Volodymyr Zolkin během telefonátů zajatce s rodinou. Zdroj: YouTube

Strava třikrát denně, lékařská péče a pravidelný kontakt s rodinou a příbuznými. Zní to jako reklamní nabídka na léčebný pobyt v lázních? Opak je pravdou, neboť jde o nový ukrajinský projekt s názvem „Chci přežít“, který zaštítilo státní Koordinační ústředí pro zacházení s válečnými zajatci. Záměrem je přilákat co nejvíce ruských vojáků válčících na území Ukrajiny do dobrovolného zajetí, kde jim bude zaručeno dodržení zásad Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci. Jako propagátor projektu vystupuje známý ukrajinský bloger Volodymyr Zolkin, jenž natáčí rozhovory s ruskými zajatci a jejich rodinami a poté je publikuje na sociálních sítích.

Bloger si od této aktivity slibuje, že přiměje rodiny ruských zajatců přehodnotit jejich postoje k válce na Ukrajině a veřejně odsoudit činy ruských vojáků na okupovaném území. Navíc příbuzným slibuje, že pokud přistoupí k protiválečnému občanskému protestu, bude jejich zajatý syn rychleji propuštěn. Odhalení identity zajatců během rozhovorů je ale podle mezinárodních organizací i právníků porušením zásad právě zmíněné Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci. Rodinám, které Zolkin vyzývá k vystoupení s transparentem, navíc hrozí pronásledování ze strany ruského státu.

Kdo je Zolkin?

Před začátkem války Volodymyr Zolkin pracoval dle vlastních slov jako datový analytik na volné noze pro právnické firmy a od roku 2019 na YouTube provozuje blog o ukrajinské politice. Vrcholu popularity se ovšem dočkal v okamžiku, kdy spolu s parťákem Dmitrijem Karpenkem začal natáčet rozhovory s ruskými válečnými zajatci.

Volodymyr Zolkin během telefonátu zajatce s přítelkyní. Zdroj: YouTube
Volodymyr Zolkin během telefonátu zajatce s přítelkyní. Zdroj: YouTube

Každý rozhovor Zolkin otevírá otázkou na jméno, příjmení, místo a datum narození konkrétního zajatce. Následuje získání jeho souhlasu s natáčením a publikováním rozhovoru a řada sugestivních otázek souvisejících s motivací vojáků pro vstup do armády, s jejich politickými názory a postojem vůči Ukrajině. Tomuto procesu bloger říká „dezombizace“. Na závěr rozhovoru pak Zolkin telefonuje příbuzným zajatců. Po kratší komunikaci vojáků s rodinou se opakuje stejný „dezombizační“ scénář, tentokrát s příbuznými. V popisech k videím uvádí bloger veškeré identifikační údaje zajatců, v některých případech i odkaz na profil na sociálních sítích.

Jakým způsobem se Zolkin dostává k zajatcům, není zcela jasné. V rozhovoru pro běloruský server Zerkalo uvedl, že jeho neoficiální spolupráce se Službou bezpečnosti Ukrajiny (SBU) začala po spuštění jiného projektu, nazvaného „Hledej svého“ a zaštítěného ukrajinským ministerstvem vnitra. Projekt měl poskytnout jakousi humanitární službu rodinám zajatých, zraněných a padlých ruských vojáků a pomoct jim s identifikací jejich blízkých.

„Můj kamarád Dmitrij (Karpenko, pozn. redakce) a tehdejší poradce šéfa Ministerstva vnitra Ukrajiny Viktor Andrusiv pracovali na softwaru pro tento projekt. Začal jsem obvolávat příbuzné zajatců, kteří vyplnili žádost o dohledání svého rodinného příslušníka, a celou komunikaci jsem natočil. Po několika nahrávkách jsem si uvědomil, že od nich dostávám stále stejné odpovědi – údajně se nestarají o politiku ani o válku. Proto se mi víc a víc vnucovala otázka, jak by tito rodiče mluvili se svými syny v zajetí, kdyby získali takovou možnost. S touto žádostí jsem se obrátil na ‚správné lidi‘ a ti mi dali zelenou,“ popsal začátky Zolkin.

