Prohlubující se ekonomická krize, válečné konflikty i měnící se klima přispívají k nárůstu migrace do evropských zemí. Zvýšené počty běženců nahrávají do karet pašerákům lidí, kteří jim s příslibem lepšího života za úplatu nabízejí přesun do Evropy. Jedna taková cesta může vyjít na stovky tisíc korun. Europol vydal novou zprávu o současném stavu obchodování pašeráků s migranty.
Podle Mezinárodní organizace pro migraci k evropským břehům od začátku letošního roku doplulo přes 100 tisíc uprchlíků. Evropská unie hodlá proud migrace snížit a její zástupci tak s tuniským prezidentem podepsali společné memorandum o odvrácení migrace směřující na starý kontinent. Tunisko díky své poloze na severu Afriky představuje jeden z výchozích bodů pro všechny, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře do Evropy. Nárůst migrace rovněž potvrzuje italské ministerstvo vnitra, jež uvedlo, že v roce 2023 k italským břehům zatím dorazilo více než 75 tisíc migrantů, což je dvojnásobek oproti první polovině roku 2022.
Pašování migrantů je trestná činnost, která ovlivňuje vnitřní bezpečnost Evropské unie. Tento trestný čin zahrnuje především nábor nelegálních migrantů a jejich následnou přepravu. Kromě toho pašerácké služby zahrnují i ubytování klientů (uprchlíků) v různých fázích cesty, poskytování falešných dokladů nebo námořního vybavení.
I když se úřady proti nelegální migraci snaží bojovat změnami ve vízové, obchodní i azylové politice, pašeráci se těmto opatřením dokáží rychle přizpůsobit, mezi zákony umějí kličkovat a pro nelegální převoz vymýšlet nové alternativní cesty. Zločinecké sítě tak podle poptávky upravují ceny, trasy i způsoby přepravy nebo na různých převaděčských cestách spolupracují.
Podle zprávy Europolu je pašeráckých sítí velká škála: některé jsou regionální a spoléhají na jednotlivce, kteří se do procesu pravidelně zapojují, jiné pracují v rámci komplexních mezinárodních operací. Zavedené pašerácké sítě v podstatě kopírují fungování běžného byznysu – na dálku vše řídí manažeři, prostředníci poté vyhledávají zájemce o nelegální migraci, zajišťují logistiku či finance. Další v hierarchii, níže postavení zprostředkovatelé, se pak podílejí na převozu migrantů, mohou tedy působit jako řidiči vozidel nebo kapitáni lodí. Policie tyto pašerácké sítě dokáže rozkrýt jen ve chvíli, kdy je chytí při činu, k mozkům celé operace se dostane málokdy. Převaděčské organizace se skládají jak z občanů Evropské unie, tak ze zemí třetího světa, většinu ale tvoří mimoevropští dospělí muži. Ačkoli se podílejí na nelegální migraci, jejich pobyt v zemích EU je často legální.
Od uprchlického tábora po zemi zaslíbenou
První fází procesu pašování lidí je nábor jedinců či skupin inklinujících k migraci. Ten může probíhat třeba v uprchlických táborech, kde je vysoká koncentrace nelegálních migrantů. Převaděči si vytipují konkrétní osoby, jež pak začnou lákat na lepší život v Evropě. S rozvojem technologií se ale i převaděči stále častěji uchylují do online prostředí, kde své služby nabízejí pomocí sociálních sítí nebo různých komunikačních platforem. Online reklama se neustále profesionalizuje, zločinci pravidelně aktualizují informace, sdílejí videa i recenze úspěšných operací. Potenciální zájemci o služby pašeráků tak spoléhají na recenze předchozích klientů, kteří službu převaděčů doporučí. Jako reklamní strategii používají i videa, kde ukazují své zbraně a vyhrožují útokem na kohokoli, kdo by jim chtěl převaděčskou akci narušit.
