Panika v Mezinárodní investiční bance

Na začátku letošního roku Česko oficiálně opustilo Mezinárodní investiční banku. Zároveň MIB napadla hackerská skupina, která poskytla novinářům interní dokumenty, jež dokládají, jak se banka snažila obcházet sankce a vymyslet strategii, aby nemusela odcházejícím zemím vyplatit z jejich podílů ani cent. Současně vyšlo najevo, že největším spojencem banky majoritně vlastněné Ruskem se stalo Maďarsko. 

„Nedávné geopolitické události nijak neovlivňují činnost banky, realizaci její strategie ani plnění závazků vůči investorům, partnerům a klientům,“ uvedla v prohlášení pro maďarský Napi.hu loňského 24. února Mezinárodní investiční banka (MIB). Vzhledem k tomu, že tato instituce se sídlem v Budapešti je přímo napojena na Rusko, šlo o velmi sebevědomou deklaraci. Uvnitř banky se však začala šířit panika.

V následujících dnech a týdnech bylo vedení MIB stále více znepokojeno. Nejprve Evropská centrální banka zablokovala finanční prostředky MIB s odvoláním na sankce vůči Rusku. Mezitím několik členských zemí na protest proti válce v Ukrajině oznámilo vystoupení z banky, a dokonce i ratingové agentury vydávaly stále negativnější hodnocení.

Česko oznámilo odchod z MIB den po začátku války a apelovalo i na další evropské členské státy, aby se připojily. Výzvu vyslyšelo Slovensko, Bulharsko a Rumunsko. 

Podle jednoho z interních dokumentů banky samotný odchod těchto zemí „zničil během dvou dnů velkou část toho, čeho jsme dosáhli“. V jiném dokumentu se uvádělo, že „ochromil činnost banky“. 

Dokumenty, které zmiňujeme a budeme citovat, jsou součástí balíčku interních sdělení, jež z MIB unikly v únoru letošního roku. Soubory získala skupina hackerů vystupujících pod jménem „Karma_byt3s“ a zveřejnila je online. MIB přiznala, že systémy finanční instituce byly hackery napadeny, banka však zároveň prohlásila, že v důsledku tohoto útoku se začaly šířit „falešné e-maily“. 

Z uniklých dokumentů vyplývá nejen to, že banka je kvůli válce v katastrofální situaci, ale také fakt, že Maďarsko patří k hlavním spojencům a oporám Ruska, které drží v bance většinový podíl. Úředníci Orbánovy vlády se nejen snažili pomoci rozmrazit prostředky zablokované evropskými úřady, ale podnikli i kroky, jež Rusům pomohli udržet akcionářskou strukturu banky pod kontrolou. Současně usilovali o to, aby ruské většinové vlastnictví nemohlo být ohroženo přímými západními sankcemi. 

Interní dokumenty a e-maily kromě toho ukazují, jak vedení MIB spřádalo plány, jak se vyhnout vyplácení kompenzací čtyřem odstupujícím členským státům EU – Bulharsku, Česku, Slovensku a Rumunsku.

O MIB se přitom západní státy začaly blíže zajímat už v roce 2019, kdy se finanční instituce, tehdy ještě sídlící v Moskvě, přesunula do Budapešti za aktivní podpory Orbánovy vlády. 

Uniklé dokumenty tak jasněji než kdy jindy dokazují, že maďarská vláda z nějakého důvodu považuje spolupráci s bankou ovládanou Ruskem za nesmírně důležitou i navzdory probíhající válce, a dokonce i za cenu toho, že půjde proti svým visegrádským spojencům. 

Odcházející „evropská 4“

Osm dní po začátku války obdržela MIB nepříjemný e-mail. Její zástupci se měli v květnu 2022 účastnit mezinárodní konference pod záštitou Evropské investiční banky (EIB). Organizátoři konference v e-mailu vysvětlili vedení MIB, že jejich účast by v kontextu mezinárodních událostí „nebyla příliš vhodná“. 

Jeden z vedoucích manažerů banky dopis přeposlal svému kolegovi s tím, že je „velmi obtížné jej komentovat, je však dost lakonický a jasný“. Dodal, že mezinárodní komunita, která se účastní plánované konference o řízení rizik, „se s MIB nechce setkat/hovořit“.

Kromě „odcházející čtyřky“ se tak banka musela smířit s mezinárodní izolací. Vystoupení Česka, Slovenska, Bulharska a Rumunska z této instituce trvalo ještě několik měsíců, během nichž se vztahy mezi odcházivšími a zůstávajícími zeměmi postupně vyhrocovaly – zvláště ty s Rusy. 

Například 31. března zaslaly odstupující země tehdejšímu předsedovi MIB Nikolaji Kosovovi společný dopis, v němž požadovaly, aby banka striktně dodržovala sankce EU a další mezinárodní postihy namířené vůči Rusku a Bělorusku. 

