Počátkem roku jsme ke čtvrtému výročí vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové vydali e-knihu Neděkuj, pamatuj. Podíleli jsme se na projektu OCCRP a zpravodajského serveru Meduza, který odhalil, co všechno může vlastnit ruský prezident Vladimir Putin. Náš projekt pojmenovaný KremRule (kombinace slov Kreml a anglického „vládnout“) zpřehlednil a katalogizoval majetky ruských oligarchů a klíčových spolupracovníků prezidenta Vladimira Putina. Dále jsme se věnovali dezinformačním webům, a to v rámci projektu Firehose of Falsehood (Ohňostroj lží), kdy jsme spolu s dvanácti redakčními týmy ze střední a východní Evropy mapovali dezinformační ekosystém, organizovaný v Evropě ruským státním aparátem.

Rok 2022 přinesl redakci investigace.cz nejen nové projekty, ale i několik ocenění. Pavla Holcová, zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku a regionální editorka Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), dostala prestižní Allardovu cenu. Tu udílí nadace Allard Prize Foundation za výjimečnou odvahu při ochraně lidských práv, prosazování právního státu a za boj proti korupci. Novinářskou cenu nám udělila také Nadace Open Society Fund (OSF) za podcast Odposlech – konkrétně za rozhovor s ruským opozičním novinářem Romanem Aninem. Ocenění obdrželi Lukáš Nechvátal a Nikola Klepáčková. Nominaci jsme získali také za kauzu Pandora Papers, jež odhalila utajené offshorové schéma bývalého premiéra Andreje Babiše, a za text, který popisoval slovensko-čínskou pračku peněz.

Čtyři roky po vraždě

Přečtěte si

Neděkuj, pamatuj

„Neděkuj, pamatuj.“ To byla odpověď, kterou investigativní novinář Ján Kuciak s oblibou používal, když mu chtěl někdo poděkovat za laskavost, pomoc nebo jen za zaplacení piva. Po jeho vraždě nabyla slovní hříčka daleko hlubšího významu. Čtyři roky po smrti Jána a jeho snoubenky Martiny Kušnírové jsme vydali stejnojmennou e-knihu.

Obsahuje rozhovory se třinácti slovenskými osobnostmi, kterým vražda a její následné vyšetřování změnily či ovlivnily život. Některé rozhovory jsou velmi osobní, jiné analyzují změny ve slovenské společnosti a hledají odpověď na otázku, jak ji odkaz Jána a Martiny proměnil. Samostatnou kapitolou je vyprávění o spravedlnosti a také o tom, jak několik odvážných vyšetřovatelů dokázalo kauzu Kuciakovy vraždy dotáhnout do konce i za cenu osobního nepohodlí a výhrůžek.

Vedle rodičů zavražděných mladých lidí v knize mluví například hlavní vyšetřovatel tohoto případu Peter Juhás, policejní prezident Štefan Hamran, advokát matky zavražděné Martiny Roman Kvasnica, prokurátor Daniel Lipšic, předseda Specializovaného trestního soudu Ján Hrubala, sociolog Michal Vašečka či politolog Erik Láštic. Rozhovory vedla Pavla Holcová a Eva Kubániová, obě Martinu a Jána velmi dobře znaly. Poté, co na Slovensku nedávno padla vláda a reálně hrozí návrat k moci politiků spojených s nejtemnějším obdobím mladého slovenského státu, představuje tato publikace varovné memento toho, co se na Slovensku dělo a opět může dít.

Přečtěte si

Jak se změnilo Slovensko čtyři roky po vraždě

Pandora Papers

Po celý rok jsme pokračovali ve zveřejňování českých příběhů, které odhalil projekt Pandora Papers (založený na úniku zhruba dvanácti milionů dokumentů ze čtrnácti právních kanceláří, jež poskytují offshorové služby). Popsali jsme například komplikované finanční schéma, které vytvořila Ivana Tykač, královna realit a manželka jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače. Podle dokumentů v Pandora Papers měly z jejích offshorů protéct směrem k jejím českým firmám stovky milionů korun. Nebylo však zřejmé, zda šlo o reálné převody peněz, nebo zda transakce proběhly jen na papíře. A pokud se napříč účty přelévaly reálné peníze, nebylo jasné, odkud pocházely.

