bydlištěm v Rusku.

Poté bylo video šířeno po Twitteru a účet patřící do sítě Matrjošky v jednu chvíli požádal fact-checkera BBC o jeho kontrolu. BR24 reagovalo na celou kampaň dlouhým vysvětlujícím textem. Nicméně jak pro server The New Arab uvedla Janina Lückoff, redaktorka a vedoucí týmu pro ověřování faktů v BR24, „zabývat se falešným mediálním obsahem samozřejmě omezuje naše kapacity“.

Jak upozornil server The Insider, v prosinci roku 2024 spustila síť účtů kolem Matrjošky kampaň, v níž propagovala video s protiukrajinskými prohlášeními světových akademiků. Všechna tato prohlášení ale byla vytvořena pomocí AI a klonování hlasů. Podle ruského serveru Agenstvo se síť účtů Matrjoška opět aktivovala koncem ledna 2025, kdy publikovala během tří dnů patnáct fake videí.

Přečtěte si

Větší kontrola internetu? Omezila by kriminalitu, ale za cenu svobody, míní právník

Útoky na kybernetickou infrastrukturu

Zatímco Storm-1516, Doppelgänger a Matrjoška se v Německu zaměřovaly především na šíření dezinformací, další útoky se orientovaly na kybernetickou infrastrukturu.

V roce 2023 se stala Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) obětí kybernetického útoku, při kterém byly napadeny e-mailové účty stranické centrály. Německá vláda tehdy za útok obvinila jednotku ruské vojenské rozvědky GRU, konkrétně skupinu APT28 (známou také jako Fancy Bear). Tento incident byl podle zjištění součástí širší kybernetické kampaně zaměřené na několik evropských zemí, přičemž útok na SPD byl umožněn díky dosud neznámé bezpečnostní mezeře v softwaru.

Koncem února 2024 výzkumníci z bezpečnostní společnosti Mandiant identifikovali novou vlnu útoků, tentokrát cílených na německou Křesťanskodemokratickou unii (CDU) a potenciálně i další německé politické strany. Útok provedla skupina APT29 (známá také jako Cozy Bear), spojovaná s ruskou Službou vnější rozvědky (SVR). Útočníci použili phishingové e-maily s falešnou pozvánkou na večeři CDU, které obsahovaly odkaz na kompromitovaný web. Po kliknutí byl stažen škodlivý program neboli malware s názvem ROOTSAW, jenž následně instaloval další škodlivý počítačový kód WINELOADER, umožňující útočníkům dlouhodobý přístup k napadeným systémům.

V reakci na tyto incidenty německá vláda v květnu 2024 povolala svého velvyslance v Moskvě Alexandra Grafa Lambsdorffa na konzultace do Berlína. Úřad pro ochranu ústavy a další německé bezpečnostní agentury pak vydaly varování všem parlamentním stranám a posílily ochranná opatření proti digitálním a hybridním hrozbám.

Odborníci se shodují, že tyto útoky jsou součástí širší ruské strategie zaměřené na získávání politických zpravodajských informací a potenciálně i na podkopávání evropské podpory Ukrajině, přičemž míra ohrožení je podle německých představitelů „vysoká jako nikdy předtím“.

Německo ostatně nebylo terčem podobného kybernetického útoku poprvé. V roce 2021 na tuto zemi mířila kampaň Ghostwriter neboli Storm-0257. Nejslavnějším útokem byl ovšem takzvaný Hack Bundestagu. Akce začala počátkem roku 2015, kdy poslanci obdrželi podvodné e-maily, které vypadaly jako zpravodajství OSN. Po kliknutí na odkaz v e-mailu došlo k instalaci malwaru, jenž se postupně rozšířil do celé parlamentní sítě. Útočníci tak získali přístup k důvěrné komunikaci poslanců, jejich harmonogramům a dalším citlivým údajům včetně počítače v kanceláři kancléřky.

Celkem bylo odcizeno přes 16 GB dat. Za útok byla podle německých úřadů rovněž zodpovědná skupina APT 28 spadající pod GRU.

Od šumu k signálu

Skupiny a agentury zapojené v informačních útocích mají podle Jamese Pammenta z Ústavu pro výzkum psychologických operací (Psychological Defence Research Institute) na Lundské univerzitě za cíl proniknout do národního bezpečnostního prostředí.

„Na první úrovni to vypadá jako rozesílání spamu. Využívají placenou reklamu, automatické komentáře a další nekvalitní metody spamování digitálních médií odkazy. Je to jako reklama a očekávají, že 95 % z toho bude ignorováno, takže se to promění na něco jako šum v pozadí. Neustálé bubnování, které je tu pořád,“ vysvětluje psychologii rozsáhlých operací pro investigaci.cz.

Na tuto část ale podle specialisty navazují další dvě. „Předpokládají, že v určitém okamžiku uživatele vyprovokují a on klikne na jeden z těchto odkazů, aby se dozvěděl více. Síť webových platforem nabízí něco pro každou cílovou skupinu – pokud potřebujete slyšet jejich narativy z Guardianu, mají k dispozici stránky dvojníků. Pokud je potřebujete slyšet z nekonvenčních médií, vytvořili tyto značky.

Vytvořili důvěryhodné prostředníky téměř pro jakékoli cílové publikum,“ říká James Pamment a dodává, že skutečným cílem je, aby dezinformace začali opakovat politici, celebrity, influenceři a vaši sousedé jako součást běžného diskurzu. Pak totiž mohou říci, že úspěšně pronikli do informačního prostředí.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Jak Rusko útočilo na německé volby appeared first on investigace.cz.

Českojazyčný telegramový kanál s názvem Z Ruska s láskou, který natáčí blogerka a právnička Olga Vlasova, sleduje přes 4 600 uživatelů. Její tiktoková videa měla několik milionů zhlédnutí. Koncem roku 2022 se Vlasova odstěhovala z Česka do Ruska, kde založila blog, jenž podle jejích slov ukazuje „jinou stránku Ruska, která je velice krásná a hlavně pravdivá“. Podle zjištění redakce investigace.cz je však blogerka placena ruským sankcionovaným státním mediálním holdingem Rossija Segodnja, o čemž se ve svém blogu nezmiňuje. V této společnosti je vedena jako překladatelka.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Tohle je nechtěný názor Rusky, která žila v Česku 13 let a vystudovala práva na Karlově univerzitě,“ zní pravidelná hláška v úvodu videopříspěvků ruské influencerky Olgy Vlasovy s názvem Z Ruska s láskou. Obsah blogu píše a natáčí v češtině, a přestože její profil na Instagramu a YouTube byl opakovaně zablokován, má v současné době tisíce odběratelů na Telegramu a jiných sítích. Na profilu na TikToku, který již není v provozu, měla Vlasova přes deset tisíc odběratelů a miliony zhlédnutí.

Přečtěte si

Z Ruska s láskou: Jak ruská propaganda prosakuje na český TikTok

Podobně jako plzeňský rodák Jakub Zieba, s nímž Vlasova nedávno natočila rozhovor, ukazuje influencerka „skutečný“ život v Rusku, jejž podle ní západní média neukazují. Kritika Ruska zaznívá v jejím blogu naopak jen vzácně. Blogerka to vysvětluje hlavně tím, že se málokdy „nachází tam, kde je nějaké 💩“ (citace Vlasovy jsou přepsány doslova, pozn. red.). Pokud se přece jen rozhodne život v Rusku kritizovat, jde o kritiku místních samospráv, nikoli ruské vlády samotné. „Ale nejen tato katastrofa je strašná, ale také způsob, jakým místní vláda (gubernátor Krasnodarského kraje a jeho tým) skrývá rozsah katastrofy před vládou, před ruským prezidentem,“ vysvětluje blogerka stav Černého moře zamořeného mazutem ze ztroskotaného ruského tankeru. Ten byl součástí takzvané ruské stínové flotily, která porušuje sankční a bezpečnostní předpisy, o čemž se Vlasova ovšem nezmínila.

Úspěšná právnička?

Zatímco život běžných Rusů je hlavním předmětem zkoumání Vlasovy, její vlastní život – zejména jak si na něj osmadvacetiletá blogerka vydělává – není zcela zřejmý.

 „Já jsem právník a po návratu do Ruska pokračuji ve své praxi, nic se nezměnilo,“ odpovídá Vlasova na otázku fanoušků, čím se v Rusku živí. V jiném příspěvku si povzdechne nad vyššími platy vedoucího prodejny: „Já jako právník (jasně, nejsem hlavní TOP advokát ve firmě), dostávám jen o něco více než tito prodejci… Kde je v tomto světě spravedlnost?“ Ke své poznámce však dodává, že je to hlavně tím, že „v Rusku je rozdíl mezi vyšší a nižší třídou stále menší a menší“.

V roce 2023 Vlasova skutečně založila firmu OBS-Consulting se sídlem v Anapě na severozápadě Kavkazu, která se podle ruského obchodního rejstříku věnuje právnímu poradenství a finančním konzultacím. Zatímco za rok 2023 firma zaplatila 80 tisíc rublů (v přepočtu 21 tisíc korun) na daních, v loňském roce se OBS-Consulting příliš nedařilo – podle rejstříku měla firma v roce 2024 nulový zisk. V dalším příspěvku však Vlasova zmiňuje i jinou pracovní náplň, která jí umožňuje navštěvovat kulturní akce v Moskvě. „Dnes jsem měla v rámci své práce v obchodní společnosti možnost zúčastnit se fóra BRICS věnovaného rozvoji měst,“ píše. O jakou společnost se jedná, však neupřesňuje.

Místo toho v příspěvku vyvrací názor, že je Rusko izolované na světové politické scéně. „Nikdy se nepřestanu přesvědčovat a nepřestanu to ani opakovat furt dokola – Rusko zdaleka není izolovanou zemí…Ti, kteří tvrdí, že se celý svět otočil k Rusku zády, jsou buď slepí, nebo hloupí,“ popisuje dojmy z konference. 

Přestože má Vlasova trvalé bydliště na stejné adrese, kde sídlí její anapská firma, v Moskvě se podle obsahu blogu vyskytuje mnohem častěji. Jedním z možných vysvětlení je její zaměstnání. Podle zjištění investigace.cz byla vystudovaná právnička zaměstnána v roce 2024 jako „překladatelka“ v ruském mediálním holdingu Rossija Segodnja, jenž zastřešuje hlavní ruská propagandistická média, jako jsou Sputnik, televizní kanál RT (dříve Russia Today) nebo zpravodajská agentura RIA Novosti. Pracovní telefonní číslo Vlasovy rovněž odpovídá kontaktu na hlavní kancelář této agentury v Moskvě. 

