Evropská média čelí rostoucí cenzuře a tlaku ze strany politiků. Na území Jižní Ameriky lidé bojují proti nelegálnímu těžebnímu průmyslu, ročně jsou tu zavražděny desítky ekologických aktivistů. Kybernetická skupina operující pod křídly ruské zpravodajské služby napadá globální počítačové sítě. Americká banka Citigroup skrytě převedla miliardy dolarů ropné společnosti ze Spojených arabských emirátů.

Za kybernetickými útoky na členské státy EU a NATO stojí ruská rozvědka. Informovala o tom německá zpravodajská služba Bundesnachrichtendienst (BfV) ve spolupráci s dalšími národními bezpečnostními složkami. Varování přišlo poté, co německá vláda obvinila Moskvu z krádeží a zveřejňování citlivých údajů svých politiků a firem.

Kyberzločinecká skupina patřící ruské vojenské zpravodajské službě (GRU) prováděla špionáže a sabotáže globálních počítačových sítí už od roku 2020. Napadala především klíčová vládní a finanční odvětví, dopravu, energetiku a zdravotnictví. Od začátku ruské invaze bylo cílem útoků, uskutečněných s pomocí malwaru WhisperGate, především zamezit poskytování pomoci Ukrajině. 

Přečtěte si

Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci

Počet zavražděných ochránců přírody přesáhl od roku 2012 dva tisíce, jen v loňském roce přišlo o život 196 z nich. Jak upozorňuje nezisková organizace Global Witness, skutečné číslo může být ještě vyšší. Vyšetřování mnoha případů totiž znemožňuje korupce a napojení státních činitelů na průmyslová odvětví a organizovaný zločin. Hlavním cílem útoků je umlčet environmentální aktivisty, a zabránit tak zveřejňování informací o ničivých dopadech velkých průmyslových hráčů na životní prostředí a lokální komunity. 

Až 85 % všech vražd environmentalistů se odehrává v Jižní Americe. Ta dlouhodobě bojuje s ekologickou krizí v podobě rozsáhlého odlesňování amazonského deštného pralesa, který je kácen především kvůli expanzi zemědělství i těžbě ropy a drahých kovů.

Za nájemnými vraždami ochránců přírody nejčastěji stojí právě vysoce ziskový a mnohdy nelegální těžební průmysl. Naleziště ropy, zlata, mědi či lithia se nacházejí také na domorodých územích, a původní obyvatelé jsou proto terčem téměř poloviny všech násilných útoků. Domorodé komunity a ostatní aktivistická uskupení nejen v Jižní Americe, ale také v Asii a Africe evidují případy zmizení svých členů, zastrašování, věznění a represe ze strany státních aparátů.

Zastrašování, cenzura a právní útoky ohrožují nezávislou žurnalistiku v Evropě. Monitorovací zpráva projektu Media Freedom Rapid Response (MFRR) odhalila, že znepokojivě rostou případy porušování svobody tisku v EU a v kandidátských zemích. Podle zprávy došlo v první polovině tohoto roku celkem k 756 takovým incidentům. Téměř stovka z nich se odehrála v Itálii, kde se jednalo především o verbální a právní útoky pravicově populistické vládnoucí strany Fratelli d’Italia (Bratři Itálie) proti novinářům a médiím kritickým vůči státu.

Podobný vývoj zaznamenala MFRR rovněž na Slovensku, kde podle zprávy představuje pro nezávislá média nejakutnější hrozbu vláda premiéra Roberta Fica a jeho koalice. Ta osobně napadala novináře Denníku N, TV Markízy, TV JOJ a deníku SME, přijala diskriminační mediální zákony a také zlikvidovala existující veřejnoprávní média RTVS. Více o současné podobě slovenské mediální krajiny si můžete poslechnout v rozhovoru investigace.cz se slovenským novinářem a politickým komentátorem Arpádem Soltészem.

Přečtěte si

Banka jenom podle názvu. Falešná instituce prala zločinecké peníze

Banka Citigroup pomohla ropnému gigantovi získat miliardy dolarů. Nadnárodní korporace, jejíž centrálu v New Yorku letos v červnu zablokovali environmentální aktivisté, se tak vyhnula svým klimatickým závazkům. Přestože banka slíbila, že dodrží Pařížskou dohodu a do roku 2050 sníží emise spojené s jejími finančními aktivitami na nulu, převedla celkem 3,5 miliardy dolarů ropné společnosti Abu Dhabi National Oil Company (ADNOC). Aby se však banka vyhnula represím plynoucím ze spolupráce s jedním z největších světových znečišťovatelů životního prostředí, neučinila tuto finanční operaci přímo. Místo toho peníze převedla na chemickou společnost Borouge, jež je ve formě akcií prodala ADNOCu a Fertiglobe, kterou ADNOC částečně vlastní.

„Vzhledem k tomu, že většina financování proudí přes tajné jurisdikce prostřednictvím složitých dceřiných struktur, je obtížné vyčíslit skutečnou míru angažovanosti bank v oblasti fosilních paliv,“ potvrdila britská advokátní skupina Tax Justice Network.

Autorka článku: Adéla Gajdicová
Zdroj úvodní fotografie: Carlos Garcia Granthon / Zuma Press / Profimedia

The post #zesvěta: Tichá válka v Amazonii. Ochránci přírody proti těžařům appeared first on investigace.cz.

Před šesti lety si španělské úřady došláply na více než 20 skořápkových společností, jež se vydávaly za madridskou banku a praly špinavé peníze. Firmy spojovalo slovo „Bandenia“ v názvu. Přestože se na podvod přišlo, lidé spjatí se schématem „Bandenia“ pokračovali v zakládání dalších stovek společností ve Velké Británii. Jedna z nich se vydávala za prosperující banku a dostala se až do britského parlamentu. Případ v těchto dnech odhalili novináři z OCCRP.

V roce 2017 španělské úřady odkryly síť 27 firem fungujících pod značkou „Bandenia“. Společnosti se soustředily kolem britského podniku s názvem BBP Bandenia (dříve Bandenia Banca Privada), který se prezentoval jako regulérní banka. Podle obžaloby se přes BBP převáděly za pomoci španělských bank peníze pro kriminálníky a pašeráky drog. Novináři z OCCRP mimo to objevili stovky dalších společností registrovaných po celém světě a napojených na lidi ze španělského schématu praní peněz.

V době, kdy ve Španělsku probíhalo vyšetřování této kauzy, už bývalí ředitelé odhalených firem pracovali na zakládání spousty nových skořápkových společností ve Velké Británii i v dalších zemích. Jednou z nich se stala i Bandenia Challenger Bank.

Podvodnické schéma

Osoby aktivní v prošetřované síti firem „Bandenia“ podle novinářů založily po celém světě nejméně 450 společností. Španělské úřady z nich identifikovaly pouze zmíněných 27. Více než 240 firem bylo založeno poté, co španělský soud vynesl obžalobu proti lidem ze sítě „Bandenia“. Dalších asi 200 vzniklo už dříve. Podle OCCRP to ale nevypadá, že by tyto podniky byly v hledáčku španělských úřadů.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Bandenia Challenger Bank (@bandeniachallengerbank)

Citované skořápky přitom mají mnoho společného. Některé užívají v názvu slovo „Bandenia“, které v sobě kombinuje první část slova pro banku se jménem východošpanělského města Dénia. Jiné jsou zase dceřinými společnostmi takto pojmenovaných podniků. Další mají dvě a více vazeb na firmy v tomto podvodnickém schématu, používají stejnou adresu nebo mají stejného ředitele.

Bývalý generální ředitel BBP Bandenia José Artiles Ceballos a jeho italský společník Fabio Pastore (na kterého je vydán britský zatykač) byli v letech 2021 a 2022 uvedeni jako ředitelé u desítek britských a amerických společností. Ceballos řekl novinářům, že Bandenia stejně jako jiné mezinárodní firmy diverzifikovala své aktivity v mnoha hospodářských a průmyslových odvětvích. Odmítl, že by se dopustil něčeho nezákonného.

Miliony eur pro falešnou banku

V rámci původní sítě „Bandenia“ vznikly skořápkové společnosti ve Španělsku a Velké Británii. Otevíraly účty ve velkých bankách, jako jsou třeba španělské CaixaBank a Ibercaja či u španělské pobočky nizozemského ING. Následně tu ukládaly peníze od svých klientů a posílaly je po celém světě. Aby tyto pochybné společnosti ospravedlnily, že hotovost teče mezi firmami, jednotlivci a přes hranice, využívaly zfalšované úvěrové linky a bankovní záruky.

Podle soudce Josého de la Mata přesunula britská firma v čele této sítě BBP Bandenia od června 2012 do února 2015 mezi různými společnostmi a bankami nejméně 12 milionů eur nabytých trestnou činností (zhruba 333 milionů korun). Firma získala i milionové vklady od klientů z Íránu, na který se od roku 2010 přitom vztahují finanční sankce.

Přečtěte si

Panika v Mezinárodní investiční bance

Samotná BBP Bandenia má podle reportérů v účetních závěrkách z let 2012, 2016 a 2019 nadto dlouhé části, jež jsou převzaté z výročních zpráv jiných společností. V roce 2012 britský finanční regulátor umístil BBP Bandenia na seznam neautorizovaných firem. Falešná banka totiž neměla potřebnou licenci nutnou k působení ve Velké Británii jako finanční společnost. Přesto na několik let získala přístup k mezibankovní síti SWIFT, která zprostředkovává a kontroluje mezinárodní transakce.

Bandenia přidělovala klientům „čísla účtů“ a posílala jim dokumenty podobné těm z běžných finančních institucí, jež byly ve skutečnosti falešné. Aby vytvořila zdání, že je legitimní finanční institucí, tvrdila, že má bankovní licenci z ostrava Mwali. Licence ale byla padělaná.

V červenci 2019 španělský soud obžaloval v tomto případě deset lidí a šest společností. Fiktivní „banka“ měla převádět peníze pro asi 253 podvodníků, zločinců a pašeráků drog. Samotný soudní proces s obžalovanými se podle OCCRP teprve chystá. Bývalý generální ředitel BBP Bandenia Ceballos byl v samostatném případě obviněn ze zneužívání firmy k praní špinavých peněz.

Přečtěte si

„Ruská banka“ v Budapešti: Minulost s novou tváří

To ale neznamenalo konec podvodů. Podle zjištění OCCRP se tři Italové zastávající vedoucí pozice ve firmách zahrnutých ve španělském vyšetřování objevovali i po zatčení Ceballose ve správních radách podobně pojmenovaných společností.

Italská prokuratura momentálně obvinila pět osob z poskytování nelegálních finančních služeb v rámci schématu „Bandenia“. Síť společností měla sahat kromě Velké Británie i do Portugalska a České republiky.

„Prvotřídní bankovní služby“

Zmíněný Ceballos má ústřední roli i v nejnovějším případu. Byť byl odsouzen za praní špinavých peněz, nadále zůstával aktivní v britských finančních kruzích. Do dubna 2023 byl uveden jako ředitel u 185 britských společností, jež novináři identifikovali.

V roce 2019 se Ceballos stal ve Velké Británii prvním akcionářem a ředitelem i nové firmy Bandenia Challenger Bank (BCB). Firma tvrdí, že svým klientům nabízí „prvotřídní bankovní služby“, které jsou ale velmi podobné těm, jež dříve poskytovala zmíněná BBP Bandenia.

Italian prosecutors charged 5 individuals with providing illegal financial services, including a London-based financial consultant whom @OCCRP and IrpiMedia + partners tied to the sham Spanish banking outfit Bandenia.https://t.co/wH8fntT1XJ

— IrpiMedia (@IrpiMedia) April 14, 2023

I BCB je bankou jen podle názvu. Nemá totiž bankovní licenci ve Velké Británii ani v jiné zemi, přestože se na webu chlubí licencí z ostrova Mwali. Dokument je ale opět falešný. Falešné profilové fotografie mají i lidé, kteří na LinkedInu uvádějí, že pro BCB pracují.

Navzdory těmto faktům získali zástupci BCB loni pozvání k prezentaci před britskou parlamentní pracovní skupinou zaměřující se na blockchain (systém, který se nejčastěji používá jako účetní kniha kryptoměnových transakcí). Generální ředitel společnosti Imran Qureshi se tak v listopadu 2022 chlubil před parlamentem inovativním využitím této technologie.

Když se novináři obrátili přímo na Qureshiho, přišla jim odpověď z e-mailové adresy jiné firmy, jež ve svém názvu také používala slovo Bandenia. E-mail popřel, že by existoval jakýkoli vztah mezi nově založenou firmou Bandenia Challenger Bank a staršími společnostmi souvisejícími s případem z roku 2017. Firma prý jen koupila značku na internetu. „Prostě se nám to obchodní jméno líbilo,“ píše se ve zprávě.

V Česku by to neprošlo?

„K pokusu o vznik ilegální finanční instituce může dojít v každé zemi,“ řekla pro investigaci.cz mluvčí České národní banky Denisa Všetíčková. Současně ale dodala, že v takovém případě jsou klíčové právě mechanismy, jež mají podobným aktivitám předcházet, tedy právní povinnosti, zákazy a jejich vymáhání.

Přečtěte si

Válka na Ukrajině urychlila odchod Česka z Mezinárodní investiční banky

Naše země má ve svých zákonech zanesen jak zákaz poskytovat finanční služby bez příslušného oprávnění, tak i zákaz využívat slovo „banka“ v názvu, pokud nemá potřebnou licenci. Přestupkem je i neoprávněné vykonávání činnosti na území České republiky zahraničním subjektem. „K dohledu nad těmito přestupky je příslušná Česká národní banka,“ vysvětluje Všetíčková.

