Britské daňové ráje připravily podle dat za rok 2022 státy Evropské unie o téměř 197 miliard korun na korporátní daních. Žebříček Corporate Tax Haven Index, který sestavuje Tax Justice Network, nově vyčíslil daňové ztráty pro každou členskou zemi zvlášť. Česko přišlo o zhruba 1,8 miliardy korun.
Corporate Tax Haven Index vypočítal odhad korporátních daní, které státy nevybraly, protože nadnárodní firmy přesunuly zisky do jiných jurisdikcí. Čísla vycházejí z nového online nástroje Tax Justice Network na sledování nelegálních finančních toků.
Největší ztrátu připisují výzkumníci Francii, ze které do britské sítě offshorů podle propočtů odteklo zhruba 68,5 miliardy korun. Německo přišlo přibližně o 34 miliard, Lucembursko o zhruba 14 miliard, Španělsko o 11,5 miliardy a Polsko o 10,6 miliardy korun.
Česko podle výpočtů ztratilo na korporátních daních celkem zhruba 25 miliard korun. Britská síť se na sumě podílí necelou 1,8 miliardou korun, tedy 7,2 procent. Zbytek připadá podle výzkumníků na jiné jurisdikce.
Britská pavučina
Index řadí země podle toho, nakolik napomáhají nadnárodním firmám platit méně daní v zemích, kde působí. Na rozdíl od běžných „seznamů hříšníků“ nehodnotí jen zákony, které takzvanou daňovou optimalizaci umožňují, ale i objem přímých zahraničních investic, které do země proudí a odcházejí z ní. Díky tomu Index poukazuje na rizika, která dané země představují v praxi, nikoli jen na papíře.
V první desítce zemí, které nabízejí příznivé korporátní zdanění, jsou hned čtyři britské jurisdikce: Britské Panenské ostrovy na prvním místě, Kajmanské ostrovy na druhém, Bermudy na třetím a Jersey na osmém. V první dvacítce figurují také Guernsey a ostrov Man. Samotná Velká Británie je na 19. místě. Britská síť je podle indexu zodpovědná za 31 % celosvětového rizika daňových úniků firem.
Jersey, Guernsey a ostrov Man jsou korunní závislá území. Mají vlastní vlády, nejsou součástí Spojeného království, ale podléhají britské koruně. Britské Panenské ostrovy, Kajmany a Bermudy jsou zámořská území, která spadají pod britskou svrchovanost.
Tax Justice Network tuto síť dlouhodobě popisuje jako „druhé impérium“ nebo „britskou pavučinu“. V jejím středu pode organizace stojí finanční čtvrť London City, přes niž se peníze přesouvají. Britské úřady dlouhodobě tvrdí, že jsou tato území nezávislá. Podle Tax Justice Network ale Británie může v jurisdikcích prosadit i zablokovat zákony, stejně jako jmenovat klíčové úředníky.
Čím vyšší skóre má jurisdikce v Indexu, tedy čím víc prostoru její zákony nabízejí pro daňové úniky, tím víc peněz spojených s těmito úniky do ní proudí. Každý bod skóre odpovídá o 3,7 procenta vyšším tokům.
O peníze paradoxně přichází i samotná Británie. Firmy, které využívají daňové ráje po celém světě, ji odhadem stojí v přepočtu přibližně 372 miliard korun ročně.
Poslední aktualizace Indexu se týkala dvou ukazatelů transparentnosti: zda firmy zveřejňují účetní závěrky a zda hlásí korporátní schémata navržená k daňové optimalizaci. Změny v zákonech jednotlivých zemí byly podle organizace minimální a pořadí se pohnulo hlavně kvůli změnám objemu zahraničních investic.
Podle Tax Justice Network to znamená, že ani po letech snah OECD (mezinárodní organizace sdružující ekonomicky nejvyspělejší země) mnoho zemí nevyžaduje, aby firmy zveřejňovaly základní údaje potřebné k odhalení daňových úniků. „Vlády nemohou řešit daňové úniky, které nevidí,“ upozorňuje organizace.
