Jaroslav Láska je bývalý policejní vyšetřovatel. Na starosti měl trestní kauzu Mariana Kočnera a Pavla Ruska, ve které si Kočner nárokoval od televizní stanice Markíza téměř 1,8 miliardy korun na základě padělaných směnek. Během vyšetřování se Marian Kočner snažil uplatnit všechny své nástroje a vazby na policii, aby se nepodařilo nic prokázat. Mimo to nechal Lásku i jeho rodinu sledovat, v plánu měl i vytvoření kompromitujících materiálů, které by Lásku pravděpodobně stály místo u policie. Díky Láskovu rychlému zásahu se v červnu 2018 Kočnera podařilo dostat do vazby. Navzdory všem překážkám vyšetřovatel Láska prokázal, že směnky jsou padělané, a jak Kočner, tak Rusko byli odsouzeni k devatenáctiletým trestům odnětí svobody. Jaroslav Láska z policie před pár týdny odešel. Nadále se bude věnovat zkoumání majetku soudců, a to pod hlavičkou slovenské Soudní rady.

Kočnera jste na začátku vyšetřování směnkové kauzy podcenil. Jak se to projevilo?

Podcenil jsem ho v tom, jak velký má vliv a kam až je ochotný zajít.

Překvapilo vás jeho obvinění v kauze vraždy?

Ano. Nemyslel jsem si, že by někdo mentálně zůstal v devadesátých letech a myslel si, že něco vyřeší vraždou.

Proč byl Kočner přesvědčený, že mu to projde? Co ho dělalo nedotknutelným?

Systém. To, co dělal (podvody na DPH a další ekonomická trestná činnost – pozn. red.), mu v podstatě umožňoval systém. Neboli jeho napojení na politiku, justici, na všechno… To ho dělalo tak silným.

Byl Kočner skutečně nebezpečný? A jak?

Jak moc dokáže být Kočner nebezpečný, jsem naštěstí nikdy osobně nezjistil (narážka na vraždu Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové – pozn. red.). Jeho nebezpečnost jsem ale neodhadnul. Nechal například sledovat moje děti. A vlastně dodnes nevím, jak to doopravdy bylo. Když mi byl přidělen případ směnek, Marian Kočner byl ještě dost silný a vlivný. Proto jsem upozornil rodinu, že teď budu řešit tenhle případ. A že budu určitě monitorovaný, a pokud by se kolem nich něco divného dělo, ať si dávají pozor. 

Jednoho dne jsem odjel něco řešit od nás z Lučence do Bratislavy. Syn, kterému tehdy bylo necelých patnáct let, mi zavolal, že ho cestou ze školy až domů sledovalo nějaké auto. Doma byl sám a měl zůstat sám až do večera. Začal jsem si nadávat: „Ježiši, debile, ohrozil jsi ho!“ Jenže z Bratislavy je to k nám do Lučence autem tři hodiny. V tom okamžiku jsem nevěděl, co dělat. Byl to hodně blbý pocit.

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

Kromě toho sledování měl Kočner i plán, jak vás zkompromitovat?

Tehdy jsem něco podobného netušil, ale děly se zvláštní věci, které do sebe později zapadly. Že mi byl přidělený spis o směnkách, Marian Kočner zjistil ještě předtím, než jsem se do spisu vůbec podíval. V našem policejním systému se ta informace objevila okolo 21. dubna 2018, já jsem ten spis reálně dostal do rukou 26. dubna. Což si pamatuji přesně, protože jsem se šéfa ptal, jestli to má být dárek k svátku. Ve dnech mezi 21. a 26. dubnem si už o mně Kočner začal zjišťovat informace. Co jsem zač a tak podobně.

Setkání, které mělo sloužit k mé kompromitaci, proběhlo 3. května. Ten den jsem byl v Bratislavě, chtěl jsem se setkat s mezinárodně uznávaným expertem Dr. Aginským, který vyvinul analýzu forenzního zkoumání inkoustu. Přiletěl z Ameriky do Bratislavy na soudní jednání ohledně směnek. Jednání bylo nakonec zrušené, ale s doktorem Aginským jsem se setkal. Chtěl jsem si od něj vyslechnout, jak ta analýza probíhá.

V Bratislavě jsem se tehdy potkal s kamarádem a ještě jedním člověkem, který se se mnou chtěl už delší dobu setkat. S tím jsem neměl problém, nevadí mi seznamovat se s lidmi, proto jsem kývl na nabídku, že si spolu dáme kávu.

Jenže s tím člověkem přišel i Para (právník Mariana Kočnera – pozn. red.). Na to jsem vůbec nebyl připravený. Když jsem uviděl, že u stolu v kavárně sedí Para, okamžitě jsem se otočil a šel pryč. Kamarád i s tím druhým člověkem za mnou vyběhli a křičeli, ať počkám. Ale já už byl pryč.

Nešlo ale jen o Paru a toho druhého, který se se mnou chtěl setkat. V obchodním domě, kde jsme měli sraz, mě sledovali další lidé. Nebylo možné si jich nevšimnout, neboť všechny obchody byly ještě zavřené. Myslím, že nás měli s Parou vyfotit. A na základě těch fotografií pak tvrdit, že Kočnerovi vynáším informace ze spisu.

Takže jsem zareagoval, tak jak jsem zareagoval, což mě asi do značné míry zachránilo.

To, že se nás snažili zachytit u jednoho stolu, jsem si spojil až rok nebo rok a půl poté. Teprve když vyšly najevo informace o tom, jaký Kočner byl a jak fungoval. Původně jsem si tu schůzku vůbec nedával do souvislostí. Dokonce mě ani nenapadlo, že setkání s Parou má co dělat se spisem o směnkách. Tehdy jsem ani nevěděl, co v tom spisu přesně je. Mělo to nějakých 1 200 stran, a když to pouze prolistujete, nemáte ponětí o tom, co všechno za informace spis obsahuje.

Jaké byly důkazy, které vás přesvědčily, že Kočner s Ruskem směnky padělali?

Když jsem směnky vyšetřoval, neměl jsem k dispozici ani inkriminující zprávy z Threemy, ani svědectví Petra Tótha. Obojí do značné míry osvětlovalo, jak to vlastně udělali. Přesto jsem byl přesvědčený, že směnky falešné jsou.

Měl jsem totiž k dispozici šest nebo sedm znaleckých posudků a všechny vyzněly v Kočnerův a Ruskův neprospěch. To byla první věc. Druhá spočívala v tom, že kromě nich dvou neexistoval člověk, který by mohl potvrdit, že od roku 2000 směnky reálně existovaly. (Směnky byly údajně podepsané v roce 2000 a jediný člověk, který mohl jejich existenci v roce 2000 dosvědčit, byl právník Ernest Valko, jenž byl v roce 2010 ve svém domě zavražděn – pozn. red.). Další věcí bylo i to, že si neumím představit člověka, normálního člověka, který by si v dnešním světě dal podepsat směnku na půl miliardy korun se splatností 15 let. Nikdo tu přece nejsme do nekonečna. Může vás srazit třeba auto…

A i kdyby už měl směnku se splatností 15 let, určitě by normální člověk své rodině řekl, že takovou věc má, a pokud se mu něco stane, budou mít půl miliardy. A ne že to bude schovávat, aby se o tom nikdo nedozvěděl.

