Ukrajinský bloger slibuje rodinám ruských zajatců jejich rychlejší osvobození. Porušuje tím ale mezinárodní právo

Zolkin podobnou kritiku odmítá. Argumentuje hlavně tím, že nikoho do nahrávek nenutí a bez souhlasu nic nezveřejňuje. Souhlas zajatců a jejich rodin s natáčením a následným publikováním získává v průběhu vzniku daného videa. Když vyzývá ruské příbuzné, aby vyšli ven s transparentem a protestovali proti válce, zdůrazňuje, že jde následně o jejich svobodné rozhodnutí. Své publikum na sociálních sítích navíc Zolkin nepovažuje za obecenstvo, o jakém mluví Ženevská úmluva.

„Říkáte, že podle úmluvy by měli být zajatci chráněni před zvědavostí obecenstva? Pak je potřeba svolat právníky a projednat, co se tím vlastně myslí. Mí respondenti s rozhovorem souhlasí a chtějí si se mnou povídat. Takže i samotní zajatci porušují Ženevskou úmluvu?“ namítl Zolkin v rozhovoru pro Zerkalo. Ukrajinskému televiznímu kanálu 24 k tomuto tématu později dodal, že definice „obecenstva“ není jasná. „Co je obecenstvo? Vezměme si slovník. To je fyzické shromáždění lidí. Ale kde mám obecenstvo já? Copak je (zajatce) beru mezi lidi? Ukazuji něco podobného jako například video z Doněcka z roku 2015, kde naše vězně postavili před dav, který po nich házel rajčata? Tam bylo obecenstvo. My si spolu jenom dobrovolně povídáme,“ vysvětluje bloger a dodává, že samotné Rusko od Ženevské úmluvy odstoupilo.

Podle právníka a bývalého českého státního zástupce Jana Vučky se ale Zolkin mýlí. „Domnívám se, že obecenstvo nemusí být jen fyzicky přítomné, ale myslí se tím i obecenstvo na YouTube. V době sociálních sítí, kdy veřejnost očekává co největší informovanost a soukromí obecně mizí, může někdo argumentovat, že je rozdíl mezi očumováním svázaných zajatců na náměstí a zveřejněním seriózních rozhovorů. Bojím se ovšem, že rozvolněním pravidel současně otevřeme stavidla zmanipulovaným veřejným prohlášením, která budou mít na svědomí méně solidní strany konfliktů,“ konstatuje právník pro investigaci.cz.

Bývalý státní zástupce taktéž považuje za zpochybnitelný souhlas zajatce. „Zajatec může ‚dobrovolně‘ podepsat všelijaké věci, a ne vždy to lze odhalit stejně snadno jako ‚havajský pozdrav‘ (Vztyčený prostředníček, kterým američtí váleční zajatci v Severní Koreji dávali najevo odpor vůči tamnímu režimu, pozn. red.). To neznamená, že souhlas v tomto případě popírám. Dokonce si umím představit situace, kdy je veřejné prohlášení zajatců v obecném zájmu, třeba zveřejnění informace, že jedna strana nutí k nepovinným odvodům hrozbami. Ale právě kvůli snadné zneužitelnosti je lepší obecně dodržovat pravidlo, že zajatci nemají být předváděni veřejnosti,“ dodává Jan Vučka.

O pochybnostech ohledně poskytnutých souhlasů svědčí i Zolkinem citované případy dvou zajatců, s nimiž bloger už dříve zveřejnil rozhovory. Poté, co byli vyměněni za ukrajinské zajatce, ruské státní televizní stanici sdělili, že je k videím Zolkin donutil násilím. Zároveň popřeli všechno, co blogerovi během rozhovorů řekli. Na druhou stranu samozřejmě nelze vyloučit, že jejich chování po návratu ze zajetí diktoval obyčejný lidský strach z reakce nadřízených či ruských bezpečnostních složek vůči jejich předešlé vstřícnosti k Zolkinovi.

Rozhovor s nezvěstným

Narativ rozhovorů vedených Zolkinem a Karpenkem prošel časem proměnou. Blogeři začali kontaktovaným příbuzným čím dál častěji zmiňovat možnost, jak urychlit osvobození jejich blízkých – z jejich strany by stačilo vyjít v Rusku na veřejnost s transparentem požadujícím výměnu ruských válečných zajatců. Odměnou za to slíbili zajistit přednostní umístění jejich rodinných příslušníků na seznam výměny za ukrajinské zajatce.

