Spojené státy se vyhouply na první místo žebříčku zemí, které umožňují ukrývat bohatství, obecně ale počet tajnůstkářských a offshorových služeb díky zpřísňujícím se zákonům klesá. Vyplývá to z dnes publikované zprávy od organizace Tax Justice Network, sestavené na základě úrovně finanční transparentnosti konkrétních států světa. Přesněji řečeno jde o hodnocení zemí, jež přivírají oči nad uléváním peněz nejen u legálně bohatých lidí či ekonomických subjektů, ale i u zločinců nebo třeba ruských oligarchů. Mezi top desítkou se nachází i Švýcarsko, Německo či Lucembursko.
Financial Secrecy Index 2022 je bianuální zpráva organizace Tax Justice Network, která daňové ráje, finanční politiku a úniky sleduje již téměř 20 let. Podle té letošní se na nejvyšší příčky žebříčku netransparentnosti vyšplhaly největší světové ekonomiky, přičemž USA obsadily vedoucí pozici. Karibské ostrovy, jinak tradičně považované za nejvýznamnější daňové ráje, figurují v první desítce také, ale až na posledních dvou příčkách.
V tajnůstkářských jurisdikcích je podle odhadů ukryto jmění v hodnotě 236 bilionů korun (10 bilionů dolarů), což je více než veškerá eurová a dolarová hotovost obíhající po celém světě. Tyto peníze mohou pocházet z vytunelovaných státních rozpočtů, korupce, neodvedených daní nebo třeba z prodeje drog a lidí.
Jedním z řešení, jak podobné nešvary a kriminalitu omezit, jsou funkční a sdílené registry konečných vlastníků. „Tohle bohatství, které nepodléhá žádným zákonům, je hrozbou pro naše demokracie, ekonomiky a bezpečnost. Vlády musí vytvořit a propojit registry skutečných majitelů nemovitostí a firem ve svých zemích a ukončit tento finanční divoký západ,“ vysvětluje výkonný ředitel Tax Justice Network Alex Cobham.
Pozitivním zjištěním letošní zprávy je informace, že míra finanční netransparentnosti se celosvětově snižuje, ačkoli se nejedná o tak rapidní pokles jako v roce 2020. Což znamená, že se nabízí méně možností, kam peníze ulít. Diskuze o nutnosti zavést co nejvyšší transparentnost ať už v bankovnictví, nebo zveřejňováním majitelů firem a nemovitostí, se opět rozvířila v souvislosti se sankcemi uvalenými na vlivné Rusy. Ti totiž své majetky právě kvůli obavám z jejich zmrazení často vlastní přes složitá offshorová schémata, nastrčené ředitele nebo členy svých rodin.
- Přehled desítky největších tajnůstkářů (seřazeno od největšího)
- Spojené státy americké
- Švýcarsko
- Singapur
- Hong Kong
- Lucembursko
- Japonsko
- Německo
- Spojené arabské emiráty
- Britské Panenské ostrovy
- Guernsey
Hodnocení, jak jednotlivé země napomáhají v daňových únicích, praní špinavých peněz a ukrývání konečných vlastníků financí, je založené na zkoumání vstřícnosti konkrétních států a jejich finančních systémů k nezákonnému odlivu peněz z celosvětově produkovaného bohatství. Finanční a právní zřízení jednotlivých zemí je hodnoceno od nuly do sta, přičemž nula znamená naprostou transparentnost – tu mohou například představovat veřejně dostupné obchodní rejstříky nebo registry konečných vlastníků firem či svěřenských fondů. Toto hodnocení se pak kombinuje s tím, jaký objem finančních služeb daná země poskytuje nerezidentům. Na vyšší příčky se tím pádem nutně posouvají velké světové ekonomiky – což samo o sobě ještě neznamená, že by měly nastavené zákony umožňující netransparentnost a anonymitu. Příčinou je jejich velikost, která hraje významnější roli v poskytování bankovního tajemství, ukrývání majitelů firem či nemovitostí, anebo mají benevolentní zákony ohledně offshorových a skořápkových společností. V praxi to znamená, že například Maledivy, jež nerezidentům finanční služby příliš neposkytují, ale mají vysokou míru netransparentnosti, budou mít v žebříčku mnohem lepší hodnocení (91. místo) než Lucembursko (5. místo), které je sice transparentnější, avšak finančních služeb poskytuje nerezidentům mnohem více.
Spojené státy se od minulého vydání žebříčku v roce 2020 ve finanční transparentnosti zhoršily téměř o třetinu, což je způsobeno především jejich neschopností dodržovat nadnárodní standardy komunikace s ostatními zeměmi a sdílet informace. Zároveň se zvýšil objem služeb, jež USA nabízejí nerezidentům. To je v přímém rozporu se záměry prezidenta Bidena, který právě reformy finanční transparentnosti prezentoval jako klíčovou součást své zahraniční politiky. Biden dokonce kritizoval Švýcarsko, Kajmanské ostrovy a Bermudy, že umožňují nadnárodním korporacím vyhýbat se placení daní. Zároveň ale americké státy Delaware nebo Nevada patří k jedněm z nejoblíbenějších k umístění mateřských společností nadnárodních gigantů, kteří se tak vyhýbají placení daní v zemích, kde produkují své výrobky nebo služby. Děje se to pomocí různých fíglů, například dceřiná společnost působící v Evropě platí své „matce“ v Nevadě za licenci na používání firemního loga tak velké částky, že jí zkrátka nezbyde nic, z čeho by odvedla daně v zemi, kde finančně profitovala ze své výroby či know how.
Automatizovaná výměna informací o finančním chování nerezidentů na jejich území probíhá mezi více než stovkou států, konkrétně mezi jednotlivými daňovými úřady. Spojené státy jsou jedinou velkou světovou ekonomikou, která se těchto výměn neúčastní. Po ostatních zemích je ale naopak vyžadují.
Důvodem, proč se Velká Británie (13. místo), Německo (7. místo) nebo Itálie (21. místo) nacházejí na hodnotovém žebříčku na tak špatných pozicích, je jejich tolerování svěřenských fondů, které jsou do značné míry anonymní a umožňují ukrývat horentní jmění. Německo v roce 2020 sice přijalo sérii zákonů, jež firmám a svěřenským fondům ukládají povinnost zveřejnit své konečné vlastníky, jejich vynucování ale poněkud pokulhává. Z podobných důvodů si o dvacet příček pohoršila Itálie, kde se dostupnost obdobných informací nejen že nezlepšila, ale dokonce zhoršila. Itálie je také benevolentnější ohledně vybírání daní od nerezidentů.
Švýcarsko je tradičně proslulé svým bankovním tajemstvím. Lucembursko zase příjemnou daňovou politikou cílenou na zahraniční investory. Spojené arabské emiráty a specificky Dubaj mají nejen neprůhledné rejstříky vlastnictví, ale jsou i zeměmi, které nabízejí takzvaná zlatá víza, tedy statut rezidenta v Dubaji či v Emirátech za větší částky tam investovaných nebo utracených peněz – a je celkem lhostejné, odkud tyto peníze pocházejí.
Singapur se na žebříčku netransparentnosti posunul nahoru, protože navýšil objem svých finančních služeb poskytovaných nerezidentům. Z opačného důvodu klesla míra netransparentnosti v Hong Kongu a na Kajmanských ostrovech. Britské Panenské ostrovy jsou vyhlášeným daňovým rájem dlouhodobě, majitelům firem nabízejí vysokou míru anonymity a tamní finanční úřady se v komunikaci s ostatními rozhodně nepřetrhnou. Česko skončilo na 92. místě.