Krátce po tom, co Putinovo Rusko rozpoutalo válku v Ukrajině, se začala na ohrožených územích šířit obava o děti umístěné v ústavní péči. Potravinářský magnát Ruslan Šostak vyslyšel prosby vedení Dněpropetrvské oblasti a na vlastní náklady děti přemístil do hotelů na tureckou riviéru. Jeho nadace ovšem ke svým svěřencům postupně přestala pouštět zástupce tureckých úřadů i Mezinárodního červeného kříže. Nedostatek prostoru, jídla či lékařské péče, špatné hygienické podmínky, psychický a fyzický nátlak i sexuální násilí ze strany personálu hotelu – o tom všem se píše ve zprávě úřadu ukrajinského ombudsmana. K dokumentu, který je celých jedenáct měsíců držen v tajnosti, získala přístup šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová. V Odposlechu si s ní o programu „Dětství bez války“ povídá Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Znásilnění místo záchrany. Ukrajinské děti evakuované do Turecka appeared first on investigace.cz.

Rusko se podle zprávy moldavské Zpravodajské a bezpečnostní služby (SIS) rozsáhle vměšovalo do průběhu říjnového referenda. V něm měli občané rozhodnout, zda chtějí přímo v ústavě zakotvit, že Moldavsko chce vstoupit do Evropské unie. Zprávu předložil parlamentu šéf SIS Alexandru Musteață v polovině loňského prosince. Po Rumunsku se tak Moldavsko stalo další zemí, jejíž tajné služby popsaly fungování ruských vlivových operací.

V případě Moldavska se ukazuje celkový rozsah operace, zahrnující dezinformační kampaně, nelegální financování proruských politických stran, organizování násilných protestů, zneužívání pravoslavné církve, ale také kybernetické útoky na volební infrastruktury prováděné zřejmě zahraničními aktéry.

Těsný výsledek referenda a reakce prezidentky Sandu

Říjnové moldavské referendum skončilo velmi těsným výsledkem. Pro se vyslovilo 50,3 procenta hlasujících obyvatel. Bezprostředně po hlasování prohlásila uřadující moldavská prezidentka Maia Sandu, že „zločinecké skupiny (…) zaútočily na naši zemi desítkami milionů eur, lží a propagandou, přičemž použily ty nejhanebnější prostředky, aby naše občany a náš národ udržely v nejistotě a nestabilitě“. Poté dodala, že tyto skupiny byly podporovány ze zahraničí. Zpráva tajné služby nyní detailně popisuje, jak měla celá operace vypadat.

Ilan Șor: Oligarcha za pokusem destabilizovat Moldavsko

Klíčovou roli v pokusu o zmanipulování podle informací tajné služby SIS sehrál moldavský oligarcha Ilan Șor. Kořeny jeho bohatství sahají do roku 2014, kdy se podílel na rozsáhlém bankovním podvodu, během něhož byla ze tří moldavských bank – Banca de Economii, Unibank a Banca Socială – ukradena přibližně jedna miliarda dolarů, což odpovídalo zhruba 10 až 12 % tehdejšího moldavského HDP. Za tento podvod byl Șor v roce 2017 odsouzen k sedmi a půl letům vězení, proti rozsudku se však odvolal. V roce 2023 mu byl trest zpřísněn na 15 let odnětí svobody. Șor do vězení ale nikdy nenastoupil, neboť utekl do Izraele a později do Ruska.

Přečtěte si

Bratrstvo finanční pračky pochází z Ruska

Strana „ȘOR“: Politická zástěrka pro vlivové operace

Soudní proces ani odsouzení ovšem Șorovi nezabránily převzít politické hnutí Rovnost a přejmenovat jej na Stranu „ȘOR“. Pod touto hlavičkou byl v roce 2019 zvolen do moldavského parlamentu. Nicméně zasedání parlamentu se z důvodů trestního stíhání nikdy osobně nezúčastnil.

Șorovu stranu moldavský ústavní soud nakonec v létě roku 2022 zakázal s tím, že její poslanci dokončí svůj mandát jako nezařazení. To však Șorovi nebránilo v dalším politickém angažmá. Na jaře roku 2024 se přesunul z Izraele do Ruska, kde měl podle tajné služby koordinovat rozsáhlou operaci, jejímž cílem bylo vměšování do moldavské politiky, a především do připravovaného referenda o Evropské unii. Jeho nově vzniklé koordinační centrum pak mělo být přímo pod ochranou a kontrolou ruské tajné služby FSB.

Podle zpráv moldavské SIS vznikl v Moskvě koordinační štáb projektu ȘOR (SHOR) se samostatnými útvary, odpovědnými za politickou techniku, organizaci, finance a logistiku, vedený právě Ilanem Șorem. V hlavním městě Moldavska Kišiněvě posléze začala fungovat výkonná kancelář odpovědná za právní aspekty, vztahy s veřejností, koordinaci práce s mládeží, logistiku a také za školení osob vystupujících na volebních shromážděních.

Kancelář měla vyškolit více než 100 „verbířů“, následně rozdělených mezi 119 územních buněk. Cílem každé z nich bylo získat nejméně 1 500 pracovníků. Mimoto vzniklo více než 1 900 primárních buněk a v nich prošlo školením přes 33 tisíc aktivistů. Každý z aktivistů měl najít 5 až 10 voličů, jimž slíbil peníze za hlasování proti zakotvení vstupu do EU v ústavě. Odměnu dostávali i samotní organizátoři – asi 2 000 leu (cca 2 600 korun) měsíčně, v říjnu asi 3 000 leu (cca 3 900 korun). Podle moldavských tajných služeb ale verbíři nakonec získali méně koupených hlasů, než bylo v plánu: celkem opatřili hlasy asi 84 000 lidí.

Pobeda – Victorie: Nový proruský blok a jeho strategie

Jako krytí pro tuto strukturu posloužil nový politický subjekt, jejž Șor založil pod názvem Pobeda – Victorie. Jeho členy jsou Șorova zakázaná strana a několik menších proruských stran z Moldavska. Șor se stal politických lídrem Pobedy, funkci výkonného tajemníka přijala Evghenia Guțul, taktéž členka Șorovy zakázané strany a zároveň i guvernérka Gagauzské autonomní oblasti. Jde o oblast Moldavska, jejíž obyvatelstvo většinově tvoří Gagauzové. Podobně jako známější separtistická část Moldavska Podněstří je Gagauzsko silně proruské. Obyvatelé Gagauzské autonomní republiky v roce 2014 v referendu odmítli vstup Moldavska do EU, a pokud by k němu mělo dojít, schválili možnost vyhlásit svou samostatnost.

Podle zprávy moldavské SIS nově vzniklý politický blok Pobeda zřídil v Moskvě tři call centra, která zajišťovala spojení s moldavskými pobočkami a získávání nových sympatizantů. Centrála Pobedy měla k registraci nových promotérů a jejich další koordinaci využívat telegramový bot @KYCMD_bot.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:
Podcast Odposlech investigace.cz odebírejte zde.

Evrazia: Propaganda a organizace destabilizačních akcí

Nebyla to ale jediná organizace spojená se Șorem a vytvořená v dubnu 2024. Druhou představovala nezisková organizace ANO Evrazia, kterou založila bývalá tajemnice Strany „ȘOR“ Nelli Parutenco. Ta utekla z Moldavska v roce 2022 kvůli vyšetřování nelegálního financování Strany „ȘOR“.

Koordinační radu Evrazie vede Aljona Aršinova, poslankyně Státní dumy Ruské federace a členka strany Jednotné Rusko. Aršinova mimo jiné prohlásila, že Evrazia „dělá vše pro to, aby pomohla prezidentovi Vladimiru Putinovi oživit naši velkou eurasijskou rodinu“. Dalším členem koordinační rady je právě Ilan Șor. Podle novinářů z naší partnerské organizace OCCRP, ale i moldavské tajné služby hrála zásadní roli v ruském plánu na zmaření referenda právě Evrazia.

Působení Evrazie lze z obsahu zprávy SIS rozdělit na dvě části. Navenek vystupovala a vystupuje jako nezisková organizace s cílem „posilovat vzájemně výhodné integrační procesy v postsovětském prostoru“. Na jejím webu tak lze nalézt celou řadu projektů zaměřených na kulturní výměnu, humanitární pomoc či rozvoj spolupráce mezi postsovětskými zeměmi.

To je však pouze část její činnosti. Evrazia je zároveň nástrojem pro šíření protizápadní a proruské propagandy. Zpráva moldavské tajné služby uvádí, že propaguje koncept tzv. ruského světa (russkij mir). Dále ji viní i z dalších aktivit, jako je získávání moldavské mládeže organizováním pobytových návštěv v Rusku v rámci různých programů, z identifikace a lákání osob náchylných k destabilizačním akcím, z obcházení mezinárodních sankcí prostřednictvím zprostředkujících organizací či z vytvoření platformy pro nelegální financování politických stran.

Přečtěte si

Kreml investuje do svého přívětivého obrazu v zahraničí. Miliony tekly i do Ruského centra v Plzni

Výcvik protestujících: Taktiky pro konfrontace s policií

Krom toho ale Moldavané viní Evrazii i ze závažnějších věcí. Ve zprávě tajné služby se píše: „V období 19.–24. června 2024 bylo 115 mladých lidí z Moldavské republiky vysláno pod záštitou tzv. bloku ‚Victorie‘ (pod krytím projektů EVRAZIA) na školení v Moskvě o procesech, metodách a technikách organizace i způsobech chování během protestních akcí.“

Podle SIS mělo toto školení zahrnovat taktiky provokace policie a „inteligentní“ konfrontace s policejními kordony. Dále pak způsoby, jak postupovat ve fyzických potyčkách s pořádkovými silami, ale také metody a taktiky pro použití pyrotechnických zařízení a dýmovnic, způsoby házení předmětů na policii (kameny, vejce, balíky s vápnem), osvobozování zadržených kompliců a ochrany vůdců protestů či způsoby, jak postupovat při „neutralizaci“ policistů v civilu pod záminkou, že jsou „provokatéři“.

Zpráva SIS zmiňuje, že mezi školiteli byli i členové mládežnické organizace „Mladá garda Jednotného Ruska“.