Jak je možné, že za směnky v hodnotě půl miliardy se zaručila TV Markíza, a to bez schválení správní nebo dozorčí rady?

Pavol Rusko byl v roce 2000 jednatelem Markízy. A tehdy Markíza fungovala tak, jak fungovala. Rusko tam byl pán země a tvorstva.

Rusko sice tvrdil, že směnky s účetními z TV Markíza konzultoval. Jenže u soudu pak nebyl schopný jmenovat ani jednoho člověka, kohokoli, s kým by směnky probíral. Tvrdil, že se radil s účetními o tom, že se to nemusí zanášet do účetnictví.

Když jsem pak z pozice vyšetřovatele vyslýchal paní, která tenkrát – v čase údajného podepisování směnek – vedla účetnictví, prohlásila, že o těch směnkách nikdy neslyšela. Navíc by to musela být právě ona, kdo by je dával do účetnictví.

Jakmile jsme Kočnera zadrželi, tvrdil mi, že vyšetřování a jeho obvinění děláme na zakázku. Odpověděl jsem mu, že jsem v životě nenapsal jediné usnesení o obvinění, u něhož bych nebyl bytostně přesvědčený o podstatě vykonaného.

A že jsem také žádného člověka neobvinil na objednávku.

Jak podplatit soudce

Byl jste s důkazy, jež se vám podařilo během vyšetřování shromáždit, spokojený? Nebo vám tam z dnešního pohledu ještě něco chybělo?

Vzhledem k tomu, že soud blokoval vydání směnek ke zkoumání jejich autenticity (na příkaz Kočnera – pozn. red), nebylo žádné další dokazování možné. Uplynuly totiž více než dva roky od okamžiku, kdy se ty směnky objevily u soudu. Po dvou letech od nanesení na papír se už nedá určit stáří inkoustu použitého u podpisů. A přesně dva roky jsme se k těm směnkám nemohli dostat. Po těch dvou letech vydal Marian Kočner pokyn a policisté se v tom mohli začít vrtat.

V červnu 2018 jste Kočnera narychlo zatkli, protože jste dostali informace, že by mohl mít v plánu útěk ze Slovenska a že má v Chorvatsku nachystanou jachtu.

Byla to urgentní akce, ale u toho jsem nebyl. Přišel jsem asi až půl hodiny poté, co byl zadržený.

Donesl jsem mu usnesení o vznesení obvinění a oznámil mu, z čeho je obviněný. Policisté s ním jeli domů pro nějaké jeho léky a potom už putoval k nám do kanceláře vyšetřovatele.

Zadrželi jste ho v bratislavském Mango baru. Jak to probíhalo?

Byl tam s nějakými známými na večeři. Byli tam dvě ženy a jeden muž.

Byl překvapený?

No, když jsem přišel, tak už překvapený nebyl. Ale kdo ví? Vždycky měl nasazený ten svůj kamenný obličej hráče pokeru. On se tak tvářil vždycky, jako že o tom věděl a že nás čekal.

Dostal pouta?

Ano. Mě čekal v poutech. Zatýkali ho totiž kolegové, co striktně dodržují předpisy. Takže při zadržení dostal rovnou pouta. Za tři dny se ale dostal ven. (Specializovaný trestní soud Kočnera nejdříve do vazby nevzal a propustil ho na svobodu. Prokurátor ale podal stížnost, o které rozhodoval Nejvyšší soud – pozn. red.)

Měli jste nějaký plán B pro případ, že by ani Nejvyšší soud Kočnera do vazby nevzal?

Neuvažovali jsme nad tím, co bude, jestliže se dostane na svobodu. Vazba byla z pohledu vyšetřování důležitá, ale ne rozhodující. Už tehdy jsme měli dost důkazů, výslechy obviněných i svědků jsme nepovažovali za rozhodující důkazy. 

V konečném důsledku Nejvyšší soud nevzal Kočnera do takzvané koluzní vazby, která se uvaluje z obavy, že by obviněný mařil vyšetřování například ovlivňováním svědků. Vzal ho do vazby preventivní (ta má zabránit pokračování v trestné činnosti – pozn. red.). 

Netušil jsem, jaký vliv měla tato osoba v policii, případně v justici. V tom momentě ale bylo pro mě a prokurátora spíš důležité, aby Kočner nepokračoval v páchání trestné činnosti, neuprchl ze země a nevyhnul se tak stíhání.

Kdyby ho Nejvyšší soud nevzal do vazby, asi by už na Slovensku nezůstal.

Také si to myslím. Už tehdy byl sice stíhaný i za jiné věci, ale ještě se vůbec nemluvilo o tom, že by mohl být později obviněný z objednávky vraždy. Vyslýchal jsem ho asi třikrát a nepovažoval jsem ho za člověka, který by vraždu pokládal za nástroj, jak něco získat. Myslel jsem si, že je chytřejší. On ale jinak není hloupý. Jen si možná opravdu myslel, že je nedotknutelný.

Svět podle Kočnera

Chodil jste na soud, který vedla Zuzana Maruniaková? (Civilní spor o pravost směnek, kde žalující stranou byla společnost Mariana Kočnera a žádala po TV Markíza skoro 70 milionů eur za směnky, které společně s Pavlem Ruskem padělal. Na pokyn Kočnera soudkyně Maruniaková potvrdila pravost směnek svým rozsudkem – pozn. red.)

Ne, nestihl jsem to. Už 26. dubna 2018 Kočnerovi tu směnku přiklepla (Maruniaková svým rozsudkem de facto přiznala Kočnerův nárok na 8,3 milionu eur a hodně posílila šanci získat prostřednictvím dalších tří probíhajících směnkových sporů oněch necelých 70 milionů eur od TV Markíza – pozn.red). Spis jsem dostal v den rozsudku. 

Co si myslíte o rozsudku? Čistě technicky vzato byl v pořádku. Proces ale v pořádku nebyl.

Ano, zdůvodnění rozsudku není a priori vadné. Důkazy však byly vyhodnoceny tendenčně. Co nahrávalo Kočnerovi, to se použilo, co bylo proti, to jako důkaz nepřipustili. Soudkyně ignorovala úplně zřejmé věci, v některých zápisech je to vidět zcela jasně. Maruniaková u soudu například sekala advokáty Markízy takovým způsobem, že je nepřipouštěla vůbec k ničemu.

Rozsudek obsahuje 40 stran zajímavého čtení. Je tam ale hromada věcí, které zpochybňují její odůvodnění. Bylo to jednoznačně tendenční a účelové rozhodnutí.

Ve dvojici Kočner–Rusko byl ten druhý spíš obětí, nebo partnerem?

Myslím si, že Rusko obětí nebyl. Jejich vztah využíval i on.

Původně Kočner žaloval Ruska, že mu měl směnky uhradit. Ten byl ale nemajetný. (Rusko prodal svůj podíl v televizi Markíza v roce 2002. Do roku 2015 měl Kočnerovi vyplatit falešné směnky, ale byl nemajetný – pozn. red.) Tak se povinnost zaplatit přenesla na ručitele, tedy TV Markíza. Ví se, jak Rusko přišel o peníze? 

