O úrovni země prý svědčí její vztah ke zvířatům, napsala polská spisovatelka Olga Tokarczuk. Pokud se podle ní lidé chovají krutě k němým tvářím, nepomůže jim žádná demokracie. Jak si v tomto směru stojíme, i s přihlédnutím ke slavné sentenci Maxima Gorkého „člověk, to zní hrdě“, vypovídají čísla. Jen za minulý rok bylo vyhlášeno za vyhynulých 21 zvířecích druhů. Faunu ničí také černý trh se zvířaty, často prováděný za drastických podmínek. Například zločinci ve Španělsku se nestydí týrat štěňata tím, že je pašují v maličkých klecích. Lépe na tom nejsou ani plazi na opačné straně zeměkoule, což se podařilo odhalit australské policii. V Brazílii zase využívají husy k hlídání věznic.
Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.
#1 Pašování slovenských štěňat
Při raziích v Madridu a Gironě španělská policie objevila asi sto živých zvířat, ostatky mrtvých živočichů a stopy po tom, že je pašeráci zabíjeli. Úřady následně zadržely osm podezřelých osob, které nelegálně chovaly a prodávaly kočky a psy. Někteří tvorové pocházeli ze Slovenska a Maďarska. Jejich putování do Španělska trvalo až patnáct hodin v autech přeplněných dalšími živými tvory. Skupina pachatelů nabízela zvířata na internetových bazarech i přes vlastní webovou stránku, aniž o ně příliš pečovala. Psi často trpěli nemocemi a jejich noví majitelé mnohdy nevěděli vůbec nic nejen o jejich původu, ale ani o špatném zdravotním stavu. Ve Španělsku jde nejspíš o oblíbený typ zločinu. Jen během října tu totiž policie takto zachránila víc než 500 zvířat.
Gang, jenž pašoval štěňata, představuje web OCCRP.
#2 Husí strážníci
„Autobus, autobus, přejel ve vsi hejno hus,“ stojí v jedné české říkance. Stát se to však ve skutečnosti a navíc na jihu Brazílie, vězeňští dozorci by neopatrnému řidič jistě dali co proto. Proč právě bachaři? Okolo tamní věznice se totiž prohánějí hejna hus. Hlídkují na zeleném prostranství mezi vnitřním plotem vězení a hlavní venkovní zdí a brání vězňům v útěku. Pokud by něco podobného některé z nich přece jen napadlo, na utíkající desperáty by upozornily hlasitým kejháním. Ovšem i husa se unaví a potřebuje relaxovat. A tak i správa věznice chtě nechtě musí tolerovat jejich rekreační přestávky, kdy se chodí koupat do nedalekého jezírka. Ředitelství věznice ale dobře ví, co tolerovanou koupelí a odpočinkem činí – právě tito ptáci jsou díky své ostražitosti vynikající hlídači, dokonce lepší než psi. „Máme tu elektronický dohled, lidské hlídače… a nakonec i husy, které nahradily psy,“ vyjádřil se šéf věznice Marcos Roberto de Souza. Šéfem zmíněného ptačího hejna je naopak houser pojmenovaný Piu-Piu. Když ho policisté zavolají jménem, ozve se hlasité kejhání. Co svému okolí sděluje, těžko říct. To slova ředitele Souzy jsou velice srozumitelná, neboť uvedl, že péče o hejno hus je oproti chovu psů mnohem efektivnější a cenově daleko dostupnější. My dodáváme, že i spravedlivější: když mají totiž husy lidí po krk, stačí jim zamávat křídly a basta fidli.
O husím hejnu hlídajícím vězně se dočtete na webu agentury Reuters.
#3 Ještěři za milion dolarů
Vynalézavý gang od protinožců chtěl do Hongkongu převážet stovky živých ještěrů a hadů v hodnotě více než jednoho milionu dolarů (tedy asi 22,4 milionu korun). Některé z tvorů měli v plánu prodávat za pět tisíc dolarů za kus. Policie z východoaustralského Nového Jižního Walesu nakonec zatkla čtyři osoby, které měly mít v plánování operace prsty. Podle úřadů byli živočichové chováni ve špatných podmínkách a údajně nacpaní v malých bednách, určených k odeslání do zámoří poštou. Policisté v průběhu vyšetřování takto narazili na celkem 257 ještěrů a tři hady. Pro plazy jde ale o příběh s dobrým koncem: většina z nich je momentálně umístěna v zoologických zahradách či parcích pro volně žijící živočichy. Teprve po této adaptaci na jiný prostor než stísněnou bednu budou vypuštěni do volné přírody.
Podrobnosti o pašerácích plazů najdete na webu The Australian.
#4 Odkud se dovážejí luskouni?
Šupiny z luskounů se pokoutně dovážejí převážně z Nigérie, většina zvířat však pochází z Kamerunu. Hlavní ohniska pytláctví s těmito ohroženými tvory teď napomohly odhalit testy DNA. Jejich pomocí vědci vystopovali pašerácké trasy a pozůstatky afrických luskounů až ke konkrétním oblastem. Od roku 2012 se pytláctví s těmito hmyzožravými savci pokrytými velkými šupinami přesunulo ze Sierry Leone do Kamerunu. Testy tak mají pomoci úřadům efektivně identifikovat zdroj ulovených luskounů, tedy to, z jaké oblasti přesně pocházejí. Po celém světě se ročně nelegálně přepraví možná až miliony těchto zvířat. Jejich šupiny jsou totiž žádaným artiklem, a to hlavně v Číně, kde se používají v tradiční medicíně. Obchod s luskouny mezi zeměmi však zakazuje mezinárodní dohoda. Jak ale vyplývá z předešlého, bohužel i pro tuto smlouvu platí slova dobrého vojáka Josefa Švejka, když na dotaz kuchaře Kulajdy „a to se smí, střílet na vlaky označené červeným křížem?“ ve slavném románu Jaroslava Haška odpovídá: „Nesmí, ale může!“
Podrobné vysvětlení toho, jak přesně vypadá testování DNA ze vzorků tkání luskounů, i proč je tak důležité, najdete na webové stránce science.org.