Když se před dvěma lety ázerbájdžánská armáda v propagačním videu chlubila českými houfnicemi Dana a raketomety Vampir, vzbudilo to mimořádnou pozornost médií: Česko totiž oficiálně do této země bojová vozidla nevyváží. Zbrojařská skupina Czechoslovak Group tehdy přispěchala s prohlášením, že v souladu s licencí vyvezla jen podvozky Tatra, od houfnic a raketometů se distancovala i česká ministerstva. Jenže nová zjištění reportérů investigace.cz ukazují, že s úpravou podvozků na houfnice a raketomety ministerstva od začátku počítala, stejně jako s jejich vývozem do Ázerbájdžánu – navzdory doporučením ze strany OSN, EU a OBSE. Uniklé dokumenty ukazují, že k finální úpravě podvozků na bojová vozidla došlo na Slovensku – a to stejným holdingem, který podvozky vyvezl z Česka.
„Nevhodná“ situace
Na podzim 2017 vznikla kolem vývozu českého vojenského materiálu nepřehledná debata: média označovala Ázerbájdžán za embargovaný, zbrojaři se naopak hájili tím, že se na něj žádné mezinárodní embargo nevztahuje. Jak to tedy je? V roce 1992 na něj vyhlásila embargo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a následně i OSN – kvůli válce Ázerbájdžánu s Arménií o území Náhorního Karabachu. O deset let později od embarga OSN ustoupila, nezávazné embargo OBSE je však stále v platnosti.
Válečný konflikt trvá dodnes, proto i oficiální zahraniční politika České republiky nedovoluje do oblasti vyvážet například zmíněné houfnice. To koneckonců připouští i sama zbrojařská skupina Czechoslovak Group, která podle svého prohlášení „respektuje nejen oficiální zbrojní embarga OSN či EU, ale i ta neoficiální, kdy na základě zahraniční politiky ČR a jejich spojenců není umožňován vývoz do zemí, které sice nejsou předmětem mezinárodního závazného embarga, ale kam je vývoz vojenského materiálu např. z důvodu bezpečnostní situace nevhodný“.
Právě k takové „nevhodné“ situaci došlo, když se na propagačním videoklipu ázerbájdžánské armády objevilo mimo jiné šest českých houfnic.
Armádní videoklip totiž potvrdil přítomnost samohybných děl Dana a raketometů Vampir české výroby. Na podzim 2017 české úřady odpovědné za vydávání licence pro vývoz vojenského materiálu popřely, že by dodávku těchto zbraní povolily. Podle Hospodářských novin měly celý obchod přezkoumávat tuzemské tajné služby (ty dosud žádné veřejně známé stanovisko nevydaly).
Oficiální vysvětlení tehdy znělo tak, že zbrojaři měli povolení na vývoz podvozků Tatra do Izraele, kde je převzal tamní obchodní partner. A české úřady tvrdily, že jim není jasné, jak se do Ázerbájdžánu dostaly houfnice.
Podle nově získaných dokumentů však česká ministerstva od počátku věděla, že speciální soupravy Tatra budou repasovány a modernizovány na bojové houfnice i raketomety a že následně skončí v Ázerbájdžánu.
Na prodeji a repasování se podílely česká firma Real Trade Praha a slovenská společnost MSM Martin – tedy společnosti, jež v minulosti neúspěšně usilovaly o přímý vývoz houfnic a raketometů do Ázerbájdžánu. Obě firmy, které spadají do holdingu Czechoslovak Group zbrojařské rodiny Strnadů, se přitom oficiálně od této dodávky vojenského materiálu distancovaly.
Zásilka do Baku
Podle zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem uděluje v Česku exportní licenci ministerstvo průmyslu a obchodu na základě závazných stanovisek ministerstva zahraničí, vnitra a obrany. První zjištění zní, že na licenci k vývozu souprav Tater, již ministerstvo udělilo 13. února 2017, bylo od počátku jako konečný uživatel zboží jasně uvedeno Ministerstvo obrany Ázerbájdžánské republiky.
Podle znění licence měla firma Real Trade Praha dodat celkem 54 souprav Tatry 815 s obrněnou kabinou a „příslušenstvím“ v celkové hodnotě 482 milionů korun. A to v rámci licencované položky „Tanky a jiná bojová obrněná vozidla, motorová, též vybavená zbraněmi, a části a součásti těchto vozidel“.
Dodávka vojenského materiálu však neměla putovat z Česka přímo do ázerbájdžánského hlavního města Baku, ale nejprve do Izraele k firmě Elbit Systems Land and C4i. Ta však v licenčním rozhodnutí nefiguruje jako konečný uživatel – tím je od samého počátku ázerbájdžánské ministerstvo obrany. Společnost Elbit je uvedena pouze jako „kontraktační partner“.
A tady přichází druhé zajímavé zjištění: jakou roli ve skutečnosti Izraelci v obchodu sehráli.