Podle jejích slov ČNB k tomuto problému přistupuje aktivně a využívá všechny dostupné informace, aby případně identifikovala subjekty porušující zákon. Pokud nějaký takový subjekt ČNB odhalí, kromě řízení o přestupku také uveřejní na svém webu upozornění pro veřejnost.

Jestliže subjekt poskytuje finanční služby bez licence a jako klient jiné finanční instituce (banky), tato finanční instituce má podle AML zákona povinnost svého klienta identifikovat a zkontrolovat. Pokud je klient navíc i finanční institucí, je prověřován daleko důkladněji. „Právě tímto prověřením by došlo k odhalení nepravé licence,“ upřesňuje Denisa Všetíčková. „V rámci kontroly finanční instituce důsledně monitorují chování klienta a obchodního vztahu i průběžně. Tímto postupem by bylo odhaleno případné ilegální poskytování finančních služeb — tedy že by se klient choval například jako platební instituce, ačkoli by jí oficiálně nebyl.“

Autoři původního textu: Antonio Baquero (OCCRP), Tom Stocks (OCCRP), Amra Džonlić Zlatarević (OCCRP), Brian Fitzpatrick (OCCRP), Hayatte Abdou (National Magazine Comores), Cecilia Anesi (IrpiMedia), Matteo Civilini (IrpiMedia), Edoardo Anziano (IrpiMedia), Manuel Rico (infoLibre), Lukas Kotkamp (Follow the Money), and Vincent Larouche (La Presse)
Autorka české verze: Mahulena Kopecká

Zdroj úvodní fotografie: James O’Brien/OCCRP

The post Banka jenom podle názvu. Falešná instituce prala zločinecké peníze appeared first on investigace.cz.

Česká republika se konečně odhodlala odejít ze dvou postsovětských bank, Mezinárodní investiční banky (MIB) a Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (MBHS), v nichž má hlavní slovo Rusko. Ministerstvo zahraničí předalo na konci července v Moskvě a Budapešti, kde tyto instituce sídlí, diplomatické nóty o vystoupení. Půl roku poté přestaneme být jejich členy. „Je to sebevědomý krok,“ říká náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák (ODS). „Dáváme najevo, že s demokracií to myslíme vážně.“

Byla na nóty nějaká reakce?

Reakce se objevila už v době, kdy se začalo mluvit o tom, že odejdeme. Zaznamenali jsme aktivitu obou bank, jež dávaly najevo, že odejít nebude lehké, tak jako nebude lehké získat finanční vypořádání.

Jak taková aktivita bank vypadala?

Zástupci bank využili své kontakty na naše ambasády, na naše zahraniční kolegy. Byly to neoficiální signály. Na ministerstvo financí také přišel nějaký dopis, nevím přesně, co v něm bylo.

Náměstek ministra financí Roman Binder nám letos v březnu řekl, že ruská agrese na Ukrajině odchod z bank urychlila. Kdo byl tahounem vystoupení?

Když jsme po loňských volbách s Romanem Binderem nastoupili na ministerstva, domluvili jsme se, že sestavíme tým, který odchod připraví. Že nebudeme postupovat rychle, ale nejdříve připravíme analýzu toho, co členství znamená a jaký bude nejlepší postup vystoupení. Pak ale začala agrese Ruska na Ukrajině. Řekli jsme si, že za těchto nových okolností nemá smysl provádět analýzu a vystoupíme hned.

Válka na Ukrajině urychlila odchod Česka z Mezinárodní investiční banky

Čí to byl nápad, vystoupit hned?

Diskutovali jsme o tom s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou a s premiérem Petrem Fialou. Naše aktivita ale začala, ještě než jsme se ujali vládních funkcí. Na jednom z posledních zasedání měl kabinet Andreje Babiše projednávat souhlas Česka s přistoupením Srbska do MIB. Tehdejší ministryni Alenu Schillerovou jsme chtěli přesvědčit, ať tento materiál vládě k jednání nepředkládá, že máme plán – spojit přistoupení Srbska s naším vystoupením. Ministryně však materiál v tichosti přinesla na vládu o týden dřív, vláda přistoupení Srbska odsouhlasila, takže naše karta tím byla mimo hru.

Jaká karta?

Aby nový stát mohl být členem MIB, musí s tím souhlasit všechny stávající členské státy. Naše myšlenka byla proto následující: zkusíme říct, dobře, budeme souhlasit s přistoupením Srbska, nezablokujeme to, ale my chceme vystoupit – a výměnou za souhlas s přistoupením nám nabídněte výhodné podmínky pro naše vystoupení.

Proč ministryně Schillerová tento plán překazila?

Osobně jsem se s ní o tom nebavil, ale zaslechl jsem různé spekulace o obchodních zájmech.

Jakých?

To, co jsem zaslechl, bylo spojeno s tím, že šlo o zájmy jiných bank, u kterých mají některé velké agrospolečnosti půjčky.

Myslíte největší ruskou banku Sberbank?

Jasně. Jsou to ale jen spekulace, drby, které se ke mně dostaly. A těch spekulací se kolem Agrofertu točí tolik, že je musíte brát s rezervou. Já jsem je neověřoval.

Bývalá ministryně Alena Schillerová nějak osobně vysvětlila, proč nechtěla spojit vstup Srbska s lepšími podmínkami pro naše vystoupení z MIB?

Ne, ani po tom nebyla poptávka. Krátce nato se střídaly vlády, řešily se jiné věci.

Jak se vlastně z takových institucí jako je MIB a MBHS vystupuje, co se dělá?

Museli jsme to nechat schválit poslanci a senátory, vystoupení musel podepsat prezident. Když tento proces proběhl, my jako ministerstvo zahraničí jsme oběma bankám poslali nótu o vystoupení. Tento proces jsme dělali společně se Slovenskem a Polskem, které bylo členem jenom MBHS.

Schvalování českými politiky proběhlo hladce?

Ano, demokratické strany mají v parlamentu většinu. Také prezident Miloš Zeman vystoupení podepsal okamžitě, jakmile ho dostal – bylo to už po napadení Ukrajiny Ruskem.

Česko do bank jako jejich podílník nalilo asi 1,5 miliardy korun. Podaří se peníze získat zpět?

Částka je ještě o něco vyšší, máme podíl i na budově, ve které MBHS v Moskvě sídlí. Ministerstvo financí se bude snažit náš podíl dostat.

The post Česko opouští postkomunistické instituce ovládané Ruskem appeared first on investigace.cz.

Ačkoliv asi úplně všichni netrpělivě sledují vývoj a dění na Ukrajině, svět se nepřestal točit. A už vůbec se nezastavil svět organizovaného zločinu. Švýcarské banky nedobrovolně odhalily svá tajemství v rámci novinářského projektu Suisse Secrets, drogové kartely v Mexiku údajně přikrmují své tygry členy znepřátelených gangů a ve Velké Británii začali bojovat proti domácímu násilí vodou.

#1 Co to má v banšičkách?

Švýcarské banky jsou po desetiletí synonymem tajemství a vyvolávají představu obrovského bohatství bezpečně uloženého v horských trezorech. Je to silný brand a švýcarská vláda dělá vše pro to, aby ho ochránila. Problém ovšem je, že možností švýcarského bankovního systému využívají k nekalým účelům také například zkorumpovaní politici nebo organizovaní zločinci. Drakonické švýcarské zákony o bankovním tajemství téměř znemožňují ostatním vládám nebo novinářům s tím cokoliv udělat. Až dosud.

Prostřednictvím svého partnera, německého deníku Süddeutsche Zeitung, získala OCCRP uniklé záznamy o více než 18 000 účtech Credit Suisse. Jedná se o největší únik informací z velké švýcarské banky v historii, který novináři zpracovali v rámci projektu nazvaného Suisse Secrets (neboli Švýcarská tajemství). Jedná se jen o malou část celkových aktiv banky, ale i tak novináři v údajích našli desítky pochybných postav, včetně alžírského generála obviněného z mučení, dětí brutálního ázerbájdžánského mocipána, a dokonce srbského drogového bosse známého jako Miša Banana.

Celý projekt OCCRP Suisse Secrets spolu s jednotlivými odhaleními najdete na tomto odkazu.

#2 Vodou proti domácímu násilí

Policie ve Velké Británii zkouší při boji proti domácímu násilí novou zbraň. Vodu. Přesněji řečeno chytrou vodu, speciální forenzní kapalinu, která na první pohled vypadá jako voda, ovšem při nasvícení ultrafialovým světlem svítí. Ženy, které jsou oběťmi domácího násilí nebo třeba obtěžování, mají takovou vodu nastříkat na pachatele, čímž ho policie může díky unikátnímu složení každé dávky „chytré vody“ prokazatelně spojit s obětí, případně místem činu. Voda navíc zůstává na kůži až šest týdnů a na oblečení mnohem déle.

Jak léčit domácí násilí vodou se dočtete ve zprávě BBC.

#3 Příkrm tygrů bengálských podle mexických drogových kartelů

Mexické úřady zatkly člena zločinecké skupiny Los Ardillos, zabavily 11 ukradených vozidel, 28 kilogramů marihuany, zbraně, náboje a tři bengálské tygry. K čemu choval člen drogového kartelu tygry? Podle místních médií k tomu, aby je mohl krmit svými nepřáteli. Los Ardillos jsou totiž zapleteni do sporu o kontrolu nad drogovými trasami směřujícími do USA s nejméně dvěma dalšími mexickými zločineckými skupinami: Los Rojos (Rudí) a Los Guerreros Unidos (Spojení bojovníci). Je ale dost možné, že vysvětlení bude daleko prostší. Latinskoameričtí obchodníci s drogami rádi chovají exotická zvířata, jako jsou krokodýli, lvi a tygři, jako své domácí mazlíčky.

Když vám dojdou peníze na krmivo pro vaše domácí mazlíčky, prostě začněte válku gangů, jak se dozvíte od OCCRP.

#4 Nevěřte všem, co potkáte na internetu

Manželský pár se ve Spojených státech amerických u federálního soudu v Západní Virginii přiznal ke spiknutí za účelem poskytnutí důvěrných dat. Jonathan Toebbe byl odborníkem na jaderné pohonné systémy ponorek, což je jedno z nejpřísněji střežených národních tajemství. Podle ministerstva spravedlnosti se pokusil tyto informace prodat zahraniční vládě a posílal zprávy někomu, o kom se domníval, že je zahraničním úředníkem. Ve skutečnosti se jednalo o tajného agenta FBI. Jonathanu Toebbeovi měla asistovat jeho manželka Diana, která působila jako hlídka, zatímco její manžel zanechával informace v tzv. mrtvých schránkách. Bývalá učitelka půjde na základě dohody s federální prokuraturou do vězení až na tři roky, jejího manžela čeká trest v rozmezí 12-17 let.

Jak roky připravovaný komplot nakonec selhal kvůli jednomu falešnému přátelství si můžete přečíst u BBC.

The post #zesvěta: Švýcarská tajemství appeared first on investigace.cz.

Génius. Floutek. Turecký Gatsby. U soudu v New Yorku stanul Reza Zarrab, člověk, který legalizoval špinavé peníze pro Rusko i sankcionovaný Írán. Pral i přes českou PPF banku.

Kolem roku 2010 čelil Írán zdánlivě neřešitelnému problému. Tím byly ekonomické sankce, které na něj uvalily Spojené státy americké. USA chtěly tímto způsobem donutit Írán k tomu, aby ukončil obohacování uranu pro účely šíření jaderných zbraní. Sankce měly mimo jiné zabránit Íránu v používání finančních nástrojů USA, tedy i amerického dolaru. V praxi to znamenalo drastické omezení obchodu a plateb za ropu neboli jednu z komodit, na které je íránský státní rozpočet závislý. Země jako Čína si nemohly dovolit konflikt s mocnými USA, a tak íránská pokladnice pomalu vysychala.

Řešení nakonec poskytl turecko-íránský kšeftař Reza Zarrab – člověk, který při promýšlení plánů, jak tyto ekonomické sankce obejít, prokázal mimořádnou kreativitu. Jeden z jeho projektů zahrnoval i spolupráci s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem a tureckou státní bankou Halkbank. Zarrab se později přiznal, že Íránu opravdu pomáhal prát peníze, a u soudu dopodrobna popsal schéma, které američtí prokurátoři označili jako „ohrožení mezinárodní bezpečnosti i aktivit, jež mají zabránit šíření nukleárních zbraní na blízkém východě“.

Ekonomický džihád

Íránský nejvyšší duchovní Ajatolláh Sajjid Alí Chameneí vyzval v roce 2011 věřící k ekonomickému džihádu (svaté válce) vůči zničujícím ekonomickým sankcím uvaleným na Írán kvůli jeho jadernému programu.

To Zarraba inspirovalo. Napsal dopis tehdejšímu íránskému prezidentu Mahmúdu Ahmedínežádovi, v němž nabídl pomoc při vedení této ekonomické svaté války. „Moudrý vůdce islámské revoluce v Íránu oznámil, že toto je rok ekonomického džihádu. Rodina Zarrabových […] má za to, že je naší národní i morální povinností, deklarovat naši vůli jakkoli spolupracovat na zavedení měnových a devizových protisankčních opatření,“ stojí v dopise z roku 2011.

Íránský režim nabídku přijal, a tak Reza Zarrab mezi lety 2011 až 2015 legalizoval podle střízlivých odhadů amerických prokurátorů přes dvě miliardy dolarů (přibližně 44 miliard korun). Používal k tomu mimo jiné skupinu 22 lidí, kteří pašovali do Ruska a Spojených arabských emirátů v kufrech zlato. Jak vyšlo během vyšetřování najevo, celkově ho propašovali přes 200 tun. Kurýři dostávali zaplaceno 500 dolarů za kufr a denně převezli dva kufry, oba s 20 až 30 kilogramy čistého zlata.