Právě RIA Novosti nejenže pokrývala dění na zmíněném fóru BRICS, který Vlasova navštívila, ale byla také jeho hlavním mediálním partnerem. O své práci pro ruský mediální holding se však Vlasova na svém blogu nezmiňuje. Na jejím telegramovém kanálu ani instagramovém profilu není jediná zmínka o RT nebo RIA Novosti. Redakce Vlasovu oslovila s žádostí o vyjádření k její spolupráci se státními médii, blogerka nám však komentář neposkytla. „Nemám o rozhovor s vámi zájem,“ napsala.

Přečtěte si

Kreml investuje do svého přívětivého obrazu v zahraničí. Miliony tekly i do Ruského centra v Plzni

RT jako nový hub zahraničních influencerů

Zaměstnání Vlasovy v ruské mediální organizaci není jediným odhaleným případem spolupráce zahraničních blogerů s prokremelskými médii. Před dvěma týdny přišla ruská exilová redakce Nové Gazety Evropa se zjištěním, že rusko-americká blogerka Alexandra Jost, jež vede anglojazyčný blog s názvem Sasha meets Russia, byla rovněž financována z rozpočtu televizního kanálu RT z mediálního holdingu Rossija Segodnja. Ani Jost nikdy veřejně nemluvila o práci pro RT. Naopak, v jednom ze svých příspěvků se dokonce vysmála domněnce, že zastánci a popularizátoři „ruského světa“ jsou placení ruským státem. Jost na žádost novinářů o komentář neodpověděla.

Blogerky často využívají ruskou tradiční estetiku k propagaci života v Rusku:

Podle zjištění Nové Gazety Evropa publikovaný obsah blogerky často souzněl s obsahem dalších zahraničních influencerů žijících v Rusku z okolí ruské poslankyně Marii Butiny. Mezi ně například patří i Francouzka Gabrielle Duvoisin a Němka Liza Graf. Blogeři v podobnou dobu publikovali videa z oslavy Čínského nového roku v Moskvě nebo z vánočního tržiště na Rudém náměstí. Stejná časová korelace je vidět i v obsahu blogu Z Ruska s láskou.

Migranti jsou vítáni. Pouze ze Západu

Maria Butina je ve světě známá především jako ruská špionka, která byla v roce 2018 ve Spojených státech odsouzena na rok a půl do vězení. Po návratu do vlasti začala pracovat jako moderátorka v televizi RT. V roce 2022 natočila exkluzivní rozhovor s Viktorem Butem, odsouzeným obchodníkem se zbraněmi. Hned v úvodu rozhovoru Butina konstatovala, že „Buta odsoudili pouze proto, že je to Rus.“

Poté, co byl v Rusku loni přijat zákon o urychleném udělování tzv. duchovně-morálních víz pro občany zemí „nepřátelských vůči Rusku“, založila Butina projekt na pomoc s relokací těchto občanů do Ruska s názvem „Vítejte v Rusku“.

Podle vyjádření Butiny pochází většina zájemců o přesídlení z Francie, Německa, Austrálie, USA a Itálie. „Hlavním důvodem je LGBT. Všichni sem jedou s dětmi. Vnucování liberální výchovy, hodiny sebeuspokojování ‚Poznej své tělo‘ v mateřských školách v Německu a tak dále – to všechno je nechutné. Například jedna žena musela vzít své dvě dcery ze školy, protože tam začali pořádat akce prohazování oblečení. To znamená, že dívka si musela vzít chlapecké oblečení a chlapec dívčí. Rodiče to nechtějí a odjíždějí, protože pro ně je jejich rodina a děti důležitější,“ vysvětluje Butina motivaci přistěhovalců.

Přečtěte si

Evropské děti na mušce Kremlu: Jak Rusko vede západní děti s ruskými kořeny k patriotismu

Na setkáních s nově přistěhovalými cizinci, jež Butina pravidelně organizuje, má přesto významná část přítomných cizinců ruské kořeny. Jednoho setkání se například zúčastnila německá blogerka Natalie Lie s partnerem, což je Němka původem z ruskojazyčné rodiny z Kazachstánu, nebo již zmíněná rusko-americká blogerka Alexandra Jost. V telegramovém chatu určeném k pokládání dotazů převažují rovněž migranti z postsovětských zemí. Projekt podle Butiny nečerpá žádné státní dotace a financuje jej ona sama, ze svých vlastních prostředků a dobrovolných příspěvků. „Když pracujete chytře, nepotřebujete peníze. Například blogery nejvíce zajímá obsah, to, aby mohli něco navštívit a uvidět. My jim v tom jen pomáháme,“ podotýká.

The post Z Ruska s láskou a za peníze Kremlu. Influencerku z Česka platila ruská propaganda appeared first on investigace.cz.

Rusko se podle zprávy moldavské Zpravodajské a bezpečnostní služby rozsáhle vměšovalo do průběhu říjnového referenda. V něm měli občané rozhodnout, zda chtějí přímo v ústavě zakotvit, že Moldavsko chce vstoupit do Evropské unie. Po Rumunsku se tak Moldavsko stalo další zemí, jejíž tajné služby popsaly fungování ruských vlivových operací.

Jak mělo ovlivňování voleb vypadat a jakými způsoby se Rusko v Moldavsku snaží prosazovat svoje zájmy? O tom si Petr Gojda v Odposlechu povídá s datovým analytikem Josefem Šlerkou.

Přečtěte si

Zpráva moldavské tajné služby: Jak Rusko chtělo zmařit referendum o EU

The post Podcast Odposlech: Rusko se pokusilo zmařit moldavské referendum o vstupu do EU appeared first on investigace.cz.

Rusko se podle zprávy moldavské Zpravodajské a bezpečnostní služby (SIS) rozsáhle vměšovalo do průběhu říjnového referenda. V něm měli občané rozhodnout, zda chtějí přímo v ústavě zakotvit, že Moldavsko chce vstoupit do Evropské unie. Zprávu předložil parlamentu šéf SIS Alexandru Musteață v polovině loňského prosince. Po Rumunsku se tak Moldavsko stalo další zemí, jejíž tajné služby popsaly fungování ruských vlivových operací.

V případě Moldavska se ukazuje celkový rozsah operace, zahrnující dezinformační kampaně, nelegální financování proruských politických stran, organizování násilných protestů, zneužívání pravoslavné církve, ale také kybernetické útoky na volební infrastruktury prováděné zřejmě zahraničními aktéry.

Těsný výsledek referenda a reakce prezidentky Sandu

Říjnové moldavské referendum skončilo velmi těsným výsledkem. Pro se vyslovilo 50,3 procenta hlasujících obyvatel. Bezprostředně po hlasování prohlásila uřadující moldavská prezidentka Maia Sandu, že „zločinecké skupiny (…) zaútočily na naši zemi desítkami milionů eur, lží a propagandou, přičemž použily ty nejhanebnější prostředky, aby naše občany a náš národ udržely v nejistotě a nestabilitě“. Poté dodala, že tyto skupiny byly podporovány ze zahraničí. Zpráva tajné služby nyní detailně popisuje, jak měla celá operace vypadat.

Ilan Șor: Oligarcha za pokusem destabilizovat Moldavsko

Klíčovou roli v pokusu o zmanipulování podle informací tajné služby SIS sehrál moldavský oligarcha Ilan Șor. Kořeny jeho bohatství sahají do roku 2014, kdy se podílel na rozsáhlém bankovním podvodu, během něhož byla ze tří moldavských bank – Banca de Economii, Unibank a Banca Socială – ukradena přibližně jedna miliarda dolarů, což odpovídalo zhruba 10 až 12 % tehdejšího moldavského HDP. Za tento podvod byl Șor v roce 2017 odsouzen k sedmi a půl letům vězení, proti rozsudku se však odvolal. V roce 2023 mu byl trest zpřísněn na 15 let odnětí svobody. Șor do vězení ale nikdy nenastoupil, neboť utekl do Izraele a později do Ruska.

Přečtěte si

Bratrstvo finanční pračky pochází z Ruska

Strana „ȘOR“: Politická zástěrka pro vlivové operace

Soudní proces ani odsouzení ovšem Șorovi nezabránily převzít politické hnutí Rovnost a přejmenovat jej na Stranu „ȘOR“. Pod touto hlavičkou byl v roce 2019 zvolen do moldavského parlamentu. Nicméně zasedání parlamentu se z důvodů trestního stíhání nikdy osobně nezúčastnil.

Șorovu stranu moldavský ústavní soud nakonec v létě roku 2022 zakázal s tím, že její poslanci dokončí svůj mandát jako nezařazení. To však Șorovi nebránilo v dalším politickém angažmá. Na jaře roku 2024 se přesunul z Izraele do Ruska, kde měl podle tajné služby koordinovat rozsáhlou operaci, jejímž cílem bylo vměšování do moldavské politiky, a především do připravovaného referenda o Evropské unii. Jeho nově vzniklé koordinační centrum pak mělo být přímo pod ochranou a kontrolou ruské tajné služby FSB.

Podle zpráv moldavské SIS vznikl v Moskvě koordinační štáb projektu ȘOR (SHOR) se samostatnými útvary, odpovědnými za politickou techniku, organizaci, finance a logistiku, vedený právě Ilanem Șorem. V hlavním městě Moldavska Kišiněvě posléze začala fungovat výkonná kancelář odpovědná za právní aspekty, vztahy s veřejností, koordinaci práce s mládeží, logistiku a také za školení osob vystupujících na volebních shromážděních.

Kancelář měla vyškolit více než 100 „verbířů“, následně rozdělených mezi 119 územních buněk. Cílem každé z nich bylo získat nejméně 1 500 pracovníků. Mimoto vzniklo více než 1 900 primárních buněk a v nich prošlo školením přes 33 tisíc aktivistů. Každý z aktivistů měl najít 5 až 10 voličů, jimž slíbil peníze za hlasování proti zakotvení vstupu do EU v ústavě. Odměnu dostávali i samotní organizátoři – asi 2 000 leu (cca 2 600 korun) měsíčně, v říjnu asi 3 000 leu (cca 3 900 korun). Podle moldavských tajných služeb ale verbíři nakonec získali méně koupených hlasů, než bylo v plánu: celkem opatřili hlasy asi 84 000 lidí.

Pobeda – Victorie: Nový proruský blok a jeho strategie

Jako krytí pro tuto strukturu posloužil nový politický subjekt, jejž Șor založil pod názvem Pobeda – Victorie. Jeho členy jsou Șorova zakázaná strana a několik menších proruských stran z Moldavska. Șor se stal politických lídrem Pobedy, funkci výkonného tajemníka přijala Evghenia Guțul, taktéž členka Șorovy zakázané strany a zároveň i guvernérka Gagauzské autonomní oblasti. Jde o oblast Moldavska, jejíž obyvatelstvo většinově tvoří Gagauzové. Podobně jako známější separtistická část Moldavska Podněstří je Gagauzsko silně proruské. Obyvatelé Gagauzské autonomní republiky v roce 2014 v referendu odmítli vstup Moldavska do EU, a pokud by k němu mělo dojít, schválili možnost vyhlásit svou samostatnost.

