Letáky s QR kódy, falešný blog ženy jménem Sophie, stovky prázdných facebookových stránek, smyšlená novinářka i reklamní bannery vypuštěné v čase volebního moratoria. Tak vypadala očerňovací kampaň proti kandidátům krajně levicové LFI ve francouzských komunálních volbách. Francouzská vládní agentura VIGINUM ji interně označuje jako operaci Rokh Solis a její stopy podle agentury vedou k neprůhledné izraelské firmě BlackCore.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Březnové komunální volby ve Francii se staly terčem zahraničního digitálního vměšování. Jeho cílem byla krajně levicová strana LFI (La France insoumise, tedy Nepoddajná Francie) a její kandidáti Sébastien Delogu v Marseille, François Piquemal v Toulouse a David Guiraud v Roubaix. Tvrdí to zpráva francouzské agentury VIGINUM, která má na starost monitoring zahraničního digitálního vměšování do voleb. Zpráva také uvádí, že za kampaní zřejmě stojí izraelská firma BlackCore. Celou akci interně označuje názvem Rokh Solis.

V úterý 10. března svolal kandidát na starostu Marseille Sébastien Delogu tiskovou konferenci, kde oznámil, že se stal obětí očerňující kampaně. Ve městě se začaly objevovat letáky s QR kódy, které odkazovaly na blog, kde byl Delogu nepřímo obviněn ze sexuálního násilí. Jednalo se o stránku s názvem „Sophiin blog“, která již není dostupná, ale lze ji stále dohledat v internetovém archivu. Vznikla i facebooková stránka „Le blog de Sophie“, na níž bylo zveřejňeno video, na kterém žena stojící zády ke kameře s pozměněným hlasem vypovídá o údajném znásilnění Deloguem.

Odkazy na blog a facebookovou stránku údajné Sophie začaly na sociálních sítích šířit účty s uměle vygenerovanými profilovými obrázky a dalšími znaky falešných účtů. Jména účtů odpovídala běžně znějícím francouzským jménům – například Claire Martin, Luc Dupont, Lea Leclerc – nebo se vydávaly za profily mladých žen a mužů z USA či Velké Británie. Samotný odkaz na „Sophiin blog“ na Facebooku pomohla šířit síť pěti set stránek a profilů, z nichž mnohé se vydávaly za zaměřené na krásu a kosmetiku a jež často neměly žádné sledující. Odkaz šířily i falešné účty na sítích X, Instagram a TikTok.

To ale není všechno. Jak ukázali francouzští novináři z Le Monde, Sébastiena Delogua přímo oslovovala a s těmito obviněními konfrontovala fiktivní novinářka Clémence Laurent. Místní novináři pak dostávali e-maily s otázkou, zda už prošetřili jeho chování. V kampani se tak prolínaly prvky online i offline útoku.

Agentura VIGINUM zdokumentovala i řadu dalších incidentů, které ukazují, že „Sophiin blog“ byl součástí rozsáhlé kampaně proti zmíněným kandidátům. Samotný Sébastien Delogu čelil kromě lživých obvinění ze znásilnění i nařčení, že šířil své nahé fotografie pod záminkou prodeje kalendáře na podporu Gazy. Na toulouského kandidáta Françoise Piquemala se snesla nařčení z pedofilie, násilí a podpory teroristických činů Hamásu. David Guiraud, kandidát z Roubaix, byl napadán primárně za své propalestinské postoje.

Kampaň však byla zřejmě rozsáhlejší, než jak ji popsala agentura VIGINUM. Jak zjistili novináři z France 3 Occitanie, kromě sítě webů a falešných účtů na sociálních sítích strůjci kampaně minimálně v jednom případě využili i online bannerovou reklamu na webu a mobilních aplikacích. Její obětí se stal kandidát strany LFI François Piquemal. Neznámí útočníci proti němu v mobilních aplikacích Vinted, Candy Crush, na lokálním webu La Dépêche du Midi a na stránce s online sázkami spustili reklamní bannery, které vytvářely dojem, že podporuje islamizaci Francie a hlásí se k levicovým teroristickým organizacím. Reklamu někdo vypustil v čase volebního moratoria.

Neexistují zatím přímé důkazy o tom, kdo celou operaci provedl ani kdo si ji objednal, informace agentury VIGINUM ale v případě útoků z webových stránek a falešných účtů na sociálních sítích ukazují jednoznačně na izraelskou firmu BlackCore, a to na základě celé řady technických parametrů.

O firmě BlackCore lze zjistit pouze velmi málo – stránky společnosti již nejsou v provozu, v internetovém archivu ale existují záznamy ještě z letošního dubna. Na nich se BlackCore sama charakterizuje jako „společnost zabývající se ovlivňováním veřejného mínění, kybernetikou a technologiemi, která byla založena s ohledem na moderní éru informační války a digitální konkurence“. A dodává, že „poskytuje vládám a politickým kampaním špičkové strategie, moderní nástroje a spolehlivé zabezpečení, což jim pomáhá utvářet narativy, chránit digitální prostor a získat rozhodující výhodu“.

Novináři z agentury Reuters nedokázali zjistit, kdo za firmou BlackCore stojí, ani ověřit, kde sídlí. Podle izraelského obchodního rejstříku totiž vůbec neexistuje. Izraelské ministerstvo zahraničí agentuře Reuters řeklo, že o existenci BlackCore neví vůbec nic.

Agentuře VIGINUM se však díky digitálním stopám v metadatech materiálů a stránkách z očerňující kampaně podařilo technickou infrastrukturu BlackCore propojit s mnohem širším ekosystémem skutečných izraelských kybernetických a technologických firem. Je mezi nimi společnost Galacticos AI, jejíž software BlackCore využíval. Digitální stopy přivedly experty také k síti konkrétních osob spojených s tímto ekosystémem. Patří mezi ně izraelský podnikatel Guy Geyor, telavivský právník Doron Afik nebo Yigal Unna, bývalý šéf izraelského Národního kybernetického ředitelství (Israel National Cyber Directorate, INCD), který je odpovědný za obranu izraelského kybernetického prostoru.

Všichni zmínění na otázky novinářů z deníků Haaretz a Libération popřeli, že by měli s kampaní něco společného. Jenže bezprostředně poté, co jim reportéři tyto otázky položili, byla infrastruktura kampaně stažena z internetu.

Zpráva VIGINUM dodává, že neprůhlednost tohoto byznysového prostředí jim zatím neumožňuje přesně určit, jakou konkrétní roli v operaci hráli jednotliví aktéři, a především se jim zatím nepodařilo identifikovat toho, kdo této stínové struktuře kampaň proti krajně levicovým politikům v Evropě zadal a zaplatil. Nicméně zpráva také konstatuje, že celkový dosah kampaně byl spíše nízký.