Pro bezhotovostní převody Zarrab vytvořil síť skořápkových firem, které si mezi sebou na základě falešných faktur za nákup a prodej potravin posílaly obrovské množství peněz. Zarrab si z takto vypraných peněz nechával 4 procenta pro sebe a 4 procenta používal na úplatky pro politiky.

A právě některé z těchto skořápkových firem zapsané na Slovensku měly bankovní účty v české PPF bance.

Účty česko-íránského přátelství

Když Reza Zarrab přistoupil k popisovací tabuli, celá soudní síň ztichla. Na velký bílý papír totiž začal malovat komplikované schéma firem, jež k praní peněz používal, a u toho vysvětlovat, jak celý systém fungoval.

„Žádná z těchto firem, které tu uvádím, nikdy nikam žádné potraviny neposílala, protože tyto firmy spolu nikdy reálně neobchodovaly,“ vysvětloval. „To byla jen taková zástěrka, abychom mohli převádět peníze.“

Peníze chodily z firem, které měly otevřené své bankovní účty v české PPF bance. Převody peněz v kauze Zarrab popsal během soudního slyšení zaměstnanec korespondenční banky: „V řádku 3 vidíme, že 12. dubna 2013, proběhla, […] jak vidíme ve sloupci D, platba v celkové výši 228 180 USD, poslaná, […] jak vidíme v dalším sloupci, firmou Mofabos. Když se podíváme dál, je tu její adresa na Kypru. A když přejdeme až na sloupec N, […] tak vidíme, že Mofabos má dolarový účet v PPF bance v České republice. Firma Mofabos dala instrukce PPF bance, aby tuto sumu převedla, […] jak vidíme ve sloupci W, firmě Atlantis Capital General Trading Company. No a Atlantis Capital General Trading Company, to je kapitola sama o sobě.“ Takto zní doslovný přepis výpovědi zaměstnance banky u soudu.

Atlantis Capital General Trading byla pro Zarraba klíčovou firmou. Posílala totiž peníze přímo do íránských bank, a to v odhadovaném objemu přes miliardu dolarů (22 miliard korun).

Kyperská společnost Mofabos ale zdaleka nebyla jedinou firmou, která měl účet v české PPF bance a sloužila jako pračka peněz. Dvě slovenské firmy, Beilage a Garnish, rovněž s účty v PPF bance, poslaly Atlantisu v dubnu 2013 přes 130 000 USD a 160 000 USD.

Podle dat, která se nám podařilo dohledat, proteklo přes účty v PPF bance přes 25 milionů korun.

„Legislativa České republiky a Evropské unie nedovoluje bankám zveřejňovat informace o konkrétních transakcích nebo jejich klientech. Současně platí, že PPF banka striktně dodržuje AML pravidla, která slouží k předcházení zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti, a řídí se jimi při realizaci všech bankovních operací,“ poslal ke skandálu stanovisko mluvčí PPF banky Leoš Rousek.

Spadla klec

Zarrabovo schéma fungovalo až do roku 2016, kdy byl zatčen cestou na dovolenou ve Spojených státech amerických. Tamní vyšetřovatelé ho označili za jednoho z nejschopnějších legalizátorů špinavých peněz.

Zarrab se přiznal, což z něj udělalo jednoho z korunních svědků v kauze USA vs Atilla. Tato kauza dostala jméno podle Mehmeta Hakana Atilly, jenž patřil k vysoce postaveným manažerům největší turecké státní banky Halkbank, která při obcházení protiíránských sankcí sehrála klíčovou roli. Atilla spolu s Rezou Zarrabem byli obviněni z toho, že pomáhali Íránu obcházet ekonomické sankce, a to díky využití finančního nástroje USA.

Zarrab jako svědek u soudu vysvětloval, jak zaplatil přes 50 milionů dolarů tureckému ministrovi pro ekonomiku a dalším vlivným lidem z okruhu tureckého prezidenta Erdoğana. Doložil to i výpisem plateb s daty, kdy proběhly. Na závěr dodal, že Erdoğan, tehdy předseda turecké vlády, osobně nařídil, aby Íránu s finančními transakcemi pomohli.

Soudní líčení se samotnou státní tureckou bankou Halkbank a potažmo tureckým režimem začalo 3. května 2021. Co dnes Reza Zarrab dělá a kde přesně je, není známo. Podle všeho se nachází ve Spojených státech. Jedno je ale jisté: do Turecka se nebude vracet, tedy aspoň ne dobrovolně.

Autoři textu: Pavla Holcová, investigace.cz; Tom Stocks, Daniela Castro, Kelly Bloss (OCCRP), Adam Klasfeld (Courthouse News Service)
Autor úvodní grafiky: Lukáš Nechvátal

 

The post Írán pral peníze přes českou PPF banku appeared first on investigace.cz.

Díry v českém finančním systému zneužil i ruský miliardář Aras Agalarov. Tento podnikatel s ázerbájdžánskými kořeny je osobní přítel Vladimira Putina i Donalda Trumpa. Má ale i vazby na ruský organizovaný zločin. Přestože síť luxusních restaurací Nobu, jejíž pobočky v Rusku provozuje, nemá s Českem nic společného, přišly jí bezmála dva miliony korun z českých účtů. Kdo byl opravdovým majitelem těchto účtů, ale není jasné, byly totiž vedeny na prázdné skořápkové firmy s offshorovými vlastníky.

Vynikající sushi, slavní majitelé a prestižní klientela udělala z Nobu jednu z nejznámějších světových luxusních značek. Řetězec těchto komfortních restaurací a hotelů, za kterým stojí japonská kuchařská celebrita Nobuyuki Matsuhisa nebo americký herec Robert de Niro, v současnosti tvoří 48 restaurací a 13 hotelů po celém světě, další pobočky se plánují.

Příběh rozvoje Nobu impéria ale není tak zářivý jako interiér jeho restaurací. Podle uniklých dokumentů SAR (= Suspicious Activity Report, neboli Zpráva o podezřelé aktivitě), ke kterým jsme získali přístup v rámci spolupráce s ICIJ (Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů) na projektu FinCEN Files, přijalo Nobu mezi lety 2013 až 2017 přes 600 tisíc dolarů (v přepočtu podle tehdejších kurzů zhruba 14,5 milionů korun) v podezřelých transakcích. Přišly totiž od offshorových společností s neprůhlednou vlastnickou strukturou.

Luxusní restauraci patřící do sítě Nobu v Česku nenajdeme (nejbližší se nachází ve Varšavě nebo v Budapešti), stopu tohoto řetězce ale ano. Ze zmíněných 600 tisíc podezřelých dolarů totiž odešlo 77 tisíc z účtů offshorových firem registrovaných u českých bank. Přes 4 tisíce dolarů pak poslala přímo česká firma vlastněná panamskou společností, jejíž skutečný majitel je neznámý. Podle české legislativy by přitom banky neměly vůbec otevřít účet firmám s neznámým konečným uživatelem.

Přečtěte si

FinCEN Files: Česko

Vzhůru do Ruska!

V roce 2009 zakladatelé sushi a hotelového řetězce Nobu, americký herec Robert de Niro, proslulý japonský kuchař Nobu Matsuhisa, newyorský restauratér Drew Nieporent a investor Meir Teper, expandovali do Ruska. S plánovaným rozšířením jim tehdy i navzdory právě probíhající celosvětové finanční krizi pomohl ruský miliardář a realitní magnát s ázerbájdžánskými kořeny Aras Agalarov spolu se synem Eminem Agalarovem. Robert de Niro pro anglickojazyčné the Moscow Times tenkrát prohlásil, že „na Agalarovy narazili náhodou, bez nich by ale expanzi nezvládli“.

V Rusku s pomocí Agalarova a jeho developerské společnosti Crocus Group postupně otevřeli dvě pobočky, jednu v roce 2009, druhou o šest let později.

První z nich se nachází v samotném centru Moskvy jen pár metrů od Tverské ulice, jedné z nejdražších ulic na světě. Na druhou by návštěvník obchodního centra narazil v Agalarově Crocus City. Právě v tomto centru se v roce 2013 konala dnes už legendární Miss Universe, které se zúčastnil i Donald Trump. Ačkoliv byl Trump podle leteckých záznamů v Moskvě pouze 36 hodin, stihl se zvěčnit s otcem a synem Agalarovými na pódiu soutěže, být čestným hostem na narozeninové oslavě Arase Agalarova, podepsat s ním dohodu o postavení Trump Tower v Moskvě (k čemuž nakonec nikdy nedošlo) a údajně se zapojit i do tzv. „golden shower“ s najatými prostitutkami. Během tohoto víkendu se také měl setkat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ten ale setkání na poslední chvíli zrušil a podle Arase Agalarova, jenž sloužil jako prostředník mezi americkým businessmanem a ruským vůdcem, poslal Trumpovi dekorativní lakovanou krabičku a vřelý dopis.

V době konání soutěže krásy také vznikl videoklip k písni In Another Life od Emina Agalarova. Ten je totiž kromě prvního viceprezidenta Crocus Group a tedy druhého nejvýše postaveného člověka v Agalarově realitním impériu také známým zpěvákem. Ve zmíněném videoklipu si kromě finalistek Miss Universe 2013 zahrál i sám Donald Trump.

Tím ale blízký vztah Agalarových a Donalda Trumpa nekončí. Byli to právě Agalarovi, kdo zorganizovali konspirační schůzku seniorních členů Trumpova volebního týmu s ruskými protějšky. Právě ti měli Trumpovu týmu předat kompromitující materiály na Hillary Clintonovou, jež tehdy kandidovala v prezidentských volbách proti Trumpovi. Tuto inkriminovanou schůzku Emin zparodoval ve videoklipu ke své písni Got Me Good.

Podezřelé platby

Impérium luxusních restaurací a hotelů Nobu funguje na principu franšíz – jednotlivé pobočky musí dodržovat určité standardy nastavené vlastníky a zároveň platit licenční poplatky, nakupovat společné zaměstnanecké uniformy, vybavení do kuchyně apod.

A právě to jsou platby, které americká First American Bank, jež Nobu spravuje účty, označila za podezřelé. Ve smlouvě, kterou Nobu se svými ruskými partnery uzavřelo, měla totiž tyto poplatky platit společnost Crocus International, která ruské pobočky restaurací provozuje. Několik let ale peníze přicházely z účtů nevystopovatelných offshorových společností, což je podle expertů jeden z varovných ukazatelů možného praní peněz.

Investigaci.cz tuto eventualitu potvrdil i odborník na boj proti praní peněz a zakladatel AML Academy Kamil Kouba, jenž byl s případem obeznámen. „Offshorové firmy v tzv. daňových rájích se využívají zpravidla z důvodu optimalizace daňové povinnosti. Avšak vzhledem ke složitosti schématu a zapojení jurisdikcí s nižší schopností potírat praní peněz se spíše nabízí varianta, že šlo o snahu zastřít skutečný původ finančních prostředků. V takovém případě by např. ‚licenční poplatek‘ uváděný u jednotlivých plateb byl pouze zástěrkou s cílem vzbudit zdání, že se jednalo o ‚čisté peníze‘,“ vysvětlil investigaci.cz Kouba.

Podle zpráv SAR o podezřelých platbách, které máme k dispozici, přišlo na účty Nobu mezi listopadem 2013 a březnem 2017 celkem 602 886 dolarů (v přepočtu zhruba 14,5 milionů korun) od nejméně 10 offshorových společností, u nichž banky nebyly schopny určit, kdo je jejich reálným vlastníkem.

Přečtěte si

FinCEN Files

Například přes 90 tisíc dolarů (cca 2,2 milionu korun) přišlo od firmy Denso Trading Ltd. Ta byla založena kyperskou společností ve Velké Británii na jméno Rusky, která s byznysem Nobu nemá nic společného. Podle údajů dostupných v britském obchodním rejstříku se jednalo o spící firmu, jež pouze poslala tyto finance a poté byla zrušena.

Problém ale nebyl jen v tom, odkud peníze pocházely, ale také kudy přicházely.

Například finance Denso Tradingu odešly z lotyšské banky Trasta Komercbanka, které Centrální evropská banka jen o pár měsíců později zrušila licenci kvůli tomu, že se banka „dopustila závažného porušení řady důležitých činností“. Na účtech této banky totiž končily miliardy dolarů vytažené z ruského státního rozpočtu v rámci Ruského laundromatu. Trasta Komercbanka byla také jednou ze šesti lotyšských bank zapojených do tzv. magnitského schématu (systém ruských daňových úniků popsaných právníkem Sergejem Magnitským).

České platby za ruské sushi

Více než 81 tisíc dolarů (bezmála dva miliony korun) přišlo Nobu z účtů registrovaných u dvou českých bank. Společnost MME Corporation se sídlem v karibské Anguille poslala v září 2016 v přepočtu téměř 220 tisíc korun jako „květnový poplatek za užití značky“.  Ačkoliv je firma registrována na druhé straně zeměkoule a s Českem nemá nic společného, peníze odešly z účtu u české PPF banky.

Když jsme se tiskové mluvčí PPF Jitky Kadlecové zeptali, zda banka při zakládání účtu podrobila společnost MME Corporation řádnému zkoumání, aby zabránila možnému praní peněz, a zda znají pravého majitele společnosti a vědí o podezřelé platbě nahlášené americkému FinCENu, odpověděla, že „české zákony, respektive evropská nařízení, jim bohužel neumožňují zveřejňovat nebo komentovat konkrétní transakce či klienty banky“. 

