Lukáš Nechvátal, Steffi Černá
Při procházení problematických dotací z Evropské unie jsme narazili i na firmy, které se stále pohybují ve světě veřejných zakázek, kde některé jsou také dotované z Evropské unie. Příkladem toho může být slavná kampaň Ministerstva zemědělství za necelých 150 mil. korun, která byla zaměřená na zvýšení spotřeby sladkovodních ryb. Tento propagační propadák, který byl financovaný 125 mil. korun z EU již v pozornosti médií byl. Vedle toho, že se spotřeba sladkovodních ryb nezvedla, ba naopak lehce klesla, se o ní média zajímala i ve vztahu se společností, která tuto zakázku vyhrála, byla jím firma Dorland, s.r.o. Společnost, kterou dříve vlastnil Jiří Dřízhal a kterou dnes vlastní jeho dcera Lucie Češpivová. Společnost, o které se zmiňoval i zastřelený český “kmotr” František Mrázek, když byla v odposleších zachycena část rozhovoru, kde Mrázek říká, „Ten z Dorlandu se jmenuje Dřízhal? Ten je náš,“. Známá je také blízkost vedení společnosti k ODS, kdy paní Češpivová byla předsedkyní dozorčí rady nakladatelství Opportunitas, které vydávalo měsíčník 51Pro, který byl propojen právě s ODS a v jehož redakční radě seděl mimo jiné Marek Dalík. Společnost Dorland také připravovala billboardové kampaně ODS, například i tu protivládní z roku 2005, kterou vymyslel Ivan Langer.
Tento kontroverzní projekt však má i další rozměr. Tím jsou nezpůsobilé výdaje, které zjistil audit ministerstva financí, když kontroloval soulad realizace projektu a které vyčíslil na 31 312 720 Kč. Nezpůsobilé výdaje byly auditem vyčísleny z několika důvodů, tím hlavním bylo zjištění, že zakázku neměla společnost Dorland vůbec vyhrát, porušovala totiž podmínky, které byly vymezené nařízením Rady (ES) č. 1198/2006, které uvádí, že „Operace nesmějí být zaměřeny na obchodní značky ani nesmějí odkazovat na určité země nebo zeměpisné oblasti, s výjimkou produktů uznaných podle nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin.“ A jelikož se název celé propagační kampaně nabízené firmou Dorland vedl pod názvem “Ryba domácí”, kdy slovo domácí sloužilo jako identifikátor, odkud ryba pochází, tedy z tohoto označení vyplývalo, že byla vyrobena v České republice. Více konkrétní byla pak společnost i v navrhovaném řešení, jak bude projekt prezentován veřejnosti, kdy navrhovala bod „Vzbudit u redaktorů televizní publicistiky zájem o téma českých ryb.“ nebo „Apel na českost – podpora českých produktů.“ Projekt tak nesplňoval požadavek uvedené v zadávací dokumentaci a měl tak být vyřazen.
Problematický byl i samotný předmět plnění, který u zakázky za cca 150 mil. nebyl dostatečně specifikován a k řádnému upřesnění pak nedošlo ani při uzavření smlouvy o dílo. Popis plnění je tak uveden jen velmi obecně a nelze z něho přesně určit, co bude ve skutečnosti za plnění provedeno. Dle auditu obsahuje příloha smlouvy jen informace, jako je například „TV spoty, 5 variant – nákup médií 13.001.320,00 Kč“, které nejsou doplněny o žádné další podrobné specifikace. Ministerstvo financí tak jednoznačné říká, že “Nepřesné stanovení rozsahu plnění veřejné zakázky a následné Smlouvy o dílo mohlo mít za následek neprovedení díla v požadovaném rozsahu a kvalitě.” Vliv na výběr nejvýhodnějšího dodavatele mohl mít i diskriminační prvek, kdy Ministerstvo zemědělství stanovilo povinnost předložení závazného příslibu banky o vystavení bankovní záruky, která se však nijak nepromítnula v rámci navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění.
Zajímavý je i způsob hodnocení, kdy podle hodnotících kritérií měla navrhovaná řešení váhu 70 % a cena pouze 30 %. Jedním z bodů hodnocení navrhovaného řešení bylo i zda je návrh komunikační strategie v souladu se zadavatelem stanovenými cíli. Bohužel nevíme, kolik bodů dostala společnost ze naplnění tohoto bodu, který dle auditu nesplnila.
