Prokurátor Karim Khan na konci února zahájil hlavní vyšetřování situace na Ukrajině proti potenciálním ruským a běloruským aktérům za údajné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Soudní proces před Mezinárodním trestním soudem (MTS) v Haagu je komplikovaný a může trvat léta. Do sbírání důkazů se však v prvotní fázi mohou zapojit i civilisté, protože neziskovka eyeWitness v úterý spustila ukrajinskou verzi speciální aplikace pro sběr důkazů o ruských válečných zločinech. Videa a fotografie pořízené přes tuto aplikaci se tak mohou stát relevantními fakty před soudem v Haagu.
Jak vypadá proces před Mezinárodním trestním soudem
Takový proces je poměrně dlouhý a dělí se na několik fází. Nejdříve začíná předběžné vyšetřování, žádost prokurátora pak musí schválit soudní senát, poté prokurátor napíše obžalobu, teprve potom začne hlavní líčení.
Aby se případ vůbec dostal před MTS, prokurátor nejprve otevře takzvané předběžné vyšetřování. To má za úkol zjistit, zda důkazy, které mohou být v budoucnu soudu předloženy, splňují kritéria, aby je soud mohl přijmout, zabývat se jimi, a později mohlo být zahájeno hlavní vyšetřování. V tomto stadiu tedy prokurátor vyhodnocuje, zda získané informace vůbec spadají pod jurisdikci Mezinárodního trestního soudu, jmenovitě se musí jednat o zločiny genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo zločin agrese.
Předběžné vyšetřování může být iniciováno kromě prokurátorem i na základě podání žádosti od individuálních skupin, neziskovek nebo států, jež uznávají jurisdikci Mezinárodního trestního soudu.
Pokud prokurátor vyhodnotí v předběžného fázi vyšetřování, že tyto informace jsou oprávněné, a chce, aby samotný proces postoupil dále, musí nejdříve požádat o schválení soudní senát. Pokud soudní senát žádosti vyhoví, prokurátor vznese obžalobu vůči individuálním osobám, například vůči hlavním velitelům ruských ozbrojených sil, až poté se rozběhne hlavní vyšetřování.
Žádost na prošetření před Mezinárodním trestním soudem podala Ukrajina již 25. dubna 2014 s odvoláním na zločiny, které se tehdy staly během demonstrací na kyjevském Majdanu. Ke své žádosti později připojila podobnou deklaraci ohledně anexe Krymu. Toto předběžné vyšetřování trvalo šest let a bylo uzavřeno až v prosinci 2020 s tím, že prokurátor mohl podat obžalobu, neboť zmíněné šetření dospělo k závěru, že spáchané zločiny jsou relevantní a spadají pod jurisdikci MTS.
K existující žádosti se přidalo dalších 39 států, které požádaly soud, aby se věnoval i momentálnímu vojenskému konfliktu. První zemí, která soud vyzvala, aby se nejbližším okruhem mocných kolem Putina soud zabýval i Lukašenkem, byla Litva.
Prokurátor Karim Khan se na konci února letošního roku rozhodl, že zahájí hlavní vyšetřování. Soud by se tak měl zaměřit nejen na zločiny spáchané během demonstrací na Majdanu, ale i na současnou situaci na Ukrajině, nebude se však zabývat samotnou agresí ze strany Ruska.
„Aby se soud mohl zabývat zločinem agrese, musí být obě strany sporu členy Římského statutu a musely by podepsat kampalské změny o zločinu agrese. Rusko ani Ukrajina nesplňují ani jednu z těchto podmínek, proto se MTS nemůže agresí zabývat. MTS tedy nemůže soudit země, které kampalské změny nepodepsaly. Zasáhnout by případně mohla Bezpečnostní rada OSN, což se prakticky nestane, protože Rusko v ní má právo veta,“ vysvětluje Zuzana Drexlerová, analytička v oblasti mezinárodního trestního práva v Haagu.
MTS se tak bude zabývat zločiny proti lidskosti a válečnými zločiny.
„Prozatím nic nenaznačuje, že by se ruská strana dopustila zločinu genocidy. Je těžké říct, jakým směrem se bude konflikt ubírat. Jsme teprve na začátku. Putin nicméně ve svém projevu zmínil, že ukrajinský lid neexistuje,“ upřesňuje Drexlerová.