Dalších peníze, v přepočtu více než 1,6 milionů korun, poslala v průběhu roku 2016 firma Astaldo Trade LP. Tu registrovaly dvě neprůhledné firmy z karibského souostroví Svatý Kryštof a Nevis ve skotském Dundee. Účet měla firma u České spořitelny, odkud také odešly všechny inkriminované platby. Účelem těchto plateb měly být poplatky za „použití značky a oblečení“.

Přečtěte si

Co jsou to daňové ráje? Vysvětlíme!

Poplatky chodily nejenom z českých bankovních účtů zahraničních firem, ale také od českých společností. Přes 100 tisíc korun odešlo v září 2016 z účtu české firmy Portofe s.r.o. registrovaného u České spořitelny. Tato firma je v obchodním rejstříku vedená jako správce nemovitostí. Kromě peněz, které jí proudily na účtu, ale nic nevlastnila. Majitelem byl až do roku 2018 Slovák Jaroslav Novotný, který sedí v dalších desítkách českých a slovenských firem.

Na stejné otázky, jaké jsme pokládali PPF bance, jsme se zeptali i České spořitelny. Ta společnosti Astaldo Trade LP i Portofe s.r.o. podrobila řádnému zkoumání, pravého majitele zná a o podezřelé platbě nahlášené americkému FinCENu ví, neboť „má zákonnou povinnost příslušné orgány neprodleně informovat a poskytnout jim plnou součinnost, což v minulosti banka už několikrát učinila“. Její mluvčí Filip Hrubý ale investigaci.cz s ohledem na bankovní tajemství žádné další konkrétnější informace poskytnout nemohl.

Z účetních závěrek společnosti Portofe můžeme vyčíst, že firma v té době neměla žádné majetky, téměř žádný obrat a jednalo se tak jako v případě Denso Tradingu de facto o další spící skořápkovou firmu. Podle dat volně dostupných z obchodního rejstříku ji zaregistrovala v Praze na Malé Straně panamská Trentino International Inc., která ji v době podezřelé finanční transakce i spravovala. Trentino International Inc. je jedna z firem, jež se opakovaně vyskytují v Panama Papers.

Přečtěte si

Pět let s Panama Papers

Z rejstříku se také dozvíme totožnost tehdejšího jednatele. Jak už bylo řečeno, je jím Slovák Jaroslav Novotný z Rožňavy, který se v českém obchodním rejstříku objevoval nebo stále objevuje (nejčastěji jako jednatel) u 15 dalších firem povětšinou založených a spravovaných buď už zmíněnou Trentino International, nebo nějakou z jiných „firem na firmy“, které používala česká pobočka Mossack & Fonseca.

Přes opakované pokusy o kontaktování přes Facebook a poštou se nám ale Jaroslava Nováka nepodařilo zastihnout a nechat ho, aby se k celé věci vyjádřil. Jeho zapojení do finančního schématu tak zůstává bez odpovědi.

Přestože všechny firmy zmiňované v dokumentech SAR mají buď neprůhlednou vlastnickou strukturu, nebo je vlastní tzv. firmy na firmy, tvrdí Scott Balber, právník Agalarových, že všechny offshorové společnosti zmiňované v dokumentech SAR patří přímo Agalarovým. Když se ho náš partner v projektu FinCEN Files, server BuzzFeed News zeptal na podezřelé transakce, odpověděl, že „většina lidí nepodniká tak, že očekává o pár let později otázky reportéra Buzzfeedu, které jsou položené na základě nelegálně uniklých dokumentů SAR,“ a dodal, že s tímto podnikáním nejsou žádné problémy.

Možné vysvětlení toho, proč Agalarovi potřebovali ke splácení poplatků nepřehlednou síť firem, nabízí i AML expert Kamil Kouba: „Agalarov se mohl snažit zakrýt svou osobu, aby se vyhnul pozornosti finančních institucí, protože vzhledem k jeho vazbám na ruskou vládu je považován za tzv. PEP (politicky exponovanou osobu). Klienti bank, kteří jsou označeni jako PEP podléhají důkladnější kontrole a měli by dokládat vedle původu peněz, kterých se obchod týká, také původ svého majetku.“ Kouba ale rovnou dodává, že k rozkrytí případného schématu praní špinavých peněz by bylo zapotřebí analyzovat obchodní smlouvy mezi jednotlivými společnostmi a kompletní finanční pohyby, a to včetně transakcí uskutečněných poté, co byly připsány na účet společnosti Nobu.

Agalarovi prostřednictvím své společnosti Crocus Group v takových podezřelých platbách pokračovali až do března 2017, a to i přes opakované výzvy Merricka Rhodese, auditora Nobu. Ten společnosti Crocus International, která spravuje ruské pobočky restaurací Nobu, opakovaně připomínal, že peníze je potřeba posílat přímo z účtů společnosti, nikoliv přes neprůhledné offshorové firmy. Neúspěšně.

Podle Rhodese ale na „počátku roku 2017“ bylo nakonec placení licencí převedeno na společnost NIME OOO (ruská obdoba české společnosti s ručením omezeným). Společnost sídlící stejně jako jedna z restaurací v obchodním centru v Crocus City vlastní Emin Agalarov. Jak tvrdí Rhodes, od té doby už žádné problémy s licenčními platbami nebyly. Platby chodily už jen od firmy NIME, na kterou byla tato povinnost převedena.

Autor článku: Lukáš Nechvátal

Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

 

The post FinCEN Files: Podezřelé české účty ruského miliardáře appeared first on investigace.cz.

Evropská Transparency International vydala novou zprávu, která ukazuje, že většina evropských bank (ne)daní své výdělky v daňových rájích. Celkem 31 ze 39 analyzovaných bank si vykazuje zisky v zemích s nízkou nebo nulovou daní, a to navzdory tomu, že v těchto státech nemá žádné zaměstnance. 

Velké evropské banky vydělávají na svých evropských klientech – ať už jde o poplatky za vedení a správu účtu, hypotéky nebo i směnný kurz, klient musí platit. Většina bank ale peníze nechce vracet do státní kasy, a tak využívá nejrůznějších mezer v zákonech a své daně ze zisku odvádí v zemích, kde jsou daně ze zisku minimální nebo dokonce nulové – v takzvaných daňových rájích.

Využívají k tomu své lokální pobočky, které ale často fungují jen na papíře – nemají žádné otevírací hodiny ani zaměstnance. Největší evropské bance HSBC tak například za posledních pět let vydělali neexistující zaměstnanci v Saúdské Arábii přes 40 miliard korun. Deutsche Bank si díky svým duchům na Maltě zase přišla na více než 11 miliard korun.

Jen špička ledovce

To, že podobný přístup může být problém, který má dopad na všechny občany Evropské unie, si EU uvědomuje už delší dobu. Od roku 2015 tak platí direktiva, že banky musejí jako součást každoročních finančních závěrek zveřejňovat data za každou zemi, v níž působí.

„Jedině tak jsme byli schopni zjistit, jaký je přístup bank k placení daní ze zisku,“ vysvětluje k tiskové zprávě Elena Gaita z Transparency International EU. „A co se týká agresivní daňové optimalizace, banky jsou pravděpodobně jen špičkou ledovce. Pravidla pro placení daně ze zisku by se tak měla rozšířit i do dalších odvětví ekonomiky,“ dodává.

Podle zprávy vydané Transparency je nejoblíbenější evropskou bankovní destinací pro zakládání papírových poboček Malta, celosvětově jsou to Kajmanské ostrovy. Právě ty byly i přes obrovskou kritiku odborníků odstraněny z evropského seznamu podezřelých daňových rájů.

Trendem, na který zpráva upozorňuje, je i skutečnost, že banky postupně opouštějí extravagantní karibské daňové ráje a své pobočky, fungující jen na papíře, zakládají v mnohem tradičnějších evropských destinacích, jakými jsou Irsko nebo Lucembursko. I tady jsou ale schopné si vyjednat naprosto minimální daňové zatížení.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Většina velkých evropských bank se vyhýbá zdanění zisku appeared first on investigace.cz.

Sergej Majzus žije na českém venkově, chová hospodářská zvířata a vaří vlastní pivo. Ještě před pár lety firma tohoto ruského podnikatele a majitele tuzemských zámků suverénně proplouvala mezi žraloky finančního trhu a nebála se jít vstříc vysokému riziku. MoneyPolo, jak se firma jmenuje, ale stáhl ke dnu jeden z největších skandálů v historii bitcoinu – pád kryptoměnové burzy BTC-e. Podle amerických vyšetřovatelů přes zmíněnou burzu prali peníze kriminálníci z celého světa, k čemuž využívali i české banky. Od propuknutí aféry se Majzus stáhl do ústraní na svůj zámek na Táborsku, odkud vede boj za očištění svého jména.

„V roce 2010 jsme se ženou a dítětem jeli lyžovat do Polska. Mí kamarádi odjeli zpět domů za prací a já navrhl, že navštívíme Prahu a dáme si tam pivo. Přijeli jsme, prošli se, obhlédli to tady a rozhodli se tu koupit dům,“ vysvětluje Sergej Majzus příčinu změny ve svém životě, která vyústila v koupi novorenesančního zámku v Chotovinách na Táborsku. V něm dnes ruský podnikatel žije, pracuje a provozuje minipivovar. „Hodně,“ odpovídá pobaveně na otázku, kolik má rodinné sídlo komnat. „Nikdy jsem je nepočítal.“

Majzus zbohatl na obchodování s cizími měnami přes internet a za prodej dvou svých firem si v Česku pořídil tři zámky. „V druhém mám hospodářství, chovám tam zvířata, máme krávy i ovce,“ popsal investigaci.cz někdejší panské sídlo v Nemyšli, pár minut jízdy autem od Chotovin. Protože k zámku patří i rozlehlý park a soustava rybníků, rozhodl se, že vedle své zdejší farmy vybuduje rybářský klub s ubytováním a lihovar.

Třetí zámek si rodina pořídila v Horním Maršově. „Náš syn miluje lyžování. Koupili jsme ho, aby se mu mohl v zimě věnovat. Je to takový zimní domek,“ vypráví ruský podnikatel.

Když ho v srpnu investigace.cz požádala o rozhovor, pětačtyřicetiletý byznysmen původem z Kaliningradské oblasti odpověděl: „Co se týče mého podnikání, vězte, že nejde o nic neobvyklého: vařím pivo, řídím zemědělskou společnost a pronikám do tajů výroby vína.“

Vesnicky poklidná idyla však představuje pouze jednu tvář Majzusova spletitého podnikatelského příběhu. A ostře kontrastuje s jeho někdejším byznysem v podstatně dynamičtější oblasti: finančních službách. Banky, jež používal, je vyhodnocovaly jako vysoce rizikové. Uniklé bankovní dokumenty, které má redakce k dispozici, totiž dokládají, že přes české účty Majzusových firem léta protékaly podezřelé platby.

Tyto dokumenty získala investigace.cz v rámci globálního novinářského projektu FinCEN Files. Projekt je čtrnáct měsíců trvající investigace zastřešená Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) a americkým zpravodajským serverem BuzzFeed News. Na projektu spolupracovalo přes čtyři sta novinářů z osmdesáti osmi zemí světa. Investigace.cz je jediným českým zástupcem. Výsledky pátrání se opírají o více než 2 100 uniklých utajovaných dokumentů SAR (Suspicious Activity Report, oznámení o podezřelé aktivitě), které americké banky posílají FinCENu – finanční zpravodajské jednotce Ministerstva financí USA.

Přečtěte si

FinCEN Files

Podezřelé platby na českých účtech

Od roku 2010 začaly americké banky FinCENu hlásit podezřelé transakce spojené s Majzusovými firmami, zejména pak s jeho britskou společností Mayzus Financial Services Limited (MFS). Ta měla v Česku otevřené účty nejméně u šesti místních i zahraničních bank.

Například americká pobočka Deutsche Bank zmiňuje Majzusovy firmy v jedné zprávě SAR v souvislosti s transakcemi mezi těmito firmami a švýcarskou společností Valobena: „V rámci spolupráce na probíhajícím vyšetřování s orgány činnými v trestním řízení spustila Deutsche Bank Trust Company Americas speciální kontrolu následujících subjektů: Valobena, Mayzus, Moneypolo, OKPAY INC, United World Capital, UWC Financial Services, Mayzus Financial Services Limited a Mayzus Investment Company Limited. Na základě těchto informací prohledala DBTCA svou databázi bankovních převodů, (…) celkem 8 580 transakcí v celkové výši 257 934 856 dolarů bylo zasláno a přijato od 4. 1. 2010 do 10. 7. 2013 (výše zmíněnými subjekty).“

Podle této zprávy, kterou americká pobočka Deutsche Bank poslala americkému regulátorovi v červenci 2013, putovalo více než 4 300 z těchto 8 580 podezřelých transakcí dále do světa přes účty Majzusových firem u České spořitelny, dalších více než 2 200 problematických převodů pak přes pražskou pobočku Deutsche Bank. Přes 40 z těchto podezřelých převodů prošlo účty u ČSOB, zbytek přes rakouské a kyperské banky.

V dalším hlášení z podzimu 2013 odmítla americká Deutsche Bank zaslat platbu od britské firmy WWCC Corporate Solutions Limited na účet Majzusovy firmy MFS u České spořitelny. Podle banky platba „souvisela s podvodem“. Jako „zjevně podvodné platby“ vyhodnotily finanční toky na české účty Majzusových firem také další banky, mimo jiné HSBC, Bank of China, JPMorgan Chase nebo Bank of New York Mellon.

Investigace.cz zanalyzovala stovky stran pětatřiceti podobných oznámení souvisejících s Majzusovými firmami. Zjistili jsme, že za období od roku 2010 do roku 2016 proteklo jejich českými účty nejméně 500 milionů dolarů (více než 13 miliard korun), jež byly vyhodnoceny jako podezřelé. Například jedna z těchto společností, MFS a její firemní předchůdci, využívala účty České spořitelny, ČSOB, Komerční banky, Raiffeisenbank, GE Money Bank nebo Deutsche Bank.