Ze samotných účtů na sociálních sítích a způsobu jejich propojení se zdá, že to něšlo o první vlivovou operaci firmy BlackCore. „Tento modus operandi se neomezoval pouze na komunální volby ve Francii,“ řekl na tiskové konferenci při zveřejnění zprávy šéf agentury VIGINUM, Marc-Antoine Brillant. „Zdá se, že byl použit také při provádění zahraničních operací digitálního zasahování do voleb v jiných zemích nebo regionech, jako je Angola nebo Togo, či během voleb ve Skotsku a komunálních voleb v New Yorku v roce 2025,“ dodal.

Francouzský premiér Sébastien Lecornu uvedl, že francouzská vláda požádala Izrael o vysvětlení ohledně jednání společnosti BlackCore, ale také o pomoc při zjišťování, kdo mohl za touto pomlouvačnou kampaní stát.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Operace Rokh Solis aneb jak izraelská firma zasahovala do francouzských voleb appeared first on investigace.cz.

Podle informací Seznam Zprávy uzavírá francouzská policie vyšetřování nákupu nemovitostí Andreje Babiše ve Francii a do konce roku 2025 oznámí verdikt (později agentury upřesnily, že verdikt bude vynesen až začátkem roku 2026). Informaci o francouzských nemovitostech Andreje Babiše a jejich nákupu přes síť offshorových firem přinesla investigace.cz v říjnu 2021. Dokumenty dokládající vlastnictví offshorových firem a půjčky mezi firmami byly součástí uniklých dokumentů Pandora Papers jejichž zkoumání se investigace.cz účastnila jako jediná česká redakce. 

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Kořeny offshorové kauzy bývalého českého premiéra spadají do roku 2009, kdy francouzská právní kancelář DB Artwel Advocats požádala své kolegy z Panamy (právní kancelář Alcogal) o speciální službu pro českého klienta. Byl jím Andrej Babiš, který v té době ještě nepůsobil v politice a chtěl anonymně založit firmy v diskrétních daňových rájích.

Strukturu offshorových firem na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a v Monaku použil nejdříve k tomu, že sám sobě půjčil skoro 400 milionů korun. Peníze v roce 2010 posléze investoval do nákupu šestnácti luxusních nemovitostí na francouzské Riviéře, včetně zámečku Château Bigaud. Firma, které tyto nemovitosti patřily (monacká SCP Bigaud), pak v roce 2018, kdy už byl Babiš českým premiérem, zakotvila ve společnosti SynBiol z Babišova svěřenského fondu jako jeho akvizice. Není jasné, jakou částku firma SynBiol za akvizici zaplatila.

Přečtěte si

Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován

Francouzský deník Le Monde v srpnu 2022 zveřejnil informaci, že francouzská prokuratura zahájila trestní stíhání v souvislosti se zjištěními, které vyplývají z dokumentů Pandora Papers.

Během prezidentské volby v lednu 2023 Andrej Babiš informace o vyšetřování odmítal a reagoval tvrzením, že „pokud má někdo být vyšetřován, tak ho někdo musí kontaktovat“.

Francouzský prominentní právník William Bourdon v rozhovoru s investigace.cz řekl: „To je naprosto absurdní! Ve Francii můžete být vyšetřováni i bez toho, že by vás kdokoli kontaktoval. Pro prokuraturu neexistuje absolutně žádná povinnost dávat podezřelému vědět, že je vyšetřovaný. To je úplně iracionální stížnost.“

Přečtěte si

Francouzský právník Bourdon: „Babišovo tvrzení, že Francie musí vyšetřované kontaktovat, je absurdní.“

Pro francouzské úřady je problematický fakt, že Babiš byl majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, která pak nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc díky tomu, že nákup nemovitostí zaplatil z “půjčených” peněz, se Babiš vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

V Česku, kde měl Babiš po vstupu do politiky přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo.

Na projektu Pandora Papers pracovalo více než 600 novinářů z celého světa, včetně investigace.cz, a zpracovali data o velikosti téměř tří terabajtů. Jejich práci koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ).

Přečtěte si

Pandora Papers: O projektu

Kromě offshorových firem Andreje Babiše zkoumala a popsala investigace.cz i další sítě offshorových firem vlastněné prominentními Čechy. Jednalo se například o firmy Ivany Tykač, Radovana Vítka, Petra Bendy, Iva Rittiga nebo Františka Koníčka.

The post Pandora Papers: Francouzská policie uzavírá vyšetřování Andreje Babiše appeared first on investigace.cz.

V roce 2009 si Andrej Babiš pořídil nemovitosti na francouzském Azurovém pobřeží. Zámeček Bigaud s pěti ložnicemi, čtrnácti koupelnami, domácím kinem, třemi krby a saunou koupil za téměř 400 milionů korun, a to přes několik anonymních offshorových společností. Původ peněz na nákup nikdy přesvědčivě nevysvětlil, stejně tak nedokázal odpovědět, proč tento majetek nikdy neuvedl v majetkovém přiznání, jež byl povinen po svém vstupu do politiky každoročně vyplňovat a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů. O kauze jeho majetku ve Francii informovala investigace.cz v roce 2021. Tehdejší premiér následně prohrál parlamentní volby. V roce 2022 Babiše kvůli této transakci začala vyšetřovat francouzská prokuratura. Dnes se Andrej Babiš Château Bigaud zbavuje.

Podle inzerátu, který diskrétně neuvádí adresu, jde o luxusní nemovitost na pozemku o rozloze přibližně 5,5 hektarů. „Nemovitost nabízí výjimečné prostředí, kvalitní služby a ušlechtilé a elegantní materiály. Z bazénu si můžete v naprostém klidu vychutnat úchvatný a nádherný výhled na moře […] Sídlo má velmi krásný vchod, příjezdovou cestu a fontány. Nemovitost o rozloze 700 m² nabízí trojitou recepci s krbem, 5 apartmánů s koupelnami, kuchyní a spíží, hernu, domácí kino, saunu… […] Toto panství se také skládá z mnoha vedlejších budov včetně bytu správce, na přibližně 5,5 hektarech půdy nalezneme stáje, jízdárnu s výběhem, tenisový kurt i vyhřívaný bazén s úchvatným výhledem na moře,“ sděluje inzerát realitní kanceláře zaměřené na luxusní nemovitosti Sotheby’s.

V roce 2018 se v těchto místech fotila s kamarádkami a s nafukovacími plameňáky Monika Babišová. Na dovolenou do zámečku Bigaud na Azurovém pobřeží jezdila každé léto, jak dokládají i další fotografie z jejího Instagramu, kde používá hashtag Cannes a příslušný letopočet. Fotil se zde i Andrej Babiš – například v červenci roku 2015, kdy vykonával funkci ministra financí, tu byl vyfocen rozvalený v člunu s popiskem „25. 7. obhajuju rozpočet v Lánech, tak trénuju“. Dnes je dům k prodeji za necelých 568 milionů korun.