Podle SIS se část proškolených Moldavanů zapojila do konkrétních vandalismů, například pomalování budov Telerádia Moldova, Nejvyššího soudu, sídla CEC a Ministerstva práce vápnem. Dvě osoby zadržené kvůli pomalování vchodu do budovy sídla moldavské vlády prohlásily, že za to dostaly zaplaceno 5 000 eur (cca 125 000 korun).

SIS rovněž tvrdí, že část mladých lidí byla vybrána pro jinou formu pokročilejšího výcviku v guerillových táborech v Bosně a Hercegovině, kde byli cvičeni jako provokatéři, kteří měli organizovat protesty a účastnit se násilných akcí. Jejich výcvik zahrnoval práci s drony, proškolení v psychologii protestujících mas a také výuku taktiky ohledně pronikání policejními kordony nebo lekce psychologie vhodné při náboru nových členů či k identifikaci policejního sledování. Součástí měla být i příprava vlastních zápalných zařízení a cvičení v reálných městských podmínkách.

Pravoslavná církev jako nástroj proruské politiky

Evrazia posloužila i jako prostor pro zapojení moldavské pravoslavné církve. Rusko mělo organizovat duchovní poutě do Moskvy, kde měli být pravoslavní duchovní přesvědčováni, aby podporovali proruský a protievropský postoj a aktivně se zapojili do ovlivnění prezidentských voleb i do referenda.

Podle SIS bylo kněžím po příjezdu do Moskvy nabídnuto podepsání smlouvy s organizací Evrazia a získání bankovní karty ruského platebního systému „Mir“. Tato karta měla sloužit pro příjemce finanční pomoci od Ruského patriarchátu. Po návratu do Moldavska jim byla přislíbena odměna od Evrazie ve výši 1 000 dolarů na osobu (cca 24 000 korun). Finanční pobídky měly motivovat kněze k aktivní podpoře proruských cílů.

Konsolidace moldavské diaspory v Rusku

Mimo tyto aktivity Rusko vytvořilo na svém území v rámci své vlivové operace několik zdánlivě nezávislých moldavských organizací. Klíčovou roli hraje Moldavské kulturně-vzdělávací centrum založené v prosinci 2023, které se oficiálně prezentuje jako instituce propagující moldavskou kulturu a národní hodnoty.

Podle zprávy tajné služby však centrum ve skutečnosti slouží ke konsolidaci moldavské diaspory kolem skupiny oligarchy Șora a k volebním manipulacím. To se projevilo například během prezidentských voleb v říjnu 2024, kdy centrum lákalo moldavské voliče v Moskvě na bezplatné poukázky do kavárny poblíž volební místnosti v ulici Neglinnaja. Současně jim nabízelo tzv. Kartu občana Moldavské republiky v Ruské federaci a za spolupráci slibovalo vysoké platy až 150 000 rublů (asi 30 000 moldavských leu, což je asi 39 000 korun). Centrum je přitom napojeno na tři moskevská call centra, která koordinují aktivity v Moldavsku i mezi diasporou.

Jak zaplatit vliv: Granty, kryptoměny a obcházení sankcí

K financování celé kampaně byla ruským projektem použita celá řada cest. Od poskytování grantů a darů až po platby v hotovosti či kryptoměnami. Do této akce byli zapojení kurýři, kteří přepravovali hotovost letecky.

Finančních záležitostí se zúčastnila i sankcionovaná Promsvyazbank, a to pro platební převody přes ruský system Mir a přes další platformy v Uzbekistánu a zemích Střední Asie. Využity byly rovněž platební systémy P2P, jako je „Zolotaya Korona“, ale i platformy pro platby kryptoměnami typu BINANCE a BYBIT. Podle tajné služby využily ruské speciální služby také aplikaci TRUSTEE, umožňující platit kryptoměnami pomocí virtuální karty VISA/Mastercard pro smartphony.

Celou snahu Ruska ovlivňovat kampaně v Moldavsku podpořily i kampaně na sociálních sítích TikTok, Facebook a VKontakte. Do placené reklamy na Facebooku Șorovo hnutí investovalo 140 000 eur.

Moldavská tajná služba rovněž uvádí, že vměšování do voleb a zpochybňování jejich procesu pokračovalo

i v samotný den konání referenda. A to v kyberprostoru za pomoci DDoS útoků na stránky vládních institucí i v reálném prostoru výhružkami bombovými útoky ve volebních místnostech v zahraničí.

Přečtěte si

Rumunsko: Kampaň na TikToku kandidátovi krajní pravice (skoro) vyhrála prezidentské volby

Rusko zrychluje: Od plánů v roce 2021 k realitě současnosti

Moldavsko je objektem zájmu Ruska již roky. V roce 2023 skupina investigativních novinářů zmapovala uniklé strategické plány Ruska na ovládnutí moldavské politiky z roku 2021. Plány mimo jiné zahrnovaly vznik sítě neziskových a politických organizací, které mají neutralizovat prozápadní snažení Moldavska.

Základní strategie už tehdy spočívala v podpoře proruských politiků, využití pravoslavné církve, vytvoření sítě proruských nevládních organizací, v boji proti sbližování s EU a NATO a v destabilizaci společnosti formou společenských nepokojů. Aktuální zpráva SIS ukazuje, že všechny tyto body Rusko v Moldavsku již naplnilo.

Zatímco však dokument z roku 2021 plánoval provádění postupné destabilizace až do roku 2030, realita ukazuje, že Rusko v reakci na moldavské referendum o vstupu do EU své aktivity podstatně zrychlilo.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Zpráva moldavské tajné služby: Jak Rusko chtělo zmařit referendum o EU appeared first on investigace.cz.

„Peníze jsou krásná věc, ale odsaď pocaď,“ prohlásil v roce 1995 František Mrázek, jedna z významných postav českého podsvětí, jehož život sloužil jako předloha filmu Příběh kmotra. Kde začíná odsaď a končí pocaď je ovšem individuální, takže se v dnešním #zesvěta podíváme na britské politiky, kteří vesele přijímají peníze od izraelské lobby, ale i na nový rekord v praní špinavých peněz v Hong Kongu. Na závěr prozkoumáme, jak se ve Španělsku kradly bankomaty. Aby tento výběr bizarních zpráv nakonec nevyzněl monotónně, zastavíme se v Ukrajině, kde oligarchovi Děripaskovi doručili významné psaní.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Izraelské kapesné

Pětina všech zástupců labouristické strany v britském parlamentu si přišla na v přepočtu 8,4 milionu korun. Vysoké platy funkcionářů by rozruch asi nevyvolaly, avšak tentokrát šlo o peníze z kapes izraelské lobby a vystačily na více než 50 návštěv v Zemi zaslíbené judaismu. Mezi štědré sponzory patří například organizace Labourističtí přátele Izraele (v angličtině Labour Friends of Israel, LFI), která labouristické poslance vysílá do Izraele na „zjišťovací“ mise. Co při svých misích zjišťují, přitom není specifikováno. Naopak víme, že 32 z 41 takto financovaných labouristických poslanců neutratilo za cestu do Izraele ani penny. Tedy z vlastní poslanecké peněženky.

Více o tom, jak labourističtí poslanci těží z izraelské štědrosti, se dočtete na stránkách Declassified UK. 

#2 Rekordmani v praní špinavých peněz

Kategorie legalizace výnosů z trestné činnosti má v Hong Kongu nového předáka. Co víc, má jich rovnou sedm, a to ve věkovém rozpětí od 23 let do 74 let. Těchto sedm podvodníků stojí za největším případem praní špinavých peněz na území Hong Kongu. Společnými silami proprali přes fiktivní účty a bankovní převody více než 42 miliard korun. Podle místních úřadů zločinecká skupina přijímala peněžní převody z Indie pod záminkou vývozu diamantů, drahokamů a drahých kovů. Obě země tak musely spolupracovat, aby podvodníky dostaly úspěšně za mříže. Z vazby se pravděpodobně jen tak nedostanou, může je ale hřát vědomí, že předchozí největší podvod tohoto typu dosáhl hodnoty pouhých 18 miliard. Zkrátka jak se říká, hranice lidských možností opravdu nejsou nepřekonatelné.

Podrobnosti o tom, jak moc podvodníci uškodili hongkongské ekonomice, lze prozkoumat na stránkách VnExpress.

Přečtěte si

Kryptopříběhy z Pobaltí: Estonsko jako centrum podvodů a praní špinavých peněz

#3 Oligarcho, nesu vám psaní

Oleg Děripaska je jeden z nejbohatších ruských oligarchů a menšinový spolumajitel rakouského stavebního koncernu Strabag. Právě proti němu se Ukrajina rozhodla podat oznámení o podezření ze všech nepravostí, které Putinův přítel spáchal. Ve své nepřítomnosti tak obdržel v tištěné formě, že je podezřelý z porušení hned sedmi článků ukrajinského trestního zákoníku. Například ze zpronevěry majetku, praní špinavých peněz a pokusu o změnu hranic Ukrajiny tím, že napomohl ruské invazi. A poněvadž se Děripaska vyhýbá Ukrajině jako čert kříži, Ukrajinci alespoň zadrželi dva jeho manažery, kteří mu v roce 2012 pomohli nezákonně převzít kontrolu nad výrobními zařízeními tamní těžařské společnosti.

Čemu se zatčení manažeři věnovali a co jejich pobyt za mřížemi pro Děripasku znamená, se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Pod rouškou reflexních vest

Když si oblečete reflexní vestu a se soustředěným výrazem se budete věnovat opravám ve veřejném prostoru, pravděpodobně nevzbudíte přílišnou pozornost. Dokonce se nikdo nepozastaví ani nad tím, pokud v reflexních vestách za pomoci autojeřábu rozbouráte stěny, odpojíte bankomaty, naložíte je na nákladní auta a odjedete s nimi kamsi do neznáma. Přesně to provedla zločinecká skupina ve Španělsku a možná by jim jejich plány i prošly, kdyby je policie nezastavila při běžné silniční kontrole. Zloději ztratili chladnou hlavu a rozprchli se ve snaze utéct, navíc jednoho z řidičů auta nenapadlo nic lepšího, než se pokusit policisty přejet. Strážníkům se podařilo skupinu dopadnout a zadržet i jejich lup. Zloději tak přišli o nakradených v přepočtu 2,5 milionu korun v bankovkách a také o své loupežnické vybavení: stroje na počítání peněz, autojeřáby a slavné reflexní vesty.