Podle zprávy moldavské SIS nově vzniklý politický blok Pobeda zřídil v Moskvě tři call centra, která zajišťovala spojení s moldavskými pobočkami a získávání nových sympatizantů. Centrála Pobedy měla k registraci nových promotérů a jejich další koordinaci využívat telegramový bot @KYCMD_bot.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:
Podcast Odposlech investigace.cz odebírejte zde.

Evrazia: Propaganda a organizace destabilizačních akcí

Nebyla to ale jediná organizace spojená se Șorem a vytvořená v dubnu 2024. Druhou představovala nezisková organizace ANO Evrazia, kterou založila bývalá tajemnice Strany „ȘOR“ Nelli Parutenco. Ta utekla z Moldavska v roce 2022 kvůli vyšetřování nelegálního financování Strany „ȘOR“.

Koordinační radu Evrazie vede Aljona Aršinova, poslankyně Státní dumy Ruské federace a členka strany Jednotné Rusko. Aršinova mimo jiné prohlásila, že Evrazia „dělá vše pro to, aby pomohla prezidentovi Vladimiru Putinovi oživit naši velkou eurasijskou rodinu“. Dalším členem koordinační rady je právě Ilan Șor. Podle novinářů z naší partnerské organizace OCCRP, ale i moldavské tajné služby hrála zásadní roli v ruském plánu na zmaření referenda právě Evrazia.

Působení Evrazie lze z obsahu zprávy SIS rozdělit na dvě části. Navenek vystupovala a vystupuje jako nezisková organizace s cílem „posilovat vzájemně výhodné integrační procesy v postsovětském prostoru“. Na jejím webu tak lze nalézt celou řadu projektů zaměřených na kulturní výměnu, humanitární pomoc či rozvoj spolupráce mezi postsovětskými zeměmi.

To je však pouze část její činnosti. Evrazia je zároveň nástrojem pro šíření protizápadní a proruské propagandy. Zpráva moldavské tajné služby uvádí, že propaguje koncept tzv. ruského světa (russkij mir). Dále ji viní i z dalších aktivit, jako je získávání moldavské mládeže organizováním pobytových návštěv v Rusku v rámci různých programů, z identifikace a lákání osob náchylných k destabilizačním akcím, z obcházení mezinárodních sankcí prostřednictvím zprostředkujících organizací či z vytvoření platformy pro nelegální financování politických stran.

Přečtěte si

Kreml investuje do svého přívětivého obrazu v zahraničí. Miliony tekly i do Ruského centra v Plzni

Výcvik protestujících: Taktiky pro konfrontace s policií

Krom toho ale Moldavané viní Evrazii i ze závažnějších věcí. Ve zprávě tajné služby se píše: „V období 19.–24. června 2024 bylo 115 mladých lidí z Moldavské republiky vysláno pod záštitou tzv. bloku ‚Victorie‘ (pod krytím projektů EVRAZIA) na školení v Moskvě o procesech, metodách a technikách organizace i způsobech chování během protestních akcí.“

Podle SIS mělo toto školení zahrnovat taktiky provokace policie a „inteligentní“ konfrontace s policejními kordony. Dále pak způsoby, jak postupovat ve fyzických potyčkách s pořádkovými silami, ale také metody a taktiky pro použití pyrotechnických zařízení a dýmovnic, způsoby házení předmětů na policii (kameny, vejce, balíky s vápnem), osvobozování zadržených kompliců a ochrany vůdců protestů či způsoby, jak postupovat při „neutralizaci“ policistů v civilu pod záminkou, že jsou „provokatéři“.

Zpráva SIS zmiňuje, že mezi školiteli byli i členové mládežnické organizace „Mladá garda Jednotného Ruska“.

Podle SIS se část proškolených Moldavanů zapojila do konkrétních vandalismů, například pomalování budov Telerádia Moldova, Nejvyššího soudu, sídla CEC a Ministerstva práce vápnem. Dvě osoby zadržené kvůli pomalování vchodu do budovy sídla moldavské vlády prohlásily, že za to dostaly zaplaceno 5 000 eur (cca 125 000 korun).

SIS rovněž tvrdí, že část mladých lidí byla vybrána pro jinou formu pokročilejšího výcviku v guerillových táborech v Bosně a Hercegovině, kde byli cvičeni jako provokatéři, kteří měli organizovat protesty a účastnit se násilných akcí. Jejich výcvik zahrnoval práci s drony, proškolení v psychologii protestujících mas a také výuku taktiky ohledně pronikání policejními kordony nebo lekce psychologie vhodné při náboru nových členů či k identifikaci policejního sledování. Součástí měla být i příprava vlastních zápalných zařízení a cvičení v reálných městských podmínkách.

Pravoslavná církev jako nástroj proruské politiky

Evrazia posloužila i jako prostor pro zapojení moldavské pravoslavné církve. Rusko mělo organizovat duchovní poutě do Moskvy, kde měli být pravoslavní duchovní přesvědčováni, aby podporovali proruský a protievropský postoj a aktivně se zapojili do ovlivnění prezidentských voleb i do referenda.

Podle SIS bylo kněžím po příjezdu do Moskvy nabídnuto podepsání smlouvy s organizací Evrazia a získání bankovní karty ruského platebního systému „Mir“. Tato karta měla sloužit pro příjemce finanční pomoci od Ruského patriarchátu. Po návratu do Moldavska jim byla přislíbena odměna od Evrazie ve výši 1 000 dolarů na osobu (cca 24 000 korun). Finanční pobídky měly motivovat kněze k aktivní podpoře proruských cílů.

Konsolidace moldavské diaspory v Rusku

Mimo tyto aktivity Rusko vytvořilo na svém území v rámci své vlivové operace několik zdánlivě nezávislých moldavských organizací. Klíčovou roli hraje Moldavské kulturně-vzdělávací centrum založené v prosinci 2023, které se oficiálně prezentuje jako instituce propagující moldavskou kulturu a národní hodnoty.

Podle zprávy tajné služby však centrum ve skutečnosti slouží ke konsolidaci moldavské diaspory kolem skupiny oligarchy Șora a k volebním manipulacím. To se projevilo například během prezidentských voleb v říjnu 2024, kdy centrum lákalo moldavské voliče v Moskvě na bezplatné poukázky do kavárny poblíž volební místnosti v ulici Neglinnaja. Současně jim nabízelo tzv. Kartu občana Moldavské republiky v Ruské federaci a za spolupráci slibovalo vysoké platy až 150 000 rublů (asi 30 000 moldavských leu, což je asi 39 000 korun). Centrum je přitom napojeno na tři moskevská call centra, která koordinují aktivity v Moldavsku i mezi diasporou.

Jak zaplatit vliv: Granty, kryptoměny a obcházení sankcí

K financování celé kampaně byla ruským projektem použita celá řada cest. Od poskytování grantů a darů až po platby v hotovosti či kryptoměnami. Do této akce byli zapojení kurýři, kteří přepravovali hotovost letecky.

Finančních záležitostí se zúčastnila i sankcionovaná Promsvyazbank, a to pro platební převody přes ruský system Mir a přes další platformy v Uzbekistánu a zemích Střední Asie. Využity byly rovněž platební systémy P2P, jako je „Zolotaya Korona“, ale i platformy pro platby kryptoměnami typu BINANCE a BYBIT. Podle tajné služby využily ruské speciální služby také aplikaci TRUSTEE, umožňující platit kryptoměnami pomocí virtuální karty VISA/Mastercard pro smartphony.

Celou snahu Ruska ovlivňovat kampaně v Moldavsku podpořily i kampaně na sociálních sítích TikTok, Facebook a VKontakte. Do placené reklamy na Facebooku Șorovo hnutí investovalo 140 000 eur.

Moldavská tajná služba rovněž uvádí, že vměšování do voleb a zpochybňování jejich procesu pokračovalo

i v samotný den konání referenda. A to v kyberprostoru za pomoci DDoS útoků na stránky vládních institucí i v reálném prostoru výhružkami bombovými útoky ve volebních místnostech v zahraničí.

Přečtěte si

Rumunsko: Kampaň na TikToku kandidátovi krajní pravice (skoro) vyhrála prezidentské volby

Rusko zrychluje: Od plánů v roce 2021 k realitě současnosti

Moldavsko je objektem zájmu Ruska již roky. V roce 2023 skupina investigativních novinářů zmapovala uniklé strategické plány Ruska na ovládnutí moldavské politiky z roku 2021. Plány mimo jiné zahrnovaly vznik sítě neziskových a politických organizací, které mají neutralizovat prozápadní snažení Moldavska.

Základní strategie už tehdy spočívala v podpoře proruských politiků, využití pravoslavné církve, vytvoření sítě proruských nevládních organizací, v boji proti sbližování s EU a NATO a v destabilizaci společnosti formou společenských nepokojů. Aktuální zpráva SIS ukazuje, že všechny tyto body Rusko v Moldavsku již naplnilo.

Zatímco však dokument z roku 2021 plánoval provádění postupné destabilizace až do roku 2030, realita ukazuje, že Rusko v reakci na moldavské referendum o vstupu do EU své aktivity podstatně zrychlilo.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Zpráva moldavské tajné služby: Jak Rusko chtělo zmařit referendum o EU appeared first on investigace.cz.

Jeden z největších výrobců kolagenu, firma Rousselot, nakupuje produkty spojené s masivním odlesňováním oblasti Gran Chaco v Paraguayi. Ruská nezisková organizace Evrazia platila lidem v Moldavsku, aby hlasovali proti vstupu své země do Evropské unie. Gang v Kolumbii útočí na ženy, svou násilnou strategii pojmenoval „Plán Femicida“.

Výroba kolagenu ohrožuje paraguayské lesy a vede k porušování lidských práv. Nevládní organizace Global Witness zjistila, že jeden z největších prodejců kolagenu, firma Rousselot, využívá produkty od společností, jež stojí za masivním odlesňováním paraguayských lesních porostů.

Rousselot nakoupil od roku 2022 více než tři tisíce tun hovězích kůží pocházejících z Paraguaye. Tyto suroviny pocházejí od dobytkářských společností, které jsou za poslední tři roky podle odhadů zodpovědné za vykácení více než 75 tisíc hektarů paraguayské oblasti Gran Chaco. Právě tam se přitom nachází druhý největší prales v Jižní Americe, který je zásadní pro klima naší planety, jak upozorňuje organizace Global Witness.

V Gran Chaco se nachází jedinečný ekosystém, také tu ale žije jeden z posledních nekontaktovaných národů v Jižní Americe, kmen Ayoreo Totobiegosode. Tento kmen o svou půdu již mnoho let bojuje, odlesňování ohrožuje jeho způsob života.

Firma Rousselot vyrábí kolagenové peptidy, které jsou důležitou složkou kosmetiky nebo kolagenového doplňku stravy prodávaného pod značkou Peptan. Ten je možné si koupit i v Česku. Výrobky od Rousselotu nabízejí také mezinárodní prodejci Amazon a Costco. Kolagenový gigant rovněž sponzoruje olympijské sportovce a udržuje partnerství s profesionálními cyklistickými týmy.