Jak to chce OSN změnit?
Světová pravidla zdanění dosud určovala hlavně OECD. Vyvrcholením jejího projektu BEPS, který měl omezit přesouvání zisků do daňových rájů, se stala dohoda o minimální dani ve výši 15 % pro největší firmy. Tax Justice Network ji dlouhodobě kritizuje jako příliš nízkou. OECD navíc letos v létě přiznala, že minimální daň zatím vynesla méně než se čekalo.
Proto se jednání přesunula pod OSN. Valné shromáždění v roce 2023 odhlasovalo zahájení práce na úmluvě o mezinárodní daňové spolupráci. Při hlasování o jejím zavedení v roce 2024 bylo pro sto deset států, proti osm – mezi nimi Británie – a více než čtyřicet se zdrželo – včetně Francie, Německa a Španělska. Vyjednávání běží od roku 2025 a další kolo začíná 30. listopadu v Nairobi. Podoba nové daňové dohody má být hotová v roce 2027 a Valné shromáždění o ní bude hlasovat v září téhož roku.
Biliony korun zmizí v daňových rájích. Do boje s úniky se zapojí OSN
Vedoucí tvůrkyně Indexu Moran Harari uvedla, že Británie i Evropská unie by na navrhované změně pravidel vydělaly nejvíce, ty se jí však přesto brání. Podle Harari stále lpí na „daňové konkurenci“, tedy na tom, že státy lákají firmy na nižší daně. To podle výzkumnice vede jen k vzájemnému podbízení bez vítězů. Británii, která díky předsednictví skupiny G20 může určovat agendu summitů největších ekonomik, a členské státy EU proto vyzvala, aby využily příležitost při jednáních v OSN.
Jádrem změny je přechod od principu „zdanění tam, kde firma vykáže zisk“ k principu „zdanění tam, kde firma skutečně podniká“. Dosavadní systém vychází ze zhruba sto let starého pravidla, podle kterého se jednotlivé části nadnárodních firem posuzují, jako by byly nezávislé společnosti. Irská centrála Applu tak jedná s francouzskou pobočkou, jako by šlo o nesouvisející firmy. Podle odhadů Tax Justice Network kvůli tomu státy po celém světě přicházejí ročně na daňových příjmech v přepočtu o zhruba osm až jedenáct bilionů korun.
Nový přístup by firmu zdaňoval jako jeden celek. Její zisk by se pak rozdělil mezi státy podle vzorce, který zohledňuje například počet zaměstnanců, majetek a tržby v dané zemi. Model, ze kterého vychází i studie Tax Justice Network a odborové federace Public Services International (PSI), dává stejnou váhu zaměstnancům a tržbám. Podle ní by státy na daních od nadnárodních firem vybraly zhruba o 10,4 bilionu korun ročně více, tedy o 24 procent víc než dnes, aniž by zvyšovaly sazby.
Trumpův daňový zákon posílil daňové úniky. Česko ročně přichází o 7 miliard korun
Země EU by podle odhadů získaly navíc zhruba 1,4 bilionu korun ročně. To by stačilo na čtyřnásobné zvýšení výdajů na přizpůsobení zemědělství, energetiky a dopravy změně klimatu.
Británie by získala zpět zmíněných zhruba 370 miliard korun. To by šestinásobně pokrylo nová opatření vlády premiéra Burnhama proti růstu životních nákladů: strop jízdného v autobusech, nižší daně pro hospody a hudební kluby a zrušení DPH na elektřinu pro domácnosti. Zároveň by to bylo více než dvě třetiny odhadovaných nákladů na systém sociální péče po vzoru britské státní zdravotní služby NHS, který premiér prosazuje.
Autorka textu: Sofia Špirková