O geniálním plánu s převleky najdete informace na webu OCCRP.

The post #zesvěta: Peníze proprané, darované, ukradené appeared first on investigace.cz.

Autorka knihy Vražda Jána a Martiny: Vyšetrovanie nastoupila do redakce Aktuality.sk bezprostředně po tragické události a od té doby nepřestala sledovat vyšetřování, soudní procesy i další souvislosti případu. Redaktorka Zuzana Šotová se ji mimo jiné ptala, k jakým novým informacím se při psaní knihy dostala, jak probíhalo vyšetřování a jak zblízka ho sledovali politici a zkorumpovaní úředníci v rámci systému „náš člověk“, jak se s děním vyrovnávali novináři, ale také co se ve slovenské politice a společnosti děje dnes.

Přečtěte si

Šest let od vraždy Jána Kuciaka: Kdo bude ve skutečnosti řídit stát, nevíme

The post Podcast Odposlech: Je odkaz Jána Kuciaka stále živý? Rozhovor s Laurou Kellö Kalinskou appeared first on investigace.cz.

Pro všechny vášnivé posluchače našeho podcastu Odposlech a také milovníky investigativní žurnalistiky máme připravený vánoční dárek. Redakce přináší dvanáct tipů na nejlepší investigativní podcasty, které osloví nejen výtečnou prací samotných novinářů, ale i zručností autorů těchto audio příběhů. Témata budou našim čtenářům povědomá: oligarchové, dezinformace, Pegasus, slovenská politika, mafie, vraždy novinářů a pračky peněz. Popsané příběhy pocházejí z celého světa – spletité sítě organizovaného zločinu, stejně jako práce investigativních reportérů, neznají hranic a stopy mnohých kauz vedou přímo do Česka.

Reveal

Zpravodajský podcast z dílny Centra investigativní žurnalistiky se věnuje nejzávažnějším zjištěním stovek novinářů napříč celými Spojenými státy americkými, má ovšem mnohem větší zeměpisný dosah. Neexistuje snad téma, jež by se v Revealu neobjevilo – vliv fosilní lobby na klimatickou politiku států, sexuální zneužívání uvnitř mormonské církve, podvodné praktiky farmaceutických firem, prodej psychedelických drog, uniklé dokumenty Pentagonu, nucená práce v amerických věznicích, „legální“ vykořisťování v Amazonu nebo čtení předstírající malé děti. Příběhy podcastu přesahují americké hranice a ovlivňují každodenní život většiny Evropanů a celého západního světa.

Next year in Moscow

Zkušený reportér a editor britského deníku The Economist, Arkadij Ostrovskij, cestuje po Evropě a Blízkém východě, kde hovoří s liberálními Rusy, kteří Rusko opustili po začátku invaze do Ukrajiny v únoru 2022. Jsou mezi nimi novináři, právníci, umělci, aktivisté i běžní lidé odmítající zůstat na straně agresora. „Dobře si pamatuji ten pocit, že toto už není moje země,“ sděluje jedna z respondentek. Další dotazovaný zase vzpomíná na to, co ho ohromilo na Gorbačovovi, a také přemýšlí, co Rusko potřebuje nyní: porozumění tomu, že „lidský život a důstojnost mají větší váhu než prestiž státu.“ Americký kulturní týdeník The New Yorker zařadil Next year in Moscow mezi deset nejlepších podcastů tohoto roku.

Umění padělat

Až polovina uměleckých děl na českém trhu jsou padělky. Ani zkušení znalci mnohdy nepoznají rozdíl mezi originálem a falzifikátem. Tímto problémem se zaobírá podcast Umění padělat stanice Vltava z Českého rozhlasu. Vyšel v šesti dílech a průvodkyní je herečka Tereza Hofová, která problematiku padělání výtvarných děl prezentuje z různých úhlů pohledu – popisuje svou vlastní zkušenost s koupí falešné grafiky od Toyen, představuje kauzu Jiřiny Bohdalové, která přišla o miliony korun, když ji při koupi obrazů Emila Filly a Jana Zrzavého oklamal její bankéř, nebo vypráví příběh jednoho padělatele, jenž se živil jako řidič kamionu, avšak ve volném čase si paděláním přivydělával na to, aby jeho syn mohl hrát hokej. V podcastu se posluchači dozví také o nejnovějších trendech v rozeznávání originálu od padělku. Série je dostupná na webu Českého rozhlasu nebo na podcastových platformách.

Sounds Like Hate

Dokumentární podcast Sounds Like Hate začíná epizodou mapující příběh ženy, která se zapletla s krajně pravicovou skupinou, stala se její koordinátorkou, avšak nakonec se rozhodla, že z těchto kruhů musí odejít. Podcast přibližuje nebezpečí, jež hrozí lidem zapojeným do aktivit extremistických kruhů, a mimo to objasňuje i různé dezinformace nebo konspirační teorie. Sérii zpracovala americká organizace Southern Poverty Law Center, zabývající se bojem za občanská práva v USA se zaměřením na práva menšin, Afroameričanů či LGBTQ+ lidí. Organizace opakovaně vystupuje proti rasismu a je známá třeba i tím, že podala žalobu proti Ku Klux Klanu či White Aryan Resistance.

Shoot the Messenger

Co se stane, když téměř všemocný špionážní software schopný proniknout do libovolného mobilního zařízení a zcela ho ovládnout získá nedemokratická vláda hodlající pronásledovat své politické odpůrce? Kolik úmrtí aktivistů či novinářů po celém světě způsobila izraelská technologická společnost NSO Group, která vyvinula spyware Pegasus? Kdo firmu financuje a jakou roli v prodeji špehovacího softwaru hraje vláda Benjamina Netanjahua? Které současné vlády mají k tomuto softwaru přístup a jak se proti němu můžeme bránit? A jsou mezi nimi i evropské státy? Podcast poskytne odpovědi na všechny otázky týkající se legendárního špionážního softwaru a nastíní i hrozivé výzvy nové éry špehování lidí po celém světě. 

About a Boy: The Story of Vladimir Putin

Zdá se, že všichni jsou posedlí minulostí ruského prezidenta v řadách KGB, leč západním novinářům často uniká jeden neméně důležitý detail z Putinova života, jenž lze vystihnout jedním slovem: „dvor“. V ruštině znamená dvůr nebo ulice. Sovětské děti trávily ve dvorech šedivých paneláků většinu svého volného času, zatímco jejich rodiče pracovali v továrnách nebo stáli v nekonečných frontách na nedostatkové zboží. Právě dvor formoval Putinovy mocenské postoje, připomínající spíše svět vorů v zakoně než kultivované společenství vrcholných státníků. Novinářka Julia Ioffe, sama s ruskými kořeny, seznámí posluchače s mentalitou „dětí ulic“ a vysvětlí její klíčový význam pro pochopení jednání ruského prezidenta.

Dirty Deeds: Tales of Global Crime & Corruption

Podcast přináší reportáže z pozadí nejdůležitějších investigativních kauz celosvětové sítě novinářů OCCRP, kam patří i redakce investigace.cz. Příběhy, stejně jako členské redakce OCCRP, pocházejí z celého světa, a záběr je proto široký – od ropných polí ve Venezuele přes palisandrové lesy v Namibii až po stepi ve Střední Asii či francouzské majetky českého expremiéra, o nichž v podcastu hovoří šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová. Obcházení sankcí, ruští oligarchové, offshory, zprostředkovatelé a nastrčení ředitelé – novináři OCCRP osvětlují, jak rozplétají největší finanční podvody a jaký dopad to má na svět zločinu a světovou politickou elitu.

Ghost Church

V limitované podcastové sérií její tvůrkyně Jamie Loftus zkoumá americký spiritismus a příběhy lidí přesvědčených, že dokážou komunikovat s mrtvými. Ukazuje, koho tyto náboženské skupiny přitahují, jak americký spiritismus vznikal či proč mezi sebou bojují vykladači tarotových karet a pořadatelé duchařských seancí. Ghost Church je podle autorky pohledem na prožívání smutku a osamělosti v souvislosti s náboženskou vírou. Podcasty kombinují vzpomínky a vlastní zkušenosti Jamie Loftus s reportážemi a rozhovory s nejrůznějšími postavami od spiritistických médií po protestantské pastory.

Hot Money: The New Narcos

Když se řekne Pornhub nebo OnlyFans, zřejmě se většině lidí vybaví alespoň to, že je řeč o zábavě pro dospělé. Jenže kdo stojí za největšími producenty a distributory porna na světě? To je otázka, na kterou se v první řadě podcastu Hot Money anglického deníku Financial Times táže reportérka Patricia Nilsson: Who Rules Porn? Příběh o tom, jak začala zkoumat a rozplétat mechanismy fungování pornoprůmyslu, probírá se svým editorem Alexem Barkerem. Nilsson vystopovala, kdo se skrývá na vrcholu pornografické pyramidy, a její práce odhaluje temnou stránku tohoto byznysu, v němž se setkávají miliardáři, technologie a nejvlivnější finanční společnosti světa. A stopy vedou i do Prahy. Druhá řada podcastu Hot Money, tentokrát s podtitulem The New Narcos, vypráví z pohledu reportéra Financial Times Milese Johnsona příběh, jenž začal záhadnou vraždou a vedl až k prodeji drog, praní špinavých peněz a státem objednaným vraždám. Kriminální síť sahající od Dublinu po Dubaj je takzvaný superkartel, který přinesl do globálního obchodu s drogami nové trendy.

The 404 Media Podcast

Podcast média 404 je lahůdkou pro všechny, co se zajímají, jak nové technologie mění podobu světa. Čtyři novináři, kteří médium založili, přicházejí s investigativními reportážemi a texty o tématech jako hacking, kybernetická bezpečnost, kyberkriminalita, sex, umělá inteligence, spyware nebo ochrana soukromí. Jestliže toužíte vědět, jakým způsobem se přes reklamy na Instagramu prodávají drogy, co je jedním z největších tajemství FBI nebo kdo financuje deepfake porno generované umělou inteligencí, tento podcast by měl vaši zvědavost uspokojit.

Odhalenie – podcast ICJK

Slovenská dezinformační média a ruská propaganda, špionážní sítě, svoboda projevu, korupce ve slovenské vládě, organizovaný zločin a vražda novináře Jána Kuciaka. Podcast Odhalení je vytvořen Investigativním centrem Jána Kuciaka a nabízí audioverze článků redakce, ale i rozhovory, které odhalují pozadí práce na investigativních kauzách. Moderátorkou podcastu je investigativní reportérka Karin Kőváry Sólymos.