Pokud bude současná míra odlesňování v Paraguayi pokračovat, podle analýzy organizace Global Witness Gran Chaco zanikne do roku 2080, což by mělo zničující důsledky pro paraguayské domorodé komunity i pro celosvětové klima.

Přečtěte si

Ekocidu je těžké trestat, její důsledky však přesahují hranice států, upozorňuje odbornice na klimatické právo

Ruská nezisková organizace Evrazia platila Moldavanům, aby hlasovali proti Evropské unii. Informoval o tom web OCCRP. Evrazia je podle novinářů součástí širšího ideologického projektu, jehož cílem je povzbudit občany zemí sousedících s Ruskem, aby se identifikovali jako Euroasijci, a nikoli jako Evropané. Reportéři z nezávislého moldavského média CU SENS zjistili, že Evrazia slouží jako prostředek protizápadní propagandy, skrze nějž tečou nelegální finance ve výši desítek milionů dolarů.

Na svých webových stránkách organizace Evrazia uvádí, že se věnuje „posilování vzájemně prospěšných integračních procesů v postsovětském prostoru“. Jedním z mnoha jejích projektů je také sponzorovaný výlet do Moskvy. Ve skutečnosti je tato „autonomní nekomerční organizace“ klíčovou součástí prokremelské vlivové operace, do níž je zapleten také proruský moldavský oligarcha Ilan Shor.

Přečtěte si

Evropské děti na mušce Kremlu: Jak Rusko vede západní děti s ruskými kořeny k patriotismu

Násilí na ženách je v Kolumbii používáno jako válečná zbraň, píše web InSight Crime. V kolumbijském městě Quibdó zločinecké skupiny útočí na ženy kvůli jejich vazbám na konkurenční gangy. Genderově podmíněné násilí je tu nástrojem, jak získat kontrolu nad územím. Na ženy cílí hlavně gang Gaitanistů, známých také jako Gulf Clan či Urabeños, který vznikl z kolumbijského polovojenského hnutí a stal se v této oblasti dominantní zločineckou skupinou.

Na začátku září začali členové Gaitanistů posílat přes aplikaci WhatsApp seznamy se jmény a fotografiemi nejméně 27 žen. Všechny měly vazby na jiné zločinecké skupiny ve městě Quibdó. Gang tuto strategii nazval „Plan Feminicidio“, tedy „Plán Femicida“ (femicida je genderově podmíněná vražda ženy či dívky mužem, pozn.red.). „Máte 24 hodin na to, abyste opustila město, protože jste nyní na seznamu obětí,“ stálo ve výhružných zprávách od Gaitanistů.

„Plán Femicida“ podle webu InSight Crime ukazuje, že zločinecké skupiny v Latinské Americe používají násilí na ženách jako válečnou zbraň, zejména když gangy bojují o území a o kontrolu nad financemi získanými trestnou činností.

Autorka článku: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: investigace.cz / Canva

The post #zesvěta: Kolagen a mizející lesy v Paraguayi appeared first on investigace.cz.

Mladí muži jsou na Telegramu verbováni k provádění sabotážních útoků na evropském území. Za tyto činy bylo již několik lidí odsouzeno. Západní bezpečnostní aktéři v tomto směru poukazují na ruské tajné služby. Novináři z médií Delfi, OCCRP, Paper Trail Media, ZDF a Der Standard se v utajení vydali zjistit, jak probíhá nábor sabotérů. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Tady je nabídka. Vyrob Molotovův koktejl, jdi do lesa a procvič si práci s ním. Pošli video. Začneme tímto.“

„A peníze, až to bude hotové?“

„Peníze po misi přes krypto.“

Citovaná konverzace – zjevně raná fáze náboru na sabotážní útok – se odehrála letošního 10. července na Telegramu, populární sociální a komunikační platformě.

Na jedné straně komunikace stál Valeri Ivanov, šestadvacetiletý rusky mluvící Estonec, který pracuje na částečný úvazek jako zeměměřič a chtěl si nějak přivydělat. Na druhé straně byl anonymní náborář skrývající se za telegramovým účtem nazvaným Privět Bot (což v překladu z ruštiny znamená „Ahoj Bot“).

Tento účet byl za poslední rok nejméně osmkrát propagován mezi 550 000 sledujícími z kanálu Grey Zone, což je největší proruský kanál na Telegramu, jenž je spojený s Wagnerovou žoldáckou skupinou. Reklamy na účet Privět Bot se objevovaly i v několika menších kanálech na Telegramu, ale také na Facebooku, VKontakte nebo na populární herní platformě Steam. Upoutávky vyzývaly obyvatele evropských zemí, aby se připojili k boji proti západním spojencům Ukrajiny, přičemž zobrazovaly záběry sabotáží. Ty však nebyly skutečné – všechny reklamní vizuály zachycovaly dřívější, se sabotážemi nesouvisející nehody.

Nicméně právě na jednu z těchto nabídek Ivanov reagoval. S náborářem si vyměnil pár úvodních zpráv, načež byl nabádán k páchání zločinů v Estonsku – například ke špionáži na vojenských základnách, zapalování vozidel NATO, a dokonce i k vraždě, za níž by dostal odměnu deset tisíc dolarů, v přepočtu 225 tisíc korun českých. Náborářův přístup byl naléhavý, místy až nezdvořilý, i když některé jeho zprávy byly paradoxně doprovázeny smajlíky.

Počet případů sabotáží narůstá

Valeri Ivanov ale ve skutečnosti neexistuje. Byl vytvořen v rámci projektu investigativních novinářů z médií Delfi, OCCRP, Paper Trail Media, ZDF a Der Standard. Cílem bylo zjistit informace o ruských pokusech, verbovat Evropany na sociálních sítích k páchání sabotáží v jejich domovských zemích. Bezpečnostní experti a zpravodajové tvrdí, že tyto snahy v poslední době zesílily. Vysvětlují je tím, že sofistikovanější ruské zpravodajské a bezpečnostní zdroje byly zaměstnány válkou v Ukrajině a snahou udržet kontrolu nad okupovanými územími.

„V posledních dvou letech došlo nejen k obrovskému nárůstu pokusů o sabotáže, ale i samotných sabotážních činů v Evropě,“ uvedl Indrek Kannik, ředitel Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost v Estonsku. „Jde o terorismus v jeho nejčistší podobě,“ dodal. Podle něj má však tento „lov sabotérů“ přes sociální sítě velmi malou úspěšnost, nicméně náklady na zdroje jsou také minimální.

I přesto se zdá, že v tomto odvětví Rusko zaznamenalo několik úspěchů. V posledních letech byli občané Estonska, Německa, Polska a dalších zemí zatčeni (a v některých případech dokonce odsouzeni) za špionáž nebo provádění útoků na žádost kremelského režimu. Někteří pachatelé, včetně skupiny v Estonsku, byli naverbováni právě prostřednictvím Telegramu a dalších sociálních sítí. A přestože se řada případů dostala k soudu, pravděpodobně existuje mnoho dalších pokusů o nábor, jež se nikdy neodhalí – zejména na platformě, jako je Telegram, který je hojně využíván ruskou armádou a státními strukturami.

Ostatně dopady těchto aktivit jsme zaznamenali i v Česku. Začátkem letošního června zadržela česká policie muže z Jižní Ameriky kvůli žhářskému útoku v autobusovém depu v Praze. Anonymní zdroje Deníku N uvedly, že byl naverbován přes Telegram uživatelem sídlícím v Rusku. Investigace.cz před několika měsíci také identifikovala telegramový kanál, přes který lze objednat například žhářský útok i na území České republiky.

Přečtěte si

Deset tisíc korun za zapálení auta v Praze. Telegramový kanál nabízí útok na objednávku

Temná stránka Telegramu

Ruský podnikatel Pavel Durov, zakladatel a šéf Telegramu, byl v srpnu zatčen ve Francii na základě obvinění, že umožnil, aby byla platforma využívána pro dětskou pornografii, obchod s drogami a organizovaný zločin.

Durovův právník označil obvinění za absurdní a deklaroval, že Telegram dodržuje evropské zákony. Po svém zatčení vydal Durov prohlášení, v němž zmínil, že „bolesti růstu“ dovolily zneužití platformy zločinci, a přislíbil zlepšení služeb. Není známo, že by čelil obvinění spojeným s aktivitami ruských zpravodajských služeb na Telegramu, ačkoli francouzští prokurátoři na otázky týkající se jeho případu neodpověděli.

Účet Privět Bot nebyl spojen s žádnou konkrétní sabotáží, které se již řešily u soudů. Když však novináři ukázali přepis konverzace mezi „Ivanovem“ a anonymním náborářem expertům z pěti bezpečnostních úřadů v Německu, Estonsku, Rakousku a Lotyšsku, čtyři z nich potvrdili, že tato interakce velmi připomíná případy Ruskem naverbovaných sabotérů přes sociální sítě. Pouze lotyšská Státní bezpečnostní služba se zdržela komentářů k účtu Privět Bot, avšak uvedla, že samotný Telegram byl ruskými zpravodajskými službami použit v několika případech.

„Takzvaní agenti nízké úrovně jsou levní, rychlí a bezpeční,“ prohlásil zdroj z jedné německé bezpečnostní agentury. „Často ani nevědí, pro koho pracují, zda jde o organizovaný zločin, nebo tajnou službu. Dlouhé řetězce zprostředkovatelů ztěžují přisoudit nábor konkrétním aktérům. Všechny tři ruské tajné služby by toho byly schopné.“

Marta Tuul, mluvčí estonské bezpečnostní služby KAPO, novinářům sdělila, že cílem těchto útoků je vytvářet strach, nespokojenost a zmatek ve společnosti. „Úspěch útoku se neměří množstvím zničeného majetku. Stačí, aby se společnost dostala do paniky a začala pochybovat o fungování státu,“ podotkla.

Bezpečnostní expert Indrek Kannik zdůraznil konkrétnější politický záměr. „Nejdůležitějším cílem Ruska při provádění sabotáží je vytvořit chaos a strach v západních společnostech – což by mělo přivést k moci politické síly, které jsou připraveny nepodporovat Ukrajinu,“ upozornil.

Novináři se obrátili přímo na účet Privět Bot s žádostí o komentář, odpověď před publikací článku ale nedorazila. Na žádost o komentář neodpověděla ani ruská prezidentská kancelář.

Zpřísnění pravidel

K tématu se nevyjádřil ani právník Pavla Durova. Avšak 23. září, ve stejný den, kdy novináři Durova i Telegram kontaktovali se svými zjištěními, zakladatel platformy oznámil nové, přísnější opatření na Telegramu. Uvedl, že platforma odstranila „problémový obsah“ a aktualizovala své zásady, aby bylo jasné, že na základě právních požadavků bude sdílet data s úřady.