Video – Šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová vysvětluje, jak jsme ověřili, že nemovitost, která se prodává, je skutečně zámeček Château Bigaud Andreje Babiše:

Andrej Babiš si nechal za účelem nákupu realit vytvořit panamskou právní kanceláří Alcogal sérii offshorových firem. První byla registrována na Britských Panenských ostrovech v Karibiku, další v USA a v Monaku. Smlouva přibližně na 400 milionů korun ve formě půjčky na nemovitost, kterou si poskytl sám Andrej Babiš a využíval ji opět jen Andrej Babiš a jeho rodina, vyvolala řadu podezření. Půjčka je ve smlouvě definována tak, že je splatná společně s úrokem, a to 17. září 2019. Jenže obě firmy – jak věřitel, tak dlužník – před splatností půjčky zanikly bez jakéhokoli nástupce (Blakey Finance v roce 2015 a Boyne Holding v roce 2018). Není tedy jasné, jestli půjčku v hodnotě téměř 400 milionů korun vůbec někdy někdo splácel a zda ji někdy někdo vymáhal.

Svou karibskou firmu Blakey Finance, jež existovala do roku 2015, washingtonskou Boyne Holding, zrušenou až v roce 2018, ale ani 0,1 procenta monacké společnosti SCP Bigaud, která je majitelem zmíněné nemovitosti ve Francii, Babiš neuvedl v žádném majetkovém přiznání, jež byl povinen každoročně vyplňovat po vstupu do politiky a v němž jinak poskytuje detailní pohled do svých majetkových poměrů od luxusních hodinek až po životní pojištění nebo plat z Agrofertu.

Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody (Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales) českého poslance předběžně vyšetřuje od února 2022. Prokuratura vidí jako problematický fakt, že Babiš je majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, jež poté nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc se Babiš tím, že se jedná o půjčené peníze, vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“.

Andrej Babiš na dotazy autorů textu nereagoval.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

The post Babiš se zbavuje zámečku, kvůli kterému je ve Francii vyšetřován appeared first on investigace.cz.

V dubnu 2022 publikoval tehdy už bývalý premiér Andrej Babiš na své facebookové stránce koláž s fotografií Pavly Holcové a textem nazvaným „Došlo Whatsappem“. Zpráva zněla: „Pokud by se Babiš opovážil kandidovat na prezidenta, tak už je dávno s panem Sorosem domluvené, že na něho týden před volbami zase našijeme nějakou nepravdivou špínu. Posledně to zabralo. Pan Soros byl velmi spokojený!“

Příspěvek reagoval na mezinárodní novinářskou kauzu Pandora Papers, v jejímž rámci investigace.cz zveřejnila v říjnu 2021 průkazné informace o tom, že Andrej Babiš nakupoval nemovitosti ve Francii přes řetězec offshorových firem a tyto majetky pak nikdy nepřiznal ve svém majetkovém přiznání, od politiků zákonem vyžadovaném. Babiš následně ve svém pravidelném videoblogu tvrdil, že Pavla Holcová mu prohrála říjnové volby. Samotný text, v němž byla popsána celá kauza, kdy přes firmy na Britských Panenských ostrovech, Washingtonu a Monaku investoval skoro 400 000 000 korun neznámého původu, ale Babiš nikdy nerozporoval. Dnes je za tento nákup nemovitostí vyšetřován francouzskou prokuraturou.

Už soud prvního stupně nařídil text smazat protože „kritika žalobkyně rozhodně nemohla vyvolat seriózní diskusi, byla odvetou za kauzu Pandora Papers a byla evidentně šířena s úmyslem poškodit žalobkyni“. Odvolací soud přidal i povinnost omluvy.

Přestože Andrej Babiš se svým marketingovým týmem tento příspěvek nevytvořil, ale jen sdílel, soud přihlédl k tomu, že „žalovaný je bývalým předsedou vlády, kandidátem na funkci prezidenta republiky, je předsedou významné politické strany, poslancem Parlamentu ČR, vlastníkem řady významných celostátních médií, a tedy osobou veřejně činnou s velkým vlivem na veřejné mínění a tomu odpovídá i významně větší počet sledujících. Žalovaný si mohl a měl být vědom, že jeho příspěvek povede k nenávistným reakcím vůči žalobkyni, přesto nikterak debatu nemoderoval, nemírnil, nevysvětloval, že se, jak začal tvrdit až v tomto řízení, údajně jedná jen o legraci a nadsázku.“

Soud prvního stupně se také vyjádřil k tomu, že Andrej Babiš měl pod svým příspěvkem moderovat nenávistné komentáře, které se vztahovaly k osobě Pavly Holcové: „Vzhledem ke komentářům pod příspěvkem měl mít žalovaný přinejmenším pochybnost o tom, že příspěvek je čtenáři vnímám jako pravdivý, a měl vyvinout potřebné úsilí k vysvětlení svého postupu, což však neučinil, přestože byl žalobkyní k jeho dobrovolnému odstranění vyzván.“

„Jsem přesvědčena o tom, že se jako novináři dodržující etické standardy máme postavit politikům, kteří nám až příliš často malují terče na záda a ponoukají své fanoušky k tomu, aby nás šikanovali,“ vyjádřila se k rozsudku Pavla Holcová.

„Soud potvrdil, že žalovanému nešlo o seriózní veřejnou diskusi, ale že se dopustil zlovolného utoku,“ doplnil advokát novinářky Tomáš Němeček.

Tématem zodpovědností za nenávistné debaty pod posty politiků na sociálních sítích se letos zabýval i velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Ten 5. května 2023 ve věci Sánchez proti Francii shledal, že „trestněprávní postih stěžovatele nepředstavuje porušení jeho práva na svobodu projevu dle čl. 10 EÚLP“, tedy uznal, že politici mohou být trestně zodpovědní za své posty na sociálních sítích a nenávistné reakce, které vyvolávají.

The post Andrej Babiš se musí omluvit novinářce Holcové appeared first on investigace.cz.

Druhé srpnové #zesvěta se ponese ve sportovním duchu. Prokremelský narativ zaplavil facebookové stránky západní a střední Afriky, přičemž v souboji společnosti Meta s dezinformacemi se posledně jmenované dostávají do početnější převahy. Jeden italský podvodník zase nevydržel nikoli tu početnější převahu dezinformací, ale vítězství svého milovaného klubu, a nechal se zatknout. Naopak španělská policie skórovala, a to proti pašerákům převážejících nelegální migranty z Iráku. Nakonec zavítáme i do Řecka, kde tamní policie udělila červenou kartu osmi obchodníkům s lidmi.