Časové limity, jak dlouho mají jednotlivé fáze soudního procesu trvat, nejsou stanoveny. Vše závisí na okolnostech, jak závažné zločiny bude soud posuzovat a v jakém časovém horizontu.
„Situace na Ukrajině je nová, neboť Mezinárodní trestní soud ji bude projednávat v průběhu konfliktu, tedy hned na začátku války. Proto odhaduji, že hlavní vyšetřování bude trvat kratší dobu než obvykle, ale stejně se bavíme řádově o letech,“ dodává analytička Drexlerová.
Kdo sbírá důkazy
Předtím než se proces dostane do stadia hlavního líčení, probíhá předběžné jednání, kdy se soud zabývá důkazy, což může trvat i několik let. V této fázi sbírá důkazy pouze prokurátor. V okamžiku podání obžaloby začne se sběrem důkazů i obhajoba, která má také vlastní vyšetřovatele.
- Kdo je obhájce?
Činnost prokuratury i obhajoby je hrazena z příspěvků členských států, včetně České republiky, a z dobrovolných příspěvků. Většina rozpočtu MTS ale pochází ze státních pokladen. Tým žalobců má průměrně okolo dvaceti lidí, tým obhajoby kolem deseti.
Mezinárodní trestní soud nevytváří žádné precedenty a neexistuje ani přesný sazebník možných trestů. Trest odnětí svobody má pouze horní hranici a tou je doživotí. Nicméně ze soudní praxe MTS to není více než 30 let.
„Nejvyšší možný trest je třicet let odnětí svobody, a to v případu těch nejhorších zločinů. To by mohlo hrozit Putinovi nebo Lukašenkovi. Všechno závisí na tom, co soud přesně vyhodnotí jako válečný zločin nebo zločin proti lidskosti,“ upřesňuje Zuzana Drexlerová.
Za příklady takových zločinů se považuje zamínování oblastí, omezování přístupu k vodě a elektřině, útok na jadernou elektrárnu, úmyslné zabíjení, násilný přesun obyvatelstva, mučení, útoky na civilisty, školy, nemocnice, porodnice nebo vraždění zajatců.
Počet let odnětí svobody závisí na závažnosti jednotlivých zločinů, například zda se jedná o bombardování jedné budovy, nebo byl vydán rozkaz na bombardování celého města, kolik civilistů zemřelo, zda obžalovaní konali pod tlakem nebo jestli existují polehčující okolnosti. Za ty se může považovat tvrzení generála, že nevěděl, co jede na Ukrajinu dělat. Útoky na porodnice nebo nemocnice jsou dostatečně závažné, aby souzení byli nakonec odsouzeni k vyšším trestům.
„Obhájci mohou odmítnout zastupování Ruska. Osobně bych se nehlásila do případů, kde jsou válečné zločiny očividné. Stojím si ale za tím, aby měl každý obžalovaný právo na obhajobu, i když si sama z etického hlediska neumím představit, že bych hájila jednoho z hlavních generálů ruských ozbrojených síl. V takových případech obhajoba vychází hlavně z procesního práva a omezuje se na to, zda důkazy byly získané legálně,“ řekla pro investigace.cz analytička na mezinárodní trestní právo v Haagu.
Důkazy o válečných zločinech sbírají civilisté
Do sbírání a předkládání důkazů se mohou zapojit i neziskovky, jednotlivci nebo státy. Jedná se pouze o fázi předběžného vyšetřování a nasbírané informace poslouží prokurátorovi jako podpůrný materiál.
V tomto směru je příkladem neziskovka eyeWitness, která vyvinula speciální aplikaci na sběr audiovizuálních materiálů, jež by měly obstát před soudem jako důkazní materiál. Svědek válečného zločinu tak může prostřednictvím speciálně zabezpečené aplikace pořídit fotku nebo video.
„Aplikace je navržena velmi jednoduše, na naši stránce jsme popsali krok za krokem, jak si aplikaci stáhnout, pořídit fotografii nebo video a materiál pak nahrát na server. Aplikace nic jiného nedělá. Pokud uživatel chce, může přidat poznámky, ale není to nezbytné,“ popisuje pro investigace.cz ředitelka eyeWitness Wendy Betts.