Ve stejném rozhovoru pro server Zerkalo pak upřesnil, že správnými lidmi myslel „lidi z Národní policie“. Na otázku běloruského novináře, jakou formální souvislost má s projektem „Hledej svého“, Zolkin odpověděl: „Oficiálně nemám s projektem nic společného. Při jeho rozjezdu jsem se sice snažil pomoci s řízením a hledal jsem lidi, kteří nám pomohou s analýzou informací. Jakmile jsem ale dostal přístup k zajatcům, soustředil jsem se už jen na rozhovory,“ upřesňuje. Jeho kanál dnes čítá kolem 200 videí se zajatci s hashtagem „Hledej svého“ a má 819 tisíc odběratelů.

YouTube stránka V. Zolkina, videa v kategorii Hledej svého
YouTube stránka V. Zolkina, videa v kategorii Hledej svého

Ve videích je navíc vidět logo SBU, Národní police a Koordinačního centra. K otázkám investigace.cz, jak spolu souvisí Zolkinova práce a SBU, se bloger nevyjádřil. Jeho oficiální postavení nevysvětlilo ani Koordinační centrum pro zacházení s válečnými zajatci, ani SBU, které jsme kontaktovali.

Jinak se Zolkin prezentuje jako novinář s čtyřletou zkušeností a v medailonku na youtubovém profilu dokonce uvádí, že má novinářskou registrační kartu. „Volodymyr Zolkin není členem Národního svazu novinářů Ukrajiny. Bohužel nemáme informace o tom, jaké médium mu novinářský průkaz vystavilo,“ konstatuje tajemnice svazu Lina Kush. Dodává, že průkaz může novináři vystavit jak zaměstnavatel, tak národní svaz a jediná souhrnná registrační databáze novinářů v Ukrajině neexistuje.

Humanitární projekt, nebo porušování Ženevské úmluvy?

Videa, v nichž se odhaluje identita válečných zajatců, odsoudila organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW) a také představitelé humanitární organizace Červený kříž. „Povinnost chránit válečné zajatce, aby se nestali objektem veřejného zájmu, a zabránit jejich zastrašování a ponižování, je součástí širšího závazku lidského zacházení se zajatci a ochrany jejich rodin. Ukrajinské úřady by měly zveřejňování těchto videí online ukončit,“ vyzvala právnička HRW Aisling Reidy Ukrajince už v březnu tohoto roku.

Organizace tvrdí, že zveřejňování videozáznamů se zajatými vojáky na sociálních sítích porušuje třináctou kapitolu třetí Ženevské úmluvy. „Váleční zajatci musí být vždy chráněni před násilným činem nebo zastrašováním, před urážkami a před zvědavostí obecenstva,“ stanovuje dokument.

Ne každý má na to platit za zprávy

Proto jsou naše články zdarma pro všechny. Pokud můžete, podpořte naši práci.

Zolkin podobnou kritiku odmítá. Argumentuje hlavně tím, že nikoho do nahrávek nenutí a bez souhlasu nic nezveřejňuje. Souhlas zajatců a jejich rodin s natáčením a následným publikováním získává v průběhu vzniku daného videa. Když vyzývá ruské příbuzné, aby vyšli ven s transparentem a protestovali proti válce, zdůrazňuje, že jde následně o jejich svobodné rozhodnutí. Své publikum na sociálních sítích navíc Zolkin nepovažuje za obecenstvo, o jakém mluví Ženevská úmluva.