Mezitím se kanál Grey Zone spolu s několika menšími kanály, kde byl účet Privět Bot inzerován – a které byly zmíněny v novinářských žádostech o komentář –, stal částečně nedostupným pro uživatele v několika zemích EU. Kanály byly sice stále přístupné prostřednictvím webové verze Telegramu, ale byly zablokovány pro uživatele mobilních nebo desktopových aplikací s telefonními čísly z EU. Ti, kteří se je pokusili otevřít, dostali zprávu, že je nelze zobrazit, protože „porušují místní zákony“.

V reakci na žádost o komentář zástupce Telegramu Remi Vaughn potvrdil, že Telegram tyto kanály zablokoval. „Obsah, jenž podněcuje k páchání trestných činů, porušuje podmínky používání Telegramu, a proto je odstraněn, jakmile je odhalen,“ napsal. „Telegram bohužel nikdy nebyl informován o těchto kanálech žádnými úřady EU prostřednictvím oficiálních komunikačních linek. Správně nahlášený obsah je obvykle odstraněn do hodiny.“ Podle jeho slov plánuje Telegram posílit své moderátorské týmy a více čelit zneužívání této platformy.

„Dobře platíme“

Každá žurnalistická práce zahrnující jednání pod falešnou identitou vyžaduje pečlivé zvážení etických aspektů. V tomto případě novináři vyhodnotili, že práce v utajení je ospravedlnitelná, protože se snaží odhalit potenciální ohrožení zahraničním kriminálním vlivem, což je ve veřejném zájmu.

Jelikož nebylo jasné, jak důkladně bude fiktivní Valeri Ivanov náborářem vyslýchán, novináři pro něj vytvořili vymyšlený životní příběh, který zahrnoval rodinu, práci, rodné město, a dokonce i jeho koníčky. Vznikl i důvěryhodný účet na ruské sociální síti VKontakte a následně také falešný sken dokladu totožnosti.

Poté se reportér obrátil na účet Privět Bot. Jakmile „Ivanov” otevřel chatovací okno, přednastavená nabídka jej požádala, aby si vybral jazyk, v němž chce komunikovat, a zemi, kde se nachází.

Nato okamžitě obdržel uvítací zprávu ve svém preferovaném jazyce, jímž byla ruština. „Vítej, můj příteli! Pokud čteš tuto zprávu, máme toho hodně společného. To znamená, že chceme být užiteční naší zemi a našim národům. Společně můžeme vzdorovat politikům, kteří s námi manipulují.“

Ivanov začal jednoduchým pozdravem: „Privět.“

„Privět,“ odpověděl účet.

„Všiml jsem si tvého příspěvku, a proto píšu,“ pokračoval Ivanov. „Chtěl jsem vědět, jestli si můžu vydělat nějaké peníze.“

„Pokud jsi připraven pracovat v Evropě, pak ano,“ odpověděl náborář a zeptal se, zda Ivanov jedná sám.

„Škoda, že jsi jen jeden,“ reagoval náborář na Ivanovovu odpověď. „Ve skupině toho můžeš udělat víc.“

Ivanov byl přesto požádán, aby poskytl své jméno, datum i místo narození a aktuální polohu. Po ověření totožnosti (poslal falešný doklad) se ho vyptávali na vojenské zkušenosti. Ivanov uvedl, že absolvoval povinnou vojenskou službu v pěchotě, kde se naučil střílet z různých zbraní.

„Z jakých typů granátometů?“ chtěl vědět náborář. Ivanov se však znovu zeptal na peníze.

„Dobře platíme. Od 10 000 dolarů za misi,“ odpověděl náborář a následně vyzval Ivanova, aby potvrdil, že rozumí „vážnosti aktivit“ a „nebezpečným věcem,“ které se od něj očekávají. „Už jsi někdy někoho zabil? Spáchal jsi nějaký zločin?“

Pak přešel k podrobnostem. „Který úkol bys zvládl: Spálit ukrajinské vojenské vozidlo? Zapálit kamion převážející vojenské vybavení? Zabít fašistu na území Pobaltí?“

„První dva jsou v pořádku,“ odpověděl Ivanov. Pro začátek jej náborář požádal, aby si vyzkoušel práci s Molotovovým koktejlem. Reportéři se poté pokusili konverzaci nasměrovat jiným směrem.

„Kolik za to, když zapálím auto?“ zeptal se Ivanov.

„Zajímají nás vojenské objekty a vojenská technika,“ upřesnil náborář. „Za civilní auto? To ani není mise… Pokud ale zapálíš tank nebo obrněné vozidlo nebo moderní zbraň, dám ti 10 000.“

„Podívej, pokud je někde nějaká radarová stanice, to by bylo taky dobré,“ dodal náborář. „Nejlepší (technika k likvidaci, pozn. red.) by byla od NATO. Ale obecně platí, že každá. Je to otázka ceny.“

Protože náborář zmínil i vraždu, Ivanov se zeptal, kolik by za ni dostal zaplaceno. „V Estonsku a v Pobaltí je spousta buzerantů, kteří znesvěcují hroby ruských vojáků,10 tisíc za hlavu,“ zněla odpověď.

Ivanov chtěl vědět, jestli existují i jiné způsoby, jak si vydělat peníze.

„Hledej sklady paliv,“ bylo mu řečeno. „Velké civilní ropné sklady. Ukrajinci tam mohou čerpat palivo. Těžké nákladní vozy s nádržemi.“

Když Ivanov řekl, že žádné takové zařízení nezná, náborář trval na tom, že je může najít: „Palivo se někde hromadí, aby se později distribuovalo na čerpací stanice. Není to žádné tajné místo.“

Avšak na Ivanovovu žádost o konkrétní adresu nereagoval a místo toho vyzval svého rekruta, aby si našel vlastní cíle. „Udělej návrh,“ byla poslední zpráva, než reportéři ukončili rozhovor.

Zájmy ruského náboráře

Otázky, jež Privět Bot kladl Ivanovovi, poskytují náhled na hlavní zájmy ruského náboráře ohledně potenciálního sabotéra. Důležité pro něj bylo, zda má zájemce vojenské zkušenosti a umí používat zbraně, jestli je samostatný a ochotný jednat nezávisle a zda je připraven podstoupit nebezpečnou práci.

Výhodou je i kriminální minulost. „Rusové se v zoufalství uchylují k najímání zločinců,“ uvedl Richard Moore, šéf britské zahraniční zpravodajské služby MI6, v září na veřejném panelu pořádaném Financial Times. „Nemohou použít své vlastní lidi, takže musejí pracovat s kriminálními prvky. Zločinci dělají věci za peníze. Nejsou spolehliví, nejsou příliš profesionální, a proto je obvykle dokážeme efektivně dopadnout,“ podotkl Moore.

Ačkoli „Ivanov” i jeho náborář používali protizápadní jazyk, nedošlo k žádné explicitní politické diskusi: proruský postoj potenciálního rekruta byl považován za samozřejmost nebo jako nepodstatný.

Případy sabotáží v Evropě

Vnitřní bezpečnostní služba Estonska (KAPO) má s proruskými sabotážemi již zkušenosti. Na začátku tohoto roku bylo zatčeno a obviněno několik lidí, kteří přijímali rozkazy od ruských speciálních jednotek a vandalizovali národní památky nebo auta ministra vnitra a jednoho novináře. Devět podezřelých bylo již odsouzeno, dalších osm je nyní souzeno.

Účet Privět Bot odmítli úředníci KAPO komentovat, ale uvedli, že Telegram je oblíbeným náborovým kanálem pro ruské speciální jednotky. „Sledujeme, co se tam děje, a věnujeme zvláštní pozornost aktivním lidem,“ prohlásila Marta Tuul, mluvčí KAPO. „Většina naverbovaných spolupracovníků jsou lidé s kriminální minulostí nebo žijící v obtížných podmínkách. Jsou motivováni penězi.“

Estonsko není jedinou zemí, která v posledních letech zažila vlnu útoků nařízených Ruskem.

V sousedním Lotyšsku byli v roce 2022 naverbováni mladí muži, aby špehovali základnu NATO, vandalizovali estonský vojenský komplex pomocí graffiti a údajně páchali žhářství v Ukrajině. V lednu byli tito muži odsouzeni za špionáž. Podle rozsudku pracovali pro ruskou vojenskou zpravodajskou službu (GRU). Materiály k případu, jež novináři viděli, ukazují, že byli naverbováni na Telegramu.

Přečtěte si

Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci

V rámci jiného případu jsou nyní dva muži souzeni za údajný pokus zapálit Lotyšské muzeum okupace – instituci, která většinu svých expozic zaměřuje na dokumentování represí, jimž země čelila ze strany Moskvy během sovětské éry. Tito muži byli údajně také naverbováni prostřednictvím Telegramu. Podle lotyšské bezpečnostní služby jsou útoky tohoto typu určeny k rozdělení společnosti a „vytváření iluze, že v lotyšské společnosti existuje významná ilegální podpora Ruska“.

V Polsku byla minulý rok zatčena a obviněna skupina osob kvůli špehování pro Rusko a pokusům o sabotáž. Jejich cílem se staly vlaky přepravující zbraně a další materiální pomoc do Ukrajiny. Tato skupina byla údajně rovněž rekrutována přes Telegram.

V Německu zase letošního dubna oznámilo tamní Federální státní zastupitelství, že byli zatčeni dva německo-ruští občané podezřelí z plánování bombových a požárních útoků na průmyslové a vojenské objekty, včetně amerických vojenských základen, a také z udržování kontaktu s ruskou rozvědkou.

Úředníci v těchto případech neposkytli konkrétní důkazy o zapojení ruských bezpečnostních služeb. Nicméně nezávislý ruský mediální outlet Dossier Center získal v tomto roce dokumenty dokazující, že speciální jednotka ruské vojenské zpravodajské agentury GRU opakovaně organizovala sabotážní akce v Evropě, přičemž rekrutovala pachatele prostřednictvím sociálních sítí.

Zástupce lotyšské státní bezpečnostní služby novinářům řekl, že pokusy o sabotáže ze strany Ruska budou nadále pokračovat po celé Evropě – a Durovovo zatčení nebude mít žádný dopad na náborové aktivity na Telegramu. Ostatně zakladatel této platformy byl po zaplacení kauce z vazby již propuštěn.

The post „Platíme dobře.“ Jak probíhá nábor proruských sabotérů působících v Evropě? appeared first on investigace.cz.

Vztahy zemí visegrádské čtyřky se po parlamentních volbách v Polsku a na Slovensku značně mění. Zatímco Polsko začalo politicky směřovat spíše na Západ, Slovensko se kloní k Východu a některé kroky premiéra Roberta Fica, například co se týče svobody médií, jsou připodobňovány k těm Orbánovým. Szabolcs Panyi, investigativní novinář původem z Maďarska, pro redakci investigace.cz hodnotí dění v zemích Visegrádu a vysvětluje, jaké jsou rozdíly mezi maďarskou a slovenskou politickou scénou. Ta slovenská je podle něj mnohem násilnější, a zatímco Orbánova pozice slábne, Fico ji teprve upevňuje. 

