Konec týdne a hned čtyři dvojky v datu si zasluhují čtyři příběhy tradičního #zesvěta. Zdá se, že v Japonsku xenofobní policisté konečně narazili. Totéž lze říct i o čínské dezinformační kampani, které se nepodařilo ovlivnit prezidentské volby na Tchaj-wanu. Na paškál přijdou i dvě výroční zprávy, ta první bude o vnímání korupce na východ od českých zemí a ta druhá o největších dezinformačních kampaních v Evropě za rok 2023. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Tradiční japonská policie

„Od příjezdu do Japonska v roce 2002 jsem byl policií vyslýchán nejméně sedmdesátkrát,“ tvrdí muž indického původu s trvalým pobytem v Japonsku. On a další dva, rovněž narození v zahraničí, ale s trvalým pobytem v zemi vycházejícího slunce, proto žalují tamní úřady z rasového profilování. Žalobci tvrdí, že je policie vyslýchala, opakovaně zastavovala a prohledávala kvůli jejich původu, protože cizinec v očích policistů automaticky splývá se zločincem. Muži po soudu požadují uznání rasového profilování za nezákonné a každý z nich za vytrpěnou psychickou újmu požaduje tři miliony jenů odškodného (cca půl milionu korun). Dle právníků jde v Japonsku o první takový soudní proces. Již v prosinci 2021 varovalo americké velvyslanectví v Tokiu své občany před tím, že se japonská policie dopouští rasového profilování.

Co dalšího řekli muži, kteří japonskou policii žalují, si můžete přečíst na webu BBC.

#2 Dezinformátoři v roce 2023 

Evropská unie vydala výroční zprávu o dezinformacích. Prověřila více než 750 dezinformačních útoků, jejichž cílem bylo šíření falešných příběhů a tím snižování důvěryhodnosti ve veřejné instituce a oživování nenávisti proti jednotlivým národům, rasám a menšinám. Dle výzkumu byla nejčastějším cílem dezinformátorů válka v Ukrajině. Kromě nástrojů zpochybňujících legitimní boj Ukrajiny s ruským agresorem zpráva zmiňuje i šíření falešných zpráv během voleb v Polsku a ve Španělsku. Dezinformační útoky cílily nejen na média, jako jsou Reuters, Deutsche Welle, New York Times nebo Euronews, ale i na příslušníky a organizace, které podporují LGBTQ+ lidi. K oslovení nového publika ataky dokonce využívaly obrázky celebrit, jako je Nicolas Cage, Margot Robbie nebo Elijah Wood. Výzkumníci prověřovali i cílené útoky na 59 konkrétních osob včetně ukrajinského či francouzského prezidenta.

Co popisují výzkumníci u konkrétních případů, lze najít na webu The Guardian.

#3 Jak se uplácí na Východě

Index vnímání korupce (CPI) vykresluje znepokojivý obraz východní Evropy a střední Asie. Tyto části světa totiž dosáhly druhého nejnižšího skóre, tedy 35 ze 100, na celé planetě. Ukazatele žebříčku zohledňují především nefunkční právní stát, rostoucí autoritářství a systémovou korupci. K rozkvětu korupce přispívají i slabé soudní systémy, válka a inflace. Zatímco některé země zaznamenaly v boji proti korupci pokrok, převážná většina jich stagnuje. Existují ovšem i takové, jež si oproti minulosti pohoršily, neboť se účinně nebrání koncentraci moci, což podmiňuje nárůst korupce. Tato diagnóza se týká Ruska s Putinovým režimem, politických tlaků v Turecku i složité vládní a soudní struktury v Bosně a Hercegovině a Srbsku. Pozitivní vývoj naopak vykazuje Moldavsko a Ukrajina, které se zaměřily na reformy soudnictví. Na nejnižších místech žebříčku se pohybují Ázerbájdžán, Tádžikistán a Turkmenistán, kde se autoritářské režimy drží u moci právě jen díky korupci.

Jak dopadly ostatní země v této části Evropy a Asie, najdete ve zprávě, kterou přinesla Transparency International.

#4 Čína se zlobí

Jak se dalo očekávat, tchajwanské volby s sebou přinesly masivní proud dezinformací, přicházející z čínských kanálů. Během voleb se tak začaly objevovat nepodložené informace o chybném sčítání, a dokonce i videa, která to měla dokazovat. Odborníci na odhalování dezinformací varují, že čínské metody jsou čím dál sofistikovanější. Díky zapojení kontrolních organizací, vládních institucí a influencerů reagoval Tchaj-wan naštěstí rychle a efektivně a dokázal zachovat integritu svých voleb, aby obyvatelé tohoto ostrova mohli v klidu zvolit novou hlavu státu.

O tom, jak Tchaj-wan zasáhl proti čínské dezinformační kampani, se dočtete informace v článku agentury The Associated Press.

The post #zesvěta: Barbie v zajetí dezinformátorů appeared first on investigace.cz.

Přes Českou republiku stále putuje velké množství špinavých peněz. Nový návrh, jak tomu zamezit, představilo ministerstvo spravedlnosti společně s dalšími orgány. Šlo o to, zda se takzvané průtokové účty budou nově vyšetřovat v civilním, správním, nebo trestním řízení. Vláda včera schválila přípravu varianty trestního řízení, kdy by k zabavení majetku stačilo, že velmi pravděpodobně pochází z nelegálních zdrojů.

Nezávislý finanční monitorovací orgán Rady Evropy Moneyval, který sleduje toky peněz v eurech, již v roce 2018 ve své hodnotící zprávě kritizoval české banky například za to, že „při zjišťování skutečného majitele a zdroje finančních prostředků některým z nich stačí prohlášení klienta a údaje z obchodního rejstříku“. Laxní přístup se tak odráží i na celkově nelichotivé situaci.

Jen v průběhu let 2021 a 2022 totiž přes Česko prostřednictvím podezřelých tranzitních účtů proteklo více než 104 miliard korun. Podle ministerské analýzy, kterou má redakce investigace.cz k dispozici, úřady zablokovaly necelou miliardu. Dokument uvádí, že do těchto statistik se promítá i určitá skepse bank, Finančního analytického úřadu (FAÚ) a orgánů činných v trestním řízení, vědomých si toho, že pro daný typ případů neexistuje v českém právním řádu efektivní legislativní řešení. Zároveň musí Česko počítat s budoucí implementací nové evropské směrnice o vymáhání a konfiskaci majetku, kterou chystá Evropský parlament. 

To by mohl vyřešit návrh vycházející ze zmíněné analýzy, s nímž přišlo ministerstvo spravedlnosti společně s FAÚ, Národní centrálou proti organizovanému zločinu (NCOZ), Nejvyšším státním zastupitelstvím, Generálním finančním ředitelstvím, Generálním ředitelstvím cel, ministerstvem vnitra a Úřadem služby kriminální policie. 

Vláda tento týden schválila jednu z jeho variant, z níž nyní bude vycházet ministerstvo spravedlnosti při tvorbě návrhu zákona. 

Přečtěte si

Jak ruští oligarchové perou peníze v ČR

K jakému řešení se tedy vláda přiklonila? Zabavení majetku by umožnila speciální úprava trestního zákona, a to i v případě, že by nebyl prokázán specifický trestný čin, tedy pouze na základě předpokladu, že majetek s vysokou pravděpodobností pochází z určitého typu trestné činnosti. O tom, zda se tak skutečně stalo, tedy že neexistuje jiné vysvětlení jeho nabytí než trestná činnost, by následně rozhodoval soud. Návrh také vysvětluje, jaké jsou varovné znaky praní peněz. Podezřelé jsou například opakované převody vysokých částek nebo používání offshorových firem, případně finanční machinace v zemích, s nimiž podezřelá osoba nemá nic společného.

Výhodou této varianty, kterou vláda přijala, je to, že nejvíce odpovídá i plánované evropské směrnici. 

Ve hře byly i další možnosti, například civilní proces se státním zástupcem jako navrhovatelem. Aby civilní soudy mohly zkonfiskovat majetek, muselo by celému procesu předcházet zastavené nebo odložené trestní řízení, během něhož došlo k zajištění majetku. Pro zavedení této varianty by se musel změnit zákon, který by dovolil použít záznamy o sledování, odposlechy či domovní prohlídky jako důkazy – to je běžné v rámci trestního řízení, ne však civilního. Výhodou by ovšem bylo rozložení důkazního břemene i na odpůrce, jenž by musel dokázat, že majetek získal legální cestou. Civilní řízení by podle dokumentu bylo výhodné i z toho důvodu, že země, z nichž například podezřelé finanční toky přicházejí, nemusí být ochotné s českými orgány komunikovat. 

Jednou z možností, jak se s nelegálně nabytými majetky vypořádat, kterou v současné době český právní řád využívá, je zákon o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon). Úřady, jež se ministerskou analýzou zabývaly, vycházely v návrhu jedné z variant právě z tohoto zákona. Správní řízení by spadalo pod gesci FAÚ, který by k tomuto účelu založil nové oddělení a začal vyšetřovat buď na základě vlastního šetření, nebo oznámení policie. Za této varianty by důkazy, že majetek nebyl nabyt ilegální cestou, musel předkládat jeho majitel, nikoli FAÚ. Podle analýzy by toto řešení bylo rychlejší i kvůli tomu, že by jej prováděl samotný FAÚ, jenž se problematikou praní špinavých peněz přímo zabývá. Tato zákonná úprava by bezprostředně navazovala na současné nastavení českého AML zákona.

Jak do Česka začaly téct peníze z Pobaltí

Podle analýzy ministerstva spravedlnost činil v letech 2020 a 2021 podíl oznámených podezřelých obchodů souvisejících s průtokovými (tranzitními účty) 10,5 % (2020) a 6,8 % (2021). „To při existenci desítek různých technik a modů operandi praní peněz a široké škály zdrojové trestné činnosti představuje alarmující podíl. Navíc je třeba konstatovat, že nejvyšší výskyt těchto případů se odehrál v letech 2016 a 2017,“ uvádí zpráva. 

Právě v těchto letech začalo do Česka téct více peněz kvůli bankovní krizi v Pobaltí. Jak již dříve psala investigace.cz, Česko prominentně figuruje v takzvaných laundromatech neboli velkých kauzách, jež se týkají právě masivního praní špinavých peněz. Ty často pocházejí z vytunelovaných ázerbájdžánských nebo ruských státních rozpočtů. Jedním z indikátorů, jenž toto dění signalizuje, je podle Valdise Dombrovskise, místopředsedy Evropské komise, který má na starost finance, podíl nerezidentů na vkladech v bankách. Lotyšsko dovedl masivní podíl cizinců na finančním trhu až k pádu tamní třetí největší banky ABLV. Právě v době, kdy mezinárodní instituce kritizovaly státy Pobaltí za velký objem peněz nerezidentů, v Česku jejich vklady začaly narůstat. Je pravděpodobné, že zejména ruské peníze původně uložené v Pobaltí se přelily do Česka. 

Před zvýšením objemu bankovních vkladů nerezidentů v lotyšských bankách varoval už v roce 2016 americký Narcotics Control Strategy Report (INCSR), který to označil za značné riziko. Podle jejich zprávy pocházelo přes 15 miliard eur (více než polovina všech peněz v lotyšském bankovním systému) od zahraničních klientů. Z grafu Mezinárodního měnového fondu (MMF) je patrné, že již na počátku roku 2016 začaly z Lotyšska odtékat peníze ve velkém, což časově odpovídá zveřejnění zprávy INCSR. 