Přečtěte si

Pandora Papers: Kyperské schéma Ivany Tykač

Mimo to jsme se zaměřili i na další majitele offshorových firem, kteří se pohybovali ve veřejném prostoru. Například rodina kladenských právníků Račokových si díky anonymním offshorům na Seychelách vytvořila predátorský systém. Lidem půjčovala peníze na smlouvy obsahující drastické pokuty, a když nezaplatili, jejich byt nebo dům šel do dražby.

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna

Tajemný zdroj Panama Papers

Rozhovor s mužem vystupujícím pod fiktivním jménem John Doe nás vrátil k dřívějšímu úniku dat, známému jako Panama Papers. Po letech se novinářům Bastianu Obermayerovi a Frederiku Obermaierovi znovu ozval anonymní whistleblower, který jim v roce 2015 poskytl více než 2,6 terabytů tajných dat, včetně milionů interních e-mailů. Data pocházela z panamské právní firmy Mossack Fonseca, jednoho z nejdůležitějších poskytovatelů služeb v oblasti globálního byznysu offshorových firem. Po informacích z Panama Papers, publikovaných pod záštitou Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), musela na svou funkci rezignovat řada politiků. Únik dat spustil vyšetřování tisíce případů po celém světě. Od té doby platí ohledně zakládání skořápkových firem přísnější pravidla. Vládám všude po světě se díky těmto datům také podařilo získat zpět více než 1,3 miliardy dolarů ztracených na daňových příjmech. John Doe teď poprvé začal mluvit o tom, co ho k předání dat vedlo, jak ho zklamala německá policie i kdo by ho chtěl nechat zavraždit.

Přečtěte si

Tajemný zdroj Panama Papers po letech promluvil, zmínil i Jána Kuciaka

Majetek mocných Rusů

Ruská agrese proti Ukrajině spustila nejen mezinárodní sankce, ale také zájem o majetek mocných Rusů v Evropě a v USA. Právě tomu se věnuje projekt Russian Asset Tracker (RAT), na kterém jsme spolupracovali s dalšími čtyřiadvaceti evropskými médii. Databáze zatím nabídla pohled na vlastnictví majetku prvních pětatřiceti osob, jejich rodin a obchodních partnerů. Těchto celkově asi sto sedmdesát lidí bylo vybráno na základě seznamu „klíčových podporovatelů a uživatelů výhod kremelského režimu“, které tým ruského opozičního lídra Alexeje Navalného doporučil sankcionovat. Jedná se o vůbec největší a nejkomplexnější audit majetku mocných Rusů, jejž mají mimo svou rodnou zemi. Postupně se databáze bude rozšiřovat o další vlivné osobnosti ať už z prostředí byznysu, nebo politiky.

Přečtěte si

Russian Asset Tracker: Největší databáze majetků mocných Rusů

Věnovali jsme se i majetku Vladimira Putina, konkrétně českým a slovenským dceřiným firmám společnosti Gunvor. Ta patří k jedněm z největších obchodníků s plynem a ropou na světě a se surovinami nadále obchodovala i po invazi Ruska do Ukrajiny. A to přes svůj odštěpný závod v Česku a na Slovensku, aniž Gunvor předkládal ze zákona povinné finanční závěrky. V českém obchodním rejstříku sice není jediné ruské jméno spojené s Gunvorem, analytici a lidé kdysi blízcí Putinovi se ovšem shodují, že skrytým spoluvlastníkem byl právě ruský prezident. Společnost Gunvor vydělávala na obchodech s ruskou státní firmou Rosněfť. Ropu a zemní plyn od ní nakupovala za směšně nízké ceny, na Západ je však prodávala za ceny tržní, tedy se ziskem několika set procent.

Přečtěte si

Putinova firma v Česku

Pokud jde o Putinův majetek, průlomový byl projekt, který odhalil, co všechno může ruský prezident vlastnit. Naši kolegové, ruští novináři z konsorcia OCCRP a zpravodajského serveru Meduza, získali data z neveřejné domény LLC Invest.ru. Metadata e-mailů pod touto doménou poskytla důkaz, že ruské firmy, jež spolu oficiálně nemají vůbec nic společného, jsou propojené minimálně na úrovni managementu. A všechny majetky, které se kdy podařilo s Putinem spojit, sdílejí právě tuto doménu. Na papíře mají společnosti užívající doménu LLC Invest.ru často uvedeno, že jejich vlastníky jsou například bankéři nebo ruští oligarchové. Všechny tyto majitele ale zároveň spojuje fakt, že jsou to lidé z blízkého okruhu prezidenta Putina. Vznikl tak přehled majetku, vlastněného přes konsorcium LLC Invest, který se váže k Vladimiru Putinovi. Jde o luxusní usedlosti, bankovní účty, sportovní resort, vinice, soukromou letku či jachty v účetní hodnotě až 4,5 miliardy dolarů.