Na maďarské politické scéně se to v poslední době docela mele. Můžeš toto dění přiblížit?

Letos jsme začali tím, že rezignovala prezidentka Katalin Novák, jinak velká příznivkyně premiéra Viktora Orbána, jež působila v jeho vládě jako ministryně pro rodinu a vybudovala si image ženy, které záleží na rodinných hodnotách. Sama má několik dětí a stala se zastánkyní konzervativních hodnot. Jenže začátkem roku se provalilo, že tajně udělila prezidentskou milost muži, pravomocně odsouzenému za krytí pedofilie v dětském domově. To šokovalo i příznivce vlády. Jak se to vůbec mohlo stát? Máme vládu, která v předchozích dvou letech vedla kampaň proti LGBTQ+ komunitě, a to způsobem, že spojovala práva LGBTQ+ s pedofilií a v podstatě homosexuály obviňovala, že jsou pedofilové. A pak se ukáže, že jejich prezidentka omilostní muže, jenž kryl sexuální zneužívání dětí v sirotčinci, což se dělo neznámo jak dlouho, ale mohlo to být i více než deset let.

V tom dětském domově pracoval muž, kterého prezidentka omilostnila?

Ano. Ředitel sirotčince byl pedofil. Zneužíval chlapce mnoho let. Omilostněný muž tam působil jako jeho zástupce. Když děti začaly zneužívání hlásit úřadům, zástupce ředitele je v podstatě donutil, aby svá svědectví stáhly, a jeho šéf se tak mohl vyhnout trestnímu stíhání. Vyvíjel na děti nátlak, za což byl odsouzen. Zároveň je důležité, že nebyl pedofil, ale komplic pedofila. Tento fakt je ale pro mnoho lidí ještě horší, protože to ukázalo, že v systému je chyba: jestliže samotné oběti chtějí zločiny spáchané vůči nim nahlásit, systém je v podstatě umlčí. Dotyčný byl nakonec tajně omilostněn prezidentkou. Když se na to přišlo a informovala o tom média, nebyla schopná vysvětlit, proč to udělala. Řekla, že prezidentské milosti jsou anonymní a nemusí sdělovat žádné argumenty.

Nikdy to nijak nevysvětlila?

Nikdy. Prostě odešla z politické scény. Spolu s kolegy z webu Direkt36 jsme zjistili, jak její odchod probíhal. V pátek vedení vládní strany Fideszu, tedy Viktor Orbán a někteří další vysoce postavení členové, rozhodli, že by prezidentka měla odstoupit, což je samo o sobě také docela skandální, protože podle zákona by prezident měl být osobou nezávislou na vládě. V sobotu pak Katalin Novák odstoupila. A to je funkce prezidenta v podstatě nejvyšší státní funkcí. Oficiálně má vyšší hodnost než premiér. Takto se ukázalo, že Novák byla po celou dobu jen pěšákem, loutkou v Orbánových rukou.

Přečtěte si

Biskup, který přispěl k pádu maďarské prezidentky

Měl tento skandál ještě nějaké další důsledky?

Ano. Když vypukl, vyvolal rezignaci nejen prezidentky, ale i bývalé ministryně spravedlnosti Judit Varga, která se měla stát jedničkou na kandidátce strany Fidesz do Evropského parlamentu. Také se objevily zvěsti, že by mohla kandidovat i na post eurokomisařky za Maďarsko. Varga musela odstoupit z funkce poslankyně a prostě zmizela z veřejného života, neboť jako ministryně spravedlnosti tu ostudnou prezidentskou milost podepsala. Vláda prostě chtěla všechno utnout a vyhnout se skandálu tím, že politicky vymaže obě zmíněné ženy, jež byly mimochodem jedinými dvěma výraznými političkami vládní strany.

Viktor Orbán tedy musel najít nového prezidenta…

Udělal to tak, že si vybral téměř neznámého člověka, Tamáse Sulyoka, do té doby šéfa ústavního soudu. I do této pozice se Sulyok dostal řekněme zrychlenou cestou. Nemá totiž žádnou skutečně seriózní právní průpravu, víceméně je to také loutka. Viktor Orbán potřeboval někoho, kdo za sebou neměl z minulosti nic podezřelého. A tak byl Tamás Sulyok rychle zvolen parlamentem a jmenován. Problém je, že o minulosti své rodiny lhal. V předchozích rozhovorech líčil svého otce jako někoho, s kým bylo po druhé světové válce zacházeno nespravedlivě a neférově. Ve skutečnosti se ukázalo, že byl sympatizantem nacistů. Před několika dny byly dokonce zveřejněny staré dopisy, v nichž prezidentův otec tehdy žádal o zaslání nejrůznějšího nábytku zabaveného Židům. Samozřejmě nikdo není zodpovědný za to, co dělali jeho předkové. Problémem není prezidentův otec nacista, ale to, že prezident lhal. Oproti kauze Novák je to menší skandál, ale přesto nevypadá dobře.

Vypadá to, že budete mít dalšího nového prezidenta?

To si nemyslím. Pět let asi ve funkci vydrží.

Éra “orbánismu” je v poslední fázi

Jsou všechny citované aféry nějak spojené s Péterem Magyarem, který se rozhodl vystoupit proti Orbánovi a založit novou stranu? 

Po vynucených rezignacích prezidentky i někdejší ministryně spravedlnosti Judit Varga se z ničeho nic objevil bývalý manžel ministryně Péter Magyar, dlouho věrný Fideszu, byť v politice nepůsobil. Zastával různé funkce ve státních institucích. Magyar se nyní rozešel s vládní politikou a prezentuje se jako jakýsi whistleblower. Takže poskytuje hromady rozhovorů, v nichž mluví o jemu známých korupčních kauzách, o tom, kteří členové vlády jsou skutečně zkorumpovaní, a podobně. Tvrdí, že má důkazy a nahrávky, nikdy je ale neukázal veřejnosti. Mimo to se údajně chystá založit novou stranu. Z nějakých podivných důvodů si spousta Maďarů myslí, že to je člověk, na kterého jsme čekali.

Není tak radikálně vyhraněný proti EU jako Orbán?

Je to umírněný pravičák, ale musíme mít na paměti, že měl z Orbánova režimu prospěch. Poté, co se rozvedl s bývalou ministryní spravedlnosti, se zdá, že chce nastartovat kariéru opozičního politika. V současném Maďarsku je ale s podobnými zprávami vždy spojen nějaký skandál. Nedávno tak vyšlo najevo, že jeho rozvod i předešlý vztah s bývalou ministryní byl tak výbušný, že došlo minimálně k jednomu případu, kdy u nich doma musela zasahovat policie. Nedávno byla zveřejněna důvěrná zpráva z policejního spisu, která v podstatě popisuje, jak Magyar na manželku během hádky křičel a vyhrožoval, že udělá tak velký politický skandál, že padne i vláda. V Maďarsku se politika zkrátka míchá s bulvárem. Měli jsme pedofilní skandál, který se změnil na skandál s domácím násilím, a do toho ještě nový prezident lhal o minulosti svého otce.

Obvinění z domácího násilí Magyarovi neublížilo?

Zatím ne. Zdá se, že se mu během několika týdnů podařilo získat příznivce, kteří jsou jeho skalními fanoušky. A nevypadá to, že by je jeho aféra nějak rozrušila. Také musím říct, že ve společnosti, jako je ta maďarská, nemusí obvinění z domácího násilí nutně znamenat ztrátu morálního kreditu u veřejnosti. Zatím to vypadá, že Magyar skandál přežije, je ale ještě brzy na to, abychom dělali závěry.

Přečtěte si

Maďarský novinář Panyi: Orbán si vymýšlí nepřátele, které pak hrdinně udolá

Zároveň, a nechme teď stranou, zda je násilník, nebo ne, Magyar zakládá proevropskou stranu. Znamená to, že se Maďarsko mění? Že se společnost odklání od narativu Viktora Orbána?

Těžko říct, je ale vidět, že vládní elita a její věrní sloužící jsou trochu rozčarovaní. Existuje spousta vnitřních bojů mezi ministry, ministerstvy i různými ekonomickými kruhy. Navíc v posledních dvou letech byly maďarské fondy EU zmrazeny (stále jsou zmrazeny dvě třetiny), protože Evropská komise viděla, že v Maďarsku dochází k systematické korupci a peníze daňových poplatníků EU se rozkrádají. Tak prostě řekla zablokujeme to, dokud se neprosadí určité reformy. Během tohoto procesu peníze do Maďarska nepřicházejí. Také je u nás vysoká inflace, stejně jako v České republice, a různé ekonomické potíže, což znamená, že všichni ti lidé, kteří v podstatě žili jako paraziti z vlády, dojili vládu a dojili stát, teď začínají být trošku úzkostní a naštvaní. Příkladem může být právě Péter Magyar, který měl dobře placenou státní práci. Protože byl manželem ministryně, byl jmenován do vedení významných institucí. Když politická kariéra jeho ženy skončila a rozvedli se, podle všeho přišel o své existenční jistoty. A tak se obrátil proti systému. Myslím si, že obdobných kolotočů budeme v budoucnu často svědky. Jakmile tato vláda nebude schopná uživit všechny, kteří žili z dobrých zaměstnaneckých postů, tedy z veřejných peněz, stanou se z těchto lidí whistlebloweři nebo se politicky obrátí proti vládě. Bude to velmi zajímavé. Jako investigativní novinář doufám, že to bude znamenat spoustu úniků a šťavnatých informací, jež se můžou objevit v tisku.

Odklon od současné vlády je tedy spíše pragmatické rozhodnutí než ideologické. Je to tak stejně s přátelským vztahem Viktora Orbána k Rusku? 

Myslím, že jádro toho vztahu je velmi pragmatické. Týká se peněz a také věcí, o kterých nevíme.

Peníze znamenají významné ruské investice v Maďarsku? Rusko například financuje výstavbu nových bloků jaderné elektrárny.

