Před sedmi lety přišla do Česka skupina dánských věřících z hnutí Faderhuset neboli Dům Otce. V jeho čele stojí Ruth Kristiansen, dáma, která životy svých oveček ovládá do posledního detailu. Komunita se tu chtěla schovat před dánskými úřady ze strachu, že by jim mohly odebrat děti, a to kvůli spekulacím o jejich bití a psychologickém týrání. Reportérky investigace.cz se společně s dánským novinářem Sebastianem Abrahamsenem vydali po stopách hnutí v Česku a pokoušeli se zjistit, kde skupina věřících momentálně pobývá – a také co se stalo s dětmi, které dánským úřadům zmizely z dohledu.
Pondělní lednové ráno je chladné a vypadá to, že z šedivé oblohy se brzy začne sypat sníh. Před budovou pražského Hlavního nádraží se scházíme s novinářem Sebastianem Abrahamsenem a fotografem Kimem Frostem z dánských novin Jyllands-Posten. Společně vyrážíme na sever republiky pátrat po rodině Kristiansenových.
V čele rodiny a zároveň i náboženského hnutí Dům Otce stojí Ruth Kristiansen, pečlivě upravená dáma, ale také autoritářská vůdkyně. Dům Otce vznikl v roce 1990, do povědomí dánské veřejnosti se ale dostal teprve v nultých letech. V dobách největšího rozkvětu míval až sto členů, více než polovina již odešla kvůli nespokojenosti s tím, jak Ruth komunitu vede. Přísná vůdkyně totiž zasahovala do všech sfér života členů. Ti bývalí později hovořili v médiích o tom, že v hnutí probíhá silný psychologický tlak a údajně také bití dětí i dospělých. Děti byly podle výpovědí ponižovány jak svými rodiči, tak ostatními členy, a musely žádat o odpuštění, když porušily pravidla.
Dům Otce měla být komunita vzájemně souznících osob, postupně se v ní ale vytvořila striktní hierarchie o několika úrovních vedení. Skupina byla formálně zrušena v roce 2013, prý kvůli tlaku médií. Fungovala ale dál. V září 2016 se o komunitě v dánských médiích objevily další kritické články. Tlak médií Ruth znepokojil, navíc nešlo vyloučit možnost, že by úřady, které se o hnutí zajímaly již v předchozích letech, mohly odebrat jejich děti. Vedení proto rozhodlo, že z Dánska odejdou, a mnoho členů putovalo právě do České republiky. Mezi nimi byl podle výpovědi jedné z uprchlivších žen i roční chlapec bez doprovodu rodičů.
Součástí vedení hnutí je i druhý manžel Ruth, Lars Kristiansen. Ten má se svým nevlastním synem Josephem (jenž si po svatbě své matky nechal změnit příjmení na Kristiansen) v Česku hned několik firem, které sídlí ve starší žluté budově na pražském Smíchově. Kancelář nebo jméno na zvonku jsme ale hledali marně, jedná se o virtuální sídlo, jež společnosti obou Dánů sdílejí se stovkami dalších firem. Pro naše pátrání po vedení a členech hnutí jsou ale podstatné dvě z nich – Dynamic Cloud s.r.o. a Nejdomy s.r.o., skrze které Kristiansenovi vlastní několik nemovitostí v Česku, což je také pravděpodobně jediný účel existence těchto firem.
Podzimní tábor s výukou češtiny
Po svém příjezdu do Česka v září roku 2016 přebývala dánská skupina v kempu Březový háj na Karlovarsku. Místo se šesti černými ubikacemi vypadá v zimě pochmurně a opuštěně. Ptáme se majitele kempu, jenž zde pracuje i jako správce, zda si na Dány vzpomíná. Kníratý muž nejdřív odpovídá stroze, po chvíli se rozmluví. Prý tu bydlelo přibližně deset dospělých a skoro třicet dětí různého věku. Podle jeho slov byly některé z nich velmi malé. „Měli tu dva, tři kočárky,“ dodává. Myslí si, že s dětmi tu byli i jejich rodiče, po chvíli ale doplňuje, že je možné, že ne se všemi.
