Fotbal: Proč prezidentovi FIFA ujíždějí nervy

Když byl v únoru 2016 do čela Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), tehdy zmítané obrovskou korupční aférou, zvolen Švýcar italského původu Gianni Vincenzo Infantino, sebevědomě prohlásil: „Celý svět nám bude tleskat za to, co z FIFA uděláme.“ Jenže muže, který se prezentoval jako „reformátor s čistýma rukama, co FIFA zbaví všeho toxického“, doběhlo hned několik docela toxických afér.

Jméno Gianni Infantino se v minulosti v nějaké problematické kauze poprvé objevilo v souvislosti s datovými úniky, počínaje dokumenty z Panama Papers v roce 2016. Podle těchto informací Infantino mezi lety 2003 a 2006, kdy byl ještě ředitelem právního oddělení Unie evropských fotbalových asociací (UEFA), uzavřel dohody se dvěma muži, kteří byli následně obviněni z korupce. 

Co jsou to Panama Papers?

Panama Papers je označení pro únik 11,5 milionu tajných dokumentů z panamské společnosti Mossack Fonseca. Tato firma po desítky let napomáhala politikům, podnikatelům a různým celebritám anonymizovat vlastnictví firem a společnostem využívat díry v zákonech a neplatit daně. Což třeba drogovým kartelům legalizovalo výnosy z prodeje drog a diktátorům pomáhalo sponzorovat občanské války. V dokumentech jsou detailní informace o více než 214 000 offshorových firmách a jejich vlastnické struktuře. Přes čtvrt milionu těchto dokumentů se týká i českých partnerů Mossack Fonseca.

Předmětem uzavřených smluv byla práva na vysílání tří fotbalových soutěží: Ligy mistrů, Poháru UEFA a Superpoháru UEFA. Práva za poloviční cenu, než UEFA zájemcům běžně nabízela, koupila argentinská společnost Cross Trading, načež je obratem prodala ekvádorské televizní síti Teleamazonas za značně vyšší cenu. V případě Ligy mistrů UEFA prodala práva Cross Tradingu podle tehdejšího kurzu v přepočtu za více než 2,7 milionu korun. Teleamazonas je nicméně koupila za více než 7,5 milionu korun. K podobnému nárůstu ceny došlo i u práv k evropskému Superpoháru.

Firma Cross Trading, kterou vlastní argentinský podnikatel Hugo Jinkins, jenž založil i její dceřinou společnost Full Play, měla v zemích Latinské Ameriky práva na vysílání mezistátních zápasů. V roce 2015 byl ale Hugo Jinkins obviněn mimo jiné z toho, že zaplatil nejméně 53 úplatků vysoce postaveným fotbalovým funkcionářům.

Infantino podepsal zmíněné smlouvy právě s Jinkinsem. UEFA se po úniku informací bránila tím, že při podpisu nemohla vědět, že Jinkins bude o deset let později zapleten do kriminální aktivity. Stejně tak odmítala jakoukoliv spojitost s prodejem práv mezi společnostmi Teleamazonas a Cross Trading. 

Přečtěte si

Plzeňské mlžení v Lize mistrů

Tajné schůzky v hotelu

Každopádně se tato aféra začala vyšetřovat pod dohledem švýcarského generálního prokurátora Michaela Laubera. (Obě fotbalové instituce, UEFA i FIFA, sídlí ve Švýcarsku.) Jak ale vyšlo najevo, v letech 2016–2017, kdy už byl Infantino prezidentem FIFA, zorganizoval jeho přítel z dětství a rovněž prokurátor Rinaldo Arnold několik tajných schůzek v bernském hotelu Schweizerhof – ten mimochodem patří sousedící ambasádě Kataru. Schůzek se podle švýcarského týdeníku L’Illustré zúčastnilo pět osob v čele s Giannim Infantinem. V roce 2020 tak bylo otevřeno vyšetřování této kauzy a generální prokurátor Lauber byl ze své funkce s hanbou odvolán. Prezidentovi FIFA, který chtěl jeho prostřednictvím údajně ovlivnit šetření okolo prodeje televizních práv, tak hrozí až sedmiapůlletý trest vězení za podněcování ke zneužití profesní funkce a za maření trestního řízení, jak uvedl deník Illustré.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

Celý případ má nyní na starosti prokurátor Stefan Keller. Všichni účastníci schůzek v bernském hotelu ale během prvních výslechů trpěli kolektivní ztrátou paměti ohledně důvodu i obsahu jejich tajných jednání. Podle švýcarského týdeníku se Infantino pouze nechal slyšet, že přece „není nic špatného na tom, když se náhodou sejde s generálním prokurátorem“. Ve švýcarském rádiu RTS se letošního 31. července k celé záležitosti vyjádřila i bývalá generální prokurátorka a známá žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla Del Ponte: „To je neuvěřitelné. Mimo ty dva byly schůzkám přítomny ještě další tři osoby a nikdo nic neví?! To znamená, že se všichni domluvili na falešném svědectví.“

Hopsa hejsa do Kataru

S kauzou souvisí i spekulace švýcarských novinářů, proč se Infantino s celou rodinou přestěhoval loni na podzim do Kataru. Poprvé v historii světových fotbalových šampionátů se tak stalo, že prezident FIFA změnil své bydliště ve prospěch pořadatelské země. Stěhování z Curychu do Dauhá odhalili letos v březnu novináři z bulvárního deníku Blick a FIFA tuto zvěst z počátku rezolutně popírala.