Přečtěte si

Utajovaný majetek Vladimira Putina

K mapování ruského majetku také přispěl únik dokumentů Pandora Papers. Tým Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů, jehož členem je také investigace.cz a který má veškerá data k dispozici, pracoval i po vydání nejdůležitějších kauz z této databáze na zpřístupnění dalších uniklých informací. Ve své Offshore Leaks Database poskytl novou várku dat, tentokrát od právnické firmy s majoritní ruskou klientelou. Zveřejnil zde jména osmi set Rusů, mezi něž patří třeba bývalý ministr informací a komunikace a poradce prezidenta Vladimira Putina Leonid Rejman nebo oligarcha Roman Avdějev, majitel sankcionované banky Credit Bank of Moscow, který podniká ve stavařském a dřevozpracujícím průmyslu a patří mu moskevský fotbalový klub Torpedo.

Přečtěte si

Pandora Papers: Druhá várka dat

Na konci roku přišla investigace.cz s projektem pojmenovaným KremRule (kombinace slov Kreml a anglického „vládnout“), jenž zpřehledňuje a katalogizuje majetky ruských oligarchů a klíčových spolupracovníků prezidenta Putina v Česku. Jde o lidi, kteří z velké části drží Putina při moci, slouží jako prostředníci pro jeho soukromé investice či zastávají strategické pozice v silových složkách a tajných službách. Mocní Rusové se za pomoci právníků a offshorových společností naučili své bohatství skrývat. Zjistit, kdo co vlastní, je tak úkol náročný i pro zkušené policejní vyšetřovatele. My jsme využili našeho v Česku ojedinělého přístupu do mezinárodních novinářských projektů, jako jsou Panama Papers, FinCen Files nebo Pandora Papers, a zmapovali jsme, kdo z mocných Rusů v Česku ukrývá své majetky. Naše zkoumání jsme se rozhodli zveřejnit formou medailonků těchto osob v přehledné databázi.

Přečtěte si

KremRule: Český majetek mocných lidí Kremlu v jedné databázi

Databáze majetků Křetínského, podvody s leasingem a exekucemi a nebezpečná hnojiva

Pokračovali jsme i v databázovém projektu s názvem Impérium. Jeho první část se týkala Andreje Babiše – podařilo se nám najít téměř osm set firem, jež s ním byly nějak spojeny, a zmapovat dotace v hodnotě skoro devatenácti miliard korun, které získaly. Projekt Impérium, soustřeďující informace o majetku a firmách vlivných českých oligarchů, jsme rozšířili o muže, který Andreje Babiše v žebříčku nejbohatších Čechů předběhl a umístil se na čtvrtém místě. „Impérium DK“ se věnuje podnikatelským aktivitám Daniela Křetínského a celý projekt by měl pomoci pochopit, jakým způsobem ve střední Evropě dochází k monopolizaci ekonomické, politické a mediální moci. Databáze je dostupná na adrese https://imperiumdk.investigace.cz/.

Přečtěte si

Projekt Impérium: Daniel Křetínský

Vyjma různých zbohatlíků a mocných tohoto světa jsme se věnovali i příběhům obyčejných Čechů, kteří za auto na leasing zaplatili stovky tisíc. Přestože své finanční závazky vzorně spláceli, o auto i peníze nakonec přišli. Mezi nimi a leasingovou firmou byl totiž mezičlánek, firma Jitoro či Deteka, který peníze vybrané od zákazníků přestal leasingovce posílat. Podvedení klienti se zřejmě obrátí na soud a my budeme sledovat, jak jejich kauzy dopadnou.

Přečtěte si

Za auto na leasing zaplatili stovky tisíc. Nemají auto ani peníze

Upozornili jsme také na podivný případ exekutora Igora Ivanka, který neposlal Všeobecné zdravotní pojišťovně desítky milionů korun, jež vymohl od jejích dlužníků. Když se věc provalila, pojišťovna k němu byla nebývale vstřícná. Nepodala trestní oznámení jako v jiných podobných případech, ale dohodla se s ním, že jí peníze bude splácet. Kvůli zpronevěře přitom jiní exekutoři skončili ve vězení. Podle kontrolní komise exekutorské komory je Ivankův případ závažný, a proto vůči němu vznesla kárnou žalobu. Nejvyšší správní soud o ní zatím nerozhodl.