Dánové tvrdili, že jsou tu s dětmi na letní škole (i když byl podzim) a učí se česky. Muž, který skupinu vedl, měl být jejich učitelem. „Měly různé kartičky s názvy věcí,“ říká majitel kempu. „Vzpomínám na ně v dobrém, děti mě vždycky zdravily česky, když mě potkaly.“
Jenže po pár měsících se začalo ochlazovat a v ubikacích určených pouze pro letní provoz není nainstalované topení. Skupina se tak musela přestěhovat jinam. Majitel kempu potvrzuje, že mluvili o severních Čechách. Jedna z nemovitostí, které v té době koupila firma Larse a Josepha Kristiansenových, Dynamic Cloud, se nachází na okraji obce Josefův Důl v Jizerských horách.
Faderhuset v centru turistiky
Za okny auta se míhá zasněžený les a šedivá obloha. Podobný pohled na Liberecko se asi naskytl i skupině dánských utečenců, kteří z kempu přesídlili do staré horské ubytovny.
Z Josefova Dolu vedou turistické stezky do okolních kopců. Nedaleko místního železničního nádraží se uprostřed zasněženého lesního porostu nachází rozlehlý, několikapatrový dřevěný dům s bílými okny. Možná že v létě ho stromy zakrývají, teď je ale dobře vidět z cesty i okolních svahů.
Stoupáme namrzlou příjezdovou cestou do kopce k dřevěné budově. Bylo to možná právě na této štěrkové cestě, kde v roce 2018 dánští novináři z TV 2 Dokumentar natočili skupinku malých dětí v doprovodu dospělého muže. Později televizní reportéři zjistili, že v ubytovně přebývalo dvanáct dětí a tři dospělí, přičemž některé z dětí se jim podařilo identifikovat jako ty, jež v roce 2016 zmizely ze své vlasti. Nyní je dům očividně prázdný. Zdobí jej ale rozsvícená vánoční světýlka, sníh na dvorku je odhrnutý a v okolním sněhu zůstalo pár lidských stop i otisky po pneumatikách. Vypadá to, že budova měla ještě nedávno návštěvníky. Nedaleko pak nacházíme chátrající dětské hřiště.
Právě v tomto domě měla podle bývalé členky dánská skupina přebývat po odchodu z kempu. Každá rodina prý měla jeden pokoj a dole se nacházela společná jídelna.
Současná správkyně nemovitosti si jméno Kristiansen nejprve nevybavuje, když jí ale do telefonu vysvětlujeme podrobnosti, nakonec si vzpomene. Budovu koupila společnost, pro kterou pracuje, před nějakou dobou právě od firmy Dynamic Cloud, jež patří Larsovi a Josephovi. Vybaví si i jejich jména, víc ale neví. Podle katastru společnost Dynamic Cloud koupila nemovitost na podzim roku 2016 za 7,6 milionu korun, načež ji v červenci 2021 prodala za 27 milionů developerské společnosti. Členové hnutí Dům Otce tu tedy mohli pohodlně přebývat několik let.
Správkyně dodává, že noví majitelé budovu postupně renovují. V oknech jsou ale stále k vidění závěsy typické pro vybavení interiérů, v nichž Ruth Kristiansen nahrává videa pro svůj kanál Ruth TV na YouTube. Vůdkyně hnutí má velmi specifický styl, jenž se odráží ve vzhledu jejích příbytků. Ráda používá tlumené odstíny šedé, bílé, modré či béžové. Charakteristické jsou i vzorované tapety. V jejím okolí je také vždy hodně květin, kovových svícnů, lucerniček a bytových dekorací. Okna často zakrývají těžké, vzorované závěsy, takže lze jen těžko určit, kde mohlo být konkrétní video natočeno. Ruth má v oblibě i bílé orchideje, upozorňuje nás kolega Sebastian. A právě bílé orchideje prozrazují přítomnost Ruth v dalších nemovitostech, které navštívíme.
Youtuberka Ruth
Od svého zrušení nemá hnutí Faderhuset vlastní webové stránky, což ovšem vynahrazuje Ruth, která je na internetu hodně aktivní, hlavně na YouTube. Videa jsou kvalitně natočena i nasvícena a celkem dobře mají zpracovány anglické titulky, Ruth totiž ve svých výstupech mluví jen dánsky. Obsah videí se týká několika témat – vůdkyně Faderhuset se natáčí s ostatními členy skupiny a v souvislosti s vírou se vyjadřuje k výchově dětí či k partnerským vztahům. Případně si stěžuje na duchovní úpadek moderního světa a se svým mužem Larsem rozebírá pasáže z Bible.
