„Strach a propaganda jsou to jediné, co tu zemi drží pohromadě,“ tvrdí běloruský exulant Alexandr Azarov, bývalý vysoce postavený představitel tamní policie. V rozhovoru pro investigaci.cz odhaluje fungování Lukašenkova režimu, jeho napojení na Rusko a roli běloruských tajných služeb. Azarov stojí za organizací Bypol, jež sdružuje bývalé i současné členy tajných služeb a usiluje v Bělorusku o návrat demokracie.
Alexandr Azarov
Narodil se v roce 1977 v Minsku. Nejprve se vyučil automechanikem, později studoval práva, ekonomiku a anglický jazyk. Svou kariéru u běloruské policie započal v roce 2000, kde se v průběhu let propracoval až na pozici podplukovníka. Specializoval se na boj proti obchodování s drogami i lidmi, na potírání korupce a organizovaného zločinu. V letech 2019 až 2020 působil jako lektor na Akademii Ministerstva vnitra Běloruské republiky, po zfalšovaných prezidentských volbách v říjnu roku 2020 však ze služby odstoupil. Od té doby žije v Polsku, angažoval se v exilové běloruské vládě a momentálně vede opoziční organizaci Bypol. V rodné zemi proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a byl uveden na seznam teroristů. Stalo se tak v roce 2023 poté, co členové Bypolu, zaměstnaní v běloruském dopravním sektoru, sabotovali ruskou přepravu vojenského vybavení a vojáků přes Bělorusko na Ukrajinu tím, že ničili transportní zařízení.
Jste bývalý podplukovník běloruské policie. Jaké události vedly k tomu, že nyní žijete v exilu a pracujete pro Bypol, odbojovou organizaci vůči Lukašenkově režimu?
Zlomový bod v mém životě nastal v říjnu roku 2020. Tehdy vyšli běloruští občané do ulic a protestovali proti zfalšovaným prezidentským volbám. Bezpečnostní složky na nich spáchaly nespočet zločinů: bili je na ulicích, mučili ve vazbách a mnoho dalšího. Já sám jsem tou dobou jakožto přednášející z policejní akademie byl přítomen ve volební místnosti. Na vlastní oči jsem viděl, jak členové komise falšovali volební výsledky ve prospěch stávajícího prezidenta Alexandra Lukašenka. Došlo mi, že ten muž je kriminálník, který volby prohrál, a přesto si ilegálně moc ponechal. Proto jsem mu už nemohl nadále sloužit. Dva týdny po zfalšovaných volbách jsem se rozhodl odstoupit ze služby, odešel jsem z Běloruska do Polska a tam se připojil k tehdy vznikajícímu Bypolu. Teď organizaci vedu. Byl jsem také jedním ze zakladatelů první běloruské exilové vlády a rok jsem působil jako ministr vnitra ve vládě Svjatlany Cichanouské.
Svjatlana Cichanouská (Sviatlana Tsikhanouskaya)
Cichanouská je lídryně Jednotného přechodného kabinetu Běloruska, tedy běloruské opozice působící v exilu. Poté, co byl její manžel během své prezidentské kandidatury v roce 2020 vzat do vazby a odsouzen k patnácti letům vězení, se rozhodla sama stanout v prezidentském klání jako vyzyvatelka Alexandra Lukašenka. Přestože se jí dostalo masové podpory od běloruských občanů, zfalšované říjnové volby téhož roku prohrála. Následovaly násilné protesty, během nichž musela Cichanouská Bělorusko opustit a uchýlit se do Litvy, kde žije dodnes. Návrat do země jí znemožňuje zatykač, který na ni vydala běloruská i ruská vláda. Běloruské opoziční vládě se pod jejím vedením dostalo mezinárodní podpory, především v zemích Evropské unie včetně České republiky, kterou v březnu letošního roku již podruhé navštívila.
Mohl byste podrobněji popsat činnost Bypolu?