Jaderná elektrárna je opravdu financovaná Ruskem, ale ve skutečnosti se nestaví. Máme obrovskou ruskou půjčku k pokrytí nákladů, ze které těží subdodavatelé, firmy napojené na blízké okolí Viktora Orbána. Elektrárna se ve skutečnosti nerozvíjí a peníze plynou do Orbánových kruhů. Dalším problémem je fakt, že se Maďarsko, na rozdíl od ostatních zemí v regionu, nesnažilo snížit závislost na ruské energii, na ruské ropě a plynu. Zejména v případě plynu existují společnosti, které ho nakupují od Gazpromu a pak ho přeprodávají maďarskému státu. Tyto společnosti vydělávají obrovské peníze, obvykle jsou registrované ve Švýcarsku. A my nevíme, kdo je jejich konečným vlastníkem. Víme však, jak funguje Rusko, a podobná schémata známe z předválečné Ukrajiny či z Bulharska, kde Rusové tímto způsobem platili místní elity, místní vládu. Proto existuje podezření, že právě proto Viktor Orbán a jeho vláda udržují s Ruskem pragmatické vztahy. Přátelské chování vůči Rusku pak musí prodat svým voličům, nějak ho ideologicky vysvětlit, což je poměrně jednoduché. Rusko a Vladimir Putin jsou z tohoto pohledu v podstatě poslední zastánci konzervativních společenských hodnot, a to na rozdíl od Spojených států a západní Evropy, kde „liberální diktatura“ nutí lidi měnit pohlaví.

Přečtěte si

Střední Evropa a její osudový atom

Orbán nedávno přednesl projev o tom, že západní svět je zdrojem zkázy. Údajně rozpoutává války, ničí státy, překresluje hranice zemí, rozvrací tradiční hodnoty a na všem se pase jako kobylka. Maďaři se prý liší, neboť takto žít nechtějí. Znamená to, že si to všichni v Maďarsku opravdu myslí?

Orbánův projev je zajímavý v souvislosti s jeho vlastní rodinou, neboť své děti poslal studovat do Švýcarska a do Velké Británie, ne do Nižního Novgorodu nebo do Petrohradu. Velmi zajímavé.

Což je stejné jako u ruských oligarchů, kteří své děti posílají studovat na Západ, byť ruská propaganda Západ i jeho kulturu neustále vykresluje v pekelných barvách.

Jde o to, že ta část společnosti, která konzumuje podobné zprávy, v případě Maďarska cenzurované a uvařené v Orbánově propagandistickém impériu, tomu věří a postupem času se v tomto přesvědčení upevňuje, protože už skoro deset let neposlouchá nic jiného než tuto propagandu. A ta se navíc neustále radikalizuje.

Radikalizuje se proto, že mírnější cesta už není možná? Propaganda musí být radikálnější, aby byla uvěřitelná, aby vzbudila emoce?

Orbán šíří prokremelské narativy od roku 2014 nebo 2015. Když ale v roce 2022 začala ruská agrese vůči Ukrajině v plném rozsahu, zřejmě cítil, že musí svým stoupencům tyto věci vysvětlit. Jak je například možné, že média, jež konzumujete a která víceméně řídí a upravují moji ministři, vykreslují Putina jako mírumilovného chlapíka a zesměšňují Spojené státy za tvrzení, že by Rusko chtělo napadnout Ukrajinu, a ono se to naráz stane? Až do 22. února 2022, kdy Rusové zaútočili, si maďarský provládní tisk dělal legraci z Bidenovy administrativy i z Polska a všech ostatních zemí, jež varovaly před tím, že se Rusko chystá zaútočit. Teď, když čteš maďarský provládní tisk, vidíš, že se v podstatě jedná o kopie kremelských narativů, které tvrdí, že to Spojené státy chtěly tuto válku, že Ukrajina je stát jen naoko, že USA a americké firmy chtějí vydělat na prodeji zbraní nebo skupují zemědělskou půdu na Ukrajině a tak dále. To samé si přečteš v dnešním ruském tisku. Na maďarské voliče Viktora Orbána to ale zabírá.

Pokud ale bude v USA na podzim zvolen prezidentem Donald Trump, bude Amerika najednou přátelská? 

To je velmi zajímavá otázka. Viktor Orbán je známý jako Trumpův příznivec. Zrovna nedávno se oba setkali na Floridě a vedli téměř hodinovou diskusi. V roce 2016 byl Orbán prvním lídrem evropské země, která podpořila Trumpa. Zjevně očekává, že pokud bude Trump zvolen, zeslábne tlak USA na Maďarsko. Tím si ale nejsem tak jistý, protože i během první Trumpovy vlády panovalo pod rádoby přátelským povrchem velmi vážné napětí, hlavně kvůli Číně. Orbánova vláda má totiž blízko nejen k Rusku, ale také právě k Číně. A byla to Trumpova administrativa, která zahájila křížové tažení proti Huawei, čínské technologii 5G, TikToku a jakémukoli čínskému vlivu v západním světě. Viktor Orbán navazuje mimořádně úzké vztahy s čínskými společnostmi i s vedením Komunistické strany Číny. Takže to stále vidím jako potenciálně docela vážný konfliktní bod mezi možnou budoucí Trumpovou administrativou a Orbánovou vládou.

Co píší maďarská nezávislá média, je v podstatě jedno

Vraťme se k Maďarsku. Říkal jsi, že existují státem kontrolovaná a v podstatě vlastněná média, jež prosazují stejný narativ. Jak jsou na tom nezávislá média?

Ne moc dobře, ale nechci si příliš stěžovat. Někteří maďarští novináři mají tendenci si neustále stěžovat, jak je situace v médiích špatná. Vždycky se snažím zdůrazňovat, že jestliže je člověk investigativním novinářem v Maďarsku, na rozdíl od Slovenska ho nezabijou, na rozdíl od Turecka nezavřou, na ulici ho nikdo neobtěžuje ani nemlátí – alespoň zatím. Možná jsem optimista. Ale zatím se to neděje. Jedním z důvodů je to, že naše práce ve skutečnosti nemá žádný dopad na společnost.

Nezávislá média nejsou vnímána jako hrozba?

Nejsou a svým způsobem je jedno, co zveřejňujeme, Orbánova vláda už vybudovala takový firewall, že její voliči konzumují pouze média z propagandistické mašinérie. Nepoužívají internet, aby si vyhledali, co píše zbytek maďarských nezávislých médií. Ta existují převážně na internetu, protože všechny místní noviny, téměř všechna rádia i televize jsou kontrolovány vládou nebo zkroceny prostřednictvím vládní reklamy. Zbytek svobodných médií se potýká s různými problémy, třeba s úbytkem reklamy pro online média, neboť tyto příjmy jsou přesměrovány do Googlu a Facebooku. To znamená méně peněz pro novináře a investigativní novináři jsou vždy nejdražším typem novinářů, protože pracujeme měsíce na jednom příběhu, který opravdu negeneruje mnoho kliknutí. V Maďarsku máme dvě nezávislé neziskové investigativní redakce, které fungují na celostátní úrovni – Átlátszó a Direkt36. Novináři z těchto médií jsou navíc už dlouhá léta označováni za agenty CIA, agenty George Sorose, zahraniční agenty.

Tato situace se nijak nevyvíjí?

Novinkou je, že vláda vytvořila nový úřad, takzvaný Úřad pro ochranu suverenity, jehož úkolem je odhalovat zahraniční vlivy v maďarském veřejném životě, včetně médií. Nemají pravomoc zahájit řádné vyšetřování, ale můžou kontrolovat fungování a financování médií, zveřejňovat zprávy a v případě, že to považují za nutné, vše nahlásit orgánům, jako je policie, finanční úřad nebo kontrarozvědka. Takže nás můžou označit za zahraniční agenty a pod touto záminkou nás zmíněné orgány smí legálně vyšetřovat. Celá myšlenka této novinky spočívá v tom, že v minulosti, když jsme byli označováni za zahraniční agenty, šlo spíš jen o politickou rétoriku. Nyní nám podobnou nálepku může přišít státní orgán, státní instituce, což bude mít následky. Před chvílí jsem říkal, že nezávislá média v Maďarsku nikdo neobtěžuje, ale myslím si, že toto období končí a vyšetřování ze strany úřadů brzy začne.

K čemu může takové vyšetřování dospět? K pokutě, vězení?

Úřad bude shromažďovat informace údajně jenom z otevřených zdrojů. Poté se rozhodne, jestli podá trestní oznámení policii, státnímu zastupitelství či finančnímu úřadu, nebo se obrátí na kontrarozvědku. Pak bude na těchto orgánech, aby provedly řádné a seriózní vyšetřování, které může vyústit v pokuty, nebo dokonce ve vězení. Přesné postihy zatím neznáme a je předčasné o tom spekulovat.

Slovensko mi připadá jako divoký západ

Když už mluvíme o svobodě médií, na Slovensku se po tamních parlamentních volbách velmi rychle mění k horšímu. Lze to nějak porovnat s tím, co se děje v Maďarsku už roky? 

Podle mého názoru na Slovensku aktuálně probíhá něco jako zrychlená verze toho, co se dělo v Maďarsku v posledních patnácti letech. Orbán nejdřív potlačil veřejnoprávní média a vytvořil z nich státní, což znamená, a teď nepřeháním, propagandu ve stylu Severní Koreji, kterou později okopírovala vláda Práva a spravedlnosti v Polsku. Přebírali i stejné narativy: obvinění, že opozici financuje George Soros nebo že je plná zahraničních agentů. Jediný rozdíl spočíval v tom, že v Polsku opozici obvinili, že jsou německými agenty, v Maďarsku jsme obviňováni jako američtí agenti. Co nyní provádí Robert Fico na Slovensku? Potírá veřejnoprávní média. Slovenští novináři se samozřejmě snaží protestovat, ale nikdo nemá moc to zastavit. Lze proto očekávat, že veřejnoprávní média se změní v čistou vládní propagandu. A pak nastane to, co proběhlo v Maďarsku, kde soukromá mainstreamová média postupně převzali vládní zmocněnci nebo soukromí vlastníci vystavení tlaku vlády. V podstatě museli uzavřít dohodu, že pokud chtějí vydělávat peníze, musí svá média zkrotit, aby nekritizovala vládu. Myslím si, že něco podobného se zrovna děje například s TV Markíza na Slovensku, kterou, pokud je mi známo, vlastní česká firma. Ta je teď nucena se rozhodnout, jestli chce podporovat svobodu médií na Slovensku, nebo vydělávat. Asi lze odhadnout, jak se rozhodne. Rozdíl mezi oběma zeměmi je pouze v tom, že Slovensko je zhruba o polovinu menší než Maďarsko. Je tam méně médií, což znamená, že je snazší je převzít, zejména pokud to uděláte bleskově, jako to provádí Robert Fico.

Vidíš nějakou další slovenskou podobnost s Maďarskem? Tedy nejen ve snaze ovládnout média, ale také dosadit své přátele do pozic, kde je politická moc potřebuje, zrušit řádný způsob vyšetřování zločinů a podobně?