Webová stránka Ruth TV je registrovaná na adrese v Jablonci nad Nisou, asi dvacet minut autem od Josefova Dolu. K uvedenému místu scházíme mírně klesající ulicí. U vchodu do domu vidíme schránky, na jedné z nich je bílá cedulka s propiskou psaným příjmením Kristiansen. Schránka je plná barevných reklamních letáků, podle všeho ji už douho nikdo nevybíral.
Z domu vychází mladý muž, ptáme se ho, zda si tu náhodou nevšiml staršího manželského páru ze zahraničí. „Možná že ano,“ odpovídá neurčitě a snaží se rozpomenout. Dodává, že takové lidi tu snad potkal, ale zdůrazňuje, že si není moc jistý. Nejspíše jde jen o další z adres, které rodina Kristiansenových používá. Dům vlastní česká firma a má tu sídlo hned několik různých společností.
S kolegy Sebastianem a Kimem se posléze přesouváme do nedalekého Vrchlabí. Je tma, mrzne a na nebi visí srpek měsíce. Blížíme se k domu, kde má podle informací od dánských úřadů adresu jeden z významnějších členů Domu Otce, Joshua Dalgaard. Před lety měl být ředitelem společnosti přidružené k Faderhuset, jež v Tanzanii těžila a zpracovávala měď.
Na zvoncích najdeme jen česká příjmení. V domě se svítí, ale na zvonek nikdo nereaguje. O chvíli později z budovy vyběhne malý kluk a odjede někam na kole. Po Dánech ani stopa.
Vracíme se do Prahy s nadějí, že Kristiansenovy vypátráme následující den na některé z dalších adres napojených na jejich firmy. Nebo že alespoň zjistíme, co tolik let v Česku dělali a kde přebývali. Sebastian, který se aktivitami hnutí zabývá již delší dobu, se rozpovídá o matriarchátu Ruth a podrobnostech z jejího života.
Dnes dvaasedmdesátiletá Dánka kdysi vlastnila kadeřnictví a úklidovou společnost a pracovala také jako konzultantka. V roce 2007 se snažila proniknout do politiky a založila Stranu svobody (Frihedspartiet), jež vystupovala proti potratům. Partaj byla rozpuštěna v roce 2015. Právě tehdy Ruth začala publikovat videa na YouTube. Teď má její kanál přes 20 tisíc sledujících. V posledním lednovém týdnu jí přibyly přes dva tisíce fanoušků.
Prvorepublikové sídlo ve Cvikově
Druhý den se vydáváme na cestu brzy ráno. Míříme autem opět na sever, tentokrát do Cvikova, malého městečka na Českolipsku. Právě tady totiž Dynamic Cloud vlastní další nemovitost. Dům nemusíme nijak složitě hledat, díky holým stromům je vidět už z dálky. Mezi nižšími a střídmě působícími maloměstskými domky působí nepatřičně. V průčelí se totiž tyčí věžička, díky níž honosná čtyřpatrová vila působí skoro jako zámeček.
Společnost Dynamic Cloud vilu o výměře přes 600 metrů čtverečních koupila v březnu 2021 za 6,2 milionu korun, což potvrdil i místní starosta. Obrovská prvorepubliková rezidence byla před lety nejspíš zrekonstruována, teď ale působí trochu sešle. Okna do sklepa jsou ucpaná pytlovinou a dřevěný plot okolo pozemku by zasloužil natřít. Do budovy vedou troje dveře, nikde ale není zvonek a na schránkách nenajdeme žádná jména.
Okolo domu vidíme stopy a sníh je odklizený, před vchodem parkují dvě auta s pražskou a ústeckou poznávací značkou. V některých oknech se svítí, jedno v horním patře je dokonce otevřené. Uvnitř se mezi záclonami a zdobenými závěsy leskne křišťálový lustr. Dekorace v oknech opět přesně odpovídají těm, které známe z videí na Ruth TV. Na jednom parapetu dokonce stojí i bílá orchidej. Na naše klepání ale nikdo nereaguje. Když pak voláme starostovi městečka, říká, že na Dány, kteří tu žijí, si nemůže stěžovat, prý o nich není vůbec slyšet. Kristiansenovy ani jiné členy hnutí nezaznamenali ani místní v nedalekém pivovaru. „Chodí sem hodně cizinců, lidé se tu pořád střídají…“ krčí rameny číšnice z cvikovské restaurace.
