Marian Kočner na sebe poprvé upozornil v průběhu tzv. kauzy Gamatex. Právě tento případ odstartoval proces, který se o necelých dvacet let později, v roce 2018, stal důvodem Kočnerova zatčení.
V roce 1998 Kočner s početnou ochrankou obsadil areál televize Markíza. Pohledávku, která převzetí umožnila, měl vydat tehdejší ředitel Markízy Pavol Rusko a Kočnerova firma Gamatex ji následně měla získat za pouhou jednu korunu. Spoluzakladatelka Markízy Sylvia Volzová tehdy pohledávku uznala.
Měsíc před parlamentními volbami téhož roku požadoval Kočner vyplacení pohledávky ve výši 100 milionů slovenských korun a mával soudním rozhodnutím, podle něhož byl Gamatex 51 procentním vlastníkem televize.
Markíza měla už tenkrát obrovský vliv na veřejné mínění a koncem poslední Mečiarovi vlády představovala největší opoziční médium. Média tehdy Kočnera spojovala s ředitelem SIS (Slovenská informační služba) Ivanem Lexou a Mečiarovci. Následovaly obří demonstrace, kdy před televizí protestovali také budoucí vítěz voleb Mikuláš Dzurinda, nebo mladý poslanec tehdejší Strany demokratické levice Robert Fico. Ten se proslavil vzdorovitým heslem “Markízu si nedáme!”.
Volby roku 1998 vyhrála opozice v čele s Dzurindou a porazila do té doby zdánlivě neporazitelného předsedu vlády Vladimíra Mečiara. Spor o Markízu však skončil až napřesrok v roce 2000.