Slopné: Kdo je vrah?

Série Slopné: Kdo je vrah? podcastu 5:59 je poutavým vyprávěním o pozapomenutém případu brutální vraždy seniora, která před 12 lety otřásla Zlínskem. Investigativní reportérka Adéla Jelínková a fotografka Christine Havranová kauzu znovu zkoumaly a podařilo se jim odhalit nové souvislosti, jež mohou zásadním způsobem změnit pohled na tuto vraždu i na celé vyšetřování. Podcast se neomezuje pouze na konkrétní zločin, ale i na fungování české justice a zároveň upozorňuje na sporné důkazy a přehlížení některých důležitých stop v případu. Ukázalo se, že ubitý senior nelegálně obchodoval se zbraněmi a spolupracoval se slovenskými obchodníky s tímto artiklem. Redaktorky se snažily mimo jiné dopátrat, proč bylo odloženo prověřování slovenského recidivisty napojeného na organizovanou skupinu obchodníků se zbraněmi, jehož DNA byla nalezena na maskovací kukle nedaleko místa činu. Adéla Jelínková a Christine Havranová se pohybují mezi spisy a terénem, objevují dosud neznámé informace a navracejí se k událostem z minulosti s cílem vnést do této tragické události nové světlo.

The post Nejlepší investigativní podcasty: Dvanáct tipů od naší redakce appeared first on investigace.cz.

Abramovičova offshorová společnost najala „superagenta“, aby jí pomohl najít talentované mladé fotbalisty a získat jejich ekonomická práva na základě takzvaných smluv o vlastnictví třetí stranou. Něco podobného ale FIFA v roce 2015 zakázala. Jeden z hráčů, které Abramovič takto zrekrutoval, novinářům řekl, že se cítí být „zneužit“. Také nevěděl nic o tom, že za společností, jež získala jeho práva, stojí ruský oligarcha. Zjištění vyplývají z dokumentů uniklých v rámci nadnárodního projektu ICIJ a Paper Trail Media, Cyprus Confidential. 

Slovinský hráč Emir Dautovič byl kdysi považován za jednu z největších fotbalových nadějí své země. V roce 2012, kdy mu bylo pouhých 16 let, byl pozván na trénink anglického giganta Manchester City. Mladý obránce si myslel, že mu svět leží u nohou.

Po návratu z Manchesteru nahrávala jeho představám i schůzka se sportovním ředitelem slovinského klubu NK Maribor Branik, s nímž měl smlouvu. Dautovič setkání popsal novinářům z Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Der Standard a Paper Trail Media. Mimo ředitele se schůzky zúčastnili i jeho rodiče a zástupce mocného fotbalového agenta Pinhase „Piniho“ Zahaviho.

Od počátku nultých let zastupoval Zahavi řadu fotbalových hvězd a úzce spolupracoval s ruským miliardářem Romanem Abramovičem, tehdejším majitelem anglického prvoligového klubu FC Chelsea. Právě jméno tohoto vlivného agenta v Dautoviči vyvolalo naději, že by mohl brzy přestoupit do Abramovičova okouzlujícího týmu ze západního Londýna. Podle mladého Slovince totiž Zahavi mohl zařídit přestup do Chelsea „přes noc“.

Hráčův otec si chtěl celou věc promyslet, avšak ředitel NK Maribor naléhal. „Teď, nebo nikdy.“ Dautovičovi rodiče i sportovní ředitel nakonec smlouvu, kterou přinesl Zahaviho zástupce, podepsali.

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

„Proběhlo to následovně: podepište tady, podepište tam, hotovo. Smlouvu jsem si domů ani nevzal,“ řekl novinářům nadějný fotbalista. „Pro mě to znamenalo, jako bych ve své kariéře najel na dálnici… Můj agent bude Pini Zahavi! To bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát.“

Jenže na druhé straně smlouvy nebyl fotbalový klub Chelsea, ale společnost Leiston Holdings Limited neboli neznámá firma z Britských Panenských ostrovů, o níž nikdo z přítomných netušil, že patří Romanu Abramovičovi. Společnost se zavázala, že NK Maribor zaplatí za jejich hráče jeden milion eur (více než 35,6 milionů korun).

Dautovičova dohoda s Abramovičovým Leistonem je vhodný příklad takzvaného „vlastnictví třetí stranou“ neboli TPO (z anglického „third party ownership“), kdy hráč přepíše svá „ekonomická práva“ na společnost. Ta si pak může diktovat, kde bude fotbalista působit a kolik vydělávat. Anglická Premier League tuto praxi zakázala v roce 2007, mezinárodní fotbalová federace FIFA na začátku roku 2015. Současný prezident FIFA Gianni Infantino ještě jako generální sekretář UEFA tento typ dohod přirovnal k „modernímu otroctví“.

Jak v roce 2020 odhalil The Guardian, ruský oligarcha Abramovič tímto způsobem „vlastnil“ hned několik hráčů.

Uniklé dokumenty od kyperského poskytovatele poradenských služeb MeritServus nyní nabízejí bezprecedentní pohled na detaily a rozsah Abramovičových a Zahaviho operací, během nichž se snažili získat hráče a profitovat z přestupkových poplatků, které byly s jejich akvizicemi spojeny.

Abramovič na žádost novinářů OCCRP o komentář nereagoval. Zahavi se odmítl vyjádřit. Vedení klubu NK Maribor uvedlo, že nemůže komentovat již proběhlé přestupy hráčů, navíc prý všichni lidé zodpovědní za „přestupovou politiku, nábor a sportovní záležitosti“ z doby, kdy Dautovič podepsal smlouvu s britskopanenskou firmou, klub opustili.

Novináři z OCCRP společně s dalšími mediálními partnery hovořili se třemi hráči, kteří podpisem převedli svá práva na Abramovičovy společnosti. Pouze Emir Dautovič ale souhlasil, aby ho citovali.

Sliby chyby

Zahavi, známý jako „superagent“, se v nultých letech stal předmětem mnoha mediálních profilů a zpráv, které ho vykreslovaly jako dobře informovaného obchodníka s přístupem k nejmocnějším lidem ve světě fotbalu, včetně legendárního trenéra Manchester United Sira Alexe Fergusona.

Na první stránky novin se pak Zahavi dostal i v roce 2017, když realizoval přestup brazilského útočníka Neymara z FC Barcelony do Paris Saint-Germain za rekordní sumu v přepočtu více než 5,8 miliardy korun. Psalo a hovořilo se o něm také jako o člověku, jenž Abramovičovi pomohl k akvizici FC Chelsea v roce 2003. Z uniklých záznamů vyplývá, že oba muži spolupracovali ještě několik dalších let, neboť Zahavi sháněl hráče pro britskopanenskoou společnost Leiston, s níž měl podepsanou dohodu.

Podle podmínek „dohody o investicích do hráčů“ z roku 2011 měl Leiston poskytnout více než 240 milionů korun na nákup ekonomických práv fotbalistů, které Zahavi doporučil. Agent se pak mohl podílet na zisku z jejich budoucích prodejů nebo obdržet provizi.

Mimo tento lukrativní byznys Zahavi údajně participoval i na smlouvách hvězdných hráčů přicházejících do Chelsea poté, co Abramovič klub koupil. Chelsea tehdy těžila z bohatství ruského oligarchy a utrácela nevídané částky za špičkové fotbalisty, což dříve neúspěšnému klubu přineslo během dvou let titul mistra anglické Premier League.

Ačkoli spojení se Zahavim zřejmě pomohlo mnoha hráčům dosáhnout svých snů, někteří z těch, co smlouvy typu TPO podepsali, skončili daleko od bohatství a lesku elitních evropských fotbalových soutěží.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Abramovičovy fauly v Chelsea

Mezi uniklými dokumenty z Cyprus Confidential jsou například dopisy kamerunského hráče Gaëla Etocka, někdejšího absolventa světoznámé akademie FC Barcelona, z níž vzešly superhvězdy jako Lionel Messi, Xavi Hernández či Andrés Iniesta. Etock se společnosti Leiston upsal v roce 2011 ve věku osmnácti let. Z jednoho dopisu vyplývá, že dva a půl roku po podpisu smlouvy TPO mu společnost platila v přepočtu pouhých 614 tisíc korun za sezónu.

Navzdory Etockovu působivému rodokmenu strávil fotbalovou kariéru v málo prestižních ligách v Izraeli, Finsku a Lotyšsku. Podle uniklých dokumentů to měla být právě firma Leiston, kdo o jeho přestupech výsostně rozhodoval.

Etock nechtěl své zkušenosti s Leistonem, Abramovičem a Zahavim komentovat.

Porušená fotbalová pravidla?

Uniklé dokumenty naznačují, že Abramovičovo využívání smluv typu TPO mohlo porušit pravidla FIFA ve dvou případech. Finanční bilance oligarchových společností Leiston a Conbair Holdings Ltd. za rok 2019 totiž ukazují, že za svůj majetek nadále uváděly hráče nejen po zmíněném zákazu FIFA v roce 2015, ale i po jejich přestupech do jiných klubů. V seznamu jejich „nehmotných aktiv“ jsou uvedeni dva hráči. Peruánský záložník André Carrillo a Brazilec Armindo Tué Na Bangna, známý jako Bruma.

Oba muži přitom od roku 2015 několikrát přestoupili mezi různými kluby. Samuel Cuthbert, advokát sportovního práva z londýnské kanceláře Outer Temple Chambers, OCCRP řekl, že přestupy mezi kluby vyžadují nové smlouvy, což by v tomto případě znamenalo, že společnosti, které práva na oba hráče vlastnily, by je mohly prodat pouze jednou.

Podle odborníka na sportovní právo Antoina Duvala není možné bez podkladových smluv a dokumentů o přestupech posoudit, zda byl zákaz TPO porušen. „Je však obtížné si představit situaci, kdy je hráč stále právně předmětem smlouvy TPO, byť po zákazu tohoto typu dohod dvakrát změnil klubovou příslušnost,“ řekl Duvala novinářům z projektu Cyprus Confidential.