#1 Přijď pro memy, zůstaň kvůli propagandě

Francouzsky mluvící části západní a střední Afriky čelí prokremelské kampani. Internet zaplavily videa, obrázky a zprávy, které vynáší do nebe Rusko a naopak hází hnůj na bývalou koloniální mocnost, tedy na Francii. Podle zprávy iniciativy Reset, jež se dlouhodobě zabývá monitorováním technologií a internetu, sdílí na Facebooku videa propagující narativ Kremlu ve francouzském jazyce síť více než padesáti stránek. Dohromady tyto stránky sleduje přes čtyři miliony lidí, což je větší počet než u podobně významných sítí v Africe. Zpráva taktéž varuje, že mateřská společnost Facebooku Meta plánuje snížit počet stálých zaměstnanců o deset tisíc, což může její snahy bojovat s dezinformacemi zkomplikovat. 

Více se dočtete na webu The Intercept nebo ve zprávě skupiny Reset.

#3 Vlastňák do vězeňské cely

Vincenzo La Porta, šedesátiletý Ital obviněný z daňových podvodů, úspěšně prchal před zákonem celých jedenáct let. Býval by možná prchal navěky věků nebýt toho, že neapolský fotbalový tým letos vyhrál po více než 30 letech titul v italské fotbalové lize. Naposledy se tak stalo v době, kdy za Neapol hrával dnes už nebožtík Diego Maradona, známý mimo své úžasné fotbalové umění i spojením s tamní mafií zvanou Camorra, která mu dodávala oblíbený šňupací bílý prášek. Ale vraťme se do současnosti, v níž La Porta neodolal vábným sirénám své fotbalové vášně a jako správný fanoušek navštívil triumfální mač, v němž si jeho milovaný tým definitivně zajistil vítězství v nejvyšší italské lize – Serie A. Ve víru oslav a vzrušení z třicet let potlačované touhy vidět své hochy s pohárem nad hlavou se daňový hochštapler neubránil bujarým radovánkám, což dokládá fotografie zachycující La Portu v modrých barvách neapolského týmu před místní restaurací. Jenže právě na základě tohoto snímku jej italské úřady později nechaly zatknout na řeckém Korfu, když na svém mopedu zrovna křižoval místní uličky. Jak uvedla pro Associated Press samotná italská policie, podvodníka na útěku „zradila vášeň pro fotbal a pro neapolský tým“. Inu, známé fotbalové edukativní heslo – fandi, ale zůstaň člověkem – by si běženci před zákonem měli opravit na: fandi, ale zůstaň v ilegalitě!

Více o zapáleném fotbalovém příznivci, který za svou podporu půjde do chládku, si můžete přečíst na webu Insider.

Přečtěte si

Fotbal: Proč prezidentovi FIFA ujíždějí nervy

#2 Špička ledovce africké migrace

Letos v červnu zahájily úřady na hranicích Evropy operaci Minerva, jejímž cílem je omezení nelegální migrace z Asie a Afriky. Španělská policie díky tomu ve středu zachránila tři migranty, kteří málem zemřeli na korbě chladicího vozu po překročení španělských hranic. Policisty na zoufalou situaci Iráčanů upozornilo klepání a hlasy vycházející z nákladového prostoru vozu. Poté, co odpečetili dveře a auto důkladně prohlédli, objevili skrytý prostor. Pro migranty bylo třeba zavolat sanitku, neboť všichni trpěli dýchacími potížemi. V březnu roku 2017 takto španělští policisté zachránili osm Iráčanů, rovněž pašovaných v chladicím prostoru. Tento způsob nelegální přepravy do EU už stál v minulosti některé lidi i život, například v listopadu 2017 obdobně umrzlo devět lidí z Iráků a Vietnamu.

Více informací o boji s nelegální migrací se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Obchod s ženstvím

Téměř 200 řeckých žen se stalo obětí nezákonností v oblasti náhradního mateřství a získávání vajíček. Skupina, která za těmito praktikami stála, se podílela na obchodování s lidmi prostřednictvím nelegálních adopcí a podvodů, kdy nicnetušícím pacientkám nabízela falešnou léčbu umělým oplodněním. Z každého programu skupina obvykle získala téměř 2,5 milionu korun. Policii se podařilo jejich osm členů zadržet na řecké Krétě a obvinit je z organizování fingovaných přenosů embryí a zprostředkovávání nezákonných adopcí.

Více informací o zásahu se dočtete na Greek Reporter.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autorka úvodní grafiky: Martina Bartl

The post #zesvěta: Vidět Neapol a nechat se zavřít appeared first on investigace.cz.

Přepychové francouzské nemovitosti jsou již dlouho v hledáčku těch, kteří potřebují někam ukrýt své nelegálně nabyté finance. Latinskoameričtí novináři z Organized Crime and Corruption Project (OCCRP) odhalili, jak jihoameričtí vládní představitelé a podnikatelé obvinění z korupce a praní špinavých peněz nakupovali nemovitosti nejen v Paříži. Podobným způsobem nakupoval reality a pozemky na francouzské Riviéře i bývalý premiér České republiky Andrej Babiš.

Francie je díky velkému množství luxusních apartmánů a domů atraktivní zemí pro praní špinavých peněz právě přes nemovitosti. Vzhledem k tomu, že francouzské orgány shromažďují informace o skutečných vlastnících společností i nemovitostí, mělo by pro ně být sledování nelegálních finančních toků jednoduché. Informace o skutečných majitelích jsou navíc od roku 2021 veřejně dostupné. Podle letošní zprávy Transparency International (TI) a Anti-Corruption Data Collective (ACDC) jsou ale tato data jen málo spolehlivá a neúplná.

Venezuelský ministr dopravy a korupční skandál

Blízcí příbuzní bývalého venezuelského ministra dopravy Haimana El Troudiho vlastní v Paříži byt za dva miliony eur, což v přepočtu vychází na zhruba 47,5 milionů korun. Byt se nachází v honosné pařížské ulici Faubourg Saint-Honoré, nedaleko Vítězného oblouku a Champs-Elysées. Veden je na jméno pařížské společnosti SCI Republic. Jejími majiteli jsou tchyně El Troudiho a její syn. Novinářům se podařilo propojit tchyni bývalého ministra s dalšími dvěma byty, jeden je ve stejné budově a druhý ve stejné ulici. Za tyto byty zaplatili prostřednictvím společnosti Santa Elena Estates více než 80 milionů korun.

Několik let předtím, než se koupě nemovitostí uskutečnila, se desítky milionů dolarů v podobě úplatků přesunuly z brazilské stavební firmy Odebrecht, vlastněné brazilskou společností Odbinv S. A., na několik bankovních účtů El Troudiho manželky a tchyně. Firma byla už v minulosti zapletena do korupčního skandálu s názvem Myčka aut, kdy měla mimo jiné platit cesty po Latinské Americe a Africe tehdy bývalého prezidenta Brazílie Luize Inácia Luly da Silvy.