Nevím, kde jeho peníze skončily. Jestli mu je opravdu Sýkorovci (členové slovenského podsvětí – pozn. red.) sebrali. Nějaké peníze musel určitě dát i na ukrajinskou ochranku, která ho tehdy chránila… i před Kočnerem. Co se s těmi penězi ale stalo, netuším.

Každopádně je to pro mě nepochopitelná věc. Že jde utratit tolik peněz a za tak krátkou dobu, aniž mu cokoliv zůstalo. Vždyť Rusko nakonec bydlel v bytě ve Five Star Residence, který mu ani nepatřil. Potom bydlel v hotelu Holiday Inn, tam jsem za ním chodíval. Takže vlastně ani neměl kde bydlet. Měl pouze nějakou adresu na doručování pošty v nějaké vesnici, kde bydlel otec jeho partnerky.

Neměl Rusko možnost říct Kočnerovi „do toho nejdu“?

Myslím, že ano. Avšak vzhledem k tomu, že neměl žádné finanční prostředky, zlákala ho vidina toho, že Kočner soudní spor ustojí a on z toho bude něco mít. Podle mě to považoval za jednoduchý zdroj příjmu. Kdyby jim to vyšlo, určitě by nezůstal na suchu. Dostal by část z těch výsledných 69 milionů eur (69 milionů eur je celková částka za čtyři směnky – dvě byly vystavené na 250 000 000 slovenských korun a dvě bianco směnky s později vyplněnou částkou přes 26 milionu eur; k této částce by se připočítal ještě směnečný úrok z prodlení 6 % – pozn. red.).

Co byly pilíře systému, který tohle umožňoval?

Ten systém byl absolutně prohnilý. Kočner měl kontakty na politiky, měl vliv na rozhodnutí soudu, na policejní špičky, na prokurátory. Šlo o lidi, kolem kterých se všechno striktně točilo. 

Na druhou stranu Kočner neměl podchycené celé policejní prezidium ani speciální prokuraturu. Měl tam pár svých lidí, což ale stačilo, aby se jeho záležitosti standardně dostávaly pouze k nim. Znal systém neboli jak tyto věci nasměrovat ke správným lidem, kteří budou jednat, pokud to bude potřebovat, nebo neudělají nic, jestliže to bude nutné.

Bouře, Boží mlýny, Očistec: Slováci letos účtovali s prohnilým státním aparátem

Změní se to teď? Za poslední dva roky na Slovensku skončila spousta lidí ve vazbě, policejní prezident Lučanský spáchal ve vazbě sebevraždu. Znamená to, že se něco změní?

Chtěl bych tomu věřit. Ale nejsem o tom stoprocentně přesvědčený. Na to je potřeba strašně moc lidí, velmi mnoho čestných lidí, aby se to změnilo. A člověk má obecně tendenci jít cestou nejmenšího odporu.

Co byly zlomové okamžiky za poslední dva roky?

Naděje na změnu existuje. Jenže jedna věc je někoho obvinit a druhá věc právoplatně odsoudit. Cesta je to velmi dlouhá a čas nikdy nehraje v náš prospěch.

Máte nějaký odhad, kolik z těch lidí, co jsou momentálně ve vazbě, reálně půjde sedět?

Doufám, že všichni, kteří páchali trestnou činnost. Osobně netoužím po pomstě, ale po 20 letech služby u policie mě jednoduše štve, že práce poctivých lidí je mařena skupinkou gaunerů, kteří myslí jen na svůj prospěch a v zásadě nerespektují žádná pravidla. Jak to skutečně dopadne, ale nevím, raději o tom nepřemýšlím.

Proč taková vlna odhalování a zatýkání v řadách policie a justice neprobíhá i v Česku? Myslíte si, že jsou na tom Češi o tolik lépe?

Myslím, že je to mentalitou. Navíc jste po listopadu 1989 nikdy nezažili dvanáctileté období vlády jedné strany. Což představuje spoustu času, kdy lze rozložit celý systém přes „naše lidi“.

Vraťme se ke Slovensku. Bude zatýkání ještě pokračovat?

Včera jsem slyšel poslance Národní rady (slovenský parlament – pozn. red.), který se divil tomu, že pana Lučanského (bývalý policejní prezident, jenž po obvinění a vzatí Speciálním soudem do vazby spáchal ve věznici sebevraždu – pozn. red.) umístili do přeplněné věznice. Tak ať postaví nové věznice, jestliže ty stávající jsou už všechny plné. To znamená, že další zkorumpované lidi už nebudeme zavírat? Nebo naopak ty, co už tam jsou dlouho, budeme pouštět? Nebo jak by si to pan poslanec představoval?

Je to na Slovensku skutečně problém, že už vězně není kam umisťovat?

Myslím si, že se pro ně vězeňské cely ještě najdou.

Nehrozí, že by se tito lidé pak ve věznicích spolu domlouvali?

To se nedá ošetřit. Vynášení Kočnerových motáků už jsme přece zažili. Máte tam povolený kontakt s advokátem bez přítomnosti třetí osoby. Dokud je zákon takto nastavený, nemůžete tomu nijak zabránit. Jeden advokát jde za druhým, ten za třetím. A jestliže se sejdou, domluví se a odevzdají si zprávy, nic s tím neuděláte. Prokurátor, soud i vězeňská služba se umísťováním obviněných do různých věznic snaží předcházet jejich koluzi, a tím pádem maření vyšetřování. Žádný systém ale není dokonalý.

Takže bude ještě další zatýkání?

Nevím, na těch spisech nepracuji. Ale doufám, že bude. Ještě bych měl pár tipů.

Jaroslav Láska do policie nastoupil 1. května 1999 jako vyšetřovatel v Lučenci. V roce 2008 začal pracovat v Úřadu boje proti organizované kriminalitě, který je předchůdcem dnešní elitní policejní jednotky Národní kriminální agentury (NAKA). Vyšetřoval společenskou celebritu a podnikatelku Noru Mojsejovou nebo daňového podvodníka Luboše Vargu. Jeho nejznámější mediální případ je falšování směnek televize Markíza, v kterém byli oba aktéři Marian Kočner a Pavol Rusko pravomocně odsouzeni na 19 let. Po úspěšném završení této kauzy ale v řadách policie skončil. Pod hlavičkou Soudní rady bude zkoumat majetky soudců.

The post Vyšetřovatel Láska: Když jsem pro Kočnera přišel, měl nasazený kamenný obličej appeared first on investigace.cz.

Přesně před třemi lety byl spolu se svou nastávající ženou zavražděn mladý investigativní novinář Ján Kuciak. Při své práci zdaleka neměl k dispozici všechny inkriminující dokumenty a výpovědi, které jako novináři máme dnes. Přesněji řečeno informace, jež vyšly najevo po sérii skandálních odhalení o tom, jak na Slovensku fungovala spravedlnost a za jaké peněžní částky si ji bylo možné koupit.