Upozornění před začátkem každého rozhovoru V. Zolkina se zajatci
Upozornění před začátkem každého rozhovoru V. Zolkina se zajatci

„Říkáte, že podle úmluvy by měli být zajatci chráněni před zvědavostí obecenstva? Pak je potřeba svolat právníky a projednat, co se tím vlastně myslí. Mí respondenti s rozhovorem souhlasí a chtějí si se mnou povídat. Takže i samotní zajatci porušují Ženevskou úmluvu?“ namítl Zolkin v rozhovoru pro Zerkalo. Ukrajinskému televiznímu kanálu 24 k tomuto tématu později dodal, že definice „obecenstva“ není jasná. „Co je obecenstvo? Vezměme si slovník. To je fyzické shromáždění lidí. Ale kde mám obecenstvo já? Copak je (zajatce) beru mezi lidi? Ukazuji něco podobného jako například video z Doněcka z roku 2015, kde naše vězně postavili před dav, který po nich házel rajčata? Tam bylo obecenstvo. My si spolu jenom dobrovolně povídáme,“ vysvětluje bloger a dodává, že samotné Rusko od Ženevské úmluvy odstoupilo.

Podle právníka a bývalého českého státního zástupce Jana Vučky se ale Zolkin mýlí. „Domnívám se, že obecenstvo nemusí být jen fyzicky přítomné, ale myslí se tím i obecenstvo na YouTube. V době sociálních sítí, kdy veřejnost očekává co největší informovanost a soukromí obecně mizí, může někdo argumentovat, že je rozdíl mezi očumováním svázaných zajatců na náměstí a zveřejněním seriózních rozhovorů. Bojím se ovšem, že rozvolněním pravidel současně otevřeme stavidla zmanipulovaným veřejným prohlášením, která budou mít na svědomí méně solidní strany konfliktů,“ konstatuje právník pro investigaci.cz.

Bývalý státní zástupce taktéž považuje za zpochybnitelný souhlas zajatce. „Zajatec může ‚dobrovolně‘ podepsat všelijaké věci, a ne vždy to lze odhalit stejně snadno jako ‚havajský pozdrav‘ (Vztyčený prostředníček, kterým američtí váleční zajatci v Severní Koreji dávali najevo odpor vůči tamnímu režimu, pozn. red.). To neznamená, že souhlas v tomto případě popírám. Dokonce si umím představit situace, kdy je veřejné prohlášení zajatců v obecném zájmu, třeba zveřejnění informace, že jedna strana nutí k nepovinným odvodům hrozbami. Ale právě kvůli snadné zneužitelnosti je lepší obecně dodržovat pravidlo, že zajatci nemají být předváděni veřejnosti,“ dodává Jan Vučka.

Za ruské zajatce slibuje Zolkin odměnu ve výši 200, 300 nebo 400 amerických dolarů. Nejvyšší odměnu nabízí za důstojnické hodnosti. Finance dle vlastních slov čerpá z darů podporovatelů. Zdroj: Telegram
Za ruské zajatce slibuje Zolkin odměnu ve výši 200, 300 nebo 400 amerických dolarů. Nejvyšší odměnu nabízí za důstojnické hodnosti. Finance dle vlastních slov čerpá z darů podporovatelů. Zdroj: Telegram

O pochybnostech ohledně poskytnutých souhlasů svědčí i Zolkinem citované případy dvou zajatců, s nimiž bloger už dříve zveřejnil rozhovory. Poté, co byli vyměněni za ukrajinské zajatce, ruské státní televizní stanici sdělili, že je k videím Zolkin donutil násilím. Zároveň popřeli všechno, co blogerovi během rozhovorů řekli. Na druhou stranu samozřejmě nelze vyloučit, že jejich chování po návratu ze zajetí diktoval obyčejný lidský strach z reakce nadřízených či ruských bezpečnostních složek vůči jejich předešlé vstřícnosti k Zolkinovi.