Carrillo ani Bruma na zaslané dotazy nereagovali. Dva z klubů, jež oba fotbalisty zapůjčily nebo koupily, ale novinářům sdělily, že od hráčů i dalších stran podílejících se na jednání dostaly písemné ujištění, že žádné smlouvy TPO v jejich případech neplatí.

Kritici dohod TPO zároveň upozorňují, že díky těmto smlouvám mohl vznikat i střet zájmů. V případě Carilla například při zápasu v roce 2014, kdy hrál za portugalský tým Sporting Lisabon proti Chelsea v Lize mistrů. Abramovič přitom tehdy stále vlastnil polovinu Carrillových ekonomických práv. Podobně hrál tento fotbalista v dresu Watfordu proti Chelsea v Premier League v říjnu 2017, kdy byl zřejmě stále považován za majetek jedné z Abramovičových firem. Zda tento fakt nějak ovlivnil fotbalistův výkon, ale nelze potvrdit.

Výhradní pravomoc

Uniklé dokumenty také ukazují, že Abramovičova firma Leiston měla v některých případech ve smlouvách zakotvené právo ovlivňovat rozhodnutí o přestupech hráčů, což by mohlo představovat další porušení pravidel FIFA, jež zakazují externím společnostem nebo jednotlivcům vykonávat kontrolu nad „pracovními nebo přestupovými záležitostmi“ fotbalových klubů.

Nejméně ve třech případech smlouvy TPO dokládají, že Abramovičova společnost skutečně měla „výhradní právo“ o přestupech hráčů rozhodovat. Například v lednu 2012 Leiston zaslala dopis ekvádorskému klubu Deportivo Cuenca, v němž vedení informovala, že jejich hráč John Narváez bude během přestupového období v daném měsíci převeden do jiného klubu na základě podmínek předchozí „kupní smlouvy“.

Specialista na sportovní zákonodárství, advokát Samuel Cuthbert tyto doložky ve smlouvách označil za „znepokojivé“ a uvedl, že je „lze obtížně sladit se zákazem FIFA týkajícím se kontroly třetí stranou nad přestupem hráče“.

Další odborník, Antoine Duval, novinářům sdělil, že dopis adresovaný klubu Deportivo Cuenca postrádá kontext, protože předchozí kupní smlouva nebyla mezi uniklými dokumenty, nicméně dodal, že „tón dopisu poukazuje na základě definice FIFA na případ ovlivňování třetí stranou“.

Přečtěte si

Tryskáče, lustry, byty: Za co utráceli mocní Rusové v Česku

Já že pracoval pro Abramoviče?

V roce 2012 slovinský fotbalista Emir Dautovič věřil, že je stále hráčem NK Maribor a že podepsal smlouvu s agentem Zahavim, jenž ho bude zastupovat a nastartuje jeho cestu ke slávě. Ve skutečnosti už patřil společnosti Leiston, která měla právo rozhodovat o tom, kde bude hrát.

„Nikdy jsem o [Leistonu] neslyšel, kdo za tím stojí?“ reagoval Dautovič na dotazy novinářů z OCCRP a partnerských médií.

Když mu sdělili všechny podrobnosti o offshorové firmě, vypadal překvapeně. „Já že jsem pracoval pro Abramoviče? To mě zaskočilo. Přísahám, že jsem to nevěděl.“

Dautovič byl krátce po sepsání smlouvy draftován. Ne však do hvězdami nabitého klubu Premier League nebo jiného, který by se objevoval ve významných evropských fotbalových soutěžích. Místo toho přestoupil do srbského OFK Bělehrad, aniž proti tomu mohl cokoli namítnout. Krátce poté musel opět měnit klubový dres a přistál v belgickém týmu Royal Excel Mouscron. Ani tentokrát s ním nebyla dohoda konzultována.

„Byl jsem na kávě se svým nejlepším kamarádem, když mi zavolal můj agent a řekl: ‚Pozítří letíš do Belgie, už jsme všechno zařídili‘.“

Podle jeho dalšího vyprávění v Belgii prožíval těžké chvíle, neboť se mu nepodařilo získat stálé místo v sestavě nového klubu. Bylo mu 19 let a byl nešťastný, nakonec se rozhodl koupit si letenku domů, do Slovinska.

Dautovičova kariéra se nikdy nerozjela. Částečně za to může zranění, které utrpěl v roce 2012. Zároveň má však pocit, že od Zahaviho, s nímž se nikdy nesetkal, nedostal férovou šanci.

„Jestli si myslím, že mě využili? Ano. Byl jsem jen zboží,“ řekl novinářům.

The post Cyprus Confidential: Abramovičovy společnosti s fotbalisty podepsaly smlouvy o „moderním otroctví“, které mohou porušovat pravidla FIFA appeared first on investigace.cz.

Jak odhalily uniklé dokumenty zpracované v rámci projektu Cyprus Confidential, offshorové společnosti bývalého majitele FC Chelsea Romana Abramoviče prováděly zákulisní platby v hodnotě desítek milionů dolarů. Peníze mířily k fotbalovým agentům, klubům, skautům a manažerům. Platby za obchody spojené s fotbalem neprocházely oficiálním účetnictvím klubu, a tím se mohly porušovat pravidla UEFA ohledně finančního fair play, která omezují klubové výdaje. Podle odborníků tak mohla Chelsea získat nespravedlivou výhodu oproti svým soupeřům.

Když se v červenci 2017 slavný fotbalový tým FC Chelsea vydal na předsezónní turné do Číny a Singapuru, objevila se v médiích zpráva, která fanoušky nadchla. Antonio Conte, renomovaný italský trenér, tehdy podepsal novou dvouletou smlouvu, jež ukončila týdny spekulací o jeho budoucnosti.

Smlouva byla považována za nejlukrativnější v historii Chelsea. Conte, který si svými okázalými oslavami na hřišti získal srdce příznivců klubu, měl údajně vydělávat v přepočtu více než 270 milionů korun ročně, čímž by si upevnil místo mezi nejlépe placenými sportovními manažery světa.

Roman Abramovič, ruský miliardář a tehdejší majitel Chelsea, však toho dne neuzavíral smlouvu pouze s Contem.

Ve stejné červencové úterý roku 2017 se společnost z Britských Panenských ostrovů, kterou Abramovič vlastní, dohodla na vyplacení v přepočtu více než 280 milionů korun italskému fotbalovému agentovi Federicu Pastorellovi.

Na rozdíl od Conteho halasně proklamovaného podpisu smlouvy se tato dohoda odehrála tiše, zastřená závojem offshorového tajemství a před publikováním tohoto článku nebyla nikdy zveřejněna.

Abramovič souhlasil s tím, že od Pastorella koupí většinový podíl v neprůhledné společnosti, kterou Ital vlastnil v americkém státě Delaware pod názvem Excellence Investment Fund (EIF, LLC). Tato firma přitom neměla žádný veřejný profil a není jasné, jaká aktiva vlastnila a proč měla cenu ve stovkách milionů korun.

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

Abramovičova společnost Conibair Holdings Limited, jež nákup provedla, neměla s Chelsea žádné formální spojení. Její jedinou známou obchodní činností bylo to, že sloužila jako holdingová společnost pro Abramovičovo soukromé letadlo.

Na otázku OCCRP, zda platba souvisí s podpisem nové smlouvy s Contem, se Pastorello odmítl vyjádřit. Uvedl alespoň informaci, že „Conte není naším klientem.“ V roce 2021 deníku The Telegraph řekl, že není Conteho agentem, ale přiznal, že mu v roce 2017 pomáhal s potenciálním přestupem jednoho hráče, který ale nakonec ztroskotal. Conte na žádost OCCRP o komentář nereagoval a není jasné, zda o transakci vůbec věděl.

Podobných fotbalových transakcí je přitom v uniklých dokumentech více. Společně je analyzovali novináři z Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) a deníku The Guardian.

Podle odborníků mohly transakce porušovat pravidla finančního fair play (FFP), která Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) zavedla v roce 2011 s cílem omezit výdaje klubů a chránit integritu a finanční udržitelnost evropského fotbalu. Je proto možné, že Abramovičova snaha směřovat některé platby přes své vlastní společnosti uměle snížila náklady klubu, aby odpovídaly pravidlům nastaveným UEFA.

„Pokud by klub skrýval výdaje, jako jsou mzdy nebo amortizace přestupů, tím, že by tyto částky platil prostřednictvím jiných subjektů, lze si představit, že by mohl porušit pravidla FFP,“ řekl OCCRP Samuel Cuthbert, advokát v oblasti sportovního práva z londýnské kanceláře Outer Temple Chambers, poté, co prozkoumal uniklé spisy. „Ve skutečnosti by tak obcházel regulační požadavky, jež omezují možnost utrácet, a místo toho by utrácel prostřednictvím offshorové společnosti.“

Sankce za porušení pravidel FFP mohou zahrnovat pokuty, odečty bodů, vyloučení ze soutěží, omezení platů hráčů a odebrání odměn.

Dva lidé, kteří obdrželi platby od Abramovičových offshorových firem, potvrdili OCCRP, že peníze byly určeny na aktivity spojené s Chelsea.

Cílem pravidel FFP je zajistit, aby klubové výdaje odpovídaly příjmům, a omezit tak rozsah financování týmu, které si může superbohatý mecenáš typu Abramoviče dovolit. Pravidla však ohrožovala Abramovičovy ambice v Chelsea. Když v roce 2000 ruský miliardář a oligarcha klub získal, utratil jen za hráče stovky milionů dolarů, což přineslo Chelsea dlouho vytoužený úspěch. I po zavedení pravidel FFP pokračovala Chelsea v náboru špičkových fotbalistů a pod Abramovičovým vedením tým získal pět titulů v Premier League a dvě trofeje v Lize mistrů.

Abramovič na e-mailové otázky ohledně uniklých smluv neodpověděl.

Chelsea, která loni změnila majitele, uvedla: „Tato obvinění vznikla před současným vlastnictvím klubu a netýkají se žádné osoby, která v klubu momentálně působí.“ Zároveň vedení klubu dodalo, že si „je vědomo neúplných finančních výkazů týkajících se historických transakcí během předchozího vlastnictví klubu“. Klub tyto záležitosti sám nahlásil všem příslušným fotbalovým regulačním orgánům.