Značná část celkového zahraničního kapitálu se tak z Lotyšska přesunula jinam ještě před zahájením samotného vyšetřování banky ABLV. Během dvou let, od roku 2016 do roku 2018, tedy od zveřejnění zprávy INSCR do začátku likvidace banky, klesl podíl zahraničních vkladatelů v lotyšském bankovním sektoru z více než padesáti na necelých 40 %. V období od konce roku 2016 do roku 2018 naopak narostly vklady nerezidentů z eurozóny v českých bankách zhruba o bilion korun (z přibližně 600 miliard na 1,6 bilionu korun) a vklady nerezidentů ze zbytku světa asi o dvě stě miliard korun (z 200 miliard na 400 miliard korun).

Vražda právníka

Jedna z největších kauz spojených s bankovní krizí v Pobaltí se týká vyšetřování třetí největší lotyšské banky ABLV. Všechno začalo v únoru 2018 na základě obvinění ze strany amerického regulátora finančního trhu Financial Crimes Enforcement Network (FinCEN). Regulátor banku podezíral, že kryje praní špinavých peněz, uplácí klíčové mocenské představitele a umožňuje porušovat sankce proti severokorejskému režimu. Agentura Reuters tehdy uvedla, že přes Lotyšsko se provádějí nezákonné finanční transakce související s Ruskem, Ukrajinou i Severní Koreou. Samotná banka ABLV sice obvinění z praní peněz odmítala, nebylo jí to ale nic platné. Závažné podezření ji destabilizovalo, vkladatelé vybrali během několika dnů zhruba 600 milionů eur (více než 15 miliard korun) a banka se potácela na pokraji krachu.

Evropská centrální banka lotyšské bance nařídila, aby zastavila veškeré platby. Krach ABLV ale nepřišel zničehonic. Jak už bylo řečeno, mezinárodní instituce již dříve vysílaly varovné signály, že ABLV stejně jako další banky v Lotyšsku mají příliš vysoký objem peněz od zahraničních klientů – kolem roku 2016 se podíl vkladů nerezidentů v této pobaltské zemi vyšplhal nad polovinu. Lotyšská vláda pár dnů před vyhlášením krachu ABLV prohlásila, že v rámci boje proti praní peněz bude postupně snižovat objem bankovních vkladů nerezidentů na polovinu. V únoru 2018 ale ministryně financí Dana Reizniece-Ozola dala od záchrany třetí největší banky v zemi ruce pryč: údajně nebyla životně důležitá. Majitelé poté vyhlásili bankrot. V tu dobu měla banka aktiva v hodnotě 2,4 miliardy eur (přes 57 miliard korun). 

Na počátku odhalení nelegálních finančních operací v ABLV stál podle všeho právník Martin Bunkus, specializující se na insolvenční řízení. Právě on měl získat dokumenty o poměrech v bance, jež svědčily o porušování zákona proti praní peněz a obcházení mezinárodních sankcí. Tyto informace pak poskytl kompetentním úřadům v USA. Snaha rozkrýt poměry v ABLV ho nakonec stála život. V květnu 2018 byl Martin Bunkus cestou do zaměstnání rozstřílen ve svém voze dávkou z kalašnikova. O čtyři roky později, v květnu 2022, lotyšská státní policie oznámila, že kvůli podezření z organizování právníkovy vraždy zadrželi jednoho z konečných majitelů banky LPB Mihailse Ulmanse a jeho dlouholotého obchodního partnera Alexandrse Babenka. 

Pračky špinavých peněz

Jak fungují finanční schémata praček na peníze, mapovala investigace.cz společně s investigativními novináři z Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). V pobočce Danske bank v Estonsku mohlo být podle odhadů OCCRP vypráno denně až 10 milionů dolarů (cca 219 milionů korun). V ázerbájdžánském laundromatu to bylo téměř 6 milionů dolarů (cca přes 130 milionů korun). Podle auditu dánské právní kanceláře Bruun & Hjejle, která zpracovávala data z estonské pobočky Danske Bank, šlo o značně rizikové vklady. Závěry auditu také vyzněly jasně: většina podezřelých plateb byla bankami provedena pro klienty z bývalého Sovětského svazu včetně Ruska. Lidé stojící za těmito vklady často patřili k vládnoucím či mocenským elitám, například šlo o příslušníky rodiny Vladimira Putina nebo o osoby z okolí Ruské federální bezpečnostní služby (FSB). 

V kauze ruské pračky zvané Troika zdokumentovali novináři z OCCRP platby, jež souvisely i s Českou republikou, a to ve výši přes 6 miliard korun. Z velké části tyto peníze směřovaly na nákupy bytů – například v Praze a v Karlových Varech. Část transakcí pokrývala i luxusní služby. Za stamilionovou částku byly v Česku nakoupeny rovněž tisíce firem na klíč, jejichž smysl není úplně jasný.

The post Přes průtokové účty se legalizují miliardy korun. Česko chystá nový zákon na jejich zabavení appeared first on investigace.cz.

Vláda Viktora Orbána utratila během pandemie covidu-19 stovky milionů eur za nepoužitelné zdravotnické vybavení, přičemž veřejné peníze skončily v kapsách pochybných podnikatelů. Kvůli nepružnému systému maďarského zdravotnictví čekají na lékařské vyšetření desetitisíce tamních obyvatel, což svádí ke korupci. Na Slovensku byli z přijímání úplatků za špatné reformy zdravotnictví obviněni poslanci parlamentu a rodina vysokého státního úředníka Kajetana Kičury inkasovala statisíce eur díky jeho manipulaci s veřejnými zakázkami ve prospěch soukromých společností. Rumunsko se pro změnu potýká s hrubým zacházením se seniory v domovech důchodců a také se zjištěním, že téměř polovina rumunských nemocnic představuje pro pacienty bezpečnostní riziko v podobě požárů způsobených starou elektroinstalací. V Bulharsku jsou zase prostředky ze zdravotního pojištění odčerpávány pomocí systému falešných hospitalizací.

Zkorumpované zdravotnictví v Maďarsku 

Uplácení personálu kvůli přednostnímu zacházení nebo konkrétní službě je v maďarském zdravotnictví běžná forma korupce. Vzhledem k nízkým mzdám a nepříznivým pracovním podmínkám úplatky od pacientů přijímá mnoho lékařů i zdravotních sester. Ve snaze bojovat proti této formě korupce Maďarsko od roku 2021 poskytování a přijímání odměn za lékařské zákroky kriminalizuje. V roce 2022 protikorupční policejní agentura takových případů zaznamenala jedenáct. 

Vlivem pandemie došlo v Maďarsku k rozšíření soukromé zdravotní péče. Hlavním důvodem byly především dlouhé čekací lhůty a pokles kvality veřejného zdravotnictví. Podle oficiálních údajů je v současné době na čekacích listinách téměř 40 000 pacientů a některé zákroky se odkládají déle než půl roku. Investigativní server Átlátszó přinesl díky celostátnímu průzkumu, který se na měření těchto problémů zaměřil, informaci, že pacienti čekají na zásadní operace nejen několik měsíců, ale mnohdy i více než rok. 

V prvním roce pandemie maďarská vláda prostřednictvím státních organizací i společností s nejasným pozadím shromáždila největší kapacitu plicních ventilátorů na světě, tedy v poměru k počtu obyvatel. Maďarské daňové poplatníky přišlo těchto 17 000 ventilátorů na více než 772 milionů eur (přes 17 miliard korun). Podle tehdejších cen se plicní ventilátor přitom prodával za zhruba půl milionu korun a maďarské nákupy by tak měly vyjít na přibližně 355 milionů eur. V roce 2022 vláda bezplatně předala stovky ventilátorů zemím, jako je Česko, Slovensko, Ukrajina, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Libanon, Jordánsko, Kyrgyzstán, Uganda, Moldavsko a Tunisko. 

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví

I přesto, že dříve zakoupené čínské vybavení za miliony eur zůstalo nevyužito, nakoupilo maďarské ministerstvo zahraničních věcí dalších tisíc předražených ventilátorů od nizozemsko-izraelské společnosti. Server Átlátszó rovněž zjistil, že jedním z velkých příjemců pandemického byznysu v Maďarsku byl János Hiszem, klíčová postava spojená s aférou ázerbájdžánského laundromatu. Hiszemova společnost dodala maďarské vládě ventilátory a další zdravotnické pomůcky za 79 milionů eur (téměř dvě miliardy korun). 

Více než sedm milionů kusů nekvalitních respirátorů nakoupila vláda v Číně, aby je rozdala lékařům, zdravotníkům a příslušníkům policie i armády. Obchodní společnost, která tuto zakázku získala, obdržela od vlády přes 35 milionů eur (přes 840 milionů korun). Server Átlátszó též zjistil, že i když vláda jednala přímo s výrobcem vakcíny Sinopharm, očkovací látky nakonec nakoupila přes prostředníka za vyšší cenu. Těsně před uzavřením obchodu změnila zprostředkovatelská společnost sídlo i majitele, přičemž nový vlastník měl podle Átlátszó v minulosti pochybné obchodní transakce.

Podivné finanční machinace Kajetana Kičury na Slovensku

Na začátku pandemie nakupovala slovenská Správa státních hmotných rezerv pod vedením Kajetana Kičury – osobního přítele bývalého premiéra Roberta Fica – ochranné zdravotnické prostředky (respirátory, chirurgické roušky nebo ochranné rukavice) od malých a neznámých firem. 

V březnu 2020 úřad podepsal kupní smlouvu se společností Lacorp na ochranné masky a respirátory v celkové hodnotě 35 milionů eur (přes 841 milionů korun). I když tento nákup nevládní organizace označily za značně předražený, Správa hmotných rezerv podepsala další smlouvu s nově založenou společností A-test. Přestože tato firma se státem nikdy neobchodovala, měla mu dodat jednorázové roušky za 13 milionů eur (přes 312 milionů korun). Firma nakonec roušky nedodala a zároveň odmítla vrátit zálohu ve výši téměř čtyř milionů eur (přes 96 milionů korun). Za tyto nákupy Kičuru nově ustanovená slovenská vláda v roce 2020 odvolala a Národní kriminální agentura ho obvinila z přijímání úplatků a z legalizace zisku z trestné činnosti. 

Poté, co Správa hmotných rezerv uzavřela pochybné smlouvy, Kičurův syn koupil dva byty za statisíce eur bez hypotečního úvěru. Podle státního zastupitelství Kičura manipuloval s výběrovými řízeními na nákup zdravotnických pomůcek, jako byly respirátory a operační roušky, a stát tak údajně připravil o zbytečné výdaje ve výši až pěti milionů eur (přes 120 milionů korun). Kičura čelí obvinění z korupce i v dalších kauzách z doby, kdy byl osm let v čele Správy státních hmotných rezerv. 

Kauza Gorila 

Před Vánocemi 2011 došlo k úniku zpráv o operaci, kterou Slovenská informační služba prováděla pod krycím jménem Gorila. Událost odhalila jeden z největších politických a korupčních skandálů v novodobé historii Slovenska. Informace totiž ukázaly, že finanční skupina Penta a její bývalý šéf Jaroslav Haščák měli vlivné známosti v politických kruzích. Penta vlastní největší soukromou zdravotní pojišťovnu v zemi, nemocnice a lékárny. Jak naznačují dokumenty Gorila, finanční skupina se snažila získat kontrolu přímo nad ministerstvem zdravotnictví. I když vyšetřování přineslo některé indicie o trestné činnosti související s tímto případem, trestné činy nakonec nebyly potvrzeny. Kauza přesto zůstává nevyřešeným a kontroverzním tématem. Haščák i Penta jakékoli pochybení popírají.

Nekvalitní rumunská péče

Na začátku roku 2023 přišli rumunští investigativní novináři se zjištěním, že v několika centrech pro seniory a osoby se zdravotním postižením dochází ke špatnému zacházení s klienty. Centra byla napojena na tehdejší ministryni pro rodinu a rovné příležitosti Gabrielu Fireu. O půl roku později prokurátoři Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu odhalili, že centra provozovaly dvě zločinecké skupiny, které pro své podnikání dostávaly podporu z veřejných zdrojů. Na základě těchto informací odstoupili ministr práce i ministryně pro rodinu a byly suspendovány osoby, jež měly na provoz center dohlížet. 