Ján Kuciak přinesl celou řadu odhalení o Marianu Kočnerovi, která se později potvrdila. Jedním z jeho prvních článků o něm, vydaný v roce 2017, byl text, popisující jak chtěl Kočner za pomoci svého známého Pavla Ruska a padělaných směnek připravit populární slovenskou televizní stanici Markíza o téměř 69 milionů eur (1,8 miliardy korun). I tímto textem Kuciak odstartoval sérii článků zaměřených na podvodné praktiky Mariana Kočnera, které pravděpodobně zapříčinily nejen jeho smrt, ale i smrt jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Zatímco v případu dvojnásobné vraždy byl Kočner prozatím osvobozen pro nedostatek důkazů, v kauze směnky, kterou Ján Kuciak popsal, byl letos v lednu odsouzen k devatenácti letům odnětí svobody. Rozsudek potvrdil Nejvyšší soud a je pravomocný. Vyšetřování obou případů nadto ukázalo, jak mocným a vlivným mužem podnikatel Marian Kočner na Slovensku byl.

Přečtěte si

Vražda

Na základě dokumentů, rozhovorů s vyšetřovateli a přístupu k datům z projektu Kočnerovy knižnice jsme proto detailně zrekonstruovali způsob, jímž Marian Kočner ovládl přes „své lidi“ slovenskou justici až tak dalece, že si troufl padělat směnky v hodnotě přes 1,8 miliardy korun a málem mu to prošlo.

Podvodné schéma, které vymyslel, nebylo slovy soudce „sofistikované a už vůbec ne geniální, (…) ale dalo by se spíš charakterizovat jako arogantní“. Kočner při padělání směnek totiž nespoléhal na svůj mozek „geniálního padoucha“, ale na vlivné zprostředkovatele ve slovenském soudnictví. Díky úplatkům a zastrašování se mu tak podařilo ovládnout nejen případ směnek, ale i několik dalších kauz, které u soudu potřeboval vyhrát.

„To, co Kočner dělal, mu umožňoval systém. Systém a politické špičky, které tady na Slovensku byly. Jeho napojení na politiku, na justici, na všechno… to ho dělalo tak silným,“ vysvětluje Jaroslav Láska, dnes už bývalý policista, který  vyšetřování padělaných směnek vedl.

Tuto zdánlivě neotřesitelnou pozici nabourala až vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, po které se od Kočnera začali odvracet i jeho nejvěrnější lidé a aura nedotknutelnosti se rozsypala jako domeček z karet. Letos v lednu tak byl poprvé v životě pravomocně odsouzen.

Marian Kočner byl sice opatrný a používal bezpečné komunikační kanály, avšak nečekal, že se policie dostane jak k jeho mobilním telefonům, tak i k motáku propašovanému z vězení, v němž k nim poslal přístupové údaje. Díky konverzacím, které pak policie v mobilních telefonech odhalila, bylo zahájeno trestní stíhání desítek soudců, policistů i prokurátorů.

Starý kámoš nebyl až tak zlý 

Marian Kočner a Pavol Rusko, dva hlavní aktéři podvodu se směnkami, nebyli vždycky přátelé, byť se znali už od dětství. V roce 2000 svedli tvrdý boj o to, komu patří televize Markíza, až musel Rusko nakonec Kočnera vyplatit. Rusko poté prodal své akcie v Markíze dohromady za několik set milionů slovenských korun. Ale už v roce 2012 byl překvapivě na mizině.

Přečtěte si

Chobotnice z šestého patra

Této situace využil Marian Kočner a odkoupil od banky pohledávku na dům, kde Pavol Rusko žil. „Kočner můj dluh odkoupil, mohl mě vyhodit na ulici, ale nikdy to neudělal,“ řekl tehdy u soudu v kauze směnky Rusko. „V mých očích není až tak zlý, za jakého jsem ho považoval.“

Ruskův vděk ale Kočner zužitkoval po svém. Vymyslel plán vycházející z faktu, že Pavol Rusko byl ještě v roce 2000 jednatelem i spolumajitelem televize Markíza. Kočner se proto rozhodl, že sežene tiskárnu a papír z roku 2000, vytvoří dvě směnky na 250 milionů slovenských korun a dvě bianco směnky, které Pavol Rusko podepíše s tím, že garantem dluhu je TV Markíza. A jelikož bývalý spolumajitel televize momentálně nemá žádné peníze ani majetek, Markíza bude muset zaplatit obě směnky plus úroky, což bude dohromady činit necelých 69 milionů eur (přibližně 1,8 miliardy korun). Součástí plánu bylo i to, že Pavol Rusko u soudu potvrdí pravost směnek a jejich vlastnoruční signování v roce 2000 a soudkyně během prvního stání uzná Kočnerův nárok.

Plán se stal záhy skutečností a v roce 2016 Kočner zažaloval TV Markíza pro nevyplacení směnek.

Žaloba ale měla několik slabých míst. Kočner vyžadoval vrácení obrovské sumy peněz ručené směnkami, o jejichž existenci přitom nikdo kromě něj a Ruska nevěděl. Tehdejší generální ředitel TV Markíza později u soudu uvedl, že účetní této televize nenašli jediný dokument, který by se o směnkách nebo takové půjčce alespoň zmiňoval. Právní zástupci TV Markíza navíc poukázali na to, že podpis Pavla Ruska v roce 2000 vypadal odlišně od toho, který je na směnkách, a naopak se nápadně shoduje s Ruskovým podpisem používaným v roce 2016. Navíc hned několik expertních analýz autentičnost směnek přímo zpochybnilo. Kočner tak musel zařídit, aby tyto důkazy a pochybnosti nikdy nezazněly před soudem.

Mám na to své lidi

Slovenský podnikatel se proto obrátil na bývalou soudkyni a tehdejší náměstkyni na slovenském ministerstvu spravedlnosti Moniku Jankovskou, o které mezi známými familiárně mluvil jako o své „opičce“. Jankovská byla díky pozici na ministerstvu i rozsáhlým klientelistickým vazbám a osobní slabosti pro luxusní dárky pro Kočnera jako stvořená.

Ještě na tiskové konferenci v září roku 2019 přitom tvrdila, že Kočnera nezná. „Neznám ho, nekomunikovala jsem s ním ani přímo, ani zprostředkovaně, ani osobně, ani prostřednictvím jiných osob, nijak. A už se k tomu nemíním víc vyjadřovat.“

Důkazy však jasně ukazují, že Jankovská na tiskové konferenci lhala. Šifrovaná komunikace, kterou se slovenským vyšetřovatelům podařilo získat z Kočnerova mobilu, poukazuje na to, jak byla Jankovská pro Kočnera důležitá, a to zejména při zprostředkování kontaktů nebo nátlaku na další soudkyně. Během deseti měsíců před Kočnerovým zatčením v červnu 2018 si spolu vyměnili přes šest tisíc zpráv.

Jankovská měla vliv i na málo zkušenou soudkyni Zuzanu Maruniakovou z obchodního úseku bratislavského soudu, která civilní spor mezi Kočnerem a TV Markíza dostala na starost.

Maruniaková totiž dříve pracovala jako podřízená Jankovské na ministerstvu spravedlnosti, která jí doporučila, aby se přihlásila do výběrového řízení na místo soudkyně Okresního soudu Bratislava V.

Poté, co byla Zuzana Maruniaková spolu s dalšími soudci včetně Moniky Jankovské v březnu 2020 zadržena, rozhodla se přiznat k tomu, že pracovala pod nátlakem Jankovské a začala spolupracovat s policií. 