Teprve když deník zveřejnil informace o Infantiniho dcerách, které v katarském hlavním městě regulérně studují, FIFA změnila stanovisko a prohlásila, že se prezident přesunul do Kataru kvůli tomu, aby se mohl osobně podílet na organizační přípravě naprosto výjimečného turnaje. Podle reglementace FIFA má ale tyto aktivity ve své kompetenci generální tajemník organizace, Senegalec Fatma Samba Fiouf Samoura, jak uvádí deník Blick.

Přečtěte si

Zelená je tráva, fotbal je byznys

Infantino je známý svou slabostí pro arabský emirát, který brání zuby nehty vůči jakékoli kritice. Navíc se nikdy netajil oblibou přepychu a různých výhod, což přinejmenším luxusní dům na předměstí Dauhá i možnost využít v případě potřeby soukromý tryskáč vládce Kataru, šejka Tamíma Bin Hamad Ál Tháního, jistě splňují. Ve Švýcarsku se ale spíš spekuluje o tom, zda ho ke změně adresy nevedl fakt, že Katar nevydává své rezidenty k trestnímu stíhání v zahraničí. A jak dopadne vyšetřování prodeje televizních práv i tajných schůzek v hotelu Schweizerhof, bůh suď?

Neznámé sousloví fair play

Infantiniho jméno figurovalo rovněž v úniku dat z roku 2018, o němž psal server Der Spiegel a pro který se vžil název Football Leaks. Podle těchto informací dvaapadesátiletý Švýcar pomohl některým fotbalovým klubům vyhnout se trestům za porušení finanční fair play (FFP).

Jmenovitě šlo o kluby Manchester City a Paris Saint-Germain, jejichž majitelé pocházejí z Kataru. Infantino měl ze své pozice v UEFA umožnit těmto klubům, aby nadhodnotily své sponzorské smlouvy, což je v rozporu s pravidly FFP, které mají zabránit právě tomu, aby díky záměrně nadhodnoceným smlouvám, jež přitom neodpovídají skutečnosti, mohly mít kluby větší výdaje. V případě Manchester City byla smlouva nadhodnocená o desítky milionů eur, v případě Paris Saint-Germain šlo dokonce o stovky milionů.

Co je to finanční fair play?

UEFA Financial Fair Play Regulations je soubor předpisů, jež mají zabránit tomu, aby profesionální fotbalové kluby utrácely více, než vydělají, a přitom se nedostaly do finančních problémů, které by mohly ohrozit jejich existenci. Pravidla byla zavedena ve snaze ochránit evropské fotbalové soutěže před velkým množstvím peněz od zahraničních investorů především z USA, Ruska a arabských států, kteří začali investovat do špičkového fotbalu po celé Evropě. Zjednodušeně řečeno, podle FFP mají kluby vycházet s vyrovnaným rozpočtem a nemají se zadlužovat.

Za takové porušení FFP mohly oba kluby obdržet nejpřísnější možné tresty, například vyřazení z účasti v evropských pohárech. UEFA možné porušení pravidel vyšetřovala několik měsíců. Nakonec ale uzavřela s Manchesterem City i Paris Saint-Germain pouze smlouvu o vyrovnání. Právě k tomu měl podle dat Der Spiegelu přispět Infantino. Během řízení se několikrát sešel se šéfy obou fotbalových klubů a nabízel jim taková řešení, na něž neměl dostatečné oprávnění. 

Jsem dělník s máslem na hlavě

Šest let po slavném prohlášení Gianni Infantina, jak bude celý svět tleskat tomu, co z nejbohatší a nejmocnější sportovní organizací udělá, nemůžou FIFA přijít na jméno nejen fotbaloví fanoušci, ale i obránci lidských práv, členové a příznivci komunity LGBT a především všichni, jimž není lhostejné vykořisťování levné pracovní síly.

Šampionát probíhá v neobvyklém zimním termínu, v autokraticky řízené zemi bez fotbalových tradic, kde se nedodržují lidská práva, homosexualita je trestná a kde tisíce zahraničních dělníků z Indie, Pákistánu, Nepálu či Srí Lanky budovaly v těžkých klimatických podmínkách (letní teploty až okolo 50 stupňů) supermoderní stadiony i potřebnou infrastrukturu za mizerné platy a mnohdy v ohrožení vlastního života. (Katarští organizátoři oficiálně uvádějí 37 smrtelných úrazů při výstavbě stadionů, britský deník The Guardian v březnu 2021 publikoval číslo 6 751, kam na základě údajů z ambasád výše citovaných států spadají všichni zahraniční dělníci, kteří v Kataru zemřeli od roku 2010, kdy byla organizace šampionátu zemi přidělena.)

V předvečer zahájení turnaje už tuto neustálou kritiku nevydržely rozrušené nervy prezidenta FIFA, který před novináři přednesl podrážděný projev. Mimo různé nesmysly, kdy se například přirovnal k zahraničním dělníkům, přičemž jeho roční základní příjem činí v přepočtu přes 34 milionů korun, po světě se pohybuje v soukromých tryskáčích a pobývá v luxusních rezidencích, Infantino osočil všechny kritiky z pokrytectví a udělování falešných lekcí z morálky. Jak ale ukazují zmíněné kauzy, másla na hlavě má i on sám tolik, že by se mu leskla, i kdyby měl vlasy husté jako poctivý fotbalový trávník.


Autoři textu: Jaroslav Formánek, Kamila Plzáková
Autor úvodní fotografie: ČTK / Panoramic / JB Autissier