Během posledních let také desítky Rumunů zemřely při požárech v tamějších starých nemocnicích, přičemž mnoho smrtelných případů způsobily závady elektroinstalace. Strašlivé následky v podobě ožehnutých lůžek, zčernalých oddělení a zbytků ohořelých těl pacientů jsou symbolem velkých nedostatků státního zdravotnického systému. 

Novináři z rumunského serveru Context.ro tuto skutečnost několik měsíců vyšetřovali a zjistili, že téměř polovina státních nemocnic má jednotky intenzivní péče vybavené elektroinstalací starší než dvě desetiletí. Trestní případ, který skončil rozsudkem vězení, potvrdil, že hlavní příčinou požáru v dětské nemocnici v Bukurešti, jenž tragicky ukončil život šesti dětí, byla stará a vadná elektroinstalace na jednotce intenzivní péče. Rumunský premiér k situaci ohledně zastaralých nemocnic dodal, že takový je v současné době systém veřejného zdravotnictví. 

Podvodné odčerpávání peněz ze zdravotní pojišťovny v Bulharsku

Bulharské zdravotnictví je údajně podfinancované, systém je nepřívětivý k pacientům a často vyvolává veřejné skandály, což se týká jak veřejných nemocnic vybudovaných za komunismu, tak i nových soukromých nemocnic a zdravotnických středisek. Obojí financuje Národní zdravotní pojišťovna (NZOK). Rozpočet NZOK činí ročně asi 3,5 miliardy eur (přes 82 miliard korun), dvě miliardy eur plynou z daní a poplatků za zdravotní pojištění, zbytek ze státního rozpočtu. Bulharsko se navíc již několik let potýká s technickými problémy spojenými se zavedením moderního elektronického systému zdravotní péče, což má za následek špatnou sledovatelnost výdajů na zdravotnictví. 

Novináři z bulharského serveru Bivol zjistili, že kvůli neexistenci účinné elektronické kontroly dochází k obchodování s léky. Nemocnice lék vyfakturují zdravotní pojišťovně, některým pacientům dají placebo (vizuálně podobnou látku bez léčivé složky) a originální lék pošlou do zahraničí, za což dostanou peníze. 

Investigativní novinářka Miroluba Benatova v roce 2021 nadto odhalila systém zavedený ve státní nemocnici Lozenec v Sofii, který umožňoval odčerpávat peníze z NZOK prostřednictvím falešných pacientů. Nemocnice vykazovala neexistující hospitalizace a získala navíc 200 000 eur (téměř pět milionů korun). Předpokládá se, že stejné postupy používají i další nemocnice po celé zemi. Díky těmto informacím začala prokuratura případ vyšetřovat, do dnešního dne ale nebyla vznesena žádná obžaloba. 

To však není jediný problém nemocnice Lozenec. Po dlouhá léta komunismu byla až do nového milénia nejluxusnějším státním zdravotnickým zařízením. V roce 2022 v ní proběhl audit, jenž ukázal mnohá pochybení včetně nelegálních transplantací ledvin od chudých ukrajinských a moldavských občanů bohatým pacientům ze Spojených arabských emirátů (SAE), Japonska a dalších zemí. Dárci falešně předstírali, že jsou blízkými příbuznými pacientů – což je jediný případ, kdy bulharská legislativa takové transplantace připouští.

Kromě toho dochází v bulharském zdravotnictví běžně k přesouvání na čekacích listinách týkajících se transplantací, a to ve prospěch významnějších lidí, a dále k nepotismu a korupci. Například během pandemie využívali politici a veřejně známé osoby nejlepší péče v sofijských nemocnicích, zatímco obyčejní lidé umírali na nedostatek kyslíku v regionálních zdravotnických zařízeních.  

Bulharsko v té době rovněž bojovalo s nekvalitními či předraženými čínskými respirátory. Nejkurioznějším případem byl ovšem dar zdravotnického materiálu ze Spojených arabských emirátů, z něhož se vyklubala zásilka datlí. 

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví II appeared first on investigace.cz.

Prohlubující se ekonomická krize, válečné konflikty i měnící se klima přispívají k nárůstu migrace do evropských zemí. Zvýšené počty běženců nahrávají do karet pašerákům lidí, kteří jim s příslibem lepšího života za úplatu nabízejí přesun do Evropy. Jedna taková cesta může vyjít na stovky tisíc korun. Europol vydal novou zprávu o současném stavu obchodování pašeráků s migranty. 

Podle Mezinárodní organizace pro migraci k evropským břehům od začátku letošního roku doplulo přes 100 tisíc uprchlíků. Evropská unie hodlá proud migrace snížit a její zástupci tak s tuniským prezidentem podepsali společné memorandum o odvrácení migrace směřující na starý kontinent. Tunisko díky své poloze na severu Afriky představuje jeden z výchozích bodů pro všechny, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře do Evropy. Nárůst migrace rovněž potvrzuje italské ministerstvo vnitra, jež uvedlo, že v roce 2023 k italským břehům zatím dorazilo více než 75 tisíc migrantů, což je dvojnásobek oproti první polovině roku 2022. 

I když se úřady proti nelegální migraci snaží bojovat změnami ve vízové, obchodní i azylové politice, pašeráci se těmto opatřením dokáží rychle přizpůsobit, mezi zákony umějí kličkovat a pro nelegální převoz vymýšlet nové alternativní cesty. Zločinecké sítě tak podle poptávky upravují ceny, trasy i způsoby přepravy nebo na různých převaděčských cestách spolupracují. 

Podle zprávy Europolu je pašeráckých sítí velká škála: některé jsou regionální a spoléhají na jednotlivce, kteří se do procesu pravidelně zapojují, jiné pracují v rámci komplexních mezinárodních operací. Zavedené pašerácké sítě v podstatě kopírují fungování běžného byznysu – na dálku vše řídí manažeři, prostředníci poté vyhledávají zájemce o nelegální migraci, zajišťují logistiku či finance. Další v hierarchii, níže postavení zprostředkovatelé, se pak podílejí na převozu migrantů, mohou tedy působit jako řidiči vozidel nebo kapitáni lodí. Policie tyto pašerácké sítě dokáže rozkrýt jen ve chvíli, kdy je chytí při činu, k mozkům celé operace se dostane málokdy. Převaděčské organizace se skládají jak z občanů Evropské unie, tak ze zemí třetího světa, většinu ale tvoří mimoevropští dospělí muži. Ačkoli se podílejí na nelegální migraci, jejich pobyt v zemích EU je často legální. 

Od uprchlického tábora po zemi zaslíbenou

První fází procesu pašování lidí je nábor jedinců či skupin inklinujících k migraci. Ten může probíhat třeba v uprchlických táborech, kde je vysoká koncentrace nelegálních migrantů. Převaděči si vytipují konkrétní osoby, jež pak začnou lákat na lepší život v Evropě. S rozvojem technologií se ale i převaděči stále častěji uchylují do online prostředí, kde své služby nabízejí pomocí sociálních sítí nebo různých komunikačních platforem. Online reklama se neustále profesionalizuje, zločinci pravidelně aktualizují informace, sdílejí videa i recenze úspěšných operací. Potenciální zájemci o služby pašeráků tak spoléhají na recenze předchozích klientů, kteří službu převaděčů doporučí. Jako reklamní strategii používají i videa, kde ukazují své zbraně a vyhrožují útokem na kohokoli, kdo by jim chtěl převaděčskou akci narušit. 

Poplatky za převaděčství závisí na mnoha faktorech, jako je bezpečnost a délka cesty nebo obtížnost překročení určité hranice. Na trase mezi severní Afrikou a nejbližšími evropskými státy se ceny pohybují od tří do deseti tisíc eur (cca 72 tisíc až 240 tisíc korun), výjimečně i víc. Největší část migrantů je do EU pašována na lodích a člunech, zločinecké sítě ale nabízejí i bezpečnější způsoby přepravy, včetně letecké, což ovšem navyšuje celkovou cenu. Migranti většinou platí v hotovosti až po úspěšném převozu. Někteří zprostředkovatelé však od uprchlíků vybírají peníze průběžně. 

Po náboru přichází na řadu hlavní část celé akce – přeprava. Pašeráci během cesty poskytují ubytování, falešné doklady i podporu při legalizaci pobytu – opět záleží na tom, jaký rozsah služeb si daná osoba může dovolit. Taková podpora zahrnuje například pomoc při organizování účelových sňatků či instruování migrantů, aby v případě odhalení a zahájení řízení požádali o mezinárodní ochranu. Žádosti o azyl totiž nelegálním migrantům umožňují pobyt v EU dočasně legalizovat a poskytnou jim čas na další řešení situace. 

Přečtěte si

Andrew Tate obžalován za obchodování s lidmi a znásilnění

Migrantům ale v průběhu celého procesu hrozí samozřejmě nebezpečí, a to ze strany převaděčů, nebo kvůli používání nebezpečných způsobů přepravy. Pro vynucení poslušnosti či peněz se pašeráci často dopouštějí hrubého násilí. Uprchlíci se nezřídka ocitají v nebezpečných dopravních prostředcích, třeba v přeplněných zchátralých lodích, což se nedávno stalo u řeckého pobřeží, kde se potopila loď se 750 migranty mířícími do Evropy, z nichž 80 zemřelo. Nebezpečí pro migranty však nepředstavuje jen moře, ale i pobřeží, kde se před policií musí ukrývat například v autech a dodávkách tak důkladně, že dochází ke zranění nebo i úmrtím. Něco podobného se přihodilo letošního dubna, kdy poblíž řecko-turecké hranice havarovalo auto plné migrantů, kteří se snažili vyhnout policii. K pašeráckým praktikám patří i korupce – zločinci se často snaží uplácet například pracovníky na hraničních přechodech. 

Podle analytičky Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (GIOC) nemá řada migrujících osob dostatek financí, a tak se mohou stát obětí zneužívání či vykořisťování nebo se v rámci splácení dluhu dostat do otroctví. Jiní si svůj dluh musí odpracovat, což se většinou děje v příhraničních městech, kde si můžou vydělat na další část své cesty. I když se migranti vydávají do světa dobrovolně, mohou cestou padnout do pasti obchodníků s lidmi, kteří je pak využívají pro specifické účely, jako je sexuální nebo pracovní vykořisťování, nucená kriminalita nebo odebírání tělesných orgánů. 

Evropské středisko pro boj proti převaděčství (EMSC), jež bylo založeno v roce 2016 kvůli tehdejší migrační krizi v Evropě, obdrželo během roku 2022 téměř 14 tisíc podnětů ohledně pašování migrantů, z čeho vzešlo 131 speciálních protipašeráckých operací. Podle projektu Missing migrants od roku 2014 ve Středozemním moři zmizelo nebo zemřelo 27 670 lidí, z toho téměř dva tisíce jen za první polovinu roku 2023. 

Na zastavení nelegální migrace by EU měla poskytnout až jednu miliardu eur (cca 24 miliard korun). Podle odborníků by částka mohla stabilizovat tuniskou ekonomiku. Ozývají se však i hlasy, které tvrdí, že dohoda s Tuniskem opomíná lidská práva migrantů. Dohodu kritizují také mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch nebo Amnesty International. Ty argumentují, že jejím podepsáním Evropská unie legitimizuje brutální násilí, kterého se tuniské orgány na uprchlících ze subsaharské Afriky dopouštějí.

The post Pašeráci lidí profitují z válek, ekonomické krize a klimatických změn appeared first on investigace.cz.