„I přes to všechno musím říct, že mi [Jankovská] mnohokrát pomohla. A to zejména tehdy, když našla lékaře pro moji těžce nemocnou matku,“ vypověděla Maruniaková na policii. „Byla jsem její podřízená, a proto jsem její pokyny vždycky respektovala, i když jsem s nimi ne vždycky souhlasila.“  

Maruniaková také vypověděla, jak ji Jankovská oslovila už po několika týdnech, co jí byl přidělen spis s Kočnerovou směnkou. Její nadřízená ji měla přesvědčovat, že jde o jednoduchý případ, neboť směnky jsou pravé a „že by ji do žádné pí***iny nezatáhla“.

Zprávy, které si Kočner s Jankovskou vyměnil, ukazují nejen to, že chtěl, aby byl rozsudek vynesen co nejdříve, ale i fakt, že Jankovská jednala na jeho přání. Kočner se totiž obával, že by se po volbách mohla změnit politická nálada a jeho podvod se směnkami by mu pak u soudů nemusel tak lehce projít.

Kočner byl rovněž přesvědčený, že k soudnímu stání má vše dokonale připravené, a to včetně nezvratných důkazů.

Zuza má strach

Tuto atmosféru popsala ve své výpovědi Maruniaková slovy: „Jankovská naléhala, abych určila datum soudního jednání, co nejdříve to půjde, ideálně na září 2017, a věc rozhodla hned při prvním jednání.“ Na to se ale mladá soudkyně necítila a datum prvního stání určila na 8. února 2018.

Když to posléze vypadalo na další možné průtahy, Jankovská na ni zatlačila zprávou v Threemě: „Zuzka, běžte do piče!“ Maruniaková nechápala, co se děje, a tak se zeptala proč. Jankovská odpověděla, že je zvědavá, jestli se na ni také vysere.

Tři dny před prvním dnem soudního jednání se Jankovské ozval Kočner.

Jankovská pak přišla k Maruniakové do kanceláře. „Byla velmi naštvaná, nepříjemná. Řekla, že mně i mé rodině vždy pomohla a je tedy zvědavá, co 8. února udělám, a podle toho pak udělá tlustou čáru a na věc zapomene,“ uvedla Maruniaková na policii. „Řekla jsem jí, že se bojím, ona mi odpověděla, že se mám bát až pak [po vynesení rozsudku].“

Zprávy mezi Jankovskou a Kočnerem dokreslují, jak soudkyni Maruniakovou zastrašovali.

Přestože byla pod tlakem, Maruniaková během prvního stání nerozhodla. Což později vysvětlila tím, že při prvním stání nikdy nerozhoduje. Kočner tak musel počkat na další projednávání, které připadlo na 22. února 2018.

Jenže 22. února ráno ohlásil policii anonymní telefonát, že v bratislavských soudních budovách  je bomba a tyto prostory tak musely být vyklizeny. Novináři při tom zachytili nervózního Kočnera, jak popochází před budovou bratislavského soudu a telefonuje. Přestože mrzlo, měl na sobě pouze sako a z poloviny rozepnutou košili.

Podle prokurátorů z kauzy vraždy tou dobou už Marian Kočner několik hodin věděl, že novinář Ján Kuciak, který mu „kazil podnikání“, byl zavražděn.

Když se pak zpráva o dvojnásobné vraždě dostala na veřejnost a vyvolala obrovské demonstrace za odstoupení vlády, Kočner se tvářil, jako by ho to nezajímalo, a dál si řešil svou kauzu se směnkou.

Soudkyně Maruniaková nakonec potřebovala ještě další čtyři soudní stání, aby v této kauze  rozhodla. Stalo se 26. dubna 2018 a verdikt zněl ve prospěch Kočnera – směnky jsou pravé a Markíza musí zaplatit.

Kočner byl samozřejmě nadšený.

Rozsudek se ale vůbec nelíbil právním zástupcům TV Markíza, kteří byli přesvědčeni, že soudní proces nebyl spravedlivý. Poukazovali zejména na fakt, že Maruniaková během slyšení odmítla vyslechnout jejich klíčové svědky, odmítla jejich expertní analýzy směnek a nedala jim ani čas na přípravu závěrečné řeči. Podle jejich názoru soudkyně postavila svůj rozsudek pouze na posudku jednoho znalce, kterého si navíc vybral Kočner.

„Během soudního jednání jsem byla ovlivňovaná JUDr. Jankovskou, konala jsem pod jejím vlivem. Bez tlaku JUDr. Jankovské bych v tak medializované kauze jednala i nad rámec CSP (civilný sporový poriadok – pozn.red.), vyslechla i svědky, kteří o ničem nevěděli a směnky nikdy neviděli,“ přiznala později Maruniaková policii. „Situaci jsem jako mladá nová soudkyně nezvládla, podlehla jsem tomuto tlaku a nejednala racionálně.“ Navzdory přiznání ale Maruniaková trvala na tom, že její rozhodnutí nebylo motivované finanční odměnou.

Jenže zprávy mezi Kočnerem a Jankovskou naznačují něco jiného.

Právníci TV Markíza se odvolali a kromě odvolání podali i trestní oznámení na Kočnera a Ruska. Tento případ dostal v roce 2018 na starost vyšetřovatel Jaroslav Láska.

Netušil, co ho čeká. 

Zatímco metodicky shromažďoval důkazy o tom, že směnky jsou padělané, Kočner nechal sledovat nejen vyšetřovatele, ale i jeho rodinu.

„Jednoho dne jsem odjel něco řešit od nás z Lučence do Bratislavy. Syn, kterému tehdy bylo necelých patnáct let, mi zavolal, že ho cestou ze školy až domů sledovalo nějaké auto. Doma byl sám a měl zůstat sám až do večera. Začal jsem si nadávat: ‚Ježiši, debile, ohrozil jsi ho!‘ Jenže z Bratislavy je to k nám do Lučence autem tři hodiny. V tom okamžiku jsem nevěděl, co dělat. Byl to hodně blbý pocit,“ popisuje Láska scénu, kterou si dodnes do detailů vybavuje.

Nejednalo se však jen o sledování, co mělo vyšetřovateli znepříjemnit život. Kočner vymyslel i plán, jak ho zkompromitovat. 

„Tehdy jsem něco podobného netušil, ale děly se zvláštní věci, které do sebe později zapadly. Že mi byl přidělený spis o směnkách, Marian Kočner zjistil ještě předtím, než jsem se do spisu vůbec podíval. Hned si také začal zjišťovat, co jsem zač,“ popisuje Jaroslav Láska svůj první střet s Kočnerovým světem. Láskův kamarád pak navrhl schůzku s jedním známým, který prý moc stál o to, setkat se s vyšetřovatelem. Jenže na domluvenou schůzku přišel i Kočnerův právník Marek Para.

„Na to jsem vůbec nebyl připravený. Když jsem uviděl, že u stolu v kavárně sedí Para, okamžitě jsem se otočil a šel pryč.“ V obchodním domě, kde měli sraz, Lásku ale sledovali i další lidé. „Myslím, že nás měli s Parou vyfotit. A na základě těch fotografií pak tvrdit, že Kočnerovi vynáším informace ze spisu,” uzavírá svou zkušenost Láska.

„Podcenil jsem Kočnera v tom, jak velký má vliv a kam až je ochotný zajít.”