Přečtěte si

Exekutor Ivanko neposlal VZP peníze, které vymohl

Zabývali jsme se i byznysem, který prý vynáší víc než obchod s drogami či zbraněmi. Jde o prodej nelegální zemědělské chemie. Více než šestina pesticidů, jež se jako postřik dostanou na česká pole, jsou buď zakázané přípravky, nebo levnější padělky oficiálních značek. Česko bohužel patří mezi pět zemí EU, kde se černému trhu s těmito produkty daří nejvíce.

Přečtěte si

Lepší než drogy a zbraně. Organizovaný zločin má nový hit, zemědělskou chemii

Dezinformační ohňostroj

V rubrice Data Boutique jsme se věnovali především dezinformacím. Součástí ruské agrese v Ukrajině byla například i propagandistická a dezinformační války šířená v prostředí sociálních sítí. Vytvořili jsme proto přehledný nástroj monitorující debaty o tomto konfliktu na sociální síti Facebook. Záměrem bylo lépe porozumět, jakým způsobem se o válce komunikuje a jak je prezentována nebo interpretována skupinami i osobami, které jsou k propagandě a dezinformacím náchylné.

Přečtěte si

Jak vypadá rusko-ukrajinský konflikt na Facebooku

Země Evropské unie řešily, zda a jak blokovat konspirační a dezinformační weby. Data posléze ukázala, že jejich návštěvnost začala klesat. Z naší analýzy vyplynulo, že počty návštěv poklesly přibližně o 30 %. Proměnila se také struktura návštěvnosti a konspirační a dezinformační scéna se rozštěpila. Zatímco většina menších webů se již nebyla schopna vrátit na svá původní čísla, čtveřice Aeronet, Protiproud, AC24 a CZ 24 se stala stálicí této scény.

Přečtěte si

Květnové hvězdy mezi českými konspiračními a dezinformačními weby

Na konci roku jsme začali publikovat texty projektu Firehose of Falsehood (volně přeloženo jako Ohňostroj lží). Projekt je pojmenován podle jedné z propagandistických technik, kterou jako první definoval americký think-tank RAND Corporation. Jde o strategii opakovaného a nepřetržitého sdílení informací bez ohledu na to, jestli jsou pravdivé a konzistentní. V rámci projektu Firehose of Falsehood spolupracovalo třináct redakčních týmů ze střední a východní Evropy pod vedením Josefa Šlerky z investigace.cz. Cílem bylo důkladně prozkoumat dezinformační ekosystém organizovaný ruským státním aparátem působící v Evropě. Projekt využíval hloubkovou analýzu dat a metadat v kombinaci s vhledem do situace v konkrétních zemích, kde novináři spolupracující na projektu žijí a pracují.

Přečtěte si

Ohňostroj lží

Zjištění umožnila nahlédnout pod povrch fungování proruských a protizápadních dezinformačních sítí působících ve střední a východní Evropě a ukázat, jak obrovský rozsah a dosah tento ohňostroj lží má. Obsah zkoumaných webů je často zmanipulovaný nebo rovnou vymyšlený, některé přinášejí populární konspirační teorie nebo konspirace specifické pro danou zemi, jiné do mixu těchto „informací“ přidávají i nacionalistické či ultrapravicové narativy. Tyto stránky se navzájem často propojují a vytvářejí společně rozsáhlý ekosystém hlásných trub ruské propagandy, konspirací a ultrapravicové ideologie v jednotlivých státech střední a východní Evropy.

Přečtěte si

Ohňostroj lží v zemích střední a východní Evropy

Přečtěte si

Ohňostroj lží v České republice

The post Rok 2022 v našich kauzách appeared first on investigace.cz.

„Věnuji tomu čas a energii, protože to chci zastavit,“ říká pražský advokát Slavomír Hrinko. Z velké části bez nároku na odměnu zastupoval několik lidí, kteří spadli do pasti kladenských právníků Račokových. S nimi spojené firmy půjčovaly na smlouvy, které obsahovaly drastické pokuty. Když dlužníci nezaplatili, jejich dům nebo byt šel do dražby. „Okrádat slabé lidi, důchodce, lidi v nouzi je strašně nefér. Tím spíš, že to dělají právníci,“ dodává Hrinko na adresu pochybných finančníků, jejichž podnikání jsme popsali v článku Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna.