Máme za sebou další tropický týden, a protože je pátek, je čas na další #zesvěta! Nakupujete v online obchodu jménem Shein? Neměli byste – nejenže zahlcuje už tak oblečením zahlcenou planetu, jejich návrháři ještě k tomu kradou! Svatouškem týdne však není ani země, kde se zrodila diplomacie, a František Josef I. (dej mu Pánbůh věčnou slávu) se musí v hrobě obracet. Prošlou trvanlivost ale nemá pouze Rakousko, nýbrž i některé potraviny, které se dostaly na evropské pulty – kdo za tím stál? Poslední nešťastník, na něhož se dnes zaměříme, není nikdo jiný než známý internetový podnikatel Mark Zuckerberg, který by si svou firmu měl už konečně srovnat do latě. Tedy alespoň co se obsahu zveřejňovaných reklam týče. 

#1 Nejen zneužívání cizích módních návrhů

Okresnímu soudu v Kalifornii přišla žaloba, v níž tři módní návrháři obviňují čínský řetězec Shein z porušení autorských práv. To mělo být údajně až tak agresivní, že by se dalo přirovnat k vykořisťování. Shein vyrábí oblečení tzv. rychlé módy a snaží se vytvořit až 6 000 kusů konfekce denně. Jelikož se však jejich návrhářům evidentně nedostává vlastní invence, vykrádají cizí autorské návrhy. Proti tomuto porušení práv se ve Spojených státech lze bránit odvoláním na zákon proti ovlivňování a korupci. Paradoxní je, že zákon vznikl v sedmdesátých letech minulého století s cílem potírání organizovaného zločinu. Zmíněná žaloba je pravděpodobně ale nejmenším problémem společnosti Shein. Letos v květnu totiž čínský řetězec začala vyšetřovat americká Komise pro kontrolu cenných papírů, zda při výrobě nekonečného množství oblečení nevyužívají ujgurské muslimy k nucené práci. Inu, Šejna na vás, přesněji řečeno chrabrého pistolníka z písně prvního českého rapera Ladislava Vodičky „Byl to Shane“. 

Jak se k celé záležitosti staví čínský Shein, si můžete přečíst na zpravodajském webu Al Jazeera. 

#2 Ples v opeře nebo lyžovačka v Kaprunu? 

Rakousko je zemí, kde sídlí několik světových organizací včetně OSN, navíc to byl náš jižní soused, kdo světu dal verbální umění jménem diplomacie. V současné době má však tato země k ideálu daleko. Rakouská vláda se totiž zuby nehty snaží bagatelizovat, či přímo zamítat jakékoli pokusy opozičních stran o pojmenování špionáže jako kriminální činnosti. Od začátku agrese Ruska proti Ukrajině uplynul už více než rok a během této doby evropské země vyhostily ze svých území přes 400 ruských špionů pod diplomatickým krytím. Ne tak Rakousko, které doposud nařídilo sbalit kufry pouze čtyřem podobným týpkům. Vysoký představitel západní tajné služby proto potvrdil, že v současnosti ve Vídni přebývá více než 180 akreditovaných ruských diplomatů, byť tajná služba minimálně o třetině z nich ví, že mají diplomatické krytí jen kvůli shromažďování zpravodajských informací. Situaci na březích Dunaje přesně popsal rakouský vojenský důstojník, jenž uvedl, že pokud by Rusko chtělo z rakouského území špehovat Německo, nikdo by mu v tom nebránil, poněvadž to nijak neohrožuje rakouské zájmy. Zkrátka dokud v ruském hledáčku nebude samotná rakouská vláda, je všechno v pořádku. Ruští agenti tak nemusí riskovat cestu na německé území, své zdroje mohou pozvat třeba na alpskou lyžovačku nebo do vídeňské opery. Ostatně vytěžit pramen, třeba i český, lze dobře i nad čokoládovým sachrem se šlehačkou a cappuccinem v proslulé kavárně Hawelka. Ta je nadto nedaleko ruských diplomatických budov, jejichž střechy pokrývají tu více, tu méně viditelné satelity, většinou smontované a zprovozněné v průběhu několika posledních měsíců. Válka v Ukrajině tak pravděpodobně proměnila Rakousko v ruskou špionážní základnu určenou k pokrytí minimálně střední Evropy. 

O argumentech rakouské vlády proti schválení kriminalizace špionáže se lze více dozvědět na webu The Financial Times. 

#3 Prošlé jídlo znovu na pultech supermarketů

Vyšetřování v několika evropských státech odhalilo zločineckou síť, která prostřednictvím dodavatelských řetězců prodávala prošlé potraviny. Výsledkem bylo zatčení 27 zločinců ohrožujících zdraví a bezpečnost evropských spotřebitelů. Zločinci využili nedostatků kontrolního systému, jenž během pandemie covidu pozbyl přísného dohledu, a na prošlé potraviny začali lepit nové etikety. Operace vedená Europolem společně se členskými státy odhalila, že skupina zločinců na trh uvedla miliony prošlých potravin, čímž si měli vydělat nejméně milion eur (téměř 24 milionů korun). Do tohoto poměrně nového kriminálního fenoménu se zapojily osoby z Francie, Německa, Itálie, Estonska, Litvy, Rumunska a Španělska. Naopak s čistým štítem z aféry vyšli výrobci potravin, máslo na hlavě však mají mezidodavatelé nebo subjekty působící v oblasti likvidace potravin. 

O vyšetřování tohoto exkluzivního zločinu najdete podrobnější informace na stránkách Europolu. 

#4 Extrémní obsah na sociálních sítích

Před chudobou, hladem, občanskými nepokoji, znásilňováním nebo zabíjením prchají ze subsaharské Afriky tisíce migrantů. Láká je Jižní Afrika, kde údajně existuje poměrně progresivní politika na ochranu uprchlíků. V reálu je ale všechno jinak. Místo bezpečného útočiště musí migranti čelit nenávistným projevům na sociálních sítích. Jihoafričané proti nim brojí i skrze speciální operace, v nichž vyzývají k násilným protestům, žhářství a vraždám. Organizace Global Witness a The Legal Resources Centre provedly společný výzkum, v němž se zaměřily na schopnosti Facebooku, Tiktoku a Youtube odhalit a ze svých sítí odstranit skutečné případy xenofobních a nenávistných projevů vůči uprchlíkům v Jižní Africe. Konkrétně byly monitorovány pojmy jako střelba, zabíjení, rasistické urážky či výrazy xenofobní propagandy. Společnosti odeslaly platformám tento obsah jako reklamu a všechny tři sítě jej schválily ke zveřejnění, kromě jedné reklamy, kterou Facebook odmítl přeložit do angličtiny, do afrických jazyků ji však bez problémů přeložil. 

Co by měly platformy udělat pro důslednější moderování obsahu a v jakých dalších zemích se podobné násilí vyskytuje, si můžete přečíst na webu mezinárodní nevládní organizace Global Witness, jež se snaží bojovat nejen proti porušování lidských práv ve světě. 

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Na modrém Dunaji Rusové vesele špehují appeared first on investigace.cz.

„Představou veřejnosti je, že řešíme jen korupci, což není pravda. Prověřujeme i případy v sociálně-vzdělávací oblasti, kdy řešíme vážná obvinění, která mají dopad i na děti,“ říká Zuzana Dlugošová, předsedkyně slovenského Úřadu na ochranu oznamovatelů. Podle ní je absence ochrany anonymních oznamovatelů nevyužitá příležitost. Na Slovensku proběhl průzkum veřejného mínění, v němž 53 % dotázaných uvedlo, že anonymita je pro ně zásadním faktorem, aby vůbec o nahlašování uvažovali.

Proč by lidé měli věřit vašemu úřadu a nejít s informacemi o porušování zákonů rovnou do médií? 

Výsadou našeho úřadu je, že věc odborně posoudíme a cílem nebude jen informování veřejnosti a vytvoření nějakého možného mediálního tlaku. Odborně zhodnotíme, co se stalo, zda je to v rozporu se zákonem, a oznamovateli poradíme, jak může postupovat, nebo kauzu řešíme ve spolupráci s ním. Šetření záležitosti pak sledujeme, a to až do samotného konce, jímž může být i soudní rozhodnutí. Média zkrátka nikdy nebudou vybavena na to, aby v praxi poskytovala konkrétní ochranu. Ostatně to ani není jejich posláním. 

Kdy Úřad na ochranu oznamovatelů na Slovensku vznikl? 

Úřad vznikl zákonem z roku 2019, ale jelikož se politikům dlouho nedařilo zvolit jeho předsedu, k reálné existenci této instituce došlo až v roce 2021. Potom jsme měli šest měsíců na to, abychom úřad vybudovali doslova na zelené louce.

Takže jste naplnili i unijní směrnici, která členské státy zavazuje chránit oznamovatele? 

My jsme to stihli tak napůl. Slovensko přitom byla jedna z prvních evropských zemí, jež měly ochranu whistleblowerů zakotvenou v zákoně, u nás to bylo už od roku 2015. Před vznikem našeho úřadu měla tuto agendu na starost inspekce práce.

To znamená, že Slovensko v tomto směru nemuselo platit žádnou pokutu, která pravděpodobně čeká Česko? 

Unikli jsme tomu o chlup, protože těsně předtím, než se Evropská komise rozhodla penalizovat ty členské státy, které nesplňují podmínky, Slovensko avizovalo, že zákon už prošel prvním čtením. Komise proto usoudila, že zákon je u nás na spadnutí. Nicméně i my máme určité zpoždění, novela zákona podle znění unijní směrnice byla schválena až letos v květnu. 

Co členským státům evropská směrnice nařizuje? 

Směrnice poskytuje společný rámec pro všechny státy Evropské unie, jenž je nutný k tomu, aby existoval nějaký jednotný typ ochrany pro oznamovatele nezákonností, porušování práv. Hlavním motivem směrnice bylo reagovat na závažné podvody jak v bankovním, finančním i daňovém sektoru, tak i na všechny skandály, jež jsou spojené s daňovými úniky přes daňové ráje, které v evropském prostoru vyústily do vážných finančních krizí. To všechno bylo spouštěčem, jenž Evropskou komisi přinutil vytvořit unikátní mezisektorovou regulaci, protože ochrana whistleblowingu je určitým způsobem zabezpečování vymahatelnosti práva. 

Jak to myslíte? 

Víme, že něco nefunguje a že existují vážná porušení pravidel, která jsme si sami schválili, ale nemá je kdo vymáhat. Přitom jsou zde jednotlivci, co skrze své pracovní pozice vidí, že se děje něco závažného, například se okrádají daňoví poplatníci přes předražené tendry. Často to jsou jediní svědci, kteří mohou takové informace vynést na světlo a tím napomoci k jejich prošetření. Jenže strach z odvety a nízká garance ochrany oznamovatele bývají mnohdy překážkou toho, aby se ozvali.

Vznikl by tedy na Slovensku tento úřad, kdyby Komise směrnici nevydala? 

Vypadá to, že ano. Procesy vzniku úřadu a vzniku směrnice pravděpodobně probíhaly paralelně. 

Nezávislost jako významný faktor

Kdo váš úřad zřizuje? 

Úřad je zřízen zákonem a je tak nezávislým orgánem. Pro mě je nezávislost velmi významným faktorem, protože ji považuji za jednu z předností úřadu, důležitou i pro lidi, kteří se na něj obracejí. Z mého pohledu není moc pravděpodobné, že by běžní občané stejně důvěřovali nějakému oddělení na exekutivní úrovni, například odboru na ministerstvu. 

Vnímáte mimo nezávislost ještě nějaké další výhody úřadu?

Kromě nezávislosti se můžeme bavit o tom, jaké má úřad pravomoci a co pro oznamovatele dokáže udělat. V této sféře jsme jakýmsi veřejným advokátem ve prospěch práv a ochrany oznamovatele, do hry totiž můžeme vstoupit v jakémkoli stádiu. Například se na nás může obrátit člověk, který o podání oznámení teprve uvažuje, ale i člověk, který po podání oznámení dostal v zaměstnání výpověď. 