V Praze pak porovnáváme interiéry z videí s fotografiemi domů, které jsme už objeli. U některých z nich lze určit, kde přibližně mohla být natočena. Například na videu, kde Ruth hostí její vnuk se svou přítelkyní, lze podle drátu za oknem a orchidejí odhadnout, že se jedná právě o zmíněnou prvorepublikovou vilu. U jednoho videa ale tápeme. Děj výpravného opusu začíná přípravou slavnostní tabule včetně aranžmá živých květin. To obstarává Ruth, která instruuje přítelkyni svého vnuka se zraněnou rukou v šátku, co a jak. Následuje opulentní rodinná večeře, které se účastní Ruth s manželem Larsem, syn Joseph s manželkou a vnuk s přítelkyní. Video je natočeno v budově, kde jsou na oknech ozdobné mříže z černého kovu. To ale neodpovídá ani jednomu z domů, jež jsme objevili.
Ještě je tu ovšem firma Nejdomy s.r.o., kterou si Lars Kristiansen koupil jako už zavedenou společnost od zprostředkovatelské firmy. V květnu 2021 si skrze Nejdomy opatřil bývalý zámeček včetně přilehlých budov a pozemků, obrazů i zvířectva. Nemovitost se nachází téměř na samotě u Jablonného v Podještědí, tedy asi dvacet minut od oné prvorepublikové vily. Mříže na oknech zámečku skutečně odpovídají těm, která jsme viděli na videu, kde Ruth chystala rodinnou večeři.
„Když přijedou, tak všichni pracujou.“
Následující ráno zaparkujeme o kus dál od rozlehlého panství. Žlutá budova stojí v mírném kopci, proto ji vidíme už z dálky. Dům je nově opravený, před ním dvůr s kamennou dlažbou a okolo zřejmě bývalá hospodářská stavení. Ta jsou ale zrekonstruována jen zvenku a zčásti jim chybí okna. Uvnitř jsou vidět staré cihlové stropy s klenbou a uskladněné plastové židle.
Z hlavní budovy vychází dlouhovlasá žena, než ji ale stihneme oslovit, přejde dvůr a rychle za sebou zavře dveře vedlejšího domu. Dvoukřídlá brána i menší vstupní branka jsou zamčené, opět nikde žádný zvonek, žádné jméno.
Obcházíme velký pozemek. Areál působí ze strany od silnice majestátně, na opačné straně se ovšem nalézá oplocený, zablácený pozemek se zemědělskou technikou, s traktory a balíky se dřevem. Mezi tím se zablyští modrá barva krytého bazénu.
Míříme k nejbližší sousední budově, nově opravenému dvojdomku. Vychází z něj starší žena a po chvilce souhlasí s rozhovorem. Žije hned naproti zámečku, a má proto docela dobrý výhled na celý pozemek. Podle ní Dánové objekt koupili asi před dvěma lety a postupně ho předělávají, nikdo z vesnice s nimi ale není ve styku. „Žijí si sami pro sebe. Někdo tam přebývá, ale nevíme kdo…“ vypráví sousedka.
V hlavní budově zámečku je podle jejích slov asi pět bytů, ale nastálo tam žijí maximálně tři lidé, další za nimi jezdí občas na návštěvu, třeba na víkendy. Když se jich sejde víc, pracují okolo domu, zpracovávají dřevo na zátop nebo dláždí dvorek. Sousedka občas vidí, že s pracemi na pozemku pomáhá i několik dětí. „Takový malý cvoček, tři čtyři roky, se tu učil jezdit na kole,“ dodává starší žena. Jednou za čas se Dánové sejdou ve větší skupině. „V létě tady měli velikánské stoly a seděli venku, chlapi v oblecích, ženy v dlouhých sukních a halenkách. Při podobných setkáních tu bývá osm, devět aut, ale jinak se neděje nic.“ Dánové kontakt s místními nevyhledávají, co o nich ve vesnici vědí, jsou spíše jen dohady, upozorňuje sousedka. „Oni si žijí tam, my žijeme tady, to je všechno.“
Usedlost podle starší ženy původně stála 12 milionů, ale protože byla ve špatném stavu a nikdo ji dlouho nechtěl koupit, prý se šlo s cenou nakonec dolů. Firma Nejdomy s.r.o. tak zámeček v roce 2021 koupila za necelých devět milionů.