UEFA udělila Chelsea za porušení pravidel FFP za Abramovičova vlastnictví v červenci letošního roku pokutu ve výši více než 240 milionů korun. Kvůli možnému porušení FFP je klub rovněž vyšetřován vedením anglické Premier League. The Football Association, řídící orgán anglického fotbalu, uvedla: „Provádíme vyšetřování.“

Střet zájmů

Jednoho říjnového večera roku 2004 nastoupili hráči Chelsea na svém londýnském stadionu Stamford Bridge k historicky prvnímu zápasu Ligy mistrů UEFA proti CSKA Moskva. Kapitán John Terry tehdy otevřel skóre zápasu, který měl být prvním ze dvou podzimních vítězství nad ruským týmem.

Spokojený Roman Abramovič, jenž dění na stadionu samozřejmě sledoval, měl další důvod k oslavě.

Přečtěte si

KremRule: Český majetek mocných lidí Kremlu v jedné databázi

Měsíc před tím totiž dospělo vyšetřování UEFA k závěru, že miliardář nemá v CSKA Moskva „kontrolní podíl“. Tehdy se objevila obvinění z jeho nevhodných vazeb na ruské fotbalové mistry, neboť Abramovičova ropná společnost Sibněfť uzavřela s CSKA tříletou sponzorskou smlouvu v hodnotě 54 milionů dolarů.

Aby se zabránilo střetu zájmů a zajistila se integrita soutěže, pravidla UEFA vyžadují, aby „žádná fyzická nebo právnická osoba neměla kontrolu nebo vliv nad více než jedním klubem účastnícím se klubové soutěže UEFA“. Vzhledem k tomu, že většinovým vlastníkem společnosti Sibněfť byl Abramovič, vyvolalo její sponzorování klubu CSKA Moskva u UEFA nepříjemné otázky.

Na záběrech ze zmiňovaného zápasu Chelsea s CSKA Moskva v roce 2004 je vidět Abramoviče stojícího po boku prezidenta ruského klubu Jevgenije Ginera. Od té doby byli oba v tisku popisováni jako „blízcí přátelé“. Uniklé dokumenty však naznačují, že jsou si ještě bližší, než bylo dosud známo. Abramoviče s prezidentem CSKA Moskva spojují také tajné finanční dohody přesahující rámec smlouvy se Sibněfť.

Z uniklých dokumentů zpracovaných v rámci projektu Cyprus Confidential totiž vyplývá, že mezi lety 2010 a 2016 se tři společnosti z Britských Panenských ostrovů vlastněné Abramovičem dohodly na půjčkách v celkové výši přesahující 2,1 miliardy korun určených společnosti se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Tu přes další britskopanenskou firmu vlastnil Ginerův syn Vadim.

Podle smluv, jež má OCCRP k dispozici, měly být půjčky použity k „všeobecným firemním účelům“ a k financování „investic do komerčních nemovitostí“. V několika případech se Jevgenij Giner za půjčky osobně zaručil. Jedna z půjček byla poskytnuta offshorové firmě syna ruského fotbalového šéfa v únoru 2012, kdy Chelsea a CSKA Moskva soutěžily v Lize mistrů a mohly hrát proti sobě, pokud by CSKA Moskva postoupila do finále. Chelsea tenkrát soutěž vyhrála.

Nespravedlivá výhoda

Po 19 letech vlastnictví Abramovič loni Chelsea prodal, poněvadž na něj v důsledku ruské invaze do Ukrajiny britská vláda uvalila sankce. Jeho působení v klubu ale přineslo Chelsea nebývalé úspěchy. Tým získal 21 domácích a mezinárodních trofejí, včetně dvou vítězství ve finále nejprestižnější evropské fotbalové soutěže Ligy mistrů, naposled nad Manchesterem City v roce 2021.

Od té doby šly ale výkony týmu dolů.

V minulé sezoně skončila Chelsea v Premier League na dvanáctém místě, což je nejnižší umístění od roku 1994, a nepodařilo se jí kvalifikovat ani do jedné z hlavních soutěží UEFA – Ligy mistrů, Evropské ligy a Konferenční ligy.

Klub se potýká s problémy i mimo hřiště. Kromě pokuty, kterou Chelsea v červenci obdržela od UEFA, by mohla čelit dalším trestům, pokud probíhající vyšetřování Premier League odhalí porušení FFP za Abramovičova vedení.

„Zpětné tresty však nemohou zvrátit výsledky minulých soutěží, a pokud by se zjistilo, že Chelsea získala nespravedlivou výhodu, mohlo by to vážně poškodit pověst sportu,“ vysvětlil OCCRP advokát Samuel Cuthbert. „Jakákoli možnost získat nespravedlivou výhodu vychyluje soutěž ve prospěch určitého klubu a podkopává důvěru ve fotbal.“

„Jde o to, aby kluby hrály férově a bylo také vidět, že férově hrají. Bez obou těchto věcí důvěra ve hru klesá.“

The post Cyprus Confidential: Abramovičovy fauly v Chelsea appeared first on investigace.cz.

Kladenské letiště o rozloze více než 24 hektarů, dům v Karlových Varech a pozemky rozeseté po celé České republice. To všechno vlastní čtyři české firmy, jejichž jediným společníkem je offshorová firma Gonura Limited se sídlem na Kypru. Z pohledu zákona sice vlastnit majetek skrze offshory trestné není, ale offshorové schéma často slouží k zakrytí samotné vlastnické struktury a nemožnosti zjistit, kdo z celé struktury nakonec čerpá benefity. Do března 2023 byl jediným společníkem Gonury Ferdinand Überall, kterého spolu s bývalým advokátem Davidem Michalem soud poslal do vězení za krácení daní. Redakce investigace.cz se zabývala vlastnickou strukturu Gonury Limited, na jejímž konci stojí od letošního března podnikatel a lobbista Ivo Rittig, a také vazbami společnosti na Michala a Überalla skrze další offshorové firmy.

Cyprus Confidential je kauza Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) a projektu Paper Trail Media, založeném na úniku 3,6 milionu dokumentů ze dvou právnických firem, zprostředkovatelské společnosti a obchodního rejstříku z Kypru. Tento středomořský ostrov je známý tajnůstkařením ohledně vlastnických struktur společností a zároveň infrastrukturou, jež toto utajování umožňuje. 

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

Data a dokumenty, na jejichž analýze se podílelo 69 médií z 55 zemí včetně investigace.cz, pocházejí z období před rokem 2022. Mimo jiné ukazují, jak ruští oligarchové, zločinci a známé podnikatelské rodiny využívají Kypr k zakládání offshorových společností. Právě nemožnost dohledat takzvaného konečného majitele kyperských firem může nahrávat obcházení sankcí, ukrývání vytunelovaných financí nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Jedním z Čechů, jejichž jména se v Cyprus Confidential objevila, je i Ferdinand Überall, do března 2023 majitel všech podílů společnosti Gonura Limited. 

Boj o pozemky v Hodkovičkách

V dubnu 2019 přinesla Česká televize zprávu o policejním navrhu obžalovat z krácení daní advokáta a „Rittigova právníka“ Davida Michala a podnikatele Ferdinanda Überalla. Šlo o prodej pozemků v pražských Hodkovičkách, z kterých měla být podle policie v Česku zaplacená daň z příjmu v hodnotě téměř 30 milionů korun. O rok později oba muže pražský Městský soud poslal do vězení, jejich odvolání později zamítl Vrchní soud v Praze a trest ještě zpřísnil. Michala odsoudil k šesti letům odnětí svobody, do vězení nastoupil v roce 2022, a pokutě 3,65 milionů korun. Überall odešel s pěti lety za mřížemi a pokutou půl milionu korun. Oba muži již nastoupili do výkonu trestu.

Michalovy kauzy

Policisté podezírali Michala a Rittiga v několika kauzách, například v případu zakázky na tisk jízdenek pražského dopravního podniku, z nákupu drahé nafty z Oleo Chemical nebo z úniku informací z BIS. Žádné obvinění nakonec před soudem neobstálo. V roce 2021 byl David Michal nicméně odsouzen podruhé, a to za předávání úplatků v Nemocnici Na Homolce a advokátní komora ho za to vyškrtla ze svých řad.

Pozemky v Hodkovičkách získal v roce 2012 restituent Zdeněk Č. O jejich koupi měla podle toho, co zaznělo při hlavním líčení u pražského Městského soudu, od začátku zájem kyperská firma Certonia. Transakce proběhla tak, že pozemky od restituenta nejdříve koupila česká firma Randwick Trade za zhruba 44 milionů korun. Certonia jí na koupi půjčila, pak uplatnila opci a převzala akcie firmy Randwick. Už předtím měla Certonia domluveného zájemce o pozemky, u soudu bylo řečeno, že na přelomu roku 2014 a 2015 vyjednávala se společností Finep Modřany. 

Nastala ale komplikace. Firma Finep nechtěla být veřejně spojována se společností Certonia. Podle právníka Michala byl důvodem fakt, že „Certonia Trading byla v minulosti spojována s Ivo Rittigem“ a Finep Modřany se kvůli tomu bála „negativního hodnocení od banky při sjednávání financování“. Role mezičlánku se tedy ujala další kyperská firma Varvadi.

Přečtěte si

Pandora Papers: Tam, kde se potkává Ivo Rittig s Petrem Bendou

Během roku 2015 prodala Certonia akcie majitele pozemků v Hodkovičkách, tedy firmy Randwick, prostředníkovi Varvadi za něco přes 150 milionů korun. Varvadi akcie ještě v témže roce prodala společnosti Finep Modřany za více než 201 milionů korun. Právě kvůli těmto dvěma obchodům byli Michal a Überall odsouzeni. Jejich argumentaci, že kyperské firmy v Česku nemusí platit daň, soud neuznal. Odvolal se při tom na ustanovení, na jehož základě mají firmy, „jejichž hodnota plyne z více než 50 % z nemovitého majetku umístěného v ČR“, v Česku daňovou povinnost.

Shodné podpisy s Certonií a Michalova společnost

Městský soud v Praze zakládal svůj verdikt i na odposleších a na zajištěné příchozí i odchozí poště z Michalovy právní kanceláře MSB Legal. Mimo Certonii a Varvadi se tak rozsudek zmiňuje i o jiných offshorových kyperských společnostech. Dokumenty k některým z nich jsou prokazatelně podepsány jedním a tím samým člověkem, jako je tomu u listin firmy Certonia. Některé z těchto offshorových firem byly v minulosti součástí struktury kyperské Gonury, což ukazuje časová osa.