Z uniklé korespondence vyplývá, že vedení banky se snažilo manévrovat, aby nezaujalo žádné jasné stanovisko. Na jedné straně považovalo návrh odcházející čtveřice ohledně sankcí za „příliš politický“, který by Rusko pravděpodobně zablokovalo. Na druhou stranu se domnívalo, že hlasováním proti návrhu by evropská čtyřka získala trumf, neboť by to naznačovalo, že MIB nechce sankce dodržovat. 

Vedení se proto rozhodlo, že požádá Maďarsko o alternativní, neutrální návrh na vyřešení problému. Ten měl fungovat jako past na odcházející státy – jak napsal finanční ředitel banky Elliott Auckland, „pokud bude evropská čtyřka hlasovat proti, budou to oni, kdo návrh blokují, a my se pak proti nim budeme moci bránit“. Návrh na dodržování sankcí nakonec neprošel kvůli zdržení se hlasování ze strany Maďarska a Ruska. Další tři věrní spojenci Ruska – Kuba, Mongolsko a Vietnam, s minimálním podílem v bance – otevřeně hlasovali proti prohlášení apelujícímu k sankcím proti Rusku (Vietnam však podpořil výzvu k sankcím proti Bělorusku).

Napětí kolem „evropské čtyřky“ se projevilo i v dalších oblastech činnosti banky. Náměstek ruského ministra financí Timur Maksimov, který zastupuje Rusko v Radě guvernérů MIB, koncem loňského března v dopise informoval náměstka ruského ministra energetiky, že banka nebude schopna poskytnout 1,3 miliard rublů potřebných k dokončení plánovaného projektu vodní elektrárny v ruské Karélii, protože odcházející země mají stále rozhodovací právo a investici nepodpoří.

Podstatné bylo také vyřešení otázky, kdy a jakým způsobem dostanou odcházející členské země zpět svůj kapitál vložený do banky. Pro Česko je to více než 37 milionů eur (což je podle současného kurzu více než 800 milionů korun). Podle uniklé korespondence dospělo vedení banky po určité diskusi k závěru, že by bylo nejlepší, kdyby odcházející země nedostaly nic. Pro tento plán rovnou vymysleli krycí název „Varianta nula“. V uniklé interní komunikaci se objevil i dokument nabádající ke spojení zemí, jež v bance zůstávají, proti „evropské čtyřce“, čímž by se mělo zajistit, aby za „jejich nepřátelské a nákladné chování vůči bance“ nedostaly ani cent. „Stejně jako v případě laviny současných problémů nesou odpovědnost za současnou situaci čtyři vystupující členové,“ psali si navzájem manažeři MIB. 

Z interní komunikace vyplývá, že český přístup skutečně dráždil vedení banky. V e-mailech ze září loňského roku se Milan Valášek, člen rady MIB, který má uvnitř banky na starosti řízení rizik, obává, že by Česká republika mohla přistoupit k právním krokům. Finanční ředitel Auckland jej ale uklidňuje: „Žádného soudu se bát nemusíme. Naopak bychom jej měli vítat.“ Proč, vysvětluje těmito slovy: „Banka České republice žádné škody nezpůsobila. Česká republika způsobila škody MIB. To můžeme dokázat u soudu.“ Nakonec se Valášek a Auckland shodli na tom, že by se měli snažit celý proces odchodu zdržovat – například tím, že banka shání konzultanty nebo právníky. Auckland přitom odkazuje na fakt, že když odcházelo Polsko, trvalo to roky.

Polsko z MIB vystoupilo už v roce 2000. Na svých vložených 29 milionů eur ale čeká dodnes. „Je to složitá situace,“ sdělilo našim polským kolegům tamní ministerstvo financí. 

Předseda MIB, Nikolaj Kosov, zaujal v e-mailové komunikaci s finančním ředitelem ještě tvrdší přístup. V e-mailu Kosov zřejmě hovoří o zástupkyni české strany Aleně Lídlové Georgiu, když píše: „S Češkou mluvte méně a tvrději. V předchozích letech se o banku příliš nezajímali, dělali jen samé nepříjemnosti… Řekněte jí přímo, že její názor je pro Banku irelevantní (stejně napíše nějakou pomluvu).“ V dalších interních e-mailech si zaměstnanci MIB dělají legraci z českých politiků. 

Elliot Auckland v interní poště přišel i s jinými strategiemi k odchodu čtyř zemí. V jednom e-mailu vysvětluje, že by nejenže neměly dostat žádné peníze („Varianta nula“), ale že by dokonce za svůj odchod měly bance zaplatit. Podle Aucklanda by tato „agresivní“ možnost odcházející státy donutila k postoji, že raději nedostat nic než skončit v mínusu. Další návrh spočíval v tom, že by Česko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko své podíly prodaly Maďarsku. Což by bylo pro banku výhodné i z jiného důvodu – po odchodu evropské čtyřky by se vlastnický podíl Ruska zvýšil na více než 50 %. Na druhou stranu ale MIB potřebovala ruský podíl uměle snížit, aby se vyhnula sankcím. 