Do jisté míry ano. Ale Slovensko a Maďarsko a myslím, že i Česká republika a Slovensko, jsou dost odlišné země. Slovensko mi ve srovnání s Maďarskem opravdu připadá jako Divoký západ. Když Orbán v roce 2010 převzal moc, bylo pro něj velmi důležité, aby měl v čele generální prokuratury někoho loajálního ke své straně. Orbán byl se svou partají předtím osm let v opozici, a jeho lidé tak neměli možnost nakrást si velké peníze. Když se dostal k moci, jeho motivací proto nebylo zastavit probíhající vyšetřování, ale zajistit, aby během jeho vlády prokuratura nikoho důležitého nevyšetřovala. Na Slovensku vidíme opačnou situaci – vlády se chopila již stíhaná a obviněná parta lidí, kteří teď chtějí zastavit všechna vyšetřování, jež proti nim byla v předchozích letech zahájena. Takže Robert Fico a jeho lidé zasahují do již existujících trestních vyšetřování a soudních řízení, což se samozřejmě jeví mnohem odpornější než tehdy v Maďarsku. Druhý rozdíl je v tom, že maďarská vláda má stále dvoutřetinovou podporu v parlamentu a samotný Viktor Orbán a většina jeho ministrů jsou právníci. To znamená, že pro ně nebylo nutné porušovat zákony, když mohli jednoduše a doslova přes noc přijmout jakýkoli zákon pro ně prospěšný. Což je hlavní problém maďarské korupce: podle zákona je všechno legální. Řekl bych, že v Maďarsku máme v čele státu zločince s bílými límečky, zatímco na Slovensku jsou to takoví opravdoví mafiáni, a jak jsme viděli v posledních letech, jsou schopní použít i násilí. V Maďarsku tento systém vypadá alespoň navenek velmi nenásilné, civilizovaně.

Každopádně se zdá, že Viktor Orbán je docela rád, že se Robert Fico vrátil k moci. Bude nyní dynamika zemí V4 taková, že Slováci a Maďaři budou nejlepšími přáteli proti České republice a Polsku?

Zdá se, že ano, Maďarsko a Slovensko jsou momentálně opravdu velkými přáteli, za kterými ale jako velký bratr stojí Rusko. V případě České republiky a Polska vidíme spojenectví založené na společných hodnotách a politických zájmech, zároveň jde o spojenectví dvou rovných stran. V případě Maďarska, Slovenska a Ruska je to jako matrjoška. Nejmenší panenka je Slovensko, ta větší je Maďarsko a největší panenkou zahrnující obě předešlé je Rusko. To znamená, že na Slovensku je nejen viditelný ruský vliv, ale i maďarský. Navíc se někdy opravdu nedá říct, zda maďarský vliv sleduje pouze maďarské zájmy, nebo jestli Maďarsko prostě nejedná ve jménu Ruska.

Můžeš uvést nějaký příklad?

Na jižním Slovensku žije velká maďarská etnická menšina, která má tendenci přijímat hodně zpráv z maďarských státních médií, jež šíří proruskou propagandu. Ta tím pádem radikalizuje nejen Maďary v Maďarsku, ale i ty žijící na Slovensku a orientuje je prokremelským směrem. V zájmu Viktora Orbána je samozřejmě to, aby etnické skupiny Maďarů v zahraničí přijímaly a následovaly jeho hesla. V celkovém pohledu je však tento vliv i v zájmu Ruska, což odpovídá příkladu s matrjoškou.

Zaznamenal jsi v souvislosti se slovenskými prezidentskými volbami nějakou vstřícnost vůči kandidátu Pellegrinimu, jak jste to popsali v článku o Pellegriniho návštěvě Moskvy před parlamentními volbami v roce 2020? 

Před pár týdny Pellegrini navštívil Maďarsko, kde se setkal nejen s předsedou maďarského parlamentu, protože oficiálně je předsedou slovenského parlamentu, ale i s novým prezidentem země, a hlavně s premiérem Viktorem Orbánem. To je samo o sobě dost neobvyklé a proti správným diplomatickým normám, že zahraniční hodnostář není přijat na své úrovni, ale v podstatě všemi ústavními činiteli. Takže i tato návštěva byla jasným vzkazem Orbánovy vlády etnickým Maďarům na Slovensku, že Pellegrini je jejich člověk, musí volit Pellegriniho. Co se týče jeho návštěvy Moskvy, uvidíme, slovenské prezidentské volby mají dvě kola a do 6. dubna, kdy se rozhodne, se ještě může stát cokoli.

Přečtěte si

Pellegrini si prostřednictvím Orbána domluvil předvolební návštěvu Moskvy v roce 2020

Situace je teď přece jen jiná než před čtyřmi lety, kdy jel Pellegrini do Moskvy. Rusko v Ukrajině rozpoutalo válku… 

Je to pravda, ale Pellegrini k vítězství zároveň potřebuje, aby ho podpořil proruský elektorát na Slovensku. V prvním kole voleb kandidovali i otevřeně proruští kandidáti, jejichž voliči nemusí automaticky volit Pellegriniho, který je stále vnímán jako umírněnější, trochu víc prozápadní politik než například Fico. Pellegrini a jeho strana přece pronesli výroky, které byly víc v souladu se západním mainstreamem podporujícím Ukrajinu než s rétorikou Orbána či Fica. Musí tedy ještě dokázat například voličům Štefana Harabina nebo Mariana Kotleby, že je tvrdý proruský chlapík a zaslouží si hlasy těch, kteří tyto názory sdílejí. Takže si myslím, že cesta do Ruska je stále ve hře. Pro Pellegriniho je teď nejdůležitější, aby byl zvolen. Pak se může starat o to, jak zmírnit všechny škody, které by mu taková návštěva Moskvy přinejmenším v EU způsobila.

Je třeba brát Ficovu proruskou rétoriku opravdu vážně? Není určena jen pro jeho voliče a nyní i pro potenciální voliče Pellegriniho? 

Na Slovensku mezi Ficovými kritiky existují dva proudy myšlení. Jedni tvrdí, že to, co Fico říká, je špatné, a to, co dělá na domácí scéně, že je hrozné, ale pokud jde o konkrétní činy v zahraniční politice, prozápadní loajalitu Slovenska alespoň zatím moc nezměnil. A pak je tu druhý proud, která říká, že tuto loajalitu nezměnil, protože se nyní soustředil na potírání médií, nevládních organizací a protikorupčních orgánů. Až tohle všechno zvládne a bude po prezidentských volbách, odejde Čaputová a nastoupí Pellegrini, pak může naplno proměnit i slovenskou zahraniční politiku.

A tvůj názor?

Dovedu si představit druhý scénář. Neboli jakmile skončí s upevňováním moci, bude mít čas, bude mít příležitosti a manévrovací prostor, aby se také distancoval od prozápadní zahraniční politiky.

Přečtěte si

Polsko: Krajina po bitvě

Bolestivý rozchod mezi Čechy a Slováky

Jaká je tedy budoucnost visegrádských zemí?

V době, kdy nahráváme tento rozhovor, se právě zde v Praze scházejí ministři zahraničí Visegrádské skupiny. Vypadá to, že dynamika bude spíš něco jako V2 plus 2, Česká republika a Polsko versus Maďarsko a Slovensko. Moje zdroje v Polsku i v České republice tvrdí, že pořád existuje snaha skupinu V4 udržet, protože je užitečná, protože ji lze využít k tlaku na Slováky a Maďary, byť samozřejmě panuje nespokojenost s tím, jak Fico a Orbán politiku vedou. Zároveň ale nikdo nechce jen tak ztrácet čas s těmito stále beznadějněji vypadajícími zeměmi. A jsou i tací, kteří tvrdí, že polský ministr Radek Sikorski prostě řekne: „Tak, hoši, tohle stačilo. Tohle byla poslední schůzka ministrů zahraničí v tomto formátu. Nebudu s vámi jednat. Budu jednat s německým a francouzským ministrem zahraničí a hodně štěstí.“ Uvidíme, jak to dopadne. Polsko převezme visegrádské předsednictví, což znamená, že české předsednictví skončí. České předsednictví v podstatě všechno pozastavilo. Místo toho, aby otevřeně prohlásili, že Visegrád je mrtvý. Poláci jsou k Maďarsku a Slovensku otevřeně kritičtí, takže se dá očekávat, že žádná setkání na vysoké úrovni už možná nebudou nebo budou méně častá.

Už teď se zdá, že na některých úrovních spolu země z V4 přestaly mluvit a některé informace sdílet?

Ano, objevily se zprávy, že Česká republika snižuje mezivládní spolupráci se Slovenskem především při sdílení zpravodajských informací, protože už Slovákům nevěří, že nebudou všechno předávat Rusku. To samé ale už delší dobu dělá Maďarsko a také další země jako Řecko nebo Kypr, jež jsou rovněž považovány za proruské a nespolehlivé členy EU, kterým nelze věřit. Každopádně rozchod mezi Čechy a Slováky bude bolestivější než mezi Maďarskem a zbytkem Visegrádské skupiny.

Česko se v tomto směru ale také může změnit, za rok a půl tady proběhnou parlamentní volby.

Myslím si, že každá země se s populistickou autoritářskou vlnou nebo tendencí vyrovnává v jiné fázi. Zdá se, že Polsko ji překonalo. Když se podíváme na první kroky nové polské vlády, jsou poměrně silní a pevně přesvědčení, že udělají vše pro to, aby se autoritářské populistické pravicové smýšlení v dohledné době nedostalo zpět k vládě. V Maďarsku je to samozřejmě průšvih, ale zároveň už jde o pozdní stádium orbánismu. Viktor Orbán viditelně zestárl, je méně ostrý, jeho manévrovací prostor je mnohem omezenější, pověst pošramocená a jediné, v co může doufat, je návrat Donalda Trumpa. Pak by mohl od Spojených států dostat volnou ruku, aby si v Maďarsku směl dělat, co chce. Reálně už ale nemá žádné regionální ambice na rozdíl od roku 2018, kdy si opravdu tak jako jeho příznivci myslel, že se díky úspěchům na domácí scéně může soustředit na dobývání Evropy, na to, aby se stal lídrem na evropské úrovni. Což se nestalo a podle všeho už nestane. Slovensko populistická vlna opět zasáhla. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Co slyším od svých českých přátel o České republice, také to není příliš povzbudivé, hlavně pokud jde o případnou koalici mezi stranou Andreje Babiše a současnou vládní konzervativní stranou (ODS) nebo krajní pravicí (SPD). Zkušenosti Maďarů by měly být budíčkem a varováním pro ostatní země, tak jako úspěšná kampaň polských nevládních organizací a polské opozice může být pro ostatní země návodem, jak se s populistickou vlnou vypořádat.

Máš na závěr nějakou optimistickou myšlenku? 

Pokud jde o spolupráci mezi občanskou společností nebo konkrétně novináři ve visegrádském regionu, nikdy nebyla lepší. Takže i když na nejvyšší politické a diplomatické úrovni vládne nejistota a napětí mezi dvěma versus dvěma zeměmi, myslím si, že na úrovni novinářů jsme nikdy neměli tolik přeshraničních příběhů, společných vyšetřování a spolupráce, což je docela fajn.

The post Novinář Panyi: V Maďarsku máme v čele státu zločince s bílými límečky, na Slovensku jsou to spíše mafiáni  appeared first on investigace.cz.