Projekty, které Mezinárodní investiční banka (MIB) v Česku od roku 2015 podpořila, mají jedno společné – byly vždy v zájmu Ruska. Podpora šla často firmám, které sice sídlí v Česku, mají však ruského majitele. Nebo se projekt realizoval na ruském zájmovém území, v bývalých svazových republikách Sovětského svazu (dnes Společenství nezávislých států, SNS). Klíčovým aktérem, který naši spolupráci s MIB rozjel, byla Československá obchodní banka (ČSOB).
Běloruská mise
„Je to taková zvláštní banka, byla založená za dob Sovětského svazu, pak asi nějakou dobu spala,“ krčí rameny Vladimír Sirotin nad tím, že se jeho firma POLIMAX Group v červenci 2015 ocitla na prvním místě v seznamu projektů, které v Česku podpořila Mezinárodní investiční banka (MIB). Sám pro to prý neudělal vůbec nic, dokonce s MIB nebyl ani v kontaktu. A banka jemu ani dalšímu účastníkovi projektu, firmě ENERGO CHOCEŇ, finance nepůjčila, jen se zaručila za úvěr.
Podstatou podpořeného projektu byl vývoz strojů na průmyslové chlazení do velkých hal Brestského masokombinátu v Bělorusku. Český podnik ENERGO CHOCEŇ chladicí zařízení vyrábí, Sirotin s ním obchoduje a výrobcům nabízí uplatnění v prostředí někdejších sovětských republik. Pochází totiž z Běloruska a do Česka dorazil kolem roku 2000, pozval si ho výrobce sporáků Mora, když chtěl prorazit na postsovětském teritoriu. Když se pak Sirotin s Morou rozešel, založil si vlastní obchodní firmu a do Běloruska se už nevrátil.
Připomeňme, že v Bělorusku vládne autoritářský prezident Alexandr Lukašenko, který mluví o své zemi jako o „poslední diktatuře v Evropě“. V čele státu je už čtvrt století díky tomu, že nechal v referendu schválit možnost více než dvou prezidentských období pro jednoho člověka. Policejní agrese vůči pokojným demonstracím či zásahy proti médiím kritickým k režimu jsou v Bělorusku na denním pořádku. V roce 2010 uvalila Evropská unie na Lukašenka a desítky dalších představitelů jeho režimu sankce. Stalo se tak poté, co nechal rozehnat demonstraci proti falšování prezidentských voleb, za mřížemi tehdy skončilo i několik prezidentských kandidátů.
Rusko má přitom o desetimilionové Bělorusko zvýšený zájem, ruský prezident Vladimir Putin opakovaně mluví o vytvoření společného státního útvaru, rusko-běloruského svazu, a přetahuje se o vliv na tomto teritoriu s Čínou.
ČSOB: nic vám neřekneme
Ale zpět k prvnímu „českému“ projektu z roku 2015, kterým se na svých webových stránkách chlubí MIB. Podnikatel Vladimír Sirotin zdůrazňuje, že si MIB rozhodně nevybral. Jeho prvenství má na svědomí někdo jiný a bylo zcela v režii Československé obchodní banky (ČSOB), u níž má běloruský podnikatel účty.
„Brestský případ byl dost zvláštní,“ bilancuje Sirotin. A to hned z několika důvodů. Zařízení do běloruských mlékáren, pivovarů či masokombinátů dodává Sirotin celkem běžně, masokombinát v Brestu ale podle něj patří mezi kolosy, jejichž prosperita je ve státním zájmu. Proto byla BSP – Sberbank (součást největší ruské banky Sberbank operující v Bělorusku) ochotná půjčit mu peníze. Finanční záležitosti pak domlouvala BSP – Sberbank za zákazníka, tedy masokombinát, a ČSOB za dodavatele, POLIMAX Group a ENERGO CHOCEŇ. Protože se jedná o nejisté teritorium, vyžadovala ČSOB záruky.
Tady Sirotin narazil na další zvláštnost, účast MIB. Obdobné větší projekty, na kterých se v minulosti podílel, totiž až do té doby jistila českým státem vlastněná Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Ta se zaměřuje na pojišťování podnikatelských rizik v zemích, kde je kvůli politickému, ekonomickému či právnímu prostředí větší míra nejistoty a vyšší riziko v podobě nesolventních obchodních partnerů.
Proč se tentokrát obchodu účastnila MIB namísto EGAP, Sirotin netuší. „Já jsem s tou bankou nepřišel,“ říká, „měla byste se ptát ČSOB, ta s ní pracuje.“ Jednatel ENERGO CHOCEŇ Josef Svoboda se o věc zajímal ještě méně než Vladimír Sirotin. „Každý obchodní případ má jiný model, já jsem v kontaktu s naší bankou, v tomto případě ČSOB, a celý řetězec dál nezkoumám, neřeším, jak to běhá,“ tvrdí český jednatel.