Přečtěte si

Volby v Brazílii: Důvodem k oslavám je Lulův respekt k demokracii

Z legálního dokumentu portugalských státních zástupců z roku 2020, o němž jako první informal americký deník Miami Herald, vyplývá, že portugalští vyšetřovatelé se domnívali, že El Troudi stojí za panamskou offshorovu společností Creswell Overseas S. A., která měla od firmy Odebrecht obdržet úplatky v hodnotě téměř dvou miliard korun.

Syn bývalého brazilského senátora a jeho pařížský byt

Márcio Lobão vlastní rovněž v centru Paříže byt o rozloze 110 metrů čtverečních se třemi ložnicemi. Márcio byl v roce 2019 obviněn z praní špinavých peněz, jeho otec a bývalý senátor Edison Lobão v té době také čelil obvinění, avšak z korupce. Podle brazilských úřadů někdejší senátor obdržel od výše zmíněné společnosti Odebrecht a společnosti Estre Group, zabývající se odpady, v přepočtu skoro čtvrt miliardy korun, a to v souvislosti se skandálem Myčka aut. Otec i syn jsou momentálně souzeni u brazilského federálního okresního soudu.

Luxusní apartmán Márcia Lobãa se nachází v blízkosti obchodu Gucci v bohatém šestém pařížském obvodu. Za nemovitost zaplatil v přepočtu téměř 30 milionů korun a pořídil si ji prostřednictvím své společnosti SCI Guignard, jejímiž společníky byly jeho manželka a děti. Když novináři v dubnu 2023 nemovitost navštívili, našli u dveří zvonek s nápisem „Guignard“, ale po zazvonění jim nikdo neotevřel. Jeden ze sousedů reportérům potvrdil, že se Lobão mladší v bytě zdržuje. Naposledy ho tam viděli v únoru letošního roku.

Přečtěte si

Brazilský prezident: Osobnost roku v organizovaném zločinu a korupci

Venezuelský podnikatel kupující ostrovní nemovitosti

Luis Oberto, venezuelský podnikatel vyšetřovaný v USA kvůli praní špinavých peněz, nakoupil přes své společnosti několik nemovitostí na francouzském ostrově Svatý Bartoloměj. Prostřednictvím společnosti Bucefalus koupil dům se dvěma bytovými jednotkami za téměř půl miliardy korun. Další společnost jménem Ganesha, kterou Oberto vlastní se svou manželkou, byla založena v roce 2008 za účelem nákupu vily se třemi ložnicemi na tomtéž ostrově a za cenu přesahující 50 milionů korun.

Oberto byl podle zprávy deníku Miami Herald vyšetřován spolu se svým bratrem kvůli praní špinavých peněz v USA. Zdroj obeznámený s průběhem vyšetřování uvedl, že bratři Obertovi platili milionové úplatky vládním úředníkům za přístup k miliardovým příjmům venezuelské státní ropné společnosti. Tyto peníze pak byly skryty na švýcarských účtech a následně převedeny do USA. Podle venezuelské prokuratury byl na Oberta a jeho bratra vydán zatykač. Žádné podrobnosti ale nebyly zveřejněny a venezuelské úřady se k dotazům novinářů nijak nevyjádřily.

Přečtěte si

Francie: Drogoví dealeři jako záruka veřejného pořádku?

Bývalý prezident Peru a nenápadný prodej jeho pařížského bytu

Alan García byl prezidentem Peru v 80. letech, načež v roce 1992 ze země uprchl před nastupujícím autoritářským režimem. Až do roku 2001 žil střídavě v Kolumbii, kde obdržel politický azyl, a ve Francii. V listopadu 1997 si García pořídil čtyřpokojový byt v luxusní části Paříže. V přepočtu na tehdejší měnu zaplatil asi 430 tisíc dolarů, tedy něco přes devět milionů korun. V té době García se svou tehdejší manželkou založili společnost SCI FIDES. Její akcie rozdělili stejným dílem mezi své čtyři děti, které až na jedno byly nezletilé.

Garcíu začal vyšetřovat peruánský kongres kvůli údajné korupci a nezákonnému obohacení už během jeho výkonu funkce. Promlčecí lhůta však vypršela v roce 2001 a García se v témže roce rozhodl vrátit do Peru a znovu kandidoval na prezidenta. Vyhrál teprve v dalších volbách v roce 2006 a ve funkci zůstal do roku 2011. V posledním roce svého druhého funkčního období uvedl v čestném prohlášení, že v rodné zemi ani v zahraničí nemá žádný movitý ani nemovitý majetek. Svůj pařížský byt a další nemovitosti poté, co zveřejnil své prohlášení, prodal bez zbytečné pozornosti za přibližně 30 milionů korun. V té době byl znovu vyšetřován pro údajné bezdůvodné obohacení. Když ho v roce 2019 přišla zatknout policie, spáchal sebevraždu zastřelením.

Anonymní investování do francouzských nemovitostí Andreje Babiše 

Podle zprávy TI a ACDC jsou více než dvě třetiny francouzských nemovitostí, vlastněné prostřednictvím společností, drženy anonymně a téměř třetina ze všech francouzských společností dosud neoznámila, kdo je jejím skutečným majitelem. Pro porovnání, v České republice jde pouze o 15 % ze všech společností, které dosud nesplnily povinnost nahlásit své skutečné majitele, jak uvedla česká pobočka TI v analýze z roku 2022. 

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak pokračuje vyšetřování Babišových offshorů?

Ze zprávy TI a ACDC vyplývá, že právě ty právnické osoby, jež s sebou nesou velké riziko finančních podvodů („high-risk legal entities“), jsou zároveň těmi, které své konečné majitele neoznamují. Mezinárodní prestiž Paříže, Francouzské riviéry a karibských ostrovů typu Svatý Bartoloměj podle francouzského právníka Williama Bourdona podporuje a přitahuje praní špinavých peněz.

Do šestnácti nemovitostí včetně luxusní vily Château Bigaud na Francouzské riviéře anonymně investoval i bývalý premiér Andrej Babiš. Na zakoupení nemovitosti si sám sobě půjčil téměř 400 milionů korun skrz offshorovou strukturu na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a Monaku. Původ těchto peněz je přitom dodnes neznámý.

V Česku, kde měl Babiš přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo. Přestupek, kterého se dopustil tím, že nepřiznal vlastnictví akcií offshorových firem, byl promlčen loni v červenci. V srpnu roku 2022 ovšem francouzská prokuratura oznámila předběžné vyšetřování Andreje Babiše. Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody („Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales“) současného českého poslance vyšetřuje od února tohoto roku.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: James O’Brien

The post Luxusní francouzské nemovitosti politiků obviněných z korupce appeared first on investigace.cz.

Po nedávných nepokojích ve velkých francouzských městech se rozhořel spor o to, kdo má lví podíl na zklidnění situace. Policie tvrdí, že hlavní zásluhy na obnovení klidu v ulicích mají její složky. Specialisté na organizovaný zločin to sice nepopírají, ale zároveň poukazují na to, že nemalou zásluhu je v tomto směru nutné připsat i překupníkům drog.

