Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve prospěch whistleblowera, který poukázal na to, jak se velké nadnárodní firmy vyhýbají placení daní. Soud konstatoval, že veřejný zájem převyšuje škody, jež mohlo zveřejnění takzvaných LuxLeaks způsobit. Firmám měla s optimalizací pomáhat konzultační lucemburská společnost PwC. Jiný tribunál evropského soudu se nyní zabývá návrhem českého zákona o ochraně oznamovatelů, který měl navíc už dávno platit. Odborníci se přitom shodují, že jeho momentální podoba potenciální whistleblowery příliš neochraňuje.
V roce 2016 byl Francouz Raphaël Halet odsouzen za zveřejnění interních dokumentů k devítiměsíčnímu podmíněnému trestu odnětí svobody. Halet pracoval pro nadnárodní firmu PricewaterhouseCoopers (PwC), která poskytuje auditorské, daňové a poradenské služby. Právě z této firmy vynesl dokumenty, jež ukazovaly, jak se některé z největších světových společností vyhýbaly placení daní tak, že přesunuly sídlo do Lucemburska. Kauza vzešla ve známost jako LuxLeaks. Evropský soud pro lidská práva nyní rozhodl ve prospěch whistleblowera, neboť dospěl k závěru, že oznamování je součástí svobody projevu.
Mezi lety 2012 a 2014 začaly do novin prosakovat informace o neobvykle výhodných kontraktech, které měla firma PwC, jednající jménem nadnárodních společností, uzavírat s lucemburskými daňovými úřady během let 2002 až 2012. Lucembursko se tak stalo daňovým rájem, jenž nadnárodním korporacím snížil jejich finanční povinnosti o miliardy dolarů prostřednictvím tajných dohod, z nichž profitovaly i společnosti jako IKEA, Skype nebo Disney.
Lucembursko totiž podobným společnostem nabízelo a nabízí za přesunutí firemního sídla na své území výhodné daňové balíčky. Přesněji řečeno daňové optimalizace, které ve skutečnosti vypadají následovně: nadnárodní firmy sice působí v různých zemích, kde ale neodvádějí daně, protože jejich dceřiné společnosti tam vykazují nízké nebo žádné příjmy. Veškeré vydělané peníze totiž vyplácejí své mateřské firmě v daňovém ráji, v tomto případě v Lucembursku, například za to, že mohou používat její značku.
První informace o takto krácených daních získali novináři z Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) v létě 2011 od bývalého auditora firmy PwC Antoina Deltoura. Ten jim předal 45 000 stran důvěrných dokumentů, které okopíroval před svou rezignací v roce 2010. Další dokumenty k dokreslení případu ICIJ nabídl právě Raphaël Halet. V listopadu 2014 byly tyto dokumenty zveřejněny na webu ICIJ pod názvem LuxLeaks.
Na základě stížnosti společnosti PwC se posléze rozběhlo trestní řízení, na jehož konci byli oba informátoři odsouzeni k trestu odnětí svobody na dvanáct a devět měsíců podmíněně a k peněžitému trestu. Zatímco Antoine Deltour byl v roce 2018 zproštěn obžaloby lucemburským kasačním soudem, Raphaël Halet se postupně odvolal až k velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva.
Sedmnáctičlenný senát nyní dospěl v hlasovacím poměru dvanáct ku pěti k závěru, že publikování těchto informací je ve veřejném zájmu, což převažuje nad všemi škodami, které byly společnosti PwC způsobeny. Soud dodal, že původní odsouzení Raphaëla Haleta porušilo jeho právo na svobodu projevu a mělo potenciál odradit každého, kdo by uvažoval o nahlášení nekalých praktik krácení daní. Lucembursko tak musí Haletovi zaplatit náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 15 000 eur (cca 356 000 korun), plus dalších 40 000 eur (cca 950 000 korun) za soudní výdaje.
Zákon o ochraně oznamovatelů vázne i v Česku
Minulý týden předložila Evropská komise Soudnímu dvoru EU upozornění na pasivitu České republiky ohledně evropské směrnice na ochranu oznamovatelů (whistleblowerů), která měla být funkční k 17. prosinci 2021. Podle této směrnice by členské státy EU měly oznamovatelům ve veřejné i soukromé sféře poskytnout účinné kanály k ohlašování ignorace či porušování pravidel EU důvěrným způsobem, aby se vyhnuli případnému zastrašování nebo odvetě.
Loňského listopadu česká vláda projednala návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který ale opomíjí některé důležité aspekty. Nepočítá například s tím, že by oznamovatel mohl být anonymní. Transparency International a další protikorupční organizace znění zákona od počátku kritizují, podle nich je právní norma bezzubá a zbytečně komplikovaná.
Pozměňovací verze pochází z pera poslance Pirátů Jakuba Michálka a do hry se pravděpodobně vrací kritizované vyloučení anonymních oznamovatelů nebo nově ochrana oznamovatelů i v případě, že se předmět oznámení neprokáže jako trestný čin, ale jako přestupek – v tom případě by se totiž podle původní verze na oznamovatele ochrana nevztahovala. Návrh zákona je v současné době na garančně-právním výboru před druhým čtením. Po prvním čtení řekl Michálek novinářům, že vládní koalice se na zařazení pozměňovacího zákona k projednání shodla a měla by se tím zabývat 14. března.