Bypol je zkratka pro běloruskou policii. Náš hlavní cíl je v Bělorusku znovu nastolit vládu zákona, demokracii. Chceme se vrátit a uspořádat nové prezidentské a parlamentní volby, a to pod kontrolou Evropské unie a Spojených států. Ústředna Bypolu je nyní ve Varšavě a k naší organizaci se od jejího založení připojilo zhruba 600 bývalých členů běloruských bezpečnostních služeb. Nepůsobíme však pouze z exilu, hodně našich členů v zemi i nadále žije – poté, co byli vyloučeni z různých státních útvarů. Někteří pro tajné služby stále pracují. Díky nim máme přístup k interním informacím, například o agentech běloruského režimu působících v Evropě. Vyšetřujeme rovněž zločiny a případy potlačování občanských práv, které páchají Lukašenko a jeho spolupracovníci, a veřejně o nich informujeme na svých webových stránkách, na YouTube a Telegramu.
Jak byste charakterizoval současný stav běloruského státu?
Je to učebnicová diktatura, Lukašenkův režim je v mnoha ohledech podobný tomu sovětskému. Prezident zemi vede jako kriminální organizaci a pomáhá Putinovi ve válce s Ukrajinou.
Bělorusko ale formálně ve válce s Ukrajinou není.
To sice ne, ale celá běloruská ekonomika pracuje pro ruskou armádu. Lukašenko jim pomáhá dodávkami tanků, zbraní a spousty dalších věcí. Nic jiného mu ostatně ani nezbývá, Putin může kdykoli lusknutím prstu způsobit v Bělorusku ekonomický kolaps. Kvůli sankcím Evropské unie a Spojených států nemohou běloruské společnosti prodávat své produkty v zahraničí, snad jen s výjimkou Afriky, Íránu, Iráku, Afghánistánu, Bangladéše a několika dalších asijských států. Ale to je komplikované, exportovat z Běloruska do Ruska je mnohem jednodušší, protože jsou mezi zeměmi otevřené hranice. Devadesát procent běloruského zboží proto putuje do Ruska. Na území Běloruska navíc operují ruští vojáci.
Co tam ruští vojáci dělají?
Lukašenko loni pozval do země ruské Vágnerovce (skupina žoldnéřů, kterou Kreml využívá na špinavou práci, pozn. red.), aby v Evropě vyvolal strach z toho, že je může použít ke vpádu do Ukrajiny, Polska či Litvy. Pozval jich kolem deseti tisíc, víme však, že ve skutečnosti jich přišla zhruba polovina. Byl pro ně vytvořen speciální tábor, základna poblíž města Asipovičy, zhruba sto kilometrů od Minsku. Když ale zemřel jejich vůdce Jevgenij Prigožin, Vágnerovci začali postupně Bělorusko opouštět, vraceli se do Ruska nebo šli bojovat do Ukrajiny či Afriky. Ten tábor je už téměř prázdný, přesto jich v Bělorusku zhruba dvě stovky zůstaly. Zdržují se v největších běloruských městech jako Vitebsk, Grodno, Brest, Gomel a samozřejmě Minsk. Jsou tam totiž vojenská výcviková centra, kde Vágnerovci trénují běloruské vojáky. Učí je, jak se chovat ve skutečné válce, jak používat drony, bojovat uvnitř velkých měst a podobně, přičemž využívají své zkušenosti z Ukrajiny. A Lukašenko je platí. Chce si připravit svou armádu na válku. Jestli totiž dostane od Putina pokyn, aby zahájil invazi do Ukrajiny, nemůže odmítnout.
Proč Putin tento rozkaz ještě nevydal?
Tak zaprvé, běloruská armáda se ještě nikdy do skutečné války nezapojila, vojáci nemají žádné zkušenosti. Je to ale především strategické rozhodnutí. Putin potřebuje, aby běloruští vojáci střežili bělorusko-ukrajinskou hranici, aby tam i Ukrajina musela mít část své armády, která tím pádem nemůže bojovat s tou ruskou. Běloruská armáda je umístěna i podél hranic s Polskem, Litvou a Lotyšskem. Kdyby Lukašenko vyslal své vojáky do Ukrajiny, kdo ochrání Rusko před Západem? Nikdo. Putin navíc ví, že Lukašenko potřebuje vojenskou sílu, aby v zemi udržel pořádek. Značná část Bělorusů svého prezidenta neuznává a jediné, co jim brání v tom, aby se vzbouřili, je strach z vojáků a bezpečnostních služeb. Strach a propaganda jsou to jediné, co tu zemi drží pohromadě.