Koncem června zastřelil policista ve městě Nanterre mladého muže alžírského původu. Sedmnáctiletý Nahel ujížděl autem s polskou poznávací značkou bez řidičského průkazu a po několika dopravních přestupcích neuposlechl výzvu policie k zastavení. Poté, co ho muži zákona na motorkách dostihli, došlo k hádce, která vyústila v Nahelovu smrt. Policista, jenž střílel, je vyšetřován pro podezření z vraždy. Podmínky pro použití služební zbraně nebyly splněny.

Ve Francii v reakci na mladíkovu smrt vypukly nepokoje, a to především na předměstí velkých měst. Za necelý týden výtržníci zapálili na deset tisíc aut, vyplenili tisícovku obchodů, okolo tři sta prodejen tabáku a skoro čtyři sta bankovních poboček. Hořely budovy radnic, pošty, veřejné knihovny, napadeno bylo několik desítek policejních stanic.

Chceme klid na práci

Rabování a žhářské útoky měli na svědomí především mladiství, policie jich zadržela na čtyři tisíce. Ke zklidnění situace vyzývali influenceři na sociálních sítích, fotbalisté národního mužstva i veřejně známé či populární osobnosti. Marně. Situace se uklidnila teprve po týdnu. Nečekané vysvětlení, proč se tak stalo, sdělil médiu CNews mluvčí policejních odborů Alliance Sud, Rudy Manna: „Dealeři narkotik požádali výtržníky, aby ukončili násilnosti, a oni mohli obnovit obchodování s drogami.“ Mluvčí zároveň dodal, že se na zklidnění podepsala i dobře organizovaná práce silových složek státu.

CNews situaci shrnulo tak, že se zájem dealerů zkrátka sešel se zájmem státu – obnovení klidu v ulicích. Francouzský ministr vnitra kvůli tomu povolal do služby rekordních 45 tisíc policistů. Ani za třítýdenních nepokojů a obrovského násilí ve městech v roce 2005 jich do ulic nevyrazilo tolik. Všudypřítomnost policie tak překupníkům drog značně ztěžovala život – klientů ubývá, rizikové zásoby se hromadí, obrat klesá.

Tuto tendenci popsal v médiu Lyon Capital specialista na organizovaný zločin Frédéric Ploquin: „Překupníci s narkotiky jsou pragmatičtí lidé. Jsou to obchodníci, nepochybně ilegální, ale přece jen obchodníci. A jako obchodníci nejsou rádi, když jejich nabídka nemá odezvu.“

Chybějí velcí šéfové

Hlavní zásluhu francouzských dealerů na obnovení pořádku a sociálního smíru v zemi ale 5. července rezolutně popřel ministr ekologie a územní soudržnosti Christophe Béchu. Podle ministra se o ukončení násilností zasloužila především práce policie, místních zastupitelů i výzvy směřované k rodičům mladistvých. Svou roli údajně sehrálo i odříznutí výtržníků od jejich oblíbené munice, ohňostrojných minomentů, jejichž pomocí v době nepokojů pravidelně útočí na symboly státu. „Policie zadržela kamion převážející z Belgie 300 kilogramů této munice, takže jim zkrátka došla, tudíž se na zklidnění situace podepsal i technický důvod.“ Ministr nicméně později připustil, že určitý vliv na obnovení pořádku by mohli mít i překupníci, vzápětí však dodal, že „kdyby jejich vliv byl opravdu tak velký, v některých čtvrtích, o nichž víme, že jsou rájem dealerů, by k žádným nepokojům nedošlo, což se však nestalo“.

Médium Europe1 ovšem uvedlo, že na sídlišti Pablo Picasso v Nanterre, kde nepokoje vypukly, je většina vlivných dealerů momentálně ve vězení nebo se mezi sebou povraždili během krvavých vyřizování účtů v letech 2020 až 2022. „Výsledkem je absence velkých šéfů, což vysvětluje, proč tam násilnosti pokračovaly,“ cituje médium v článku policejního vyšetřovatele. Europe1 pak uzavírá, že naopak v severních čtvrtích Marseille byl relativní klid letos i v roce 2005, neboť tamní dealeři jsou na svobodě a dokáží si zjednat pořádek.

Podle zprávy organizace l’Observatoire Français des Drogues et Toxicomanies (Francouzská observace drog a drogové závislosti) je nejrozšířenější drogou v zemi s více než 67 miliony obyvatel marihuana (pět milionů pravidelných uživatelů), v posledních letech ale narůstá i spotřeba kokainu (600 tisíc konzumentů) a MDMA nebo extáze (400 tisíc). Nabídka černého trhu je pestrá a podle zjištění organizace je v zemi možné sehnat až 68 různých typů narkotik. Distribucí drog se ve Francii živí na 250 tisíc osob.

The post Francie: Drogoví dealeři jako záruka veřejného pořádku? appeared first on investigace.cz.

Španělská policie ve spolupráci s francouzskými kolegy a Europolem zatkla šéfa arménské mafie, takzvaného vora v zakoně. Podle informací redakce investigace.cz se jedná o korunovaného vora v zakoně Erika Džaginjana, v kriminálním podsvětí známého jako Ero Tomský. Spolu s Tomským policisté zadrželi dalších 28 členů této zločinecké skupiny. Španělská policie tak pokračuje v boji s ruskojazyčnou mafií, která se v zemi usídlila průběhu nultých let. V poslední době dochází k nárůstu počtu vorů v zákoně a jejich spolupracovníků i v České republice.

Organizace vedená Tomským legalizovala peníze získané z další trestné činnosti prostřednictvím sítě autoservisů a obchodu s kaviárem v Barceloně. Během domovních prohlídek policie zabavila 16 luxusních hodinek, mezi nimiž byl i model v hodnotě 39 000 eur (v přepočtu skoro 900 tisíc korun), osm aut, šest zbraní i se střelivem, jednu neprůstřelnou vestu, dvě detekční zařízení GPS a hotovost ve výši 60 000 eur (necelých 1,4 milionu korun). Mezi zabavenými předměty se také nacházela peněženka Tomského s nápisem „Voru Erikovi. A.U.E.“ (zkratka pro „Arestantskij uklad jedin“, v překladu Vězňův zákon je jediný, pozn. red.), což představovalo jeden z identifikačních prvků, jejž naše redakce při ověřování totožnosti Tomského použila. V současné době není známo, že by existoval další vor v zakoně jménem Erik.