Poplatky za převaděčství závisí na mnoha faktorech, jako je bezpečnost a délka cesty nebo obtížnost překročení určité hranice. Na trase mezi severní Afrikou a nejbližšími evropskými státy se ceny pohybují od tří do deseti tisíc eur (cca 72 tisíc až 240 tisíc korun), výjimečně i víc. Největší část migrantů je do EU pašována na lodích a člunech, zločinecké sítě ale nabízejí i bezpečnější způsoby přepravy, včetně letecké, což ovšem navyšuje celkovou cenu. Migranti většinou platí v hotovosti až po úspěšném převozu. Někteří zprostředkovatelé však od uprchlíků vybírají peníze průběžně.
Po náboru přichází na řadu hlavní část celé akce – přeprava. Pašeráci během cesty poskytují ubytování, falešné doklady i podporu při legalizaci pobytu – opět záleží na tom, jaký rozsah služeb si daná osoba může dovolit. Taková podpora zahrnuje například pomoc při organizování účelových sňatků či instruování migrantů, aby v případě odhalení a zahájení řízení požádali o mezinárodní ochranu. Žádosti o azyl totiž nelegálním migrantům umožňují pobyt v EU dočasně legalizovat a poskytnou jim čas na další řešení situace.
Migrantům ale v průběhu celého procesu hrozí samozřejmě nebezpečí, a to ze strany převaděčů, nebo kvůli používání nebezpečných způsobů přepravy. Pro vynucení poslušnosti či peněz se pašeráci často dopouštějí hrubého násilí. Uprchlíci se nezřídka ocitají v nebezpečných dopravních prostředcích, třeba v přeplněných zchátralých lodích, což se nedávno stalo u řeckého pobřeží, kde se potopila loď se 750 migranty mířícími do Evropy, z nichž 80 zemřelo. Nebezpečí pro migranty však nepředstavuje jen moře, ale i pobřeží, kde se před policií musí ukrývat například v autech a dodávkách tak důkladně, že dochází ke zranění nebo i úmrtím. Něco podobného se přihodilo letošního dubna, kdy poblíž řecko-turecké hranice havarovalo auto plné migrantů, kteří se snažili vyhnout policii. K pašeráckým praktikám patří i korupce – zločinci se často snaží uplácet například pracovníky na hraničních přechodech.
Podle analytičky Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (GIOC) nemá řada migrujících osob dostatek financí, a tak se mohou stát obětí zneužívání či vykořisťování nebo se v rámci splácení dluhu dostat do otroctví. Jiní si svůj dluh musí odpracovat, což se většinou děje v příhraničních městech, kde si můžou vydělat na další část své cesty. I když se migranti vydávají do světa dobrovolně, mohou cestou padnout do pasti obchodníků s lidmi, kteří je pak využívají pro specifické účely, jako je sexuální nebo pracovní vykořisťování, nucená kriminalita nebo odebírání tělesných orgánů.
Evropské středisko pro boj proti převaděčství (EMSC), jež bylo založeno v roce 2016 kvůli tehdejší migrační krizi v Evropě, obdrželo během roku 2022 téměř 14 tisíc podnětů ohledně pašování migrantů, z čeho vzešlo 131 speciálních protipašeráckých operací. Podle projektu Missing migrants od roku 2014 ve Středozemním moři zmizelo nebo zemřelo 27 670 lidí, z toho téměř dva tisíce jen za první polovinu roku 2023.
Na zastavení nelegální migrace by EU měla poskytnout až jednu miliardu eur (cca 24 miliard korun). Podle odborníků by částka mohla stabilizovat tuniskou ekonomiku. Ozývají se však i hlasy, které tvrdí, že dohoda s Tuniskem opomíná lidská práva migrantů. Dohodu kritizují také mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch nebo Amnesty International. Ty argumentují, že jejím podepsáním Evropská unie legitimizuje brutální násilí, kterého se tuniské orgány na uprchlících ze subsaharské Afriky dopouštějí.