Nakonec se vedení banky dohodlo, že k odstupujícím zemím bude přistupovat odděleně, přičemž si v návrhu finančního vypořádání MIB kladla podmínky. Například by veškeré závazky banky vůči věřitelům měly prioritu před vyplacením vloženého kapitálu odcházejícím zemím. Banka by pak měla na toto splacení 15 let, přičemž prvních 5 let by nesplácela nic, zároveň by jí nebyly účtovány žádné poplatky a odcházející země by proti bance nemohly vést žádné právní kroky, které by „poškodily finanční nebo právní postavení MIB“. 

Podle uniklých dokumentů Češi a Rumuni podmínky odmítli. Slováci byli o něco smířlivější a svolní ke kompromisu. Zástupce Slovenska v radě MIB a zaměstnanec ministerstva financí Martin Polónyi pro Investigativní centrum Jána Kuciaka vysvětlil, že země k vyjednávání přistoupila s tím, že navrácení financí neočekává. Jednak kvůli tomu, v jaké se banka ocitla ekonomické situaci, a pak i vzhledem ke skutečnosti, kdo jsou členové jejího představenstva. Rusko, Mongolsko, Vietnam a Kuba se shodly, že splacení celého slovenského vkladu jednoduše není možné. 

Sankce a blokace

Odcházející země a jejich příspěvky do MIB se ale ukázaly jen jako jeden z finančních problémů, jimž po začátku války musela banka čelit. Z uniklých dokumentů vyplývá, že se vedení banky obrátilo na poradenskou firmu poté, co 28. února belgický poskytovatel finančních služeb Euroclear zablokoval její účet. Ten pro MIB totiž založila ruská Rosbank, na kterou se vztahují sankce. MIB tak v Euroclear zůstala zmražena částka v dolarech, eurech, forintech a rublech v celkého hodnotě 75 milionů eur (zhruba 1,7 miliardy korun). MIB proti rozhodnutí protestovala s tím, že konečným majitelem účtu není Rosbank, ale MIB.

Aby toho nebylo málo, MIB začaly negativně hodnotit nadnárodní organizace, jež analyzují například to, jak je výhodné do dané společnosti investovat. U MIB zhodnotily, že to výhodné není. Finanční experti se shodují, že tato informace znamená, že banka je v podstatě vytlačena z finančního trhu. „Když se sníží status finanční instituce, je pro ni mnohem těžší žádat o půjčky nebo jiné finance,“ vysvětlil pro maďarský Direkt36 jeden z expertů, který nechtěl být jmenován.

Z interní komunikace zaměstnanců MIB vyplývá, že v březnu 2022 byla banka na pokraji bankrotu. K tomu, jak se vypořádat s nespokojenými zákazníky, přistoupilo vedení svérázně: „V tomto dopise je chci zastrašit, aby přistoupili na slevu,“ napsal jeden z nich svým kolegům před tím, než poslal oficiální odpověď klientovi banky, který chtěl předčasně vyplatit podíl z nakoupených dluhopisů. 

Na podzim opustila MIB auditorská a konzultační firma Ernst & Young (EY). Podle vysoce postaveného zaměstnance jedné z největších auditorských firem, který hovořil s novináři z maďarského investigativního centra Direkt36 a nechtěl být jmenován, se tak stalo proto, že ruský trh opustily všechny velké konzultantské firmy. MIB si nakonec našla auditora v Rusku, čímž se ještě více upevnily vztahy mezi bankou a autoritářským státem. 

MIB se svoje problémy snažila řešit různými způsoby – kromě účtů v ruských nebo asijských bankách, jež měly pomoci s obcházením sankcí, se v uniklých e-mailech rovněž hovoří o prodeji moskevského sídla banky v hodnotě téměř 50 milionů eur. Což se ale mělo zatím zatajit Maďarsku. „Musíme na ně tlačit jako na jedinou zemi, která nám může poskytnout likviditu (a nedovolit jim, aby si mysleli, že můžeme pohodlně přežít sami).“

Vůbec největší problém pro MIB představoval přesun podílů po odchodu evropské čtyřky. Už před ním drželo Rusko více než 47 % akcií, po odchodu by se zvedl na více než poloviční. Tomu se instituce potřebovala za každou cenu vyhnout. S majoritně vlastněnou ruskou bankou by v současné situaci totiž nikdo nechtěl obchodovat. „Zkrátka by nás to úplně odřízlo od získávání nových investic,“ stojí v jednom z uniklých e-mailů, které tuto situaci probírají. Dalším palčivým problémem, jejž zaměstnanci podle své konverzace berou jako nevyhnutelný, jsou právě sankce. 