Rozhovor s nezvěstným

Narativ rozhovorů vedených Zolkinem a Karpenkem prošel časem proměnou. Blogeři začali kontaktovaným příbuzným čím dál častěji zmiňovat možnost, jak urychlit osvobození jejich blízkých – z jejich strany by stačilo vyjít v Rusku na veřejnost s transparentem požadujícím výměnu ruských válečných zajatců. Odměnou za to slíbili zajistit přednostní umístění jejich rodinných příslušníků na seznam výměny za ukrajinské zajatce.

„Pokud chcete, abychom mu pomohli a on se dostal na seznam výměny, jděte dneska s transparentem na náměstí, požadujte synův návrat a pak nám pošlete nahrávku. Slibujeme vám, že se hned dnes ozveme potřebným lidem, aby ho přednostně dali na seznam výměn. Jsem ale přesvědčen, že to neuděláte,“ zní typická nabídka blogera rodičům nebo manželkám vojáků. Skutečně ji využily jen dvě rodiny. Z videonahrávky z poslední výměny zajatců, kde byl přítomen i Zolkin (Výměna proběhla 22. 9. 2022, během ní bylo propuštěno 55 ruských vojáků, pozn. red.), je zřejmé, že oba zajatci byli propuštěni ve stejnou dobu jako zbytek vojáků, s nimiž Zolkin nahrál rozhovory. Žádný přednostní přístup tedy neměli.

V půlce června popsal petrohradský zpravodajský server Fontanka (patří ruskému mediálnímu magnátovi a podnikateli Viktoru Škulevovi) příběh Ksenie Daulové, s níž se zajatý manžel spojil prostřednictvím Zolkina. Během skoro hodinového rozhovoru pokládal bloger Daulové opakované otázky o jejím postoji k událostem na Ukrajině. Následující den se Daulová, která takto zjistila, že její muž je naživu, dovolala na informační linku ruského ministerstva obrany, kde jí ale řekli, že manžel je nezvěstný a na seznamech vězňů pro výměnu není.

Rozhovor V. Zolkina s Maximem Daulovem a jeho manželkou.

Po tom, co Zolkin rozhovor zveřejnil, se však Daulové začali ozývat neznámí lidé a vyhrožovali a nadávali jí, informuje Fontanka. Případu se později ujal člen ruské opoziční politické strany Jabloko Boris Višnevský, jenž měl poslat žádost o zařazení Maxima Daulova na seznam válečných zajatců ruskému vrchnímu vojenskému prokurátorovi. O dalším osudu rodiny Daulových není dnes nic známo. Jak Daulová, tak politik Višnevský s naší redakcí odmítli komunikovat.

Blaf, nebo svoboda?

Valentina Melnikova, politička a tajemnice nevládní organizace Svaz výborů matek ruských vojáků, upozorňující na porušování lidských práv v armádě, považuje projekt „Hledej svého“ i samotného Zolkina za důležité a přínosné v jedné konkrétní věci. „Samotnou skutečnost, že zajatci jsou zviditelňováni prostřednictvím kanálů na sociálních sítích, hodnotím pozitivně. V Rusku neexistuje žádný jiný způsob, jak zjistit, zda je příbuzný naživu nebo v zajetí. Proto všem rodinám vojáků doporučujeme sledovat tyto kanály,“ říká. Ohledně vlivu jednotlivých rodin zajatců na ruskou politiku nebo na rychlejší osvobození vojáků ze zajetí je ale skeptická.

„Snaha podnítit příbuzné k vystupování s antiválečným transparentem je naprosto zbytečná. V horším případě budou protestující zatčení a půjdou do vězení a tím to skončí. Copak tím někomu pomůžou? Pokud Putina nedokáže zastavit ani samotný generální tajemník OSN, o rodičích nemá smysl mluvit. Zolkin s osvobozením zajatých vojáků blafuje – na jejich finální seznam nemá vliv. Navíc rodiny zajatců jsou snadnou kořistí pro vyděrače a podvodníky, proto žádné vstřícné kroky rodin jako odměnu za údajnou svobodu zajatců naše organizace nedoporučuje,“ dodává pro investigaci.cz.