Polo s penězi

Nejčastěji zmiňovanou Majzusovou firmou v hlášeních americkému finančnímu regulátorovi je právě společnost Mayzus Financial Services Limited (MFS), ve světě známější pod svou obchodní značkou MoneyPolo. Ta byla založena v Británii v roce 2008 (prvních šest let podnikala pod dvěma odlišnými názvy: United World Transactional Services Limited a UWC Financial Services Limited), jejím vlastníkem je dodnes Sergej Majzus. V roce 2010 si tato britská firma zřídila pobočku v Česku a otevřela si účty u místních bank.

Pět let po svém založení poskytovalo MoneyPolo službu mezinárodních peněžních převodů již ve 130 zemích na 400 tisících partnerských pobočkách. V zasílání hotovosti z Česka do zemí, jako je Vietnam nebo Ukrajina, byla dokonce na prvním místě. Kromě transferů hotovosti, jež byly prioritou, patřily do portfolia služeb MoneyPola i online bankovní převody nebo směnárenská činnost.

MoneyPolu se dařilo. „Růst naší společnosti potvrzují statistiky Světové banky. Předběhli jsme i světové giganty peněžních převodů, jako je Western Union,“ uvedl v květnu 2013 Nikolaj Rožok, zakladatel a tehdejší generální ředitel MoneyPola, během mezinárodní konference Převody peněz, která se konala v Praze. Česká pobočka londýnského finančního startupu na ní tehdy získala ocenění Nejrychleji rostoucí firma.

Raketový růst firmy, u níž většina z jejích padesáti zaměstnanců seděla v roce 2017 v Praze, ale měl i svou odvrácenou stranu. Služeb MoneyPola využívali vedle ukrajinských sezónních pracovníků a vietnamských podnikatelů, kteří své výdělky posílali rodinám domů, i zákazníci, jež finanční instituce hodnotily jako „vysoce rizikové“. Šlo především o online burzy, na nichž klienti obchodovali s bitcoiny a s dalšími virtuálními měnami.

Jednou z takových kryptoměnových burz byla i platforma BTC-e. Americké úřady ji v roce 2017 zavřely na základě obvinění, že přes ni světoví zločinci proprali více než čtyři miliardy dolarů. Jejím údajným provozovatelem byl ruský občan Alexander Vinnik. Právě pro jeho firmy, jež burzu BTC-e fakticky provozovaly, měla Majzusova MFS zprostředkovat bankovní transakce ve výši přesahující 100 milionů dolarů. Tyto bankovní převody přitom proudily přes české účty MFS u České spořitelny, ČSOB, Komerční banky, Raiffeisenbank, GE Money Bank nebo Deutsche Bank.

Haló Praho, tady New York

V jednom z hlášení SAR z dubna 2014 je zmíněná i transatlantická komunikace mezi Prahou a New Yorkem, jež poodkryla zákulisí kontrolní činnosti Deutsche Bank, konkrétně při naplňování zákona proti praní peněz.

„Prosím, pomozte nám pochopit účel plateb a aktivity Alexandra Bujanova,“ naléhal pracovník americké pobočky Deutsche Bank na svého kolegu z české pobočky v interní komunikaci.

„Registrujeme ho jako podnikatele. Je propojen se společností Canton,“ odpověděl bankéř z filiálky registrované v pražské Jungmannově ulici. „Hlavní podnikatelskou činností je poskytování obchodních služeb v oblasti virtuálních měn na základě tržního principu, kdy zákazníci vzájemně vyjednávají o ceně,“ dodal pražský finančník o firmě Canton Business Corporation, jež byla jedním z klientů Majzusovy firmy MFS.

Americká Deutsche Bank se o Bujanova začala zajímat kvůli tomu, že na podzim 2013 zaslal z českého účtu u Deutsche Bank deset plateb ve výši 1 203 dolarů do Varšavy jistému panu S., devět z nich přitom poslal ve stejný den. To se americké pobočce zdálo podezřelé, a protože Bujanov posílal podobně podezřelé převody pravidelně, banka v New Yorku bila na pomyslný poplach.

„Existuje důvod se domnívat, že by výše zmíněné transakce mohly být nějakým způsobem podezřelé?“ „Ne, nemyslíme si to,“ lakonicky odbyl pracovník pražské pobočky Deutsche Bank diplomaticky formulovanou otázku svého kolegy za oceánem. Ani jeden z nich přitom nejspíš netušil, že Bujanov ve skutečnosti pracoval jako DJ v moskevském nočním klubu.

Naopak Bujanov podle všeho nevěděl, že byl uveden jako ovládající osoba firmy Always Efficient. Přitom právě tato firma spolu s uvedenou Canton Business Corporation měly podle americké obžaloby burzu BTC-e provozovat. Pět let po konverzaci zaměstnanců Deutsche Bank Bujanov řekl během schůzky ruskému investigativnímu novináři Andreji Zacharovovi, že o burze BTC-e v životě neslyšel. Zacharov, jenž se kauze BTC-e věnoval do hloubky, investigaci.cz potvrdil, že si je jistý, že Bujanov – stejně jako další Rus, Stanislav Golovanov – posloužili skutečnému majiteli jako nastrčení ředitelé, kteří firmu vlastní jen naoko a jejichž identita (občanka nebo pas) byla zneužita pro účely registrace firmy. Bujanov tak měl prodat svá osobní data za peníze, zatímco Golovanov je Vinnikův bratranec.

S tvrzením o nastrčených prostřednících ale polemizuje Igor Sergejev, compliance officer MFS v letech 2013 až 2018. „Mluvíme tady o milionech. Obvykle nikdo nenechá nastrčené ředitele disponovat tak významným objemem peněz na tak dlouhou dobu,“ řekl investigaci.cz s tím, že „názor společnosti, založený na důkazech, je takový, že Golovanov a Bujanov rozhodně aktivně pomáhali panu Vinnikovi po dlouhou dobu“.

V září 2013 tehdejší finanční ředitel Majzusovy firmy MFS, Arťom Žedik, údajně letěl do Moskvy osobně identifikovat Alexandra Vinnika, kterého MFS vedla jako majitele kryptoměnové burzy BTC-e. Podle Majzuse tato cesta objasnila vlastnické vztahy v BTC-e. Investigaci.cz tak majitel českých zámků sdělil: „Vinnik řekl, že je konečným vlastníkem, ukázal, že má plný přístup ke kontrolnímu panelu burzy BTC-e, donesl dokumenty Bujanova a Golovanova a popsal je jako programátory, kteří u něj pracují. Na ně byly zaregistrovány ty firmy (Always Efficient a Canton Business Corporation). V Rusku je běžnou praxí, že se firmy registrují na nastrčené ředitele. Hlavní je vždy znát konečného vlastníka.“ Naopak za všechna rozhodnutí MFS, například i za stanovení míry rizika u klientů včetně kryptoměnových burz, dle Majzusova tvrzení osobně odpovídal někdejší ředitel MFS Nikolaj Rožok. Ten se měl s Vinnikem osobně setkat v lednu 2015.

Denní komunikace s DJ

„Kdy jste naposledy kontaktovali svého zákazníka?“ doptával se podle důvěrné zprávy v roce 2013 pracovník americké banky svého českého kolegy ohledně Bujanova. „S tímto zákazníkem komunikujeme denně – kvůli operativním záležitostem a (kontrolním mechanismům), jako je KYC (know-your-client) a AML (opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu),“ zněla suverénní odpověď z Prahy o moskevském DJ, jenž papírově řídil burzu BTC-e.

„V komentování oznámení SAR nám i ostatním bankám brání právní překážky. Jednalo by se o porušení trestního práva Spojených států (a dalších zemí)… Deutsche Bank aktivně monitoruje podezřelé aktivity a sdílí své relevantní poznatky s úřady,“ odepsal na zaslané otázky investigace.cz Tim Oliver Ambrosius, tiskový mluvčí centrály Deutsche Bank ve Frankfurtu nad Mohanem.

Necelé čtyři roky po zmíněné interní komunikaci Deutsche Bank zavřely burzu BTC-e americké úřady. V době svého největšího rozmachu patřila k největším na světě. Jejího údajného provozovatele – v Řecku zatčeného ruského hackera Alexandra Vinnika – v červenci 2017 Američané obvinili z 21 trestných činů, včetně vyprání minimálně čtyř miliard nezákonně nabytých dolarů. Ty měly pocházet z obchodu s drogami, krádeže bitcoinů z japonské kryptoměnové burzy, operací ruských hackerů nebo tajných služeb, jež ovlivnily americké prezidentské volby v roce 2016.

Jen jeden z tisíců

MFS, kterou skandál padlé burzy reputačně poznamenal natolik, že jí banky v Česku uzavřely všechny účty, se hájí tím, že její zaměstnanci důsledně dodržovali všechna kontrolní opatření daná zákonem, včetně poctivé kontroly klientů. „MFS zaslala první oznámení spojené s BTC-e v roce 2013. Později následovala další oznámení – britským, českým a americkým úřadům,“ popsal investigaci.cz Igor Sergejev, někdejší compliance officer MFS.

To, že se firma a její klienti v uniklých zprávách prominentně vyskytují, vysvětluje Sergejev tím, že se jeho bývalá společnost obecně věnovala velmi rizikovému byznysu. „BTC-e.com a jakákoli další peer-to-peer burza, jež MFS obsluhovala, byla vysoce rizikovým klientem. Vedení společnosti mělo za to, že BTC-e.com nebyla rizikovější než ostatní klienti z odvětví virtuálních měn. Vedení si bylo plně vědomo toho, co tak vysoké riziko obnáší, protože naše společnost jakožto poskytovatel finančních služeb se sama považovala za vysoce rizikovou v souvislosti s praním peněz a financováním terorismu a byla tak vnímána i (finančním) odvětvím,“ doplnil.

Ve svém oficiálním prohlášení ze srpna 2017 firma tvrdí, že na BTC-e „nikdy neměla žádné přímé vazby – ani strukturální, ani personální“. Tato kryptoměnová burza měla být „jen jedním z tisíců jejích klientů“. Jak napsal investigaci.cz Sergejev, MFS obsluhovala dalších alespoň 25 klientů či burz v oblasti kryptoměn.

„Když Vinnika zatkli, volal mi v šest ráno známý z Kaliningradu. Já samozřejmě spal. Nechal mi dvě zprávy v hlasové schránce – zda vím, co se děje s burzou BTC-e. Já o ní přitom nikdy životě neslyšel,“ řekl investigaci.cz Sergej Majzus při osobním setkání letos v srpnu. „Jsem obyčejným vlastníkem, akcionářem, (MFS) je jen jedna z mých několika desítek společností,“ vypověděl v prosinci 2017 před řeckým nejvyšším soudem, kam byl v kauze padlé burzy předvolán v roli svědka.

„U nás se MoneyPolem zabýval Rožok, ředitel. Já do firmy vůbec nechodil. Zaměstnanci mě viděli jen jedenkrát v životě v kanceláři,“ dodal Majzus investigaci.cz s tím, že jeho aktivita směrem k MFS se omezovala na kontrolu firemního hospodaření, které s ním dvakrát do roka projednával na chotovinském zámku zmíněný ředitel společnosti. Podle jeho někdejšího spolupracovníka Igora Sergejeva to byl právě Rožok – údajně nadšený stoupenec kryptoměn –, kdo přišel s nápadem nabízet finanční služby MFS obchodníkům a burzám s virtuálními měnami.

S miliony se nežertuje

V létě 2018, rok po pádu burzy a zatčení Vinnika, podpálil neznámý pachatel jednu z Majzusových nemovitostí v Česku, barokní zámek v krkonošském Horním Maršově. A protože ruský obhájce Vinnika, Timofej Musatov, veřejně ukázal prstem na Majzuse jako na údajného provozovatele burzy BTC-e a následně i jako možného strůjce podvodu, jenž po pádu burzy připravil tisíce klientů o stovky milionů dolarů, spojil si tehdy Majzus žhářský útok s touto kauzou. (Jak nakonec vyplynulo z rozhodnutí českého soudu z letošního května, maršovský zámek nechal zapálit prokurista tuzemské společnosti, jež usilovala o jeho odkoupení. Spojitost žhářského útoku s kauzou BTC-e se tedy neprokázala.)

Po pádu burzy měly Majzusovi začít chodit výhružné zprávy. „Jestli nám váš syn nedá peníze, tak ho zabijeme,“ mělo stát ve zprávě jeho matce, žijící v Rusku. „Bratrovi napsali, že s šesticifernými čísly se nežertuje. Na internet nahráli fotky mých dětí, ženy, rodičů, dokonce našli i moje bratrance a sestřenice, nemovitosti, domy, firmy a vše ostatní. Tam taky psali, že zabijí moje děti,“ svěřil se Majzus investigaci.cz. Výhružky nahlásil kyperské policii, která začala hlídat jeho tamní dům.

V prosinci 2017 zažaloval Majzus Vinnika a šestnáct společností spojených s kauzou BTC-e u soudu v kyperském Limassolu, který mu dal v únoru 2019 za pravdu. Rozhodl, že Vinnik a zmíněné společnosti zosnovali proti ruskému finančníkovi a jeho firmám nezákonné spiknutí. Ruský hacker a jeho spolupachatelé měli Majzusovi způsobit „fatální reputační škodu a výrazné finanční ztráty“. Ty soud vyčíslil na 38 milionů eur (přibližně miliardu korun), jež odsouzení musí uhradit spolu s úroky a soudními výlohami jak Majzusovi, tak jeho firmě MFS. Mimochodem tuto firmu Majzus hodlá zrušit – až dostane vysouzené peníze.