Jak aplikace funguje
Aplikace je založena na třech pilířích: shromažďuje data o čase a místě, kde byl záznam pořízen, poté pořízený záběr zašifruje, aby s údaji nemohl nikdo manipulovat, a záznamu přidělí speciální alfanumerický kód. Pokud by někdo chtěl s fotografií nebo videem manipulovat, unikátní kód by se změnil.
- Určení místa a času
- Neporušenost fotografie nebo videa
- Unikátní alfanumerický kód
Aplikace vytvoří záznam o přesných geografických souřadnicích díky GPS a satelitům. Proto musí být mobil připojený k internetu. Kromě toho aplikace eviduje, jaké wifi sítě se objevily v nabídce mobilu, když byla fotografie pořízena. Stejně eviduje BTS stanice, které jsou zodpovědné za přenos a příjem rádiových signálů z mobilního telefonu. Takto lze určit přesné místo a čas ze tří různých zdrojů nezávislých na uživateli mobilu.
Audiovizuální záznamy nemohou být pořízeny klasickým fotoaparátem a pak nahrány do aplikace. Každý záběr musí být vytvořený přes fotoaparát aplikace eyeWitness. Zašifrovaný snímek následně putuje do serverů organizace eyeWitness, kde server potvrdí, že tento záběr byl skutečně pořízený přes zmíněnou aplikaci.
Původní obrázek je uložený na neveřejném serveru, který slouží jako úložiště důkazů, a pracovníci eyeWitness si udělají jeho pracovní kopii. K fotografii nebo videu přiřadí štítky a daný záběr katalogizují. K fotografii rovněž přiloží popis, co se na obrázku děje, aby tak zjednodušili vyhledávání.
Aby se uživatel cítil ještě více nenápadný, aplikace má možnost zvolit si design připomínající běžný fotoaparát. Nelze tedy poznat, že jde o aplikaci eyeWitness. Aplikace má i pohotovostní tlačítko pro případ, že se uživatel obává zabavení mobilu, pak můžu tímto tlačítkem celou aplikaci okamžitě vymazat.
Důkazy před soudem
Aby bylo možné dané záznamy dále využívat jako důkazy v trestním jednání, musí každý z nich splňovat dva aspekty – být relevantní a důvěryhodný. Aplikace pomáhá uživatelům, aby jejich záběry byly vyhodnoceny jako důvěryhodné. Relevantnost záběrů je v rukách samotných uživatelů. V okamžiku, kdy chce sběratel důkazů například zaznamenat, že nějaký dům byl bombardován – lidská obydlí jsou pod ochranou mezinárodního práva –, pouze jedno video není dostačující, aby přesvědčilo soud o válečném zločinu. Relevantnost důkazu se posuzuje v kontextu jiných důkazů. EyeWitness ale vytvořili manuál, jak promýšlet záběry před jejich pořízením a zvýšit tak pravděpodobnost, že pro soud budou relevantní.
Aplikace funguje již od roku 2015 a momentálně je v databázi eyeWitness více než 15 000 záběrů z celého světa. V úterý 8. března neziskovka eyeWitness představila i ukrajinskou verzi, protože v posledních týdnech se zvýšil zájem o aplikaci v souvislosti právě s Ukrajinou.
Pokud si uživatel nepřeje, aby jeho totožnost byla odhalena, sbírá aplikace data anonymně. Někteří si vytvoří krycí jméno, jiní používají vlastní jméno.
„K vytvoření aplikace nás přivedla myšlenka sběru informací, které by byly v souladu se standardy soudního řízení. Aplikaci jsme navrhli na základě konzultací s právníky a vytvořili jsme způsob, jak jednoduše ověřit pravdivost záběrů. Kromě toho jsme výrazně posílili bezpečnost nejen samotné aplikace, ale i jejího uživatele. Záběry se totiž neobjeví v standarní galerii telefonu uživatele, ten si může zvolit heslo do galerie aplikace. Jestliže uživatel zadá nesprávné heslo, otevře se standardní galerie telefonu. To znamená, že na telefonu se neobjeví varování „nesprávné heslo“, což v případě tak citlivých fotografií zvyšuje bezpečnost, například když uživatelé přecházejí přes hranice. To je naša přidaná hodnota.“ vysvětluje ředitelka eyeWitness Wendy Betts.
Edit: 15.03.2022 13:24 V perexu bylo chybně uvedeno Rusko místo ruských a běloruských aktérů. Za chybu se omlouváme.