Pro zobrazení ve větším rozlišení klikněte zde.

Uniklé dokumenty v rámci Cyprus Confidential, které má redakce investigace.cz k dispozici, odhalují právě vlastnickou strukturu kyperské společnosti Gonura Limited. Založila ji společnost Altruco Holdings Limited v roce 2007, až do května 2010 ale Gonuru vlastnila společnost Mavex Group Incorporated, kterou – jak prokázal Městský soud v Praze – fakticky vedl Michal, byť ji na papíře vlastnil Überall. Od května 2010 do května 2011 se Gonura opět stala majetkem zakládající firmy Altruco Holdings Limited. Nejdéle pak majitelem Gonury byla kyperská Geraldia Holdings Limited, a to až do roku 2019.

Dne 7. května 2019 byly ale všechny podíly Gonury převedeny na Ferdinanda Überalla, který je držel až do letošního března, kdy se podíly přesunuly do vlastnictví české společnosti Corte Property. Naposledy se majitel podílů změnil letos v srpnu a jejich držitelem se stala česká Lucky Us Corporation.

Obě české společnosti jsou poměrně mladé: Corte Property vznikla v březnu 2023 a Lucky Us Corporation je pouze o čtyři měsíce starší. Obě společnosti sídlí v Benešovské ulici na pražských Vinohradech a jejich jediným společníkem je podnikatel a lobbista Ivo Rittig. Ten ostatně vystupoval jako ředitel kyperské společnosti Caspera Holdings Ltd, která je od dubna 2023 současným majitelem kyperské Gonury. 

Kdo je Ivo Rittig?

Jméno Ivo Rittig se objevilo v jízdenkové kauze Dopravního podniku Praha (DPP) nebo v kauze společnosti Oleo Chemical, která měla dodávat DPP předraženou bionaftu. Ve všech případech byl ale zproštěn obvinění a v současnosti se věnuje podnikání. Dlouhá léta žil v Monaku, roku 2022 se ale opět vrátil do Česka. Rittig má blízko k organizaci Oktagon MMA pořádající smíšené bojové turnaje na území Česka, Slovenska a Německa.

Kladenské letiště a pozemky za miliony korun

Největší ze čtyř českých firem, jež patří kyperské Gonura Limited, je Gonura Property, s. r. o. Podle českého katastru nemovitostí vlastní Gonura Property, kterou přes výše popsané offshorové schéma ovládá Ivo Rittig, velké množství pozemků rozesetých po různých částech republiky. Mezi léty 2016 až 2022 jich tato společnost prodala hned několik, a to obcím a státním subjektům. Transakce jí podle registru smluv vynesly asi 12 milionů korun. Nejvýnosnější byl prodej 49 pozemků městu Příbram za více než čtyři miliony korun. Šlo o různě velké pozemky, silnice, říční koryta a vodní plochy. Podle starosty Příbrami Jana Konvalinky je s nabídkou oslovil zástupce Gonura Property.

Dále tato firma prodala městu Benešov celkem devět pozemků za 2,8 milionů korun. Místostarosta Roman Tichovský je popsal jako většinou zastavěné parcely, dva z pozemků navazovaly na pozemky města. Obchod podle Tichovského podobně jako v případě Příbrami iniciovala Gonura Property. „Městu zaslala seznam nabízených pozemků. Město si ze seznamu vybralo ty, které jsou zastavěny nebo jsou pro město dále využitelné,“ přiblížil redakci investigace.cz průběh nákupu místostarosta.

Přečtěte si

Dubaj jako útočiště zločinců, zkorumpovaných politiků a kontroverzních postav

Gonura Property prodala pozemky také Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), tentokrát ale obchod iniciovalo ŘSD. Podle tiskového mluvčího Jana Studeckého ŘSD pozemky potřebovalo, jelikož jsou součástí dálnice D4 vedoucí z Prahy na jihozápad.

Další ze čtyř českých firem vlastněných kyperskou Gonura Limited je vedle Real 9 a Letiště Velká Dobrá společnost Gonura Real. Podle údajů z katastru nemovitostí jí patří v Karlových Varech dům s přilehlým dvorem. Účetní závěrka společnosti z roku 2021 uvádí cenu nemovitosti ve výši zhruba 27 milionů korun.

Firma Real 9, a. s., podle účetní závěrky z roku 2021 naopak vlastnila pozemky v hodnotě více než 40 milionů korun. Z katastru nemovitostí je zřejmé, že v současnosti jí patří pět pozemků na pražském Břevnově o rozloze přesahující 16 tisíc metrů čtverečních. Většina z nich je v katastru označena jako veřejná zeleň. 

Společnost Letiště Velká Dobrá, s. r. o, je majitelem plochy, na níž leží letiště Kladno včetně přilehlých letištních budov. Provozovatelem tohoto letiště je společnost BLUE SKY AIRPORT, s. r. o, jejímž společníkem je přes Letiště Velká Dobrá kyperská Gonura. Stejně jako v případě Gonura Property je jejím jednatelem Rittigova Corte Property.

---

Edit: Změna titulku z důvodu překlepu a oprava faktické chyby ohledně majitele kyperské Gonury. 11:39 25. 4. 2024

Autoři textu: Kamila Plzáková, Hana Čápová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Cyprus Confidential: Ivo Rittig vlastní skrze offshorové schéma pozemky v Česku. Do března patřily odsouzenému Überallovi appeared first on investigace.cz.

Uniklé dokumenty z několika kyperských právnických a konzultačních firem ukazují, jak tento evropský ostrov napomáhal ruským oligarchům v ukrývání jmění a obcházení evropských sankcí i po počátku ruské agrese vůči Ukrajině. Nadnárodní novinářský projekt ICIJ a Paper Trail Media nazvaný Cyprus Confidential odhaluje tajné převody majetků Romana Abramoviče nebo jeho bývalých byznys partnerů Alexandra Abramova a Alexandra Frolova, ale i tajné dohody syrské ropné společnosti o nákupu materiálu z USA nebo financování německého novináře šířícího proputinovský pohled na svět.

Středomořský ostrov Kypr je již dlouhá léta geopolitickou křižovatkou, o kterou se přetahují impéria a kde se setkávají různé národy, kultury, náboženství a především peníze. Po desetiletí na ostrov směřoval ohromující příliv peněz převážně z Ruska, což sice několika málo tamním lidem zajistilo bohatství, ale samotný Kypr poznamenalo pověstí pochybného finančního centra.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Ivo Rittig vlastní skrze offshorové schéma pozemky v Česku. Do března patřily odsouzenému Überallovi

Práce Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), Paper Trail Media a jejich partnerských médií včetně investigace.cz nyní odhaluje, že Kypr hraje daleko významnější roli, než bylo známo, při transakcích špinavých peněz pro autokratický režim ruského prezidenta Vladimira Putina, ale i další diktátory a protidemokratické subjekty.

K těmto lidem a organizacím patří například syrští autokrati, jejichž státní ropná společnost se pokusila vyhnout obchodnímu embargu Spojených států tím, že k zamaskování nákupu produktů od dodavatele ropných zařízení z Houstonu využila kyperského prostředníka. Přes Kypr posílal peníze i Kreml, a to prominentnímu německému novináři známému proputinovskými texty.

Projekt Cyprus Confidential tak odhaluje dlouhodobou ruskou hegemonii nad hluboce provázaným světem kyperské politiky a financí. Zároveň vysvětluje, proč se Evropské centrální bance nepodařilo prosadit svou autoritu nad Kyprem, členským státem Evropské unie, ani zkrotit bankovní systém nafouknutý nelegálními penězi. A také ukazuje, jak poté, co Rusko v roce 2022 napadlo Ukrajinu, kyperská pobočka účetní a konzultační společnosti PwC pomáhala ruským oligarchům převádět jejich bohatství a podrývat západní sankce, jejichž cílem bylo přerušit financování Putinovy války. Vzhledem k tomu, že západní země stále častěji používají finanční sankce k zablokování toku peněz, které jiné vlády využívají k nepřátelským účelům, se Kypr stal skrytým finančním bojištěm.

ICIJ a jeho mediální partneři v rámci projektu prozkoumali 3,6 milionu uniklých dokumentů od šesti poskytovatelů finančních služeb se sídlem na Kypru a jedné lotyšské společnosti. Interní dokumenty, které tento únik obsahuje, se datují od půlky 90. let až do dubna loňského roku. Zahrnují důvěrné prověrky osob, organizační schémata, finanční výkazy, žádosti o bankovní účty a e-mailovou komunikaci. Dokumenty tak nabízejí komplexní vhled do tajnůstkářského finančního sytému.

Kritici kyperského netransparentního systému tvrdí, že závislost ostrova na ruských a dalších zahraničních penězích s sebou nese důsledky, které si uvědomujeme až nyní. „Když Rusové přišli na Kypr, přinesli s sebou nejen ruskou korupci, ale i ruský organizovaný zločin a agenty ruských zpravodajských služeb,“ říká Boris Demaš, ruský občan dlouhodobě žijící na Kypru a kritik vlivu Kremlu.

Přečtěte si

Cyprus Papers: kterak bohatí ke kyperskému občanství přišli 

Kyperský historik ekonomie Alexander Apostolides uvedl, že na politiku napojené ostrovní firmy, „které by měly být regulovány, zřejmě nacházejí způsoby, jak se tomu vyhnout a dělat věci, jež jsou buď nelegální, nebo přinejmenším neetické“.

Kyperská vláda navzdory kritice a zjištění novinářů tvrdí, že se situace zlepšuje. Podle vyjádření kyperského ministerstva financí klesly ještě před invazí do Ukrajiny v únoru 2022 ruské vklady v kyperském bankovním systému na 4 %. “Kypr vyvíjí od roku 2013 vytrvalé úsilí a podařilo se mu stabilizovat svůj bankovní sektor a stát se špičkovou jurisdikcí v oblasti boje proti praní špinavých peněz i vymáhání sankcí,” reagovalo na otázky ICIJ tiskové oddělení kyperské vlády.