Sousedka také několikrát zmíní, že Kristiansenovi by měli vlastnit farmu nedaleko odsud, kde prý chovají zvířata. „Jednou sem přivezli devět kusů hovězího, to se tu páslo, pak to zase odvezli pryč.“ Což by odpovídalo další adrese, na které firmě Dynamic Cloud patří nemovitost. Jde o farmu nedaleko České Lípy, asi půl hodiny autem od zámečku.
Ztracené dánské děti
Vyrazíme tím směrem znovu s dánskými kolegy, ale dostat se na farmu Kristiansenových není vůbec snadné. Nakonec ale přece jen najdeme úzkou cestu, která vede z hlavní silnice k neomítnuté cihlové budově. Okolo stojí několik zemědělských strojů, přístřešků a ohrada pro zvířata.
Firma Dynamic Cloud tuto nemovitost koupila za 11 milionů v dubnu 2020 od manželů, kteří zde provozovali ekologickou farmu. Na konci roku 2021 Larsova firma ještě přikoupila přilehlý pozemek za 500 korun a o rok později další pozemek, tentokrát za téměř 200 tisíc.
Na plotě farmy visí dřevěná schránka s napůl odlepenou cedulkou se jménem Kristiansen. Na dvorku před stavením pracují tři lidé. Okolo chodí starý bernský salašnický pes s rudýma očima a hlasitě na nás zaštěká. Starší muž něco nakládá do přívěsu za autem, žena pracuje s malým traktorem. Je tu i asi šestnáctiletý chlapec. Jeho tvář je nám povědomá — vystupuje totiž v jednom z videí na Ruth TV. Ptáme se ho česky na Josepha Kristiansena. „To je můj táta,“ odpovídá skoro perfektní češtinou. Kolega Sebastian na něj začne mluvit dánsky, chlapec zbledne a znervózní. Pak odejde do budovy a dlouho se nic neděje.
Po několika minutách z domu vyjde dvaačtyřicetiletý Joseph Kristiansen v nízkých holínkách a farmářské bundě. Jakožto syn vůdkyně má v Domě Otce důležité postavení.
Joseph se nás dánsky ptá, o co se jedná. Sebastian říká, že by chtěl mluvit s Ruth. Kristiansenovi zazvoní telefon, odejde stranou a chvíli s někým mluví. „Nic jsem neřekl,“ ujistí člověka, který mu volá. Pak zavěsí a odvětí, že Ruth tady není. Na otázku, zda je jeho matka v České republice, odpoví: „Nemůžu o tom nic říct.“ Žádné informace se od něj nedozvíme ani o tom, kolik rodin z Faderhuset v Česku žije. Potvrdí jen to, že on sám na farmě bydlí a podniká v zemědělství.
Sebastian podá Josephovi obálky s otázkami na Ruth, Larse a další členy skupiny. Joseph slíbí, že je předá. Během rozhovoru se v okně pohnul šedý závěs. Zřejmě jsme zajímavou návštěvou i pro další neviditelné obyvatele domu. Kristiansen už ale dává jasně najevo, že nejsme vítáni. Pokyne rukou směrem k příjezdové cestě. Na další Sebastianovy dotazy odpoví, abychom si příště dopředu domluvili schůzku, pokud s ním chceme dělat rozhovor. „Jsem v této hře už mnoho let. Vím, jak funguje,“ uzavírá s úšklebkem a vrací se do domu.
Několik dnů poté, co jsme navštívili Josepha Kristiansena, vyšlo na Ruth TV nové video o drbech a pomluvách. Ruth kritizuje média, že se šťourají v soukromí lidí, a všechny, kdo takto šíří pomluvy, označuje za blázny a idioty. Novinářův mikrofon namířený na tázaného pak přirovná k vytasené zbrani.
Otázka, co se stalo se všemi dětmi, které se v kempu na Karlovarsku učily česky, tak zůstává nezodpovězena. O jejich osudy se ale nezajímáme pouze my, nýbrž i české a dánské úřady.