Přečtěte si

Svět podle Kočnera

Spadla klec

Vyšetřovatel případu se ale nenechal zastrašit a 20. června 2018 Kočnera i Ruska obvinil z padělání směnek a maření spravedlnosti.

Policie vzápětí Kočnera urychleně zatkla. Dostala totiž informace o jeho možném útěku do Chorvatska, kde měl Kočner svou jachtu. Zásahová jednotka zadržela obviněného podnikatele v bratislavském Mango baru při večeři s přáteli.  

„Jestli byl překvapený? Když jsem přišel, tak už překvapený nebyl. Ale kdo ví? Vždycky měl nasazený ten svůj kamenný obličej hráče pokeru. On se tak tvářil vždycky, jako že o tom věděl a že nás čekal,“ vybavuje si Kočnerovo zatýkání Láska.

Během následujícího soudního procesu Kočner i Rusko trvali na tom, že směnky jsou pravé, což dokládali svou expertní analýzou. 

V březnu 2020 ve vazbě skončila i Monika Jankovská spolu se Zuzanou Maruniakovou a dalšími 11 soudci. Jankovská během své výpovědi popřela, že by podřízenou Maruniakovou nějak zastrašovala a vyvíjela na ni tlak. Jak už bylo řečeno, Zuzana Maruniaková ale začala spolupracovat s policií a přiznala, že o směnkách rozhodovala pod vlivem Jankovské.

Peter Erdős, právní zástupce Moniky Jankovské k tomu poznamenává, že obvinění jeho klientky ze zneužití pravomoci veřejného činitele mu nepřijde dostatečně právně podložené. „Podle interpretace mé i prokurátorky nebyla Monika Jankovská v kauze směnek veřejně činnou osobou, takže nemohla zneužívat své pravomoci. K ničemu jinému se nebudu vyjadřovat, jsme teprve ve fázi neveřejného přípravného jednání.“

Letos v  lednu pak slovenský Nejvyšší soud potvrdil Kočnerovi i Ruskovi devatenáctileté tresty. Přestože se Kočner pohyboval na hranici zákona už od devadesátých let, bylo to poprvé, co byl odsouzen. Pavol Rusko je kromě ukončené kauzy falešných směnek obžalován za objednávku vraždy spolumajitelky TV Markíza Sylvie Volzové. 

„Do dnešního dne nám nebylo doručené usnesení Nejvyššího soudu, kterým by zamítli odvolání, takže se k tomu nemohu vyjádřit. Rozhodně ale využije mimořádné opravné prostředky,“ řekl nám k lednovému rozsudku Marek Para, právní zástupce Mariana Kočnera.

Ani pro Kočnera nemusí být lednové rozhodnutí Nejvyššího soudu posledním rozsudkem. Ještě nedávno na Slovensku všemocný muž čelí dalším čtyřem obžalobám, včetně obvinění z objednávky vraždy Jána Kuciaka.

Kočnerovo zatčení otřáslo slovenským soudním systémem. Policie v jeho mobilu totiž našla nejen zprávy s náměstkyní na ministerstvu spravedlnosti Jankovskou, ale i se soudcem Vladimírem Sklenkou. Tyto informace odhalily míru, do jaké byl slovenský justiční systém zkorumpovaný. V srpnu 2019 policie zabavila Sklenkovi mobil a prohledala jeho kancelář. Po tomto zásahu se Sklenka rozhodl s policií spolupracovat a ve svých výpovědích popsal korupční praktiky u  téměř dvou desítek dalších soudců. 

Nejsme přece teplí bratři

Vladimír Sklenka byl místopředsedou Okresního soudu Bratislava I, neboli jednoho z nejdůležitějších soudů na Slovensku. Z této pozice proto mohl ovlivňovat i ostatní soudce, což se Kočnerovi náramně hodilo. Jak plodná byla „spolupráce“ mezi soudcem a podnikatelem, ostatně dokazuje přes devět tisíc policií nalezených zpráv, které si Sklenka s Kočnerem vyměnili.  

Sklenka vypověděl, že s Kočnerem ho seznámil někdy v létě roku 2016 jejich společný známý podnikatel Ladislav Mojžíš. Setkání přitom inicioval právě Marian Kočner, neboť věděl, že Sklenka kandiduje na předsedu zmíněného důležitého soudu. Mojžíš všechno zařídil a oba muži se setkali v prázdné konferenční místnosti hotelu West na okraji Bratislavy. Chvíli se bavili o politice, poté Kočner předal Sklenkovi papírek s čísly čtyř soudních jednání a zeptal se, zda by mu soudce nemohl udělat laskavost a něco o těchto jednáních zjistit. Sklenka souhlasil a při další schůzce Kočnerovi detailně popsal, kdo má spisy na starosti, co je to za soudce a „na jakých principech fungují“. Za odměnu dostal 5000 eur v hotovosti, které mu předal Ladislav Mojžíš se slovy: „Přece jsem říkal, že Kočner je v pohodě.“

Během příštího setkání už Kočner pochopil, že Sklenka může být mocným spojencem. Navrhl proto, aby se „nescházeli jako teplí bratři, buzeranti,“ a zeptal se, jaký má Sklenka telefon. Když zjistil, že soudce má starou tlačítkovou Nokii, odpověděl, že potřebuje jiný telefon a během deseti minut mu ze svého auta přinesl použitý stříbrný iPhone, kam ihned nainstaloval aplikaci na šifrovanou komunikaci Threema. Od toho dne si až do Kočnerova zatčení vyměnili ony tisícovky zpráv. 

„Neměl jsem určený sazebník“

Na začátku tohoto přátelství Kočner žádal pouze o menší laskavosti. Někdy chtěl vědět, který soudce dostal spis, jenž ho zajímal, nebo jak se vyvíjí soudní jednání. 

Sklenka ve velké části případů jeho prosbám vyhověl. Došlo to dokonce tak daleko, že ho Kočner musel brzdit.Avšak nezůstalo jen u malých laskavostí. Sklenka se nakonec ocitnul v pozici, kdy nejenže psal rozsudky podle Kočnerova přání, ale obcházel i ostatní soudce a říkal jim, jak v Kočnerových případech rozhodnout. To Sklenku zaměstnávalo natolik, že sám nestíhal psát odůvodnění rozsudků. Kočner mu proto zdůvodnění dodal na USB a Sklenka je pouze nahrál do soudního systému.

Za odměnu soudce od Kočnera dostával platby v rozmezí několika tisíc až sto tisíc eur za rozsudek. Podle Sklenkovy výpovědi měl tyto peníze vyprat přes manželčinu firmu. 

„Já jsem nikdy [o ceně] nelicitoval, neměl jsem určená nějaká procenta nebo nějaký sazebník, který – jak jsem zjistil později – někteří soudci nebo soudkyně mívají,“ vysvětloval policii místopředseda Okresního soudu Bratislava I,  jak se dostal k celkové výši úplatků v hodnotě 170 000 eur (téměř 4,5 milionu korun).

Mimo své osobní zásahy do různých justičních případů Sklenka zajišťoval i distribuci Kočnerových „pozorností“ ostatním soudcům a soudkyním. Nešlo vždy pouze o peníze, spokojený podnikatel občas posílal parfém nebo luxusní kabelku. Vědom si toho, že Sklenkova pozice u soudu posiluje, přišel nakonec Kočner s nápadem, že má Sklenka svým jménem rozdat kolegyním vánoční dárkové balíčky, které Kočner nechá vyrobit.