„Pokud chcete, abychom mu pomohli a on se dostal na seznam výměny, jděte dneska s transparentem na náměstí, požadujte synův návrat a pak nám pošlete nahrávku. Slibujeme vám, že se hned dnes ozveme potřebným lidem, aby ho přednostně dali na seznam výměn. Jsem ale přesvědčen, že to neuděláte,“ zní typická nabídka blogera rodičům nebo manželkám vojáků. Skutečně ji využily jen dvě rodiny. Z videonahrávky z poslední výměny zajatců, kde byl přítomen i Zolkin (Výměna proběhla 22. 9. 2022, během ní bylo propuštěno 55 ruských vojáků, pozn. red.), je zřejmé, že oba zajatci byli propuštěni ve stejnou dobu jako zbytek vojáků, s nimiž Zolkin nahrál rozhovory. Žádný přednostní přístup tedy neměli.

V půlce června popsal petrohradský zpravodajský server Fontanka (patří ruskému mediálnímu magnátovi a podnikateli Viktoru Škulevovi) příběh Ksenie Daulové, s níž se zajatý manžel spojil prostřednictvím Zolkina. Během skoro hodinového rozhovoru pokládal bloger Daulové opakované otázky o jejím postoji k událostem na Ukrajině. Následující den se Daulová, která takto zjistila, že její muž je naživu, dovolala na informační linku ruského ministerstva obrany, kde jí ale řekli, že manžel je nezvěstný a na seznamech vězňů pro výměnu není.

Rozhovor V. Zolkina s Maximem Daulovem a jeho manželkou.

Po tom, co Zolkin rozhovor zveřejnil, se však Daulové začali ozývat neznámí lidé a vyhrožovali a nadávali jí, informuje Fontanka. Případu se později ujal člen ruské opoziční politické strany Jabloko Boris Višnevský, jenž měl poslat žádost o zařazení Maxima Daulova na seznam válečných zajatců ruskému vrchnímu vojenskému prokurátorovi. O dalším osudu rodiny Daulových není dnes nic známo. Jak Daulová, tak politik Višnevský s naší redakcí odmítli komunikovat.

Blaf, nebo svoboda?

Valentina Melnikova, politička a tajemnice nevládní organizace Svaz výborů matek ruských vojáků, upozorňující na porušování lidských práv v armádě, považuje projekt „Hledej svého“ i samotného Zolkina za důležité a přínosné v jedné konkrétní věci. „Samotnou skutečnost, že zajatci jsou zviditelňováni prostřednictvím kanálů na sociálních sítích, hodnotím pozitivně. V Rusku neexistuje žádný jiný způsob, jak zjistit, zda je příbuzný naživu nebo v zajetí. Proto všem rodinám vojáků doporučujeme sledovat tyto kanály,“ říká. Ohledně vlivu jednotlivých rodin zajatců na ruskou politiku nebo na rychlejší osvobození vojáků ze zajetí je ale skeptická.

„Snaha podnítit příbuzné k vystupování s antiválečným transparentem je naprosto zbytečná. V horším případě budou protestující zatčení a půjdou do vězení a tím to skončí. Copak tím někomu pomůžou? Pokud Putina nedokáže zastavit ani samotný generální tajemník OSN, o rodičích nemá smysl mluvit. Zolkin s osvobozením zajatých vojáků blafuje – na jejich finální seznam nemá vliv. Navíc rodiny zajatců jsou snadnou kořistí pro vyděrače a podvodníky, proto žádné vstřícné kroky rodin jako odměnu za údajnou svobodu zajatců naše organizace nedoporučuje,“ dodává pro investigaci.cz.

O tom, že výzvy Zolkina mohou vystavit příbuzné zajatců nebezpečí a problémům s ruskými policejními orgány, je přesvědčena i novinářka lidskoprávní mediální organizace OVD Info Ekaterina Golenkova. „Setkáváme se i s případy příbuzných nebo kamarádů padlých, zraněných nebo zajatých vojáků, kde stačilo, aby nasdíleli protiválečné příspěvky na sociálních sítích, a tím se dopustili přestupku,“ konstatuje. Jako důkaz předložila redakci investigace.cz několik záznamů přestupkového řízení, kde tito lidé museli podrobně vysvětlit, proč se rozhodli pro sdílení nebo psaní příspěvků, jež odsuzují agresi Ruska vůči Ukrajině.

Poslední kapkou nejistoty pro válečné zajatce a jejich rodiny je pak i nový zákon o dezertérech, který ruský prezident podepsal 20. září. Za dobrovolné vzdání se do ukrajinského zajetí vojákům nově hrozí až 10 let odnětí svobody.