Ke kladenským právníkům Račokovým a jejich predátorskému byznysu investigaci.cz dovedly uniklé dokumenty Pandora Papers. Ty zmiňují tři firmy ze Seychel spojené se jménem Račok. Jak jste se k rodině Račokových dostal vy?

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna

Přes klienta Jiřího Formana, který je také novinář. Udělal o nich reportáž na Tíseň.tv (magazín přinášející zpravodajství z oblasti bezpečnostních sborů, pozn. red.). Zažalovali ho za pomluvu, protože uvedl, že rodina Račokových nedělá všechno v souladu se zákonem. Na dvou případech jsme prokázali, že pan Forman měl pravdu.

A jak jste se potkal s novinářem Formanem?

Přes našeho společného kamaráda. Vlastně to začalo ještě jinak. Kolega, u kterého jsem dělal koncipienta, zastupoval jednu paní z Hostouně u Kladna, která se stala obětí byznysu Račokových. Vybavuji si, že ten kolega advokát mi tehdy řekl: „Podívej se, co dělají, to snad není možné. A představ si, že jeden z nich, Michal Račok, byl v představenstvu advokátní komory.“ Pak jsem ten případ převzal. Myslím, že Jirka Forman dokonce začal dělat svoji reportáž na základě toho, co jsme mu my advokáti řekli. Bylo to někdy kolem roku 2014.

Od té doby se na vás obrátila řada lidí, kteří se kvůli lichvářské půjčce dostali do potíží. Můžete popsat, jak tento predátorský systém funguje?

Někdo musí mít peníze, což podle mých informací mohl být v tomto případě Martin Preis. Pak je tu právní kancelář, právníci, tedy Michal a Martin Račokovi, Jiří Topka a další. A pak notář, u něhož se smlouvy podepisují, to byla Bohumila Račoková. A samozřejmě naháněči, kteří jsou často sami v nouzi a dohazují vám klienty. V celku šlo o to udělat dluh, navýšit ho o úroky a pokuty, které byly vymyšlené na všechno možné i nemožné. Nechat to naskákat a takto dostat lidi do situace, že nebudou schopni splácet. A pak prodat jejich byt nebo dům. Nejdřív levně, aby dlužníkovi po zaplacení dluhu nic nezbylo. A pak ještě jednou, za skutečnou cenu.

Kdo jsou lidé, na které tento systém cílí?

Především lidé v exekuci, důchodci, sociálně slabí. Lichváři měli své inzeráty, webové stránky, kde slibovali: Pomůžeme vám s exekucí, vyplatíme vás z ní. Uvedu příklad, máte malou exekuci, třeba kvůli třicetitisícovému dluhu u Home Creditu. Řeknou, že vám pomohou, ale oni vás naopak dostanou do daleko větší dluhové pasti. Kdyby váš dům prodával exekutor, tak z utržené sumy zaplatí dlužnou částku Home Creditu a nechá si třeba sto tisíc. Zbytek, třeba dva miliony korun, vyplatí dlužníkovi. Oni ale udělají z malého dluhu dluh daleko větší, byt nebo dům prodají co nejlevněji a dlužníkovi nezbude nic. Jejich systém sází na to, že člověk v exekuci, v nouzi, nepřemýšlí. Chce to mít co nejrychleji za sebou, uvěří jim. Řeknou mu, neboj se, bude to v pořádku, my to nějak vyřešíme. A najednou prásk – a dlužník nemá nic.

Myslím si, i když nejsem v této oblasti žádný odborník, že lidé z Kladna a okolí jsou snadné oběti. Za socialismu přišli k majetku, pracovali v hutích, někteří byli preferovaná skupina dělníků, ale pak neuměli v kapitalismu s majetkem hospodařit. Tím pomohli predátorskému byznysu vyrůst, protože se po změně režimu nechali lehce namotat do různých půjček.

Jak se dělá z malého dluhu větší?

Třeba pokutami za věci, které se nedají splnit nebo o nichž nevíte, že je splnit máte. Dám příklad, ve smlouvě třeba podepíšete, že nemovitost, kterou za úvěr ručíte, byla pojištěná. Ona ale nebyla a vy už nemáte šanci tuhle podmínku splnit. Nebo se zavážete, že ji pojistíte, ale nevíte o tom. Smlouvu tak pečlivě nečtete a nikdo vás o tom nepoučí. Pokuta ve smlouvě je vysoká a zvyšuje se donekonečna.