Na 12 hodin v Izraeli
Částečné vysvětlení poskytují dokumenty uniklé z ázerbájdžánské ambasády v Bulharsku, které s tamními novináři sdílel uživatel twitterového účtu Anonymous Bulgaria.
Pracovníci tohoto velvyslanectví totiž domlouvali povolení pro přelety ázerbájdžánské státní společnosti Silk Way Airlines, jejíž letadla pod diplomatickým krytím přepravovala velké objemy vojenského materiálu z evropských zemí na Blízký východ nebo do Afriky – mimo jiné i z Česka a Slovenska.
Diplomatické krytí těchto letů mělo dvě výhody: jednak umožnilo samotnou přepravu vojenského materiálu, jehož převoz civilními letadly je jinak zakázán, jednak zabránilo kontrole přepravovaného zboží státními úřady, například celníky.
Reportéři investigace.cz nalezli v uniklých dokumentech důkazy, že na palubě jednoho z letadel Silk Way Airlines se v květnu 2017 dvakrát ocitly i zmíněné soupravy českých Tater. Nakládání do Iljušina II-76 proběhlo ráno 10. května 2017 na brněnském letišti Tuřany: šlo o dvě soupravy vozů Tatra VP31 a Tatra VPR9 s obrněnými kabinami a příslušenstvím, dohromady o váze 30 tun. Dodala je společnost Real Trade Praha ze skupiny Czechoslovak Group.
Letadlo s diplomatickým krytím mělo ve dvě hodiny odpoledne přistát v izraelském Tel Avivu. Dlouho se tam však neohřálo. Zdejší firma Elbit Systems ve své zbrojovce vybavila soupravy komunikačními a řídicími systémy a už za 12 hodin – ve tři ráno – letěl týž iljušin zpět do střední Evropy. Přistál 11. května v sedm hodin ráno v Bratislavě. Tady si upravený náklad převzala společnost MSM Martin, která – stejně jako český exportér Real Trade Praha – patří do holdingu Czechoslovak Group.
Zrození vampýra na Slovensku
Podle Mezinárodního dovozního certifikátu, který v říjnu 2016 vydalo slovenské ministerstvo hospodářství, měla firma MSM Martin během následujícího půl roku dovézt z izraelského Elbitu celkem 54 souprav Tatra (tedy stejný počet, který exportovala její dceřiná tuzemská firma Real Trade Praha do Izraele). Účelem dovozu zboží měla být podle certifikátu „montáž podvozků na prodávané zboží“.
Právě ve slovenské zbrojovce se ze souprav Tatra – tedy podvozku, obrněné kabiny a izraelskou firmou dodaných komunikačních a řídicích systémů – staly funkční houfnice Dana M-1 a raketomety Vampir RM-70.
To reportérům z Investigativního centra Jána Kuciaka potvrdily odpovědi slovenského ministerstva hospodářství, které jim na základě informačního zákona zpřístupnilo importní certifikát i následnou vývozní licenci: „Licence byla udělena slovenské společnosti (MSM Martin – pozn. red.) na vývoz samohybné houfnice na podvozku Tatra (36 ks) a raketometu na podvozku Tatra (18 ks) do Izraele. Ministerstvo obrany Izraele oficiálním dokumentem potvrdilo dodávku tohoto zboží do Izraele.“
- Po opravě vraťte
Dlouho zůstávalo nejasné to, zda zmodernizované houfnice a raketomety putovaly do Ázerbájdžánu (s mezipřistáním v Izraeli) ze Slovenska, nebo z Česka.
Česká vývozní licence pro 54 souprav Tater do Ázerbájdžánu totiž obsahuje pozoruhodnou formulaci: „V případě kvalitativní reklamace lze likvidovat vadné zboží v místě konečného uživatele a i možnost opravy vadného zboží v ČR, tj. možnost dovozu vadného zboží do ČR a jeho zpětný vývoz konečnému uživateli (tedy ázerbájdžánskému ministerstvu obrany – pozn. red.) po opravě.“ Ta českému vývozci – firmě Real Trade Praha – teoreticky poskytuje možnost vyvézt opravené zboží přímo do Ázerbájdžánu.
Pochybnosti rozptýlily až odpovědi slovenského ministerstva hospodářství.
Repasovaná a zmodernizovaná bojová vozidla ale v trenčínské zbrojovce firmy MSM Martin dlouho nezůstala. Putovala zpět do Izraele a odtud ke svému konečnému uživateli – do Ázerbájdžánu.
Složitá letecká cesta, během níž se z podvozků staly děla a raketomety, tedy byla následující: Brno (ČR) – Tel Aviv (Izrael) – Bratislava (Slovensko) – Tel Aviv (Izrael) – Baku (Ázerbájdžán). V Česku byla do náročné logistiky a repasování vozidel zapojena zbrojovka ve Šternberku a na Slovensku zbrojovka v Trenčíně. Obě patří firmám ze skupiny Czechoslovak Group.