Pod vlivem Kremlu

Do kyperského finančního systému, který má v rámci Evropské unie jedny z nejslabších zákonů o zveřejňování finančních informací a také shovívavou Centrální banku, přitekly od 90. let ruské investice v přepočtu za více než 4,6 bilionu korun. To oligarchům nad ostrovem zajistilo obrovský vliv. Kypr byl tak podle dokumentů z Cyprus Confidential nezbytným nástrojem, jak peníze buďto dostat z Ruska a investovat například do realit či jachet, nebo je pomocí finančních machinací dostat do Ruska zpátky a tam skrytě investovat. Podle zjištění novinářů z ICIJ a OCCRP bylo toto ukrývání peněz navíc možné i díky pomoci ze strany kyperských vládních představitelů nebo finančních institucí.

Jedním z nich je i bývalý kyperský prezident Nikos Anastasiadis, jenž před nástupem do funkce v roce 2013 vybudoval právní a zprostředkovatelskou firmu, která pomáhala ruským klientům zakládat offshory a byla podezřelá z napomáhání praní peněz. Poté, co se stal prezidentem, přenechal Anastasiadis firmu svým dvěma dcerám a dalším partnerům. Často pak cestoval do Moskvy na setkání s Putinem a zajišťoval dohody podporující užší hospodářské a finanční vazby mezi oběma zeměmi. Na základě zjištění OCCRP byla firma vyšetřována kyperským úřadem pro boj proti praní špinavých peněz a následně zproštěna podezření.

Přečtěte si

Uniklé dokumenty ukazují na propojení firem kyperského prezidenta s ruskou pračkou peněz Troika

Mezi Rusy, kteří byli klienty kyperských finančních a právních firem, z nichž dokumenty unikly, se nachází 96 sankcionovaných osob. Zhruba polovina z nich jsou takzvané politicky exponované osoby, tedy veřejně činní funkcionáři nebo osoby napojené na politickou scénu. ICIJ v uniklých dokumentech identifikovalo téměř 800 společností a svěřenských fondů registrovaných v tajnůstkářských jurisdikcích, jež vlastnili nebo ovládali Rusové a na něž byly od roku 2014 uvaleny sankce. Zatímco mnohé z registrovaných subjektů jsou takzvané skořápkové společnosti bez zaměstnanců a provozoven, některé jsou dceřinými společnostmi průmyslových gigantů. Například výrobce oceli Evraz, který dodává většinu železničních kolejnic, po nichž jezdí ruské vlaky přepravující zbraně a munici vojskům v Ukrajině.

Dokumenty rovněž umožňují nahlédnout do opulentního životního stylu ruských oligarchů. Ať už se jedná o jejich superjachty, sbírky drahých obrazů od Matisse, Moneta a Luciana Freuda, nebo soukromé koncerty, na nichž vystupovali třeba Amy Winehouse, Red Hot Chili Peppers a další slavné rockové hvězdy.

Ochotní pomocníci

Uniklé dokumenty také ukazují, že peníze od sankcionovaných Rusů nejsou cizí ani velkým auditorským a konzultačním nadnárodním společnostem, jako je PwC. Cyprus Confidential například odhalují, že PwC pomohlo jednomu z nejbohatších ruských průmyslníků Alexeji Mordašovi převést podíl v jeho společnosti v přepočtu za více než 32 miliard korun v ten samý den, kdy na něho Západ uvalil sankce. Kyperské ministerstvo financí věc podle svého vyjádření z loňského listopadu vyšetřuje.

Přečtěte si

Pandora Papers: Oligarchové a bankéři

Přibližně ve stejné době pomohla kyperská pobočka PwC při transakci v přepočtu 2,3 miliardy korun dvojici ruských oligarchů, které Velká Británie krátce na to prohlásila za součást „spolku vybrané elity“, pomáhajícího Putinovi vést válku proti Ukrajině. Alexandr Abramov a Alexandr Frolov byli sankcionováni kvůli svému zapojení do těžebního, dopravního a stavebního odvětví.

PwC oznámila, že opouští Rusko až několik měsíců po ruské invazi do Ukrajiny a zároveň svým pobočkám nařídila, aby přestaly pracovat pro klienty, na něž byly uvaleny sankce. „Jakákoli sankce vůči konkrétním ruským subjektům nebo osobám, která bude přijata kdekoli na světě, bude uplatňována všude na světě,“ uvedla účetní firma na svých internetových stránkách.

Přečtěte si

Proč je tak těžké dohledat majetek ruských oligarchů

Auditorská firma se podle prohlášení sice přestala starat o ruské finance, to ale neplatí pro osoby, jež tuto společnost opustily a založily si vlastní poradenské firmy. Jednou z nich je Abacus Ltd., kterou britská policie vyšetřuje kvůli obcházení sankcí v souvislosti s převáděním financí pro ruského miliardáře Petra Avena. Aven byl mimo jiné u založení finančního konglomerátu Alfa Group, který měl poskytnout pojištění ruskému výrobci zbraní Kalašnikov.

Další ze společností napomáhajících sankcionovaným ruským oligarchům byla podle Cyprus Confidential firma MeritServus. Jedním z jejích klientů se stal i Roman Abramovič, miliardář známý svými luxusními jachtami a do roku 2022 také vlastnictvím anglického fotbalového klubu Chelsea. Abramovič patří mezi nejznámější a nejvýznamnější ruské oligarchy a od 90. let je členem Putinova okruhu nejbližších.

Přečtěte si

Ocel z Abramovičovy společnosti Evraz zřejmě slouží ruské armádě

Ze zjištění ICIJ vyplývá, že společnost MeritServus pomáhala spravovat nejméně 14 svěřenských fondů registrovaných na Kypru, jež vlastnil nebo ovládal Abramovič. Společnost rovněž poskytovala služby Abramovičovým firmám registrovaným v jurisdikcích s vysokou mírou korporátního tajemství, včetně ostrova Man, Jersey a hlavně Britských Panenských ostrovů, kde byla registrována většina jeho společností – téměř stovka.

Cyprus Confidential mimo to dokládají, že Abramovičem kontrolovaný subjekt prodal velmi výnosný podíl v reklamní společnosti subjektu kontrolovanému Sergejem Rolduginem, což je violoncellista a Putinův dlouholetý přítel, jenž byl v rámci kauzy Panama Papers odhalen jako hlavní postava sítě, která přes banky a fiktivní společnosti převedla v přepočtu více než 40 miliard korun. Americké ministerstvo financí na Roldugina v červnu 2022 uvalilo sankce a označilo jej za „správce offshorového bohatství prezidenta Putina“. Z těchto peněz mohly být tajně financovány i aktivity fotbalového klubu Chelsea. Tuto možnost nyní vyšetřuje i vedení Premier League, neboť klub po Abramovičově odchodu uvedl, že jeho zveřejněné finanční závěrky „nejsou kompletní“. Abramovič byl pod tlakem sankcí nucen Chelsea prodat brzy po začátku Ruské invaze do Ukrajiny.

Přečtěte si

Tryskáče, lustry, byty: Za co utráceli mocní Rusové v Česku

Dodávky vybavení do Sýrie a proputinovský německý novinář

Cyprus Confidential rovněž odhalují rozhovory o nákupu amerického vrtného zařízení od houstonského výrobce NOV Inc. Jednalo se o komunikaci mezi syrskou státní ropnou společností a na Kypru registrovaným zprostředkovatelem. Článek předkládá důkazy o tom, že syrská ropná společnost a kyperský zprostředkovatel H. A. Cable Export se v letech 2014 až 2019 připravovaly provést nejméně pět transakcí s cílem získat zařízení NOV. V roce 2016 vznesla syrská společnost ohledně obstarání NOV dotaz na společnost H. A. Cable Export, a to „kvůli sankcím uvaleným na Sýrii ze strany USA“. V roce 2019 pak syrská společnost vyzvala H. A. Cable Export, aby od NOV nakoupila čerpadla a čerpací zařízení „co nejdříve“. Americké úřady přitom jakýkoli export do Sýrie zakázaly již v roce 2011 kvůli vládě autoritářského režimu Bašára al-Asada, přičemž zvlášť jmenovaly státem vlastněnou ropnou společnost. Společnost NOV popírá, že by s kyperským prostředníkem uzavřela jakýkoli obchod.

Mezi mnoha lidmi ze Západu, kteří si vybudovali kariéru na pozitivní prezentaci Ruska a jeho autokratického vůdce, je i Hubert Seipel, německý novinář, spisovatel a osobnost známá z televize. Své renomé si vybudoval díky bezkonkurenčnímu přístupu k ruskému prezidentovi, což dokládají jím zveřejňované snímky, na nichž společně loví jeleny na Sibiři a v limuzíně projíždějí Moskvou. Seipel tak vytvořil sympatický obraz Ruska a zemi vykreslil jinak než jako světovou hrozbu. Uniklé dokumenty nyní ukazují, že Seipel za tyto služby obdržel mezi lety 2018 a 2019 v přepočtu více než 16 milionů korun v podobě sponzorských darů. Peníze k novináři putovaly ze skořápkové firmy navázané na ruského sankcionovaného oligarchu a ocelářského magnáta Alexeje Mordašova.

Seipel byl v Německu dlouho považován za předního experta na Rusko. Ručně psaná poznámka na jednom z uniklých dokumentů z roku 2018 uvádí, že sponzorský dar byl určen na „napsání knihy o politickém prostředí v Ruské federaci“. Jiná poznámka na stejném záznamu odkazuje na dohodu z roku 2013 o „Putinově životopisu“. Autor vydal tuto německojazyčnou knihu od dva roky později pod názvem „Putin: Vnitřní pohledy na moc“.

The post Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím appeared first on investigace.cz.

Kam se po nedávných volbách bude slovenská politika posouvat a jak se promění  vliv různých zájmových a ekonomických skupin, jsme probrali se slovenským novinářem a komentátorem Arpádem Soltészem. Podle jeho názoru se pravidla politické hry na Slovensku změnila. Fico není zavázaný oligarchům a za svůj úspěch vděčí spíše populismu a sobě. Podle Soltésze slovenští politici v posledních letech nedodržují demokratická pravidla – nerespektují nezávislost soudní moci ani presumpci neviny. Volbou Igora Matoviče před třemi lety dali voliči průchod volání po pomstě, nikoliv po spravedlnosti, což pomohlo ke znovuzrození Roberta Fica. K čemu jeho návrat povede, se dozvíte v dnešním díle podcastu Odposlech.

The post Podcast ODPOSLECH: Fico už nikomu za nic nevděčí. Oligarchové se budou muset přizpůsobit, říká slovenský novinář appeared first on investigace.cz.