Pokud byste nebyli nezávislí, nemůžete do vyšetřování záležitosti kdykoli zasáhnout? 

Myslím si, že by to bylo problematické z hlediska organizace a vztahů k různým státním orgánům. Nezávislost nám určitě dává větší svobodu a současně nenarušuje naše vztahy s exekutivou, prokuraturou, policejními orgány a soudy. Zodpovídáme se jen parlamentu, jenž z kandidátů volí předsedu naší instituce. 

Přečtěte si

Stíhání whistleblowera podle evropského soudu porušovalo svobodu projevu

Jakým způsobem mohou občané nekalou praktiku nahlásit?

Na webu máme online formulář chráněný šifrovanou komunikací. Zároveň máme pravidelnou informační linku, kam mohou lidé volat, i když se chtějí třeba jen zeptat, v čem spočívá práce našeho úřadu. Samozřejmě k nám lze přijít i osobně. 

Co se stane po vyplnění formuláře? Budete oznamovatele nějak právně zastupovat? Jaký je postup?

Na základě formuláře se člověk spojí přímo s právníky našeho úřadu, kteří si s ním můžou dohodnout osobní setkání, čímž dochází k individuální komunikaci. Když se jedná o extrémní situaci, například hrozí vážná škoda životního prostředí nebo jde o ochranu dětí ve státním zařízení, právník dokáže zareagovat velmi rychle a bezprostředně se s oznamovatelem spojí. To, co považuji za dost důležité, je fakt, že jako úřad akceptujeme i anonymní oznámení. Ukazuje se, že tento způsob představuje pro lidi jeden z motivačních faktorů, aby byli vůbec ochotni něco oznámit.

Jak ale navážete kontakt s anonymním oznamovatelem?

Anonymní oznamovatel se s námi může spojit prostřednictvím webového formuláře, kde udá vlastní anonymizovanou e-mailovou adresu, jejímž prostřednictvím s ním náš úřad komunikuje. Jestliže je anonymní oznámení příliš všeobecné, tedy bez dalších důkazů, například obsahuje pouhé tvrzení, že politik nebo funkcionář XY přijal úplatek, a anonym pak nereaguje na naše dodatečné otázky, úřad se takovým případem nebude zabývat. 

Co pro oznamovatele anonymita znamená? 

Víme, že Česká i Slovenská republika nečelí jen otázkám o dostatečné ochraně oznamovatelů, ale také kulturní bariéře, která oznámení někdy vnímá jako bonzáctví. Kromě strachu z následků tak musíme překonávat i vlastní mentální bariéru, onu pomyslnou a často až falešnou loajalitu vůči kolegům nebo zaměstnavateli. Což je další faktor, kterého by se lidé chtěli zbavit, když jdou něco nahlásit. Někdy se přitom jedná pouze o elementární důvěru. Stalo se nám, že se na nás oznamovatel zpočátku obrátil anonymně, jakmile ale zjistil, jak reagujeme, svou identitu odhalil. 

Dobrá systematika, ale nevyužitá příležitost

Co říkáte na nový český zákon? Spatřujete v něm nějaké nedostatky nebo naopak pozitiva? 

Začnu pozitivy, ale musím říct, že si to netroufám hodnotit komplexně, protože jako právnička na Slovensku k tomu nemám dost praxe ani zdrojů. Z této pozice bych chtěla vyzvednout velmi dobrou systematiku českého zákona, v tom bychom se na Slovensku určitě mohli inspirovat. 

Jak to myslíte? 

Náš zákon je poznamenaný tím, že vznikal v různých časových stádiích, a proto v něm máme hojné dodatečné doplňky, kterými potom trpí systematika a srozumitelnost zákona, a to dokonce i pro právníky. I my na úřadě často vedeme hodinové debaty, jak která ustanovení zákona interpretovat. Těžko si pak představit, jak to mají dělat běžní lidé, kteří by zákon chtěli použít v práci. Takže česká výhoda spočívá v tom, že jste zákon psali od nuly a máte jasněji definované pojmy. 

A ta negativa? 

Tady se jedná spíš o veřejnou politiku než o kvalitu zákona, tedy o to, jak se stát postaví k ochraně whistleblowerů. Na Slovensku jsme zvolili aktivnější a iniciativnější cestu. Evropská směrnice neposkytuje moc přesná kritéria, jakým způsobem má být ochrana realizovaná v praxi. Řada států si proto zvolila pouze minimalistický model a je pro ně, podobně jako pro Českou republiku, největší výzvou důvěra oznamovatelů v instituci, která je má chránit. Česká republika umožňuje oznamovateli pouze následné soudní domáhání přiměřeného zadostiučinění, byla-li mu odvetným opatřením po jeho oznámení způsobena nemajetková újma. V tomto porovnání šlo Slovensko jinou cestou, která oznamovatele podpoří v reálném čase od podání oznámení až do konce celé kauzy. Pokud se člověk rozhodne, že do toho půjde, může se tak ocitnout pod lidským tlakem i tlakem právních následků, a my ho dokážeme podržet právně i lidsky. 

Můžete uvést nějaký příklad? 

Prokurátor má možnost udělit status chráněného oznamovatele, což je preventivní ochrana. V praxi to znamená, že zaměstnavatel nesmí zaměstnance propustit bez souhlasu našeho úřadu. Navíc můžeme chránit i lidi, kteří už výpověď dostali. Můžeme výpovědní lhůtu zadržet na 30 dní, během nichž má oznamovatel možnost obrátit se na soud. 

Dobře, oznamovateli poskytnete právní ochranu, ale jak ochránit lidi před šikanou nebo vydíráním? 

Jako nezávislý úřad můžeme fungovat preventivně, tedy aktivně upozorňovat například statutáře veřejných institucí, že takovým jednáním porušují zákon o ochraně oznamovatelů, což může mít určitý odstrašující efekt. Můžeme požadovat vysvětlení, dělat kontroly. Máme s tím dobrou zkušenost, v některých případech zaměstnavatel pochopil, že za oznamovatelem stojí úřad a celý proces pozorně sleduje. Na základě těchto opatření se nám už stalo, že zaměstnavatelé stáhli žalobu nebo se s dotyčným usmířili. 

Jinou možností je uložení sankce za porušení zákona fyzické nebo právnické osobě, tady má úřad pravomoci ukládat pokuty, ostatně podobně je to i v českém zákoně. U nás jsou ale pokuty o něco vyšší.

Když už k vám někdo přijde, že ze strany zaměstnavatele čelí velkému psychickému tlaku, dokážete pomoci i v takových situacích? 

Máme projekt kariérně-psychologického poradenství, v jehož rámci lze zdarma absolvovat deset sezení s odborníkem. Často se totiž oznamovatelé dostávají do takového stavu, že v důsledku dlouhodobého stresu čelí reálným psychosomatickým poruchám a zdravotním problémům. 

Přečtěte si

Boj proti korupci se loni nekonal

Jestliže se vrátíme zpět k českému zákonu, z návrhů byli vyškrtnuti všichni anonymní oznamovatelé a přestupky pod sto tisíc korun. Slovenská verze obě tyto varianty pokrývá? 

Ano. U vnitřních oznámení, tedy tam, kde oznamovatel upozorňuje na porušení zákona přímo u svého zaměstnavatele, je na zaměstnavateli, zda anonymní oznámení bude akceptovat. Úřad na ochranu oznamovatelů naopak tento typ oznámení přijímá. V květnu jsme zároveň provedli výzkum veřejného mínění, z něhož vyšlo najevo, že pro 53 % respondentů je anonymita zásadním faktorem, aby vůbec o nahlášení nějaké nekalosti uvažovali. Hluboko pod tímto číslem je pak dostupnost ochrany oznamovatele. Cílem zkrátka není generovat hrdiny našich dnů, kteří si to na soudech vytrpí a nakonec třeba zvítězí, ale efektivně odhalovat trestnou činnost nebo další nekalé praktiky. 

Takže absence anonymních oznamovatelů Česku škodí? 

Řekla bych, že to je nevyužitá příležitost, protože na oznamování bychom se neměli dívat jako na něco, co v první řadě někoho ohrozí. Cílem ochrany oznamovatelů je podpora těch lidí, kteří chtějí upozornit třeba na fakt, že se ve státě nehospodaří podle pravidel nebo že veřejný zájem není chráněn, že se okrádají daňoví poplatníci, což má vliv na kvalitu školství, zdravotnictví a vůbec veřejné služby ve státní správě. Takové lidi podle mě potřebujeme maximálně chránit. Každý zákon lze zneužít, jde však o to, jestli efektivní odhalování trestné činnosti a ochranu čestných lidí obětujeme pro pár jednotlivců, kteří mají jiné motivace.

Je těžké anonymní oznámení verifikovat? 

Jak už jsem se výše zmínila, i anonymní oznamovatel musí zůstat s úřadem v kontaktu a jeho zpráva musí obsahovat určité náležitosti. V loňském roce jsme měli třináct anonymních oznámení, z toho jsme reálně prošetřovali jedenáct, protože dva z oznamovatelů se buď neozvali, nebo jejich oznámení neposkytovalo dostatek informací. Proto je nutné říct, že anonymní oznamovatelé s malichernými informacemi se u nás neuplatní, s takovým typem oznámením dále nepracujeme.

A co přestupky pod sto tisíc, nezahlcují váš úřad? 

Pokud jde o menší nebo běžnější protiprávní jednání, těmi se nejvíce zabývá inspekce práce. Jestliže se s takovými zprávami lidé obrátí přímo na nás, odkážeme je na ně. Takže to zatím nevypadá jako extrémně zatěžující.

Oznamovatelé čelí i vážným zdravotním problémům

Co podle vašich zkušeností vede lidi k tomu, aby se na úřad vůbec obrátili? 

Jde především o lidi, kteří jsou odborníci ve svém oboru a velmi dobře mu rozumějí a zároveň mají i velmi citlivě nastavený hodnotový systém. Bez takových předpokladů je velmi náročné pustit se do boje s nějakou nepravostí a nechat se vystavit možnému tlaku svého okolí. Jeden občan nám poté, co podal oznámení, řekl, že se mu opravdu lépe vstává a může se na sebe opět podívat do zrcadla.

Jaké postihy existují v případě, že někomu nekalou praktiku dokážete? Jsou to jen pokuty, nebo hrozí i trestní stíhání? 

Jako úřad jsme udělili jednu pokutu státnímu podniku za to, že nereagoval na řádné oznámení, s nímž se na něj obrátil jejich bývalý zaměstnanec. Za tuto pasivitu, ale i za náznak odvety v odpovědi statutárního zástupce toho podniku, jsme jim udělili pokutu ve výši tři tisíce eur (přes sedmdesát tisíc korun, pozn. red.).

A podali jste i nějaký návrh na trestní stíhání?

Ano, několik trestních oznámení jsme podali. Někdy ve spolupráci s oznamovatelem, jindy na základě anonymního podnětu. Jsou situace, kdy identitu oznamovatele známe, ale on si přeje zůstat v anonymitě. V tom případě podáváme trestní oznámení my, tyto případy lze spočítat na prstech jedné ruky. V současné době intenzivně sledujeme kolem dvanácti trestních stíhaní vedených na základě trestních oznámení od oznamovatelů nebo od našeho úřadu. Za dobu existence úřadu ještě žádné oznámení nevedlo k odnětí svobody, ale fungujeme teprve dva roky. Momentálně máme jeden případ v tom nejpokročilejším procesním stadiu, což je vznesení obvinění. 

Vzpomenete si na nějaký příběh, který byl pro vás osobně těžký?