Kolik lidí, kteří se kvůli lichvářským smlouvám dostali do ještě větších potíží, jste potkal?

Pět případů jsem řešil osobně, na dalších jsem spolupracoval. Některé řeší jiní advokáti, voláme si a navzájem si pomáháme. Většinou je to tak, že člověk v nouzi má ve svém okolí někoho, kdo je dostatečně silný a komu to, co se stalo, připadá jako velká sviňárna. Vezme si proto advokáta a pustí se do toho. Ozvala se mi třeba vnučka jedné z podvedených, policistka. Ony tento případ vyhrály. Prokázalo se, že pan Račok byl při uzavírání smlouvy v notářské kanceláři paní Račokové, i když tam neměl co dělat, nezastupoval ani jednu ze stran. To myslím nevychytali, nepočítali s tím, že slabí lidé budou mít zastání v někom ze svého okolí.

O co šlo v těch pěti zmíněných případech?

První případ, který jsem řešil ještě jako koncipient, se týkal devadesátileté paní z Hostouně. Smlouvu podepisovala u notářky Račokové, křičeli tam na ni – tak honem, honem, podepište. Byla skoro hluchá, nevěděla, co podepisuje. Kauzu jsme vyhráli, lichváři té paní skoro vzali nemovitost, chtěli ji prodat, a my jsme to zastavili. Druhý případ se týkal novináře Jiřího Formana a žaloby kvůli jeho prohlášení, že rodina právníků Račokových nedělá všechno v souladu se zákonem. To jsme také vyhráli, prokázali jsme, že měl pravdu. U dalšího klienta se podařilo mimosoudně domluvit, že zaplatí jen čistý dluh, tedy rozumnou cifru. Zastupuji také kladenského hokejistu Martina Procházku. Ozývají se mi ale i lidé, kterým neumím pomoci.

O držiteli zlaté medaile ze zimních olympijských her v Naganu se psalo, že s Račokovými spojená firma Credito po něm chtěla k původně půjčeným 4,3 milionům korun „brutální smluvní pokutu“ v hodnotě 10,3 milionů korun.

Něco si půjčil, ale myslím, že to bylo méně než 4,3 milionů korun. Tvrdí, že všechno splatil. Krajský soud rozhodl v náš prospěch, zrušil rozhodčí doložku. Zcela dobojováno zatím ale není.

Co byste považoval za dobrý výsledek v jeho případě?

Tvrdí, že jim zaplatil všechno, co měl. Takže by neměl platit už nic.

Tvrdí? Nejsou důkazy o tom, že zaplatil?

Něco dával v hotovosti. Věřil jim, Martina Preise zná dlouho, považoval ho za kamaráda. Procházka chtěl podnikat a potřeboval někoho, kdo mu rychle půjčí. Nehledal v tom žádnou záludnost, hokejisté jsou zvyklí, že si mezi sebou v jednom týmu věří, jinak to na ledě nedají, tam takové podvody nejsou.

Zmínil jste, že se vám ozývají lidé, kterým neumíte pomoci. Na čem záleží, zda má smysl jít do sporu, nebo nemá?

Záleží na tom, zda jsme schopni prokázat, že to bylo lichvářské jednání. Že lidé nevěděli, co podepisují. To je těžké, jsou dospělí, měli by to vědět. Nestačí, že dlužník řekne – něco jsem podepsal, ale nevěděl jsem co. To by mohl říct každý. Musíme prokazovat, že opravdu nevěděl, potřebujeme to z něčeho dovodit. Důležité jsou okolnosti, z nichž by to vyplynulo. Jako třeba u té devadesátileté babičky z Hostouně, která neslyšela a v notářské kanceláři paní Račokové na ni tlačili, ať to honem honem podepíše. Situaci také komplikuje, když dlužník podepíše uznání dluhu – pak se mění to, kdo nese důkazní břemeno. Bez uznání totiž zapůjčení peněz musí prokazovat věřitel, s podepsaným uznáním nese důkazní břemeno dlužník. Problematický je ale i existující notářský zápis o dluhu. V takovém případě je dluh rovnou vymahatelný a o exekuci nemusí rozhodovat soud. Je to pak rychlé.

Které případy považujete za ztracené?