Podle stejného modelu proběhlo i několik pozdějších projektů. MIB vždy poskytla záruku na úvěr, na projektu se spolu s ní podílela nějaká banka z některé z postsovětských republik, za českou stranu to pak byla ČSOB.
Na konci července 2015 takto dodala česká firma MONTS do Běloruska stroje a zařízení na zpracování živočišných odpadů. V témže roce putovala do Běloruska i plynárenská zařízení od Východočeských plynárenských strojíren. O dva roky později pak MIB zaštítila obchod v Arménii, kam česko-německá firma CINK Hydro-Energy dodávala zařízení pro malé vodní elektrárny.
ČSOB se ale o tom, proč jako jediná banka v Česku začala využívat služeb Mezinárodní investiční banky, bavit nechce. Na otázku, proč ČSOB začala MIB používat pro některé obchodní případy místo jiných institucí (například EGAP), její mluvčí Patrik Madle písemně odpovídá: „Děkuji vám za váš dotaz, je mi však líto, k uvedenému dotazu se nebudeme vyjadřovat.“
Banka přeje Rusům
Zatímco na několika projektech, kde poskytovala MIB záruku za půjčené peníze, se alespoň podílely české firmy, další „české“ projekty ze stránek MIB už vlastně nemají s Českem vůbec nic společného.
Jediný úvěr ve výši 50 milionů eur, jenž směřoval na české území, měl pomoci hutím a kovárnám Pilsen Steel. Jenže tato firma už léta není v českých rukou, vlastní ji ruská státní banka Vněšekonombank. Prospěch z této injekce by snad mohlo mít zhruba šest set zaměstnanců firmy se sídlem v Plzni, ale ti jsou už od začátku letošního roku na nucené dovolené, protože firma Pilsen Steel vyhlásila bankrot. Kam se poděla miliarda a dvě stě padesát milionů korun neví insolvenční správce ani lidé z továrny.
Další velká podpora MIB taktéž směřovala k firmě s ruskými majiteli. Konkrétně čtvrt miliardy korun investovala banka v létě 2017 do záměrů ruské State Transport Leasing Company. Šlo o to, aby si na leasing mohli pořídit jedenáct letadel L-410 od firmy Aircraft Industries. Ta sice sídlí v Česku a vznikla v prostorách známého Letu Kunovice, jejím jediným akcionářem je však ruská firma OSTOV. Ostatně hlavním odběratelem dopravního a transportního letounu L-410 s kapacitou devatenáct cestujících nebo 1,7 tuny nákladu byl od počátku jeho výroby v roce 1971 především ruský trh.
Vysvětlení pro podporu projektů, na kterých má zájem především Rusko, lze najít v zakládajících listinách banky. Každodenní správa (půjčky, nábor zaměstnanců či finanční operace) je podle nich kompletně pod kontrolou ruského ředitele MIB Nikolaje Kosova. Většina finančních domů sice funguje obdobným způsobem, avšak běžná už není skutečnost, že dozorčí orgány MIB taktéž kontroluje Rusko.
Při vědomí těchto faktů už ani nepřekvapí, že MIB na svých stránkách uvádí projekt nejen ve prospěch Česka, ale i Slovenka, Maďarska, Bulharska a Rumunska ani to, že v červnu 2017 podepsala Memorandum o porozumění a spolupráci s ruským státním Rosatomem.
Celý název této instituce zní Rosatom Federální agentura pro atomovou energii Ruské federace. V Rusku má pravomoci regulačního úřadu, spravuje a řídí veškeré jaderné aktivity – civilní i vojenské – ruského státu. Rosatom je jedinečný i v tom, že kompletně pokrývá celý jaderný cyklus – od těžby uranu přes výrobu paliva (dodává ho i do Česka) a výstavbu a provoz jaderných elektráren až po ukládání vyhořelého paliva.
Expanduje do různých zemí, v Česku by Rosatom například velmi rád stavěl nové jaderné bloky v Dukovanech. Ve zmíněném memorandu stojí, že MIB bude právě za dostavbu Dukovan Rosatomem lobovat. Neboli hledat pro Rosatom možnosti v zemích, které jsou akcionáři MIB. Finanční dům, jenž míří z Moskvy do Budapešti, by se měl zkrátka přejmenovat. Daleko víc by mu slušelo: Mezinárodní investiční banka v zájmu Ruska.
Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.