Rozhodnutí kyperského soudu ale nerozptýlilо pochybnosti respektované watchdogové organizace Global Witness, jejíž vyšetřování poukázalo na podezřelá propojení mezi MFS a BTC-e – například že někteří zaměstnanci MFS měli na burze vlastní účty nebo že MFS vyřizovala pro BTC-e novinářské dotazy. Společnost se hájí tím, že její vedoucí zaměstnanci si zřídili na této burze účty proto, aby ji mohli efektivněji kontrolovat. Sergej Majzus v současnosti žaluje Global Witness pro pomluvu.

Další dvě Majzusovy finanční firmy, jedna kyperská a jedna česká, v minulosti nicméně pravidla porušily a dostaly pokutu. „Ano, udělili nám pokutu. Nejmenší pokutu za celou historii forex odvětví (obchod s cizími měnami) na Kypru,“ okomentoval Majzus přibližně třísettisícovou pokutu z roku 2016 udělenou tamním finančním regulátorem firmě Mayzus Investment Company za to, že se její zaměstnanci nezeptali na zdroj peněz u „doslova dvou nebo tří klientů, kteří si uložili více než 50 tisíc eur“.

Vysoce rizikové Česko

Podle stovek oznámení o podezřelých aktivitách, jež investigace.cz analyzovala, nemá v souvislosti s praním peněz příliš dobrou pověst ani český finanční sektor. O Česku jako o zemi spojené se „zvýšeným rizikem pro praní peněz“ hovoří například zpráva šesté největší banky na světě, britské HSBC. V dalším dokumentu určeném americkému finančnímu regulátorovi hodnotí Česko jako „vysoce rizikové“ i čtvrtá největší banka světa, Bank of China.

S jejich hodnocením příliš nesouhlasí Finanční analytický úřad (FAÚ), tuzemská finanční zpravodajská jednotka. „Obecně nepozorujeme narůstající trend v oblasti praní peněz přes Českou republiku. Spíš bych řekl, že se zlepšila efektivita AML (opatření proti praní peněz) systému v ČR,“ tvrdí Libor Kazda, ředitel úřadu. „V oblasti obchodu s kryptoměnami je spíše setrvalý stav,“ dodává šéf českých cifršpionů s tím, že zahrnutí obchodníků s virtuálními měnami mezi tzv. povinné osoby, jimž zákon ukládá povinnost podezřelé transakce ohlásit, tento sektor před třemi lety dost umírnilo.

„Za náš útvar můžeme sdělit, že za období 2015–2019 nemáme odsouzen ani obžalován případ, ve kterém by došlo k legalizaci výnosů z trestné činnosti prostřednictvím obchodů s kryptoměnami,“ napsal investigaci.cz Jaroslav Ibehej, tiskový mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu, elitního policejního útvaru, který případy praní peněz vyšetřuje.

Zda česká policie nebo cifršpioni prověřovali Majzusovy firmy podnikající ve finančnictví, nechtěly úřady kvůli zákonem dané mlčenlivosti komentovat. Igor Sergejev, který v MFS za dodržování těchto pravidel zodpovídal, investigaci.cz nicméně sdělil: „Ze strany FCA UK (finanční regulátor v Británii) a FAÚ proběhlo v souvislosti s hodnocením rizik a s opatřeními firmy proti finančním zločinům mnoho zevrubných auditů. Komunikace s FAÚ je velmi důvěrná, proto ji nebudeme zveřejňovat.“ Podle něj MFS „pomáhala a stále pomáhá britským, holandským, německým, českým a americkým vyšetřovatelům“.

Konec zábavy

Alexander Vinnik, údajný provozovatel burzy BTC-e, čeká na rozhodnutí soudu ve vazbě ve Francii, kam byl vydán z Řecka. O jeho extradici soupeří Spojené státy a Rusko. Timofej Musatov, ruský obhájce Vinnika, zemřel letos v dubnu po tragickém pádu ze schodů v budově své kanceláře v centru Moskvy. Jeho advokátní kancelář FjM International Solicitors and Lawyers na otázky redakce nereagovala. Igor Sergejev byl po odchodu z MFS v roce 2018 pověřen Sergejem Majzusem, aby zajistil důkazy pro audit činnosti vedení firmy, včetně Nikolaje Rožka. Toho investigace.cz kontaktovala, bývalý ředitel ale odmítl s reportéry mluvit. Po odchodu z MFS v roce 2018 spoluzaložil finanční startup XIXOIO a profesně se věnuje problematice boje proti praní peněz. Sergej Majzus mezitím vaří pivo, stáčí víno a chová zvířata na svých dvou zámcích na Táborsku. K finančnímu byznysu se podle svých slov vracet nehodlá, přestal ho prý bavit.

Autor článku: Jakub Šimák
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Projekt vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a Nadačního fondu rodiny Orlických.

The post FinCEN Files: Pán jihočeských zámků zaujal americké bankéře appeared first on investigace.cz.

Dokumenty SAR o podezřelých platbách uniklé z amerického úřadu na prevenci praní peněz FinCEN se týkají i českých bank a dalších finančních institucí. Z celkového počtu 2100 dokumentů s Českem souvisí 281, každý takový spis má několik desítek až stovek stran. Dohromady se týkají 144 entit – ať už firem nebo lidí, co měli bankovní účty v Česku, ze kterých odešly nebo na ně přišly dolarové platby, jež banky vyhodnotily jako podezřelé.

Tyto dokumenty získala redakce investigace.cz v rámci globálního novinářského projektu FinCEN Files. Projekt představuje čtrnáct měsíců trvající investigace zastřešené Mezinárodním konsorciem Investigativních novinářů (ICIJ) a BuzzFeed News (americký zpravodajský web). Na projektu spolupracovalo přes čtyři sta novinářů z osmdesáti osmi zemí celého světa. Jediným českým zástupcem je investigace.cz.

Výsledky projektu se opírají o více než 2100 uniklých utajovaných dokumentů o podezřelých platbách SAR (Suspicious Activity Reports), které americké banky posílají FinCENu – finanční zpravodajské jednotce Ministerstva financí USA.

Samotný SAR ale ještě neznamená, že někdo pere peníze nebo páchá trestnou činnost. Tyto dokumenty jsou spíš názorem úředníků, kteří mají v bankách na starost prevenci praní peněz, takzvaných AML nebo compliance referentů. Ti vyhodnocují, jestli má platba symptomy finanční kriminality, jestli měl příjemce nebo odesílatel už někdy potíže se zákonem nebo zda jde o jinak rizikové klienty, jakými jsou třeba politici.

Přečtěte si

FinCEN Files

Diagnóza podvodu

Banky se řídí podle řady určitých negativních příznaků, které, pokud jsou splněny, vyhodnotí platbu jako podezřelou. Mezi takové symptomy vyvolávající pochybnosti patří platby z rizikových destinací, jakými jsou například Seychely, Belize, Britské Panenské ostrovy nebo i Kypr.

Jako podezřelé byly vyhodnocovány hlavně platby, kdy se úředníkům FinCENu nepodařilo dohledat téměř žádné informace k firmám, které si peníze přeposílaly – ve většině případů totiž šlo o schránkové firmy z offshorových destinací. Přestože tyto firmy neměly vlastní kancelář, zaměstnance nebo svou webovou stránku, protékaly přes jejich účty miliony dolarů.

Graf znázorňuje výši transakcí za daný rok (výška sloupce) a jejich průměrnou velikost za daný rok (šířka sloupce) – např. v roce 2014 tak byla sice celková částka nižší, ale jednotlivé transakce byly nejvyšší. Oranžová linka ukazuje trend v počtu transakcí za dané roky – např. v roce 2014 nastal zlom a počet transakcí začal prudce růst. Původní částky byly v amerických dolarech, převod je přepočítán kurzem 1 USD = 22 Kč.

Uniklé dokumenty znovu potvrzují fakt, že se Česko stalo jedním z evropských center, kde se perou peníze z Ruska – ať už ukradené zkorumpovanými úředníky z ruského státního rozpočtu, z vytunelovaných firem nebo z úplatků pro celníky.

To, co je podle SAR novým trendem, jenž banky vyhodnocují jako podezřelý, jsou platby spojené s Čínou a čínskými jednateli ve firmách registrovaných v Česku.

Případ první: Vor v zákoně testuje český finanční systém

V dokumentech, které nám byly zpřístupněny v rámci projektu FinCEN files, je jedna platba přímo napojená na tradiční organizovaný zločin a newyorské podsvětí.

Razhden Shulaya byl americkými vyšetřovateli označen jako „vor v zákoně“. Tento termín odkazuje na řád elitních zločinců z bývalého Sovětského svazu, kterým ostatní členové podsvětí musí prokazovat úctu. „Vorové“ totiž mimo jiné řeší spory mezi zločinci nižší úrovně nebo poskytují jejich ochranu. Jako „vor“ měl proto Shulaya podstatný vliv na zločinecké podsvětí a nabízel pomoc i ochranu členům a spolupracovníkům své zločinecké organizace Shulaya Enterprise.

FinCEN si kvůli skupině okolo Shulayi nechal vypracovat studii o „Finančních uzlech mezi euroasijskými kriminálníky a americkými rezidenty“. Zpráva odhalila dvě dříve neidentifikované finanční sítě, zahrnující členy gruzínské mafie v USA, a další spolupracovníky se sídlem v Tbilisi, Gruzii a v Rusku. Razhden Shulaya měl být podle zprávy spojovacím článkem mezi oběma zločineckými světy.

V rámci SAR (oznámení o podezřelé platbě) vydané FinCenem vyšlo najevo, že v lednu roku 2013 Shulaya zaslal menší finanční obnos i do České republiky, konkrétně šlo o 500 $. Částka měla putovat na konto jistého Davida Gelovanima, kterého FinCen označil za vora v zákoně v Turecku. Asi o rok později mu Shulaya zaslal 4 400 $ ze Spojených států do Ruska. Účel platby není známý. Podle expertů na finanční kriminalitu mohla těch 500 $ být testovací platba, jež měla zjistit, zda bude českými bankami detekována a zastavena. Jestli se tak stalo už z dokumentů nevyplývá.

Proč Razhden Shulaya potřeboval otestovat český finanční systém, se již nedozvíme. V roce 2018 byl spolu s Avtandilem Khurtsidzem, Shulayovým vymahačem a bývalým mistrem světa v boxu ve střední váze, usvědčen z vyděračství. Ještě ten samý rok byl Shulaya v New Yorku odsouzen k 45 letům odnětí svobody. Rozsudek padl za násilnou trestnou činnost, vydírání, krádeže a obchodování s kradeným zbožím a další podvody.

Případ druhý: Magnitského peníze tekly přes české účty

Právník a auditor Sergej Magnitský zemřel ve věku 37 let za obrovských bolestí přivázaný k posteli moskevského vězení Butyrka. Zde ho drželi, bili a mučili dlouhých 358 dní. Jeho věznitelé chtěli, aby vzal zpět svou výpověď, která velmi přesně popisovala praktiky ruské finanční správy a policie, jejich způsoby vydírání soukromých firem, tunelování a přivlastňování majetku.

Česká republika má v Magnitským popsaných finančních schématech svou důležitou roli. Princip těchto schémat i některé jejich offshorové části jsou dodnes používány. Podle dokumentů z projektu FinCEN Files, mělo v českých bankách účty hned několik firem, které byly využívány k převodům nezákonně získaných peněz a k jejich následné legalizaci.

Jednou z nich je skotská firma Castlefront LLP s účtem v českých bankách. Tato firma je mezi odborníky na praní peněz legendou. Kromě Magnitského schémat vystupuje totiž ještě v několika dalších mezinárodních finančních skandálech – ať už jde o takzvaný ruský laundromat nebo skandál Danske Bank, kdy estonská pobočka této dánské banky podle vyšetřovatelů vyprala přes 200 miliard dolarů, pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu.

V kauze Magnitský byla firma Castlefront používána na převod peněz pro další firmu: Prevezon Holdings. Tu vlastní Denis Kacyv, syn Petra Kacyva, bohatého a mocného šéfa dopravy moskevského regionu. Petr Kacyv je považován za jednoho z nejbohatších zaměstnanců veřejné správy v Rusku. Kacyv starší v roce 2012 tento post opustil a stal se vedoucím Odboru pro spolupráci s federálními složkami státu v moskevském regionu. Rodina Kacyvů si za vytunelované peníze pořídila nemovitosti v New Yorku i na jiných místech USA v hodnotě přes 340 milionů korun.

Přečtěte si

Kde skončily Magnitského peníze?

Podle amerických SAR dokumentů je Castlefront skořápková firma s bankovním účtem v Československé obchodní bance (ČSOB). V soudním spisu Prevezon vs. USA je Castlefront popsána jako společnost, přes kterou se praly peníze. „Tyto peníze pocházely z několika zdrojů, jakými jsou organizovaný zločin nebo finance ukradené ruské vládě zkorumpovanými úředníky,“ stojí v SAR.

Za pouhé dva monitorované měsíce v roce 2017 proteklo přes účet Castlefrontu přes čtyři miliony dolarů. „Přezkum platebních transakcí ukazuje, že Castlefront přes své účty v České republice posílá a přijímá platby od spousty skořápkových nebo neidentifikovatelných firem,“ napsali do zprávy SAR američtí úředníci.

Jednou z těchto firem je Avalux Computer Trading – podle SAR skořápková firma se sídlem na Seychelách a účtem v české PPF bance. Avalux na účty Castlefrontu poslal během 17 dní přes milion a půl dolarů. V PPF bance měly bankovní účty i další firmy ze schématu kolem Castlefrontu – kyperská Sofalco Holding Limited a Aradis International z Britských Panenských ostrovů.