Chybějící díl skládačky
Tyto dosud chybějící důkazy jsou dalšími dílky skládačky mapující politicky kontroverzní, logisticky komplikovaný a veřejně utajovaný vývoz vojenského materiálu z Česka a Slovenska do Ázerbájdžánu.
Informace vyplývající z nově získaných dokumentů se doplňují i s výpovědí anonymního pracovníka firmy MSM Martin pro Reportéry ČT v dubnu 2018: „Celý proces začíná tak, že se doveze stará houfnice Dana, která se přímo v podniku rozebere: začíná se tak, že se dá dolů věž, která se rozmontuje do posledního šroubku. Podvozek se pošle do závodu Tatry ve Šternberku, kde se repasuje.“
Utajený zdroj z trenčínské zbrojovky firmy MSM Martin dále uvedl: „Repasování všech dílů zabere dva až tři týdny, pak se prý znovu posílají na Slovensko. Mezitím se věž mechanicky opracuje, celek se znovu složí dohromady a následuje střelecká zkouška (…) Vybavení přijde z Elbitu z Izraele. Tam jsou navigační systémy, kamerové systémy, komunikační systémy, aby se uměly Dany dorozumívat mezi sebou.“
Jinými slovy, Izraelci představovali skutečně jen mezičlánek v obchodu s děly a raketomety mezi českou a slovenskou firmou Czechoslovak Group na jedné straně a ministerstvem obrany Ázerbájdžánu na straně druhé.
Nikoli podvozky, ale…
Jaké konkrétní části mohly být na soupravy Tater montovány v rámci jejich „repasování“ na Slovensku, přibližují podmínky vývozní licence udělené českým ministerstvem průmyslu: „Podnikatel je zavázán nakládat s ostatními částmi omezovaných dělostřeleckých systémů RM-70 a ShKH vz. 77, kterých se předmětná žádost netýká (pro ShKH vz. 77 jsou to závěrový systém, hlaveň, kolébkové čepy hlavně a pro RM-70 to jsou raketnice a lafeta raketnic), podle ustanovení S KOS (Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě – pozn. red.) pod dohledem Odboru kontroly odzbrojení SRPS MO ČR a v souladu s kupními smlouvami na tento materiál uzavřenými v MO ČR.“
V této části licence úředníci českého ministerstva průmyslu a obchodu upouští od výrazu „soupravy Tater“ a otevřeně píší o „omezovaných dělostřeleckých systémech RM-70 a ShKH vz. 77“, tedy raketometech Vampir a houfnicích Dana.
Obdobně se k tomuto vývozu zboží vyjádřilo i Ministerstvo obrany ČR ve svém souhlasném závazném stanovisku, jež investigace.cz získala na základě informačního zákona: „Vzhledem k tomu, že k výrobě podvozků Tatra T815 VPR 9 8×8 byly použity 122 mm raketomety RM-70 a k výrobě podvozků Tatra T815 VP 31 8×8 byly použity 152 mm samohybné houfnice ShKH vz. 77 pocházející z AČR (Armády České republiky – pozn. red.), které podléhají ustanovením S KOS (…), Ministerstvo obrany požaduje, aby společnost Real Trade Praha a.s. byla při vydání licence zavázána oznámit (…) datum vývozu (…) včetně výrobních čísel a státu, do kterého budou vyvezena.“
S Ázerbájdžánem nás nespojujte
Reportéři investigace.cz mají k dispozici fakturu, již firma Real Trade Praha vystavila 21. března 2017 společnosti Elbit. Za pět souprav Tatry měli Izraelci zaplatit 1 660 000 dolarů. V dokumentech je i importní certifikát Izraele ze dne 20. března 2017, v němž je jasně uvedeno, že pět kusů Tatry skončí v rukou ázerbájdžánské armády.
Zbrojaři nicméně dodnes trvají na tom, že oni houfnice a raketomety do Baku neposlali. „Společnost MSM Group ani žádná z jejích součástí nikdy nedodala žádný systém do Ázerbájdžánu. Zároveň se distancujeme od jakýchkoliv náznaků spojování naší společnosti s vývozem zbraní do této země,“ uvedla vloni pro ČT Lucia Ollé, ředitelka marketingu slovenské firmy, která spadá do Strnadova holdingu Czechoslovak Group.
„Žádná ze společností skupiny Czechoslovak Group, ať už sídlící v Česku nebo na Slovensku, nikdy nedodala vojenskou techniku, na kterou se tážete, ani její součásti do Ázerbájdžánu,“ dodal mluvčí holdingu Andrej Čírtek.
Namísto odpovědí na konkrétní dotazy investigace.cz nám Čírtek zamítavá stanoviska letos v září zopakoval s tím, že Czechoslovak Group „informace o licenčních řízeních – stejně jako kterákoliv firma působící v obranném průmyslu – nezveřejňuje“.
Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.