Oficiální vyšetřování začalo v listopadu 2020, ovšem Tomský a jeho podílníci se do hledáčku španělské policie dostali již v roce 2018. Tehdy, teprve rok po přestěhování do Španělska, se arménský boss pokusil zavraždit šéfa konkurenční gruzínské mafie a následně převzít moc nad mafií arménskou. Tomského a dalších šest vorů tenkrát zadržela policie, avšak kvůli nedostatku důkazů byl takzvaný Ero propuštěn. Mafiánský šéf poté zareagoval na zvýšenou pozornost policie a zavedl nová bezpečnostní opatření – začal používat různá auta registrovaná na ostatní členy organizace a pravidelně nechával vozidla kontrolovat kvůli možnému policejnímu sledování.

Přečtěte si

Nová korunovace vorů v zakoně má být až v roce 2026, říká odborník na postsovětskou mafii

Arméni proti Gruzíncům

Pokus arménských kmotrů o převrat byl výsledkem dlouhodobého souboje mezi klany na území západní Evropy. Křehká rovnováha mezi arménskými a gruzínskými vory se narušila v okamžiku, kdy mafiánští bratři Šušanašviliovi skončili koncem nultých let za mřížemi evropských věznic. Nejdříve se mladší bratr Kacha dostal do španělského a později do francouzského vězení, následně byl dopaden i starší bratr Laša, který byl převezen do Řecka.

Oba dlouhou dobu patřili do blízkého okruhu spolupracovníků někdejšího nejmocnějšího muže postsovětského podsvětí Děda Chasana, kmotra z Gruzie. V průběhu nultých let měli na starosti takzvaný obščak neboli společnou zločineckou kasu. Když se některý z členů ruské zločinecké organizace nechce podřídit placení příspěvku do obščaku, je na něm tento povinný příspěvek vymáhán násilím. Ti největší odpírači pak bývají exemplárně zavražděni.

K vybudování společného sofistikovaného francouzsko-španělského schématu firem na praní peněz se v roce 2003 dohodla takzvaná „schodka“. Tato schodka neboli schůze vorů v zakoně se odehrála v luxusním hotelu na pobřeží Středozemního moře, během oslav padesátin jednoho z kmotrů. Vorové se dohodli, že investují své špinavé peníze do nemovitostí ve španělském turistickém letovisku Marbella.

Místo investic nebylo vybráno náhodně. Podle španělského zpravodajského centra pro boj s terorismem a organizovaným zločinem je ve městě s necelými 150 tisíci obyvateli minimálně 113 aktivních zločineckých skupin zastupujících 59 různých národností.

„Španělské Chicago“

Mafiánská historie letoviska začala již v šedesátých letech minulého století během režimu generála Francisca Franca, kdy se z města postupně stalo luxusní letovisko pro bohatší lidi. Původ bohatství těchto lidí tehdejší vládu nezajímal. „Byla to neoficiální dohoda. Vláda řekla zločincům: ‚Přijeďte sem odpočívat, nedělejte žádné zločiny a dovezte sem své peníze.‘ Úřady to odkývaly a jejich činnost přehlížely,“ shrnul tehdejší poměry expolitik Antonio Romero. Marbella tak postupně získala pověst přední destinace pro světovou kriminální elitu.

„Marbella je jakýmsi centrem, nebo spíše ‚coworkingovým‘ prostorem, kde je zastoupena téměř každá velká zločinecká skupina z celého světa. Marbella je známá jako turistická destinace, ale má také své jméno ve světě zločinu. Pokud se kmotr z Liverpoolu chce zapojit do rozsáhlého obchodování s drogami, ví, že musí zavítat do Marbelly. Nemá na výběr,“ uvedl Marcos Frías, šéf Úřadu pro vyšetřování organizovaného zločinu, ve dva roky starém rozhovoru pro britský deník The Guardian.

Gruzínští a arménští mafiáni dorazili do města v devadesátých letech. Kromě samotného renomé Marbelly kmotry přitahoval i vlídný postoj místního zastupitelstva. Tehdejším starostou byl Gregorio Jesús Gil y Gil, podnikatel a politik známý svou náklonností k mafiánským praktikám. Během jeho výkonu funkce udělovala radnice v Marbelle stavební povolení pouze za úplatky, proto byly výškové budovy a městem původně využívané pozemky obsazeny a zastavěny rezidenčními komplexy pro bohaté cizince.

„Podle zpráv španělské policie se hlavní činností ruské mafie na pobřeží Costa del Sol stalo praní špinavých peněz. Díky tomu se v krátké době objevilo obrovské množství fiktivních společností, které ale zmizely stejně rychle, jak se objevily,“ říká Antonio García, profesor kriminologie na univerzitě v Seville. Jednou z těchto firem byla i Chasanova realitní kancelář Suninvest 2000, jež se stala součástí schématu na praní peněz.

Během Gilova funkčního období Marbellou proteklo skrze nelegální obchody s pozemky a nemovitostmi 18 milionů eur (v přepočtu 414 milionů korun). Nezákonně vzniklo dvacet tisíc budov, včetně obytných komplexů, hotelů a restaurací. Díky Gilovu vedení se tak malé turistické město přeměnilo v útočiště pro bohaté zločince, kde se nacházejí luxusní hotely a vily.

Poté, co Gil ve funkci starosty v roce 2002 skončil, bylo zahájeno 80 trestních řízení, v nichž byl obviněn z korupce, spolupráce s kriminálními živly a zpronevěry státních peněz ve výši 2,5 milionů eur. 

VIDEO: Před třemi lety natočila televizní stanice HBO seriál Bafuňář věnovaný Gilově kariéře v politice a sportu.

Zlatá éra kmotrů definitivně skončila v roce 2005, kdy došlo k masivní razii proti šéfům ruské mafie po celém jižním pobřeží Španělska. Tato akce následně vedla k dalším rozsáhlým vyšetřováním zahájeným v roce 2013, jež se zaměřovala na ruskou mafii. Během posledních deseti let bylo v rámci těchto vyšetřování zatčeno přes 200 osob.

Česko je další?

Po deseti letech od mediálně hojně sledovaného případu arménského vora v zakoně Andranika Soghojana, jenž rovněž organizoval nájemnou vraždu kvůli odpírači příspěvků do obščaku, se ruští kmotři opět vrátili do Česka. 

Na začátku ledna letošního roku byl v Praze zatčen aspirující šéf ruské mafie Polad Omarov, pravá ruka Namika Salifova, ázerbájdžánského vora v zakoně a současného šéfa mafiánského klanu Lotu Guli. Omarov byl v USA obviněný z plánování vraždy známé íránské disidentky Masíh Alínežád, která ve Spojených státech získala politický azyl. Podle informací naší redakce Omarov do Prahy přijel za rodinou na ukrajinský cestovní pas.

Trasa z Ukrajiny do Česka není pro vory v zakoně neobvyklá. Na začátku minulého roku založil ukrajinský vor v zakoně gruzínského původu Sergo Glonti, známý jako Guga, pražskou firmu s názvem Richi company, s. r. o. Její hlavní činností je podle obchodního rejstříku pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Z notářského zápisu vyplývá, že Glonti se na založení firmy osobně podílel. Glonti je přitom členem zločinecké skupiny ve Francii a dlouhodobě působil v kriminálním podsvětí v Kyjevě a Oděse.  