Jak je možné, že české banky nevěděly, že otevírají účty firmám, které podle mezinárodních institucí i médií ve velkém perou peníze? ČSOB se přes svého tiskového mluvčího k našim dotazům odmítla vyjádřit. Na otázku, jestli tyto společnosti v bance ČSOB prošly řádným zkoumáním, aby se zabránilo možnému praní peněz, odpověděl tiskový mluvčí Patrik Madle, že informace tohoto druhu nesdělují.

Graf: Velikost kruhu odpovídá celkové výši transakcí na kterých se daná banka podílela (na základě dostupných dat). Původní částky byly v amerických dolarech, převod je přepočítán kurzem 1 USD = 22 Kč.

„Můžu Vás ujistit, že PPF banka striktně dodržuje pravidla proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (AML) a řídí se jimi při realizaci všech bankovních operací,“ odpověděla na stejný dotaz tisková mluvčí PPF banky Jitka Tkadlecová.

V roce 2019 došlo v soudním sporu mezi Prevezonem, který Castlefront využíval k praní peněz, a Spojenými státy k mimosoudnímu vyrovnání. Prevezon souhlasil s tím, že za porušení amerických zákonů ohledně praní peněz zaplatí do státního rozpočtu skoro šest milionů dolarů.

Klid ale neměl dlouhého trvání. Už v prosinci 2018 se američtí vyšetřovatelé zaměřili na Natalii Veselnickou, hlavní právničku společnosti Prevezon původem z Ruska. Ta byla obviněna z bránění spravedlnosti při vyšetřování kauzy Prevezon. Veselnická se stala celosvětovou celebritou poté, co se v létě 2016 dožadovala schůzky s Donaldem Trumpem mladším pod příslibem toho, že má kompromitující materiály na prezidentskou kandidátku za demokraty Hillary Clintonovou.

Případ třetí: Politik z Oděsy má rád Česko

SAR Speditions s. r. o. je firma, která patří Igoru Urbanskému. Ten je bývalým poslancem ukrajinského parlamentu a obchodníkem se zbraněmi z Oděsy. Vydělal jmění prodejem zbraní do Angoly, Súdánu nebo Sýrie, tedy do oblastí, v nichž si krvavé konflikty vyžádaly miliony lidských životů. Jeho rodina si před lety pořídila vilu v Kyselce, malém lázeňském městečku na Karlovarsku, a byt v Karlových Varech na adrese Tržiště 380/29, jenž je i sídlem firmy.

V rodině Urbanských ale není úspěšný jen otec. Mladší syn Oleksandr byl nejprve poradcem ukrajinského ministra dopravy, poté se stal úspěšným podnikatelem v bankovnictví a námořní přepravě, v roce 2014 byl zvolen poslancem – sedm let po odchodu svého otce z parlamentu. Starší syn Anatolij též přesedlal z byznysu na politiku. Od roku 2015 je předsedou Oděského oblastního zastupitelstva, tedy ve funkci odpovídající u nás krajskému hejtmanovi. Z titulu své funkce se tak setkává s vlivnými lidmi, například zahraničními politiky.

Dokument SAR označil jako podezřelé hned šest plateb, jež společnost SAR Spedition provedla v roce 2013 v celkové hodnotě 2 792 000,00 $ na účet společnosti Hillway Transits LTD do Regionální investiční banky v Lotyšsku. Bankéřům vadil zejména fakt, že se nedal určit ani předmět platby, ani kdo stojí za společností Hillway Transits, která údajně sídlí na Britských Panenských ostrovech. Vzhledem k podstatě podnikání Igora Urbanského a také faktu, že celá jeho rodina se nějak angažuje v politice, byly tyto platby vyhodnoceny jako vysoce rizikové. České banky, odkud platby do Lotyšska směřovaly, je ale nijak neřešily.

Případ čtvrtý: Ruské a ázerbájdžánské pračky na peníze

V současném Rusku se ve velkém tuneluje státní rozpočet. Takto nabyté desítky miliard korun bohatí Rusové investovali a investují ve stabilních západních ekonomikách. Nemalou část i v Česku a na Slovensku.

V uniklých dokumentech SAR se často objevují i firmy, o kterých jsme už psali v rámci projektů „ruský laundromat“, „ázerbájdžánský laundromat“ nebo „ruská pračka značky Troika“.

Veřejné peníze jsou z Ruska vyváděny prostřednictvím účelově předražených státních zakázek, daňových podvodů nebo plateb za fiktivní služby. Okrádání státu a daňových poplatníků dosáhlo takové úrovně, že tamní úřady zpřísnily pravidla, za jakých podmínek lze měnit větší objem valut a posílat je do zahraničí.

Tato omezení ovšem neplatí pro všechny. Mocní prominenti režimu – takzvaná věrchuška – je dokáží obejít. Na Západě pak za tyto peníze bohatí Rusové nakupují nemovitosti, luxusní jachty, umělecké předměty, prvotřídní lékařskou či kosmetickou péči nebo svým dětem platí školné na prestižních univerzitách.

Co s tím?

Mezinárodní měnový fond (MMF) soustavně upozorňuje na slabiny systému proti praní peněz v České republice. Ve své zprávě z roku 2018 poukázal na signifikantní nárůst peněžních vkladů na české bankovní účty od klientů ze zahraničí. Dále MMF konstatuje, že zdroj, z něhož do Česka přitékají peníze, je většinou neznámý, a proto doporučuje podrobovat zahraniční klientelu hloubkové kontrole.

V hodnotící zprávě z roku 2019 MMF v této tendenci pokračuje: „Nedávné kauzy praní peněz v některých zemích EU odhalily slabiny v systému proti praní peněz napříč Evropou. Autority v Česku by se měly zaměřit na monitoring finančních toků směřujících do Česka nebo z České republiky do zahraničí, především však na sledování transakcí, které jsou spojeny s účty zahraničních osob, a také zkoumat zdroje zahraničního kapitálu.“

Uniklé dokumenty amerického FinCENu tyto obavy potvrzují, na což dlouhodobě upozorňuje i investigace.cz: V Česku se ve velkém perou peníze. Do finančního systému to přináší zvýšené riziko, nestabilitu, zesílený dohled mezinárodních finančních institucí i nedůvěru vůči české koruně. Pokud s tím kompetentní české orgány nezačnou něco dělat, může nastat podobná bankovní krize jako koncem 90. let, kdy banky přicházely o licence i důvěru klientů, kteří si z nich masivně vybírali peníze. Banky pak začaly kvůli nedostatku kapitálu bankrotovat a tisíce lidí přišly o své celoživotní úspory.

Autorka textu: Pavla Holcová s přispěním Kateřiny Špalkové

Zdroj grafů: Zuzana Šotová

Autorka úvodní grafiky: Alicia Tatone, ICIJ – Buzfeed News

Projekt vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a Nadačního fondu rodiny Orlických.

 

The post FinCEN Files: Česko appeared first on investigace.cz.

Uniklé utajované dokumenty amerického úřadu FinCEN ukazují, jak banky na celém světě selhávají v prevenci praní peněz.

Banky jsou v nezáviděníhodné pozici. Na jednu stranu by měly nahlašovat podezřelé platby svých klientů, na druhou stranu jejich miliony potřebují – i ty, jež pocházejí z trestné činnosti.

Globální projekt Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) odhaluje, jak od Česka přes USA až po Turkmenistán banky v účinné obraně proti praní peněz selhávají. Napomáhají tak diktátorům, organizovanému zločinu i korupci.

Jakákoli bankovní transakce, která proběhne v amerických dolarech, je pod dohledem. Banky, jež v dolarech chtějí obchodovat, musí vyhodnocovat podezřelé platby a hlásit je americkému Úřadu pro prevenci finanční kriminality FinCEN (obdoba českého FAÚ). Ten je pak zkoumá dál. Tyto zprávy o podezřelých platbách jsou v USA známé jako SARs (Suspicious Activity Reports) a americká vláda je považuje za přísně tajné.

My jsme se k těmto dokumentům dostali v rámci globálního novinářského projektu FinCEN Files. Projekt představuje šestnáct měsíců trvající investigace zastřešené už zmíněným ICIJ a BuzzFeed News (americký zpravodajský web). Na projektu spolupracovalo přes čtyři sta novinářů z osmdesáti zemí celého světa. Investigace.cz je jediným českým zástupcem.

Díky dokumentům SARs, jež se nám podařilo získat, lze nahlédnout do světa zločinu, úplatků a zvýhodňování bohatých, kde jsou protagonisty často zkorumpovaní politici, oligarchové a podvodníci všech možných kalibrů. Klíčovou roli tu ale hrají i bankéři, kteří jim pomáhají. Dokumenty SARs tak ukazují, jak selhání bank i dalších finančních institucí v prevenci praní peněz způsobuje bezpráví i křivdy a prohlubuje propast mezi bohatými a chudými.

Jádrem příběhů, které je možné z písemností SARs vyčíst, jsou velké lidské tragédie. Rodiny přišly o celoživotní úspory, olympionici kvůli zkorumpovaným funkcionářům nedostali své zasloužené medaile, rodiče kvůli fentanylové krizi v USA spojené s předávkováním opiáty přišli o děti… Nikdo z nich pravděpodobně netuší, že za jejich utrpení do jisté míry může porušování zákonu proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

„Lidé si neuvědomují, jak se praní peněz nebo offshorové společnosti týkají jejich osobních životů. Tyhle dvě věci mají na jejich každodenní život drtivé dopady – způsobují totiž to, že se zločin vyplatí,“ vysvětluje Jodi Vittori, odbornice na korupci z mezinárodní nadace Carnegie Endowment for International Peace.

Zločinci i policie tomu naopak rozumí velmi dobře: z vlastní zkušenosti dobře vědí, že vyprané peníze představují pohon pro další kriminální podnikání.

Uniklých dokumentů SARs je v projektu FinCEN Files přes 2 100. Tyto zprávy o podezřelých platbách vytvořily samotné banky a další finanční instituce a následně je předaly FinCENu (Financial Crimes Enforcement Network), zřízenému americkým ministerstvem financí. Některé z těchto dokumentů byly podle novinářů z BuzzFeed News součástí vyšetřování amerického kongresu ohledně vměšování Ruska do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Další dokumenty si z FinCENu vyžádali z nejrůznějších důvodů američtí vyšetřovatelé.

Zprávy o podezřelých platbách jsou hutné a technicky odborné svodky. Zároveň patří asi k nejpodrobnějším dokumentům, které kdy z amerického ministerstva financí unikly. Detailně popisují, jak platby realizované velkými bankami, jako jsou například Raiffeisenbank, HSBC nebo Deutsche Bank, putují dále po světě – ze státních rozpočtů přes skořápkové firmy v Karibiku až po anonymní kancelář v Singapuru nebo finančníka v syrském Damašku.

Samotný SARs ale ještě neznamená, že někdo skutečně pere peníze nebo páchá jinou trestnou činnost. Dokumenty jsou spíše pohledem takzvaných AML úředníků, kteří mají v bankách na starost prevenci praní peněz, nebo kontrolorů dodržování mezinárodních pravidel. Ti vyhodnocují, jestli má platba symptomy finanční kriminality, zda měl příjemce nebo odesílatel už někdy v minulosti potíže se zákonem nebo jestli jde o rizikové klienty, například politiky.

Spolu se čtyřmi stovkami novinářů z 88 zemí jsme se ponořili do analýzy uniklých dokumentů. K pochopení toho, o co v SARsu jde, muselo často stačit jediné jméno nebo adresa. Nad projektem jsme strávili téměř rok a půl a snažili jsme se dohledat další detaily plateb v soudních spisech, archivech nebo v obchodních rejstřících.  Další hodiny a hodiny práce se týkaly rozhovorů s odborníky na praní peněz, s akademiky, policisty i s oběťmi těchto finančních zločinů. Dokumenty pocházejí z období mezi lety 1999 a 2017.

Objevili jsme v nich drogové dealery, chemické laboratoře v čínském Wu-Chanu, tunelování peněz z nigerijských naftových společností, ukrajinské i venezuelské politiky, ale i překupníky s uměleckými předměty ukradenými z buddhistických hrobek a poté prodanými nablýskaným newyorským galeriím. Dokumenty SARs ovšem obsahují i příběhy běžných lidí. Australská aromaterapistka přišla o své úspory, když investovala do online podvodu s kryptoměnami, řízeného z Bulharska, USA a Thajska. Důchodce z Texasu nabyl mylného dojmu, že konečně našel lásku svého života – studentku gymnázia, co potřebovala finanční pomoc; ve skutečnosti ale peníze poslal na účet nigerskému politikovi. Obdobně podvedení byli i ruští rodiče, kteří nutně potřebovali auto na vození nemocného syna k lékaři, a po zaplacení 15 000 dolarů za ojetou Hondu údajnému majiteli autobazaru z USA už své peníze nikdy neviděli.

Příběh první: námezdní dělník v Turkmenistánu

V obchodě se už dala sehnat jen zatuchlá mouka a žluklý olej. Psal se rok 2016 a ekonomika Turkmenistánu, země s obrovskými zásobami ropy a zemního plynu, prudce upadala. Chudí lidé chodili hledat jídlo na skládky a inflace nabrala tempo srovnatelné snad jen s Venezuelou.

Dělníci přes den tahali za pár drobných pytle s cementem, jenže hodnota jejich výplaty se přes noc smrskla tak, že už nestačila ani na pokrytí základních potřeb. Po večerech pak muži a otcové rodin chodili do státních supermarketů, kde až na předražené potraviny z dovozu regály zely prázdnotou.