Třeba případy, kdy někteří oznamovatelé čelili vážným zdravotním problémům a enormní stres jim opravdu mohl způsobit závažná psychická nebo fyzická onemocnění. Nebo případy, v nichž figurují děti a lidé ve zranitelných nebo závislých pozicích. Takové praktiky, které jim mohou ublížit, jsou nejen ve sporu se zákonem, ale i s morálkou. 

Můžete být konkrétnější? 

Jde třeba o zaměstnance různých státních zařízení a jejich chování k dětem. Také si vzpomínám na vážné poškození zdraví s následkem smrti ve zdravotnickém zařízení. Poskytovali jsme asistenci i v situacích, kdy některá zdravotnická centra používala prošlé léky či různé závadné léčebné pomůcky, jež mohou ovlivnit lidské zdraví. Veřejnost si představuje, že řešíme jen korupci, což není pravda. Zabýváme se jakýmkoli porušením zákona, dostáváme i podněty z oblasti ochrany životního prostředí, které se týkají nakládání s odpady. U finančních věcí jde většinou o machinace s veřejnými zakázkami. Řešili jsme i podezření ze zneužívání pravomocí veřejného činitele, kdy státní úředníci podle oznámení poskytovali kontrolní certifikáty za úplatek nebo jiné neoprávněné výhody.

The post Předsedkyně slovenského Úřadu na ochranu oznamovatelů: Neřešíme jen korupci, máme i případy, kdy trestné činy ohrožují děti appeared first on investigace.cz.

Lidé ze Všenor, Dobřichovic a Černolic kousek od Prahy řeší problém, neboť v blízkosti jejich domovů má vyrůst skládka. Firma Altstaedter Investments chtěla v Černolicích stavět domy a změnu orné půdy na stavební parcely se jí skutečně podařilo prosadit do územního plánu. Pak ale přišlo nové zastupitelstvo a s ním i nový územní plán, a z parcel se tak zase stala půda. Altstaedter část pozemků prodal, nový majitel tam chce vozit odpad.

Společnost Altstaedter Investments koupila rozsáhlé pozemky v obci Černolice společně s dalšími pozemky ve Všenorech a Dobřichovicích v roce 2007 za zhruba 33 milionů korun. Lokalita se nachází necelých třicet kilometrů od Prahy a zároveň je turisticky vyhledávaným cílem, leží totiž nedaleko chráněné krajinné oblasti Český kras. V téže době, kdy firma pozemky nakoupila, darovala obci Černolice deset milionů korun na vybudování kanalizace. Sponzorskou smlouvu, kterou má redakce investigace.cz k dispozici, za obec podepsal tehdejší starosta Milan Macela. Dar od společnosti Altstaedter byl však podmíněn změnou územního plánu, jež z orné půdy v majetku firmy udělá stavební pozemky, a hodnotu investice tím znásobí.

Smlouva de facto zavazovala obecní zastupitelstvo, jakým způsobem bude muset v budoucnu rozhodnout. Její uzavření schválilo vedení Černolic 22. března 2007. Změna územního plánu pak byla odsouhlasena 19. prosince 2012, tedy pět let od podpisu smlouvy. Z orné půdy o rozloze devět hektarů se tím pádem staly stavební parcely, na nichž chtěla Altstaedter Investments stavět rodinné domy. Podle informací Lidových novin měl projekt zahrnovat výstavbu třiceti rodinných domů a jednoho polyfunkčního objektu s byty, kde měla být i mateřská škola a obchod s pohostinstvím.

V roce 2013 se ale jeden z občanů Černolic obrátil na policii s podezřením na spáchané trestné činy v podobě porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby. Toho se mělo dopustit obecní zastupitelstvo, které v obci působilo v letech 2007 až 2012, protože rozhodovalo v zájmu developerů. Ve své výpovědi občan uvedl, že se změnou jedné části polního pozemku na stavební parcelu nesouhlasil Odbor životního prostředí v Černošicích. 

Aby však obec sponzorskou smlouvu s Altstaedter Investments dodržela, potřebovala do změny územního plánu zařadit i tento pozemek. Z výpovědi obyvatele Černolic vyplývá, že obec proto podala žádost o přezkoumání ke Krajskému úřadu Středočeského kraje, jenž změnu územního plánu z orné půdy na stavební parcelu v této sporné lokalitě schválil pod podmínkou, že starosta obce prohlásí záměr výstavby rodinných domů za veřejný zájem. 

Proč to vedení obce učinilo, zdůvodnil v roce 2013 Lidovým novinám současný starosta (tehdy místostarosta) Pavel Schmidt. Podle něj místní zastupitelstvo muselo ctít podepsanou sponzorskou smlouvu a obec dodržovat své závazky. Ve smlouvě bylo totiž uvedeno, že vedení nebude klást projektu firmy Altstaedter Investments žádné překážky. 

Z policejního spisu je zřejmé, že obyvatelům Černolic se záměr nelíbil, sepsali petici a chtěli vyvolat referendum, které by zavrhlo změnu územního plánu ve třech lokalitách. Proti návrhu referenda však hlasovali 4 ze 7 zastupitelů, a územní plán byl proto schválen. Policie věc odložila s tím, že nezjistila žádné skutečnosti, jež by nasvědčovaly spáchání trestného činu. 

Pro Altstaedter Investments byla změna územního plánu klíčová. Transformací orné půdy na stavební parcely by podle pořadu České televize Reportéři ČT cena pozemků stoupla až o 80 milionů korun. Noví zastupitelé, zvolení v roce 2010, ale se změnou územního plánu nesouhlasili. Zároveň u Krajského soudu v Praze napadlo několik obyvatel obce schválený územní plán a soud jej zrušil. Podle informací Mladé fronty podal během podzimu 2013 majoritní vlastník Altstaedteru Investments Jan Michal k soudu žádost o opatrovnictví obce neboli zbavení obce svéprávnosti. Michal argumentoval tím, že obec jedná proti svým zájmům, jelikož nová zástavba je v obecním zájmu. Soud jeho žádost zamítl, neboť developer nebyl účastníkem řízení.

Parlamentní listy pak publikovaly vyjádření zástupce developera, který prohlásil, že celá záležitost s opatrovnictvím měla být jen demonstrativním gestem. Informaci s žádostí o opatrovnictví dokládá i dokument, jejž zveřejnila obec Černolice na svých webových stránkách 31. října 2013. Proti tomu se společnost Altstaedter Investments ohradila s tvrzením, že obec poškozuje její dobré jméno, poněvadž s podáním návrhu o opatrovnictví nemá nic společného. 

Podle vyjádření, které redakci investigace.cz poskytl černolický starosta Pavel Schmidt, po soudním zrušení nového územního plánu došlo v obci v roce 2015 k referendu, v němž obyvatelé rozhodli, že původní územní plán měnit nechtějí a orná půda se na stavební pozemky měnit nebude. Starosta uvedl, že rozhodnutí obyvatel obec respektovala a na pozemcích se nestavělo.

Jelikož ale Altstaedter Investments nemohla v Černolicích provést plánovanou výstavbu, podala na obec žalobu a chtěla své peníze za sponzorský dar zpět. Jediným důvodem, proč deset milionů obci poskytl, byla změna orné půdy na stavební parcely. Soudní spor započal v roce 2012 a Krajský soud v Praze v roce 2020 rozhodl, že Černolice musí dar vrátit, protože porušily znění sponzorské smlouvy.

Černolice jsou lukrativní oblastí, což developery samozřejmě láká. Své pozemky měl v Černolicích i bývalý šéf Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta, který se rovněž pokusil změnit status jiné černolické orné půdy na stavební pozemek. U vlastnictví těchto pozemků podle katastru nemovitostí momentálně figuruje jen Peltova žena a manželé Vavruškovi. Jak uvádí webový portál euro.cz, Pelta si v Černolicích koupil pole a louky o rozloze téměř tří hektarů. A byť zastupitelstvo změnu územního plánu posvětilo v jeho prospěch, nakonec byl na základě podnětu několika černolických obyvatel plán soudem zrušen. Pelta je v současné době odsouzen za ovlivńování sportovních dotací k šestiletému vězení. Proti rozsudku se však odvolal k Vrchnímu soudu v Praze. 

Nová skládka v Černolicích

Altstaedter Investments tak svých deset milionů korun vydobyla zpět a zůstaly jí pozemky v kategorii orná půda. Jednu ze svých parcel firma v roce 2018 prodala, a to téměř sedm hektarů lesního porostu, kde se před více než sto lety těžila hlína k výrobě cihel a nyní zde žije divoká zvěř i chránění živočichové. 

Les za milion korun koupila společnost MATSHARK s.r.o. Co tato firma reálně dělá, není jasné. Na adrese Jaurisova 515/4 v pražské Michli, kde sídlí, jsme žádné zaměstnance neobjevili. Podle obchodního rejstříku má na stejné adrese sídlo 2 995 firem. Na zvoncích bytovky jsou pouze jména obyvatel domu a vedle hlavních dveří se nachází centrální poštovní schránka pro všechny firmy s názvem „nejlepší sídla s.r.o.“ Na základě registru ekonomických subjektů zde má firma MATSHARK virtuální sídlo.

Podle dokumentů mapujících právě probíhající řízení o posuzování vlivu na životní prostředí společnost chtěla část lesního pozemku vykácet, vytvořit skládku a navozit tam 350 000 tun odpadu, poté by místo znovu zalesnila.

Majitel firmy MATSHARK Martin Šedivý ale redakci investigaci.cz vysvětlil, že se nejedná o skládku jako takovou, nýbrž o „využití a uložení výkopové zeminy“. Pozemek bude podle Šedivého nadále sloužit jako lesní, avšak bez provedení plánované rekultivace, která vrátí stav lesa do podoby před těžbou cihlářského jílu, by les údajně neplnil svou plnohodnotnou funkci. Se skládkou však nesouhlasí obec ani její obyvatelé, kteří proti jejímu vzniku sepisovali petice, což nám potvrdil starosta Černolic. 

Pro úpravu terénu a zahrnutí již nepoužívaných dolů a těžebních míst se rekultivace skutečně běžně používá. V případě lesa u Černolic ale rekultivace proběhla samovolně, bývalá „cihelna“ za desítky let nečinnosti zkrátka sama zarostla. „Záměr je ve skutečnosti projektem na deponii odpadního materiálu ze stavební činnosti, který odstraní již probíhající přirozenou obnovu místního ekosystému a celý přírodní proces vrátí o sto let zpět,“ řekl investigaci.cz starosta Pavel Schmidt. 

Negativní vyjádření k výstavbě skládky redakci poskytly i sousední obec Všenory a město Dobřichovice. Podle všenorského starosty Romana Štěrby jde o komerční projekt maskovaný rekultivací území. „Pomáhali jsme se vznikem petice, starostové okolních obcí Černolice, Dobřichovice i Všenory se spojili a postupovali společně. Máme v tom podporu drtivé většiny našich obyvatel. Celý projekt by negativně ovlivnil životní prostředí a náš život,“ dodal pro investigaci.cz Štěrba. 

Se záměrem firmy MATSHARK nesouhlasí ani Středočeský kraj či Česká inspekce životního prostředí. Ta ve svém výstupu uvádí, že „navrhovanými ‚rekultivačními zásahy‘ by došlo ke zničení funkčního ekosystému (hospodářského lesa) včetně nemalých doprovodných stresových faktorů pro lidi, zvířata i rostliny dané lokality“. Ve zprávě se dále píše, že na zmíněném pozemku není v současné době co rekultivovat a celý záměr lze považovat za zcestný. Momentálně se tak čeká, jak výstavbu skládky na pozemku bývalé cihelny posoudí Oddělení posuzování vlivu na životní prostředí v rámci Středočeského kraje. 