Především ty, kdy dlužník není schopen nebo ochoten spolupracovat. U některých lidí vidíte chuť, snahu, mají někoho za sebou. Jiní se ale stydí o problémech mluvit. A já nejsem schopen je vždy rozmluvit. Nejsem ani detektivní kancelář, potřebuji, aby mi při hledání důkazů pomohli.

Advokát Petr Němec, který se stal známým mimo jiné kvůli boji proti nekalým rozhodčím doložkám, také zastupoval jednu oběť klanu Račokových. Proces ale prohrál, což vysvětlil tím, že paní trpěla těžkými depresemi a nebyla schopná s ním spolupracovat.

To je přesně ono, neboť oni si cíleně vybírají slabé. Ti lidé za to nemohou, ale těžko se jim pomáhá. Na druhou stranu ale za ty roky znám své protivníky, vím, jak píšou smlouvy, kde jsou chyby, díry. Naučili jsme se to a určitě se to naučili i další advokáti.

Od klientů v nouzi moc peněz za zastupování nedostanete. Proč to vlastně děláte?

Zastupuji je často zadarmo, část mi pak zaplatí lichváři na nákladech právního zastoupení, když u soudu prohrají. Věnuji tomu čas a energii, protože to chci zastavit. Chci, aby se takové věci neděly. Je to odporné, okrádat slabé lidi, důchodce, lidi v nouzi. Je to strašně nefér, tím spíš, že to dělají právníci. My máme za takové lidi naopak bojovat. Když stojí na obou stranách stejně silní protivníci, mají za sebou právníky, a jeden vyhraje a druhý prohraje, je to v pořádku. Ale tady jsme úplně někde jinde. Nechápu, jak někdo může mít z takto nabytých peněz vůbec radost. Samozřejmě, že nikdo nemá dost. Ale koupit si větší televizi s vědomím, že ji mám proto, že jsem okradl babičku? Nebo alkoholika?

Potkáváte se s Račokovými u soudu, znáte je osobně?

Ano, s panem Račokem starším jsme měli u soudu incidenty. Mému klientovi Jiřímu Formanovi před soudem vyhrožoval, že si ho podají. Byla u toho justiční stráž a ten muž přišel sám od sebe do jednací síně a nahlásil, co se stalo. Soudce to zaprotokoloval. Podal jsem stížnost na komoru, odpověděli, že s Račokem mluvili a že je vše v pořádku, že se polepší. Místo aby měl kárné řízení, tak to urovnali. Měsíc nato mi přímo v průběhu jednání vynadal jako právnímu zástupci žalobců „debile“ a pak na moji výtku, aby to neříkal a že se to nahrává, pokračoval ve svém proslovu dál, přičemž mi tykal a říkal „nahraj to, nahraj to“. Dal jsem znovu podnět na komoru, tentokrát už to hodnotili jako kárné provinění. Myslím, že to má smysl. Díky tomu, že byl Michal Račok v představenstvu komory, tam měl silnou pozici. Když ale na jeho prohřešky upozorňujeme, oslabuje ho to. Nikdo nemůže být nedotknutelný.

Proč právnická rodina Račokových skrývá vlastnictví firem Money service a Credito za offshory na Seychelách?

Nechtějí být s nimi spojováni. Podle mého názoru totéž udělali po roce 2014, kdy zákon zakázal anonymní akcie, i další advokáti. Když lichvářskou společnost zastupujete jako advokát, vždycky můžete říct, jsem advokát, musím poskytovat služby každému. Ale být jejím majitelem je něco jiného.

Slavomír Hrinko (1973) vystudoval právo a informatiku. Pracoval pro firmu Varias a IBM. V letech 2003 až 2006 pracoval pro americkou společnost Ariba, dodávající software, pomáhal jí mimo jiné etablovat se ve východní Evropě. Od roku 2006 je partnerem slovenské poradenské společnosti Axcode. Od roku 2015 pracuje jako advokát.

Autorka textu: Hana Čápová
Úvodní fotografie: archiv Slavomíra Hrinky

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Právník Hrinko: Tohle je velká právnická sviňárna appeared first on investigace.cz.

Rodina kladenských právníků Račokových si díky anonymním offshorům vytvořila predátorský systém. Lidem půjčovala peníze na smlouvy, které obsahovaly drastické pokuty. Když nezaplatili, jejich byt nebo dům šel do dražby. Uniklé dokumenty souhrnně označované jako Pandora Papers zmiňují tři firmy spojené se jménem Račok, které byly v roce 2014 založené na Seychelách. 