Vánoční balíčky udělaly radost, o čemž  Sklenka neopomněl Kočnera informovat.

Akce Bouřka a Vichřice

Ve své policejní výpovědi Sklenka nepopsal jen to, jak rozhodoval na základě Kočnerova zadání, ale i jak ovlivňoval ve prospěch Kočnera dalších 14 soudců a jim přidělené případy.  Slovenská policie tak v průběhu osmi měsíců pozatýkala 21 prominentních soudců včetně místopředsedkyně Nejvyššího soudu. Kvůli zveřejněným zprávám, které si vyměnil s Kočnerem, rezignoval i jeden z členů Ústavního soudu. 

„Co se týká vyjádření soudců stíhaných v kauze Bouřka, ty komentovat nemohu, protože se jedná o takzvanou živou kauzu. K údajné komunikaci v Threemě mohu uvést, že z vícero důkazů vyplynulo, že není autentická a bylo zasaženo do jejího obsahu,“ dodává Kočnerův právní zástupce Marek Para.

Přečtěte si

Kočnerovo svádění ústavního soudce

Očista ale neprobíhala pouze na soudech. V listopadu a v prosinci 2020 byli v rámci akcí „Očistec“ a „Jidáš“ zadrženi i dva bývalí policejní prezidenti a byli obviněni ze zorganizování zločinecké skupiny, zneužití pravomoci, z vydírání, praní peněz a z korupce. Jeden z nich se poté ve své vazební cele oběsil. 

Ředitel Finanční správy a jeho zástupce byli pro změnu obviněni z podpory organizované zločinecké skupiny, vydírání, omezování osobní svobody a ze zločinného spolčení.

Došlo i na šéfa speciální prokuratury, která se měla věnovat zvláště závažné trestné činnosti. Dušan Kováčik, jenž si vysloužil přezdívku 61:0, poněvadž z 61 jemu přidělených případů nedotáhl k žalobě ani jeden, byl obviněn z krytí vraždy policejního vyšetřovatele, z podílu na založení organizované zločinecké skupiny, z braní úplatků a ze zneužití pravomoci.

Zadržen a obviněn byl i šéf Národní kriminální agentury. Dodnes je ve vazbě.

Slovensko se od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové radikálně změnilo. Po dvanácti letech skončila vláda Roberta Fica a politické strany SMER. Slovensko má také nového šéfa generální i speciální prokuratury, i nového policejního prezidenta, mění se i situace na soudech.  Od Kočnera se odvrátili i jeho nejbližší lidé a začali spolupracovat s policií. Díky tomu, že Kočner byl posedlý svým archivem a kompromitujícími materiály, jež nedokázal ochránit před zveřejněním, dokážeme dnes říct, jak dalece byl systém „našeho člověka“ a „vybavovačů u soudu“ součástí slovenské reality.  

Vyšetřovatel Kočnerových falešných směnek Jaroslav Láska od policie odešel. Před pár dny začal pracovat na slovenské Soudní radě, kde bude zkoumat majetek soudců. Na otázku, jestli si myslí, že vlna zatýkání bývalých slovenských prominentů bude pokračovat, odpověděl, že neví.

„Já na těch spisech nepracuji, ale doufám, že bude. Ještě bych měl pár tipů.“

The post Jak podplatit soudce appeared first on investigace.cz.

Podnikatele Mariana Kočnera a bývalého ředitele TV Markíza Pavla Ruska slovenský Nejvyšší soud odsoudil na 19  let vězení. Rozsudek je pravomocný a nelze se odvolat. Prokurátor na dnešním jednání navrhnul i propadnutí Kočnerova majetku. Nakonec Kočner dostal penežitý trest 10 tisíc eur. Kvůli pandemickým opatřením senát Nejvyššího soudu vyloučil veřejnost, včetně novinářů, z jednání. Oba obvinění si přišli vyslechnout rozsudek osobně. Marian Kočner byl v kauze směnky ve vazbě od června 2018. Pavla Ruska vzali do vazby minulý měsíc. 

Slovenský Nejvyšší soud rozhodl o odvolání ve věci padělání směnek TV Markíza a maření spravedlnosti. Senát Specializovaného trestního soudu na začátku letošního roku odsoudil Mariana Kočnera a Pavla Ruska k 19 letům odnětí svobody. Kočner měl spolu s Ruskem vyhotovit čtyři falešné směnky v hodnotě 69 milionů eur (přibližně 1,8 miliardy českých korun). Vůči rozsudku se odvolal jak prokurátor, tak Kočner s Ruskem. Dnešní verdikt Nejvyššího soudu potvrzuje rozsudek prvního stupně o tom, že Kočner a Rusko tento podvod bezpochyby spáchali.

O co jde v kauze směnek? 

Případ začal v roce 2016, kdy se Marian Kočner spolu se svým kamarádem Pavlem Ruskem rozhodl vymáhat soudní cestou směnky od známé televize Markíza. Kočner tvrdil, že čtyři směnky mu měl Rusko z pozice televizního ředitele podepsat už v roce 2000, aby tak vyrovnal finanční spor o Markízu. Kočner žádal vyplacení směnek, a protože byl Rusko nemajetný, jejich hodnotu mu měla namísto Ruska uhradit televize Markíza.

V červnu 2018 prokurátor Ján Šanta obvinil Mariana Kočnera a Pavla Ruska z padělání směnek a maření spravedlnosti. Podle obžaloby nemohly být směnky podepsané v roce 2000, protože o jejich existenci tehdy nikdo nevěděl. Prokurátor vysvětlil, že směnky byly vytvořeny a podepsány až v roce 2016, tedy v době, kdy měl Kočner celý podvod vymyslet.

O dva měsíce později začal soudní proces trvající přes rok. Policie v tomto období Kočnera nejprve tři týdny tajně sledovala, podezřelý podnikatel nakonec skončil ve vazbě. Obavy, že uprchne do zahraničí, byly opodstatněné. Kočner totiž vlastní jachtu v Chorvatsku a plánoval na ní strávit nějaký čas.

Po Kočnerově zatčení policie získala jeho mobil a vyšetřovatelům se podařilo dešifrovat zprávy z aplikace Threema, které napomohly i při vyšetřování vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Pomocí Threemy ale Kočner komunikoval i o jiných případech a snažil se ovlivňovat soudní rozhodnutí v kauzách, ve kterých byl stíhán. Z komunikace tak vyplývá, že se Rusko s Kočnerem nejen dohadovali na společném postupu při výpovědích, ale Kočner aktivně ovlivňoval civilní soud, který rozhodoval o vyplacení směnek, přes svou spřátelenou soudkyni Moniku Jankovskou (která je momentálně rovněž ve vazbě, pozn. red.). Ta poté úkolovala konkrétní soudce ve prospěch Kočnera a on ji v komunikaci nazýval „svou opičkou“.