Na dotaz investigace.cz, proč se firma rozhodla pozemek koupit, nám její majitel Martin Šedivý sdělil, že ve svém lese hodlá hospodařit. Na otázku, zda byla firma založena jen kvůli koupi pozemku, už její zakladatel neodpověděl. Z katastru nemovitostí vyplývá, že kromě pozemku v Černolicích MATSHARK nic jiného nevlastní. Investigace.cz se dotázala i společnosti Altstaedter Investments, zda je do záměru vybudovat skládku nějak zapojena, což firma odmítá. 

Co je Altstaedter

Společnost Altstaedter Investments vznikla v roce 2005 a jejím majoritním (85%) vlastníkem je Jan Michal. Komu patří zbývající podíl akcií, nelze dohledat, protože jejich hodnota nepřesahuje 20 % z celku, a jména menšinových akcionářů proto nemusejí být zveřejněna. Činnost společnosti spočívá v pronájmu a správě nemovitostí a pozemků, podniká rovněž v lesnictví, prodává dřevo a staví sruby. Dle poslední zveřejněné účetní závěrky z roku 2021 společnost disponuje pozemky a stavbami v hodnotě více než 900 milionů korun, nacházejícími se převážně v lukrativních oblastech Středočeského kraje od Brd k Posázaví.

Kromě podnikání s pozemky je společnost vlastníkem firmy na výrobu luxusního porcelánu THUN STUDIO, výrobního družstva Dipra či zámku Slapy s přilehlým lesem a statkem. Altstaedter Investments tak hospodaří na 1 400 hektarech slapského lesa patřícího k původnímu zámeckému panství. Ze svých lesů těží dřevo, které pak prodává jako palivo nebo z něj vyhotovuje stavební řezivo. Na webu nabízí i stavbu srubů na zakázku. Firma investuje i do cestovního ruchu a ve svém portfoliu má Penzion U Čápa v jižních Čechách a Resort Šarlota v Prosečnici. Ten je v budově sto let starého plicního sanatoria, z něhož společnost Altstaedter Investments vybudovala zdravotní centrum pro seniory.

Členem dozorčí rady společnosti byl od roku 2004 do roku 2009 právník a podnikatel David Michal, bývalý právník lobbisty Ivo Rittiga. Michal si v současné době odpykává šestiletý trest za krácení daní při prodeji pozemku v Hodkovičkách. V minulosti pracoval pro advokátní kancelář MSB Legal (dříve Šachta & Partners), po odsouzení ho Česká advokátní komora vyškrtla ze seznamu advokátů. 

Autorka textu: Gabriela Jezberová

Autorka úvodní fotografie: Lenka Matoušková

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Komu patří Česko: Od obytných domů ke skládce odpadu – příběh nevydařené spekulace s půdou v Černolicích appeared first on investigace.cz.

Máme tu první prázdninový týden a s ním i nové zesvěta! Amerika v úterý opět oslavila výročí Dne nezávislosti a někdo v Bílém domě se podle všeho připravoval, že to letos pěkně rozšoupne. Do pozornosti novinářů se konečně dostává i rekordní počet migrantů, co se uprostřed června utopili ve Středomoří. O pozornost však určitě nestojí čínská vláda, která patrně špehuje evropské diplomaty. Poslední zprávou tohoto týdne je smutná skutečnost o dalším potlačování ženských práv v Afghánistánu, kde tato tendence bohužel nabírá na síle a Tálibán proti ženám stále přitvrzuje.

#1 Tálibán dohnal ženy do kouta

Než Tálibán v roce 2021 opět ovládl Afghánistán, nasliboval hory, doly, černej les. Postupně se ale všechno vrací do starých tálibánských kolejí a omezování práv žen nebere konce. Už nyní nemohou tamní ženy studovat ani pracovat a většinu svého času musí trávit zavřené mezi zdmi svých domovů. Nejnovější restrikce ze strany fanatických vousáčů se momentálně dotkla všech kosmetických salonů v Afghánistánu: Tálibán je totiž nechal zavřít. Mluvčí ministerstva pro šíření ctnosti a prevence neřesti poté sdělil CNN, že všechny salony musí zůstat zavřené do konce července. V tomto případě ale nejde jen o zásah proti ženám, uzavřením kosmetických salonů Tálibán zadělává na problémy i rodinám, jež se jejich provozem živí. Celý krok je absurdní tím spíš, že ženy musí nosit na veřejnosti hidžáb, takže svoje zkrášlení venku stejně ukazovat nemohou. Ženy bez povolení nesmějí opustit svůj domov ani svého mužského opatrovníka. Podle zprávy OSN v Afghánistánu roste počet pokusů mladých žen a dívek o sebevraždu. Tento fakt instituce šíření ctnosti a prevence neřesti ale nekomentovala.

Co dalšího musí ženy v Afghánistánu trpět, najdete na webu CNN. 

#2 Moře proti pašerákům 

Zatímco celý svět řešil zmizení ponorky Titan s bohatými turisty lačnými pohledu na vrak Titaniku, pakistánská federální vyšetřovací agentura rozjížděla speciální operaci, aby dopadla viníky tragédie v Jónském moři. U řeckého pobřeží se v červnu potopila rybářská loď s více než 700 lidmi na palubě, převážně Pákistánci. Díky této operaci se policistům podařilo zadržet 29 osob podezřelých z obchodu s lidmi. Mladí migranti se skrze Středozemní moře, jež představuje hlavní trasu tohoto byznysu, snaží uprchnout před chudobou a nezaměstnaností. Pašeráci často využívají jejich naivitu, neboť s vidinou zlepšení svých životních podmínek usilují o to dostat se jakýmkoli způsobem do Evropy. Překupníci proto často objíždějí pákistánské vesnice i města a nabízejí tamní mladé populaci lepší budoucnost v Evropě za sedm až čtrnáct tisíc dolarů na osobu (cca 150 až 300 tisíc korun). Obyvatelé Pákistánu momentálně čelí obrovské inflaci a hospodářské krizi, jen od ledna do května proto policie vypátrala na ilegální trase do Evropy 4 971 pákistánských občanů, což je doposud v počtu odhalených migrantů během jednoho roku rekord. 

Jak obchodování s lidmi řeší pákistánská vláda a jaké jsou příběhy některých rodin, které své syny vyslaly do Evropy za lepším životem, si můžete přečíst v článku OCCRP. 

Přečtěte si

#zesvěta: Dětská pornografie generovaná umělou inteligencí

#3 Snaží se Čína sledovat české diplomaty?

Americko-izraelská společnost Check Point zabývající se kybernetickou bezpečností odhalila, že se čínský stát zaměřuje na špehování evropských ministerstev zahraničních věcí pomocí dálkového přístupu. Přesněji řečeno, Číňané se pokoušejí dostat do technologických systémů ministerstev svůj vir, takzvaného trojského koně. Podle firmy probíhá tento útok minimálně od prosince 2022 a je součástí trendu čínského nelegálního průniku do Evropy. Z dokumentů, které firma analyzovala, vyplývá, že nebezpečný vir by měl cílit na diplomaty v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Velké Británii, Ukrajině, Švédsku a Francii. V praxi to vypadá tak, že například v jednom případě měl napadený aktér kliknout na odkaz s ujgurskou tematikou, přičemž se spuštěním odkazu nevědomě připojil k neviditelnému sledování. Pro napadání systémů má Čína údajně používat nové techniky pašování kódů programovacího jazyka HTML. Check Point ale uvedl, že v současnosti neexistuje dostatek důkazů, které by Čínu mohly přesvědčivě z těchto slídilských praktik usvědčit.

Jak to programátorsky opravdu funguje, se propracovanějším nerdským jazykem můžete dočíst na webu The Hackers News. 

#4 Divoké oslavy Dne nezávislosti 

Poslední červnový nedělní večer jste možná strávili v klidu a míru, něco podobného ale nelze tvrdit o zaměstnancích Bílého domu ve Washingtonu. Agenti tajné služby totiž ten večer našli v jeho západním křídle kokain, což vedlo ke krátké evakuaci všech přítomných ze sídla amerických prezidentů. Bílý prášek byl ve skladovacím prostoru, kam si zaměstnanci i turisté ukládají mobilní telefony. V západním křídle Bílého domu ovšem sídlí i slavná Oválná kancelář prezidenta Spojených států amerických. Tajná služba bude proto nyní zkoumat, zda si kokain ve skladu neuložil třeba prezidentův kocour nebo někdo z turistů či zaměstnanců. Manželé Bidenovi ze hry pravděpodobně vypadávají, byli totiž celý víkend v Marylandu. Pokud se ve Fox News Channel těšili, jak rozjedou aféru o starém bělovlasém narkomanovi, mají zkrátka smůlu.

Zprávu si v originále můžete přečíst na stránkách BBC. 

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Ženy v Afghánistánu v pasti patriarchátu appeared first on investigace.cz.

Máte rádi pivo Heineken? Po dnešním #zesvěta vás na něj možná chuť přejde! Heineken totiž zaprodal svou duši čínské vládě a profituje na neštěstí etnických menšin. V Moskvě pro změnu oprášili jeden známý fyzikální zákon a dle jeho znění rozšířili seznamy nevítaných osob o pět set amerických jmen včetně známých novinářů CNN nebo bývalého prezidenta Baracka Obamy. To Bulhaři mají jiné starosti, neboť řeší problém s příliš chytrými dětmi, které díky hraní videoher dokážou obchodovat se zbraněmi. Zbraně nedají spát ani londýnským policistům, protože se stále častěji zabývají jejich 3D tiskem. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak příběh o společném tažení vinařských velmocí proti Irsku, jejž se účastní i země českých pivařů. 

#1 Dětští hackeři 

Osmiletý chlapec z Bulharska nastartoval svou hackerskou kariéru tím, že si domů objednal střelnou zbraň, která se vyhnula kontrolám na celnici. Dle jeho matky malý šikula trávil valnou část času za počítačem a začal si objednávat věci bez placení, od jídel až k dražším komoditám. Když rodiče zjistili, že je zapletený v mezinárodní sítí hackerů, obrátili se na policii. Ta je však rychle vyprovodila, strážcům zákona se totiž zdálo, že taťka s mamkou přehánějí. Že nejde o nadsázku starostlivých rodičů, ale spíš o obecný jev, potvrzují slova bezpečnostního odborníka Mika Jonese, jenž mentoruje děti označené za potenciální kybernetické zločince. Podle něj se ve světě organizovaného zločinu stále častěji objevují tendence zapojovat do kybernetických útoků děti a teenagery, kteří hrají počítačové hry. Hraní online her a hackování totiž má podobné vnitřní mechanismy. Ve hře si zběhlý gambler dokáže vytvářet výhodnější podmínky, což lze pak snadno převést do hackerského světa. Zločinci si tak skrz online herní prostředí můžou vytipovat děti neboli možné ideální pomocníky ve světě online zločinu. 

Co o náborech dětských hackerů říká psycholožka, která je zároveň i vývojářkou online her, si můžete přečíst na webu euronews.

#2 Heineken těží z utrpení menšin v Sin-ťiangu

V roce 2019 prodala nizozemská pivovarnická společnost Heineken své čínské podniky tamější státní společnosti China Resources, čímž tato firma nabyla licenci na vaření piva. Heineken jako protislužbu získal čtyřicetiprocentní podíl v největším čínském pivovaru CR Beer, jehož vlastnické struktury sahají až na Britské Panenské ostrovy. Jenže chmel pro vaření tohoto piva pochází z chmelových polí na farmách v Sin-ťiangu, nechvalně proslulých nucenými pracemi Ujgurů a dalších příslušníků etnických menšin. V době, kdy Heineken spolupráci navazoval, byla represe těchto menšin už dobře známým faktem. Společnost se teď brání, že jako minoritní akcionář není zodpovědná za to, co CR Beer provádí. Dle odborníků je však spolupráce obou firem tak úzká, že odpovědnost nese i Heineken.