Jak vypadá běloruská propaganda?
Je velmi podobná té ruské, obě nesou stejné poselství a využívají podobné narativy. Bělorusové a Rusové jsou vyobrazováni jako jeden národ. Po stovky let jsme spolu žili, bojovali bok po boku proti Německu v druhé světové válce, naše jazyky jsou si podobné… Celý svět kromě Běloruska a Ruska jsou naši nepřátelé a musíme společně bojovat proti ukrajinským fašistům. V roce 2020, po zfalšovaných prezidentských volbách, nařídil Lukašenko vyhodit ze státních médií mnoho běloruských novinářů a nahradit je rodilými Rusy. Nezávislá média teď fungují pouze ze zahraničí, převážně v Litvě a Polsku, zbytek je pod kontrolou státu. Novináře, kteří režim kritizovali a nestihli ze země uprchnout, nechal Lukašenko zatknout a drží je ve vězení. Zničil všechno, co nepatří státu, veškeré nezávislé struktury. Zůstaly jenom provládní organizace a média.
Mají běloruští občané vůbec možnost získat přístup k nezávislému zpravodajství?
Ano, ale jedině skrze VPN (nástroj, který chrání své uživatele šifrováním jejich dat a maskováním jejich IP adres, pozn. red). Veškerá protivládní média totiž stát označil za extremistické organizace a lidé za jejich čtení můžou skončit ve vězení. Ale i používání VPN je pro lidi nebezpečné, všechny tajné služby spolupracují ve snaze je dopadnout.
Jak operují běloruské tajné služby?
Existují dvě základní struktury. Výbor státní bezpečnosti, tedy běloruská KGB, která může působit za hranicemi země a vysílat tam své špehy, a ministerstvo vnitra, jež působí vnitrostátně. Snaží se potlačit protesty a hlasy lidí, kteří požadují změny. Veškeré ostatní instituce jsou těmto dvěma podřízeny a pomáhají jim v boji proti demokracii.
Máte na mysli třeba policii a armádu?
Ministerstvo vnitra je policie. V jiných evropských zemích je typické, že policie funguje pod záštitou ministerstva vnitra jako samostatná entita. V Bělorusku je to ale jedna instituce. Armáda má zase své vlastní specializované týmy, například zvláštní brigády s IT specialisty, kteří sledují profily, které na internetu zveřejňují protivládní názory a snaží se vypátrat skutečné lidi, kteří za těmito účty stojí.
Spolupracují běloruské a ruské tajné služby?
Běloruské a ruské ministerstvo vnitra působí v součinnosti, stejně tak spolupracují KGB a FSB (ruská Federální služba bezpečnosti, pozn.red.), aniž by do toho nějak zasahovala vláda. Funkcionáři FSB běžně žijí v Minsku, mají tam své kanceláře. Běloruská KGB má satelitní oddělení a z našich interních zdrojů víme, že jsou tam přítomni specialisté a důstojníci z FSB. S běloruskými satelity však pracují nejen Rusové, ale také Číňané. Zástupci FSB ovšem s běloruskými zaměstnanci nekomunikují, je to jako organizace uvnitř organizace. Chtějí od Bělorusů získat informace, ale snaží se jim žádné nedávat, protože jim nevěří. Když ruští důstojníci přišli do Minsku, byli pozvaní na všechna důležitá místa. Když jsem ale byl před lety v Moskvě kvůli spolupráci na vyšetřování trestné činnosti – šlo především o boj proti nelegální migraci a obchodování s lidmi –, nemohl jsem budovy tajných služeb navštívit. Komunikovali se mnou pouze v kavárnách, restauracích a na dalších veřejných místech, protože jsem pro ně byl potencionálně nebezpečný.
Eviduje Bypol vlivné Evropany, kteří spolupracují s běloruskými, potažmo ruskými tajnými službami?