Račokovi čtyřikrát

Na začátku roku 2014 odvysílal investigativní publicistický pořad České televize Černé ovce příběh rodiny, která kvůli půjčce od kladenské firmy Money service, a. s., přišla o střechu nad hlavou. Půjčku 150 tisíc korun si rodina dle svých slov vzala „na vyřešení finančních problémů“, ručila za ni třípokojovým bytem. Firma Money service totiž jinak než se zastavenou nemovitostí nepůjčovala.

Právník spotřebitelské organizace dTest Lukáš Zelený tehdy pro Černé ovce vysvětlil, proč byla půjčka od Money service pro dlužníka i ručitele riskantní: ve smlouvě byla stanovena řada vysokých pokut, ať už za pozdní splácení, či třeba za to, že zastavená nemovitost nebyla pojištěná. Firma Money service navíc půjčovala jen lidem s IČO (identifikačním číslem osoby), přesněji řečeno podnikatelům. Dlužník takto přišel o ochranu, kterou zákon poskytoval běžným spotřebitelům.

Rodina dluh splatila (dokonce i s pokutami ve výši téměř 80 tisíc korun) o čtyři měsíce později, než smlouva určovala, a měla za to, že všechno skončilo. Jenže mezitím její byt vydražila společnost Express dražby, a. s.

Komu zmíněné firmy Money service a Express dražby v té době patřily, nešlo dohledat, obě totiž měly netransparentní akcie na majitele v listinné podobě. Spojovalo je ale jméno Račok – advokát Martin Račok (1981) zastupoval firmu Money service a jeho otec, advokát Michal Račok (1953), zase zastupoval Express dražby.

Ve stejném roce, kdy byla odvysílaná reportáž, začal platit zákon, jehož cílem bylo zvýšení transparentnosti akciových společností. Nová norma akcie na majitele v listinné podobě zakázala.

Dokumenty Pandora Papers teď prozradily, jak si majitelé Money service s nastalou situací poradili. Jediným akcionářem Money service se podle českého rejstříku firem stala nově vzniklá offshorová firma European Dept Trade S.A. se sídlem na Seychelách. Majitelé Money service tím pádem zůstali v Česku i nadále skryti.

Pandora Papers: O projektu

Teprve uniklé dokumenty dávají nahlédnout pod pokličku offshoru: konečnými vlastníky seychelské European Dept Trade S.A. jsou Martin Preis (1968) a Martin Račok (1949). Notářský zápis o novém jediném akcionáři Money service sepsala kladenská notářka Bohumila Račoková.

Medaile z Nagana

Koncem roku 2018 se objevila zpráva, že kladenský hokejista Martin Procházka prodal zlatou medaili ze zimních olympijských her v Naganu a že se draží v aukci s vyvolávací cenou asi milion korun. „Kladenský hrdina uvízl v hluboké dluhové pasti,“ vysvětlil tehdy prodej medaile deník Blesk.

Novináři poté zjistili, že Procházka má několik exekucí a dluží skoro 19 milionů korun. Nejvíce peněz, přes 16 milionů korun, po něm chtěla firma Credito, a. s. Její praktiky přitom vzbudily údiv – místo původně půjčených 4,3 milionu korun chtěla firma Credito po Procházkovi splatit skoro čtyřnásobek, dluh se znásobil vinou úroků a především, jak se tehdy psalo, kvůli „brutální smluvní pokutě“ ve výši 10,3 milionu korun.

Stejně jako výše zmíněná rodina ručil hokejista Martin Procházka za úvěr nemovitostmi a jeho mlýn u Kladna i pozemky u Kralup nad Vltavou skončily v dražbě.

„Stal jsem se obětí lidí, kteří se lichvou a podvody s financemi živí,“ řekl později čtyřnásobný mistr světa novinářům. „Věřil jsem lidem, kteří se ze začátku tvářili jako obrovští kamarádi. Naoko mi vycházeli vstříc, když ale došlo na lámání chleba, otočili se ke mně zády a odrovnali mě.“ V této souvislosti zmínil dvě jména – Martin Preis a Martin Račok.

Vlastníci firmy Credito, jež poskytuje a zprostředkovává úvěry, jsou stejně jako v případě firmy Money service schovaní za anonymním offshorem.

The post Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna appeared first on investigace.cz.