„Jídlo prostě nebylo k sehnání,“ vypráví jeden turkmenský dělník z města Mary. Nechtěl, abychom uvedli jeho jméno, protože se bál, že by tak mohl ohrozit svou rodinu. „Lidi čekali na mouku klidně až do půlnoci, ale prodavači stejně netušili, kdy jim ji dovezou.“

Organizace Freedom House letos označila turkmenský režim za represivnější než ten v Severní Koreji, a Turkmenistán se tak ocitl ve výčtu těch nejhorších zemí, pošlapávajících základní lidská práva a svobody. Odborníci na tuto oblast se shodují, že v zemi se nic důležitého nestane bez vědomí a souhlasu tamního prezidenta Gurbangulyho Berdymuhamedova. Jeho autoritářský způsob vládnutí dosvědčuje i to, že v ulicích, kudy bude projíždět, se nesmí otevřít ani jedno okno. Pandemii koronaviru vyřešil tím, že slovo koronavirus jednoduše oficiálně zakázal.

Ašchabat, hlavní město Turkmenistánu, znamená v překladu „město lásky“. Kvůli hladu, policejní šikaně a korupci mu však místní začali říkat „město smrti“. I odtud ale díky skrytému toku peněz do offshorových destinací a za asistence bohatých zahraničních bank plynou nemalé částky do zahraničí.

Dvanáct uniklých dokumentů SARs se týká právě převodů peněz z Turkmenistánu v celkové hodnotě 1,4 miliardy dolarů pouze za období mezi lety 2001 a 2016.

„Tyto platby jsme vyhodnotili jako podezřelé, protože jde o opakující se platby mezi skořápkovými společnostmi,“ stojí v jednom dokumentu, mapujícím pochybné přesuny peněz v hodnotě téměř 100 milionů dolarů, jež bankovními účty protekly za pouhé tři měsíce roku 2016.

V jedné z těchto plateb poslalo turkmenské ministerstvo obchodu 1,6 milionu dolarů za bonbóny skotské firmě Intergold LP. Jenže ta podle oficiálních dokumentů nemá se sladkostmi nic společného. Peníze protekly přes pobočku Deutsche Bank v New Yorku a dorazily na lotyšský bankovní účet firmy Intergold, která se později přejmenovala na SL024852. Není dohledatelné, jaké má tato společnost obchodní záměry ani kdo ji vlastní.

Pod zakládacími dokumenty Intergoldu je sice podepsaný jistý James Dickins, mimochodem v Anglii založil dalších dvě stě firem. Když jsme se ho pokusili najít a ověřit, že firma Intergold mohla opravdu dodat turkmenskému ministerstvu obchodu cukrovinky v hodnotě přes 35 milionů korun, nemohli jsme ho dopátrat. Jeho kolega Daniel O’Donoghue nám jen suše odpověděl, že pokud máme podezření na jakoukoli trestnou činnost, máme kontaktovat policii.

„Tak tohle rozhodně zní jako případ, kdy skořápková společnost byla využita k ukrytí peněz vytunelovaných ze státního rozpočtu,“ tvrdí Annette Bohr, analytička z londýnského think tanku Chatham House. „Asi měli za to, že popis platební operace ‚sladkosti‘ nevyvolá žádné podezření.“

Turkmenské ministerstvo obchodu na naše dotazy neodpovědělo.

Příběh druhý: cinknutá olympijská prohra

Před pár dny, ve středu 16. září, byl ve Francii odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody Senegalec Lamine Diack, kdysi jeden z nejmocnějších mužů světové atletiky. Trest padl za to, jakou roli sehrál v dopingovém skandálu ruské atletiky.

„Už jsem starým hřebíkem,“ vysvětloval osmdesátník Diack u soudu, proč si nepamatuje na úplatkářskou kauzu z období, kdy byl šéfem Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF).

Diack přitom čelil obžalobě jen pár kilometrů od legendárního secesního hotelu California na Champs-Elysées. Právě platba za rezervaci v tomto hotelu v hodnotě 46 000 dolarů pro Diackova syna, který je rovněž spoluobviněný, přitáhla pozornost banky a posléze i amerického FinCENu, jenž následně prozkoumal všech 112 podezřelých plateb.

Těchto 112 plateb vyhodnotila jako podezřelé americká banka Citibank v roce 2016. Stalo se to ale až poté, co dlouhé roky schvalovala podobné platby do Londýna, Singapuru, Dohy, Moskvy, Pekingu a dalších destinací, které podle odborníků na prevenci praní peněz měly být jako pochybné vyhodnoceny mnohem dříve.

„Pokud jsou platby připisovány na účty konzultačních společností s nula zaměstnanci nebo na účty luxusních obchodů, mělo by to být jasné varování,“ vysvětluje specialista na sportovní řízení Roger Pielke.

Jako předseda Mezinárodní asociace atletických federací se Diack zapojil do jednoho z největších dopingových skandálů v historii atletiky.

Spolu se svým synem si vyžádal úplatky v hodnotě přes 80 milionů korun, a to hlavně od ruského ministerstva sportu. Jejich protislužba spočívala v krytí výsledků u testů dopujících ruských atletů.

Poté, co skandál propuknul, světová protidrogová agentura (WADA) oznámila, že Diack o dopingové kauze dobře věděl. Agentura pak několika ruským sportovcům odebrala medaile, které získali v roce 2012 na letních olympijských hrách v Londýně.

Prokurátoři navíc dodávají, že Diack si přivlastnil další milion a půl dolarů z peněz od ruských sponzorů a z televizních licencí. Tyto finanční zdroje měl posléze použít na volební kampaň v domovském Senegalu. Francouzští vyšetřovatelé stále zkoumají, jestli si Diack nechával zaplatit i za to, aby pozitivně ovlivnil výběr konkrétních zemí ucházejících se o pořádání olympiády nebo mistrovství světa.

Lamine Diack i jeho syn vinu popírají.

Diack podle dokumentů SARs používal k praní peněz z úplatků senegalskou firmu Pamodzi Consulting. Ta měla v roce 2013 v rozmezí několika hodin poslat platby na první pohled několika nesourodým subjektům: pařížskému šperkaři, ruské sportovní federaci, obchodníku s luxusními hodinkami, parfémy a kosmetikou a rovněž samotnému Laminu Diackovi.

„Vzhledem k předmětu podnikání francouzského obchodníka s parfémy a kosmetikou považujeme za nestandardní, že by poskytoval konzultace ke sportovnímu marketingu,“ vyhodnotila platbu francouzská finanční policie Tracfin.

Pamodzi Consulting sice prováděla milionové platby, sama ale neměla ani webovou stránku, ani jakékoli doložitelné zkušenosti se sportovním odvětvím.

Americké Citibank trvalo dva roky, než odhalila, že schvaluje platby v objemu přes miliardu korun, jež nejsou ničím jiným než úplatky ve velkém korupčním skandálu. Teprve rok poté, co byl Diack v roce 2015 zatčen, nahlásila Citibank 122 podezřelých plateb z roku 2007 v celkovém objemu 55,5 milionu dolarů.

Peníze nahlášené jako pofidérní platby byly jen jednou z mnoha tisíc položek zaplacených formou úplatků, které skončily v kapsách trenérů, doktorů, úředníků a ministerstev v rámci jednoho z nejšpinavějších sportovních skandálů.

A doplatili na něj i samotní atleti, jejichž celoživotní sportovní úsilí bylo po odhalení aféry konečně odměněno. Například tuniská překážkářka Habiba Ghribi skončila na olympiádě v roce 2012 jako druhá na trati 3 000 metrů za Ruskou Julianou Zaripovou. Davy tehdy šílely a televize přenášely vítězství Zaripové do celého světa.

O čtyři roky později musela Ruska zlatou medaili vrátit, když vzorek její moči odhalil, že i ona se účastnila ruského dopingového podvodu. Ghribi si tak svoji zaslouženou zlatou medaili převzala jednoho večera během juniorského mistrovství v atletice.

Tím, že v roce 2012 prohrála proti dopující Rusce, přišla o statisíce korun za výhru i ze sponzorských smluv. „Být olympijskou šampionkou nebo jen druhou v pořadí prostě není to samé,“ okomentovala někdejší finálový běh Ghribi.

Přečtěte si

Česko se stává evropským centrem praní peněz

Příběh třetí: sutiny na Ukrajině

„Seděli jsme a čekali na zázrak,“ popisuje Olha Prychodková den před devíti lety, kdy se v kostele modlila, aby alespoň ještě jednou mohla spatřit svou matku živou. „Pokaždé, když vynesli další tělo zabalené v plastovém pytli, nás naděje opustila.“

Prychodková vzpomíná, jak její matka Naděžda Kuliničová vypadala v rakvi. Vykloubenou čelist měla omotanou bílým obvazem, prsty rozdrcené a ruce plné modřin od toho, jak se snažila chránit před padajícími sutinami.

Na konci července 2011 byla Kuliničová jednou z jedenácti lidí, kteří zemřeli při neštěstí ve státním uhelném dolu na východě Ukrajiny. Těžební věž se tam tehdy zřítila na budovu, v níž dělníci třídili uhelnou rudu od obyčejných kamenů.

„Už předtím si máma stěžovala, že se tam všechno rozpadá,“ popisuje situaci Prychodková. Když přišla kontrolní komise, údajně si stěžovala, že jim během práce padají cihly na hlavu.

Prychodková z katastrofy viní celý těžařský systém, vedoucí až k politikům v Kyjevě. Z okna svého domu vidí přímo na místo, kde její matka zemřela. I ostatní horníci si stěžují, že rozsáhlá korupce přímo ohrožuje jejich životy.

Podle protikorupčních aktivistů i úředníků a zaměstnanců ukrajinských státních dolů byl tento podnik po dlouhou dobu mimořádně oblíbeným zdrojem peněz mezi nejrůznějšími tuneláři. Výsledek proto není překvapivý: v celém těžařském odvětví se všichni neustále strachují, které vybavení či zařízení zase selže. Samotné doly upozorňují, že mají jen asi polovinu plynových masek nutných k záchraně života horníků v případě sesuvu důlní šachty. Samotní horníci si stěžují, že modernizace vybavení ve skutečnosti není než novým nátěrem na starých věcech.

Pád věže v Bažanovském dole byla jen jedna ze tří katastrof, jež se onoho červencového týdne roku 2011 na východě Ukrajiny staly. Vyžádaly si dohromady 39 obětí. Oficiální vyšetřovací komise stanovila jako důvod katastrof zastaralé vybavení a doporučila nový způsob prověřování těžebních věží.

Firma, která dodávala vybavení do Bažanovského dolu, je kyperská Tornatore Holdings, Ltd. Zhruba měsíc po pohřbu Naděždy Kuliničové tato kyperská společnost přitáhla pozornost úřednice newyorské pobočky Deutsche Bank. Ta se snažila najít, kdo je majitelem Tornatore.

Kromě toho, že majitele nebylo možné dohledat, úřednici zaujaly i okolnosti plateb z prosince 2011. Tehdy na účtu Tornatore přistálo 5,5 milionu dolarů z ukrajinské dceřiné společnosti pro těžbu LLC Gazenergolizing. Následujícího dne pak kyperská Tornatore poslala 999,994 dolarů velké ruské leasingové společnosti, kterou spoluvlastní ruská vláda.

Platby těsně pod milion dolarů považují experti na prevenci praní peněz za typický příznak podvodu. A právě tato finanční úhrada byla poslední kapkou, jež Deutsche Bank přesvědčila o nutnosti jednat.

Další platby, které upoutaly pozornost, byly pro banku popsány jako „dary“ nebo „splátka dluhu“. Jakmile se na ně Deutsche Bank začala konkrétně vyptávat u svého ruského protějšku, dostala jen strohou odpověď, že „klient žádné podezřelé operace neprovedl“. Když se Deutsche Bank dožadovala dalších informací, odpověď už byla zamítavá.

V roce 2011 přinesla ukrajinská média zprávu, že kyperská společnost Tornatore patří Juriji Ivanjuščenkovi, politikovi z okruhu tehdejšího prezidenta Ukrajiny Viktora Janukoviče. Tornatore byla firma, přes kterou ovládal státní firmu s monopolem na dodávky vybavení do ukrajinských dolů Gazenergolizing.

Ukrajinský kontrolní úřad ve své zprávě z roku 2011 popsal, že v dolech je poškozené nebo nefunkční údajně nové vybavení nakoupené za víc než 21 milionů dolarů. Dalších 205 milionů dolarů se jim pak nepodařilo dohledat kvůli chybám v účetnictví a hrubému porušení rozpočtové kázně.

Ivanjuščenko z Ukrajiny uprchnul v roce 2014. Na Ukrajině i ve Švýcarsku je vyšetřován pro zpronevěru stovek milionů korun, které měly být investovány do energetiky. Ivanjuščenkovi právníci na zaslané dotazy neodpověděli.

Autoři článku: Will Fitzgibbon (ICIJ) a Pavla Holcová (investigace.cz)

Autor úvodní grafiky: ICIJ

Na textu spolupracovali: Agustin Armendariz, Simon Bowers, Wahyu Dhyatmika, Emilia Diaz-Struck, Momar Dieng, Abdelhak El-Idrissi, Azeen Ghorayshi, Adebayo Hassan, Karrie Kehoe, Mohammed Komani, Tanya Kozyreva, Malek Khadhraoui, Vlad Lavrov, Anna Myroniuk, Toshi Okuyama, Delphine Reuter, Mago Torres, Tom Warren, Amy Wilson-Chapman, Farruh Yusupov, Andrew W. Lehren

Projekt vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a Nadačního fondu rodiny Orlických.

 

The post FinCEN Files appeared first on investigace.cz.