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Úvodní fotografie: Europol

The post Španělsko zatklo dalšího vora v zakoně. Přibývá jich i v Česku appeared first on investigace.cz.

Mezivolební týden je skoro za námi a my přinášíme světové novinky, které Vás na chvíli vyvedou z bludiště prezidentské kampaně. V Chorvatsku zmizela loď, kterou evidentně ukradli její vlastní majitelé. Západ se angažuje v myanmarských zvěrstvech a Čína stupňuje nátlak a výhrůžky vůči Tchaj-wanu, který už do záloh armády povolává i ženy. Třešničkou na dortu pak může být vyhlášení tyrana roku. Tak pojďme na to! 

#1 Jak ukrást vlastní loď? 

Z chorvatského přístavu Betina se vypařila 35 metrů dlouhá jachta Irina Vu, která patří ruským oligarchům a Putinovým kamarádům, Ališeru Usmanovovi a jeho ženě Irině. Kvůli ruské agresi je Irina Vu pod sankcemi EU, Velké Británie a USA, což ji z přístavu zakazuje vyplout. Navzdory tomu jachta z Betiny 6. října večer bez problémů vyplula a o tři dny později byla lokalizována v tureckém přístavu Didim. Podle vysoce postavených zdrojů se tak údajně stalo proto, že chorvatská policie neměla žádné informace o tom, že odplutí jachty je zakázáno. Tím pádem mohla pohraniční stráž manželům majitelům na jejich romantické plavbě při měsíčku ještě zamávat. Chorvatské úřady se o říjnovém zmizení dozvěděly až tento týden a společně s mezinárodními agenturami „krádež“ vyšetřují, přičemž s vysokou pravděpodobností disponují jmény všech lodních pasažérů z oné osudné noci. 

Všechny podrobnosti se můžete dočíst na webu JutarnjiLIST.

Přečtěte si

Letadla ruských oligarchů létají dál navzdory sankcím

#2 Krev barmských obyvatel na rukách Západu

Globální společnosti z Evropy, Asie a Severní Ameriky dodávají Myanmaru materiál, z něhož se vyrábějí zbraně pro vojenskou juntu. Díky zprávě Zvláštního vyšetřovacího sboru pro Myanmar víme, že stroje, suroviny a technologie dodávají firmy se sídlem v Německu, Francii, Rakousku a USA. Armáda násilně ovládla Myanmar v únoru 2021, od té doby zabila už téměř 3 000 lidí a 18 000 jich zadržela. Vojenská junta, která tam vypaluje vesnice a mučí i děti, čelí vyšetřování za genocidu Mezinárodním soudním dvorem v Haagu. 

Jaké další státy dodávají do Myanmaru své prostředky a co na to říkají nejen evropské země, se dozvíte v článku The Guardian. 

#3 Tchajwanské ženy v zeleném

Tchaj-wan poprvé umožní ženám dobrovolně vstoupit do výcviku záložních vojenských sil. K plánům na tento krok dospěla tchajwanská armáda, a to kvůli neustále se zvyšujícímu nátlaku ze strany Číny. Podle CIA World Factbook má Tchaj-wan 170 000 vojenských příslušníků, přičemž ročně vycvičí až 120 000 mužů do zálohy. Služba v armádě nebo v záložních silách je povinná pro všechny muže od 18 do 36 let. Ženy již od roku 2021 tvoří 15 % tchajwanské armády, zatím ale převážně sloužily na nebojových postech. 

Originální zprávu si můžete přečíst na webu CNN. 

#4 Výsledky Tyrana roku 2022

A na závěr slíbené výsledky dalšího ročníku ankety Tyran roku. Vyhlášení vítěze se překvapivě nekonalo v divadle Karlín a večerem ani neprovázel moderátor Libor Bouček. Nevadí. Každopádně první místo bere Mexiko, tyranem roku 2022 se totiž stal Andrés Manuel López Obrador, hlava státu, v němž bylo loni zabito 11 novinářů. Na světě přitom loni bylo zavražděno celkem 57 novinářů. V zemi jsou na denním pořádku také únosy, přepadení a zatýkání. López Obrador je rovněž věrným stoupencem mexické armády a neméně oddaným příznivcem Donalda Trumpa. Deník Forbes ho označil za katastrofu v oblasti lidských práv. 

O existenčních i pracovních podmínkách mexických novinářů a také o dalších finalistech Tyrana roku píše britský časopis Index of cenzorship.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Záhada na Jadranu appeared first on investigace.cz.

Francouzská prokuratura oznámila stíhání Andreje Babiše. Ten je vyšetřován z praní peněz v souvislosti s nákupem nemovitostí na francouzském Azurovém pobřeží. Tento Babišův skrytý majetek loni v říjnu odhalila kauza Pandora Papers, na které se investigace.cz podílela.

Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody (Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales) českého poslance předběžně vyšetřuje od února tohoto roku. Důvodem je nákup nemovitostí v městečku Mougins, jenž Babiš provedl skrze sérii offshorových firem, které si navzájem půjčily téměř 400 milionů korun.

Problematický je fakt, že Babiš je majitelem jak firmy, která peníze poskytla, tak firmy, která pak nemovitosti nakoupila. Původ peněz je přitom neznámý. Navíc díky tomu, že se jedná o půjčené peníze se Babiš vyhnul placení francouzské „daně z bohatství“. Nyní Národní úřad finanční prokuratury stíhání veřejně oznámil, jak píše deník Le Monde.

V Česku, kde měl Babiš přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo.

Kořeny offshorové kauzy bývalého českého premiéra spadají do roku 2009, kdy francouzská právní kancelář DB Artwel Advocats požádala své kolegy z Panamy (právní kancelář Alcogal) o speciální službu pro českého klienta. Byl jím Andrej Babiš, který v té době ještě nepůsobil v politice a chtěl anonymně založit firmy v diskrétních daňových rájích.

Strukturu offshorových firem na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a v Monaku použil nejdříve k tomu, že sám sobě půjčil skoro 400 milionů korun. Peníze v roce 2010 posléze investoval do nákupu šestnácti luxusních nemovitostí na francouzské Riviéře, včetně zámečku Château Bigaud. Firma, které tyto nemovitosti patřily (monacká SCP Bigaud), pak v roce 2018, kdy už byl Babiš českým premiérem, zakotvila ve společnosti SynBiol z Babišova svěřenského fondu jako jeho akvizice. Není jasné, jakou částku firma SynBiol za akvizici zaplatila.

Přečtěte si

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Autorka: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Francouzská prokuratura oznámila stíhání Andreje Babiše appeared first on investigace.cz.