Na MIB totiž paradoxně uvalilo sankce i Rusko – podniká totiž v Evropě. Ačkoli banka odchodem Česka, Slovenska, Rumunska a Bulharska utrpěla, v komunikaci s ruskými autoritami se její vedení rozhodlo zvolit strategii mlžení a svým zaměstnancům vysvětlovalo, že odchod evropské čtyřky musí Rusku prezentovat jako pozitivní krok a snažit se co nejvíce vychválit a zdůraznit, jak banka v Rusku investovala. E-mailová korespondence s ruským státem však naznačuje, že vedení MIB bylo Moskvou zklamáno. Předseda banky Kosov se snažil přesvědčit členy ruské vlády, že pokud bance nepomohou, pod křížovou palbou sankcí zkrachuje. Jenže ruská vláda ani tamní banky žádostem nevyhověly. „Tihle demagogové tě nejdřív zklamou osobně, a nakonec zdiskreditují celou banku,“ uvedl Kosov v jednom z dopisů o problému s Rosbankou, kde ruské protisankce uvěznily prostředky MIB.

Byť se na jedné straně banka tvářila jako proruská, na straně druhé tak nechtěla vypadat z obavy ze sankcí západních zemí. Vedení proto přišlo s následujícím plánem, jak z této situace vybruslit. Takzvaný „Maďarský scénář“ měl zajistit, aby banka převedla nadbytečné podíly Ruska na Maďarsko, které by je pak hbitě převedlo na nového člena – Srbsko. Jenže celá operace by zahrnovala převedení podílu v hodnotě více než 1,5 miliardy korun a Maďarsko se obávalo, že by se na tuto transakci mohly vztahovat sankce jakožto na investici. 

Bylo tedy nutné najít prostředníka a vznikl „Srbský scénář“, v němž právě tato země měla celou operaci zprostředkovat, protože není členem Evropské unie. Jenže z interní komunikace zaměstnanců banky lze vyčíst, že Srbsku nedůvěřují – do MIB sice Srbsko oficiálně vstoupilo v roce 2021, nikdy ale nesplatilo vstupní kapitál. Vedení banky se tak v několika e-mailech zajímalo o to, proč ještě Srbové nezaplatili „vstupné“ 20 milionů eur, jež by jejich členství formálně potvrdilo. „Mám takový pocit, že nás Srbsko posere,“ napsal jeden z manažerů kolegům v listopadu 2022. 

Oba scénáře nakonec ztroskotaly. Naštěstí měla banka Plán B. Ruský podíl v bance se přeměnil na takzvaný podřízený úvěr – to je typ půjčky, jejíž splacení má v případě, že se banka dostane do problémů, nejnižší prioritu, ovšem stále větší než vyplacení podílníků. Předsednictvo banky plán uskutečnilo 30. ledna 2023. Česko z banky oficiálně vystoupilo o tři dny dříve. Podíl Ruska se díky podřízenému úvěru dokonce snížil na 45,44 %, zatímco ostatním podílníkům se zvýšil. Nejvíce Maďarsku, a to na 25,27 %. 

Maďarská vláda banku nadále podporuje. Vedení se přesto již začalo dívat do budoucnosti, která může přinést vyvlastňování ruských majetků v EU. V tom případě by buď Rusko muselo banku opustit, nebo tato finanční instituce někam přesídlit. 

„Je to v podstatě obnovení zdi mezi Západem a Ruskem. Budeme nuceni, ať tak či onak, se na jednu stranu této zdi postavit. Nebo hledat geografické oblasti bez takové zdi,“ uzavírá finanční ředitel Auckland v korespondenci.

EDIT: 13. 3. 2023 v 10,45 jsme opravili chybně uvedenou částku ve větě: „Náměstek ruského ministra financí Timur Maksimov, který zastupuje Rusko v Radě guvernérů MIB, koncem loňského března v dopise informoval náměstka ruského ministra energetiky, že banka nebude schopna poskytnout 1,3 miliard rublů potřebných k dokončení plánovaného projektu vodní elektrárny v ruské Karélii, protože odcházející země mají stále rozhodovací právo a investici nepodpoří.“ V původní verzi jsme uvedli, že banka nebude schopna poskytnout 1,3 milionu rublů.

Autoři článku: Szabolcs Panyi (VSquare/Direkt36); Kamilla Marton, András Pethő, András Szabó, Zsuzsanna Wirth (Direkt36); Tomáš Madleňák, Lukáš Diko (ICJK); Zuzana Šotová (investigace.cz); s přispěním: Patrik Galavits (Direkt36), Szymon Krawiec

Autor úvodní grafky: Péter Somogyi (szarvas) / Telex