V únoru 2020 Specializovaný trestní soud dal za pravdu státnímu žalobci a potvrdil, že směnky jsou falešné. Při odůvodnění rozsudku soud zdůraznil několik klíčových faktů. Pavol Rusko se podepisoval v roce 2000 odlišným způsobem, než jakým byly údajné směnky z tohoto roku podepsány. Směnky rovněž nefigurovaly v účetnictví televize Markíza ani ve finančních dokladech Kočnerových firem. O směnkách v roce 2000 nikdo jiný nevěděl ani je neviděl. Verze obhajoby o údajném vyrovnání sporu mezi Kočnerem a Ruskem neboli TV Markíza se tak nepotvrdila. Finanční spor měli vyřešit řádným prodejem, a dodatečné podepisování dalších směnek tedy nemělo logiku.

Specializovaný trestní soud tehdy Kočenerovi i Ruskovi vyměřil 19 let odnětí svobody.

Jak se posunul případ Kuciakovy vraždy?

Během soudního jednání v kauze padělaných směnek se ale Marian Kočner stal hlavní postavou v daleko exponovanějším procesu, kde čelil obžalobě z objednávky vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Specializovaný trestní soud vedený Ruženou Sabovou ho ale v tomto případu osvobodil v září 2020. Rozporuplný rozsudek vyvolal velkou diskusi u veřejnosti i v médiích. Vůči rozsudku se odvolal prokurátor.

Spis se tak dostal k Nejvyššímu soudu, avšak pár dní poté byl jeden z členů soudního senátu kvůli podjatosti vyměněn za Ivettu Macejkovou. Tato soudkyně šéfovala Ústavnímu soudu v době, kdy byla zmíněná instituce často kritizována, že rozhoduje ve prospěch strany SMER-SD. Podle konverzace v Threemě měl Kočner mimochodem často komunikovat i s vrcholnými politiky SMERu. I přesto se Ivetta Macejková necítila zaujatá a bude tak společně s Petrem Paludou a Danou Wänkeovou rozhodovat o odvolání v případě vraždy. Všichni tři dostali obsáhlý spis k prostudování a jejich rozhodnutí lze očekávat v řádu několika měsíců, ne-li za více než rok. Nejvyšší soud může rozsudek Specializovaného soudu potvrdit, nebo jej vrátit zpět soudu první instance.

V kauze vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové vystupovalo pět lidí. Vraždu si měl objednat Marian Kočner skrze svou přítelkyni Alenu Zsuzsovou, která přípravou vraždy pověřila Zoltána Andruskóa. Brutální čin nakonec provedla dvojice Tomáš Szabó, jenž ke Kuciakovu domu přivezl střelce Miroslava Marčeka. 

Dva z pětičlenné zločinecké skupiny jsou už pravomocně odsouzeni – Zoltán Andruskó se přiznal ještě před zahájením soudu a s prokurátorem uzavřel dohodu o vině a trestu. Za spolupráci dostal 15 let vězení. Druhým ze skupiny je vrah Miroslav Marček, jenž se k svému činu přiznal už v průběhu vazby. Díky přiznání se vyhnul doživotí, které mu za tři vraždy hrozilo. (Kromě Kuciaka a Kušnírové v minulosti zabil i podnikatele z Kolárova, pozn. red.). Nejvyšší soud v prosinci 2020 zvýšil Marčekův trest z 23 let na 25 let, což je konečný verdikt, a odsouzený nastoupil k výkonu trestu.

Co ostatní obžalovaní?

Zatím nepravomocně odsouzen je i řidič Tomáš Szabó, a to na 25 let. O jeho účasti na vraždě svědčili Marček a Andruskó. Kočner i Zsuzsová byli zproštěni viny, oba však zůstávají ve vazbě. Kočner kvůli rozsudku v kauze falešných směnek a Zsuzsová byla před pár dny odsouzena ze zprostředkování další vraždy v roce 2010. Tehdy šlo o bývalého primátora jihoslovenského města Hurbanovo Lászlóa Basternáka, který měl kandidovat ve volbách a jeho vraždu si měl objednat protikandidát Roman Ostružlík.

I v případě, že Nejvyšší soud potvrdí rozhodnutí Specializovaného soudu a Kočner i Zsuzsová budou v případu vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové osvobozeni, je vězení podle všeho nemine. Kočner po dnešku nastupuje k výkonu 19 letého trestu za falšování směnek a Zsuzsová bude čekat na rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu vraždy Kuciaka i primátora Basternáka. Oba ale čelí i dalším stíháním, kromě Kočnerovy ekonomické trestné činnosti měli společně plánovat vraždu i několika slovenských prokurátorů.

The post Kočner jde do vězení na 19 let appeared first on investigace.cz.

Podnikatele Mariana Kočnera poslal soud v Pezinku nepravomocně na 19 let za mříže. Ne však ve vysoce medializovaném případu vraždy novináře Jána Kuciaka, nýbrž kvůli podvodu se směnkami, jehož předehra započala ještě v 90. letech minulého století. Marian Kočner totiž zanechal svou stopu v několika případech, které mnohdy hýbaly celým Slovenskem. Investigace.cz proto přináší přehled nejdůležitějších kauz, s nimiž je Kočner spojován.

Jméno šestapadesátiletého podnikatele z Ružomberoku se objevuje napříč významnými kauzami Slovenska už od 90. let. Přes pokus převzít největší slovenskou televizní stanici, po instalaci kamer v kanceláři slovenského generálního prokurátora a ukrývání materiálu kompromitujícího  nejvyšší špičky slovenské politiky, až po obžalobu z vraždy Jána Kuciaka.

Připravili jsme pro vás přehledný souhrn nejdůležitějších kauz, v nichž se na Slovensku kontroverzní podnikatel objevil.

Podrobný profil jednotlivých kauz a osob otevřete kliknutím na aktivní text.

Od 90. let si Kočner vybudoval síť kontaktů mezi prokurátory, policisty, členy rozvědky i ministry. Každou schůzku s těmito lidmi si nahrával a na všechny měl kompromitující materiály. I proto zřejmě nesmazal nahrávky z kauzy Gorila a díky tomu vešla ve známost jeho těsná vazba s někdejším šéfem slovenské prokuratury Dobroslavem Trnkou. Trnkův nástupce ve vedení generální prokuratury Jaromír Čižnár ale takovou „spolupráci“ s Kočnerem odmítl. Jak minulý týden informovala mluvčí prokuratury, Kočner ho alespoň nechal sledovat.

Kočnerova taktika nahrávat každičký rozhovor se nicméně obrátila proti němu samotnému. Stalo se tak ve chvíli, kdy v rámci vyšetřování vraždy investigativního novináře nechtěně poskytl kriminalistům velké množství kompromitujícího materiálu na sebe samého. V posledních měsících se tak hromadí důkazy o tom, kam až sahal Kočnerův vliv minimálně od poloviny 90. let.

O Kočnerovu činnost měly úřady evidentní zájem už několik let. Jeho jméno se objevilo i na tzv. „mafiánských seznamech“, neboli interním policejním dokumentu, jenž v roce 2011 unikl na veřejnost, a v němž mimo jiné figurovala jména osob podezřelých z vazeb na organizovaný zločin.

Seznam profilů v článku

Kauzy

• Gamatex (TV Markíza)
• Směnky TV Markíza
• Technopol
• Technopol II
• Gorila
• Donovaly

Osoby

Kliknutím zobrazíte profil osoby

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Kočnerovy kauzy: Jak tahal za nitky Slovenska appeared first on investigace.cz.