Kauzu detailně rozebírají investigativní novináři z projektu Follow the money. 

#3 Barack do Ruska nepojede!

Seznamy lidí, kteří nesmějí překročit ruskou státní hranici, bobtnají. Nově na nich přibylo pět set Američanů. Mezi nimi najdeme známé novinářské tváře CNN, jako je třeba Erin Burnett, bývalého prezidenta USA Baracka Obamu, několik senátorů či někdejšího diplomata Jona Huntsmana. Moskva tak reaguje na pravidelné protiruské sankce vydávané vládou Joea Bidena. Kromě výše zmíněných jmen se na černé listině objevila i jména amerických komiků a moderátorů, jako jsou Jimmy Kimmel, Stephen Colbert nebo Seth Meyers. Jaké konkrétní postihy by všem sankcionovaným hrozily, pokud by do Ruska zamířili, Moskva nespecifikovala, dodala však, že je nejvyšší čas, aby Washington počítal s tím, že každá akce vyvolá reakci. Kreml zkrátka ukázal, že alespoň ve fyzice se ještě jakž takž orientuje, a Obamovi proto na letošní dovču třeba k břehům Východosibiřského moře asi nepojedou.

Jaká další jména na seznamu najdete? Na to se můžete podívat na webu CNN.

#4 Jak vyrobit pistolku 

Ve Spojeném království zatkla policie dva vysokoškolské lektory, kteří tiskli 3D zbraně, aby je mohli prodat skupinám organizovaného zločinu. Bezpečnostní experti varují, že výroba 3D zbraní a jejich následný globální export je v Evropě na vzestupu. První 3D střelnou zbraň vyrobil před deseti lety texaský nadšenec Cody Wilson. Od té doby tuto techniku začaly přejímat různé povstalecké skupiny i globální teroristé. V říjnu loňského roku objevila britská policie v Londýně továrnu na výrobu 3D zbraní a stejný trend stále častějších nálezů hlásí i Nizozemsko, Finsko, Švédsko, Island, Španělsko nebo Austrálie. V Americe se takovým zbraním říká „zbraně duchů“, nemají totiž sériová čísla a jsou tak nedohledatelné. Velkou roli tyto zbraně hrají v Myanmaru, kde celý arzenál 3D zbraní využívají rebelové od násilného převratu v roce 2021. 

O roli 3D zbraní v Myanmaru nebo o tom, co tisk 3D zbraní představuje do budoucna, si můžete přečíst v časopisu Vice.

FGC-9 3D-printed guns in production, reportedly in Myanmar being made for rebel fighters. pic.twitter.com/WBRk58Rupu

— Jake Hanrahan (@Jake_Hanrahan) February 25, 2023

#5 My víno nedáme!

Italská vláda brojí proti Irsku, kde se chystá zákon na označování alkoholických nápojů zdravotnickými štítky. To se Italům nelíbí, protože opatření by údajně narušovalo vnitřní trh a vyvolalo znepokojení mezi spotřebiteli. V Irsku začnou nálepky platit od roku 2026. Tamní ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že označení bude krom kalorií a objemu alkoholu zahrnovat i upozornění na rizika konzumace alkoholu spojená s těhotenstvím, onemocněním jater nebo rakovinou. Irsko tak bude první zemí na světě, která zavede zdravotní značení alkoholu. Zákon kritizuje dalších třináct členských států Evropské unie, ale i Světová obchodní organizace i výrobci alkoholu. Itálie v současné chvíli spolu se Španělskem a Francií, jakožto majoritními výrobci vín na světovém trhu, připravuje společný dokument proti irské legislativě. Na neoficiální bázi se chystá také usnesení s dalšími vinařskými státy, jako je Bulharsko, Řecko, Slovensko, Portugalsko, Maďarsko i Česká republika, kde reputaci vinařské velmoci zachraňuje jižní Morava. Ej, vínéčko bílé…. 

O této i v České republice v poslední době citlivé záležitosti si můžete přečíst na zpravodajském webu Euractiv.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Pivo s příchutí otroctví appeared first on investigace.cz.

Z bývalých asistentů europoslanců se stávají lobbisté komerčních společností. Jejich agendy se ale ve většině případů kříží a člověk z pozice poradce pro klimatickou politiku EU se může klidně stát lobbistou ropné společnosti Shell. I přes existenci pravidel, která mají chránit zájmy EU, je zřejmé, že kontrola není dostatečná a zákulisní hra mezi politikou a lobbisty pokračuje. 

V roce 2021 přijala čínská telekomunikační společnost Huawei, úzce provázaná s tamním komunistickým režimem, Valeria Otattiho, bývalého asistenta europoslance, jenž v Bruselu pracoval téměř deset let jako politický poradce. Blíže nespecifikovaný zdroj řekl investigativním novinářům z projektu Follow the Money (FTM), že Valerio byl najat kvůli vazbám, které si vytvořil na půdě Evropského parlamentu (EP). Dokázal zprostředkovat schůzky mezi zástupci společnosti Huawei a europoslanci a díky svému vlivu mohl na akce pořádané společností Huawei zvát vysoce postavené osoby Europarlamentu.

„Asistenti europoslanců jsou na poli bruselské politiky poměrně neprozkoumanou skupinou. Řada z nich má přitom detailní povědomí o dokumentech Evropského parlamentu, což je pro lobbistické firmy přínosné“, říká Vicky Cann, analytička organizace Corporate Europe Observatory, která sleduje lobbingové aktivity.

Pro větší efektivnost své práce mají poslanci EP k ruce asistenty, kteří se mohou podílet na široké škále činností. Přímo se zapojují i do legislativní práce Parlamentu, když svým poslancům například připravují pozměňovací návrhy k právním předpisům Unie, a často se podílejí i na jednání v Parlamentu. Tito asistenti tak mají na bruselské politické scéně poměrně velký vliv, disponují řadou informací z vnitřního fungování Unie a mají vybudovanou širokou síť potřebných kontaktů.

Co se ale stane, když vyprší volební období asistentova europoslance, nebo v případě, kdy se asistent rozhodne odejít? Právě o tyto vysoce exponované osoby má velký zájem soukromý sektor. Přechod z EP do lobbistické organizace není pro takové osoby ničím neobvyklým. Podle zjištění novinářů z FTM, které vychází z webových stránek LobbyFacts a PartTrack, jsou lobbistické firmy vysoce atraktivními zaměstnavateli. Můžeme mezi nimi nalézt například Twitter, Google nebo Uber. Někdejší lobbista Uberu Mark McGann v rozhovoru pro FTM potvrdil, že firmy o bývalé poradce v EP silně usilují. Uvedl, že čím víc kontaktů daný člověk má, tím víc si ho soukromý sektor cení a je schopen ho také náležitě zaplatit. 

Jak na to EU reaguje?

Evropská unie bere v potaz, že taková změna zaměstnání může poškozovat zájmy Evropského parlamentu, a pro odcházející zaměstnance proto vydala určitá pravidla. Funkčním příkladem mohou být úředníci Evropské komise (EK), kteří v průběhu dvou let po odchodu z pozice musí žádat o povolení EK pro výkon nové práce. Totéž pravidlo by měli dodržovat i bývalí asistenti europoslanců. Instituce EU mají možnost výkon nové práce zamítnout nebo uložit dočasný zákaz lobbování. 

Za posledních deset let se ale ani jednou nestalo, že by Evropský parlament někomu nové zaměstnání neschválil, zákaz lobbingu však dostalo šest bývalých asistentů. V případě Parlamentu problém spočívá i v tom, že o povolení musí žádat jen ti asistenti europoslanců, kteří ve svých funkcích byli minimálně pět let. Pokud tedy funkci zastávali například čtyři roky a jedenáct měsíců, kdy už lze předpokládat, že mají perfektní síť kontaktů a znají vnitřní mechanismus fungování Parlamentu, pravidlo se na ně nevztahuje. Kvůli tomu lze toto nařízení momentálně aplikovat jen na čtvrtinu z více než dvou tisíc asistentů europoslanců. 

Organizace Follow The Money navíc zjistila, že mnozí bývalí poradci novou práci nenahlašují a EP dodržování tohoto pravidla moc nekontroluje. Ze zjištění novinářů vyplývá, že pokud sledujeme období dvou let po odchodu poradců z EP, tak během posledního desetiletí se v této časově vymezené periodě 166 z nich stalo lobbisty v Bruselu, přičemž 120 z tohoto počtu začalo pracovat pro komerční poradenské firmy nebo společnosti.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Huawei najala na vysoké pozice takovýchto osob s konexemi více. Nedávno se ukázalo, že další bývalá asistentka, Despina Manousos Laurent, jež v současné době za tuto společnost lobbuje, se v březnu 2023 zúčastnila shromáždění absolventů školy London School of Economics and Political Science, aby měla možnost rozhovoru s řeckým eurokomisařem Margaretisem Schinasem. Sama Laurent svoje nabyté vědomosti o fungování vnitřního mechanismu EU prezentuje na svém profilu na sociální síti LinkedIn, kde si lidé vytvářejí své online životopisy. Na svém účtu také uvádí, že před nástupem do společnosti Huawei pracovala v Europarlamentu na tématech digitálního zaměření spojených s umělou inteligencí. Podle webu Politico Europe už se touto náborovu strategií Huawei zabývá Státní bezpečnostní služba v Belgii. Jejím cílem je především zjistit, zda bývalí asistenti Evropského parlamentu mají skrze společnost Huawei konexe na čínskou vládu. 

Novináři z FTM objevili mnoho asistentů, jejichž témata z EP a současné praxe se protínají. Například Tsjerka Terpstru, bývalého asistenta nizozemského europoslance, jenž působil ve výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a nyní v Bruselu lobbuje za firmu LTO Nederland (nizozemská obchodní organizace pro farmáře a zahradníky). Nebo poradce Johannese Webera, který se v EP zapojoval do výboru pro bezpečnost potravin a po svém odchodu začal pracovat pro potravinářskou společnost Nestlé. 

„O žádných pravidlech jsem nevěděl“

Dalším příkladem může být Quentin Deschandelliers, jenž po dobu šesti let pracoval v Evropském parlamentu na pravidlech pro autorská práva. Půl roku po odchodu z EP ho zaměstnali ve Federaci evropských vydavatelů, avšak tuto práci nikdy nenahlásil. Novinářům řekl, že o takovém nařízení neměl ani tušení. Tuto informaci investigativcům potvrdilo dalších osm bývalých asistentů, kteří pracují na lobbistických pozicích. Jeden z nich jim zaslal intranetovou schránku s detailními informacemi pro všechny asistenty, kde se o žádné nutnosti hlásit nové zaměstnání opravdu nepíše. Přesto lze na webových stránkách Evropského parlamentu nalézt materiály, kde jsou tato pravidla přesně vymezena. 

Novinářům se ale podařilo najít i asistenty, kteří o povolení požádali a navzdory evidentnímu střetu zájmů jim EP nové zaměstnání povolil. Ostatně za posledních deset let žádný zákaz v tomto směru nevydal. Příkladem je bývalá politická poradkyně Claire Dilé, která zprvu pracovala pro výbor udržitelnosti a obchodu. Po odchodu z funkce ji zaměstnala sociální síť Facebook, po čase se však Dilé do EP opět vrátila a začala dělat poradkyni pro digitální záležitosti. Lobbistickou propustku od EP dostala i bývalá asistentka Judit Baumholczer, jež se zabývala tématy spojenými s Green Dealem a klimatickými ambicemi pro rok 2030. Rok po odchodu z Parlamentu se stala lobbistkou ropné společnosti Shell.

Autorka textu: Gabriela Jezberová
Zdroj úvodní fotografie: Canva

The post Evropské instituce jako odrazový můstek nových lobbistů appeared first on investigace.cz.