Ano, ale to nejsou informace pro veřejnost. Jakmile takové lidi odhalíme, informujeme bezpečnostní složky dané země. Pokud jde o Bělorusko, takových tajných agentů není mnoho, ale jsou velmi nebezpeční. Nepáchají sice násilí, ale sbírají informace o vnitřních záležitostech dané země, vojenské infrastruktuře a o běloruské exilové opozici. Pokud jde o Českou republiku, o žádných takových případech nevím, běloruští špioni jsou přítomni převážně ve státech sousedících s Běloruskem, například v Polsku a Litvě. Zato Kreml, ten si hledá své špehy všude a je ochotný jim zaplatit závratné částky. Běloruský režim takové finanční prostředky nemá, a proto využívá spíše své diplomaty a civilisty.
Jakých Bělorusů se to typicky týká?
Často cílí na lidi, kteří pobývají v zahraničí, ale do Běloruska se vracejí. Tedy například běloruské studenty, kteří studují na evropských univerzitách. Když se vracejí domů za rodinami, KGB je může vyslýchat o záležitostech země, ve které studují. Nebo běloruské řidiče, kteří pracují pro velké mezinárodní společnosti, jezdí s náklaďáky po celé Evropě a mají přístup ke spoustě informací. Také využívají část bývalé běloruské opozice a další politické vězně. Když se někdo takový dostane do vězení, členové Ministerstva vnitra a KGB jej navštíví a výměnou za kratší trest ho přimějí podepsat dokumenty o kolaboraci. Většina těchto lidí po propuštění z vězení odchází do zahraničí. Ale KGB o nich ví všechno, zná členy jejich rodiny, kteří stále žijí v Bělorusku. Ke spolupráci je můžou donutit výhružkami.
Investigace.cz publikovala článek věnovaný Tomaszu Szmydtovi, bývalému polskému soudci, který v květnu letošního roku utekl do Běloruska. Víme, že momentálně pobývá v Minsku, kde běloruský režim využívá jeho „novinářskou“ práci jako nástroj propagandy. Máte informace o tom, jestli Szmydt s běloruskými tajnými službami spolupracoval ještě během své soudcovské kariéry v Polsku?
Ano. Nevíme, kdy přesně to začalo, ale Szmydt byl v kontaktu s běloruským GRU, což je v podstatě takové armádní KGB. Díky své pozici soudce mohl číst utajované dokumenty a tyto informace posléze předávat běloruským tajným službám. Do Běloruska uprchl z obavy, že by ho v rodné zemi mohla zatknout polská Agentura pro vnitřní bezpečnost (ABW, tedy zvláštní služba zodpovědná za vnitřní bezpečnost státu a dodržování ústavního pořádku, pozn. red). Bypol rovněž ví, že důstojníci ruského FSB přijeli do Minsku a vyslýchali Szmydta o všem, co ví. Szmydt i nadále s FSB spolupracuje, stejně jako s běloruským KGB.
Víte o dalších podobných případech?
Napadá mě například bývalý polský voják Czeczko, který si rovněž v Bělorusku zažádal o azyl a krátce nato zemřel. Máme důvod si myslet, že ho zavraždila KGB. Czeczkův duševní stav byl špatný, užíval drogy a poté, co sdělil KGB všechno, co chtěli vědět, už pro ně nebyl užitečný. Běloruská diktatura se nezastaví před ničím, nedodržuje žádná pravidla ani zákony. A tak se ho rozhodli zabít, jinak by se totiž mohl vrátit do Polska a působit problémy. Na rozdíl od Tomasze Szmydta, který má velký dosah a rozsáhlé vzdělání, byl tento muž jen bezvýznamný vojáček z malé polské vesnice.
Může být Szmydt i nadále nebezpečný?
Rozhodně. Utekl z demokratické země do diktatury. Byl to soudce, což je významná pozice, a nyní říká, že Polsko je represivní, zkorumpovaný stát. A to je narativ nebezpečný nejen pro Polsko, ale i pro celou Evropskou unii.
Autorka rozhovoru: Adéla Gajdicová