Projekt prověřoval i Nejvyšší kontrolní úřad, který zde kontroloval výdaje v hodnotě 52, 5 milionů korun, pochybení našel u 1,8 milionů korun. Mimo jiné konstatoval, že Ministerstvo zemědělství zaplatilo 1,5 milionů pouze na základě písemného prohlášení a to bez kontroly, zda dodavatel slíbenou práci skutečně odvedl. Velmi kritizovaná byla i krizová linka, kam měli lidé volat s informacemi o závadném rybím mase. Ta nebyla téměř nikým využívána a tak se cena jednoho hovoru vyšplhala v roce 2008 na 9.000 korun. Kritiky se projektu dostalo i od nastupujícího ministra zemědělství Mariana Jurečky z KDU-ČSL, který ji označil za “plýtvání penězi”.
Vyčíslení nezpůsobilých výdajů má i svou dohru. Ministerstvo zemědělství, i přes odvolání, bylo nuceno zaplatit z kapitoly rozpočtu ministerstva zpět do státního rozpočtu částku ve výši 37 485 694 Kč. Ministerstvo na škodu, která ji vznikla, reagovalo nahrazením oddělení veřejných zakázek samostatným odborem a přijalo novou komplexní směrnici. Tento příklad však může být modelem pro tvrzení, která uvádíme zde. Nemalé peníze jako v tomto případu se jen přelévají z rozpočtu do rozpočtu a zodpovědnost za škodu ve výši 37 a půl milionů je v kruhu rozmělněna, avšak soukromý dodavatel zakázky dostal všechny své faktury plně zaplacené, i když prošel zadávacím řízením plným pochybností.
Dotace stále táhnou
V současné době získala společnost Dorland, s.r.o. další veřejné zakázky, které jsou placené z Evropských fondů. Jedná se mimo jiné o zakázky u Potravinářského svazu ČR, kde je prezidentem od roku 2007 Miroslav Toman, s výjimkou let 2013-2014, kdy byl ministrem zemědělství. U Potravinářského svazu získala společnost Dorland smlouvy za cca 90 mil. Kč, jedná se o zakázku – návrhu a zajištění efektivní komunikační kampaně, která povede k posílení povědomí a způsobu užití paštik z Evropské unie u spotřebitelů v Rusku a o zakázku na propagační kampaň k označování výrobků v rámci evropského systému ochrany názvů produktů. Dále má podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí na dalších 90 mil. Kč, kde se jedná o propagaci režimů jakosti unie.
Potravinářská komora je zájmové sdružení, které vedle spolupráce se společností Dorland na projektech, které jsou placené z evropských dotací, zadala v roce 2011 veřejnou zakázku své dceřiné společnosti Foodservis, s.r.o. Tu od roku 2008 vlastnila Potravinářská komora ČR, v roce 2010 prodala 70% podíl společnosti BDO IT a.s., která je také známá jako štědrý příjemce evropských dotací. Miroslav Toman byl v době zadávání veřejné zakázky jak členem dozorčí rady společnosti Foodservis, tak prezidentem Potravinářské komory ČR, což by se dalo označit minimálně za střet zájmu. Potravinářská komora se s lidmi z Dorlandu zná nějen z výběru veřejných zakázek. Nakladatelství Opportunitas, ve kterém figurovala opět Lucie Češpivová, mimo jiné vydávalo i časopis Potravinářské komory – Svět potravin.
K zemědělství má tato reklamní agentura blízko. Další společnost Lucie Češpivové, která se stejně jako Dorland zabývá reklamní a marketingovou činností, je S.M.A., a.s. Ta získala od Lesů ČR zakázky na reklamu za nejméně 27,5 milionů a paní Češpivová nakonec i chalupu v lukrativní oblasti Jizerských hor, která byla prodána bez soutěže a za velmi zvláštních okolností. Chalupu totiž od Lesů nekoupila přímo Češpivová, ale bývalá předsedkyně dozorčí rady její společnosti S.M.A. Ivana Petříková. Ta za ní Lesům zaplatila 3,65 milionů korun, chalupa však nakonec skončila právě u Češpivové, která ji dle dokumentů z katastru koupila od své kolegyně za 378 tisíc korun. Hospodářské noviny spekulovaly s nabízejícím se vysvětlením, že si chalupu Češpivová nechtěla kupovat napřímo, právě kvůli její blízké spolupráci s Lesy ČR. Důvod prodeje totiž zůstává také nejasný. Lesy ČR neměly žádný důvod zbavovat se lukrativní nemovitosti, kterou chtěli přestavět na informační centrum a rozhodnutí o nepotřebnosti nemovitosti, kterou žádali auditoři, se záhadně ztratilo. Místo je exklusivní především díky zákazu stavět kvůli ochraně přírody, což dělá ze stávající zástavby zlatý důl.
Projekt byl zpracovaný ve spolupráci se studenty v rámci projektu “Odhal si svůj europodvod” s podporou Nadačního fondu rodiny Orlických.